Shounen - ai povídky

Porcelán a rozkaz

„Musím to zvládnout. Tornado, chlapče, dokážeš to. Nic to není!“ přesvědčuje ho Simply a pobízí ho. Zadívá se na oblohu. Jestli začne padat sníh, bude konec. On ten porcelán musí sehnat. Mary vypadala nešťastně a on starý osel za to může. Kdyby dal větší pozor při balení, nemuselo se to stát. Ale on ne. Ještě rozjařený po návštěvě v domě madam Josefíny, balil to chvatně, těšíc se domu, kde má klid a všechny svoje věcí. Co přišel k Mattovu dědečku, jeho toulavá duše našla klid. Bylo mu tam dobře a Mary má velmi rád.

„Jsme tu a Šedý vlk se seknul s tím sněžením,“ promluví k Tornadovi. Krokem dojdou k nájemní stáji Billa. „Bille!“

„Co tady děláš starý rosomáku? Nemáš si vyhřívat staré kosti v teple?“

„Rád bych, ale udělal jsem špatnou věc. Můžeš se postarat o Tornada? Má za sebou dlouhou cestu.“

„To vidím. Pojď dál na slovíčko nebo chvátáš?“

„Moc!“ seskočí a hodí mu uzdu. Bill ji zachytí a soustrastně mlaskne.

„Pojede hned nazpět nebo mám ho odsedlat?“

„Pojedu hned nazpět. Sice Šedý vlk povídal o sněžení, ale zatím ani vločka.“

„Ten se nemýlí.“

„Právě proto. Asi mi štěstí přeje. Má ještě Harry otevřeno?“

„Nemá, ale víš, kde bydlí.“  Simply se ušklíbne a vyrazí vpřed. Opravdu krám zavřený. Obejde dům, nadechne se a zařve. „Harry! Vylez, ty odírači honáků!“

„Já ti dám odírače!“ okno se s těmi slovy otevře a Simply uhne před sprškou vody.

„Je doma?!“

„A vypadá na to, že by byl?“ zakřičí Harryho paní, Henrietta, a práskne oknem. Simply si povzdechne. Proč nemůže jednou sedět doma na zadku. Určitě ho najde v saloonu. Jen, aby nebyl ztřískaný pod obraz. Jde k osvětlenému a hlučenému saloonu. Nevnímá to a vejde dovnitř.

„Zdar parde!“ zařve pár lidi. „Přidej se!“

„Až někdy jindy. Kde je Harry?“

„Tamhle v koutě,“ ale to ho už Simply zmerčí a proplétá se mezi honáky, obchodníky a hráči, k Harrymu.

„Harry, otevři mi krám nebo pocítíš moje pádné pěsti!“

Škyt. „Pročč?“

„Protože chci nakoupit.“

„Zítra. Je zavřeno.“ Trochu se mu vyjasní v mozku při slově nákup. Simply ho popadne pod krkem a zatřese. „Hele ty vožralo, otevři ten krám nebo z tebe vytřesu duši!“

„Simply se nějak rozjel. Zřejmě mu hoří  prdel!“ Někdo se zasměje, ostatní se dál věnují bohulibé činnosti, za kterou sem přišli.

„Já ti dám zadek, ty nevymácháno, hubo!“

„Kdo jako je tady nevymáchána huba, ty smrdící kojote?!“

„To řekni své matce, ty skunku!“ libě pronese Simply. Ten zafuní a vytáhne kolt. Simply se rozežene a vyrazí mu ho. Ještě jeden hák a druhý. Za chvilku lovec leží na zemi.

„Nemáš si začínat s bývalým loďákem, ty prérijní kryso. Harry kde jsi?!“  Rozhlédne se po místnosti. Je v tahu a rvačka už dávno zapadla v zapomnění. Tam je! Vyrazí a dostihne ho. Chytne ho za límec kabátu a začne ho strkat ke dveřím.

„Mám dolary a chci nakoupit.“

„Eh a pročs to neřekl dříve?“ Napůl se vrátí smysly Harrymu a vyjde ven. Mátožně se opře o sloupek. „Co tak za hodinku?“

„Za hodinku bude městečko pod sněhem.“ Doufá, že ne, ale co kdyby. Musí se vzpamatovat. Strčí do něho, až upadne, chytne ho za kabát a dovleče k žlabu. Prorazí škraloup ledu a ponoří mu do ní hlavu.

Harry začne kolem sebe mlátit a Simply ho pustí. Stáhne si šátek a podá mu ho. „Dobrý?!“

„Ty zhovadilé kravské lejno! Víš jak je studená?“ zařve. „Nic ti neprodám, mizero!“

„Ale no tak, Harry. Byl jsi opilý, jak zákon káže. Ještě bys mi prodal svůj krám.“

„Nic neprodám!“ a utírá se šátkem.

„Je to kvůli Mary. No tak dej si říct.“

„Počkej, jak kvůli Mary, a přece jste dnes odjeli. Co tady děláš?“

Simply se zvedne z dřepu. Rozpačitě přešlápne. „Víš, ono je to takhle. Byl jsem nějak rozjařený a nedával pozor na balení a ona si koupila porcelán.“

Harrymu to kupodivu ihned dojde. „A tys ho po cestě rozflákal.“

„Já ne, ale ty knihy, co byly na tom porcelánu, ano,“ kajícně se snaží z toho vymluvit. „Harry, máš nějaký porcelán, že máš. Prosím tě!“

„Za tohle vykoupání bych ti neměl prodat naprosto nic, chápeš? Měl bych se na tebe vykašlat, ale paní Mary, to je jiná. Pojď!“ Vstane a zapotácí se. „Bože, ta hlava!“

Simply nic neříká. Ví přesně, jak se Harry cítí. Jako by mu v hlavě dunělo stádo bizonů. Jde za ním a snaží se ignorovat občasné vyheknutí a zastavení Harryho až dojdou před obchod. Harry sáhne do kapsy a vytáhne klíč. Po třetím zasunutí otevře dveře a rozsvítí petrolejovou lampu. Položí ji na pult a jde do zadu. Simply trpělivě čeká, až se Harry vynoří.

„Víš,“ povzdechne si. „Já nevím, jestli je stejný, jako ten Mary.“

„To je jedno. Prý tam byly kytky. Jsou tam kytky?“ Oba se podívají na šálek v světle petrolejky.

„Jo jsou!“ oba vydechnou.

„Zaplať.“

„Kolik?“  Z krku sundá váček na peníze.

„Dvacet dolarů!“

„Cože?“

„Co chceš? Je to dovoz až z Anglie nebo odkud. Je krásný, tak je naval nebo ho schovám.“

„Co slevit?“

„Ani náhodou. Ještě bych se obrátil v hrobě. Žádná sleva, žádný dluh.“

„Ty hamoune. Tady máš a zabal to důkladně. Ne jako minule.“

„Hele, já balím vždy vše řádně. To, že jsi na něco tak jemného, hodil knihy je tvoje věc, ne moje.“ Pečlivě začne ho balit a potom s povzdechem vytáhne ještě krabici.“ „Tady máš. Dám ti ještě krabici a pozdravuj Mary. Byla tak nadšena z toho porcelánu a s Rosie o té soupravě diskutovala dvacet minut. Eh?!“ Vyhekne. „Nezdvořák ani nepoděkuje.“ Vezme petrolejku, zavře obchod a jde nahoru spát.

„Je připravený?“

„Sehnal jsi to?“

„Jasně. Harry byl ožralý namol, ale umytí v žlabu mu udělalo dobře. Jedu a měj se. Veselé vánoce!“ zvolá v dobrém rozmaru a vyrazí na Tornadovi zpět. V tu chvílí spadne první vločka a za ní se tiše začínají snášet další. „K čertu s Šedým vlkem a jeho předpovědí. Co jednou se zmýlit.“ Zabručí a snaží se proniknout sněhem k domovu.

Kde jen ten rarach může být? Myslí si znepokojeně Mary. Matt ji opět lhal, protože v ubytovně není. Za indiány chodit nechce. Na stole je večeře přikrytá pokličkou. Možná Matt nelhal a Simply se někam vydal? Přitáhne si těsněji šátek a rozhlédne se. Začalo sněžit a není vidět na krok. Údolí lehne sněhem. Vezme za kliku, že půjde spát a na toho mrzouta se … zaslechne štěkot.

Návštěva? A potom zahlédne jezdce s koněm pokrytých sněhem. Vběhne dovnitř a zakřičí.

„Matte! Matte! Sem!“

Matt napůl v posteli s klením z ní vyleze. Natáhne kalhoty a vyjde ven. Brr zima a uvědomí si, že táhne od otevřených dveří, v kterých stojí Mary v bílé košili a šátkem přes ramena.

„Mary, co je?“

„Někdo sem přijel.“

„Simply!“ vykřikne a vrhne se ke dveřím. Na poslední chvíli si vzpomene na boty a nazuje si je. Vyběhne ven. Soustrastně mlaskne.

„Matte,“ zaslechne zašeptání a Simply mu sklouzne do náruče. „Mám to.“

Matt ho vezme do náruče a nese ho do kuchyně, kde už hoří oheň. „Mary, zahřej ho trochu a vezmi whisky. Nalij ho do ní klidně násilím, ano.“

„Nemusíš mi nic říkat. Běž.“ Matt vyjde z kuchyně.

„Stalo se něco?“ optá se Zack, kterého z polodřímoty vytrhl křik Mary.

„Nic. Simply přijel. Jdu se postarat o Tornada. Zvládl to,“ řekne pyšně.

„Pomohu ti.“ Matt si teprve teď uvědomí, že Zack je v kalhotách a v triku s dlouhým rukávem.

„Jak chceš!“ a potom trhne, když zaslechne zafrkaní. Vyběhne ven a vezme Tornada za uzdu. Za ním vyjde Zack.

„Ten vypadá. Jakou má vůbec barvu?“

„Šedou. Bojím se o něho.“ Vede ho do stáje. Otevře a zavře dveře. Tamhle jsou hadry, vezmi je a jdeme na to.“ Rychle ho odsedlá. Tornádo trpělivě stojí.

Matt se Zackem začnou ho vytírat do sucha.

„Je zázrak, že dojeli. Neuvědomil jsem si, že to ten blázen provede.“

„Cítil vinu, Zacku. Udělal bych to taky být na jeho místě.“

„Jo,“ zabručí Zack a dál vytírá Tornada na své straně.

Matt občas zvedne hlavu a mrkne se na něho. Je tak krásný, že až to bolí. Možná někdo by řekl, že ne, ale podle něho je prostě krásný. Vynadá si, že ho zajímají jen věcí související se Zackem. Jenže momentálně nemůže se vynadívat na něho. V tak těsné blízkosti a k tomu spoře oděný.

„Matte, je ti něco?“

„Ne. Jdeme na to. Nohy.“ Vytřou nohy a Matt je začne masírovat přesně, tak jak ho naučil dědeček. Zvedne nohu a zkontroluje kopyto. Další. V pořádku. Spokojeně ho poplácá po šijí.„Teď ho nějakou chvilku budu vodit. Jestli chceš tu zůstat, můžeš, ale je tu zima.“

Zack nic neřekne, vezme deku a přehodí ji přes hřbet Tornada. Posadí se na stoličku, zatímco Matt ho vezme za uzdečku. Vodí ho a Tornad jde poslušně za ním.

„Jak jsi k němu přišel?“

„Já ne. Dědeček. Našel ho na jedné cestě. Byl skoro mrtvý. Proč se ho rozhodl zachránit nevím. Vrátil se o měsíc později. Babička se bála, viděl jsem to na ní, ale nic neříkala. Navrhoval jsem jí, že za dědečkem pojedu, ale odmítla to. Možná nějak tušila, že žije? Po měsíci přivedl Tornada. Vyhublou kostru s jizvami. Mysleli jsme, že zemře. I Šedý vlk to řekl, ale dědeček stál na svém a zachránili jsme ho. Po Hnědákovi je mým nejrychlejším koněm. O Červeném plameni to zatím nevím, ale Tornado dokázal už svoje umění. Taky pokud bys někdy potřeboval - je nejvytrvalejším koněm, kterého mám. Ani Hnědák nebyl takovým vytrvalcem. Jednou jsem se ptal na něho dědečka. Vyprávěl, jak z posledních sil zabil vlka. Byl to jeho kůň.“ Posmutní a dál ho vodí do kola. Vzadu se od nich drží další koně.

Zack mlčí, pozoruje Matta a Tornada. Patří k sobě. On a koně. Asi proto se narodil. Znechuceně sám nad sebou potřese hlavou. Poslední dobou až moc přemýšlí. Dřív byl život jednoduší. Na východě měl život nalinkovaný a nebýt tuberkulózy, měl by dnes dům, ordinaci, manželku a pár dětí. Na západě to bylo stejné. Žil s vědomím, že to může být jeho poslední den a rozhodně si nebral servítky. Ty si nebere ani teď, ale co je s Mattem a utekl zubaté, přemýšlí jinak. Život je najednou jiný. Čert vem Matta. Kdyby ho zachránila, žena bylo by to snazší

„O čem přemýšlíš?“

„O tom, že kdyby mně zachránila žena, bylo by to jednodušší.“

„Proč? Byl bys s ní teď v posteli?“

„Pravděpodobně ano.“

„Já ti ji neupírám!“

Zack se rozesměje. Jednou snad to vyzkouší už jenom z čiré zvědavosti. To, jak do něho hučí a hučí, je jako řeka, co teče a teče a nakonec si najde cestu. To je ještě horší než ty myšlenky předtím.

„Slavíte tu Vánoce?“

„Ano. Ozdobíme dům, koně dostanou zvláštní pohoštění a taky jim to tu vyzdobíme. Mary upeče slavnostní jídlo a rozdáme si dárky. Zavedl to Dědeček. Nevím, jestli to někde viděl nebo jen si našel důvod, jak dát dárky těm co má rád.“

„Proto slunečník?“

„Ano. Pro Simplyho mám parádní šátek, pro Dakotu speciální nůž na vyřezávání, i když asi ho někde založí a zapomene na něj a pro Šedého vlka, balíček kvalitního tabáku.“

Zacka píchne u srdce, když si uvědomí, že Matt pro něj nic nemá. Možná by měl taky něco dát. Jenže co? A potom si vzpomene na klobouk. Jistě, ten by mohl dát Mattovi a něco vyhrabe ostatním. Simplymu karty… „Matte, a ostatní taky dávají dárky?“

„Ano. Každý podle svého.“

„Dakota dává asi něco vyřezaného. Oni moc nejezdí ven, že.“

„Ano. Nejezdí.“

Zack se dál neptá. Je to jejich věc a Šedý vlk se mu moc líbí. Připomíná mu ty indiány, kteří neodmítají bělošskou civilizací, ale nezapomínají na svou. Pousměje se.

„Krásně se usmíváš. Proč to neděláš častěji?“

„Protože bych mohl ležet mrtvý na ulici,“ suše řekne.

„Hlouposti!“ odfrkne Matt. Poplácá Tornada po zadku a nechá ho být. Přejde ke skřínce a vytáhne sponu. Sepne deku na hrudi a polaská ho. „Dobrá práce, příteli.“

Zack se přistihne, jak zírá na ruku, která hladí koně a ten ji neodmítá. Jaké by to bylo cítit na sobě laskající ruku? Rychle myšlenku odežene, ale cítí, že je stále více fascinovaný těmi doteky.

Matt se obrátí a na Zacka se pousměje.

Zack vstane a vezme petrolejku. „Půjdeme, nebo chceš s ním strávit noc?“

„Ne. Půjdu a co se týče noci, co s tebou?“ Všiml si jeho upřeného pohledu, když hladil Tornada. Zamrazilo ho po celém těle. Bylo to příjemné a vzrušující.

Zavřou dveře od stodoly a přeběhnou k osvětlenému domu se svítilnami po stranách. V chodbě si sundají boty a setřesou sníh. Matt se zasměje, když se zarazí a přitiskne prst ke rtům. Chytne Zacka za ruku a tiše našlapujíc ho vede ke dveřím.

Zack pochopí a krade se s ním, ruku ponechávajíc v jeho dlani. Kupodivu mu to nevadí a má pocit malého kluka, který se krade ke dveřím, aby vyslechl dospělé. Zastaví se.

„Simply, ty jeden starý rosomáku, co tě to proboha napadlo lézt do toho psího počasí? Mohlo se ti něco stát.“

„Mary!“ hepčí „To už mi tu říkáš nejméně dvacet minut.“

„A budu ti to říkat ještě sto let. Jsi promrzlý.“

„Mne hned tak něco neporazí!“

Matt se pousměje.

„Proč jsi proboha lezl do toho počasí? Co tě to napadlo? Povíš mi to a tady máš!“

„Mary, nemohu dostat čistou whisky?“

„Ne s medem a čajem je lepší a pij. Co nohy?“

„Lepší. A našel jsem tvůj balíček.“

„Ty jsi - Oh!“

Matt zřetelně vidí zaskočenou Mary.

„Tak to rozdělej!“ V Simplyho hlase zní pýcha.

Matt se dohaduje, že rozdělává balíček. „Simply to je nádhera. Ty jsi ho rozbil, že.“

Zack s Mattem se na sebe zaskočeně podívají. Jak to ví? Že by ji Šedý vlk něco řekl? Ne. Hloupost. Šedý vlk není drbna.

„Ne, já…“

„Simply. Ten původní porcelán byl s modrými kytičkami a tenhle má žluté.“

„Do pekla!“

„A jejej!“ zašeptají Matt se Zackem. Tak to je malér.

„Vadí ti to? Já se omlouvám, netušil jsem, že v tom je něco křehkého.“

„Nevadí a moc děkuji. Ale jsi blázen. Kvůli porcelánu hazardovat s životem.“

„Mary, to nebylo kvůli porcelánu.“

Matt chytí Zacka za ruku a táhne ho pryč od kuchyně do knihovny. Tam ho pustí a nalije po malé skleničce whisky. „Netušil jsem, že se Simply neoptá Harryho, jaký si kupovala.“

„Nechci nic říkat, ale kytky jsou kytky a Mary nakonec je spokojená, ne.“ Usadí se v křesle se skleničkou v ruce. Zahledí se do žhavých uhlíků v krbu.

„Ano je a moc. Jsem rád, že na Simplyho nekřičela.“

„To by neudělala. Má ho ráda a překvapilo ji to. Myslím, že mu poděkovala.“ Usměje se. Matt k němu přijde a nakloní se.

Zack k němu klidně vzhlédne, v ruce jemně pohybuje skleničkou.

„Odměnil bys mně, kdybych to udělal pro tebe?“

„Možná,“ odtuší Zack pohlcen modrým pohledem Matta. „Nebo bych ho zabil.“

Matt se napřímí. „Opravdu bys mně zabil?“

„Ne, jen zranil.“ Odpoví Zack. Je mu divně z blízkosti Matta. Raději dál nezkoumá jeho přítomnost na sebe a napije se. „Půjdu spát.“

Matt nic neřekne a nechá Zacka odejít. Postaví se k oknu se skleničkou a pozoruje bouři a vločky poletujíc s větrem v jednom směru. Ještě se zajde podívat na Tornada. Odloží skleničku. Dnes Zack byl jiný, jako by mu ani nevadily jeho návrhy. Fantazie se mu rozeběhne na plno.

Zack a on spolu. Polibek, laskání… Naříkavě zasténá a vyjde ven. Navleče boty a jde k Tornadovi. Možná jeho společnost vyžene všechny představy, které na něho dotírají.

„Matte, zase jsi spal u koní, že!“

„Bylo tam teplo, Mary!“ hájí se Matt a nepohlédne na Zacka. Má pocit, že se musí červenat stejně jako Simply.

„Jste tu všichni a proto…“

Osazenstvo stolu k ní zvedne hlavy.

„Proto chci mít tu za tři dny krocana. Je to jasné! Jestliže tu nebude, nebude večeře, nebude nic.“

„Mary, přivezu ti ho!“ prohlásí slavnostně Simply.

Kvůli té večeři pojedu i do pekla. „Taky to zkusím.“

„Mohl bych si jít zalovit,“ zabručí Zack.

„Výborně a Matte, mazej se umýt a sundat ze sebe slámu. Pro tentokrát, ale příště mi sem v takovém stavu nechoď!“

Zack se do hrnku s mlékem usměje. Matt vypadá jako školák, kterého kárá paní učitelka, ale ten lov na krocana by mohl být zajímavý.