Shounen - ai povídky

Popler v chaosu

„Dámy a pánové, Popler se blíží! Dámy a pánové, příští zastávka je Popler!“ vyřvává zaměstnanec železnice ve vagóně.

Hubený muž si pošoupne černý klobouk a zamžourá. V duchu vrčí zlostí. „Za jak dlouho tam budeme?“ optá se klidně.  

„Za deset minut, pane!“ řekne s očima upřenýma na hodinky. „Dámy a pánové, stanice Popler se blíží.

Zack si povzdechne. Za deset minut je v Popleru. Dobrovolně se tam vrací. A nač? Proč? Kdyby nepřijel, nic by se nestalo. Matt by nakonec povolil a bylo by to, ale on ne. Musí přijet. Kdyby nebylo svatby, tak se pokusí Claye vyšťárat, ale popravdě ví moc dobře, že se ztratil na jihu. Jakmile skončí svatba, odjede. Na takový rok, dva. Matt mezitím na něj zapomene, on zapomene na nějakej ranč Little oak.

Ucítí, že vlak zpomaluje. Zvedne vak a sedlo. Hnědáka vzal sebou. Musí ho vyměnit zpátky za Appleho, ale za těch pár dní si na něj zvykl. Možná ho odkoupí. Vlak s ohlušujícím pískotem i brzděním zastaví. Zack pomalu jde k východu. Hodně lidi, zde vystupuje, pomyslí si. Ale to jen znamená, že se městečko rozrůstá, což je jenom dobře. Vystoupí ven. Na tváři se mu mimoděk rozprostře úsměv, když pozná známé budovy.

Doma.

Ale nejdřív se musí postarat o Hnědáka. Potom zajít s koněm k Billymu a nakonec do hotelu. Ne, ještě předtím k šerifovi. Zasmuší se, když si připomene Dianu. Dostane ho za tuhle vraždu. Za všechno, co spáchal. Jde k zadním vagónům. Už z dálky pozoruje zřízence, jak marně tahá za uzdu. Pospíší si k němu a v poslední chvílí mu vytrhne bič a švihne ho po zádech. Odhodí ho. Chytí uzdu a pohladí hnědáka po krku.

„Už je dobře, starej. Nejsi zvyklý, že. Tak klid. Za chvilku budeš doma. No vidíš. Už je lépe.“ Zřízenec zmizí ze Zackova dosahu. Zack pomůže Hnědákovi, sebere sedlo a jde co nejrychleji z dosahu vlaku. Potom mu připevní sedlo a pěšky jde k nájemní stáji.

„Billy!“

„Co zase! Mám plno! Ježíšku na křížku, dyť je to Zack! Ukaž se, parde! Všechny končetiny máš sebou? Jih, co?“ znalecky ohodnotí opálené tváře. „Tak co?“

Zack zavrtí hlavou. „Zmizel na jihu.“

Billy mlaskne. „Mexiko co? Tam se točí. Ženský, tequilla a bandité. Jedeš nebo tu zůstaneš? Dyť je svatba, moulo. No jo, Mary bude mít radost.“

„Radost? Nezničila to tu?“

Billy se zašklebí. „A víš, že městečko ještě stojí?“

„Vidím. Zda se, že Mary přece jen ho neovládla. Co je nového?“

Billy chvilku přemýšlí. „Je tu už Grizzly s Rosie. Prej mají šaty na tu událost jak na východě. Grizzly povídal, že ho bude, mohl unosit na pohřby.“ Zachechtá se. „Jo a slečna Ingird se mračí na šerifa. Chudák malej. Chytil nějakého zločince. Pravou ruku nějakého vůdce bandy. To se dějou věci. A Li má tu rodinu. Nikdy bych neřekl, že někdo může mít tak velkou rodinu a madam už zas jede. Vo ten její podnik je zájem! Pořád plno. Jo má pěknou novou kočičku. Lady ji říkají.“

„A Matt?“

„Matt? Jo to by mě taky zajímalo. Zmizel.“

„Cože?“

„Jojo, seděl se šerifem, že jo a ještě s Grizzlym a potom prej byli v bordelu.“ Mlaskne. „Asi si to užili, co já vím. No a potom zmizel. Kam? Nikdo neví. Prej není ani na ranči.“

Zack je zneklidní. Přísahal by, že bude pomáhat se svatbou. Proč zmizel?

„Hezkej koník, Zacku. Jdeš k šerifovi?“

„Jo a nechce se mi.“

Billy pokývá a pajdajíc dovede koně dovnitř. Kolem se prosmýkne jako stín fretka. Zack se vydá pomalým krokem k šerifovi. Doufá, že ho nikdo nepozná.

„Zdravím, Zacku!“ houkne na něj Tvrďas Harry. Zack se usměje. Anonymita je v zelených lesích. Cítí na sobě pozorné oko celého městečka.

„Pane Greyi! Pane Greyi!“

Zack se zastaví, otočí se k Hansi Danzemu. Co mu chce? „Co si přejete?“ Potřebuje dojít k Hardymu a potom do postele. Už má dost vlaků a spaní pod širým nebem.

„Dobrý den. Doufám, že jste v pořádku. Jen se chci optat, zda chcete ten dům. Víte pan Darmont zmizel. Jelikož byl první, nechci prodat to někomu jinému. Nechci, aby potom vykládal, že realitní kancelář Hanse Danze nedrží smlouvu.“

Zack chvilku přemýšlí, co on s tím. Potom si vzpomene na dům. „Už je hotov?“ Zřejmě ho nemůže udat. Ani se nediví. Ten dům byl velký, ale krásný.

Danz pyšně přikývne. „A vybaven. Bude nadšený. Jestli…“

„Musím za šerifem. Počkáte pár minutek?“

„Ale jistě. Má všechno co dům má mít. Nejmodernější spotřebiče, luxusní nábytek, nádherné látky, nejmodernější vynálezy, jaké je možné dostat na trhu. Luxus, který se hned tak nevidí. Dům je vším vybaven. Ložním prádlem začínaje a končí vařečkou v kuchyni. Hrom do toho, jestli to není nejlepší dům v tomhle městečku! Jakmile ho uvidíte, zamilujete se do něj.“

„Dobře a teď mě omluvte. Mám řízení.“ Vejde a milému panu Danzovi zabouchne dveře před nosem. „Nazdar, Hardy!“

„Zacku, rád tě vidím. Unikl, co?“

„Nejspíš Mexiko. Zatraceně, byl jsem tak blízko. Cítil jsem jeho dech a ocas koně a zmizel. Hnal ho do takové krajnosti, že ho museli zabít.“

„Blázen. Kávu?“

Zack se usměje. Odhodí klobouk na věšák. „Rád. Máš tu prázdno a jak to, že nejsi na pochůzce?“

„Mám tam zástupce Leslieho. Pamatuješ? Drží se chlapec. To víš, chce se ukázat před Heleninými rodiči v nejlepším světle. Promenáduje se tu jako chovnej býk!“ zasměje se vlastnímu vtipu. I Zack se pousměje. Helen je pěkná dívka a žádána partie.

„Umí dobře hrát,“ dodá při vzpomínání. „Co se stalo s tím vězněm, co jsem ho lapil u slečny Ingrid? Slyšel jsem, že jsi v nemilosti.“

„V nemilosti?“ zachechtá se, ale potom zvážní. Na stůl, který se prohýbá pod papíry, položí dva plechové hrnky plné černé tekutiny. Zack upije. „Řekni spíš, že mě nenávidí. Jo to je přesný. Dokonce přejde na druhý chodník, jen aby mě nemusela potkat.“

„To snad ne! Vždyť ti nosila jídlo! Já už čekal, kdy ji padneš k nohám.“

„Padnul,“ přizná pochmurně. „Ale zbytečně.“

„Co se stalo?“ Hardy zavrtí hlavou. „Sorry, kamaráde tohle zůstane tady!“ Poklepe si na srdce. „Chceš do toho něco ostřejšího?“

„Ne a Matt?“

Hardy propukne v smích, že se málem udusí. „Utekl a schovává se.“

„Před kým?“ Zack z toho nechápe ani ň.

„Před Grizzlym. Počkej, hned ti tu historku povyprávím. Pukneš smíchy. Seděli jsme u Mary, pochutnali si výborně a dali trochu řeč. Jasně já, Matt a Grizzly. Grizzly si šíleně stěžoval, že ho modistky píchali všude možně, ale vsadím se, že se tam kroutil jak žížala. Tedy co se mi svěřila malá Lisie, ta brunetka co šije. Prej nejhorší zákazník, kterého měli. Spíš prej šili podle odhadu než, aby se nechal změřit a pořád si hlídal spodky. Jako by neviděli nahatého mužského. Smála se, až jí tekly slzy.“

„Hardy?“ zavrčí Zack. „Nezajímá mě Grizzly.“

„Jo jasně. No a potom došlo - znáš ty báječné lechtivé knížky.“

Zack chvilku přemílá, o čem to sakra může mluvit. Potom si vzpomene na Matta a jeho knihu a některé vlastně viděl. „Myslíš ty červené knihy s obrázky, kde se souloží?“

„Zacku… Přesně. No a Grizzly o nich nic neví a já se zmínil, že madam má dva výtisky.“ Zvedne ruce. „Neptej se, jak to vím!“ Zack přikývne. „Utekl jsem před Grizzlyho chtivosti, ale Matt měl tu smůlu, že ho zatáhnul k Josefině. Moc se mu to nelíbilo. Popravdě jsem je pozoroval zpoza rohu. Matt byl rychlejší a dostal se ke koni dřív než Grizzly k němu. Nechápu, proč tam nechtěl jít, ale teď mě napadá, že možná kvůli Dianě a tobě. Přece jen je to teď území, kde není vítán. Tipuji, že se před Grizzlym schovává na ranči a jasně Simply ani indiáni ho neprásknou.“

„Počkej, tím chceš říct, že Grizzly ještě zuří?“

Hardy přikývne. „Trefa do černého. Proto tu sedím a snažím se mu vyhýbat. Jenže nemá odvahu požádat nikoho jiného. Nejspíš se bojí posměchu, nebo co já vím? Ale každou chvílí tu strčí hlavu a ptá se, zda se Matt neozval.“

Zack nevěřícně vrtí hlavou.

„No vážně. Mary to je jiná. Pokud vím, tohle Mattův účet trochu vycucne.“ Zack si vzpomene na pět tisíc dolarů schované v kapse. Ten večer na železniční zastávce měl úspěch. Vybílil jim kapsy do posledního centu. Pravda musel potom absolvovat menší přestřelku, ale jenom mu to rozproudilo krev. 

„To je jedno!“ mávne rukou. „Peněz je dost. Takže bude to obrovská událost.“

„Jo a týden a vypukne to. Tak mě napa…“

„Hardy objevil se… Zacku!“

Zack se podívá na Hardyho, který ihned se skloní k papírům. Už chápe ty lejstra. Dveře prásknou a Grizzly se nastěhuje dovnitř. Posadí se na židli, která na protest zavrže.

„Zdravím Grizzly. Nervózní?“

„Cože? Ne, proč? Bude to stejný, tedy podle toho co jsem se ptal!“ Zack má problém udržet vážnou tvář. Nedokáže si Grizzlyho představit, jak se ptá na manželské strasti a radosti svých spoluobčanů. „Zacku, potřebuji malou pomoc.“

Hardy předstírá usilovnou prací. Možná by měl vypadnout, ale popravdě chce vidět jak se Zack bude kroutit.

„Co potřebuješ?“

Tomu se říká odvaha a přitom ví, co po něm bude chtít.

„Maličkost. Potřebuji něco od madam Josefiny a já tam nemohu. Chápeš, budu ženatý a nechci Rosie nijak…,“ hledá vhodné slovo.

„Naštvat.“

„Ehm.“

„Takže co to má být?“

Grizzly si ještě víc k Zackovi přistrčí židli. „Madam má knihu v červeném obalu. Potřebuji ji.“

„Madam má knihu? Já tam neviděl knihy. Pokud vím je to nevěstinec.“

Hardy přestane pracovat. Je úžasnej, přizná si nerad.

„No ano. Víš no ta svatební noc a chci…“

„Promiň Grizzly, ale jsem v nemilosti u madam. Nejspíš by mi tu knihu nacpala do krku, než ji půjčila, ale tady Hardy ochotně pro ni zajde, že?“

Hardy v tu chvílí prokleje jak Zacka tak i Matta, že ho do městečka přitáhnul. „Ty psí synu!“ zahrčí nevěřícně. „To… to… OK.“ Vzdá to. Už nemůže vidět ani jedno jediné lejstro. Má pocit, že od písmenek vidí černé a bílé barvy. „Jdeme!“ ve dveřích se otočí k Zackovi. To mu neprojde tak lehce!

Grizzly nadšeně se zvedne. Zack osamí. Vyjde před budovu. Rád by viděl Hardyho, jak žádá o tu knihu, ale neodváží se tam jít. Zatím ne, i když se vsadí, že Josefina už to o něm ví.

„Pane Greyi.“ Před ním se uctivě uklání Danz.

Zatraceně, ten umí být neodbytný. „Tak mě veďte. Kolik, že jste říkal, že chcete?“

„Tři tisíce.“

„Tři tisíce? To je hodně. Neříkal jste pět set?“

„Jistě, ale chápejte, teď už je vybaven. Nevěřili byste, co mi to dalo práci. Celé dny jsem objednával, dokonce dojel do Denveru.“

„Uvidím.“

„Jistě. Až uvidíte tu velkou vanu a přítok teplé a studené vody zvlášť. Knihovna celá v tmavém dřevě. Koberce až z Arábie. Věřte, to nejlepší co bylo k mání a kvalita prvotřídní. Žádný šunt. Prosím, omluvte, ale ještě natíráme. Kaarle!“

„Hansi, to je ten co to koupí?“

„Jistě. Prosím pojďte dál.“ Zack vstoupí dovnitř. Rozhlédne se. Závěsy, stolky, ale ne přehnaně načiněné, jak některé domy jsou. Člověk se potom bojí někam sednout. Vida. „Kdo to navrhoval?“

„Nelíbí?“

„Mohu dostat odpověď?“ Jde do dalších místnosti. Knihovna bez knih. V rohu klavír.

„Kaarl. On je šikovný.“ Zack ho neposlouchá a jde dál. Potom do kuchyně. Zahlédne sporák stejný jako má Mary. Proč by si vlastně nemohl dopřát dům?

„V druhém patře jsou ložnice. Zatím jsou vybaveny jen dvě,“ dodá úzkostně. Z kamenného výrazu nemůže nic vyčíst.

„Kupuji,“ řekne při pohledu na nádhernou velkou postel s měkkými polštáři.

„Tady koupelna… Kupujete?“

„Ano. Jdeme a kdy se budu moci nastěhovat?“

„Kaarle!“ zezdola k němu přiběhne muž v manšestrákách a kostkované košili.

„Koupí?“

„Jo. Kdy budete hotoví?“

Kaarl přemýšlí. „Pozítří. Dřív to nestihneme.“

„Pozítří.“

„Výborně. Dnes se ubytuji v hotelu a zítra jedu pro svého partnera. Půjdeme. Ještě sem pošlu ženu – Mary. Podívá se na kuchyň, zda ji vyhovuje, pokud ne, řiďte se jejími přáními. Doplatím, kdyby něco bylo nad vaše síly.“

„Hans Danz zařídí vše.“ Kaarl ulehčeně pomyslí na peníze. Je rád, že dostane zaplaceno a tenhle chlápek mu udělá reklamu. To se vsadí.

Jsou k realitní kanceláři a Zack napůl ucha poslouchá hanse, když uvidí Mary.

„Mary!“ Zamává rukou. Mary v hnědých šatech se otočí a rozeběhne. Nějak na ní, ty šaty plandají, pomyslí.

„Zacku!“ sevře ho v náručí. „Jsem ráda, že jsi přijel. Matt už nedoufal, že přijedeš a tenhle skrček, je kdo?“

„Hans Danz, madam a pan Grey u mě si koupil právě dům.“

„To je výborné! Aspoň mám místo odkud vyjedou ke kostelu.“

„Kostel je pět minut od domu. Vyjedou?“

„Kočárem, jak se to dělá ve městě. Rosie musí mít to nejlepší. A co kuchyň?“

Zack se cítí ohromený. „Můžeš…“

Skvělé.“ Otočí se jako vichr a oba dva jen sledují ji, jak doslova běží k domu. „Neuvěřitelná.“

„Ano. Jdeme podepsat tu smlouvu.“ Za chvilku sedí v kanceláři, na stole stojí dvě skleničky a z doutníků pluje jemný namodralý proužek. Zack vyndá z náprsní kapsy peníze a odpočítá bankovky.

„Vyhrál jste, pane Grey. Ten dům je skvost.“

„To ano a Kaarl taky.“

„Máte pravdu, je moc šikovný. Myslím, že si ho nechám.“

„Udělal byste špatně, kdyby ne. Omlouvám se, ale půjdu. Jsem dlouho na cestách.“

„Jistě.“ Rozloučí se potřesením ruky a Zack se vydá k hotelu. Čím víc se blíží, tím víc je zachmuřený. Otevře dveře a strne. Vida pan Irving se sestrou jsou stále tady. Zamračeně k nim jde.

„Dobrý den…“ Irvingovi ztuhne úsměv, když pochopí, koho má před sebou. Daniela se k němu tiskne.

„Pokoj.“

„Je plno!“

„Pokoj.“

„Je plno!“

„Mám zajít za Marii?“

Irving znejistí pod jeho tónem. Co má za lubem? Proč se ohání majitelkou hotelu? „Když mám plno, nemohu nikoho víc ubytovat.“ Pravda má jeden pokoj volný, ale ten je zamluvený na zítra ráno. Ještě je tam nepořádek. „Nebo mám vyhodit hosta?“

Zack se zazubí. „To bych přesně potřeboval. Přijdu za hodinu, doufám, že pokoj bude volný.“ Otočí se a s úsměvem věstícím nic dobrého odchází. Irving zatíná ruce. Nejdřív Matt a potom tenhle chlap. K čertu s nimi.

„Irvi?“

Irving pohlédne na Danielu. Musí něco udělat. Nejlépe by bylo dostat Katty do postele, ale zatím musí udělat jedno. „Danielo, okamžitě ukliď ten pokoj.“

„Ale…“

„Dělej.“

„Promiň Irvi. Hned to udělám.“ Vyběhne po schodech do pokoje, v kterém podle ní nespali lidé, ale prasata. Ve dveřích stojí a dívá se na nepořádek. Potom se pustí do úklidu.

Zack zatím míří do nejlepší restaurace v městečku. Narváno, ale určitě dostane místo.

„Zacku!“ do náruče mu vletí štíhlá postavička. Zack se s ní zatočí. Zubí se od uchu k uchu. „Božínku, to je krása! Ukaž se. Jsi celý, zdravý? Vím to, protože Matt si dělal starosti, zda dobře jíš. Pohubl jsi. Hned ti dáme něco dobrého.“ Postrkuje ho k zadnímu stolu, který je pro vzácné návštěvy. Posadí ho a pyšně si ho prohlíží, potom se jí rozšíří oči. Nahne k němu a zkoumavě přejíždí tvář.

„Líbí?“

„Náramně. Panečku, vypadáš úplně jinak. Sexy,“ zašeptá. „Jdu!“ Ve dveřích do kuchyně se k němu ještě otočí. Za chvilku jsou před ním opečené brambory, kousky masa v omáčce. Zack se do toho ihned pustí. Spokojeně dojí, když před ním přistanou koblihy.

„Jen ochutnej, jsou od Mary.“ Zack si vzpomene, jak je jedl s Mattem. Zatraceně, chybí mi tu. „A tady něco od Matta.“ Zack se zašklebí na velký porcelánový hrnek.

„Pro jednou?“

Katty zavrtí hlavou. Zack si povzdechne, ale mléko vypije do poslední kapičky. S úsměvem hledí na stojící Katty s rukama v bok.

„Přesně. Maminka tě pozdravuje, ale má dost práce.“

„Katty,“ zadrží ji Zack, „Irving pro mě nemá pokoj.“

„Cože?“ Odváže si bílou zástěru s kostkovaných šatů a vyrazí ven. Zack spokojeně sedí. Není to sice jeho styl nechat za něj pracovat ženy, ale popravdě po Kattyině slovech si může zlatý pan Irving sbalit kufry. Vytáhne hodinky. Je zvědavý, jak dlouho ji to bude trvat. Deset minut.

„Hotovo! Měl jsi říct hned. Pokoj už se uklízí. Nechápu to.“

„Já taky ne, ale moc ti děkuji. Zítra přivedu Matta a koupil jsem dům.“

„Cože? Nevyhovuje ti náš hotel?“

„Katty!“

„Já vím, ale… Gratuluji ke koupi. Opravdu to není kvůli tomu, že jsou špatné služby? Maminka by to nesnesla.“

„Rozhodně ne. Spíš naopak. Když přijedeme, zabereme celý hotel a Marie nechce, abychom platili. A pak nebude to tak často a přemýšlím, že byste dům, pokud tu nebudeme, mohli za nás pronajmout. Aby se mi ta investice trochu vrátila.“

„Samozřejmě. Pokud nám ho svěříš a jeje. Není to ten krásný dům nově postavený tím němcem?“

„Přesně. Co mu říkáš?“

„Že bych takový chtěla taky. Od něho. Je zajímavý.“

„Kdo?“ nechápe Zack.

„Nikdo!“ zaprská a zmizí, jen za ní zavlaje sukně.

„Ženy,“ povzdechne si Zack. Vyjde ven. Už je docela tma. Zastaví se a pozoruje mumraj, který tu vládne. Odněkud slyší pláč, smích a koně. S doutníkem v ruce nechybně stojí jako socha. Domov. To je přece místo, kam se může vracet. Udělá krok, když do někoho vrazí.

„Grizzly?“

„Mám ji. Nechápu, proč se tam hodinu zdržel.“ Zack se rozesměje.

„Co s ní chceš dělat?“

„Coby? Prohlédnout si ji. Už jsem se díval.“

„A?“ Zack si vzpomene na podobnou u Matta. Taky je vzrušující, i když si to nedovede představit. Ne omyl. Sebe si takhle nedovede představit.

„Myslím, že si to nechám na svatební noc. Prej něco takového existuje.“

Zack v duchu zavrtí hlavou. Kde se Grizzly narodil? U medvědů?

„Nic jdu to studovat.“

„Samozřejmě.“ V dálce zahlédne Mary obklopenou ženami. Vypadá jak generál a ostatní? Zmoklé slepice. Jeví se, že opravdu má pod palcem celý Poper. Nejlepší bude z něj vypadnout. Jde směrem k hotelu, když se zastaví. Proti němu stojí žena ve vínových šatech. Na krku drahý náhrdelník a velké náušnice. Dovedně nalíčená a až k němu se nese vůně těžkého parfému. Nehybně stojí a vyčkává.

„Madam Josefino.“

„Kde je jeho hlava?“

Zack se zašklebí. „V Mexiku.“

„V tom případě, co ty tu děláš?“

„Přijel jsem na svatbu. Nemohu?“

Josefina ho studuje. Něco ji říká, aby ho nedráždila, ale… „Vypsala jsem odměnu padesát tisíc. Kdy ho uvidím na popravišti?“

„Týden po svatbě bude tady,“ řekne klidně.

Josefina si odfrkne. „Opravdu Zacku Greyi?“ přistoupí k němu ještě blíž. „Nebo jak se vlastně jmenuješ?“

„Jméno není důležité, ale chytím ho, protože…“

„Protože?“

„Nemohl bych tu žít!“

Josefina o krok ustoupí. Prohlíží si ho. Potom přikývne. „Dobře. Věřím ti, ale pamatuj, dokud nebude chycen, nemáš k nám přístup.“

„Vím to.“ Josefina kolem něj propluje. Zack se za ní nedívá. Dívá se na městečko. Kolem něj projde Ingrid naprosto bez jakékoliv jiskérky života. Z dálky je slyšet hluk a nesrozumitelná řeč. Otočí se. Li a jeho rodina. Počítá, ale potom přestane. Vypadají jako mravenci. Viděl je už na železnici. To bylo to stejné. Jde k hotelu.

„Protože bych tu nemohl žít.“ Kdy se tak rozhodl? Proč ten dům kupoval? Chce opravdu zůstat s Mattem? Ví, že jiná možnost tu není. Matt nebo Mexiko a on tam nechce. Je tam na něj příliš vedro a hmyzu. Přece si říkal, že odjede na několik let pryč. Jenže dohonit Claye nebude jen tak. Slib je slib. Vejde do hotelu. Podiví se, že nevidí Irvinga.

„Pozítří sem přijedu s Mattem Darmontem. Takže pokoj navíc.“ Nepotřebuje ho, ale ti dva mu lezou na nervy svou dokonalostí. Neví, proč k nim cítí do prvního okamžiku takovou nechuť.

„Ano,“ odpoví Daniela. Vede ho nahoru do pokoje. Ve vedlejší místnosti se skleničkou v ruce strnule stojí Irving. Matt, který zná jeho tajemství. Toho zarostlého zálesáka se nemusí bát, ale Matta ano. Vypije skleničku na ex. Postaví ji na stolek. Nesmí překazit, to co tu začal.