Pompa
„První co bych naším drahým spoluobčanům předložil, jsou těla. Rád se zbavím i koní,“ navrhne Matt.
„Určitě ano, ale nechtěl jsi toho plaváka?“ optá se Zack klidně. Po zmizení Robina, jako by vzduch byl příjemnější a chladnější.
„Jak to víš?“ udiveně řekne Matt.
„Kouká ti z očí. Wyatte?“
„Ať si ho nechá. Ten kůň je divnej!“
Matt se rozesměje, Zack pousměje. Wyatt soustředěný na úkol vjede mezi domy do městečka. Je už pozdě a je docela klidné, až na pěkný hluk z místního saloonu. Vypadá to, že jedině ona budova žije. Ostatní jsou tmavé jako by se tu přehnala morová nákaza.
„Jak najdeme šerifa?“ optá se Zack, když se dívá na dlouhou ulici s domy po obou stranách. Největší je ovšem saloon. Taky má jaksepatří vývěsní štít.
Wyatt se pečlivě rozhlédne, ale pozor dává i Matt se Zackem. Zatím vypadá, že kromě zábavy linoucí se z taverny, nic jim nehrozí.
„Projedeme se, ne?“
Hnou se. Matta by zajímalo, kde bydlí asi Robinův přítel. Dostal se tam v pořádku? To zranění nebylo vážné, ale omezující určitě. Rád by ho pozval k sobě na ranč, ale nejdřív musí chytit Claye. Určitě to nebude snadné. Vlastně netuší, kde může být. Podle Robina u jedné seňority, ale šerif by jim to měl říct.
Zastaví se, protože se zastaví i Wyatt. Nahne se, aby dobře viděl. Tichá budova, která vypadá, že je už dlouho neobývaná. Co tam je, že se zastavili? Potom mu to dojde. Mříže, ale proč je tak tichá? Pohnou se, ale už daleko ostražitěji. Před budovou seskočí z koní a zaujmou postavení, aby mohli střílet. Otočí se směrem od budovy. Bude jim krýt záda, stejně jako oni jemu. Věří jim.
„Zdravíčko, koukám, že Ryšavej Billy natáhl bačkory!“ pronese línej hlas v angličtině.
Zackovi vklouznou do rukou pistole se slonovinovými plátky. Matt se mimoděk otočí k hlasu.
„Dobrej čin byl vykonán, bohužel je to kapka v moři,“ říká mužův hlas dál. „Kdopak asi ten dobrej čin vykonal?“
„Jsem šerif ze Spojených států.“
„Och chápu. Já se tu jen flakám. Šerif utekl před dvěma měsíci? Asi tak. Od té doby tu přespávám já. Je tu sucho,“ zašklebí se, jako by řekl dobrý fórek. Plamínek od sirky na chvilku ozáří zarostlou tvář stíněnou kloboukem s nízkým dýnkem.
Vandrák. Mattovi se ulehčí, ale Zack zůstává ostražitý.
„Rozumím a těla?“
„Co já vím? Měli jste je nechat supům na pospas, i když v sousedním okrese a sousedním okrese a sousedním okrese, znáte to, jsou vypsány odměny, ale tak nějak pochybuji, že by se vám chtělo se s nimi tahat,“ pronáší klidně táhle jako člověk, který nemá nikdy naspěch.
To ještě tak! Jedině přes jeho mrtvolu. Doufá, že Wyatt nebude chtít je tam odvézt.
„Kde je tu funebrák?“
„Ten? Tamhle. Ten pěkný dům je jeho. Smrt kvete v každém okamžiku a zde má dobré bydlo. Jdu spát.“ Muž zmizí v kanceláři šerifa, dveře se skřípáním se zavřou.
„Tak tohle bylo fakt divné,“ pronese zamyšleně Zack.
Wyatt pokrčí rameny. „Jdeme je předat hrobníkovi.“
„Co je nechat v písku?“ navrhne Matt. „Supi a havěť by se o ně postarala.“
„Matte, to je naše vizitka.“
Matt se ušklíbne. „Nikdo ji nevidí. Dokonce myslím, že jediný hotel je už obsazen!“ Ukáže palcem na dveře šerifovy kanceláře. Zack se ušklíbne. Mattův humor je fakt někdy trefný. Pomalu zamíří k velkému dvoupatrovému domu. Vypadá to, že majitel se opravdu těší jisté úctě a blahobytu. Zabuší na dveře.
„Co se děje!? A zákaznicí!“ Hned na to se ozve. Z domu vyběhne muž v bílé noční košili s čepicí na hlavě. „Kolik jich je? Pět? Výborně. Přejete si mít…“
„To jsou služby,“ prohodí k Zackovi Matt. „Krank by si z něj měl vzít příklad. Když na něj někdo zabuší, pravidelně dostane pantoflem a doporučení, že mrtví počkají!“
„Jako bych ho viděl,“odpoví Zack. Očima klidně si prohlíží detaily okolí.
„Ale pánové! To je Ryšavej Billy a část jeho bandy! Copak se stalo, jestli mohu to vědět?“
„V poušti přepadli rodinu přistěhovalců. Dorazili jsme pozdě, ale chtěli zkusit ten čin i na nás. Nepovedl se.“ Wyatt vypráví jako by šlo o pouhou maličkost.
„Černej Jack!“ Hvizd přeruší Wyattův proslov. „Tedy pánové…“ Udiveně si je prohlíží. Matt pochopí, že právě si vyfasovali vizitku nebezpečných chlapíků. Byl by raději bez té vizitky. Sesypou se na ně jak mouchy, že nebudou stíhat používat plácačku.
„Jistě, pohřbíme je – důstojně jak se na tak věhlasné pány sluší, ale…“ ruce jemně naznačí penízky.
„Prodejte ty koně. To snad stačí ne?“
„Ale jistěže.“ Vezme plaváka za uzdu. Matt se natáhne, zadrží ho a jemně zavrtí hlavou. Funebrákovi se protáhne obličej.
„Nebude to stačit!“ Skoro vyštěkne s rukou stále na uzdě.
Matt se na něj zadívá. „Stačí. Pohřeb může být jednoduchý. Ten kůň je můj,“ řekne klidným hlasem a tónem, který odkoukal od Zacka. Ten ho jenom udiveně sleduje. Muž se skoro roztřese, polkne a pustí uzdu. Matt se usměje. „Děkuji.“ Odváže tlusťocha, shodí ho na verandu.
Zack s Wyattem se vyhoupnou také. Koně zůstanou stát. „Hotel tu je?“
„Není! Vyhořel!“ odsekne naštvaný hrobník. Vidina zisku zmizela, ale stále ještě pokukuje po koni. Matt se usměje. Je jeho. Až dostane odpovídající péči, bude to malý skvost. Už se nemůže dočkat, až si ho vyzkouší.
„A někde se přespat dá?“
„Zkuste nájemnou stáj!“ S povzdechem vezme uzdy koní, když vidí, že koně nezíská. Odvádí je dozadu do své stáje. Billa nechá na verandě.
„Stejně do stáje musíme,“ řekne Matt. „Jak rychle se to roznese?“
„Okamžitě. Viděl jsem nějakou postavu se mihnout za domem. Byl to jen okamžik, ale do postele určitě nemířila,“ prohlásí Zack. Oči pomalu kloužou po budovách, uličkách, sudech i střechách.
Matt se rozhlédne kolem sebe. Atmosféra je stále stejná. Zadívá se na vězení. Kdo to asi byl? Zamíří na opačný konec městečka, kde je vidět velkou jednoduchou budovu. Pomalu se k ní blíží, když Wyatt se Zackem zvednou hlavy. Matt se na ně zvědavě podívá. Děje se něco? Rozhlédne se. Pořád to stejné, jen ze saloonu zní jiná melodie. Táhla jak kojotí vytí.
„Miluji tyhle noční městečka, ty ne Wyatte?“
Ten se pousměje. „Taky. Matte, v pořádku?“
„Jistě.“ Instinkt mu napoví, že se něco děje, ale co? Nic nevidí, ale ti dva jsou ostražitější, ale zároveň uvolnění.
„Zdravíčko.“
Matt seskočí, uzdu hodí Zackovi, který ji převezme. Dobře ví, že se na Matta může spolehnout. Majitel stáje je v tuhle hodinu čerstvý jako rybička. Zajímavé. Už to vědí, že někdo přijel do městečka a beránek to není. I když…
„Zdravíčko. Ustájit?“
Wyatta trochu překvapila rychlost, jakou roznesli informaci o tom, že jsou v městečku. Taky jim dal na to čas, ale i tak, to, že se majitel jim nediví, něco naznačuje.
„Jistě a myslíte, že byste mohl i nás ustájit?“ navrhne. „Platíme. Trochu sena po tom zatraceném písku nám bodne,“ řekne s širokým úsměvem.
„Jasně, vašnosto. Vzadu. Pojďte, ukážu. Copak tu děláte? Projíždíte nebo snad chcete investovat do stříbrných dolů?“ Menší shrbený muž odvádí koně mezi provazy, které jsou nataženy jako boxy. Matt nesouhlasně mlaskne. To by nemělo být, ale jiný kraj jiný mrav, jak říkával dědeček.
„Projíždíme. V poušti nás potkala menší nehoda.“
„Chápu. Tak tady to je. Není to nic moc, ale poté co hotel lehnul popelem, nikdo se nemá k tomu, aby ho obnovil. Potřebovali bychom to tu oživit.“
Wyatt na něj bystře se podívá. „To by mě tedy rozhodně zajímalo, co Zacku?“
„Jasně, Wyatte.
Muž si skoro zamne rukama. „Víte, možná bych věděl o někom, kdo by vám mohl pomoci,“ nabídne jim.
„Opravdu?“
„Jistě. Jeden džentlmen potřebuje pár lidi. Platí velmi slušně,“ nabízí jim.
„Proč ne, co bratři.“
„Ehm?“ Majitel si je ohromeně prohlíží ve svitu petrolejky.
„Nevlastní. Smithové,“ dořekne lež Matt. Vida, jak jeho drobnůstka, která vznikla v Denveru, se uchytila. Kdo by řekl, že bude mít dva bráchy. Není to incest spát s jedním z nich? Zasměje se.
„Chápu. Tomu džentlmenovi je naprosto jedno, zda jste bratři nebo ne.“
„Rádi se s ním seznámíme a je tu něco nového?“
„Pořád to stejné. Víc se žije v Plata city. My jsme jen okrajové městečko, ovšem důležité.“
„Rozumíme. Jsme po cestě unavení. Nebuďte nás, máme velmi lehké spaní. Neradi bychom si vás spletli s vetřelcem.“
„Jistě, pánové. Jak si přejete!“ rychle se odplíží.
„Tak co?“
Zack ukáže na rty a zavrtí hlavou. Matt zamrká a odolá se rozhlédnout. Někdo tu je? Ale jak to, že ho neviděl? „Půjdeme si lehnout, co Wyatte?“
„Zacku, dobrej nápad,“ ocení to Wyatt. Matt si všimne, že jeho oči se o vteřinku déle zastaví na jednom temném koutě.
„Taky by něco mohli říct,“ zamumlá si pro sebe. Rozbalí pokrývky. Seno je fajn, ale píchá jak sto čertů.
„Zpohodlněl jsi.“
„Nechci vypadat jak po setkání s ježkem!“ odsekne. „Promiň.“
„V pohodě. Jdeme spát. Zítra je taky den. Myslíte, že San Francisko je stejné hezké jako Mexiko city?“
„Co já vím, ale stejně nádherné seňority nebudou mít.“
Zasměji se. Matt pochopí, že je to pro toho neznámého, který chytá každý jejich nádech a slovo. „Taky jsme nemuseli od Rosalindy tak utíkat.“ Plácnutí, že se rozplácne na pokrývkách.
„Taky jsi s ní prošustroval poslední dolar. Kdybychom tě od ní nedotáhli, nechal bys tam i kalhoty,“ rýpne si Zack.
„Taky jsem švorc,“ přizná Wyatt. „Chce to nějakou práci. Nejlepší ve zlatě. Zacku, tebe zas málem oškubal ten podvodník. Nebýt Matta…“
„Hej, kdyby nepodváděl, tak to vyhraji.“
„Jo takto jsi ho zabil a my museli po anglicku zmizet. Jdeme spát. Mám hlad.“
„Prodáme toho plaváka. Někdo ho koupí. Je navíc.“
„To tedy ne! Je můj!“ řekne Matt, když se přikrývá. Stáhne si klobouk, napne smysly. Mají pravdu, ale jak to poznali? Není ve stáji, ale venku a pilně naslouchá, co povídají. Kdo to asi je? Ta postava od hrobníka nebo někdo jiný? Nebo možná samotný Clay. Ne, ten by se nesnížil k špehování, a pokud ano, pak by jistě Zackův a Wyattův hlas poznal. Prozatím jsou v bezpečí, ale na jak dlouho?
„Je pryč!“ ozve se po několika minutách ticha.
„Ano. Zajímalo by mě kdo to je?“
Zack se uchechtne. „Ctihodní obyvatelé městečka určitě ne.“
„Co bude po nás asi chtít?“ přemýšlí nahlas Matt. Nemůže vůbec usnout.
Zack s Wyattem se na sebe podívají. „Někoho zabít!“
Matt nadzvedne klobouk, podívá se na ně. „Vážně? Koho?“
„Záleží, ke které straně ten ctihodný džentlmen patří. Buď to bude nějaký bandita, nebo naopak bude to nějaký dobrák, který jim vadí v získání čehokoliv.“
„A vezmeme to?“ optá se na Wyattovu vyčerpávající odpověď.
„Jistě. Jsme bratři Smithové.“ Tím zmlkne. Matt se koukne na Zacka, který vedle něj leží. Zatouží se k němu přitisknout, přitulit. Už aby Claye chytili a skoncovali s ním. Bylo by to skvělé. Vrátili by se domu ke koním, k přátelům. Pracovali by, bavili se a v noci by se milovali. Až přijedou, musí něco udělat. Někam zajet. Oni dva, protože to bude taková tečka za tím vším. Takové potvrzení jejich vztahu. Sice se říká, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, ale to přece nevadí, aby člověk nezkusil zopakovat zážitek.
Po chvilce usne, ani neví jak. Najednou se probudí, uši nastražené, smysly vyburcované. Neví, co to bylo, protože ve stáji je ticho jako v hrobce, když pomine koně. Mlčí. Podle dechu i Zack je vzhůru.
„To jsem já.“
„Robine, co tu děláš?“
„Pss, kruci. Bizon má lehké spaní. Clay tu není. Odjel, ale zítra večere se vrátí. Dvě skupiny chtějí, abyste mě zabili.“
Trojice oněmí.
„Klidně.“
„Zacku, co to děláš? Je to náš přítel. Nemůžeš ho jen tak zabít!“ ohradí se Matt.
„Díky. Vezměte to. Mizím. Bolí to.“ Najednou je pryč.
„K čertu, Zacku, co to mělo být?“ ozve se Matt.
„Nijak překvapující to není, ale zajímalo by mě, proč ho tolik lidi chce odstranit,“ řekne Wyatt.
„Je populární, co?“ řekne kysele Zack, načež jednu vyfasuje.
„Robin jistě má nějaký plán. Jdu spát. Jsi hroznej!“ řekne Zackovi Matt. Zack se zašklebí. Robina kdykoliv zabije, protože mu leze do cesty. Matt nakonec usne.
„Myslel jsi to vážně, co?“ řekne do ticha Wyatt. „Musíš ho nesnášet, ale proč? Hraje fér. Nemusel nám to říkat. Myslel jsem, že někdo bude chtít odstranit Claye.“
„Rozhazuje mnoho peněz. Tady se to cení a chrání městečko před jinými. Co chceš, je to místní šerif,“ říká tiše Zack. „Spí. Nesnáším, když mě někdo ruší ve spánku.“ Usnou, když je probudí řinkot vědra. Zack sáhne po pistoli a vystřelí. Ozve se kovový zvuk a zvuk tekoucí vody.
„Pánové nestřílet. Musím nakrmit koně!“
„Tak to udělej rychle!“ doporučí mu Zack. Vstane, Matt mu vytáhne stéblo slámy z vlasů. Protáhne se. „Chci jíst a chci jít na záchod.“ Vyjde ven. Zamrká do oslnivého slunce.
„Hej chlapče, kde se tu dá najíst?“
Klučina si ho udiveně pozoruje, potom napřáhne ruku. Matt se podívá na dům. Nevypadá jako restaurace, nevypadá jako nic. Zajde za stodolu, najde místo, kde někdo poslouchal. Prohlédne si stopy, vezme cigaretu. Nic zvláštního usoudí. Ani na stopě, ani na nedopalku, ale byl to muž. Neví, proč si myslel, že by to mohla být žena. Vyčůrá se, potom jde k domu, který mu ukázal klučina.
„Dobrý den, madam. Bylo mi doporučeno, že tu dostanu najíst. Samozřejmě já a mi bratři bychom zaplatili.“
„Jistě. Pojďte dál.“ Matt mávne na Wyatta a Zacka. „Nebojíte se madam?“ optá se, když se posadí na židli.
„Čeho?“
„Máte pravdu, vypadá to na poklidné městečko. Jen tudy projíždíme.“ Žena v hnědých kartounových šatech nic neřekne. Nevýrazně se na ně podívá a zmizí v kuchyni, odkud se rozlehne cinkot pánvi a hrnců. Za chvilku před nimi stojí talíře slaniny s vajíčky.
„Bože nebeská mana, potom co jsem jedl jen fazole. Madam jste skvělá kuchařka!“ vykřikne Matt. Na ženiných úzkých rtech se objeví prchavý úsměv. Dovnitř vejdou další dva. Nevybíravě posadí se k dalšímu stolu.
„Marto, jídlo!“ žena rychle zmizí v kuchyni. Muži se vyzývavě podívají k sousednímu stolu. „Tak prej jste odkráglovali ryšavého Billyho.“
„Omyl!“ Wyatt si utře rty. „On se odepsal sám. Jen jsme to čekali a zaútočili jako první.“
Muž se rozchechtá, bouchne rukou o stůl, který tiše zapraská. „Mě to hned bylo jasné, že to není jen tak. Byl rychlej a byl s ním Černej Jack. Jsou to filutové!“ Marta přinese jídlo, když jeden z nich ji pohladí po zadku, až to pleskne.
Matt nadskočí, ale Zack zavrtí hlavou. Matt se opět poslušně posadí. Čekají, co bude dál. Muži vedle u stolu v klidu dojedí, potom se k nim obrátí.
„Chce vás vidět šéf. Jdeme.“
Wyatt se opře a pohodlně se skoro rozvalí.
„Nejdete?“ V tvářích mužů se zračí nesmírný údiv.
„Počkej Rayi, oni netuší, s kým mají co do činění.“
„Tak je to naučím.“
„Nejdřív dokouřím, pánové. Není ni lepšího než doutník po dobré snídani. Váš šéf to jistě uzná.“
Muži nevědí, co dělat, ale Wyattova osobnost si je podmaní. Něco zabručí, ale dál trpělivě čekají. Matt by se nejraději zvedl a měl to za sebou. Podívá se na Zacka, ale ten skoro lhostejně likviduje ještě vajíčka. Byly opravdu výborné, pomyslí si s myšlenkou na další várku.
„Tak můžeme jít.“ Nasadí si klobouk, trochu ho stáhne do očí. Vykročí za nimi. Muži je vedou do budovy, která je na takový zapadákov výstavní. Na dveřích stojí City bank. Matt je překvapený. Proč by bankéř chtěl zastřelit Robina? Ale tuší, že se to brzy dozví.
Vejdou dovnitř.
„Pane Sartozy, vedu ty dva muže. Jděte.“ Zack se zašklebí a nenápadně do něj praští. Muž se ožene, když je zadržen. Matt v duchu mu vynadá. Prostě neodolá, aby nějaký ten konflikt nevyvolal.
„Dobrej den. Já sem Wyatt, Zack a Matt Smithovi. Co potřebujete?“
„Posaďte se pánové. Prý jste dostali ryšavého Billyho.“
„Náhoda, ale jo byli jsme to my,“ přisvědčí Wyatt.
„Máme tu v městečku malý problém, který potřebujeme vyřešit.“ Vysoký hubený muž s brýlemi na očích z nich nespouští zrak.
„Tisíc pro každého…“ přeruší ho Wyatt.
„To je hodně. Pět set pro všechny.“
„Bratři, jdeme!“ Matt se Zackem se zvednou. „Za takovou almužnu by neštěkl ani pes.“
„Počkejte. Tisíc pět set pro všechny. To je dost peněz.“
Wyatt se posadí, ale Zack zůstane za ním stát jako stráž. „Poslouchám.“ Muž za stolem v parádním obleku s karafiátem v klopě se uvolní.
„Rozumná řeč. Potřebují, aby někdo zmizel.“
„Chápeme. Kdo to má být? Těžko někoho zabít o kom nevím, kdo to má být.“
Muž se nehezky usměje. „To se mi líbí. Hned k věci. Všichni mu říkají Hrbatej Robin. Je to škodlivá tohoto kraje. Pokusili jsme se ho už několikrát zbavit, bohužel to nevyšlo. Má někde na kraji poušti domek, ale víc toho nevíme.“
Matt pozná, že lže. Určitě to vědí, ale proč to neřekne?
„Kde ho najdeme?“
„Někde se tady poflakuje. Prý hledá zlato, ale moc dobře víme, že je ve spojení s bandou Zlatého lotosu. Neodvážím se odeslat stříbro, dokud tady bude.“ Zamračí se. „Nevíme, jak se mu to daří, že pokaždé zjistí transport. Minule dobře ozbrojený doprovod přepadla tlupa deseti mužů. Pět z nich mí chlapci dostali, ale zbytek utekl. Stříbro zmizelo, kde to nevíme.“
„Zajímavé. Máte to mít.“
„Výborně. Tady je šek na sedm set padesát. Druhou polovinu dostanete po práci.“
„Jistě. Jdeme.“ Vyjdou ven. Venku Wyatt se podívá na šek. „Tak takhle. No počkáme si na druhou pozvánku. Jsem zvědavý, s čím se vytasí ti druzí, ale musí je štvát důkladně.“
„Pánové, prosím, pojďte za mnou.“ Před nimi se objeví majitel stáje. Jdou za ním. Matt si pomyslí, že zločin se opravdu vyplácí. I když nějak pochybuje, že by ty peníze viděli. Je to jen šek a ten se dá vždy ztratit nebo být prohlášen za neplatný…
Všichni jsou překvapeni, když stanou před hrobníkovým domem. Matt pozná, že to nečekal ani Wyatt. Takže je to pro ně zajímavé. Vejdou dovnitř.
„Dobrý den pánové. Nabízím vám dva tisíce,“ ozve se muž z noci, bez jakéhokoliv úvodu.
„To je dost a co máme za to udělat?“ optá se Wyatt.
„Co? Zabít Hrbatého Robina.“
„Jistě, ale mohu se optat, co takového udělal?“
„Neplatím vás za řeči, ale za práci.“ Sáhne pod stůl a vytáhne měšec. „Platím na ruku. Jsou tu dva tisíce dolarů. Tak co?“
Wyatt se usměje. „Proč ne, ale kde ho máme hledat?“
„Kdybych to věděl, řek nu to. Vše co má u sebe mi přineste, je to jasné?“
Zack si odkašle. „Nebylo by jednodušší přivézt celou mrtvolu?“
Muž s pichlavými očima se na něj podívá. „Nenávidíte ho. OK, ale přiveďte i tu potvoru, co na ní jezdí. Dostane za tu herku sto dolarů. To je fér nabídka nebo ne?“
„Určitě. „ Wyatt se dotkne klobouku dvěma prsty. „Jako by to bylo hotovo, šéfe. Jdeme. Máme práci.“
„Nevěřím jim ani slovo. Co asi udělal?“
Wyatt si zapálí cigaretu. „Nebo spíš co neudělal. To zjistíme, až ho najdeme. Do práce. Tohle mi smrdí a hodně. Zacku…“
„Jasně. Nejsem kruťas a co Clay?“ Wyatt se pomalu usměje. Podívá se na něj. „Víš, něco mi říká, že za vším hledej ženskou. V tomto případě ale jde o Claye. Jakmile se to dozvíme, najdeme i odpovědi.“ Matt si trochu oddechne, ale ne úplně. Co Robin provedl, že ho chtějí vidět mrtvého?
