Shounen - ai povídky

                                          Poslední pomázání

  Zack se Simplym pochmurně jedou nádhernou podzimní krajinou. Právě začíná babí léto a vše jako by se vrátilo k létu. Simply pochmurně něco pronáší k sobě samému, ale Zack si toho nevšímá.

  „Simply je v městečku Poplar farář?“ Otáže se zvědavě „Nebo budeme muset jet někam jinam?“ Simply zvedne hlavu.

  „Jistě, že  máme. Nejsme žádný zapádakov“ pobouřeně prohlásí Simply. „Před třemi léty jsme postavili nový krásný kostel. Každou neděli tam jezdíme na mši. Jistě teď jsme nemohli, ale ... panebože co si jen bez Matta počneme!“ Zalomí rukama. „Takové neštěstí. Pitomá kráva!“ zakleje na účet Čertova kvítka. Zack mohutně přikyvuje. Že ji vůbec Matt našel. Taky ji mohl minout.

  „Aha a ten pastor se jmenuje jak?“

  „Jo tak. Ctihodný reverend Jack Canfield. Nevíme co bychom bez něj si tady počali.“ Zack je udivený zbožnosti Simplyho. Řekl, by že je to otrlý zálesák a on zatím hodí v neděli na mši a zřejmě není nevěřící pes jak by kdysi řekli v minulosti. Oba se odmlčí a rychlým klusem jedou k městečku. Zack se potěšeně rozhliží krajinou a vtiskává si ji do paměti. Nikdy neví kdy se to bude hodit. Musí si přiznat, že pod mattovou péči.. ušklíbne se, se cítí velmi dobře. Možná dokonce se uzdravil. Jen je škoda té nohy. Měl mu ji useknout.

  „Tak ještě půlhodinku“ odpoví Simply a vytáhne z kazajky cibuláky. Láskyplně je přejede prstem a pak je pečlivě schová do kapsičky.

 „Dar?“ nadhodí Zack. Má rád ticho, ale hodinky ho zaujaly.

  „Ano. Armáda. Pro jižany.“ Dodá a Zack zvedne hlavu. Takže stál na straně jižanů.

  „A to jsi měl odvahu se usídlit tady na Severu?“ V paměti všech je Občanská válka velmi čerstvým tématem a stále i ožehavým. Dost citlivé téma v každé diskuzi. A k tomu nedávná vražda prezidenta Lincolna je ve všech myslích..

  „Máš něco proti tomu? Prostě jsem se přidal na stranu jižanu.“

  „Ale jižanem nejsi“ jemně naznačí Zack.

  „Ach přízvuk?“ zasměje se ale pak zmlkne. „Nejsem jižanem.“ Utne. Zack pochopil, že se ptal až moc.

  „Jaký je reverend Jack Canfield?“

  „Jaký? No normální“ udiveně prohlásí Simply. Proč se ho na to ptá? Zack si povzdechne. Ze Simplyho zřejmě nic moc nedostane. Jedou dál mlčky každý ponořený do svých myšlenek. Před městem se Simply otočí k Zackovi.

  „Ty Zacku? Fakt je to s Mattem tak špatný?“ V jeho ustaraných očích Zack vidí slabou jiskřičku naděje. Odpusť, řekne v duchu. Potřese pochmurně hlavou.

  „Je!“ Pevně pronese Zack. Simplymu se protáhne obličej. „A to před týdnem byl tak zdravý. Skákal jak mladý jelen“ pronáší to Simply. Zack stočí zrak ke kostelní věži, která je vidět do daleka. „Jen doufám, že reverend Canfield je doma. Nerad bych objížděl sousedy v takovou dobu.“ Oba zastaví před kostelem z kterého zní hudba.

  „Fortepiano“ pronese a jazyk mu škobrtne na neznámém slově, ale pronese je pyšně. „Hraje na to naše učitelka.  Máme tady i školu, víš“ pronese ještě pyšněji Simply. Zack uznale kývne hlavou, ale takových městeček viděl.

   Uvážou koně a vstoupí do kostela. Oba uctivě smeknou klobouk. Vidíš to, Pane, kvůli němu jsem vstoupil do kostela. Nebyl v něm od dětství nebo spíš od té doby co odjel z Východu na Západ. Zack strnule jde kostelem. Lavice, bokem  zpovědnice a vzadu stůl s velkým křížem a na něm Ježíš Kristus. Nedbale se pokřižuje.

  „Simply co tě k nám přivádí“ ozve se melodický alt. Od fortepiana vstane štíhlá žena už ne nejmladší, ale přesto přitažlivá. Hnědé vlasy má vyčesané do uzlu, bílá halenka a dlouhá  sukeň v proužky.

   „Slečno Hansen jdeme za reverendem. Nevíte kde by byl?“ Přijde k nim a její hnědé oči pátravě přejedou Zacka. Ten se ošije. Připomíná mu nápadně jeho učitelku a později tak trochu jednu vdovu s kterou strávil příjemné chvíle.

  „Doma u reverenda jste byli?“ klidně se otáže. Simply se usměje a žmoulá kobouk. I Zack stojí v pozoru.

  „Ne slečno Hansen. Mysleli jsme, když jsme slyšeli hudbu...“ Simply drmolí.

  „Ach tak. No pokud vím je doma. Omluvte mně pane...“ odmlčí se.

  „Omlouvám se“ a má pocit školáka přistiženého v sousedově zahradě na hruškách. “Jmenuji se Zack Gray a jsem hostem u Matta Dermonta.“

  „Tak vy jste ten kdo vyhrál ranč. Povídá se to po celém městě. Jeďte dál. Reverend Canfield Vás rád uvítá a pozná. Já musím ještě cvičit. S Pánem bohem.“ Simply se Zackem zamumlají totéž a vyjdou ven na sluníčko. Zack tiše hvízdne.

  „Být generálem v jižanské armádě tak to vyhraji.“ Simply se uchechtne.

  „Jo slečna Hansen je kádr. Všichni se ji bojí a nikdo proti ni neřekne nic špatného.“

  „Zajímavá žena,“ pronese Zack když odvazuje koně.

  „Jo je. Jednou se tu objevila a zůstala. Prohlásila, že ta banda výtržníků – to znamená místní děcka, potřebuje pevnou ruku a bylo to. Brzy si vydupala, aby ji postavili školu. Zároveň tam bydlí. Někdo“ nakloní se k Zackovi a rozhlédne se“ říká, že hledá svého snoubence, který utekl od oltáře, ale podle mně jsou to řeči. Nedokážu si představit někoho kdo by to dokázal.“ Zack se rozesměje na celou ulici. I Simply na chvilku zapomene na Matta. Pak se zatváří ustaraně.

  Zack se zatím rozhliží po městečku. Posledně si tady moc nepobyl a i teď vidí jen kousky z městečka skoro města. Hlavní třída a od toho se dělí další uličky a další...přemýšlí o městečku. Z jeho úvah ho teprve vytrhne Simplyho hlas.

  „Dobré odpoledne reverende Canfielde.“

  „Dobrý den Simply“ odpoví příjemný hlas. „Kdo je to s tebou?“ otáže se klidně. Zack zvedne k němu hlavu. Na verandě dřevěného domu sedí u stolku starší muž kolem čtyřiceti let v košili a kalhotech. Popijí asi čaj nebo kávu a vlídně se na ně usmívá. Šedé, ale už trochu prořídlé vlasy pečlivě učesané a na nose má brýle. Dvě modré oči veselé a optimisticky hledí na svět. Zack si oddechne. Už se bál, že to bude jeden z těch fanatických kěží, kteří by raději kázali s koltem než s bibli.

  „Dobré odpoledne“ a smekne klobouk. „Jmenuji se Zack Gray a bohužel neseme špatnou  zprávu. Nevíme jak to říct, ale Matt Vás prosí o poslední pmazání.“ Simply polkne a nenápadně si utře oči rukou.

  „Cože?“ vydechne údivem reverend Canfield a hledí na ně jako na duchy.

  „Nechce dál žít. Povídal jsem, že bez jedné nohy klidně může, ale je tak paličatý a  odhodlaný umřít. Prosím zkuste ho vy přesvědčit.“ Reverend se zvedne a vejde dovnitř. Na stole s kostkovaným obrusem zůstane konvice a šálek s čajem.

  „Jedeme!“ řekne nekompromisně reverend Canfield a po cestě mi vyličíte co se vlastně stalo. Nemohu tomu uvěřit. Byl tak mladý a plný sil. Měl před sebou budoucnost. Skvělou budoucnost“ povídá po cestě k nájemné stáji, kde má schovanou bryčku s koněm.

  „Taky tomu nerozumím. Otče Canfielde, prosím, moc nám na něm záleží“ promluví Simply. Reverend Canfield stiskne rty. Nic neříká. V ruce drží bibli a v druhé ruce nese tašku.

  „Zdravíčko reverende Canfilede. Potřebujete bryčku?“ bodře pronese jednonohý Bill Sanders. „Jedete k svatbě nebo snad“ a pokřižuje se „ k pomázání? Nebo jen někoho navštívít?“ Pronese nadějně Bill s cigaretou v koutku úst.

  „Tak tak. Mladý Matt z ranče Little oak potřebuje poslední pomazání“ pochmurně pronese reverend. Sandersovi vypadne cigareta z úst a otevře je do široka. Stojí tam a valí na ně oči.

  „Matt myslíte Matta?“ nemůže tomu uvěřit. Reverend opět přikývne. „Bryčka!“ To ho vzpamatuje a zajde pro kobylku hnědé barvy s bílou punčoškou. Rychle ji zapřáhne do jednoduché bryčky. Reverend Canfield hodí tašku vedle sebe,  nasedne, vezme otěže do ruky a mlaskne.

  „Hyjé Madla!“ Ta se zapře a bryčka se rozjede.

  „Tak povídejte.“ Simply upře na Zacka oči.

  „Tak dobře. Možná nevíte, ale když jsem se setkal s Mattem v horách, byl jsem nemocný tuberkulózou. Uzdravil jsem se...“

  „Děkujte Pánu. Pomodlím se za Vás synu“ zadrmolí otec Canfiel. Odpočinuta Madla hezky kluše a vítr ji cuchá hřívu. Zack si povzdechne, že to byl spíš Matt kdo ho uzdravil.

  „Doprovodil jsem ho sem dolu a pak jsem byl u doktora...“

  „Lockwooda. Jezdil tam mattův dědeček. Kapacita. A dál?“ obdivně pronese. Jen kdyby mně nepřerušoval pořád, posteskne si Zack.

  „A ten mi řekl, že potřebuji čistý vzduch a suché prostředí, ale přitom horské a Matt mi nabídl...“

  „To je celý on. Přesně takový byl Sean. Jeho dědeček. A jak miloval svoji paní. Paní Mary Katherine byla dáma. Stejně jako Sean byl džentlman.“ Zack si povzdechne. To by mně zajímalo kdo to tady vypráví.

  „Tak jsem zůstal u něho jako host. Pan doktor Lockwoode mi předepsal dietu...“ Zack čeká, jestli k tomu něco neřekne. Asi ne a dokončí větu „ a k tomu mléko.“

  „Panebože!“ vykřikne reverend Canfield. „Lituji Vás hochu a jak se mu to stalo?“ Zack si odkašle a neví jak pokračovat. Přece mu neřekne, že mu na nohu stoupla kráva. Vypadalo by to nepatřičně. Všichni by se smáli a to nemůže dopustit. „Stoupl mu na nohu jeho kůň Plamen.“ Simply otevře ústa, ale zas je zaklapane. Poděkuje mu očima a Zack se ani nezačervená nad tou lži.

  „Tak trochu se vyznám ve felčařině. Armáda severu“ skromně přednese otci Canfieldovi svoji kvalifikaci a trochu popíchne Simplyho. „Byl jsem tam jako felčar tak se vyznám a no gangréna.“ Všimne si jak se reverend zamračí.

  „Sloužil jsem pod McLellanem. Skvělým generálem“ Zdůrazní a podívá se na ně dva. Ti pochopí. „Vojenský kaplan.“ Víc nedodá.

  „Jistěže byl a už tam budeme“ prohodí k nim otec Canfield. „Chápu, že by raději zemřel než být bez jedné nohy, ale ... „ zaslechne  dunění a zbledne. I Zack se Simplym poblednou. Indiáni? Tady? V panice se začnou rozhlížet kolem sebe.

  „To je Šedý vlk a Dakota.“ Vykřikne ulehčeně Simply. Reverend skoro pustí otěže z rukou jak se mu ulevilo a Zack zas přikývne. Mír s Indiány je velmi křehký a jsou to zdatní válečnici ať si povídá kdo chce co. A svoje vlasy má rád každý.

  „Páni!“ všichni vydechnou údivem. Před verandou hoří velký oheň a zřejmě Dakota  bubnuje na buben. Okolo ohně tančí Šedý vlk, ale úplně změněný. V tváří pomalovaný barvama a v slavnostním úboru, na hlavě čelenku. Zack polkne. Tak to bude těžké.

  „Pane reverende! Prosím řekněte mu něco!“ Otec Canfield pohlédne na Mary, která klečí v pachu na kolenou a vztahuje k němu ruce. Zack se Simplym seskočí z koně. Už je pozdě večer a nad obozor se vyhoupl měsíc.

  „Kde je?“ a tišeji dodá. „Co to má znamenat?“ Kývne nenápadně k ohni.

  „Tanec mrtvých“ s pláčem mu vysvětlí Mary. „Aspoň tak mi to Šedý vlk řekl.“ Začne brečet. Vytáhne zmačkaný velký kapesník a vysmrká se. „Pojďte reverende. Nechce nic slyšet. Dokonce jsem mu upekla jeho milované máslové sušenky se skořici. Nevzal si ani drobek. Neochutnal dobré maryiny sušenky. Prosím domluvte mu, ano.“

  „Pokud se tak rozhodl nic nezmůžu, Mary“ laskavě se ji snaží připravit na to nejhorší. Zack se Simplym jdou za nimi. Mary obejme Simplyho kolem krku a brečí mu do košile. Ten zrudne a něco zakoktá.

  „Běžte dál“ zřejmě chce říct Zackovi a otci Canfieldovi, ale s Mary v náručí dostane ze sebe jen neidentifikovatelné skřeky.

  „Co je to za smrad“ vyřkne krutou pravdu reverend Canfield. Zack se v duchu zašklebí, ale rád vysvětlí zápach.

  „Léčebný obal na nohu.“ Pochmurně pronese Zack.

  „Už z toho bych zemřel!“ suše pronese reverend. Zack se zašklebí. „Jak dlouhou?“ otáže se.

  „Týden.“

  „Můj obdiv. Statečný to muž.“ Položí tašku na zem vytáhne štolu a přehodí si ji přes krk. Políbí jeden cíp a pak vytáhne nádobku. Otevře dveře a vyděsí se. To je Matt, který jel na Hnědákovi závod a skoro jej vyhrál, který nádherně zpívá při nedělních kázaních, jeden z největších vlastníků půdy a majitel nekrásnějších koní v okolí sto mil?

  Vypadá strašně. Vyhublý, nemytý, všechno v místnosti je nasáklé bylinným obkladem z nohy. Oči má vyhaslé jako bez života a mělce oddechuje. Otec Canfield se pokřižuje.

  „Matte?“ optá se nesměle. Ten k němu přetočí hlavu.

  „Rád Vás vidím otče Canfielde. Škoda, že Vás nemohu přivítat“ Matt to říká tak tichým hlasem, že je ho sotva slyšet. „Konečně budu mohl odejít očištěný od všech hříchů.“

  „Na to je brzy Matte“ konejšivě pronese a vezme jeho ruku do své. Ten na něho pohlédne s beznaději v očích.

  „Ne je konec. Cítím to. Cítím jak pomalu odcházím za dědečkem. Poslední vůle je tam v šuplíku. Děkuji ti Zacku, že jsi mi splnil poslední prosbu.“

  „Prosba umírajícího je posvátná “ řekne Zack se smutným úsměvem a  rychle smekne klobouk, který zapomněl sundat ve dveřích. Prsty si pročísne vlasy. Mattovi se při tom jednoduchém gestu rozzáří oči a pak pohasnou. Už nikdy se nepodívá do jeho tváře, nikdy se ho nedotkne. Bohužel mu nebylo souzeno poznat aspoň část toho co si naplánoval, část lásky. Chtěl by... ale on umírá.

  „Požehnejte mi otče, prosím a skončete to. Nechci bez nohy být. Jak bych se miloval, jezdil, prosím otče Canfielde.“ Tiše to pronáší a Zack má sklopenou hlavu. Nechce mu vidět do obličeje.

  „Jsi rozhodnutý synu?“ Musí se ho otázat. Matt se podívá po Zackovi.

  „Ano jsem.“ Reverend Canfield  mu položí ruce na tělo a začne se modlit. Pak otevře nádobku a smočí prsty v oleji. Udělá kříž na čele a odříká.

   „Skrze toto svaté pomazání

   ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže

   milostí Ducha svatého. Amen.

   Ať tě vysvobodí z hříchů,

   ať tě zachrání a posilní. Amen!“

   Složí pomalu štolu a schová olejíček do tašky. Povzdechne si.

  „Je mi dobře děkuji Vám otče. Konečně budu moci zemřít klidně.“ Pohne se a napřáhne k němu ruce. Reverend je stiskne, když si všimne jak z jeho nohy spadne deka. Zvědavě sundá obvaz. Zack zbledne a reverend se zamračí.

  „Zacku, Matte můžete mně to vysvětlit?“ a zvedne do výšky černý hadr. Zack se ošije a udělá krok stranou. Matt udiveně prohlédne hadr.

  „To je ten obklad co mi ho dal na nohu Zack.“ Oba se otočí k Zackovi. Ten se nejistě usměje.

  „Můžeš mně vysvětlit Zacku Grayi proč mně voláš k Mattovi, kterému jen slezl nehet u nohy?“ pečlivě vysloví každé slovo. U dveří zalapá po dechu Mary a Simply. Zack se široce usměje.

  „To je perfektní. Víte špatná diagnóza!“ Všichni po něm se podívají a Zack se otočí k Mattovi. „Promiň Matte. Mňau!“ dodá a rozeběhne se ke dveřím. Mine zkamenělou Mary se Simplym, kterým ještě nedošlo co se stalo. Zato Mattovi a reverendu Canfieldovi ano..

  „Počkej zbabělče! Neutíkej přede mnou! Chci vysvětlení!“ Houkne na něho Matt, který z ničeho nic ožije.

  „Žádné není!“ vykřikne Zack, když škobrtne podpatkem o koberec a svalí se. Otřesená Mary zaslechne sotvá slyšitelné Auu utlumené kobercem  indiánské výroby. Venku bubnuje Dakota Pochod mrtvých a Šedý vlk zpívá pochmurnou píseň.