Shounen - ai povídky

                                              Poslední hra - 2díl

 

Týden uběhne jak voda a jediný pokrok je vidět na Plamenovi, který se už tolik neděsí Matta, ale sednout ho na sebe nenechá. Matt si pořád dobírá Doca, jako by se nic od té noci nezměnilo, ale ten vidí jeho smutný pohled a touhu, která mu občas prosvitne v zelených očích. Pak odchází z tábora pryč. Doc se za ním dívá a přemýšlí o jeho situaci. Jenže ta je neřešitelná. Ví jak se na ně lidé dívají.

 

„Tak a je to konec. Víš, bude mi to tady chybět!“ ale už neřekne, že sem občas se vrátí. Vzpomínky. Nic jiného nebude mít. Jen to. Všechno má. Všechno, skoro všechno. Povzdechne si. Pak se podívá na Doca. Ještě jednu, poslední věc pro něho udělá a pak se rozloučí definitivně. Seberou koně a Matt smutně opustí tábořiště. Místo snů. Tvrdě se odvrátí a popožene stádo koní.

 

„Zastavíme se u jednoho přítele a pak myslíš, že bys mně mohl doprovodit do Denveru?“ Doc překvapeně zamrká. Vlastně proč ne, ale proč tam chce jet? Copak nechce jet rovnou do údolí?

 

„No možná to zas tak není špatný nápad!“ Pořád mu na tom něco vadí, ale nakonec to odežene. Dny a noci jsou vyplněny hlídáním a honěním stáda.

 

 

 

 

„Tak jsme tady u starého Grizzlyho!“ Doc nic neřekne. Zřejmě přezdívka. Matt vesele hvízdne a naproti se mu vyřítí černá obluda. Koně uskočí. Matt seskočí a začne se s ním vítat.

 

„No tak, Bestie, nech toho a neolizuj mně!“ Ten přestane a Matt se smíchem se nechá vléci k budově.

 

„Grizzly!“

 

„Matte!“

 

Tak tomu přezdívka sedne, když vidí mohutného dva metry statného muže, naprosto zarostlého. V rukou drží bizoní pušku. Hodí se k němu, pomyslí si Doc.Vousy, mohutná hříva. Přijede blíž. Grizzly k němu zvedne oči. Laskavé modré oči. Usmívají se. Objímají se.

 

„Děda!“

 

„Já vím. Nemohl jsem přijet. Jeden kůň… Děda by to pochopil.“ Matt přikývne.

 

„Tak je zaženeme do ohrady. Tak se ti to povedlo. Je nádherný, Matte, a koukám máš společníka?“

 

„Našel jsem, ne omyl, jeho kůň mně našel, když umíral v horách. Trochu jsem o něho pečoval. Víš mám menší prosbičku.“

 

„Povídej. Starej Grizzly ti rád vyhoví.“

 

„Potřebuji do Denveru. Rád bych, kdybys ses mi postaral o stádo. Nikdo v okolí to nedokáže. Víš, jak to myslím…“

 

„Jo vím. Můžeš se spolehnout. Je to kvůli němu?“

 

„Jo. Je jak dědeček. Nechce k doktorovi…“ šeptá mu tiše.

 

„Znáš můj názor.“

 

„Znám,“ zubí se Matt. „Všechny pověsit do průvanu, pokud možno za mokrá a sledovat co se stane!“ Grizzly se rozesměje. Plácne Matta po zádech, až se prohne.

 

„Máš pravdu, starouši. Když tady není Sean, tak jím jsi tady teď ty. Ty, Matte, víš kdo je to s tebou? Nevypadá zrovna na jehňátko!“ řekne vážně.

 

„Kým je nevím. Ale vím…“ povzdechne si. „Nemohl jsme ho nechat tam umírat!“

 

„Máš příliš dobré srdce. A teď do kuchyně na pořádné jídlo. A ty taky, Tyčko! Potřebuješ vykrmit. Matt tě dost zanedbal!“ Matt chce se ohradit, ale když vidí jeho veselý výraz, pak zmínka o kuchyni mu úplně stačí.

 

„Rosie, připrav pro hosty hostinu a makej nebo tě propustím!“

 

„Ty starý, plesnivý dědku, kdybys tak nekecal. Jsi živý jen díky mně!“ vykoukne z domu rozcuchaná hlava.

 

„Rosie o tvém jídle se mi zdály sny!“

 

„Matte, ty uličníku, kdybys staré Rosie tak nepochleboval, ale dobře to zní. Bude hostina králů! A ty se běž upravit!“ Dívají se jak Grizzly mizí.

 

„Je to s ním kříž. Je čím dál tvrdohlavější. Jsem tak ráda, že tě vidím! A kdo je ten Hubeňour? Je to hrůza! Mama mia, to je hrozné! Takhle to nejde. Musíte trochu kilo přibrat aspoň jako já!“ lomí rukama. Doc se podívá na její dost silnou postavu.

 

„Děkuji madam Rosie,“ osloví ji zdvořile. Ta skoro vytřeští oči a začervená se jak růže. „Tedy vy jste lichotník. Máte u mně proslavený Rosiin koláč. Vidíte chlapi takhle se má chovat gentleman!“

 

 „Díky pěkně Tyčko. Teď to budu poslouchat ještě léta!“ odvětí kysele hlava Grizzlyho ze dveří.

 

„Musím někam jet, ale za chvilku jsem tu.“ Matt nasedne na Hnědáka a vyrazí.

 

 

 

 

„Jak ho pojmenoval?“

 

„Myslíte Hnědáka? No Hnědák,“ Grizzly se rozesměje. „Je to moc hodný kluk a Sean s Mary ho dobře vychovali. Umí všechno. Nechápu, že si ještě nenašel děvče, ale počkej…!“ začne přemýšlet. „Mám to! Denver! Chce si tam najít nějakou hodnou a milou dívku.“

 

„Ty chlípníku! Už zase chceš mně nahradit?!“

 

„Rosie! Mluvím o Mattovi!“

 

„Ach tak! Jdu vařit!“

 

„Nejde ji nahradit. Zkoušel jsem to, ale nejspíš by mně vykuchala a střeva pověsila na dvorku,“ povzdechne si. „Tak pojď a řekni co jsi dělal v Suchém pohoří.“ Ten přikývne a vstoupí do pokoje.

 

Velká místnost se stolem pro několik lidí a židlemi. Na zdi jsou kožešiny a zbraně. Vše je tak velké, když zapadne do židle. Místností se nese vůně jídla.

 

„Dělal mi to jeden známý na zakázku. Whisky?“

 

„Jen trochu.“

 

„Ale neříkej, že Matt zasáhl?“ směje se. „Co chceš s ním dělat?“ Doc přemýšlí kolik toho ví, ale nakonec si řekne, že neví nic.

 

„Jen ho doprovodím do Denveru. Zachránil mi ŽIVOT!“ zdůrazní. Ten přikývne. To je zavazující.

 

„Nechtěl bych abychom si špatně rozuměli…“ Doc přikývne a napije se. Překvapeně zvedne hlavu. Je výborná. Grizzly se zasměje jeho výrazu. Za chvilku mu Doc povídá, co se stalo v horách. Směje se Večernici i tomu jak ho donutil přežít. Klapot kopyt koně. Oba vyjdou ven a dívají se jak Matt sesedá. Asi byl docela daleko, ale Hnědák je velmi rychlý.

 

„Právě včas. Jídlo je na stole, Matte! Ještě chvilku a vyhodila bych to.“ Trochu se zlobí a směje Rosie. Za chvilku všichni sedí u stolu. Matt vypráví jak lovil Plamena. Pozdě v noci jdou spát a nazítří už jsou na cestě do Denveru.

 

„Tak koníčku, pojď dovnitř a nezlob!“ mumlá. „Nesnáší cestování vlakem. Nevím proč.“ Nakonec mu zavážou oči a dostanou ho do přepravního boxu.

 

Matt se dívá na krajinu, která kolem ubíhá, a vzpomene si na první cestu s dědou a babičkou na západ. Zesmutní. Doc si stáhne klobouk do čela, natáhne dlouhé nohy před sebe a uvažuje proč vlastně Matta doprovází. V Deneveru dlouho nebyl a teď když je bradka pryč a knír taky, sotva ho kdo pozná, a ještě je z těch hor opálený. Nejlepší je cestu zaspat, pomyslí si a za chvilku spí. Matt se na něho dívá a přemýšlí jak bude reagovat na to kam jedou. Ještě dobře, že ten telegram došel a oni mu odpověděli. Bude tam jen chvilku a pak zmizí. Bude to tak lepší pro všechny strany, ale na Zacka jen tak nezapomene… Vzpomene si jak dnes ráno mu upravil vázanku.

 

Natáhl ruku a automaticky mu ji upravil. Doc se na něho dívá a nechá ho být. Kdyby to bylo možné. „Nic nemluv“ poprosí ho a pomůže mu ještě do kabátu. Trýzní se, když se dotkne jeho ramen a uhladí mu kabát. Trápí sebe, ale nemůže si pomoci. Tak moc se ho chce dotýkat. Uslyší kroky a odstoupí od něho. Na dveře zaťuká Rosie a zve je na snídaní. Musí se držet od něho dál.

 

„Konečná stanice!“ slyší křičet venku a probere se ze snění. Tak jsou tady. Dotkne se Doca, ale ten je už delší dobu vzhůru. Vyjdou z vagónu a jdou pro koně. Matt přejede koním po nohách. Jsou v pořádku. Jsou nádherní. Kolem nich se seběhnou malí umounění kluci a zírají na ně. Ale i nejeden dospělý se po nich otočí. Hlavně Apple přitahuje zraky svou stavbou těla, ale i srstí. Oba se na sebe usmějí. Mít takové koně to chce hodně odvahy. Přitahují nejedno oko zloděje. Nasednou a vyjedou do ulic.

 

„Tam kam?“ zeptá se tiše Doc.

 

„Povedu tě.“ Oba jedou a pozoruji ruch města. Změnilo se. Jen rok a skoro to tu nepoznává. Nové obchody, dlážděné ulice a spoustu jiných výdobytků. A ženy i móda je jiná, ale povaha se moc nezměnila, když vidí jak z jednoho baru je na chodník vyhozený nějaký člověk.

 

„Nechybí ti někdy mě…“ začnou oba dva.

 

„Mně ne. Mám koně. A co tobě?“ zeptá se Matt.

 

„Žil jsem městem… A jak to víš?“

 

„Ruce! Nejsou to ruce honáka, nebo dřevorubce. Jsou to ruce…“ nedořekne. „Konečně za městem. Mám tam jednu schůzku a pak jedeme nazpátek. Možná si něco nakoupím. Tady mají větší výběr. Dům je v pořádku, ale nějaké kalhoty a košile by se hodily,“ zamumlá. Přidají do kroku a klušou už úplně jinými ulicemi. Velké domy a klid. Zahrady a z některých zní zurčivých smích. „Takhle jsem bydlel. Ale nějak… Ne, to už není život pro mně.“

 

„Rodiče?“

 

„Přestali se mnou komunikovat. Jen mi odpověděli na oba telegramy o smrti dědy a babičky. Už se jim nepokouším psát. Ani sourozenci, prostě pro ně jsem přestal existovat A jsme tady!“ Doc se zarazí. Kde to vlastně jsou. Dívá se špatnou předtuchou na velký dům s mnoha okny. Kde to jsme?

 

Matt sesedl a tak Doc taky.

 

„Jste tady včas!“ řekne příjemný hlas.

 

„Doktore Lockwoode. Jsem rád, že Vás vidím!“

 

„Doktore?“ Má špatnou předtuchu.

 

„Je mi líto Vašeho dědečka!“ řekne a vede je dovnitř. Velká zahrada a všude…

 

„Matte!!“

 

„Zacku?“

 

„To je sanatorium!“ řekne zuřivě.

 

„Jistě. Jdeš na vyšetření. Zack byl nemocný skoro umíral, ale to jsem Vám psal do telegramu. A ty se nezlob! V životě bych tě sem nedostal, tak mlč, ano laskavě a nezlob!“ Doktor nadzvedne obočí. Je přímo jasně vidět, že ten Zack je starší muž…

 

„Jedu pryč!“ Chce nasednou.

 

„Nejedeš! Doktore!“ Ten přikývne a z ničeho nic se vedle Doca objeví dva statní zřízenci a jeden, co před sebou tlačí vozík na kolečkách.

 

„Tak to ne! Apple, pomoc! Nejsem mrzák!“ ale ten stojí a dívá se jak ho zřízenci berou pod paží, vlečou a nakonec ho připoutávají na vozík, aby neutekl. Všichni si ho nevšímají a jen se usmívají, jak na malé zlobivé dítě. Doc se cítí jak lapená moucha. Ryba v síti, která neví, jak ven. Zřízenci se usmívají. Mají zkušenosti s takovými pacienty. Matt jde vedle doktora a popisuje mu průběh nemoci a co udělal. Ten jen přikyvuje. Nakonec je Doc odveden do místnosti na vyšetření.

 

 

 

 

„Tak je to moc dobré. Neuzdraví se úplně, ale choroba se vrátila do latentního stavu. Neboli může kdykoliv propuknout. Měl by mít zdravou výživu, hodně mléka a podobně, suchý chladný vysokohorský vzduch. Zítra ho pustíme. Některé testy jsou delší.“ Matt přikyvuje, ale ví, že za chvilku se rozloučí.

 

“Jsem rád, že jste se ukázal. Vašeho dědečka je mi upřímně líto. Byl to skvělý muž.“

 

„Ano vím to. Mohu svého bratrance navštívit?“

 

„Jistě. Claud Vás tam zavede.“

 

„Moc děkuji doktore.“ Ten přikývne a pohrouží se do nějakých papírů. Matt jde za ošetřovatelem. Ten otevře dveře do velkého světlého pokoje. Přistoupí k posteli.

 

„Spíš Zacku?“ ozve se tiše. Doc neodpovídá jak je stále naštvaný na Matta. Cela ta procedura byla poni… Když ucítí závan koní a Matta. Strne, když ucítí jak ho políbí na rty, pak zoufalé: „Promiň!“ kroky a bouchnutí dveří.

 

 

 

 

Asi spí, pomyslí si. Sehne se a dívá se na jeho tvář. Jen jednou, jen vědět… Skloní hlavu a chce mu dát na tvář, ale nakonec přitiskne rty na jeho. Zasténá. Nikdy nic takového... „Promiň!“ zašeptá a utíká ven. Nasedne na koně a vyrazí tryskem do Denveru. Cítí slanost na svých tvářích, ale nechává je osušovat větrem. Za chvilku se uklidní a dívá se kde je. Musí dnes večer odjet a pak… Usměje se. Čekají ho koně. Ti mu zůstanou. Ne, ještě něco mu zůstane. Vzpomínky na Suché hory a na polibek. První a poslední.

 

 

 

 

Doc otevře oči. Nespal a tohle nečekal ani náhodou. Položí si prsty na rty. Ještě teď cítí jeho teplo a chuť. Je to tak divné. Otočí hlavu ke dveřím. Kdyby nevěděl, že je to Matt, bylo by to jakékoliv jiné políbení. No, možná ne. Stejně se už nikdy neuvidí. Ale bude mu chybět. Ví proč ho sem zavedl. Má ho rád. Doktor mu řekl co potřebuje a že nemoc není úplně vyléčena a může znovu propuknout. Popravdě už se nevrátí k hráčskému stolu, ani do měst. Jenže co bude dělat? Neví, ale zítra odsud odejede. Nikdy by neřekl, že dostane druhou šanci. A to jen díky svému koni. Musí mu poděkovat. Má vůči Mattovi dluh. Tak velký, že neví, jak ho splatit. Je sice pistolník a hráč, ale své dluhy vždy zaplatil a teď najednou neví jak zaplatit za svůj život.

 

 

 

 

Druhý den vyrazí na Applovi do města. Poděkuje doktoru Lockwoodovi. Ten jen mávne rukou. Tak a malé nákupy. Jde od obchodu k obchodu a vždy tam něco nakoupí. Matt to neví, ale… Vlastně ani on neví proč, ale měl uschované skoro dva tisíce dolarů. Částka z poslední výhry. Měl u sebe už víc, ale říkal si, že na pohřeb, když ho někdo najde, to bude stačit. Odpoledne se posadí na vlak a večer vyrazí do městečka se zajímavým názvem Popler.

 

Hezké nádraží. Malé, nic velkého. Vysedne a s Applem přijede zcela nepovšimnut do městečka. Krátká ulička s nejdůležitějšími věcmi a na konci vězení se šerifem. Hmm, to by mohlo být zajímavé. Rozhlédne se, ale koně Matta nikde nevidí. Ví, že se tady musí zastavit. Takže první na řadě je hotel.

 

Hotel u Topolů – jak originální, pomyslí si. Vejde dovnitř. Žena. Vdova? Asi. Poslední dobou vedou obchody a tak, i ženy. Jde a zapíše se nečitelným jménem na neurčito dní. Zeptá se na koupel a doví se, že za hodinku by mohla být. Stejně se to tomu prameni nevyrovná, říká si o hodinku později. Odmítl služby a jen si tam tak hoví. Kruci, proč je tady? Pořád mu to vrtá hlavou. Jestliže tady zůstane, tak ho jen bude trápit. Ale spát s ním, otřese se. Ne, to ne. Pořád tomu celému nerozumí, ale něco ho sem táhne. Už dávno si zvykl poslouchat své instinkty a v nejedné hře mu to umožnilo vyhrát. Po půlhodině vstane a přejde do pokoje. Otevře okno a vykoukne ven. Jako každé městečko. Byl v tolika…

 

„Malé údolí. Chci ho, a už jsem vymyslel…“ Doc zpozorní. To je přece údolí Matta. Nakloní se, aby lépe slyšel.

 

„Pramen a základ budoucnosti…“

 

„Nejde… Právník…“ zavření okna. Jde ke stěně, ale víc už neslyší. Zřejmě někdo, nebo nějaká skupina chce Matta připravit o jeho údolí. Zamračí se. Byl tolikrát u takovýhle machinací. Nikdy je neměl rád, ty žraloky a tolikrát proti nim stál… Myslí si, že mohou vše. No dnes se nic nedozví, ale zítra… Jde spát a zbraň si dá pod polštář.

 

Ráno se dívá do zrcadla a pečlivě se holí. Nalije trochu kolínské a pře…

 

„Ty zmetku!“ Doc se otočí, ale to už cítí Mattovou ruku v břichu. Vzpamatuje se a oplatí mu to. V hotelu je ticho. Nikdo se nebude míchat do soukromého sporu.

 

„Co jsem ti říkal?!!“ vyčítá mu Matt a mne si čelist, Doc se drží za břicho. Mattovi se zúží zorničky a přistoupí k němu. Chytne ho a přitiskne ho ke zdi. Začne ho líbat, tvrdě skoro brutálně. Když ráno uviděl Appleho ve stáji, tak hodil uzdu malému chlapci a vběhl do hotelu. Není tady, nemůže mu to přece dělat! Líbá ho a ničeho si nevšímá. Doc má pocit, že mu dochází vzduch. Matt se od něho odtrhne a posadí se na zem. Nedívá se na Zacka. Ani Doc neví jak reagovat na ten výbuch. Nakonec to přejde. Přece se nic nestalo…

 

„Kruci, Zacku, proč jsi sem přijel! Byl jsem už smířený s tím vším a ty se tady znova objevíš! Nejraději bych tě zapakoval a poslal fofrem pryč, ale nemohu.“ Zvedne se a přistoupí k němu. Obejme ho.

 

„Moc se mi stýskalo. Jeden den a… Pořád jsem tě všude kolem sebe viděl. Ani jsem nemohl pořádně spát,“ vykládá mu. „Já se omlouvám, ale když jsem uviděl Apoleno…“ povzdech. „Neovládl jsem se. Už budu v pořádku! Vím, že mezi námi nic nemůže být. Rád bych, ale… Jen chvilku mně drž, ano?“ poprosí ho tiše. Doc ho drží, i když ví jakou dělá pošetilost. Ale ten kluk je tak sám. Jediní, kdo ho chápali jsou pryč a je sám. Nakonec se mu Matt vymaní z náruče.

 

„Proč jsi tady?“

 

„Instinkt mně sem táhl a já ho od určité doby poslouchám. Včera jsem náhodně vyslechl rozhovor o tom jak se někdo snaží získat tvé údolí. Nelíbí se mi to.“

 

„To bude Bannyon. Majitel sousedního ranče, mimo údolí. Nechápu proč chce Údolí.“

 

„Něco mluvili o pramenu a právníkovi.“ Doc vidí jak se mu rozšířily panenky pochopením. Je celý bledý. Matt se otočí a jako náměsíčný jde k právníkovi.

 

 

 

 

„Pane Slimy, můžete…“

 

„Á, Matt Darmont! To jsem rád, že tě vidím! Pojď... A kdo je tohle?“ řekne podezřívavým hlasem.

 

„Přítel Zack Gray. Přijel mně navštivit. Chci mu ukázat Malé Údolí a…“

 

„Aha. Víte podle posledních záznamů vznikla menší chyba a musíte zaplatit pět tisíc dolarů…“

 

„Cože a za co? Proboha! Vždy jsme všechno řádně platili!“ Je rozčilený a bouchne do stolu. Papíry nadskočí.

 

„Bohužel zákon…“

 

„Zákon mi může jít někam!!!“

 

„Už je to zaplaceno!“ řekne hlas, který včera Doc slyšel z vedlejšího pokoje. „Tady je směnka a vše je legální.“ Matt bezmocně přihlíží jak jeho ranč mizí v nenávratnu. Pět tisíc dolarů je vysoká částka. V bance má dva tisíce a to mu vždy stačilo, ale teď kde jen sehnat ty zbývající tři.

 

„Splatnost je za pět dní.“ Matt se k němu vrhne a sevře jeho tlustý krk.

 

„Vy zloději...!!!“

 

„Matte, je to legální. Pusť pana Bannyona!“ ozve se autoritativní hlas. Matt ho pustí. Nemůže si dovolit vězení. Musí do pěti dnů sehnat tři tisíce dolarů. Otočí se s bolestí v očích na šerifa Hardyho. Ten sklouzne k Docovi. Nepoznal mně oddechne si ten.

 

 

 

 

„Bohužel vše je legální. Zvedá se mi nad tím žaludek, ale nedá se nic dělat. Jo, viděl jsem Červeného Plamena. Ale i kdybys ho pro…“

 

„Neprodám!“ řekne tvrdě Matt. „Ani bych to nestihl!“ hlesne.

 

„Možná, ale…“ váhá. „Pozítří je tady velký závod. Hlavní výhra jsou čtyři tisíce dolarů. Pokud to dokážeš…“

 

„Dokážu, Hnědák to zvládne! Je nejrychlejším koněm…“

 

„Nebudou tady jen místní koně, ale koně i z daleka. Pomalu to tady ožívá… Tak velká suma přitahuje všelijaká individua. Mám co dělat. Schází mi poklidné městečko, Matte.“ Znovu se podívá na toho hubeného muže po boku Matta. Měl by mu něco říkat, je vidět, že je pistolník, ale jelikož je tady s Mattem… „Přihlašovací listina je u starosty a poplatek padesát dolarů. Je to hodně, ale…“

 

„Dám je. Musím vyhrát. Zacku...“ neřekne co chce, ale Zack mu rozumí.

 

„Zůstanu tady s tebou dokud se… Určitě vyhraješ! Ani Apple není tak rychlý jako Hnědák!“

 

„Díky šerife. Jestli to vyjde, zvu Vás ke mně na posezení!“ Šerif se za nimi dívá a pozoruje oba dva. Pochybují se stejně. Dva pistolníci. Viděl jednou Matta zastřelit chřestýše. Nechtěl by proti němu stát.

 

 

 

 

„Matte myslím, že půjdu do pokoje. Jsem nějak unavený,“ řekne Doc a zastaví se před hotelem.

 

„Promiň. Musíš se šetřit. Uvidíme se zítra. Povečeříš se mnou? Neboj, jídelna!“ když vidí jeho výraz. Doc si ulehčeně oddechne.

 

„Jistě. Hodně štěstí!“ vyjde po schodech do pokoje. Musí mu pomoci. Tohle sám nezvládne. Vytáhne balík a vytáhne zbraně. Ještě není tak starý a nezapomněl vše co se naučil. Začne provádět cviky. Nejdříve to jde špatně, těžce, ale jak je opakuje, tak jsou prsty i tělo stále ohebnější a ohebnější. Vytahuje zbraň ze všech možných úhlů stále rychleji a rychleji. Není tak rychlý jako když stál v té poslední přestřelce, ale hravě zvládne tady v tom zapadákově cokoliv. Rozcvičuje prsty jako pianista. Určitě o tom závodě ví a určitě něco chystá. Ty jeho podlézavé, ale chladné oči se mu vůbec nelíbí. Bezcitným pohledem se dívá z okna ven. Jestli mu bude chtít ublížit… Malý, krutý úsměv mu zvlní rty. Není radno zahrávat si s Docem Hollidayem, když se naštve. Vytáhne opasek a připne, nebo ne zítra to bude stačit. Nechce na sebe upozornit. Odloží je a dívá se na zbraně jak leží na přehozu. Matné slonovinové plátky se odrážejí od tmavého povrchu. Kolik lidí je vidělo, kolik lidí je zná? Raději by zůstal v anonymitě, ale nemůže ho v tom nechat. Co ho vůbec napadalo mu pomáhat? Povzdechne si a na chvilku si lehne. Unavil se. Už dlouho to nedělal. Za chvilku spí.

 

 

 

 

Matt je u ohrady a dívá se s ostatními jak tam pobíhá Červený plamen. Dobrá polovina je u ohrady. Ale Matta zajímá jeho Hnědák. Na něm bude vše záviset. Pořád je u ohrady, když si všimne, že slunce zapadá. Večeře s Docem. Tolik věcí najednou se sesypalo a pro to dnes jak se zachoval není omluvy. Líbal ho a dost, a ani se nebránil. Opře si bradu o kládu. Dívá se na všechny svoje miláčky. Představí si jak je tam i Zack. Ne, to nejde. Odtrhne se od ohrady. Sundá si klobouk, prohrábne si vlasy. Vykročí k jídelně. Určitě už tam bude. Jako by to byla moje první schůzka. On to tak nebere, ale trochu snít se může, ne?

 

Vejde do jídelny a rozhlédne se. Plno, ale díky tomu, že jsou závody se není co divit. Kolem stolů pobíhá Katty. Ta vyrostla, uvědomí si. Pozdraví se s ní a sedne k Zackovi.

 

„Máš nějak dobrou náladu na to, že ti chtějí sebrat ranč!“ Okamžitě se Mattovou tváři přežehne mrak.

 

„Já… Opečené brambory, steak, pivo a jablečný koláč, dvakrát.“ Katty si zapíše jeho objednávku. Doc si už objednal a teď před sebou má vodu. Matt si uvědomí, že má klobouk a sundá si ho.

 

„Potřebuješ koupel…“ zamumlá Doc.

 

„Já vím. Potřebuji, ale potřebuju hlavně peníze. Jak ti je?“ stihne se zeptat a už před ním přistane talíř s jídlem. „Díky Katty!“ Začne jíst.

 

„Dobře. Na to, že jsem před čtyřmi měsíci umíral, tak jsem až moc živý.“ Oba si pochutnávají na jídle. Doc přemýšlí o té jizvě na krku. Nůž?

 

„Od čeho máš tu jizvu?“

 

„Kterou myslíš? Mám jich víc… Á, ty myslíš tu? Ne, žádní banditi, žádná přestřelka, i když by to bylo hezké vyprávění, ale kůň. Prohlížel jsem mu kopyto a nevím co se stalo polekal se, já jsem upadl a pak jen vím, že jsem ležel u doktora ze zafačovaným krkem. Nic dramatického. Nic čím bych tě mohl okouzlit,“ ušklíbne se. Doc se usměje. Opravdu žádný dramatický příběh.

 

„Jaký to bude závod?“

 

„Rychlostní, což mně vyhovuje. Trať dobře znám. Je prakticky kolem městečka. Tři kola. Jediné špatné místo je mezi skalami, tam to bude tvrdé a pak stromy, ale nic co bychom s Hnědákem nezvládli. Trať se může jednou zkusit, tak zítra vyrazím a důkladně to projedeme. Trochu se bojím,“ řekne po chvilce. Doc zvedne hlavu.

 

„Proč?“

 

„I Bannyon ví o tomhle závodě a taky ví, že bych mohl vyhrát. Ale bude tam spousta lidi. Ničeho se neodváží. Jen se podívej kolik jich je tady už teď.“ Doc se rozhlédne po přeplněné jídelně. Má pravdu, ale stejně je tady pár tváří za které by ruku do ohně rozhodně nedal.

 

Po jídle se rozejdou. Doc do hotelu, kde si ještě procvičuje prsty i tělo a Matt do nájemné stáje. Lehne si vedle Hnědáka.

 

 

 

 

Ráno, už je v sedle a na trati. I další závodníci jsou na trati. Dívá se po koních a odhaduje jejich šance. Bude to tvrdé, ale vyhraje. Musí vyhrát. Nejen kvůli ranči, ale hlavně kvůli němu. Ostatní nemá budoucnost. Projíždí městečkem. Pak si prohlíží Hnědáka. Podkovy! Potřeboval by nové. Zajde ke kováři. Fíhate, tak tomu se říká fronta. Snad všichni se rozhodli pro nové. Stojí trpělivě s Hnědákem a pozoruje příchozí. Ta bílá kobyla nevypadá špatně a ten šedák… Toho by bral do stáda.

 

„Tak co? Jaká je trasa?“

 

„Nic co by mně překvapilo. Ale konkurence je tvrdší než jsem čekal, Zacku.“ Oba se postaví k ohradě a čekají.

 

„Vítej, Matte Budeš závodit s Hnědákem? Ale to se blbě ptám. Fandím ti. Jsou tady koně z východu i západu, Laramie a Texasu. To víš cena je vysoká. Dokonce nad poměry.“ Vezme Hnědáka a začne ho okovávat. „Ty, ten Červený plamen je nádherný. Jezdíš na něm?“ když oková přední. Otře si čelo. Už dva dny maká a maká.

 

„Kdepak. Musí se sám rozhodnout, ale to víš přemlouvat ho budu.“ Oba se zasmějí. Mají rádi koně.

 

„Tak vyhraj! Další!“ křikne. Matt odvede Hnědáka a zastaví se před ohradou kde je jeho stádo koní. Plamen je jako obvykle s Večernici a ostatní jako by se jich stranili.

 

„Zacku, musím vyhrát. Musím. Ten ranč a ty koně jsou všechno co mám. Nechápu jak se to mohlo stát!“

 

„Vyhraješ! Uvidíš.“ Oba se dívají na tu nádheru. A jsou i tady další, kteří se dívají na ně.

 

„Prý je ten červený kůň tvůj!“ ozve se za ním. „Dám ti za něho pět set dolarů!“ Matt se otočí. Muž v obleku s licousy, tvrdé, modré oči a hnědé vlasy. Kouří doutník a kolem rtů má tvrdou rýhu.

 

„Není na prodej!“

 

„Vše je na prodej! Tady je moje vizitka. Ten kůň se mi líbí!“ Matt váhavě vezme vizitku. Jméno mu nic neříká.

 

„Tak tomu se vyhni, Matte. Pan ředitel Východopacifické dráhy. Má peněz, že by jim mohl vystlat ulici. Většinou dostane co chce.“

 

„Ty ho znáš?“

 

„Jednou jsem ho viděl.“

 

„Plamen je můj a nikoho jiného! Jdu. Za chvilku bude se stmívat a já budu s Hnědákem. Nechci ho nechat bez dozoru.“ Doc si pomyslí, že je to rozumné a jen se dívá jak odchází. On zítra musí vyřídit taky pár věcí a na to potřebuje být fit. V saloonu to vře a on má chuť na chvilku tam zajít a dát si menší partičku, nebo jen tak postát. Dvířka se rozlétnou a na ulici vypadnou dva honáci. Rvačka. Postaví se do stínu a dívá se jak se mlátí. Kdepak je asi šerif? To jeho maličké vězení musí praskat ve švech. A taky zřejmě jo, když vidí jak je odtrhne od sebe a třískne hlavama o sebe. Obě těla ochabnou. Hm, to nebylo špatné. Šerif je vezme za límec a pohodí je o stěnu hospody. Pak je prohledá a všechny věcí zabaví. Tak to bychom měli. Vidí jak jde do kanceláře. Tak ještě dělá úschovnu. Dobrák, ten náš šerif, pomyslí si. Jak to myslí ,NÁŠ‘? Není jeho šerif. Nic nechce mít se šerify. Je už unavený. Vyjde po schodech nahoru. Pořád mu vrtá to oslovení ,náš‘. Ale nakonec lehne a vzbudí se před svítáním.

 

 

 

 

Dole vezme Appla a jede na obhlídku. Potřeboval by místního průvodce. Moc se tady nevyzná. Měl si to tady projet.

 

„Zdravím Zacku!“ ozve se těsně u něho. Doc rychle vytasí colt. Pak ho vrátí.

 

„Zdravím. Co tady děláte?“

 

„Páni to je rychlost! Jste rychlejší než Matt a to je co říct. Co bych dělal? Hledám nějaké lidičky, co tady nemají co dělat. Doslechl jsem se co se stalo. Popravdě nedaleko na jedné skále jsem narazil na jednoho mladíka s bizoní puškou. Moc nebezpečná to zbraň, tak jsem mu ji zabavil. Nechci, aby se zranil. Bude ho hodně dlouho bolet hlava,“ dodá pochmurně.

 

„Takže Bannyon se rozhodl jednat. Přece jen nechce nechat nic náhodě.“

 

„Jo. Musíme to zkontrolovat. Jen tak mimochodem: Zack se nejmenuješ.“

 

„Zack Gray… Je to moc pěkné jméno, nemyslíš?“ Grizzly si povzdechne. Z něho nic nedostane. Na to se vyzná v lidech až moc dobře. Hlavně, že Mattovi nechce ublížit. Slíbil jeho dědovi, že na něho občas dohlédne. I když neví proč, Sean se o něho bál. Matt je dost starý, aby se dovedl o sebe postarat, ale Sean mu jednou zachránil kůži, tak to je pro něho maličkost.

 

„Tak a jedeme. Vím asi kde by mohli být. Nesnáším takové lidi.“

 

„Nápodobně…“

 

„Grizzly stačí,“ odpoví suše. Oba vedle sebe jedou mlčky. Grizzly najednou zastaví a přimhouří oči. Zvedne čtyři prsty a naznačí směr. Oba tiše sesednou a koně přivážou ke stromům. Opatrně se připlíží.

 

„… proč nás čtyři?!“

 

„Jak, proč? Toho koně chce. Ale je nádherný nemyslíš?“

 

„Pff, moc nápadný!“ Grizzly a Doc se zastaví a přemýšlí o čem to mluví. „Starej ho přý nesvedl koupit.“ Docovi svitne. Ten parchant ředitelskej. No počkej!

 

„Ale, ale víte, že v den závodu se tady nesmí kempovat?“ Oba vystoupí s napřaženými zbraněmi. „Myslím, že tady necháte svoje nádobíčko a vypadnete, než se tady Grizzly naštve a použije svoji pušku.“ Ti se podívají na pušku a zachvějí se.

 

„Jistě! Chlapi!“

 

„Všechno!“ doporučí a jeden ještě vztekle vytáhne derringer a další malou upravenou pušku. „Zmizet a fofrem, jestli uvidím někde vaše nevymáchané ksichty tak je vymaluju na nejbližší zeď nebo dřevo!“ Zachvějí se. Za krádež koně je strom a oni ještě chtějí nějakou dobu být živí. Doc s Grizzlym se dívají jak mizí v dálavách.

 

„Moc hezky Zacku. A co jako teď máme s tím arzenálem dělat?“

 

“Bereme ho, co jiného?“ Naloží zbraně na koně a jedou dál, ale už na nikoho nenarazí. Doc vytáhne ozdobné hodinky na řetízku. Za hodinu začíná závod. Pobídne Appleho do kroku a vjede do městečka.

 

„Šerife! Myslím, že Vám vezu náhradní munici a zbraně!“ houkne a shodí to dolů. Šerif vykoukne a jen zamumlá: „Jsem přetížený!“ Ale nakonec to dá dál.

 

„Jsem tady jak armádní sklad. Můžete si vybrat co chcete!“ Otevře dveře a oni vidí místnůstku doslova narvanou.

 

„Tak si myslím, že majitelé nebudou rádi, až je budou hledat.“

 

„To je mi jedno. Udělám dražbu. Mám toho dost. Tohle není pro nás. Ani nevím, kdy jsem se vyspal. A vy dva mi ještě přivezete další. Budu rád, až tady bude klid. Zůstanete u nás?“

 

„Kdepak. Jen jsem přijel na návštěvu. Pozítří odjíždím,“ uklidňuje ho.

 

„Šerife! Máte jít za starostou. Už to začne!“ zavolá malý pihovatý kluk se zrzavou kšticí.

 

„Musím tam jít. Mějte se. A nic už mi tady nenoste. Buďte tý lásky!“ Doc i Grizzly se zazubí. Šerif si upraví opasek, vypne hruď a jde k nevelké tribuně a vlajkám. Musí být na startu v momentě kdy se bude startovat.

 

Starosta zatím velmi důležitě čte podmínky závodu.

 

Výstřel a závod je odstartován. Padesát koní vyrazí na trať. Rychlost není nijak velká. Přece jen ze začátku se bude šetřit. Grizzly a Doc se dívají na Matta. Ten je postřehne koutkem oka a opět se soustředí na závod. Je rád, že tady má Zacka a Grizzlyho. Pohladí Hnědáka a klidně si užívá jízdy. Pole se trochu roztáhlo, ale to v téhle fázi nic neznamená. Všichni jedou pohromadě a před skalami někteří zvolňují. První pád. Matt ho v klidu přeskočí a jede dál. Dobře, že má ty nové podkovy.

 

„Až přijde náš čas tak uvidí tvoje zadní kopyta!“ křikne na Hnědáka a ten zastříhá ušima. Stromy. Prolétnou jako by tam žádné nebyly a jsou už skoro u městečka. První kolo za nimi. Matt se ohlédne za sebe. Jsou tak uprostřed. U skal míjí první unavené koně. Proplétají se skalní cestičkou a opět jsou tu stromy. Druhé kolo je za nimi a Matt pobídne Hnědáka. Ještě má spoustu sil. Jsou skoro na špici. Ve předu je ten šedák, kterého obdivoval, nějaký bílý kůň, zrzavý a taky hnědák. Za ním supí dva černí koně a jeden hnědák s bílými punčoškami na nohou. Před skálami nezpomaluji. Hnědák v jednu chvíli trochu ztratí na rovnováze, ale vyrovná to a běží dál. Jsou na špici a blíží se les. Pobízí ho jak může. Za sebou vnímá ostatní koně a vedle něho se drží šedák a ta bílá kobyla. Jsou těsně vedle sebe a šílenou rychlosti se proplétají stromy. Mohli by se snadno, když… Další krok a Matt letí dolů… Co se stalo?! Ostatní jezdci se po něm podívají, ale pokračují dál v jízdě. Leží na zemi a snaží se vzpamatovat, ale vidí jen mihotající se kopyta a pak nic, cítí vůní lesa a nic víc.

 

 

 

 

„Matt, kde je?!“ Oba se dívají jak první prolétne šedý kůň a za ním bílá kobyla. Doc vezme Appleho a rychle na něj naskočí. Jede pozpátku trasu. Neví proč má najednou tak špatnou předtuchu.

 

„Neee!!!“ vykřikne a odhodí uzdu svého koně. Vezme ho do náruče. Je jen v bezvědomí, uvědomí si a pak se rozhlédne. Hnědák… Neee!! Ježíši, to ne!! To když vidí jak se plouží a nemůže dál. Snaží se došlápnout a nemůže. Má svěšenou nohu a stojí, snaží se jít, udělat krok, ale nejde to. Docovi je úzko z toho jak ho tam vidí. Zlomená noha. Podívá se na Matta. Nesnesl by to. Hnědák je pro něj vším. Vzpomene si jak ho držel kolem krku, jeho úsměv a jemné hubování… Udělá to hned. Která svině, parchant mohl tohle udělat!!!!? Vstane a jde se podívat na místo pádu. Dívá, sleduje stopy. Hrábne do měkké půdy a sevře v prstech ocelový drát. Semkne rty do úzké čáry. Zabije je! Potom uslyší žalostné ržání. Přijde k Hnědákovi a polaská ho po krku. „Promiň!“ Odsedlá ho, pak mu sundá uzdu, vytáhne svoji zbraň a… Střelí ho. Dívá se jak se hroutí na zem.

 

„Výstřel!“ Matt se zvedne a vidí jak Hnědák leží na zemi. Mrtvý… Jeho Hnědák mrtvý!!! A pak si všimne Doca. On ho zabil! Proč? Postaví se a jde k Docovi. Napřáhne se rukou, jak ho chce uhodit, ale zavrávorá. Doc ho zachytí a obejme. Tiskne ho k sobě a pevně drží.

 

„Promiň já… On ... měl… zlomenou nohu… Promiň!“ Matt se vyvine z objetí a klesne vedle Hnědáka. Vezme jeho těžkou hlavu do klína a hladí ho.

 

„Já je mi líto toho jména… Zasloužil bys nějaké vznešené, nádherné jméno! Jsi… Já...“ hladí ho po hlavě a pláče. Nemůže věřit, že jeho krásné oči už se na něho nikdy nepodívají, že se spolu už neproběhnou po pastvinách ranče. Nic už nebude, nic… Doc se odvrátí. Chápe ho. Hnědáka miloval. Byl s ním od začátku, kdy ho dostal jako hříbě a Hnědák za ním chodil jak pes.

 

 

 

 

„Pohřbíme ho. Zasloužil by si to.“

 

„Ranč?“

 

„Ranč… Nevyhrál jsem. Zabalím pár švestek a pojedu dál. Nemá to cenu. Já…“

 

„Kdo to udělal?!“ ozve se hlas Grizzlyho.“ Matte je mi líto...!“

 

„Tohle to udělalo a měl bys najít ty parchanty!“ vytáhne lesklý drát a hodí ho na Hnědáka. Leskne se na jeho těle a odráží celou pravdu. Všichni se podívají na přední nohy. Tak proto se jedna noha zlomila. Je skoro uříznutá.

 

„Zabiji Bannyona! To je jeho práce!“ Vstane a vzteky mu svítí oči.

 

„Možná jo, ale nejdřív bych chytil toho, kdo tady to nastražil. A pak musíme získat ten ranč a pak Matte… Pak ho můžeš zabít,“ řekne chladně Doc. Oba se na něho zadívají. Už to není ten usmívající se modrooký chlapík, hubený jako tyčka. Oba se mimoděk zachvějí.

 

„Dobře. Ale…“

 

„Nejdřív ho pohřbíme a pak jak říkáš…“ zaslechnou koně. Šerif.

 

„Co se stalo, Matte?“ Doc mu ukáže lesklý drát. Ten seskočí a vezme ho do ruky. Pak se jde podívat na stromy. Zkoumá jak byl přivázán. Pak si vzpomene… Jeho velmi krátká loďařská kariéra a velmi zvláštní vázaní…

 

„Tak tohle vázal loďař. Bohužel je tady tolik lidí, že…“

 

„Ne, to by nikdo z honáků neprovedl! Ne, lidi co dělají s koňmi! Musí to být někdo, a ti co přijeli… Nemyslím,“ ozve se Grizzly.

 

„To je pravda a musí to být člověk, kterému Bannyon věří. Nemyslím, tedy myslím, že všichni se shodneme, že byl to on. Měl největší důvody zahrát to do krajnosti. Já si myslím, že čekal na poslední kolo a když viděl, že Matt může vyhrát, tak sem natáhl drát.“

 

„Dobrá úvaha. Myslím, pojďte se mnou!“ všichni nasednou a Matt na Apoleno, za Doca. Obejme ho kolem pasu. Doc cítí, jak se mu opírá o záda. Trochu se zpozdí, aby to ti dva neviděli, ale zřejmě mají dost starosti sami se sebou.

 

„Matte!“ řekne tiše.

 

„Co je?“

 

„Už tam budeme. Narovnej se.“

 

„Promiň, ale když si na něho vzpomenu… Byl takové nemotorné hříbě a najednou tady nen… Mohl ještě tak dlouho tady být, víš?“

 

„Vím, ale teď je nejdůležitější chytnout toho zmetka a zabít ho! Nikdy jsem nemusel zabít koně… Je to… Ty jeho oči…“

 

„Děkuji, že jsi to udělal za mně. Já bych…“ Doc se odmlčí a Matt se narovná.

 

„Grizzly, Zacku! Tímto vás jmenuji svými zástupci! Tebe, Matte, nemohu, ale můžeš nám pomoci. Je tady toho dost a tohle nemohu vyšetřit sám, ale znáte to… No doufám, že ho chytnete rychle. Jo a ta hvězda je dočasně.“ Doc ji přijme se smíšenými pocity, ale ta vražda koně a Matt ho přinutí si ji zapnout. Tak! Doc Holliday je zástupcem zákona. V duchu se ušklíbne.

 

„Nejdřív Hnědák a pak,“ Matt se nevesele ušklíbne, „vyslechneme členy Bannoyonova družstva. Myslím, že budou něco vědět.“ Půjčili si lopaty v Rastyho obchodě a odjeli do lesa.

 

„Někdo tu byl!“ ozve se Grizzly.

 

„Jak to víš ?“ zeptá se zneklidněně Doc.

 

„Stopy, zelenáči! Ze stromu zmizel drát a někdo zoufale hledal ten zbytek. Podívej se sám!“ Doc se dívá, ale nic nevidí.

 

„Má pravdu!“ zamumlá Matt. „Tak jdeme na to!“ Po dvou hodinách těžké práce byl Hnědák pohřben. Všichni tři chvilku postojí a pak nasednou na koně.

 

 

 

 

„Tak, Bílá Lucy, musíš mi nahradit Hnědáka!“ Ta otočí hlavu za hlasem. Všichni tři vyrazí. Zastaví před saloonem a vejdou dovnitř. Docovi se skoro zatočí hlava, když vejde do místnosti ve které strávil tolik času. Ten hluk, hlasy, cinkot sklenic, šum hovoru, šustění karet a pach alkoholu, typické aróma. Stařičké piano upí pod nezkušenými prsty. Má pocit, že si musí jít sednou k jednomu ze stolu a začít hrát. Udělá krok, když ho někdo zatahá za rukáv a dostane ho z té podivné letargie. Otočí se. Matt. Hodný kluk pomyslí si. Něco říká, ale není ho moc slyšet, nebo je pořád v zajetí atmosféry saloonu?

 

„Tam je Harry. Mohl by něco vědět. Jen ho musíme odsud dostat.“ Po chvilce si uvědomí co říká, ale to už Matt s Grizzlym přistoupí k značně podnapilému Harrymu z družstva Dvojité X patřícímu panu Bannyonovi. Grizzly ho popadne, Harry se rozpřáhne rukou a praští ho. Něco si mumlá, ale to už ho berou pod paží a vlečou ven. Ostatní hosti sotva zvednou oči a barman, který uvidí hvězdu a chce je zastavit kvůli placení, jen mávne rukou. Tržby jsou stokrát vyšší než to co vypil ten ožrala Harry.

 

Vedou ho ven a důkladně ho vymáchají ve žlabu pro koně. Nejdřív se nebrání, ale pak začne prskat a klít.

 

„Jdou tady dámy Harry!“ křikne mu do ucha Matt, když uvidí jednu slečnu, která přihlíží proceduře.

 

„Slečno, jen ho tady myjeme!“ ta pochybovačně zakroutí hlavou a jde dál. Chytnou ho pod paží a odvedou do uličky za saloonem. Tam ho přirazí ke zdi. Ten se divoce rozhlíží a hledá únikovou cestu.

 

„Ahoj Matte! Jak se daří? Dlouho jsme...“ říká dost nejistým tónem.

 

„Právě jsi napadl veřejného činitele hochu!“ odhrne si Grizzly vestu a zazáří hvězda. Harry polkne. To nevypadá dobře. „Ale možná na to zapomenu, když…“efektně se odmlčí. Harry klouže očima po všech třech. Dobře ví co se stalo a taky ví jaký Matt umí být, „…když nám řekneš malou informaci.“

 

„Jistě Matte, Gizzly. Přece snad si nemyslíte, že v tom mám prsty?“

 

„Ale kdepak Harry, ale někdo od vás určitě.“ Harrymu se uleví, že ho nepodezřívají.

 

„Tak co potřebujete vědět?“

 

„Jen jestli někoho za poslední měsíc nepřijal, nebo jestli u vás někdo není někdo, kdo se dřív plavil. Loďař.“

 

 „Vy si myslíte, že to byl Kapitán? To snad…“ zamyslí se. „I když poslední dobou byl divný. Pořád mluvil jak se vrátí na Mississippi. Nebavilo ho to tady. Ani nevím proč sem přišel. Jestli to byl, ale to Vám neřeknu, nevím to. A je tady tolik lidí. Proč si myslíte, že…“

 

„Chce můj ranč,“ suše řekne Matt. Harry pochopí. Bannyon je dost tvrdý a když něco chce tak taková maličkost jako kůň ho nezastaví.

 

„Je mi líto Hnědáka. Všichni bychom si ho přáli. Víš přece jak jsme ho obdivovali. Nikdo z nás by mu neublížil.“

 

 „Fajn. Kde ho najdeme? A jak vypadá?“

 

 „Zrzek. Obtloustlý a náušnice v uchu. No na ranči není to vím jistě…“ a zesiná. Takže jeho ranč se provinil. Všichni tři se na něho soustrastně dívají. „Asi změním místo. Matte já je...! Promiň.“ Nevědí co říct. Je jim ho líto, když ví co jejich šéf provedl. Přestal být na svoje družstvo, na svůj ranč hrdý. Dívají se jak zlomeně odchází.

 

„Je mi ho líto…“ řekne Matt. Ostatní přikývnou. „Jdeme ho hledat. Rozdělíme se!“

 

„Nechci nic říkat, ale já bych šel nejdřív k stanici dostavníku a pak na nádraží. Určitě si uvědomí, že je tady půda pro něho dost horká.“

 

„Za deset minut jeden vyjíždí!“ Všichni se dost nemotorně rozeběhnou. „Zatracené boty!“ kleje Matt. Grizzly se zachechtá. Jako jediný má mokasíny. Jenže jeho váha zrovna není ideální na běh. Porazí pár lidí. „Sakra vyjíždí!“ Doc přidá a napřáhne zbraň před kočího. Ten zastaví a zaječí.

 

„Klid!“ a ukáže na hvězdu. Aspoň k něčemu je. Z dostavníku vyskočí nějaký muž a začne utíkat. Všichni tři za ním. Určitě je to on! Snaží se zmizet, ale nakonec ho dostihnou.

 

„To není on!“ zafuní Matt.

 

„Zmiz!“ zasyčí Doc. „Jdeme na nádraží!“

 

„Nechci nic říkat...“

 

„Ne, už zase!“ Opět se rozeběhnou. Stihli ho, když vidí stojící vlak a kouř. Doc se vrhne k výpravčímu a Grizzly k lokomotivě.

 

„Nikam se nepojede!“

 

„Ani to nejde. Něco se stalo na trati a odklízí se. Možná přepadení.“ Vykloní se a uvidí hvězdu. „Jestli někoho hledáte máte na to deset minut!“

 

„Zacku, Matte odzadu! Beru si to odpředu!“

 

Všichni tři procházejí vagóny a snaží se vypátrat toho jediného, kvůli kterému tady jsou. Matt šťouchne Doca a ukáže hlavou. Ten přikývne. Taky si všiml. Zrzavá kštice doslova svítí. Přistoupí a usmějí se. Místo hledaného zločince tam sedí mladá žena s dítětem. Ta zvedne hlavu a když uvidí hvězdy „Podívej se Matte na ty hvězdy.“ Ten vyplázne jazyk.

 

„Spratek!“ zašeptá Doc Mattovi. Ten se zazubí, když ztuhne. Proti nim jde ten muž. Nervózně se rozhlíží kolem sebe a pak si všimne hvězdy na Docových prsou. Zvedne oči a setká se s takovou zuřivostí, nechutí a chladností… V mžiku pochopí. Vytasí zbraň a střelí. Matt zaúpí. Kapitán vyskočí a Doc se za ním vrhne. Matt se drží za ruku, ale jde za nimi. Kruci, kde může být?! Ržání a nadávky. Rozeběhnou se tam a vidí jak Kapitán zápasí s nějakým koněm. Doc vystřelí a kapitán taky.

 

Doc se chová za sloup a doufá, že není moc vidět. Nasedá na koně a Doc pečlivě zamíří. Výstřel, šedivý kůň vyrazí. Utekl… Ne, a dívá se jak postava se kymácí a sklouzává dolů. Šedák ho ještě chvilku táhne po zemi a pak zastaví. Tančí kolem a snaží se zbavit těla. Je úplně bez sebe.

 

Matt začne tiše hvízdat a šedák se uklidňuje. Všichni se opatrně k němu přiblíží. Okamžitě si všimnou nohy, která se zapletla do třmenu.

 

„Jestli ho nezabila tvoje kulka, Zacku, tak ho ten kůň ušlapal k smrti,“ pochmurně pronese Grizzly. A má pravdu. Na těle jsou vidět otisky kopyt a hlava… Nevzhledná smrt. Grizzly pohodí tlumok Kapitána. Prohledají ho a pak jeho tělo. Vytáhnou váček a v něm peníze.

 

„Pět set dolarů. Pochybuji…“

 

„Peníze za smrt Hnědáka!“ Ostatní jen vzdychnou a rozejdou se. Zaslouží si to.

 

„Ber je!“ řekne Doc. Grizzly mlčí a dívá se.

 

„Nechci krvavé peníze!“

 

„Ber a neodmlouvej. Použijeme je proti Bannyonovi. Vím jak získat ranč!“

 

„Jak?“

 

„Dozvěděl jsem se, že má jednu slabost, kromě tvého ranče a to jsou karty.“

 

„To vědí všichni, ale to nám nepomůže. Je výborný hráč a málokdy prohrává. Já tak hrát neumím. Hraju slušně, ale jemu se nevyrovnám.“

 

„Chceš hrát?“ ozve se Grizzly.

 

„Jo a vyhraju! Rozmáznu toho bastarda o podlahu! Nezvedne se už!“ V hlase mu zní jistota.

 

„Matte ty chceš…“ odmlčí se, když vidí jak Matt s jemným úsměvem pozoruje Doca.

 

„Věřím mu! Jdeme do banky. Potřebuješ nějaký vklad. Mám skoro dva tisíce dolarů a Bannyon hraje vysoko. Jestli budeš hrát, bude to s mými penězi a penězi za Hnědáka!“

 

 „Tak dobře. Co je ti?“ když si všimne jak je bledý.

 

„Trochu mně škrábla kulka, ale jdeme do banky. Takové škrábnutí vydržím.“ Všichni se vypraví do banky kde Matt vybere tisíc pět set dolarů. Vloží je do rukou Zacka. Ten je sevře. Má z toho divný pocit. Klidně neznámému svěří tolik peněz jako by nic.

 

„Jdeme do hotelu. Ošetřím tě a zůstaneš tam!“ Matt přikývne. Cítí, že se mu trochu ten chodník houpe před očima. Doc odepne si hvězdu. Při hraní ji nebude potřebovat. Spíš by překážela. Podá ji Grizzlymu. Ten ji vezme a odejde k šerifovi. Musí mu poreferovat co se stalo a taky o mrtvole.

 

 

 

 

„Je to jen škrábnutí, Zacku!“ dostane ze sebe Matt. Ten si odfrkne a vytáhne láhev alkoholu. Nalije ho na ránu a Matt ještě víc zesiná. Pálí to jak žhavé uhlí.

 

„Jdeme spát! Musím na večer… Já na zemi!“ dořekne, když vidí jeho úsměv. Matt se usměje ještě víc.

 

„Je dost velká. Vejdeme se oba. Budu slušný!“

 

„Ani nápad!“ Vezme nějaké pokrývky, když zaklepe Grizzly. Nakoukne dovnitř a dívá se na pokrývky a na Matta v posteli.

 

„Je to vážné?“

 

„Ani ne. Jen škrábnutí, ale chci se prospat na večer a on je tak bledý…“ Grizzly přikývne. Hotel je narvaný až po střechu. Doslova celé městečko je narvané až po půdu. Zavře dveře a odkráčí. Chce vidět tu hru a tak se zdrží. Jemu stačí kousek místa pod širákem. Rosie se bude zlobit, že se nevrátil, ale jakmile jí řekne co se stalo, udělá mu něco dobrého.

 

 

 

 

Matt si sundá boty a lehne si. Chvilku jen tak sní a pak usne. Doc si lehne na zem a dívá se do stropu. Po hodině už má té podlahy dost. Mrkne se na Matta. Postel je fakt velká… A není už nejmladší. Pro jednou se snad nic nestane. Vezme pokrývky a jak nejtišeji dovede se uloží na okraj postele. Oddychne si. To je jiná, než studená podlaha. Za chvilku spí.

 

Otevře oči. Je čas a nemůže se hnout. Otočí hlavu. Mimoděk zrudne, když ucítí na svých nohou Mattovu nohu a kolem svého těla jeho ruku a jeho dech na svém uchu. Zavrtí se, ale drží ho pevně. Jak z toho ven? Pomalu vytáhne nohu. Tak a teď ruku. Chytne ji a nadzvedne.

 

„Stačí říct,“ řekne Matt a on ji pustí. Otočí hlavu a Matt se zvedne.

 

„Tys to udělal schválně!“ obviní ho.

 

„Ani náhodou. Vím jak ti to vadí a vůbec! Nejsi nejmladší. Mít něco s takovým stařečkem…“

 

„Nejsem starý. Ty…!!“

 

„Vím. Už jsi to všechno řekl v táboře. Je nejvyšší čas!“ Oba se obléknou. Doc vytáhne dlouhý kabát, opasek a vytáhne zbraně. Matt se v klidu dívá na zbraně. Jsou nádherné a něco mu říkají, ale jeho paměť je jakoby zastřena. Dívá se jak se jeho prsty pohybují po něčem neviditelném. Jakoby něco hrály. Rozcvičuje se, domyslí si Matt. Doc se k němu otočí.

 

„Vypadám dobře?“

 

„Jako hráč.“ Doc přikývne. Znám ho vůbec, když vidí jak jeho tvář se pokryje maskou hráče. Bezcitnou, chladnou maskou. Není na něm vidět nic. Člověk by pochyboval, že vůbec dýchá.

 

„Bude to dobrý. Vyhraju! Matte… Ještě něco… Nijak nezasahuj, ano?“ Ten přikývne. Vyjdou ven do rušné noci. Nevypadá to, že by lidi chtěli jít spát. Doc otevře lítací dveře do saloonu a rozhlédne se. Nikde nevidí toho, koho chtějí. Matt jde k barmanovi.

 

 

 

 

„Můj přítel chce si zahrát.“ Barman kývne dozadu.

 

„Nezajímají ho hráči, ale peníze, sázky. Má na to.“ Doc znuděně se opírá.

 

„Matte, nevím jestli tady si zahraju. Je to takové…“

 

„Pojďte!“ Vyjde zpoza pultu a vede je mimo hluk. Další místnost. Před ní stojí muž. Chladné oči a pistole na bocích. Otevře na pokyn dveře. Příjemná místnost s dvěma stolky. Jeden je obsazen čtyřmi hráči a druhý jen třemi. Je osvětlena a místností se vznáší cinkot peněz, šustot karet a dým z cigaret. Nedaleko je pult s karafou a skleničkami.

 

„Mohu si přisednout?“ pronese Doc s příjemným úsměvem. Všichni zvednou hlavy. Zrovna dokončili první kolo.

 

„Draw poker. Divoké dvojky neplatí, skip straight a rohové neplatí!“ pronese Bannyon.

 

„Škoda, ale beru to. Jaký je bank?“

 

„Dvě stě dolarů. Platí?“

 

Vytáhne peníze a Matt zaúpí jak je tam klidně vysází. Bannyon se podívá na Matta. Ten si sedne do rohu a jde číst.

 

 

 

 

Karty vezme do ruky Doc a začne míchat. Klidně. Neví proč by se měl předvádět. Od toho tady není. Rozdává. Nejdřív jen odhadnout hráče a vědět co může čekat. Bannyon, s tím se setkal, kupodivu ředitel železnice, krásná náhoda ho trochu oškubat, a další tak tady zatím neví, ale nezáleží na jménu, ale na povaze, charakteru hráče.

 

Pět karet. Ticho a zvažování.

 

„Dvě karty!“ Doc přisune dvě karty.

 

„Passe!“ hlásí ředitel. Vyfoukne kouř a opře se o židli. Dobrý hráč, pomyslí si Doc.

 

„Jednu kartu a zvyšuji o sto!“ Doc přisune kartu.

 

„Tři karty a vyrovnávám!“ hodí tam další stovku.

 

„Dorovnávám!“ muž vedle něho.

 

„O stovku víc!“ Bannyon.

 

„Dorovnávám!“

 

„Passe!“ pronese muž vedle po levici a složí karty. Ve hře je Baynnon a Doc. Ten se zamyslí a čeká co na to on. Ten se dívá na karty.

 

„Stvrzuji. Nezvyšuji!“ Doc se podívá na své karty. Dvá páry to jde, ale Bannyon má víc. Mohl by, ale karty se nemusí ukazovat včas. Až pak… Nejprve oťukat, uklidnit ho, že je lepší. Když se stahuje husa z kůže, tak se musí pomalu, aby nepoznala, že je stahována.

 

„Nezvyšuji. Dva páry.“

 

„Trojka!“ Matt skoro nadskočí, když vidí jak jeho pět set dolarů mizí v Bannyonově kapse. Jestli vsadil na špatného koně… Ne, nemohl by hrát takhle. Ne hrát. Sevře rty. Hra pokračuje dál. Hodiny odbíjí půlnoc. U druhého stolku se vystřídali dva muži. Doc už ví kdo je kdo, kdo jak hraje. Bannyon umí hrát výborně a ten ředitel taky. Ten vedle něho trochu ztřeštěně, ale je taky dobrý hráč. Už se rozehřál a opět vnímá potěšení z dobré hry. Pořád má okolo tisíce dolarů , ale je na čase to změnit. Nikdo neporazí Doca Hollidaye. Nikdo z nich na to nemá. Nejsou profesionálové. Možná ten ředitel něco tuší, ale husa nic.

 

 

 

 

„Čtveřice!“ a shrábne tisíc dolarů.

 

„Trojice!“ a shrábne o pět set dolarů víc.

 

„Dvojice“ a prohraje tisíc pět set dolarů.

 

„Tak ukážete karty?!“

 

„Nemusím je ukazovat,“ řekne a dá karty na balíček. Ředitel odloží karty a vytáhne nový balík. Jemně se usmívá. Už ví, kdo proti němu sedí. Nezná jeho jméno, ale zřejmě má za cíl oškubat Bannyona. Slyšel, co se stalo dnes na trati a o malém ranči. Nemá rád muže, kteří jsou schopni tohohle. Jistě on nehraje vždy čistě, ale…

 

Matt už dávno odložil noviny a jen sedí a dívá se na Zacka. Je tak chladnokrevný. Vzduchem lítají peníze a on si klidně hoví a ještě k tomu blafuje. Hráč nejvyšších kvalit… Doc se podívá na Matta a tomu se to najednou vybaví. Ví kdo je Zack. Zbledne. Doc se stále usmívá.

 

Doc Holliday, neboli John Henry Holliday. Asi nejslavnější hráč na západě a jeden z nejrychlejších střelců… A on dnes se odvážil ho objímat. Polkne, když si uvědomí co si od něho nechal líbit. Celý se do sebe schoulí a pak se narovná. Ne, on by neublížil a teď ví, že ranč dostane nazpět. Bannyon proti němu nemá šanci. Mihne se v něm lítost, ale pak si vzpomene na Údolí, ranč a na Hnědáka. Zaslouží si to. Bude to pro něho horší než cokoliv jiného. Dokonce víc než smrt.

 

 

 

 

Doc se dívá na jeho tvář a na jeho pocity jak se míhají jeho tváří. Tak konečně asi přišel na to kdo jsem. Je rád, že mu to nevadí.

 

„Tak jedeme dál nebo nechcete?“ Nikdo se nezvedl a ředitel rozdává karty.

 

Po půlhodině hraní se k Docovi přesunuly dva tisíce dolarů. Matt se zvedne a odejde si nalít skleničku. Tohle se musí zapít. Už jen ty peníze co má u sebe by mohly zachránit ranč, ale zřejmě ho chce totálně zničit.

 

Tisíc dolarů k Docovi. Tisíc k řediteli. Pět stovek Bannyonovi. Ten trochu pookřeje. Tisícovka dolarů k Bannyonovi. Hraje se dál. Passe. Passe. Passe. Osm stovek k Bannyonovi. Přestává se ovládat, narozdíl od ředitele. Jenže ten už odhadl kdo je tady obětní husa.

 

Hodiny odbíjí pět hodin ráno.

 

„Co takhle dnes večer, pánové? V osm hodin,“ navrhne ředitel. Chce vidět jak to dopadne.

 

„Já odjíždím!“ namítne muž po levici Doca.

 

„Přijdu!“ řekne sveřepě Bannyon. Dnes prohrál víc, než mu bylo milé. Musí to získat zpět!

 

„Hra byla dobrá. Proč ne?“

 

„Tak fajn. Těším se!“ Všichni se zvednou a Doc jako by nic urovná svých patnáct tisíc dolarů. Mattovi skoro zaskočí, když si všimne jeho ledabylosti.

 

„Hrál a měl jsem už víc. Řeknu ti nehrál jsem dlouho, ale…“ Jo hraje v něm každá žilka. Je ve svém živlu.

 

„…ale už to není, co dřív. Spíš tady jde o to, jak ho hezky mohu odřít. Stáhnu z něho kůži ani si toho nevšimne. Dnes to vyvrcholí. Kdyby něco… Tady jsou peníze,“ podává mu těch patnáct set dolarů, které dostal na začátku.

 

„Doc Holliday mám pravdu?“ řekne mu tiše Matt.

 

„Zack Gray je moc pěkné jméno, nemyslíš?“ A otevře dveře.

 

„Budu hlídat. Nechceš si to dát do banky?“

 

„Jdu spát. Ne. Nikdo o nich neví. Běž za Grizzlym a za koňmi.“ Matt se otočí a provede. Je opravdu mimo jeho dosah.

 

Doc vytáhne peníze a podívá se na ně. Zase je v tom, ale tentokrát mluvil pravdu. Nijak ho to neláká začít znovu život hráče. Občas si asi zahraje, to v něm zůstane, ale jinak ne. Jenže co bude dělat? Má se vrátit ke své původní živnosti? Nebo by mohl zůstat tady, otevřít si krámek. Otřese se, ale na druhé straně by to nemuselo být špatné. Nebo by si mohl pořídit ranč. Jo a co víš o rančerství? Naučit se to dá, tak proč ne? Zívne. Musí se vyspat na další kolo.

 

Matt zatím vypráví, co se dělo na pokru.

 

„Patnáct tisíc dolarů.To je hezká sumička. Ale mám pocit, že dnes se bude hrát o daleko větší sumy.“

 

„Taky mám ten pocit, ale vím, že vyhraje.“ Sedne si k němu.

 

„Co je ti Matte?“

 

„Nic. Opravdu.“

 

„Ta Katty z jídelny je hezké děvče.“ Ten se na něho zoufale podívá. S holkama mu to nefunguje. Je víc vzrušený jen z myšlenky na Doca, než z polibku nějaké holky.

 

„Slyšel jsem, že se o ni uchází jeden z kovbojů Bannyona.“

 

„A ty to necháš jen tak? Jsi baba!“

 

„Jo jsem a nech toho! Nemám moc pomyšlení na nějaká děvčata. To spíš Rosie…“

 

„Tak na tu mi nesahej!“

 

„Proč si ji nevezmeš?“

 

„Já a svatba!? Ty jsi se zbláznil! Na stará kolena já a ženit se?! Fujtabl!“

 

„Vidíš a mně nutíš! A co když ti ji někdo přebere?“

 

„Myslíš?“

 

„No jak umí vařit…“ Grizzly se zasmuší. Matt má pravdu, ale ženit se… Ten se na něho dívá s úsměvem. Je krásně. Potom co byl zavřený tam v té tmavé místnosti je rád, že je na slunci. Nemohl by jezdit po hernách a pořád sedět v saloonech. Potřebuje vzduch a prostor. Rozhlédne se. Život v městečku se vrací do normálu. Lidé odjíždějí. Prý to se za rok zopakuje a on se toho zúčastní. Už tady nebude Zack, ale možná je to tak lepší. Když ho tam našel, na té cestě, nepočítal s tím kdo to je. Slavný Doc.

 

Večer stojí před jeho pokojem s podnosem jídla. Zaklepe. „To jsem já. Nesu jídlo!“ Rozhodně nechce skončit s kulkou v těle z jedné jeho pistole.

 

„Díky moc!“ Sedne si k tomu a jí. „Mám hlad, ti řeknu.“ Matt si prohlíží jak je polooblečený. „Bylo to dobré.“

 

„Uvážu ti to!“ odváží se říct a vezme vázanku. Nedívá se mu do očí a rychle mu ji uváže. Srdce mu zběsile tluče. „Kruci!“ zavrčí. Doc to přejde a vezme na sebe kabát. Na bocích má svoje nápadné zbraně.

 

„Z toho nic nebude. Nemusíš se o mně starat.“

 

„Vím to. Jdeme.“ Otevře dveře a skoro vrazí do Grizzlyho.

 

„Tady deset tisíc. Dnes se bude hrát vysoko. Ber. Pak mi to vrátíš!“ Strčí jim peníze a zmizí než se vzpamatují.

 

„Ber i moje.“ Strčí mu těch patnáctset dolarů. „Není to moc, ale… Nechci nic slyšet!“ Doc vezme. Dnes se bude opravdu hrát vysoko.

 

„Jak vlastně je bohatý ten Bannnyon?“

 

„Nikdo neví. Ale peněz má hodně. Dnes to zjistíme.“ Doc přikývne a jdou do saloonu. Tam jsou uvedeni do místnosti. Uprostřed je jen jeden stolek. Bannyon, ředitel a ředitel banky. Pošeptá mu Matt. Ten přikývne.

 

 

 

 

„Draw, neomezeně, vklad 1000 dolarů, zvyšuje se nejméně o dalších tisícovku.“ Matt jen polkne. Jak tohle vydrží, neví. Sedne si do rohu a vezme noviny. Později vypadne.

 

„Dvě karty!“ ředitel banky.

 

„Jednu kartu a tisíc dolarů.“ Pacifická dráha.

 

„Nic a dorovnávám.“

 

„Jedna karta a dorovnávám.“ Vymění si list a přihodí peníze. Zkoumá karty a hráče po své levici. Nedůležitý. Umí hrát, po chvilce.

 

„Dorovnávám a zvyšuji.“

 

„Dorovnávám!“

 

„Dorovnávám a zvyšuji o tisíc.“

 

„Dorovnávám!“ Doc.

 

„Passe!“ a ředitel banky položí karty.

 

„Dorovnávám!“ Pacifická dráha.

 

„Dorovnávám!“ Bannyon. Všichni se podívají na Doca. Zavrtí hlavou. Tyhle peníze jsou jeho. Vyloží list. Čtyřka esa. Pacifická dráha trojka krále, Bannyon dva páry. Všichni se netečně podívají jak bere peníze.

 

Jedna hodina. Hodiny tiše odtikávají hru. Matt je pryč. Při padesáti tisících to nemohl vydržet. Tolik peněz snad neviděl. Bannyon začíná být nervózní a začíná dělat chyby.

 

„Končím!“ chce se zvednout. Doc se podívá na oba ředitele. Ti pokrčí rameny.

 

„Co takhle si, pane Bannyone, zahrát o ranč. Malý ranč. Stačí směnka a já vsadím všechno co mám.“ Nabídne ledabyle a přisune doprostřed všechny peníze. „Je to víc než malý ranč.“

 

Bannyonovi se zalesknou oči. Je bohatý, to je pravda, ale ty peníze dnes co promarnil jen tak lehce postrádat nemůže zvlášť, když část není jeho. Teď vyhraje!

 

 

 

 

„Nový balíček.“

 

„Dobře. Panové nám jistě budou dělat rozhodčí?“

 

„Jistě.“

 

„Samozřejmě.“ Oba jsou spokojeni. Zahráli si a neztratili tolik. Bannyon a Doc se posadí proti sobě, když do místnosti vejde Matt. Stoupne si mimo a jen se dívá. Ruce svírá do pěstí. Doc sevře nový balíček v dlaních.

 

Zamíchá a rozdá. Matt a oba ředitelé mají pocit, že nemůžou dýchat. Jak dlouho hra trvá? Na stole leží dobrých čtyřicet tisíc a na vrcholku směnka. Jaký to rozdíl! Dívají se na oba muže. Doc chladný a Bannyon nervózně poposedá. Jaký to rozdíl… Napětí houstne a oni se dívají jak se karty mění.

 

V místnosti je slyšet každé šustnutí. Z vedlejší místnosti sem doléhá skřípot piana a divoký řev nějaké rvačky. Ale všech pět zajímá jen to, co se děje na stolku. Zapomínají dýchat. Jak dlouho to trvá? Matt mačká klobouk a ředitel banky si povolil vázanku. Tohle možná už nikdy nezažije…

 

 

 

 

„Jedna karta!“

 

„Dvě!“ Ticho. Nic se nepřihazuje, nic se nedělá. Oba snaží se vyzkoumat co ten druhý má, ale bezvýrazná tvář Doca nic nenapovídá. Nakonec se uklidní i Bannyon a se sevřenými rty se dívá na karty. Ticho se neúprosně prodlužuje. Ředitel Pacifické dráhy si odkašle. Zvuk se odrazí od stěn, ale hráče nevyruší. Tikot hodin. Ručička se vleče jako šnek. Minuta, další minuta. Jak ještě dlouho?

 

 

 

 

Oba na sebe mlčky hledí. Konec hry. Piano zaskřípe a dvoje karty jsou vyloženy. Nepodívají se co mají.

 

„Dvojitý straight… Ne, Royal straight!“ vydechnou údivem. To ještě neviděli, ale ta sázka…

 

„Je mi líto… Je to moje!“

 

„Ne, já…“ pak se podívá na karty.

 

„Podváděl jste!“ Divoce vsykočí a vytáhne zbraň. Prohrál a neví jak dál. Oba ředitele přiskočí a vyrazí mu pistoli z ruky.

 

Doc sebere výhru a směnku podá Mattovi. Ten ji vezme. Ranč! Je jeho a ani neví jak poděkovat. Oba odchází, když uslyší cvaknutí a Doc se otočí. Věděl, že to tak dopadne. Byl hráčem, který nesnese prohru. Dva výstřely.

 

Doc se narovná a zasune kolt do pouzdra. Na zemi leží Bannyon.

 

„Žije! Ale…“ Doc se otočí, otevře dveře a vrazí do šerifa.

 

„Sebeobrana!“ Ten zvedne ruce. Ředitelé přikývnou. Doc a Matt vykročí do chladné noci.

 

„Za chvilku bude zima.“

 

„Jak velká je tady zima?“

 

„Hodně velká. Nechceš vidět o co jsi bojoval?“ Navrhne se zatajeným dechem.Ten se zamyslí. „Řeknu ti zítra. Je to moc hezké městečko.“ Matt se smíšenými pocity, se dívá jak odchází k hotelu. V ruce svírá směnku. Otočí se a jde ke koním.

 

 

 

 

 „Tak to je Malé údolí a má značku D v kruhu. Jinak je to Little oak. Uvidíš proč!“ Stojí u ústí a dívají se jak slunce pomalu zapadá. Je opravdu krásné, pomyslí si Doc.

 

                                                Konec 2. dílu

 

Obrázek od Milwy