Shounen - ai povídky

Noční idyla 

„Půjdeme na stanici,“ rozhodne u koní, kteří trpělivě čekají ve sněhu na své pány.

„Jsem rád,“ tlumeně pronese Matt pod vlivem narůstající bolestí z rány. Bude delší dobu se Zackem sám. Bez Mary, bez toho, aby se musel hlídat. Bude si moci dělat, co chce. Jenže to by nesměl být raněný. Zasykne, když utáhne provaz na vacích. Zack si toho všimne a zamračí se.

„Ukaž.“

„V té zimě?“ otřese se Matt, ale uzná, že to bude lepší. Svlékne si kabát a vestu. Levý rukáv je zabarvený do červena. Vykasá rukáv košile a přimhouří oči.

„Vypadá to hůř než to je, ale raději ti ji zavážu.“ Vezme kus sněhu a přitiskne na ránu.

„Zima!“ zavrčí Matt.

„Zchladí ránu a krev nebude tolik téci,“ klidně odvětí Zack a hrabe se ve vaku pro kus hadru. Smotá ho a udělá z něj provizorní obvaz a zaváže ránu.

„Už to je?“

„Chviličku,“ utáhne uzel a sroluje rukáv dolu. Zapne ho a pomůže do vesty a kabátu. Matt začne trochu poskakovat.

„Zima, zimička!“ drkotá zuby.

„No tak, vždyť jsi chlap. Taková malička rána.“

„I na maličkou ránu člověk může zemřít a mě je hlavně zima. Co mě trochu zahřát. Stačí trošičku. Jdu první. Aspoň se zahřejí.“

„Jasně,“ přikývne Zack a zařadí se za Londona.

Šlapou vpřed a Matt občas mrkne na nebe, kde se nachází. Nebýt hvězd neví, jak by ji našel. Jistě od stanice je vidět osamělá skála, ale až od stanice. Jinak v okruhu nejméně padesáti mil nikdo není. Po půlhodině se vystřídají. Zack pohlédne starostlivě na Matta. Zdá se, že je v pořádku, ale střelná rána, i když prošla skrz naskrz, dovede udělat paseku. Je ovázána, měla by námahu vydržet. Nejednou už takhle obvazoval rány Wyattovi nebo ostatním.

Od té bílé barvy člověka bolí oči a pořád šlapat je úmorné. Ještě se několikrát vystřídají, než dojdou ke stanici. Už i koně nemohou dál, ale kráčí jako by si uvědomovali, že najdou odpočinek a něco na zub. Zack ihned zažene Matta do hlavní budovy. Opravdu vypadá jako stanice. Rozsvítí zašlou petrolejku a je rád za hřejivý plamen světla.

„Sedni si. Koně obstarám.“

„Ale…“

„S tou paži jsi mi stejně k ničemu!“ nemilosrdně řekne a vyrazí ven, aby ustájil koně. Dokonce je tu i pozůstatek sena. Vyčistí žlab a nanosí sníh. Snad se brzy rozehřeje. I když už viděl koně lízat sníh. Shodí z nich náklad. Stojí se svěšenými hlavami a k ničemu se nemají. Unavení. V duchu jim poděkuje a vyhrabe staré děravé deky. Moc pěkně nevoní, ale ke svému účelu ještě poslouží. Začne nejdřív utírat a masírovat Parise, který se mu zdá být unavenější a potom Londona. Nakonec přes ně přehodí pokrývku a popleská po krku. Jsou trochu čilejší, ale pořád nic nedělají.

Unavený se vrátí do hlavní budovy a zarazí se, když spatří hořet oheň.

Vytáhne pistoli a obezřetně vstoupí dovnitř. „Matte?“

„Pojď dál. Rozbil jsem poslední židli. Chtěl jsi mně zastřelit?“ když si všimne záblesku kovu.

„Měl jsi ležet a ne kuchtit.“ Místnosti se vznáší vůně placek a masa. „Jen jsem ohřál, co nám dala Rose. Přineseš, prosím tě, trochu sněhu? Udělám čaj nebo raději kávu?“

„Kávu,“ zabručí Zack. Nesmí usnout a musí hlídat. Nikdy se neví, kdo je venku. Znepokojeně pohlédne na Matta, který se otáčí kolem ohniště a sebere vědro u dveří a vyjde ven. Vyklepe ho a nabere sníh. Chvilku stojí a vnímá mrazivou noc, blikající hvězdy a sníh. Všude kolem nich je jenom sníh. V dálce zaslechne táhle vytí vlka a vzápětí o něco blíže zaštěkání kojota. Otočí se a vejde do dveří stanice. Tím ohněm místnost zútulněla a zadívá se na pokrývky. Chtěl by spát, ale nejdřív ošetří ránu.

„Hotovo,“ Matt se k němu otočí a oheň mu ozáří usměvavou tvář. Jako by se nic nestalo, pomyslí si Zack a donese mu vodu. Podivně ho oheň i přítomnost Matta uklidňuje. Odkašle si, když si uvědomí, kam se jeho myšlenky ubírají. Měl bys brzdit, Docu, napomene sám sebe.

„Tak ukaž tu ránu a potom se v klidu najíme.“

„Dobře. Už je mi tepleji a rána tolik neboli.“

Zack se zamračí. Je přece chladno. Dvěma kroky k němu přistoupí a přitiskne ruku k čelu. Není horké a oddechne si.

„Co to děláš?“ dostane ze sebe Matt. Je jak ve vidění. Zack se ho dotkl a stále tu ruku drží. Má pocit, že létá a srdce mu splašeně bije. Nádhera, ale v ten okamžik je ruka pryč.

„Kontroluji teplotu, nic jiného.“ Podivné. Vůbec mi nevadí se Matta dotýkat. Dřív mi to vadilo, ale teď už ne. Aby zakryl myšlenky, začne se hrabat opět ve vacích a vytáhne podstatně čistější šátek, než byl ten předešlý.

 Matt sedí na zemi bez košile a prohlíží si paži. I on je zmatený svými pocity vůči Zackovi. Rád by ho objal, ale nechce zas vše uspěchat. I tak jeho naděje se drží jen na pár dotecích a polibků. Sakramentsky málo pro to, aby tušil nebo věděl, co myslí a chce Zack. O sobě to ví, ale chce to i Zack? Ne zatím je brzy, ale jak ještě dlouho, protože čím déle, tím je víc frustrovaný …

„Aaa,“ povzdechne si slabě, když se ho dotknou studené ruce a ucítí známou vzrušující vůní. Opět se ho dotýká a on je v tu chvílí nejšťastnější na světě.

„Nevypadá to zle. Krev se zastavila,“ povídá a soustředěně omývá okolí rány studeným mokrým hadříkem. „Bolí?“

„Ne,“ vydechne. V ten moment by na něj mohla spadnout skála a on by necítil nic, kromě štěstí.

Zack zvedne oči a sklopí je k ráně. Bože, ten vypadá. Jako by byl uprostřed milování. Co jsou to za myšlenky? Rychle domyje okolí rány a prohlédne ji. Je v pořádku. Vstane a začne prohrabávat skříně, jestli něco nenajde. Pod pultem objeví poloprázdnou láhev. Odzátkuje ji a přičichne. Vida přece jen alkohol je všudypřítomný. Přinese a vlije whisky na ránu.

„Áááá!“ zařve Matt a naprosto vystřízliví. „Co je to za nápad mně v tomto stavu mučit? Zacku?! Posloucháš?“

„Jen jsem ti tu ránu vydezinfikoval. Nic víc, tak se nečil, ano a najíme se a půjdeš spát.“

„S tebou.“

„S pokrývkou!“ utne mu jeho sny.

„Jsi zlý Zacku.“

„Nejsem zlý, jen někdo musí hlídat.“

„A pak kdybys nehlídal, byl bys se mnou pod jednou pokrývkou?“

„Ne.“

„Pak jsi zlý.“

„Dobře jsem zlý.“ Začíná mu to lézt na nervy. Už má těch dětinských řečiček dost. „Matte,“ začne, ale když vidí jeho doslova štěněčí pohled, přestane.

„Udělám, co chceš, to přece víš.“

„Nemusíš nic dělat.“

„Ale já rád udělám cokoliv,“ zdůrazní a usměje se. „Myslím, že bys měl si taky lehnout. Jsi unavený a v téhle zimě venku nebude nikdo a dva se zahřejí lépe než jeden. Budu hodný.“

„A jak to víš? Ne, nic nemluv. Dědeček.“

„Ne.“

„Opravdu?“ skoro vytřeští oči Zack.

„Přísahám. Byl to Šedý vlk!“

Zack se začne smát. „To je stejné.“

„Není a vím, že s tebou by to bylo lepší.“

„Nebylo a nandej to jídlo, než z něho zůstanou ledové kostky.“

Matt nandá na placky maso a podá mu jeden. Zack sroluje a začne jíst. Matt po něm pokukuje, zatímco Zack ho úplně ignoruje. „Tady, ještě jedna,“ a podá mu další.

„To je moc dobré.“

„Se mnou by to bylo lepší,“ provokuje ho dál Matt. Nechápe, proč to dělá, ale nějak tajně doufá, že povolí a on by mohl chvilku plout na obláčku štěstí.

„Nevidím na tobě nic, co by bylo k jídlu.“

„Ale je.“

„A copak asi?“ Když on může, já taky.

Neuvědomují si slabé světlo ohně a nabitou atmosféru vzrušením. Ignorují se, ale pokukují po sobě. Po stěnách tančí stíny a vytvářejí pokroucené tmavé obrysy předmětů dávno opuštěných časem nebo rozbitých od různých návštěvníků.  

Matt si otře prsty a přisune se blíž k Zackovi. V očích mu září světýlka. „Chceš vědět, co bys na mně mohl sníst?“

Zack si chce odsednout, ale podivně se mu nechce. „Copak to asi je? Ucho snad?“

„Kdepak. Pomalu bych tě svléknul…“

„To není k jídlu.“

„Počkej, nejdřív před tím je vždy předehra.“

„Opravdu? A já si myslel, že se to jenom usmaží.“ Snaží se zlehčit situaci.

„To je omyl. Copak ti nikdy žádná to neudělala?“

Zack se zatváří zmateně a přemýšlí, o čem to mluví.

„Nejdřív tě svléknu a budu tě všude laskat. Líbat na rty a pomaličku sklouznu rty rukama i jazykem k břichu a tam setrvám a potom sjedu ústy níž…“

Zack fascinovaně sleduje Mattovu ruku, jak se blíži ke klínu. Zrudne, jak začíná chápat. On by měl jako… Sklouzne k Mattovu klínu a rychle si odsedne.

„Jistěže to znám. Za co mně máš?“

„Jenže žádná ti to neudělá jako já!“ suverénně řekne a v tom blízko stanice zaštěká kojot. Oba sebou trhnou a podívají na sebe. Dveře jsou zavřené a Matt přiloží na oheň.

„Můžeš to zkusit se mnou a uvidíš. Můžeš zavřít oči a představovat si cokoliv chtít,“ ale oba cítí, že atmosféra vzrušení, napětí i tajemna je pryč.

Matt si povzdechne a dopije z plecháčku čaj. Zahrabe se do pokrývky a pod hlavu si položí vak. „Dobrou noc, Zacku. Krásné sny.“

„Nejdu spát,“ mírně odpoví a rozhlíží se po místnosti, kde by mohl usednout, ale vše co by připomínalo židli, ztratilo se nebo je rozbito.

„Měl bys, protože nevíme, co bude zítra a jestli se strhne blizard nebo začne padat sníh, jsme vězni přírody.“

„Řekl jsem, že nejdu,“ tvrdě řekne a otočí se od něho.

„Fajn!“ řekne stejným tónem a otočí se od Zacka. Proč odmítá jeho nabídku? Vždyť by se měl krásně. Oba. Ví to. Něco uvnitř srdce mu říká, že je Zack ten pravý, ale proč ho tedy odmítá. Proč?!

„Proč odmítáš moje nabídky?“ tiše se ozve a Zack se zarazí ve chvíli, kdy chce přes nohy, přetáhnout pokrývku Právě se rozhodl opřít o stěnu a dívat se na dveře. Už si vzal pušku.

„Vím, že by bylo nám fajn. Oběma.“

„Prostě mi muži nic neříkají,“ mírným tónem řekne, jako by odvrácená tvář odvála strohost předchozího prohlášení.

„Ale víš, o co se jedná.“

„Vím a spi.“

Matt se dívá na stěnu, na které oheň vytváří abstraktní obrazce a najednou se usměje. Bude jeho. Jen musí být trpělivý. Jako s Červeným plamenem. Zavře oči a s úsměvem na rtech usne. V noci dostane lehkou horečku a Zack ho jde zkontrolovat. Ochladí mu čelo a chvilku pozoruje obličej. Je proti němu tak mladý. Nic neprožil, celý život má před sebou a je poznamenán. Zaslechne zamumlání a mimoděk skloní hlavu ke rtům.

„Zacku,“ zaslechne a polekaně se zvedne.

Jde ven a přeje si mít doutník a vykouřit ho. Pozorovat stoupající modrý dým k nebesům. Opře se o dveře a pozoruje přízračnou krajinu. Měl by odejít, zmizet ze života Matta, ale potřebuje ho. Nerozumí tomu a nikdy nerozebíral, co chce. Žil ze dne na den vědouc, že ho smrtka dříve nebo později dostihne. Od chvíle, kdy narazil na Matta, změnil se celý jeho život.

Zničehonic zjišťuje, že je zábava žít normální život, mít pravidelnou stravu a ani už ho tolik nelákají saloony a možnost získat obrovskou výhru. Jediné co ho ještě láká je najít Claye, touha po dobrodružství v něm zůstala a on je rád.

Ucítí vlezlou zimu a vytáhne hodinky. Chvilku se dívá na Mattův dárek k Vánocům a potom je otevře. Natáhne je a pozoruje ručičku, která se pomalu sune dopředu. Tři hodiny ráno. V tu chvíli u karetního stolku vyhrával. Usměje se a zaleze do místnosti. Přihodí pár kousků dřeva do ohně a pozoruje plaménky s občasnou jiskrou, která vylétne a ztratí se v nicotě. Potom pohlédne na Matta.

Vybaví se mu polibek u koní a před tím pod jmelím. Aby ho vzal ďas. Samozřejmě jmelí a Matt s ním byl velmi rafinovaný. Problémem je, že mu ani jeden polibek nebyl nepříjemný. Dalo by se říct, že se cítil klidně. Nic vzrušujícího jako s Kate, ale špatné to nebylo taky.

V dálce zavyje kojot a on přemýšlí, je-li to ten stejný. Zahrabe se do přikrývek a vzpomene si na nabídku Matta. Co by řekl, kdyby se probudil a on ležel vedle něj. Něco ho nutí to vyzkoušet, ale další hlásek ho varuje.

Zírá na stěnu a v mysli mu vyvstávají dny na východě a potom tuberkulóza a příjezd na Divoký západ. Myslel, že rychle umře, ale on žil. Jako by se vysmíval chorobě i paní smrtce a přitom zjistil nadání  ke kartám a rychlé střelbě. Po nějaké době se objevil Wyatt a dobrodružství, které končilo v O. K. Korallu. Odešel, když jim pomohl. Myslel, že paní smrtka konečně se rozhodla mu pomoci na onen svět a opět ho propustila ze své náruče, jen aby našel Matta.

Matt. Koňák a majitel ranče Oak little. Krásný název, krásný ranč s ještě nádhernějšími koňmi a dost svéráznou posádkou. Usměje se a vzpomene na Mary i jejího nápadníka Simplyho a jeho psy. Indiáni Dakota a Šedý vlk, kterému se zračí v očích moudrost a zkušenosti. Musí si přiznat, že si tam odpočinul, uzdravil se a nějak si je všechny oblíbil.

Odjel a vrátil se, když ho doslova tam Wyatt dostrkal. Zajímalo, co by řekl Mattovi a jeho naléhání. Určitě by se smál a popichoval ho, aby si to vyzkoušel. Jenže co má s tím dělat? Nechce ztratit kvůli téhle pitomosti ranč i lidi, kteří tam žijí. Jenže skončit s Mattem v posteli?

Vzpomene si, jak viděl jeden pár se tahle milovat. Nelíbilo se mu to, co prováděli, ale Matt ho přesvědčuje, že by to bylo krásné. Tamty ani neviděl se políbit, jen ukojit tělo. Povzdechne si. Možná by se měl vypravit za madam Josefinou. Možná by přestal myslet na to, že by to měl zkusit. Přál by si, aby bylo jaro a Wyatt přijel se zprávou, že zná úkryt Claye.

A potom je tu sázka. Bude muset ji dotáhnout do konce. Ještě nikdy žádnou sázku nevzdal a tuhle taky nevzdá.  Možná by měl změnit pravidla.

Vytáhne opět skvostné hodinky a chvilku si s nimi hraje. Ty původní ztratil, když snažil si zachránit krk před medvědem. Dárek. Nevzpomíná, kdy naposled dostal dárek a Vánoce už dávno neslaví. Zničehonic dělá věci, které dřív nedělával a přijde mu to přirozené. Ssmích. V životě se tolik nenasmál, jako s kocourem Izabelou. Vezme pokrývku a lehne si k Mattovi.

Podivné, ale ne nepříjemné. Zívne a pobaveně si pomyslí, že si přece jenom zdřímne. Zavře oči a usne.

Je mi tepleji, pocítí ve spánku Matt a přitiskne se k teplu. Uklidni se.

Zack se probudí, pousměje a potom uvolní. To je jenom Matt. Vzpomene si na blizard, kdy se k sobě tiskli. Opět zívne. Spánek a nic víc neví.

Oheň pomalu dohořívá a pohasíná. Jen slabé stíny osvětlují dvě postavy na podlaze k sobě přitisknuté.