Shounen - ai povídky

Noc před odjezdem

„Ubytovat a zítra prvním vlakem do Denveru,“ přikazuje Matt rázně. Je vzteklý, protože si plánoval další svádění a ono nic. Musí jet někam do zapadákova.

Zack se pobaveně usmívá a líně kráčí za ním. Občas mrkne po Gáborym, který s kamennou tváří jde vedle něho. Je docela klidný na to, že mu právě vyfoukli podezřelého a ještě k tomu vraha jeho sestry. Příliš nevěří v to, že najednou obrátil a přestal Dakotu považovat za zločince. To spíš dnes nevyjde měsíc. Pohlédne k hotelu a vzpomene si na předešlý pobyt. Byl docela zábavný, dokud nepřijel Matt. Má podivnou schopnost strhnout jeho pozornost na sebe, takže veškeré činnosti se omezily na pouze jednu osobu a to Matta.

„Jak se vám líbí v hotelu?“

„Madam Esmeralda je rozkošná dáma,“ neutrálně odpoví a Zackovi cukne u rtu. Zdá se, že od madam bude mít pokoj. Je rád.

„To máte pravdu a je bohatá.“

„Já vím, ale pro mě je důležitější pomsta mé sestry. Chápete mě snad, ne.“

„Jistěže. Vracíme se zrovna z cesty, kdy jsme stihali jednoho Lovce.“

„Vy jste zástupci šerifa?“

„Já ano,“ klidně odpoví Zack a vzpomene si na hvězdu, která leží někde v šuplíku, a kterou dostal od Wyatta. „Mám stejné pravomoce jako šerif a Matt mi dělal průvodce.“

Matt se po něm podívá. Určitě ten zatracenej Wyatt. Toho by klidně vymazal ze zemského povrchu. Naráží na něho až moc často a vždy v nevhodnou chvíli.

„Šerif Hardy nic neříkal a proč jste ho stihali?“

„Otrávil tady Mattovi koně.“

„To snad ne!“

„Ale ano. Už nikoho neotráví. Bouřka,“ dodá na vysvětlenou. „Dostala ho.“

„Bouřka?“

„Na planinách se prohnal blizard. Byl docela ošemetný, ale dostali jsme se z toho.“

„Tady nic nebylo, ale přiznám se, rád bych něco pojedl.“

„V restauraci se ještě svítí a Katty nás přivítá s otevřenou náručí.“ Minou hotel a Gábor se těší, že se konečně nají.

„Ahoj Katty, jak se máš?“

„Jde to, Matte, a koho mi sem vedeš?“ Pohledem sklouzne po Gáborovi a nelibosti ohrne rty. Gábor přešlápne. Bohužel je zcela v moci kuchařky a této číšnice, protože v hotelu se nevaří.

„Pojďte. Tvůj oblíbený stůl.“ Všichni se usadí a Matt pohladí obrus. I po tom návalu strávníků, je čistý a vyžehlený. Je tu pěkně a rozhlédne se kolem. Záclonky a modrobílé kostkované ubrusy. Vázičky se suchými květinami. Líbí se tu každému a k tomu krásná Katty a výborné jídlo od stejně krásné kuchařky. Co chtějí hladový strávníci více?

„Mohu vám nabídnout jen steak s bramborami a mám poslední dva kousky moučníků.“

„Bereme. Ten jeden rozděl mezi mnou a Zackem,“ rozhodne Matt okamžitě.

„Mohl jsi mi ho nechat.“

„A přijít o zážitek chutí. Ani náhodou. Buď rád, že dostaneš kousek. Nelíbí se vám tu, šerife?“

„Je tu pěkně,“ prohodí neutrálním tónem Gábor.

Zack s Mattem na sebe pohlédnou a potom spustí. „Mary!“ a rozesmějí se.

„Tady a čemu se smějete?“

„Polévka?“

„Ještě trochu tam zbylo od oběda. Aspoň se to nevyhodí.“

„Nic, jen jsme si vzpomněli na Mary.“ Nic víc neřeknou, ale vědí na, co ten druhý myslí. Na Maryinu pomstu, kdy Zack místo, aby přibral, spíš zhubnul. Zhltnou polévku a pokukují po Gáborovi.

„Nechutná?“ optají se líbezně. Zřejmě Kattyina maminka vzala pomstu do svých rukou.

„Trošku slanější, ale výborná.“

„Mně se nezdá, že by byla slaná, ale je pravdou, že ze začátku se mi zdála.“

„Ještě trochu soli?“ optá se líbezně Katty a položí slánku na stůl.

„Ne, děkuji.“ Zřejmě se mi to nepřátelství zdá a vaří tu takhle vždycky, pomyslí si Gábor a nabere lžící polévku. Je dobrá, ale ta sůl… Katty se usměje a cestou do kuchyně se široce usmívá.

„Mami, nepřehnala jsi s tou soli?“

„Nepřehnala, děvenko. Nezapomínej, není tu vítán, ale nemůžeme ho jako zákazníka odehnat.“

„Dobře a já mám Dakotu ráda. Je slušný.“

„Ano. Tenhle talíř je pro toho šerifa.“ Ukáže na jeden z talířů.

„Ano.“ Vezme je do ruky a nese do jídelní místnosti. Položí je před ně. „Dobrou chuť.“

„Díky, Katty.“ Soustředěně pozorují Gáboryho. Zajímalo by je, co je to tentokrát.

„Ten steak, není nějak pálivý?“

„Zacku?“

„Ne, já ho takhle miluji.“ V duchu se ušklíbne. Takže tentokrát hodně pálivé. Rozhodně si nikdy Kattyinu maminku neznepřátelí.

Dokončí jíst, dají si kousek jablečného moučníku a vyjdou ven.

„Je zima,“ neutrálně prohodí dobře najedený Zack. Dokonce neměl to strašné mléko.

 „Taky, že je zima, Zacku. Jdeme do hotelu. Zahřejeme se tam a jsem unavený.“

„Já taky,“ zamručí Zack a vykročí k hotelu s nápisem U topolů.

„Dobrý večer, madam Derby. Máte pro nás dva pokoje?“ Jednou by chtěl říct: Máte jeden pokoj? Jen pro něho a Zacka. Zatetelí se vzrušením při té představě. Ale stačilo by mu jeden společný pokoj u nich na ranči.

„Samozřejmě. Pro vás vždy a pan Grey, vítejte v mém skromném hotelu.“ Vítá je se širokým úsměvem a pokukuje po šerifovi.

„Jdu do pokoje. Mám o čem přemýšlet,“ prohodí Gábor a doslova vyběhne schody, jako by se chtěl zbavit jejích společnosti. Matt se Zackem ho pozorují se smíšenými pocity.

„Myslíš, že obrátil své mínění?“

„Tomu snad nevěříš,“ a zapíše se do knihy hosti.

„Bohužel nevěřím,“ a naškrábá svůj podpis.

„To s Dakotou je strašné. Opravdu to spáchal?“ vmísí se do řeči Esmeralda.

„Ale ne, madam Derby. Ničeho se nemusíte obávat a pak sedí za mřížemi,“ neodpustí si jedovatou poznámku Zack. 

Ta se líbezně usměje. „Nemám strach o sebe, ale o své drahé zákazníky. Mrtvola v hotelu nedělá dobrou reklamu.“

„Zvlášť pokud by to byla majitelka!“

Zdá se, že nemusím mít strach, že Zack zabloudí do jiných vod, než mých, pomyslí si spokojeně Matt. Nechuť mezi nimi je doslova hmatatelná.

„O sebe se umím postarat, pane Greyi.“ Ani velkorysý výstřih vínových šatů nedokáže zastřít studený tón.

„To já dobře vím. Půjdeme, Matte? Dobrou noc.“

„Dobrou noc.“ Vyjdou po schodech a Matt dusí smích.

„Ona je…“ nedokončí.

„My přesně víme, jaká je.“ Vědoucně se na sebe ušklíbnou a Matt přemýšlí, že možná by mohl být k ní Zack příjemnější. Přece jen je žena. Ne, ne, zavrtí hlavou. Nic takového. Ještě by mohl přemýšlet o jiné posteli než mé.

„Dobrou noc.“

„Počkej, na slovíčko.“ Rychle otevře dveře svého pokoje a zatáhne ho dovnitř.

„Matte, jestli si myslíš, že budu souhlasit, pak říkám rovnou ne.“

„Jen jsem chtěl prodiskutovat Dakotu bez přítomnosti toho chňu...  šerifa,“ polkne nelichotivé označení.

Zack si sedne na židli a pozoruje vkusně zařízený pokoj. Nad postelí je dokonce obrázek. Na zemi koberec. Madam Derby, i když je protivná jak rašple, se o svůj byznys stará dobře.

„Šerif Gábor udělal přesně to, co by udělal každý šerif v této zemi. Má mrtvé tělo, má svědka a má vraha. Je to logické. Nebýt tebe a to, že Dakota je tvůj přítel, byli by ho pověsili a nevztekej se, je to pravda. Sám dobře víš, že to tak funguje.“

„Jo, vím. Není to smutné? Jenže já si nemyslím, že to udělal. Vím, že není žádný svatoušek.“

Zack udiveně pohlédne.

„Jednou dědečkovi vyklouzla poznámka o tom, že než přišli na ranč, neměli to lehké.“

„Zajímavé, ale musím říct, že Dakota nevypadá, že by to udělal, i když mohu se plést.“

„Počkej…“

„Nech mně domluvit. Zjistil jsem, že nevinně vypadající chlápek dovede vyvraždit celou rodinu a ještě se v domě nasnídat a drsňák od pohledu se rozbrečí nad poraněným prstem. Nic není, jak to vypadá, ale co mě zaráží je to znásilnění. Proto tomu moc nevěřím. Kdyby to byla vražda, věřil bych tomu, že by to dokázal udělat a být to muž, neváhám vůbec. Ale znásilnění, to je něco jiného. Musím říct, že mně to překvapuje.“

„Není to nic neobvyklého.“

„To není,“ připustí Zack a protře si oči. Je unavený. Nejdřív cesta na ranč, potom do městečka a nakonec výslech.

„Půjdeme spát. Věřím, že najdeme stopy. Vrah si je jistý, že po něm nikdo nepůjde a mohl být neopatrný a zanechat stopy.“ Opakuji se, uvědomí si s nechutí, ale chtěl by společnou chvilku protáhnout.

Zack pobaveně hledí na Matta. Z rančera se stává detektivem, ale popravdě i jeho začíná zajímat, co se tehdy událo. Bude to jako s Wyattem. Vyřešit a dostihnout pachatele nebo spíš dostihnout a vyřešit. Teď pojede s Mattem. Vstane a jde ke dveřím v myšlenkách u případu. V těle cítí vzrušení z lovu. Miluje to.

„Pusu.“

S rukou na klice se zastaví. Co to řekl?

„Pusu.“

Zní to dost umíněně. Ohlédne se a skoro se zděsí, jak blízko něho stojí. „Co tím myslíš?“

„Pusu,“ řekne vesele Matt.  „Na dobrou noc.“

„Na dobrou noc?“

„Ano. Na tvář. Jako bych se loučil s tatínkem.“

„Cože?“ Zřejmě je víc unavený, než tušil, protože má pocit, že neví, co Matt mluví.

„Takovou,“ rychle se k němu skloní a políbí na tvář. „Není hezká?“ uculí se.

„Není.“ Co to vyvádí?

„Raději ještě jednou,“ a obejme Zacka.

„Nejsem tvůj otec!“

„Já vím,“ a přitiskne mu rty na ústa. „Promiň, netrefil jsem a můžeš jít.“ Vystrčí ho ze dveří, načež se Zack vztekle obrátí a má chuť do nich kopnout. Stejně budou zavřené na klíč, tak je to zbytečné. Začíná ho pořádně vytáčet.

„Já ho jednou zabiji!“ zamumlá a potom se tiše rozesměje. Je neuvěřitelný. Tak nakonec bude taťkou. Když se to tak vezme, čím ještě nebyl? Snaží se probrat povolání a nakonec přestane. Má pocit, že byl vším. Dokonce i zubařem, uchechtne se při vzpomínce na svoje začátky. Jde se spát.

Matt opřený o dveře se usmívá. Perfektně vyzrál na Zacka. Teď bude mít polibek večer co večer. Doufá, tedy. Shodí ze sebe boty, bundu a v teplém triku a podvlékačkách lehne si do postele. Zívne. Vše se obrací k lepšímu, ale když si vzpomene na Dakotu, zvážní. Musí ho z cely dostat.

S myšlenkami, v kterých se střídají Dakota se Zackem, usne.

Ráno ho vzbudí Zackovo bouchání. Otočí se a chce spát, když mu dojde, že odjíždí. Zasténá nechutí. Opět bouchání. To je pomsta za ten včerejší polibek, napadne ho.

„Už jdu!“ zakřičí a vyhrabe se z postele. Chtěl by už konečně spát u sebe doma. Obleče se a vyjde ven. Na chodbě stojí perfektně upravený Zack.

„Co polibek na přivítanou, synáčku?“ ušklíbne se a nechá zkoprnělého Matta na chodbě. Spokojený sám se sebou sejde dolu, kde ho už čeká šerif.

„Počkej, myslíš to vážně? Dobrý den madam Derby, šerife Kote,“ ihned zkrotne při pohledu na ty dva. Nemůže přece před nimi Zacka objímat a dožadovat se ranního polibku.

„Já?“ podiví se Zack a vyrazí ven do zimy. Je tma a jedině v restauraci se svítí. Zaklepají na dveře a rozespalá Katty v tmavomodrých šatech jim otevře a zabručí: „Dobré ráno.“  Zamumlá ještě něco o nekřesťanské hodině a vede je ke stolu.  Za chvilku na stole přistanou talíře s vajíčky, slaninou a košík s pořádnými krajíci chleba. Káva a mléko.

Matt se ušklíbne a Zack pozoruje hrnek mléka jako nepřítele. Zdařile ho ignoruje a snaží se spolusedící přesvědčit, že je tu omylem. Snad Matt nebude trvat na tom, aby to pil?

„Ještě něco?“

„Ne, děkujeme, že jsi otevřela tak brzy.“

„Dělám to kvůli Dakotovi a kvůli tobě, Matte. Je to strašné, ale věřím, že nic neudělal.“ Pousměje se, když si vzpomene na poslední dny. „Mary začala vyhrožovat, že pokud ho neomilostní, žádná svatba nebude. Můžete si představit, že městečko se v tu chvílí zbláznilo. Každý se těší na pořádnou veselku.“

„Katty!“

„Musím jít.“ Pohladí Matta po rameni a odchází. Zack sleduje Matta a Katty a její důvěrné gesto. Sakra, co s ním je? Měl by být rád a ne přemýšlet, proč ho hladí. Začíná bláznit.

„To je dobrota. Není to vůbec slané.“

Není slané? Pohlédnou na sebe a ponoří vidličky do skvěle upravených vajíček tak akorát osolených. Pochutnávají si, když Zack pohlédne na hodinky.

„Za deset minut je tu.“

„Jasně. Jdete už, Gábore?“

„Ano. Jdu koupit lístky.“ Vyjde ven a Zack s Mattem osamí.

„Zacku?“

„Já vím? Nemusíš mi to připomínat.“ Popadne hrnek, rozhlédne se a rychle vypije. Otře si knírek a vrátí hrnek na stůl.

„Bude to muset pryč.“

„Matte, jedině přes mou mrtvolu.“

To by nerad. Vyjdou ven a potom si vzpomenou a rychle jdou k vězení. Vejdou dovnitř, kde je překvapí šerif, jak hraje pasiáns.

„Zdravím. Je v pořádku,“ nevrle zabručí šerif Hardy a ignoruje je. „Jdete pozdě.“

„Byli jsme se nasnídat. Dakoto je všechno v pořádku? Vzpomněl sis na něco?“

„Ne a moc děkuji.“

„To je dobrý. Odjíždíme, ale kdyby něco, pošlu zprávu telegrafem. Tak, no nashledanou,“ rozpačitě se rozloučí.

Šerif Hardy mlčí a Dakota s nadějí v očích se za nimi dívá.

„Tak jdeme lovit zločince.“

„Miluješ to!“

„Svým způsobem, ano,“ odpoví Zack a vyrazí k nádraží.