Shounen - ai povídky

Patrola

Matt se obrátí k hotelu, ale potom si vzpomene na Christinu. Zaváhá. Má za ní jít a říct ji to nebo ne? Ne, je tam madam Josefina a ta teď zuří. Uvědomí si smrt té malé. Vypadala v tom plášti jak beztvará hrouda, ne jako krásná svůdná mladá žena. Otřese se. Nechce, aby tohle potkalo Zacka a madam má částečně pravdu. Možná opravdu za to mohou, ale Zack by šel k madam tak jako tak.

Jenže ne téhle noci, mu pošeptá podvědomí. Matt to zažene. Ne, za smrt Diany může Clay. Kdyby ji neposlal dopředu, takhle oblečenou, nic by se nestalo. Mohl udělat něco jiného.

Obrátí se zpět k hotelu, když si uvědomí, že je tam Irving. S ním ztrácí opravdu pocit reality. Bylo to nádherné, i když potom tomu něco chybělo. Vejde dovnitř.

„Matte, co se stalo?“

Matt se zadívá na Irvinga. Je krásný. Hezčí než Zack, ale Zack má své kouzlo. „Jeden bandita… Diana zemřela.“

„Diana?“

„Ano. Děvče od madam Josefiny. Taková malá zrzavá. Uměla moc pěkně zpívat.“

„Aha. Co se vlastně stalo? Nechceš zajít na skleničku?“

„Promiň, ale ne. Děkuji moc. Jsem z toho…“

„Chápu. Dobrou noc.“

„Dobrou noc.“

Irving za ním hledí. Měl by za ním přijít nebo ne a kde jsou ostatní? Nejspíš honí toho vraha. Strašné.

„Irvingu, co se děje?“ Ze dveří vykoukne Danielina hlava.

„Nic. Jen jedná mrtvá.“

„Oh, bože!“

„Běž spát. Zůstanu tu ještě chvílí.“

„Dobře.“ Daniela zajde dovnitř a Irving hledí ke schodišti. Nepůjde. Zítra. Bylo to pěkné, i když to, že si vyměnili role, se mu pranic nezamlouvalo. Příště ho naučí jaká je jeho role. Už potřeboval mít někoho jiného než Danielu.  Zajímalo by ho, kde je teď Zack Grey. Ale ten jeho obličej, když je viděl spolu - to stálo za to. Byl vzteklý, ohromený i pobouřený a hlavně zklamaný a smutný. Ten pitomec Matt si to zřejmě neuvědomil, ale on ano a těšilo ho to. No, pomsta je opravu příjemná.

Zack proklíná sebe i svou neschopnost. Zase mu unikne. Vyskočí na Appleho, když se k němu přidá Hardy. Pobídne koně k trysku.  V hlavě jediný cíl. Dostat ho.

Matt! Co tam dělá? V náručí drží nějakou ženu. Ať se uhnou! Rychle se rozcházejí. Koutkem oka zahlédne Matta. Nepodívá se po něm a jede dál. „Hardy, kudy se vydal?“

„Co já vím? Ale tipuji na sever. Vidíš ho?“

„Jo.“

Hardy přikývne. Pokud ho nedoženou rychle, bude to dlouhá štreka. Koně jsou odpočatí, ale horší je, že i Clay má dobrého koně. Sakra, kdo mu pomáhal? Uvědomí si, že zanedlouho budou muset zvolnit, pokud nechtějí uštvat koně. Ale momentálně mu je to jedno. Ďas ho sper. Proč si vybral Popler? K tomu vypadá, že se Zack s ním zná. K čertu s oběma. Ještě kousek. Zvolňuje? Ne. Bude štvát koně na hranice možnosti. Je tím směrem nějaká farma?

Není. Pak je tu šance, protože kdyby si vyměnil koně, je konec. Podívá se na Zacka. Je sveřepý jako orel. Nenávidí ho. Nechtěl by být jeho nepřítelem. Zároveň pozoruje koně. První známky únavy, i když stále mají ještě dost sil k honičce. Clay si udržuje stále stejný náskok. Dostihnou ho. Byl by rád, kdyby zaplatil za smrt Diany. Nic mu neudělala a on ji pošle chladnokrevně na smrt. Neodpustitelné. Hajzl. Mimoděk sevře uzdu a pobídne koně. Zack taky. I ostatní se přidají.

Jeden z stihatelů zastaví. Kůň se skloněnou hlavou mohutně oddechuje. Muž se sedne a poplácá ho po krku. Jen ať ho dostihnou. Otočí koně a ten poslušně za ním jde.

Hardy výskne, když zjistí, že vzdálenost se zmenšila. Dostanou ho. Ne -  zrychlil. Proč jen neprokoukli jeho léčku? Pobídne opět koně, ale ten nereaguje. Unavený.

„Jak je?“

„Bude to na dlouho, Hardy.“

Hardy přikývne. I Apple už neběží jako dřív. „Můžeš ještě?“

„Jo. Dožeň mě.“ Hardy přikývne a Zack pobídne Appleho k rychlejšímu cvalu. Nakloní se k šíji, aby odlehčil zadek. Lidně dýchá a upřeně pozoruje Claye. Zakleje. Les. Budou muset zpomalit a je tma. Měl to dobře vymyšleno.

I Hardy zpozoruje nebezpečí. „Leslie, zkus to!“ Výborně střílí a určitě ji má při sobě.

„Jo zkusím.“ Prudce zabrzdí koně, který přisedne na zadek a zařičí. Vytáhne ze sedlové brašny pušku. Stoupne si. Je vidět krásně, ale je tma a daleko. Koně si nevšímá. Zamíří a vypálí. Zasáhl? Ne, kůň pokračuje dál. Schová pušku do brašny, naskočí na Rezyho a vyrazí za ostatními.

Hardy pokusí se opět pobídnout koně. Ten zahrčí, ale tempo nezmění. I Apple nezvýší rychlost, ale je blízko. Zack zkusí vystřelit, ale ví, že to na Claye nebude platit. Je příliš zkušený, než aby se nechal zastrašit jedním výstřelem. Taky, že ne. Les. Konec. Bezděky zpomalí, ale uvědomí si, že musí za ním. Možná ho v lese dostihne. Teď by i přál, aby tady byl Šedý vlk. Dorazí k hranici lesa. Samozřejmě, už tu není. Zakleje a sesedne. Ten les je zdrží. Parchant. Zatímco on může jet, jak chce, oni musí hlídat každou stopu, aby ho neztratili.

„Tak co?“

„Coby? Zmizel nám. V tomhle lese ho těžko najdeme a je tma jak v pytli. Tady nepomůže ani měsíc. Unikl. Někdo mu musel dát vědět… Ne, on to věděl. Vždy si připraví únikovou cestu.“

„Znáš ho až příliš dobře. Jedeme nebo chceš to vzdát?“

„Nikdy. Jedeme.“ Oba nasednou a Hardy skloněný ke stopám, je sleduje. Díky bohu za měsíc. Jede pomalu, ale aspoň si koně odpočinou. Jenže les je velký. Sakra!

Zack zatím sleduje ostatní příznaky. Zlomené větve a další. Jedem přilíš pomalu, ale zase ne úplně. Možná dojde k výsledku, že ho nebudeme stíhat, ale on se nemíní do Popleru vrátit bez jeho hlavy.

„Svítá, Hardy!“

„Jo můžeme jet rychleji.“

„Je v tomto směru nějaká farma, ranč, cokoliv?“

„Bohužel ano.“

„Pak, rychle! Určitě o ní ví.“ Popoženou odpočinuté koně, kteří svižně vyrazí kupředu. Za necelou hodinku dojedou k ranči. Sesednou.“

„Vítej, Johne.“

„Vítej, Hardy, co se děje? Někoho honíte?“

„Jo byl tu muž asi tak před čtyřmi hodinami?“

„Jo. Prodal… a sakra. Co udělal? Smile, nejlepší koně!“

„Jasně šéfe!“ Rozeběhne se k stádu, ale už tam někteří zamířili a přehazují sedla na čerstvé koně.“

„Kudy jel?“

„Na západ, ale dobře víš, jak to tam vypadá. Kdo to je?“

„Clay Allison. Ten parchant se dobře připravil nebo je to náhoda. Díky, vrátíme ti je, jak budeme moci a postarej…,“ mávne rukou a vyrazí kupředu.

John se podívá na schvácené koně. „Smile, postarej se o ně.“ Budou mít co dělat, aby je dohnali. Kéž by mohl jet s nimi. Ten neznámý muž v čele je nebezpečný. Dopadnou ho. Nejspíš se vypraví do Popleru.

„Co se stalo?“ optá se v kuchyni jeho žena Marbel.

„Honí nějakého chlápka. Nic víc.“ Posadí se.

„Tak co?“ když zastaví na cestě a zkoumají koňské stopy. Je to on?

„Nejspíš. Škoda, že nemá nějakou vadu.“

„Jo. Budeme se toho držet. Ale jestli dorazí k planině, nepomůže nám ani svatý.“ Vyrazí prudkým cvalem. Občas se zastaví a podívají se na stopy. Po Clayovi není vidu ani slechu, přesto jsou si jistí, že jedou správným směrem.

„Co teď?“ před nimi se rozprostírá malá polopoušť. Časným jarem a dostatkem vláhy po sněhu je zelená a kvetoucí. Krása dech beroucí, ale oni ji ignorují.

„Pojedu dál.“

„Nejsi připravený na cestu poušti. Blázníš?!“

„Zásobím se po cestě.“

„Já budu muset to nechat, ale nejraději …“

Zack to ví. Nenechal by to tak. „Tak na viděnou. Dostanu ho.“

„Zacku!“

„Co je?“

„Hodně štěstí.“

Zack mávne rukou a vyrazí kupředu. Hlavu skloněnou k sotva znatelným stopám. Uvědomí si, že se nerozloučil s Mattem. Pochopí to.

„Vracíme se.“

„Nepřivítají nás přívětivě, šerife!“

„Já vím, ale Zack ho dostane. Je jak buldok. Uštve svého muže.“

Leslie, který je dohnal, přikývne. „Jo, ten ho rozseká na maděru. Je mi to líto.“

„Mě taky. Kruci! Chybělo tak málo a mohl viset.“ Nemůže nechat Popler bez dozoru. Kdyby měl aspoň zástupce, ale ten teď hodní Claye. Zatracený bandita, toho mu byl ďábel dlužný. Až se vrátí, určí zástupce. Podívá se na Leslieho. Mohl se vrátit, ale on šel s nimi. Není až tak špatný chlap.

„Chlapi, vracíme se. Leslie?“

„Co je?“

„Nechceš být mým zástupcem? Městečko roste a podívej se teď. Musím se vrátit. Klidně si to rozmyslí. Není to žádná hračka.“

„Není, co beru.“ Zazubí se. „Dostanu taky takový plech jako ty?“

Hardy se otočí za Zackem. Už ho není vidět. „Jo, dostaneš.“ Od koho ho dostal Zack? Pomalu se vrátí na Johnyho farmu. Všichni se posadí k obědu a oni vyprávějí, co se stalo. John je šokovaný a jeho paní taky.

„Jo tak to bylo.“

„Je to…“

„Jo. Pojedeme. Nechci být dlouho pryč. Nejraději bych Charleeho chytl pod krk a rozmazal mu fasádu. I tak mu něco řeknu pěkně od plic.“

„Udělej to.“

„A za tři týdny bude mít Rosie svatbu. To mi připomíná, že Diana bude mít pohřeb.“

„Přijedeme.“

„Jasně. Mějte se. Chlapi, jedeme.“ Vyrazí klusem k Popleru. Vědí, že je to pěkný kus cesty, ale ráno by tam měli být.

Matt se probudí a otočí hlavu k oknu. Dnes je pohřeb a patrola nikde. Takže ho nechytli. Sám se účastnil pár takových akcí a není to žádná legrace. Jednou poskytli své koně takové patrole. Chtěl by, aby tu byl, a k tomu Irving ho pronásleduje. Už ho nechce vidět a Mary žije ve svém vlastním světě. Po pohřbu ihned odjede k Rosie a Grizzlymu. Jestli je nepřivede, Mary ho otráví. Musí vstát. Opět bez Zacka a tentokrát je to špatný. Kdyby neodjel, mohl mu vysvětlit, proč. Takhle nebude nic. Taky chtěl mu ukázat okolí městečka. Byli by spolu sami.  

Dostal se až k Malé planině?

Vstane, obleče se. Jestli ano, potom se Hardy vrátí. Počítá. Měl by se vrátit dnes, ale co Zack? Vrátí se nebo ne? Být na jeho místě, šel by po Clayovi.  Chtěl by být s ním. Měli by něco společného. Přestane se oblékat a civí. Kromě ranče, který ve skutečnosti je jeho je to pravda. Nemají nic společného. Potřese hlavou. Ale budou mít. Přece tolik společných vzpomínek…

Zaklepání. Zaskřípe zuby. Opět ti otravní sourozenci. Prudce otevře dveře. „Šedý vlku?“

„Matte, zdravím.“

„Pojď dál! Stalo se něco?“

„Kdepak. Večernice má hříbě a máme další dva přírůstky. Klisnu a hřebce. Vypadají dobře. Čekají na tebe a na jména. Co se tu děje?“

„Diana, děvče od madam Josefiny, zastřelili. Dnes je pohřeb. Proč jsi tu?“

Šedý vlk okolkuje. „Dakota a Narcissa se dohodli.“

„To je výborné ne?“

„Chtěl jsem, abys jim to rozmluvil. Víš, jací lidé jsou.“

„Ne. To je jejich život, ne můj.“

„Tušil jsem a vážím si toho. Možná máš pravdu. Lidé se mění.“

„Mění. Dopadne to dobře. Přitahují se a Narcissa přece mezi vámi žila ne.“

„Jak to víš?“

„Umím se dívat a nejsem hloupý. Občas se prořekla. Nebál bych se. Jsou silní a jejich děti taky. Jestli jim mohu nějak pomoci, udělám to.“

„Jsem ti vděčný. Rozmyslíme si to.“

„Nechcete odejít, že ne.“

„Já ne. Už jsem starý, ale nevím, co má v plánu Dakota. Pojedu, jen jsem chtěl ti dát zprávu a kde je Zack?“

Matt odvrátí se k oknu. „Jel se stíhací patrolou a myslím, že se nevrátí.“

Šedý vlk se usměje. Zní to zničeně. Jenom doufá, že nebude potom hrát smutné balady. Po určité době to vadí. „Vrátí se.“

„Nevím. Clay Allison je jeho nepřítel.“

„Pak je to jiné. Viděl jsem, že Marie zaměstnala někoho nového.“

„Ano. Irving Moscati a jeho sestra Daniela. Přijeli z Denveru.“

Šedý vlk je zaražený. „Matte, víš to jistě?“

„Ano. Proč se ptáš?“ obleče si vestu a přesto sako. Podívá se do zrcadla. Upraví si černou vázanku a přihladí vlasy.

„Světlovlasý muž a pěkná hnědovlasá žena se líbali v hale.“

Matt zkoprní.

„Neviděli mě.“

„Ježíši?“ Incest? Nebo něco jiného? S kým to spal?

Šedý vlk se podiví jeho bledosti. „Je ti něco?“

„Ne.“ Nemohu tomu uvěřit. Proč by lhali? Ukrývají se? Je rád, že odmítl další Irvingovy návrhy. Kým je? Jak se teď má chovat?

„Nejspíš se schovávají. Půjdu. Matte, děkuji.“

„Není za co,“ řekne duchem úplně jinde. Jak to, že to nikdo nezjistil? Ví to někdo a co on a co Katty? Proboha? On se dvoří Katty? Možná to byl někdo jiný? Bude to muset zjistit. Šedý vlk zavrtí hlavou, ale odejde, jak přišel. Tiše. Nebyl by rád, kdyby ho tu někdo viděl. Přece jenom jejich minulost není nejsvětlejší.

Zmatený Matt sejde dolu.

Dobré ráno, Matte.“

„Dobré ráno. Jak se má tvoje sestra?“

„Daniele? Dobře. Proč…“

„Promiň, musím dojet pro Rosie a Grizzlyho a taky je tu pohřeb.“

„Jistě. Uvidíme se později,“ jenže to už mluví do prázdné haly. Co se tu děje? Byl úplně mimo. Je to snad tím pohřbem? Vrátí se na židli a vezme knihu. Je rád, že se může vymluvit a nemusí chodit na ten pitomý pohřeb. Nikdy je neměl rád, i když bude tam Katty. Potom by mohl udělat výjimku. „Daniele!“

„Co je drahoušku?“

„Přestaň mi tak říkat!“ vyjede na ni.“

„Promiň, zapomněl jsem. Byla jsem dnes v noci tak šťastná.“

„Ok. Jdu na ten pohřeb.“

„Ale…“

„Jdu. Budeš tu místo mě, ano.“

„Dobře.“ Irving vyjde a Daniele bezmocně praští pěstí do pultu. Zas jde k ní. Potom se zarazí. Přece souhlasila, ví, proč tam jde. Posadí se a sedí. Nejsem ráda.

„Matte!“

„Hardy!“ zvolá Matt a rozeběhne se ke slupince. Přeběhne po koních a mužích. „Není tu.“

„Nedostali jsme ho, ale Zack ho stíhá dál.“

„Ztratili jste ho na planině.“

„Jo. Svinstvo! Cela patrola by byla zbytečná.“ Odplivne si do prachu cesty. „Jdu na skleničku. Pohřeb už byl?“

„Za chvilku.“

„Pak si ji dáme spolu. Panenko Maria, ten vězeň!“

„Cože?“

„Zapomněl jsem na něj. Něco s ním musím provést. No nevadí, on ještě počká. Menší hladovka za to, že byl u slečny Hansen, mu neuškodí. Pojď se napít.“

„Rád.“ Je to tak. Zack se nevrátí. Měl by přestat o něm myslet. Zatracený Clay Allison!