Shounen - ai povídky

Poker

Simply se přikrčí, když dveře prásknou. Zadívá se do Zackova obličeje. Naprosto chladný. „Hrajeme?“

Přikývne a vezme karty do ruky, ale má pocit, že je neudrží. Nebudu bába přece, abych se Zacka bál, pomyslí.

„Ty Zacku, proč se s Mattem hádáš?“

„Já se s ním Simply nehádám. Nikdy jsem se ještě s nikým nehádal,“ odsekává jednotlivé slova. „Pouze jsme si vyjasňovali jeden malý problém.“

„Takže jste se hádali, ale proč?“

„Simply, chceš být dlouho naživu.“

„Jo.“

„Tak se neptej se a hrej.“

„Pochopil jsem,“ zamumlá a odloží karty. „Měl bys jít a vyjasnit si to s Mattem.

„Vyhazuješ mě?“ To se mi snad zdá. Městečko, možná Šedý vlk a teď i mrňavý starý Simply, který by měl vědět, že mu nemá lézt do cesty. Všichni ho cpou do Mattovy náruče. Ale on nechce.

Nechceš? Posměšný hlas.

„Jistěže nechci,“ zabručí v odpověď.

„Já vím, že nechceš, ale byl by klid. Matt je fajn chlap. Mouše by neublížil, tedy skoro a má pro tebe slabost. Měl bys toho využít. Máš se tu špatně? Nemáš?“ odpoví za něho a Zack jen ho udiveně sleduje. „Podívej se na to. Pravidelná strava, nemusíš nic dělat kromě koní, krásné místo. Prostě ráj na zemi. A k tomu Matt umí krásně hrát na harmoniku, takže je tu veselo. A báječné lesy na lov. Máme se tu fakt dobře, a když uděláš chybičku, tak ti nevynadá.“

Zack si vzpomene na medvěda, že by nic nedělal to zas ne a že by Matt neublížil mouše? Kde to vzal? Je skoro tak rychlý jako on a neuvědomuje si to. Pche. Simply žvaní.

„Je pravdou, že poslední dny hrál smutně, sklesle a dlouho, ale to se spraví. Když jsi tady, bude veselo. Možná mu připomínáš jeho dědečka.“

Dědečka? On. To nemyslí vážně a pak to odsune, jinak by ho musel zaškrtit nebo zabít. Zastřelit je méně pracně. „Dlouho a smutně?“ tak to ho zajímá. „A proč?“

Simply se podrbá přes flanelovou košili na hrudi, vstane a přihodí pár polínek do kamínek. „To s Mary právě nevíme. Jenom bylo to děsivé. Jo,“ zahledí se někam mimo. „Jako osamělé volání vlka.“ Mimoděk se otřese a pokrčí rameny. Vrátí se ke kartám.

Zack sedí a Simplyho nevnímá. Mattovi se o něm stýskalo? Hloupost, ale proč by to Simply povídal? Natáhne ruku a obratně sebere karty, které vzápětí odloží. Měl by se přestat spoléhat na karty. Co ve skutečnosti chce? Matta? To co mu nabízí? Vždy měl rád ženy. Krásné smyslné rudovlásky, ty nejraději. S jejich měkkými křivkami. Proč ho láká i poznat něco víc? Láká? Nebo ho přitahuje Mattova umíněnost a vyzkoušet něco jiného?

Simply nechápavě pozoruje Zacka. Pořád dokola míchá karty a zdá se, že je úplně mimo. Dnes si už asi nezahrají. Nebo ano, když zpozoruje, že strne.

„Musím doručit dopis Mattovi. Úplně bych na to zapomněl.“

Simply ihned na vše zapomene. „Kdo ho posílá?“

„Šerif Hardy.“

„Cože? To bych chtěl vidět,“ uchechtne se.

„Proč?“

„No, nesvedu si ho představit perem v ruce. Asi tak ňák.“ Pokrčí rameny. „A víš, co v něm píše?“

„Nevím. Cizí dopisy neotevírám. Tak se měj.“

„A mám na tebe počkat?“

„Cože?“ nechápe pro změnu Zack.

„Se spaním.“

„Ne, myslím, že ne. Díky, Simply.“

Děkuji? Zack děkuje?  Jde se spát. Zítra bude vše pod sněhem, může spát, i když možná by mohl dodělat ty sedlářské práce a taky má tu noviny, které ještě nepřečetl a nakrmit koně a psy… Půjde spát.

Zack vyleze do zimy a otřese se. Přeběhne k domu a vejde dovnitř. Sundá si boty a tiše jako myška jde ke svému pokoji. Doufá, že prkna nezavržou a Matt spí.

„Zacku…?“

Zatracenej Matt, nevrle si pomyslí, proč nemůže spát? Otočí se a usměje se. „Simply strašně chrápal.“

„Aha. Je dobře, že jsi tu. Dobrou noc.“

„Počkej.“

„Ano?“ dychtivě se k němu obrátí Matt.

„Mám tu pro tebe dopis.“

„Dopis? Od koho?“

„Od Hardyho.“  Matt čeká, až mu ho dá, ale Zack jen stojí a dívá se na něj.

„Je na mě něco špatného?“ prohlíží se od shora dolu.

„Ne nic,“ zabručí sám na sebe. Neví, co má dělat. Vejde do pokoje a z tašky vyhrabe dopis. „Tady.“ Podá mu ho a dál stojí. Uvědomí si, že se snaží představit, jak by spal s Mattem. Nejde to, ale on zřejmě si to dovede představit.

Matt otevře dopis. Uvědomí si pečlivé písmo a občas kaňku. Zřejmě není zvyklý psát, ale to nikdo nikdy po šerifovi nechtěl.

„Matte,

Nech si Zacka u sebe, co nejdéle. Pokud bys s tím měl problémy, dám ti Ronalda. Ehm no budu končit. Nemám rád psaní. Je to ode mě oběť, ale nechci ho tu vidět do jara a nikdy ho sem neposílej samotného.

Tvůj navždy vděčný Hardy“

Jo vysvětlí mu, že pro něj je zákaz… ne nejde to. Ehm a jo až přijedeš, stav se u mě.  To je vše.“

„Zacku?“

„Ano, Matte.“

Matt si povzdechne, když vidí jeho klidný nevinný pohled. „Víš, co píše?“

„Nevím.“

„Nic. Jdu spát.“

„Dobrou noc.“

„Dobou noc,“ řekne Matt a zaleze do svého pokoje. Usedne na lůžko a neustále čte dokola Hardyho řádky. Kruci co tam vyváděl? Proč je mu Hardy najednou ochoten dát Ronalda? Má ho rád a je velmi rychlý. Co tam Zack vyváděl? Ale dovede si to představit. Určitě karty. Hrál jako ďábel a vyhrával. Dál - zbraň. To napovídá, že zanechal za sebou aspoň jednu mrtvolu. Městečko muselo být docela v šoku. A samozřejmě a nepochybuje o tom, madam Josefína. Nebyl by to Zack, kdyby tam nešel.

„Hardy, co já zmohu?“ Odloží dopis do stolku a lehne si. Neuvědomuje si zimu a v hlavě mu víří Zack a některá z těch pěkných dívek od Madam. Která to asi byla? Proti nim nemá šanci. Sleze z postele, aby se přichystal ke spánku, když zaslechne ťukání.

„Matte, spíš?“

„Nespím,“ řekne naštvaně, když si ho představí s některou z těch… z těch….

Zack nadzdvihne obočí. Ten dopis ho asi nějak rozhodil. „Sice nevidím na to oko, ale dokončíme naši sázku?“

„Cože?“

„Co je na tom divného?“ Vejde dovnitř a spílá si od všech pitomců, co jich pod sluncem je. Mohl být zalezlý u sebe pod peřinou a klidně spát a on zatím se rozhodne pokračovat v té jejich hře. Ale tentokrát to nebude Mattova hra, ale jeho.

„Zacku, co je ti?“ ještě před půlhodinou na něj řval, že je mimino a že jeho polibek byl hnus a teď je tu s ním dobrovolně v potemnělé místnosti. Mimoděk se mu orosí čelo. Něco je na tom divného a přesto ho to přitahuje. Jako by vábil krocana, aby ho odstřelil.

„Nic. Pamatuješ? Sázka a já ji chci změnit. Jdeš?“ vyjde ven. Trochu se mu ulehčí, že se nic nestalo, ale tvář má vážnou. Co když právě vstoupil do pekla? Sevře ruku v pěst. V pekle už byl. Usměje se. A vyhodili ho odtamtud.

Vejde do knihovny a zapálí lampičku. Povytáhne knot a obličej mu ozáří oheň, který vytvoří ďábelský výraz.  Je tu zima. Zahlédne kamínka a přihodí dovnitř pár polínek. Nechce hrát v zimě. Zadívá se ven. Vločky padají na zem jak nadýchané sukně dam.

„Zacku?“

„Tak si sedni. Za chvilku tu bude teplo. Nezajímá tě sázka?“

Zajímá, ale ne za každou cenu. Už párkrát se stalo, že se Zack takhle ďábelsky choval a vždy měl něco za lubem. Většinou to končilo katastrofálně.

Zack usedne naproti Mattovi a vezme do ruky krabičku s kartami. Nemůže zapomenout na ty dva hráče ve vlaku. Otevře je a vytáhne karty. Vezme je do ruky, zachvěje se, když si vzpomene na pikovou dvojku ve vlaku. Neví proč, ale miluje piky.

Matt se na něj dívá a vzpomíná si na dobu, kdy byl bez něj a pak na chvilku se mu rozšíří oči a zavře je. Co kdyby použil ten Měsíční nápoj od Šedého vlka? Ale chce opravdu přilákat Zacka do postele nějakým nápojem?

„Na co sis vzpomněl?“

„Na nic. Rozdáváš nebo kecáš?“ zabručí, rozpačitě si uhladí vlasy, protože neví, co by řekl. Najednou má v hlavě vymeteno.

„Nejdřív musíme domluvit sázku. Nepamatuji si ji už. Ty ano?“

„Co tehdy bylo? To je tím, že jsem mladší a paměť mi ještě slouží,“ dovolí si tvrdě do Zacka rýpnout.  „Mám to, když ty vyhraješ, nebudeš muset pít večer mléko a když vyhraji já, pak týden budu s tebou spát.“

„Jeden den,“ řekne suše.

„Tak proč se ptáš, když to víš a proč chceš změnit sázku?“

„Napadlo mě menší oživení.“

„Ano?“

„Jistě.“

„A jaké? Budu ti muset do postele nosit jídlo? Jsem pro, pokud budeš nahý.“

„To jsem zrovna neměl na mysli.“

„Ne. Škoda. Byl by to úchvatný pohled!“

„Na starém tuberáčkovi není nic chvatného,“ vyjede. Sakra s tím ho taky štve. Co na něm proboha vidí?

Matt si ho prohlédne odzdola nahoru. Černé kalhoty zvýrazňující stehna, vestička, bílá košile, stříbrný řetízek s hodinkami a bez kravaty, tak aby vykukoval kousek pokožky a krk. Trochu delší černé vlasy se začínají kroutit na krku. Knírek by nemusel, ale na druhou stranu pomalu si zvyká.

„Jsi prostě k nakousnutí. Ale to mohu vidět jenom já. Ty ne.“

„Hlouposti. Pořád tam sněží.“

„Chceš prchnout z mého hradu?“

„Kdyby to šlo, jsem už sto mil daleko.“

„To je mi líto. Jestli chceš, můžeš jít. Sázka nebude platit.“

„Ne to ne. Protože já vyhraji,“ řekne rezolutně Zack a začne rozdávat karty.

„Co když ne?“

Zack přestane míchat kartami. Stalo se mu, že prohrál. Dokonce i on není hráčem, kterého doprovází Fortuna na každém kroku. A nebyla ani tehdy, když ho Matt zachránil.

„Co když ne? Budu s tebou spát.“

„Jen ležet.“

„Takže žádné polibky, žádné hlazení?“

„Ne.“

„Je mi líto, ale odcházím.“ Zvedne se a zamíří ke dveřím. Uvědomuje si teplo, které od kamínek začíná salát, ale je mu zima. Při představě, že vedle Zacka leží a nic nedělá… Blázen je on nebo Zack?

Zack rozdává karty. „A co když řeknu, že i když prohrají, můžeš mě políbit, kdy budeš chtít?“

Matt s rukou na klice zastaví. Slyšel dobře? Pustí kliku a otočí se k Zackovi. Nedůvěřivě si ho prohlíží a zamračí se. Co tak najednou? Nevěří ani náhodou, že by v něm najednou viděl něco víc než Matta – koňaře. Proč se chce sázet o něco, co ho vyvádí z míry a nemá to rád.

„Hrajeme?“ Zack zvedne k Mattovi hlavu. V duchu se ušklíbne. Jestli myslíš, že jenom ty můžeš hrát, pleteš se. Jestli si myslíš, že půjde všechno podle tebe, mýlíš se a pokud se mi něco nebude líbit, zmizím. V tom jsem zatraceně dobrej.

„Hrajeme. Nevěřím ti.“

„Slovo Doca Hollidaye vždy platilo. Ještě nikdo nikdy si ho nedovolil zpochybnit. Já dodržím to, co tady bylo vysloveno a co ty?“

„Jmenují se Matt Darmont a dědeček nikdy neporušil dané slovo. Nikdy! Chápeš. Splním. Jdeme na to!“ Shrábne svých pět karet a prohlíží. Křížové eso, křížová trojka, srdcová trojka, kárový král a dáma. Sakra, co s tím má dělat?

„Tři.“ Vyhodí karty a nechá si trojky. Mohl by mít trojku nebo dva páry. I to by bylo dobré.

„Jak chceš. Tady.“ Šoupne k němu karty a sám odhodí jednu.

Matt znervózní. To má tak dobré karty? O co vlastně hraji? „Co budeme dávat do banku?“

„Nic nebo ti to vadí?“

„Nevím.“ Pomalu vezme karty. Zack jen na svoji koukne a nic nedává na sobě znát.

Matt se snaží ho prokouknout, ale jako by proti sobě měl zeď. Chce vyhrát. Chce ho držet v náručí, chce ho líbat. Zvedne karty a prohlíží si je. Piková trojka. Má trojku a další karty král srdcová a dáma.

„Odhazuješ?“

Mám nebo nemám? Co kdybych stopnul hru? Odloží karty a sundá si šátek z krku. „Moc horko,“ zavrčí nervózně.

Zack se usměje. Chybí mu whisky, tiché šustění karet a jemné hlášky ostatních hráčů. Určitě má trojku anebo dva páry. Poker je o matematice a trochu o štěstí a blafování.

„Horko?“

„No ano. Na kolik kol hrajeme?“

„Do půlnoci.“

„Hodina duchů. Dobře.“

Pokusí se o štěstí. Odloží opatrně dvě karty a dostane za ně sedmu a osmou. Obě srdcové. Zvedne oči k Zackovi. Nic si nebere. „Konec?“

Zack líně nadzvedne obočí. „Vyhrál jsem.“

„Jak to víš, když neznáš moje?“

„Protože máš buď slabou trojku, nebo dva páry a já mám…,“ vyhodí karty na stůl. Srdcové eso a čtyři dvojky.

„Krucinál. Vyhrál jsi.“

„Já vím. Já vždy vyhrávám.“

„To tedy ne. Vyhraji, musím. Nemohu prohrát.“

„Jsi jak dítě.“

„Nejsem dítě, ty stařešino. Rozdávám.“ Zamíchá kartami a rozdá. Svoje rychle zvedne a skousne ret. Dvě čtyřky a dvě dámy k tomu srdcové eso.

„Čtyři karty.“

Mám tě, pomyslí si Matt a vyhodí jednu kartu. Zadívá se na Zacka. Usmívá se nebo je to jen hra světla? Ne, neusmívá se. Je to jen mámení smyslu a dolesku lampy. Stačilo se mu podívat na karty. Je fakt dobrej.

„Pasé.“

„To nemůžeš!“

„Nevím proč. Je to jedna, jedna. Máš dva páry.“

„Fullhouse!“

„Dokonce.“

„Běž do pekla!“ Shodí ze sebe kazajku.

Zack se zájem na něj podívá, Když si povolí knoflíček u košile. „Rozdávám. Chceš se takhle svléknout celý?“

„Cože? Ne samozřejmě, že ne. Tobě není horko?“

„Není, i když možná je trochu teplo,“ pomalu knoflíček po knoflíčku si rozepne vestičku. Matt dychtivě pozoruje dlouhé štíhlé prsty. Bože nahradit je, dotknout se ho. „Odhauzuješ?“

„Ehm co?“

„Odhazuješ nebo ne? Hraješ se nebo se díváš?“

„Neprovokuj, Zacku,“ zasyčí nervózně a potom se ušklíbne. Má to. Skoro. Vezme karty a podívá se na ně. Potom na Zacka. Odhodí tři. „Tři.“

„Vidím.“

„Opravdu? Nepotřebuješ brýle? Prý ve stáří jsou potřebné.“

„Ne, zatím ještě mám dobrý zrak, ale usuzuji, že ty bys je potřeboval.“

Co mám? Dva krále Dvě dámy. Hmm. Moc pěkné. „A jak jsi na to přišel?“

„Podle toho jak se na mě díváš. Měl by sis najít někoho mladšího.“

„To záleží na vkusu. Mám raději dospělejší a moudřejší partnery. Bohužel u tebe mohu počítat jen s tím stářím.“

Zack zaskřípe zuby. Podvraťák. On je starý? To možná, ale rozhodně není hloupý. „Nikdo neví vše.“

„Souhlasím,“ hbitě řekne. „Jedna karta. Umíš snad ještě počítat.“

„Ale samozřejmě.“

„Výborně. Prosím tě chvilku…“ Klidně vstane a začne se svlékat.

Zack ho upřeně pozoruje. Vzpomene si na hory, a jak ho viděl nahého. Což o to postavu má krásnou, vypracovanou a z léta ještě snědou. Ošije se. Sakra, co to dělá?

„Už je lépe,“ řekne nevinně Matt a pozoruje rozpačitého Zacka. „Víš, už staří Řekové věděli, že mužské tělo umí být krásné.“

„Neříkej a já si vždy myslel, že umělci tvořili hlavně ženské tělo.“

„Pak by Michalengelo stvořil ženskou a ne Davida. Zkrátka se neumíš dívat.“

„Dívat se neumíš ty, protože by Venuše byla chlap, ale ona je ženou a k tomu krásnou.“

„Ale poslem lásky je muž.“

„Mimino.“

„Muž.“

„Mimino s lukem a křídly.“

„Ale muž. Žena jen si hraje, muž sesílá lásku. Když jsi ji nepoznal, nevíš, oč přicházíš. Dva páry, sakra.“

„Trojka můj milý.“

„Tři dvojky? Tomu říkáš karty, Zacku? A jak víš, že jsem nepoznal?“

„No tak nebuď dětinský, co to děláš?“

„Svlékám se…,“ řekne s úsměvem Matt a svlékne si košili. V odlescích lampy se objeví krásné snědé tělo, jako by ho vytesal Michalengelo. „Pokračujeme?“

„A v čem?“ Sakra hraju tu já nebo on? Pomyslí si Zack a podá mu karty. Oči zůstanou na hrudníku. Možná má to něco do sebe.

„V hraní přece. Život je jenom hra…“

To mám říct já!

A tak na ranči Little oak objevili svlékací poker…