Shounen - ai povídky

Pikový král

„Takhle brzy vstávat a k tomu v zimě,“ zabručí nerad Matt a nasadí na hlavu klobouk, bez něhož nedá ani ránu. Před chvilkou si ho zamilovaně prohlížel, protože je to dárek od Zacka. Je místo klobouku, co mu snědlo Čertovo kvítko a on musí ji jít podojit. Nerad vidí, když hostí plní jeho povinností. Narcissa by si měla odpočinout.

Zívne a zavře za sebou dveře. Pohlédne na protější dveře, kde spí Zack. Popravdě nepředpokládal, že zůstane na ranči tak dlouho a jejich vztah bohužel… Zamračí se, nevyvíjí se nijak. Od toho polibku, při kterém mu štěstím málem puklo srdce jen pár maličkosti. Prostě se neodvažuje nic udělat, protože má strach, že by mohl Zack odejít. Přitom by chtěl se s ním milovat, držet v náručí. Ale zatím má jen chvilky štěstí, jako sázka, včera ráno a další maličkostí. Ale bohužel jsou to nicotnůstky.

Povzdechne si a nazuje boty. Vyjde na chodbu a oklepe se zimou. Sundá z věšáku teplou bundu podšitou kožešinou, do které se okamžitě zachumlá. Vykročí do tmavé zimy a rychle přeběhne k stáji, kde je ustájeno Čertovo kvítko. Vběhne do stáje, popadne stoličku, džber, položí ji na místo a chce ji plácnout po boku. Ruka projde a on vzhlédne. Čertovo kvítko je pryč. Visí jen prázdný konec řetězu. Otevře ústa a zalapá po dechu. Sedí na stoličce se džberem, kde dřív stávala kráva a ona nikde.

Zvedne se a sundá klobouk. Podrbe se ve vlasech. Co teď bude dělat? V téhle zimě těžko někde bude shánět novou krávu a jet někam, to je o zabití. Zack určitě bude mít radost, se ušklíbne, že nebude muset pít mléko. Moc dobře ví, jak ho nerad pije, ale doktor, to přímo nařídil. Důrazně mu to několikrát opakoval. Říkal, že mléko je velmi důležité, načež se Zack zatvářil tak rozmrzele, že se i doktor pousmál nad jeho výrazem. Na to odešel z ordinace a Matt se doktora vyptával na další věci. Hlavně na nové poznatky v oblasti medicíny a léčby tuberkulózy.

No nic. Pokusí se najít Čertovo kvítko. Snad Mary ještě bude mít trochu mléka v konvici. Vyjde ze stáje a jde ke koním. Jsou ustájené ve velké stodole a Večernice stejně jako Víla už má pěkné břicho. Víla možná už brzy bude rodit, i když ony si rády dávají načas. Všichni se k němu obrátí, dokonce i Plamen. Odsunul jeho osedlání na jaro a uvidí, jestli bude k něčemu nebo jen k chovu.

„Lucy,“ zvolá mazlivě do šera stáje. Zahlédne, jak k němu jde kobylka bílá jako sníh. Šťouchne do něj. „Já vím, něco dobrého bys chtěla a za chvilku ti něco přinesu. Dnes vyrazíme hledat Čertovo kvítko.“ Přisahal by, že Lucy zakoulela očima při jméně Čertovo kvítko. Možná si ještě vzpomíná, jak ji honili posledně. Zasměje se a všichni koně se po něm podívají. Za chvilku dostanou krmení a indiáni je obslouží. Potom budou muset po dvojicích hledat uprchlicí, i když by mohl jít jen on se Zackem. Byli by sami a ukradne mu dnes polibek, i kdyby měl umřít. Je svatého Valentýna.

Zavře dveře a jde do domu. Uvnitř sundá bundu, klobouk hodí na věšák a otřese se. Musí jít se umýt a oholit. Otevře dveře do koupelny a zůstane stát. Dnes – čtrnáctého, přece jen je šťastný den, pomyslí si, když vidí polonahého Zacka. Odváží se a vejde dovnitř.

„Dobré ráno.“ Políbí ho na nahé rameno.

Ten ztuhne a zahuhlá. „Dobré ráno.“

„Chceš pomoci?“ Zack zavrtí hlavou. Co to dnes vjelo do Matta? Ten se usměje.

„Víš kterého dnes je?“

„Čtrnáctého února, jestli se nepletu,“ řekne po chvilce vzpomínání Zack. „Ty Matte, nemůžeš jít jako ven?“ Ukáže na dveře. „Rád bych se oholil.“

„Za chvilku. Když jsem ještě žil v Memphisu, tak se slavil svátek zamilovaných. Tajná přáníčka, tajné dostaveníčka, skryté tváře za maskami. A jelikož já jsem zamilovaný…,“ pohladí ho po nahých zádech. Zack sebou trhne. Co může dělat, když ho to nebolí a nic mu nedělá? Nemůže se na něho utrhnout jen kvůli pohlazení. Vzpomene si, že včera mluvil o svátku zamilovaných. A on to nevnímal. Myslel, že se ho to netýká.

„Svátek zamilovaných. Jenže já…“

„To nevadí, já jsem. Dnes tě budu hýčkat. Tedy měl jsem v úmyslu. Čertovo kvítko uteklo. Nechápu, co ji to popadlo.“ Dívá se jak Zackova tvář se rozjasňuje nad tím, že kvítko je pryč. „Nechceš pomoci s hledáním?“

Zack vidí, jak najdou její kostru ohlodanou od hladových vlků nebo pum.

„Jistě že ti pomohu,“ řekne rozverně. „Ale až po snídani. Mám hlad jak dva vlci.“

„To já taky. Snad Mary ještě trochu mléka má.“ Zack se doholí a přejde si rukou oholenou tvář a pyšně si pohladí knírek.

 Matt ho zamračeně pozoruje, ale nechá to být. Však on tu pitomou takzvanou ozdobu Zackovi sundá. Raději ho políbí. Dneska může, protože je svátek zamilovaných a večer ho trochu rozmazlí, pokud mu dovolí. Musí být něžný, ale nekompromisní.

„Matte, nemůžeš toho nechat?“ Promluví, ale dobře ví, že nenechá. Proč zrovna já a hlavně, proč už dávno jsem nezmizel? Tomu nerozumí. Takovou domácí pohodu to přece není v jeho stylu. Hrát karty jezdit od města k městu to je ono. A zatím tady bude už půlroku. Kromě dřívějšího života ve městě na východě si nevzpomíná, že by byl někde tak dlouho.

Matt sklopí hlavu. To je mu opravdu tolik nepříjemné? „Já, promiň, pokud ti to vadilo.“ Otevře dveře a vyjde ven. Opře se o stěnu. Neví, co má dělat. Nechce na něho naléhat a přitom chce, aby se milovali. Chce jen ho hýčkat. Jenže když druhý to nechce, tak to je špatné. Dnes se odhodlá zjistit, zda vůbec mohou být spolu, a jak moc mu jeho doteky vadí. Dveře se otevřou, kolem něho beze slova projde Zack. Povzdechne si, ale jde se oholit a umýt. V zrcadle se zkoumá a přemýšlí, jestli opravdu vypadá tak strašně. To Zack se mu líbí ohromně, i když je o hodně starší. Usměje se, ale vzápětí zvážní. Vsadí kartu na den zamilovaných. Vsadí na dnešní den celý svůj život. Rozpačitě se usměje a snaží se nepřemýšlet, co udělá, když zítra ráno Zack osedlá Appla a vyrazí do dálav. Zřejmě by to nějak musel přežít, ale nechce se mu vracet k tomu životu předtím. Už se párkrát rozloučili, ale vždy se dali dohromady.

U snídaně vypráví, že Čertovo kvítko uteklo. Všichni se začnou o překot bavit, proč to udělala. Nakonec se Simply zeptá, jestli chce pomoci. Narcissa se kajícně omlouvá, že zapomněla.

„Ne, děkuji Simply. Jestli mi pomůže tady Zack, tak pojedeme my dva. Dávejte na ranč pozor.“

„Není to zbytečné, Matte?“ otáže se Šedý vlk.

„Letos je hodně vlků a jsou hladoví. K tomu ten neznámý útočník,“ doplní svého otce Dakota. Od té doby, co se to vyřešilo se šerifem, je hovornější.

Matt má pocit, že visí očima na Narcisse, ale vůbec neví. Je to divné, ale je to možné jen proto, že ji zná z dřívějška.

„Byl bych nerad. Nevím, kde bychom tak narychlo sehnali jinou krávu. Doktor v Denveru povídal, že mléko je velmi důležité.“ Zack se zašklebí a Simply ho soustrastně pozoruje. Ostatní pokývnou hlavou.

„Co ranč Bannyona? Pokud vím, mají tam dojnice. Sice jsou nepřátelé…“

„Ani náhodou. Toho všiváka nepožádám o nic. Chtěl zničit ranč.“

„Dobře, Matte. Nechceš sebou psy?“ Matt zaváhá.

„Odpoledne přijde bouře,“ řekne Šedý vlk.

„Tak to si musíme pospišít. Zacku můžeš jet?“

„Nejsem mrzák, i když mizerně vidím. Jedeme sehnat tvého miláčka,“ utrousí s ještě nalitým okem do různých barev. Simply se uchechtne a Šedému vlku s Dakotou přeletí úsměv přes tvář. Zack vyjde ven a Matt ho pozoruje. Vstane od stolu, ale nezapomene dát do kapsy pár kousků osoleného chleba.

„Mary, bylo to moc dobré.“

„Hlavně se v pořádku vraťte.“ Přikáže jim Mary s vařečkou v ruce. Pak mu vrazí do ruky zabalené chleby s masem. Matt to vezme a venku vloží do brašny.

„Dobře, že nesněžilo, budou vidět stopy,“ prohodí Zack, který vyvedl koně. Matt sedlá Bílou Lucy. Vůbec nemá tuhy, jak budou stihat krávu v téhle sněhové nadílce.

„To je pravda. Musíme se, co nejrychleji vrátit. Nemám rád sněhové bouře. Popravdě nemám rád jakékoliv bouře.“ Vytáhne z kapsy dva krajíčky chleba a jeden podá Zackovi a druhý přistrčí k tlamě Lucy. Ta ho delikátně sní a totéž udělá Apple. Lucy si odfrkne, když jí Matt pořádně přitáhne řemen.

„Tak jedeme, Matte.“ Vezme si rukavice, načež se vyhoupne do sedla. Matt váhá.

„Zacku, nebude to pro tebe přilíš?“

„Přestaň už! Nejsem mrtvola.“ To já vím, pomyslí si Matt a vyhoupne se na Lucy. Objíždějí ranč v kruzích. Najednou Matt uslyší halekání. Pobídne supící Lucy a za chvilku stojí vedle Zacka. Oba se dívají na stopy krávy. Přikývnou. Pomalým krokem se vydají po stopách Čertova kvítka.

Po hodině sem a tam ježdění řekne otráveně Zack Mattovi.

„Víš, jasně jsem viděl jtu krávu, ale neřekl bych, že se v ní skrývá tolik energie.“

„Měl jsi ji chytat.“ Zack se zasměje, když si vzpomene na zeleného Matta, který jim přišel oznámit, že mají krávu. Matt šťastně se zasměje. Pozoruje smějícího Zacka. Od úst jim obou i koní stoupají obláčky dechu.

„Jen doufám, že ji nedostali vlci. Nějak mi přirostla k srdci.“ Zack se po něm podívá. Pokrčí rameny. Hovězí jedině je od toho, aby se jedlo. K ničemu jinému neslouží. „Mám pocit, že Šedý vlk se seknul a bouřka přijde o něco dřív.“ Oba pohlednou na bílou oblohu a nízko visící mraky.

„Taky bych řekl. A kráva nikde, a jestli sníh zasype stopy, můžeme jí vystrojit pohřeb. Možná pošleme pro reverenda Canfielda?“ Matt se zašklebí. Může být rád, že reverend nikdy nezjistil, jak to bylo s Izabel. Nejspíš by na ranč uvalil klatbu. Copak Šedému vlkovi ani Dakotovi by to nevadilo. Dokonce i Simply by to nějak překousel, ale mít Maryiny výčitky den co den na taliří servírované v podobě nepoživačného jídla, to by bylo moc.

„Stejně to bylo krásné.“

„Krásné? Nevím. Rozhodně se reverend nebavil a městečko taky ne.“

„Jo, jen do té doby, co se neukázala Izabel. Pro mě vždy bude Izabel.“ V tu chvílí se z nebe snese první vločka, za ni druhá a další. Matt si odfrkne. Kráva je ztracená, když oba uslyší zoufalé bučení. Oba na sebe pohlédnou a vyrazí. Prodírají se sněhovou nadílkou a klejí.

Matt vytáhne pušku a dvěma výstřely usmrtí vlky. Ostatní se stáhnou, ale nepřestávají je pozorovat s tesáky vyceněnýma a zježenou srstí. Zřejmě tak snadno se své večeře nehodlají vzdát, pomyslí si oba.  Zack vytáhne pušku, načež začne rychle střílet do smečky. Matt se přiblíží k rozdivočelé krávě, aby jí laso hodil na krk. V zoufalosti trhne a vyrazí vpřed.

„Sakra, znova!“ vyjekne Matt, který je vlečen sněhem neznámo kam. Zack se otočí, co to Matt provádí. Zasměje se, když vidí hlubokou brázdu. Aspoň ho bude snadno sledovat. Popadne Bílou Lucy za uzdu a jede v rýze za Mattem a Čertovým kvítkem.

„Došla ji síla.“ Oba se dívají na krávu rozkročenou s vyplazeným jazykem a zdvihajícími boky. Matt se ze sebe snaží oklepat sníh.

„Už chápu, proč jsi tehdy tak vypadal.“

„No, nějak jsem se nepoučil. Předtím to bylo horší. To jsem ji musel pustit.“ Přiváže laso za hrušku sedla. Vyhoupne se na Lucy. Jedou pomalu sněhem, který stále hustěji padá. Jsou sněhem obalení, ale krávu nepouští. Toužebně si přejí spatřit verandu s dvěma světýlky.  

„Prokletá kráva!“ zavrčí Zack. Nejen musí pít její mléko, ale ještě k tomu musí ji vléci za sebou ve sněhové bouři. Možná by ji mohl rovnou zastřelit, pomyslí. Matt to nedovolí. Ta kráva je pro něj cennější než on.

Pozorují zvedající se vítr. Sněhové vločky poletují a víří stále hustěji.

„Búúúú,“ zabučí naříkavě Čertovo kvítko.

„Neměla jsi zdrhat,“ křikne Zack na krávu se špatným svědomím a proklínajíc se, proč se nabídlo na honbu. Mohl sedět doma a číst. Vítr mu vezme slova z úst. Začíná vát jedním směrem, ale mají štěstí, že se jím vítr opírá do zad. Prodírají se sněhem s pocitem, že jsou na jednom msítě. Napůl zasněžení vlečou za sebou krávu proklínajíce každého v dosahu sto mil.

„Domov,“ zamumlají, když otevřou slepená víčka a zahlédnou slabé světelká luceren. I Bílá Lucy s Applem ožijí a vykročí svižněji ke stáji.

Na dvoře spíš slétnout než sesednou z koní. Zahlédnou Dakotu s Šedým vlkem, kteří odvádějí kvítko s koňmi do stájí.

„Dakoto,“ zachraptí Matt „Dej jim cukr a…“

„Vím, Matte.“ Matt se opře o Zacka a podpírají se k domu. V uších jim hvízdá vítr. S větrem i sněhem vejdou dovnitř, kde pomalými pohyby začínají ze sebe sklepávat všechno, co sebou natáhli.

„Božínku!“ Mary vyjde z kuchyně a spráskne rukama nad tou pohromou. Matt se křivě usměje, jak jeho obličej je z té zimy zmrzlý. „Rychle k ohni! Připravím vám něco teplého!“ Oba jsou odvedení ke kamnům, do ruky jim je vtisknutý hrnek s kafem černým a silným jako petrolej. Matt se napije, načež se otřese.

„Lepší by byla whisky,“ zamumlá Zack tak, aby to neslyšela Mary.

„Já vám dám whisky! Nic takového. Teplo a horkou kávu.“ Matt se lítostivě podívá na hrnek a potom na Zacka přikrytého dekou. Sedí a rozehřívají se z té bouřky, co je zastihla venku. Dovnitř vejde Šedý vlk.

„Všechno v pořádku Šedý vlku?“

„Ano. Jen Čertovo kvítko je pořádně utahané.“

„Nemám rád tu krávu.“

„Nemáš rád nikoho,“ odpoví Matt.

„Tak to prrr. Není to zas až tak úplně rád. To jen, že…“

„...musíš pít mléko.“

„Máš pravdu. Přestanu s tím.“ Matt se na něho podezřívavě podívá. Co tak najednou, ale bude rád, když konečně s ním přestane válčit. „Ani jsem si nevšiml, že je už pozdě.“ Šedý vlk je chvilku poslouchá, ale brzy se vytratí.

„Hmm a co teď? Najíme se a nechceš si něco zahrát?“

„Zahrát?“ Matt se tak na něho tak divně dívá. „Sázku?“

„Ano o budoucnost, ale ne sázku,“ zamumlá. Shodí deku, aby začal šmejdit po kuchyni, když dostane přes ruku. Ukřivděně pohlédne na Mary.

„Něco vám k tomu pokru připravím. Běžte se převléknout.“ Matt se Zackem poslechnou a Matt se, co nejrychleji převlékne, aby vzápětí zaťukal na ložnici Zacka. Nic neslyší, proto vejde dovnitř.“

„Matte?“ řekne s údivem Zack. Matt hltá jeho ruce na košili a jeho hrudník. Nejraději by se na něho takhle díval pořád. Ruce zapínají knoflíčky, ale on by nejraději zas rozepnul tu ošklivou košili, která ho zahaluje čím dál víc. „Co klepání? Nic ti neříká?“

„Asi jsi ho přeslechl,“ odpoví drze. Je rád, že ho přeslechl. Jinak by ho nemohl tak vidět a dívá se, jak na sebe bere vestičku. „Tak půjdeme?“

Zack přikývne a ještě si prsty v zrcadle přejede vlasy.

Proč takhle to nedělá přede mnou? Mám rád na něm všechno. Chtěl bych ho držet v náručí a šeptat mazlivé oslovení, i když neví, jak by na to reagoval jeho pokrový miláček. Zardí se. Od Vánoc ho stále častěji napadají takové myšlenky a ty sny někdy jsou k nevydržení zvlášť teď v zimě, kdy je tak málo práce a on ho vnímá palčivě celou bytostí. Je mu blízko a zároveň jako by byl na měsící. V noci se pod dekou hladí s představami o Zackovi.

„Ne poker teď ne. Mám hlad,“ řekne chraptivě Matt. Největší hlad má po Zackovi. Jak ho přesvědčit, aby s ním spal? Oba se podívají vedle sebe na připravený tác s jídlem. „Mary se zbláznila.“ Vezme do ruky obložený chleba.

Zack si ho vezme taky. Zvažuje. Na Západě není zvykem se někoho vyptávat. Taky by mohl skončit na prkně u hrobníka, jenže co jiného dělat v zapadlém údolí plném sněhu?

„Matte říkal jsi, jak jsme se potkali, že jsi byl ve městě. Tam většinou je všechno.“ Matt zrudne, když mu dojde na, co se ptá. Odkašle si.

„Nakonec jsme našli, ale nemohl jsem. Bylo mu okolo třinácti čtrnácti a v očích měl tolik zkušenosti. Řekl jsem dědečkovi, že nechci. Myslím, že mě pochopil. Odešli jsme z toho nevěstince. Když jsme se vrátili na tanč, někam odjel. Nevím kam, ale asi měl někde známé. Z cesty mi přivezl knihu.“

„Knihu?“ Vpadne mu do toho Zack.

Zrudlý Matt přikývne. Bavit se o sexu s mužem, i když je to Zack po kterém touží, je pro něho docela těžké. Narovná se a vyjde ven. Za chvilku nese velkou knihu v červeném obalu. Položí ji před Zacka. Čeká, až ji vezme do ruky. Polkne. „Řekl, že když tamto nevyšlo, tak aspoň abych věděl.“

Zack se ji dotkne. Ošoupaný samet, ale kniha je čistá. „Hodně jsem si ji prohlížel, protože to bylo jediné, co jsem měl.“ Nechá smutnou pravdu odeznít do prázdna. Zvedne se a nalije dvě skleničky dědečkovy brandy. Místnosti se rozlije vůně. Otočí se k zackovi. Hoří zvědavosti, zda to udělal nebo ne. Otevřel ji.

 Zack otáčí listy s ohmatanými rohy. Pak ji zaklapne. Nechápe, jak někdo celou dobu se jen může spokojit s knihou. Matt se křečovitě směje, když mu podá skleničku.

Obrázky v knize jsou vzrušující a nádherně provedené. Možná nějaký malíř za velkou sumu je nakreslil. Neví, ale když se na ně dívá, je to vzrušující. On si v těch polohách představuje sebe se Zackem.

„Tvůj dědeček byl…“

„Moc hodný. Nikdy mu to nezapomenu, co pro mě udělal.“ Zack přikývne.

„Hrajeme nebo sis to rozmyslel?“

„Větší karta vyhrává,“ řekne chraptivě Matt. „Jedna hra.“

„Jedna hra.“ Co chce dělat? „Sázka?“ Matt se nadechne.

„Ty!“.

„Já?“ Zack nechápe.

„Ano. Nemohu tak déle žít. Víš, kolik mě to stojí, abych se ovládl ve tvé přítomnosti? Nejraději bych tě svlékl, líbal, hladil a miloval? Říkal ti věci, které jsem si pouze zatím myslel? Chci tě Zacku, ale nevím, co s tím a nechci to násilím. Takže Sázka na budoucnost. Jestli vyhraji, tak ti budu moci ukázat pár věcí, a jestli nevyhraju, odjedeš. Vyplatím tě.“

 Zack ho poslouchá, ale neví, co má dělat. Odejít? Nechce se mu odtud. Pomyslí na oko, na bolest, ale něhu. Co má dělat? Napije se brandy, zatímco usilovně přemýšlí. Vzpomíná na jeho něžné doteky, na polibek, který dostal a na další věci, které nikdy neměl. Někdy někde mu přestaly vadit, ale představa, že by ho měl svírat v náručí. Neví, jak reagovat. Chce to? Je tady rád a má rád i Matta. Nikdo se o něho tak nestaral. Mohl by takový život vést do konce života, ale za jakou cenu?

Matt ho pozoruje, jak nad tím přemýšlí a málem si kouše klouby. Zacku prosím, potřebuji tě. Copak to nechápeš? Ale on chápe, že když kůň se zatvrdí tak nejde osedlat. Svírá skleničku s brandy a napjatě pozoruje Zacka.

Ten odloží skleničku, aby zamíchal kartami. Položí balíček na stůl, opře se o židli, v tváří nečitelný výraz.

„První. Jsi vyzývatel,“ řekne tichým hlasem a Matt polkne pod modrým pohledem, který ho provrtává skrz naskrz. Tak to je Doc Holliday, nejslavnější hráč západu. Matt natáhne ruku k balíčku karet. Váhá - co když vytáhne dvojku? Zavře oči, sáhne do balíčku. Zvedne ho.

„Pikový král,“ řekne klidně Zack. Dívá se do tváře Matta a skoro lenivým pohybem sáhne do balíčku. „Srdcové eso.“

Matt upustí kartu na zem. Prohrál. Neví, co bude dělat.

„Takže co hodláš se mnou udělat?“

„Až přejde bouře tak ti zabalím a doprovodím k údolí,“ pronese pochmurně Matt, který sedí sklesle v židli. Prohrál nejdůležtější věc ve svém životě.

Zack přemýšlí, jestli to tak má nechat nebo ne. Konec konců jeho doteky nejsou až zas tak špatné. Vstane a jde ke dveřím. Jeho oči spočinou na knížce. Slyšel o nich, ale o sám nikdy žádnou nepotřeboval. Vždy měl někoho po ruce, když potřeboval. Obrátí se. Tiše zavře dveře a přistoupí k Mattovi.

Jsem blázen, jsem cvok, jsem šílenec. Jsme tuberák, kterému každou chvílí se může ta nemoc vrátit. Jo jsem šílenec, potvrdí si s povzdechem.

„Vyhrál jsi,“ pošeptá mu do ucha. „Přece jen asi to ovlivnil ten den, jak jsi to řekl?“

„Den zamilovaných, ale eso je…,“ ucítí jeho ruku na rtech a jeho duše vzlétne štěstím k oblakům. Dotkl se ho. Políbí ruku a dívá se do jeho modrých očí. Miluje ho, až ho to uvnitř všechno rve. Bude ho hýčkat, jako nikdo nikdy nikoho nehýčkal. Usměje se a znovu políbí jeho ruku. Dotkne se rukou Zackovy  hubené nevyzpytatelné tváře.