Noční rozhovory
Noční rozhovory
V místnosti tiše praská oheň i přes pozdní hodinu. Ve velkých pohodlných ušácích sedí dvě postavy. V ruce mají skleničky s nazlátlou tekutinou. Místnost je bohatě zařízená. Na podlaze leží překrásný koberec, před krbem kožešina medvěda, na zdi visí menší obrázky a lovecké trofeje. Těžké závěsy nedovolí proniknout hluku z ulice. Vysoké police knihovny jsou až ke stropu, která je jen zčásti zaplněná. Na krbové římse chybí maličkosti, které dělají domov domovem. Přesto si obě postavy nestěžuji.
Pololeží, mlčí, v rukou drží dva kusy masa. Občas zasyknou.
„To byla od Grizzlyho blbost. Nemít ho rád, zabiju ho,“ řekne vysoká štíhlá, skoro bychom řekli hubená postava s pískově světlými vlasy. Občas upije nazlátlý nápoj. Na sobě má květovanou vestičku se stříbrným řetízkem vedeným ke kapsičce, kde se ukládají hodinky. Na nohou bezvadné černé kalhoty a polobotky. Sněhově bílá košile se odráží do tmavého potahu křesla. Rty jsou zvlněné v úsměvu.
„A Mary by tě otrávila. Proč jsi mi neřekl, že s ní máš problémy?“ Vysoká, spíš štíhlá postava mladého muže se na něj zvědavě podívá i přes tvář zabarvující se do všech barev. Má kostkovanou košili a obyčejnou koženou kazajku. Na nohou vysoké boty a kalhoty těsně obepínající svalnaté nohy.
Vysoký muž si odfrkne. „Stěžovat si?“
„Máš pravdu. Taky bych to neudělal. Jen se teď na nás podívej.“ Odklopí z oka maso. „Pomáhá to?“
„Až za týden, možná,“ prohodí pochmurně.
„To bude svatba. Zatracený Grizzly. Víš, jak tam budu vypadat?“
„Vezmeme si klobouky.“
„Na obřad těžko. Reverend by nás ukamenoval. Ženské nepřemýšlí.“
„Ale ano, jenže srdcem, bohužel nebo mozkem? Eh k čertu, nechci se o tom bavit.“
„Zacku, když mě tak napadá, co je nejdůležitější na svatbě?“
Zack přestane točit skleničkou a podívá se na něj. „Obřad?“
„Bingo! Stačí se ukázat na obřadu a potom můžeme si dělat, co chceme,“ upije. „Mám plán.“
„Tvoje plány mě dokážou vyděsit,“ zabručí elegantní postava pistolníka. „Povídej.“ Stejně by mu to řekl.
„Zúčastníme se obřadu, najíme se těch dobrot, co se tam seberou a potom se odklidíme. Na tanečky tam bude dost lidi.“
„Hm.“
„Stejně jsi to Mary krásně vysvětlil.“
„Myslíš?“ zabručí s myšlenkami úplně někde jinde, ale potom si vybaví dřívější scénu. Mary s rukama v bok, brunátná, že se bál, že dostane mrtvici. Co mohl jiného říct, než že chce doktora? Nebyl na něco takového připravený.
Grizzly vyšel ven a za chvilku se vrátil s doktorem. Handerson zkonstatoval, že oko je celé, což se mu ulevilo, i když to věděl.
„Rosie, proč jsi hodila po Zackovi…“
„To byla Mary!“ upřesní Matt.
Hans zmateně se na ně obě dívá. Povzdechne si a odejde. Matt si pomyslí, že tohle byl opravdu strategický okamžitý ústup. Kdyby nebylo toho oka, nejspíš by se Grizzlymu smál. Vypadal jak velké smutné štěně. Ani neměl odvahu se jim omluvit.
„Zacku Grey, chci vysvětlení a hned.“
„Tady? Přede všemi?“
Mary ještě víc zrudne. „Ehm ne. Rosie, prosím můžeš jít a vzít sebou svého muže? Prosím.“
„Ale… Dobře. Grizzly jdeme a důkladně mi to vše vysvětlíš.“
„Svatba bude?“ ozve se nadějně.
„Ještě si to rozmyslím.“ Odešli. Grizzly schlíplé a Rosie pyšně.
„Víte, ona to tak nemyslela,“ řekne do ticha Mary. „Jen ji naštvalo, že to schovává jako by už nebyli svoji. Nemá ráda tajemství a bere doslova v dobrém i ve zlém.“
Zack s Mattem přikyvuji. Nejsou si jistí, že Rosie pochopili.
„Takže co je to s tou knihou? Proč řekl, že je tvoje? A kdes ji vzal? Víš, co jsem ti řekla! Jestli to nesplníš, počítej se mnou.“
„Ehm, nevím, jak to říct. Je to tak delikátní, že nevím kudy kam.“
Matt si povzdechne. Koktá, jenže ví jenom jednu část.
„Je moje,“ začne Matt.
„Blbost. Nezkoušej toho ničemu z toho vytáhnout. Jasně jsem mu řekla, že pokud tě neudělá šťastným, může z ranče táhnout a to hodlám splnit. Slíbila jsem Katherině, že na tebe dohlédnu.“
„Mary!“
Zack si povzdechne. Taky to nemusela vyžvanit, ale když už je to na světě…
„Jak jsi mohla! Je naším hostem a mám ho rád. Jak jsi mu mohl vyhrožovat?“
Mary se posadí. „Zack už dávno nebyl hostem, je spolumajitelem ranče a potom, když spolu spíte, očekávám, že budeš spokojený. To znamená, tenhle bizoní pistolník, tě má udělat šťastným. Nechci, aby mi hodila po domě mrtvola, takže už to víš. Klidně mě můžeš vyhodit. Mám kam jít.“
„To ne, ale proč? Já jsem byl spokojený.“
Mary se na něj podívá. „Nebyl a dost. Zacku, máš čas do svatby. Takže odkud máš tu knihu s nahotinkami? Myslíš, že nevím odkud je a co tam je?“
Zack nechápavě avrtí hlavou. „Jak o ní víš?“
„Vy chlapi si myslíte, že jsme úplně hloupé? Nejsme. Takže odkud? A co to má znamenat? Máš Matta, potom k čemu ta kniha?“ Podívá se na oba.
„Já to vysvětlím. Kniha je do madam Josefiny. Jednou jsme seděli u jídla a bavili jsme se o knihách a Grizzlyho to zaujalo. Chtěl po mně a Hardym, abychom mu ji sehnali.“
„Proto jsi zdrhnul.“
Matt zrudne. „Ehm ano. No tak nějak. Myslím, že nějak přemluvil Hardyho.“
„Tomu se říká elegantní vykroucení,“ zamumlá Zack.
„A proč zmínil právě tebe?“ obrátí se na Zacka. „Nemám tě ráda, abys věděl!“
„Nevím. Jak to mám vědět? Asi náhodou. Nebo věděl, že odjíždím. Nevím, proč ti to vykládám.“
Mary se na něj podívá. Potom na Matta. Překvapí ho, že vůbec není rozrušený. Naopak úplně klidný a to dřív by vypadal úplně jinak.
„Kam?“
„Za Clayem. Požádal jsem jednoho svého přítele, který je marshallem, aby rozhodil své sítě a zjistil, kde by se mohl ukrývat. Doufám, že v nich uvízne.“
„Vy a vaše hračky. Jdu tu knihu vrátit.“
„Cože?“ Mary se na ně spatra podívá. „Jdu ji vrátit.“
„Ale Grizzly…“
„Rosie si ji už jistě stačila prohlédnout a to velmi dobře. Jistě si to vyzkouší a vy dva to nemáte zapotřebí.“ Dveře se otevřou a zavřou a šokovaný Zack s Mattem zůstanou o samotě.
„Já zírám.“
„Chtěl bych ji vidět v bordelu.“
„Nech toho nebo za ní poběžím!“ Najednou zvedne hlavu. „Zacku, myslíš, že to tam zkoušejí? Zatraceně, rád bych tu knihu viděl.“
„Jednou ji od madam půjčím, samozřejmě s tvým svolením a můžeme porovnat rozdíly.“
Matt se na něj oddaně zahledí. „To bude skvělé. Hele, myslíš, že jsou rozdílné?“
„Co?“ pronese nechápavě Zack. Potom se pohodlně usadili a čekali na Mary.
„Myslíš, že jsou rozdílné?“ začne opět Matt.
„Co?“ Zack si sundá si maso z oka. Povzdechne si. Proč? Celou dobu od jejich setkání se ptá sám sebe proč? Nikdy netíhl k mužům. Měl rád ženy. Tak proč zrovna on? Proč?
„Ty rozdíly. V obrázcích. Myslíš, že to dělají jinak?“
„Pitomá otázka,“ zabručí, když pochopí, co Mattovi celou dobu vrtá v hlavě. Viděl obě knihy. Rozdíly? „Nejsou žádné.“
„Vážně? To je divné.“
„Pár jo. Přestaň s tím. Mary je pryč, můžeme si odpočinout. Jen se mi zdá, že je tam nějak dlouho.“
„Pravda, co když se jí něco stalo?“
Zack se usměje. „Mary? Nejspíš by dotyčného zmlátila natolik, že by ho Handerson nepostavil na nohy ani za měsíc. Zajímalo by mě, proč za madam šla.“
„To by mě taky zajímalo. Víš, co půjdu ji hledat.“ Zack odloží skleničku a zvedne se taky. Vyjdou na chodbu, když se dveře otevřou a v nich Mary. Kýchne.
„Prší! Jestli bude na svatbě pršet…Kam jdete? Musím říct reverendovi, aby se zítra pomodlil za hezké počasí.“
„To je snad jedno kam jdeme!“
„No Tak Zacku. Šli jsme tě hledat.“
„Díky!“ Odváže si velký vlněný šátek, sklepne z něj kapky vody a pověsí na věšák. V zrcadle si upraví drdol. „Chcete čaj? Jen jsem o něco požádala paní Josefinu.“
„Madam Josefinu?“ Oba jí visí na rtech.
„Pozvala jsem ji na svatbu. Ženských bude málo a potom děvčata chtějí něco předvést.“
„Předvést?“
„Jistě nějaký tanec, kankán.“
„Cože?“ Oba na sebe pohlédnou. „Mary, to není zrovna…“
„Už jsem se rozhodla. Trochu vzrušení vám chlapům prospěje a je to o půlnoci. Děvčata budou k dispozici pánům k tanci. Doufám, že se přijdete podívat. Půjdu do postele. Neponocujte. Zacku.“
„Ano?“
Mary s nohou na schodišti vedoucí k ložnicím se neotočí. „Už ses rozhodl?“
Zack s Mattem se roztřesou pod jejím tónem. Zack odežene od sebe divnej pocit. „Ještě ne.“ Třese se mi hlas nebo ne?
„Dobře. Dva dny!“ udělá krok vzhůru a za chvilku zmizí.
„Já bych v tu chvílí upsal duši ďáblu, kdyby to chtěla,“ zabručí Matt a otře si čelo, načež vyjekne. „Zatraceně, znělo to děsivě.“
Zack se dívá na schodiště. „To ano. Jdu do tepla.“ Snad se tam rozehřeje. „Není nic hroznějšího než nenávist ženy. Nenávidí déle a hrozněji než muži. A rafinovaněji se mstí.“
„Nevím, podle mě to záleží na povaze, člověka,“ zabručí Matt a hodí do sebe ohnivou vodu. Odloží ji na dřevěný vyřezávaný stoleček a přiblíží se k Zackovi. Natáhne ruku a dotkne se jeho tváře. Dívá se mu do očí. Usměje se. Vypadá zvláštně s tím otiskem knihy. No on nevypadá lépe. Skloní se a jemně ho políbí na rty. Ucítí chuť whisky, když si ho Zack prudce přitáhne na klín a políbí. Začnou se zběsile líbat, když najednou uslyší dveře a kýchnutí.
„Setsakramentsky, je hnusné počasí. Matte, Zacku! Spíte?“
Zack zakleje, kdežto Matt rychle vstane. Uvědomuje si jejich vzájemnou touhu.
Dveře se rozrazí.
„Simply!“
Zavraždit je ho někdy málo.
„Matte, Zacku, pěknej barák. Jsme tu s Dakotou a Narcissou. Máme vše. Bože, to je bejvák. Panenko Maria, co se vám stalo? Někdo vás pěkně zřídil. S kým to bylo?“
„Knihou,“ zabručí oba najednou.
„Chápu. To zatraceně bolí. Vím to sám. Bože krb a velký a ta perfektní kožešina.“
Kdy mohl dostat knihou? „Kde se ti to stalo?“
„Co jako?“
„Matte, Zacku, krásný dům,“ pochválí dům Narcissa. „Jen chce to ještě zaplnit věcmi. Pár ozdůbek by neškodilo.“
„Udělá se to postupně,“ prohodí Matt. „Ehm ta kniha?“
„Ta kniha? Bylo to v Nebrasce nebo v Utahu? Nevím sám. To jsem byl ještě o hodně mladší.“ Přiloží dřevo do ohně. „Žil jsem tehdy s jednou ženou, ehm to je jedno. Byl jsem mladej a hloupej. Seděli jsme u krbu a já co jsem to chtěl? Nepamatuji si, ale pamatuji si, jak mi v obličeji přistála kniha. Bible!“
Všichni se rozesmějí, protože znají tu tlustou knihu.
Simply se pousměje. „Bolelo to svinsky, vám řeknu. Modřinu jsem měl nejméně tři neděle. No byla to poslední zima, co jsme spolu byli. Nastěhoval se k ní někdo jinej.“
„Hodně jsi toho zažil,“ řekne uslzený Matt, aby něco řekl.
„Jo a kde je Mary?“
„Nahoře ve své ložnici.“ Oběma přejede mráz po zádech, když si vzpomenou: „Už ses rozhodl?“
V tu samou chvílí sejde dolu Mary. „Simply, Dakoto a Narcisso, máte připravené pokoje, jak to jenom šlo. Zítra musíme to dodělat. Zavedu vás tam a věci jste přivezli?“
„Samozřejmě.“ Zack s Mattem osamí.
„To by mě zajímalo, kdy budeme sami,“ zabručí Matt.
Zack se na něj podívá a potom se usměje. „Chceš být se mnou sám?“
„Máš nápad?“ optá se dychtivě Matt.
„Možná. Dobrou noc.“ Odchází, když ho Matt zadrží.
„Počkej, jak jsi to myslel?“
„Uvidíš, promiň, ale dnes nemám moc chuť.“
Matt uvažuje, potom přikývne. „Dobře, ale co polibek. Tatínkovi na dobrou noc.“
Zack se otočí. Polibek. Zvrátí úvahu na rty. Chvěji se a jsou lákavé. Co na tom, že je muž, miluji ho a ani nevím proč. Nikdy jsem nemiloval. Přistoupí k němu. Hledá v očích a neví co. Ne ve svých, v těch druhých. Oči brána do duše. Jsem tam já? Skloní se a políbí Matta.
„To máš od tatínka.“
„Jupííí!“ ignoruje. Vyjde do své ložnice. Posadí se na úzkou postel. Tu velkou, krásnou postel – v té spí momentálně Grizzly a Rosie. Být sami. Pravda, vždy jim do toho něco vlezlo. Svlékne se, když si uvědomí celou situaci. On se stará o to, že nebyli sami. Nikdy mu samota nevadila. Položí se do čerstvě povlečených peřin. Zavře oči. Nádhera. Po chvilce převrácení zjisti, že nemůže usnout. Vstane. Půjde do knihovny si něco přečíst. Potmě se plíží domem, když zahlédne pootevřené dveře a světlo. Zloděj?
Klidně dojde ke dveřím. Šťouchne do nich. „Matte, co tu děláš?“
Matt se lekne a pustí knihu z rukou. Na sobě má župan. Mimoděk si ho k sobě přitáhne.
„Nemohu spát. Jsem rozrušený nebo nevím co.“
Zack přikývne, dojde k jednomu ze šuplíku a vytáhne karty. Ukáže na ně.
„Sázka?“ zachraptí. Odkašle si. „Ještě tu svoji jsme nedokončili.“
„Jak zněla?“
„O polibek. Do půlnoci. Myslím, že ji budeme muset změnit, ne.“ Přejdou do kouta, kde je hráčský stolek. „Dáme sem kulečník.“
„Proč?“
„Protože je to hra džentlmenu a popravdě,“ usměje se takovým způsobem, až Matt zrudne. Zack se rozesměje. Směji se víc než kdy jindy a líbí se mi to. Přesně ví, co bude chtít dělat s kulečníkem a Mattem. Objedná ho v Denveru.
„Jdeme hrát, ty nemravo!“ Posadí se v županu. Naproti němu Zack. Chvilku se na sebe dívají.
„Sázka?“ procedí mezi zuby Matt. V očích mu hoří.
Zack míchá kartami, že pohyby oko nedovede zachytit. Rozdá je. „Co navrhuješ?“
„Noc s tebou.“
„Matte, jsi příliš u země. Neboj se vzlétnout. Co dvě noci?“
„Tři!“ praští do karet.
Zack se na něj zkoumavě dívá. Smích je dávno přešel. „Týden!“
Matt zafuní. „Platí. A mohu si dělat, co chci.“
„V tom případě já taky. Jdeme na to?“
Matt se mu podívá do očí. „Kdykoliv, jakkoliv, jdeme na to. Mohu vždy.“
„To uvidíme.“Vezme karty.
„Nic.“
„Ó, dobře. V tom případě, já taky nic. A vyhraji.“
„Myslíš? Trojka.“
„Dvě dvojky. Jedna nula. Rozdáváš.“
Matt vezme karty. „Do kolika hrajeme?“
Zack se podívá na velké hodiny v hale. „Do kuropění.“ Matt přikývne.
O čtyři hodiny později. „Vyhrávám.“
„Výborně, je to remíza, takže co dál?“
„Děláš to naschvál. Vím to. Nechceš…“
„Nebuď hlupák, Matte. Jdu do postele. Mary, Rosie, dobré ráno.“
„Vy vypadáte! Viděli jste vůbec na karty?“
„Ehm ano.“ Ani si neuvědomili, žena jedno oko skoro nevidí.
„Zacku omlouvám se, ale je to chyba toho přerostlého medvěda. Už se to nebude opakovat. Vše jsme si vysvětlili.“
Oba si mrzutě pomyslí, že to ano. Slyšeli je dobře. Co asi ostatní? Popravdě potom se zabrali do hry, tak, že neviděli, natož slyšeli.
„Opravdu, to je skvěle. Půjdeme spát, co ty na to, Matte?“
„Jistě, Zacku.
„Tak to ne. Musí se připravit a Matte, máš oblek?“
„Jistěže ho mám. Ehm no, Ježíš, já ho zapomněl na ranči.“
„Tak pro něj dojedeš,“ přikáže mu Mary. Matt mrzutě přemýšlí k čemu.
„Mary, ale nejdu na pohřeb.“ Zrádče! Vykřikne za vzdalujícím se Zackem, ale potom ho upoutá pohyb nohou, kotníky a vlnění županu. Polkne. Tohle je příliš.
„Ne. Půjdete oba dva, jak se sluší a patří. Rosie se vdává jenom jednou. Grizzly nezívej a jdi něco užitečného dělat. Myslím, že se začneme péct.“
„Jasně pojedu pro ten oblek.“ Vyběhne nahoru. Možná ještě stihne dát polibek na dobré ráno. Uculí se. Vrazí do jeho pokoje. „Zatraceně!“ zakleje, když ho uvidí nahého.
„Chtěl jsi něco, Matte?“ v duchu se ušklíbne. Vypadá úžasně a dívá se po něm takovým způsobem, že by si ho nejspíš dal k snídani.
„Nic jen!“ zabouchne dveře, přistoupí k němu a políbí. „Dobré ráno, tatínku!“ ušklíbne se a vypadne.
Zack v duchu zavrčí a potom se rozesměje. Tatínek a synáček. Tak tomu by neuvěřil ani Wyatt. Moc se mu nechce spát. Mohli by jet na ranč společně. Rychle se obleče a vyrazí ven. Matt určitě je pryč. Dožene ho. Matt jde, aniž cokoliv řekne. Najednou ztuhne.
„Zacku?“ matt se dívá přes jedno oko. Vidí dobře nebo špatně. Trochu rozmazaně, jako v tom lese, ale je to určitě on.
„Co je?“
„Podívej se ta postava před tebou, to je… ON!“
„Máš pravdu!“ Zack sáhne k boku a vystřelí. Muž se ženou se otočí a začnou utíkat. Daniela klopýtne, ale udrží se.
„Kdo to je?“
„Irving! Já věděl, že je to had. VLAK!“ Běží, seč jim síly stačí a před nimi Irving s Danielou. V posledním zoufalém pokusu se jim podaří chytit vlaku, když se rozjede. Nastoupí a dívají se, jak se vzdaluje z městečka.
„To bylo o fous,“ zasténá Irving. „Ještě kousek a dostanou mě. Není ti nic?“ starostlivě se skloní k Daniele.“
„V pořádku. Budu mít dítě.“
„Cože! Snažil jsem se!“
„Jo a nekřič na mě a je tvoje. Takže se tentokrát skutečně postarej. Jdu si sednout.“
„Byl to Irving?“
„Byl, psí syn!“ odplivne si do prachu cesty. „Dostanu ho.“ „Ale proč se tě chtěl zbavit?“ optá se zvědavě.
„Protože budˇ jsou manželé nebo… dělají to spolu, což je incest.“
Hvizd. „To už je zatraceně dobrý důvod tě zabit. Zřejmě, když viděli, že nemohou tady nic vytěžit, rozhodli se tě zabít a utajit to. Ale Irving s tebou spal, potom ale jak mohl spát s Danielou?“
„Asi jako ty. Takže se rozhodli zmizet. Zatraceně! Jak to, že jsem ho nepoznal?“
„byla skoro tma, šero a byl oblečený jinak, ale rozhodně to byl on. Dostaneme ho jindy a jinde. Pojedeme. Nechci, abychom skončili pod Maryiným nožem.“
„Nemáš rád Kranka? Vzal by ti dobře míru na rakev.“
„Hej, nech toho!“ Směji se a jdou k Billyho stáji.
