Shounen - ai povídky

Přestřelka

„Jak to, že nebyl s nimi?“ optá se Matt. Chladnokrevně počítá náboje. Nemá jich moc. Zbytek je v tašce u koně. Zakleje znovu. „Jak jsi na tom s náboji?“

„Blbě,“ ušklíbne se. „Budeme muset šetřit. Jedna rána jeden cíl.

„Byl bych raději, kdyby to šlo z očí do očí.“

Zack se uchechtne. „Takový je život, zelenáči.“

„Starouši, já to vím. Je mrtvý?“

„Jako mrtvola. Jo, tuhej jak podešev. Mířím vždy přesně. Kde jsou?“

„Kdybych věděl, střílel bych. Rozdělíme se, ne.“

Zack přikývne. Matt si umí poradit. Je to zatraceně nemilé, že je objevili. Měli být opatrnější, ale tábor s ženskou a jak si špásují, je dokonale uklidnil. Kdo mohl tušit, že jeden z nich nesnáší ženské? Teď je trochu pozdě na uvažování o tom, co mohlo být a co měli udělat. Ale byl v daleko horších situacích. Znechuceně se kolem sebe rozhlédne. Změť křovin. Jakmile se pohne, je to slyšet jak salva z děl. Musí je zlikvidovat. Zajímalo by ho, zda jich tu není ještě víc. Mohli poslat někoho na hlídání. Kdo ví?

Pohne se směrem k táboru, když uslyší výstřel. Matt? Má chuť zařvat. Proč najednou má strach? Matt je rychlý, ale tady nejde o rychlost, připomene si. Zaváhá, kudy má jít. Směrem k táboru nebo k výstřelu? Matt si poradí. Oči mu studeně zahoří. Jestli ho byť jenom škrábli, mohou počítat s nepříjemnou smrti.

Opatrně se plíží k táboru. Chtěl by dostat do ruky toho Bastiena, nebo jak mu říkali. Ten zmetek s pichlavýma očima se mu vůbec nelíbil. V ruce lehce svírá zbraň. Přesune se k stromu, který tu záhadným způsobem drží, přestože ho křoví doslova dusí.

Opatrně udělá krok.

Prásk! Zaklení. Zack se chladně usměje. Kdopak to asi schytal, mihne se mu hlavou, ale nečeká a vrhne se stranou.

Prásk. Výstřel odloupne trochu kůry.

„Hej, chlapi, jsou dva!“ zařve ten, kterého má před sebou.

Zack sprostě zakleje. Aspoň kdyby bylo něco vidět, ale to křoví je dokonale maskuje. Nic horšího snad nezažil. Dokonce ani tehdy na poušti ne.

„Jasně!“

Bastie. Krucinál, kolik jich je? Jak mohl být tak neopatrný? Vpadl do pasti jako myška. Jenže kocouři jsou tu oni. Dostanou co proto. Musí nějakého nechat naživu. Velmi opatrně posune nohu. Odstraní lístečky i větvičky z dosahu nohy. Udělá krok. Vidí ho? Zdá se, že ne. Zahlédne kus kostky, co by mohla být košili. Namíří a vystřelí.

„Doprdele, dostal jsem to!“ zařve. „Bastie, kde jsi?“ Ticho.

Dostal ho snad Matt? Ale od toho prvního výstřelu ho není slyšet.

„Tak se ukaž, kryso. Co férový boj?“

To zrovna, pomyslí si Zack. Má ho za pitomce?

„Hej, kdo vlastně jste?!“

Zackovy rty se zvlní. „Doc Holliday!“ vykřikne a vrhne se kupředu s výstřelem. Zachroptění.

„Šéfe! Pitte!“

Zack se k němu opatrně přesune. Šťouchne do něj. Pěkný kus mrtvoly, usoudí.

„Pitte! Ozvi se!“

Prásk. Zařvání a další výstřel. Zack nehnutě leží na zemi. Do toho se nebude montovat. Spíš dává pozor na okolí. O druhém vědí, ale kde je třetí? Plavovlasý muž s koženou vestou? Někde musí být, ale kde? Podívá se mu do tváře. Nezná ho, ale je škoda, že není živý. Aspoň krapet.

Zack to zvládne, pomyslí si Matt, i když mu dělá starost terén. On se v něm vyzná, ale Zack ne. Opatrně se plíží vpřed. Musí je dostat. Udělá krok, když ucítí líznutí, otočí se a vystřelí po směru výstřelu. Zásah. Úspěch ho zahřeje, ale přesto se vrhne na zem. S hlavou zabořenou do nějaké pichlavé květiny nadává. Ještě dobře, že tu nejsou kaktusy. Obrátí se na záda, protože vstát se neodváží. Je hezky, když slunce zapadá, ale taky to znamená, že za chvilku nebudou vidět ani na krok.

Kolik jich je?

Zaslechne výstřel a potom velmi zřetelný hlas. Bastie se jmenuje. Byl hrubý na tu ženu, i když zřejmě to vyžadovala.

„Hej chlapi, jsou dva!“

Snad si nemyslí, že odpoví? Takový zelenáč snad není nikdo.

„Jasně!“ zaslechne vzdálenou odpověď. Rukou si sáhne na bok. Pálí ho to. Vypadá, že ho skoro dostal. Trochu krve, ale bude v pořádku. Napne sluch. Hnul se? Zasáhl ho? Zřejmě ano. V tu chvílí neslyšel nic.

Ne, určitě nedostal, na to byl výstřel namířen příliš za rychle.  Přetočí se a snaží se odplazit. Po každém pohybu se zastaví. Nebylo by lepší rychle vyrazit?

Ne, skoro divoce zavrtí hlavou. Neví přesně kde je. Byl by jak holub na střeše. Stačilo by si počkat. Hotovo. Zvedne se. Poklekne. Nesnáší tu hru smyslu. Zavře oči, jak ho to učil Šedý vlk. Sice proti zvěři… ale copak oni nejsou zvěř? Zaposlouchá se. Oprostí všechny smysly kromě sluchu. Slabé zašramocení. Příliš těžké na zvíře. Namíří tím směrem zbraň.

Zadrží dech. Je to on nebo ne?

Co, když je to Zack? Má zavolat nebo nemá? Nemůže to být on. Není to on.

Je už blízko. Nevidí ho. Z dálky zaslechne nějaký hovor. Je příliš daleko. Usměje se.

Prásk. Zack? Bandité?

„Šéfe! Pitte!“ další křik.  „Pitte! Ozvi se!“

Neváhá.

Prásk!

Řev a zmatené pobíhaní. Zasáhl, ale ne příliš dobře. Zahodí opatrnost a vstane. Je tam. Přesně vystřelí. Zachroptění. Vrhne se k němu a schová za tělo. Naslouchá.

Šumot vánku. Je pomalu tma. Dva jsou vyřízení. Chladně překontroluje jeho stav.

„Kde jsi?“ Muž s plavými vlasy, hadí vestou. Jeho smích byl hrubý, divoký. Jako zvířete. Uvědomí si, že je nejnebezpečnější. Musí si dát zatraceně pozor, aby na něj nenatrefil. Kde je asi Zack? Půjde k němu.

Zack zkontroluje munici. Vynadá si, že mohl být tak neopatrný, proto ji sebere od Pitta.

„Gracias,“ poděkuje mu. Něco schová do kapsy, dalšími dobije revolver. Co teď? Chybí poslední. Půjde směrem k poslednímu výstřelu. Uvědomí si, že si může Matta splést s banditou. Bude muset se ozvat. Nerad by ho zabil. Pomalu se šine křovím. Možná utekl, ale pochybuje. Zůstal. Chce se pomstit. On by se chtěl pomstit. Kde může být Matt? Po deseti minutách narazí na tělo. Shýbne se k němu, ale očima kontroluje okolí. Nic. Prohlédne si okolí. Tudy šel. K němu. K čertu, minuli se.

Obrátí se, když uslyší výstřel. Lehne si a rychle se snaží zmizet. Uvědomí si, že někdo střílel z výšky. Odkud? Snaží se uhnout z dráhy výstřelu. Ten druhý taky zřejmě mění stanoviště. Chytrý.

„Matte!“ zvolá klidně. Jsou tu jenom oni a ten druhý na vrcholku. Buď strom, nebo ta strž. Jak ho mohl vidět?

Prásk!

Zack sebou trhne. Matt?

Po pěti minutách opět zavolá. „Matte!“

„Tu jsem!“ Díky bohu, uleví se mu. „Nestřílej. Ten pitomec je někde nahoře.“

„Kde?“

„Kdybych věděl, nestojím tu jako socha. Nevím. Syčák parazitický. Budeme se muset odhalit.“

„Není tím směrem nějaký strom?“

„Jo je, ale jakmile se k němu přiblížíme, můžeme se rozloučit s maminkou.“

Zack se uchechtne. Uvědomí si, že se v životě tolik nenasmál jako s Mattem. Rozhodně nedopustí, aby se mu něco stalo. „Matte, já vyrazím a ty oklikou. Střílej vzhůru, ne do mě.“

„Neboj se.“ Oba pomaloučku vyrazí. Spíš jdou po čtyřech než po dvou. „Jsi zraněný?“ zavolá tiše.

„Jo, ale vydržím to. Škrábnutí. Trochu to pálí, ale nic víc. Nech ho naživu!“

„Neboj se.“ Jdeme na to. Oba vyběhnou směrem k stromu a to zmate plavovlasého. Najednou neví po kom střílet. Když se rozhodne, je konec a on nikoho nevidí. Kde jsou? Rozhlíží se kolem sebe. Pušku lehce drží v rukou. Seskočí dolu, když ucítí pistoli.

„Ruce vzhůru.“

„Máš ho?“

„Jo. Sakra!“ Matt se k nim přiblíží, když uvidí rvačku. Zvedne oči vzhůru, ale potom se naštve. To nejde, aby mu někdo mlátil Zacka! Plavovlasý najednou ucítí další osobu, otočí se, ale to už ho Matt praští pažbou do spánku. Oba sledují, jak vyvrátí oči a klesne na zem.

„Hotovo. Svázat a donést do tábora nebo ke koním?“

„Tábor.“ Zack ho vezme za nohy a Matt pod paží. Za chvilku toho mají dost. V táboře ho složí, a zatímco čekají, až se probudí, přihodí na oheň a prohrabou zavazadla.

„Nic. Obyčejní banditi. Náš milý plavovlasý je blb. Podívej, co si schovával.“

„Jej. Je mu podobný, co tomu říkáš?“

„Že šerif bude mít radost.“ Dívají se na umělecký vyvedený plakát s 1000 dolary za loupežné přepadení banky se smrtí.

„Pusťte mě!“

„Probudil se, Zacku.“

„Slyším. Tak povídej.“

„A kdo jste.“

„Má pravdu, Zacku nepředstavili jsme se.“

„Majitele ranč Little oak. “

„Doprdele.“

„Pochopil to, Matte. Je chytrej.“

Matt se usměje. Dřepne si k němu. „Tak to vyklop. Copak tu madame chtěla?“

„Madam? Děvka…Au!“ zavyje, když ho Zack kopne. „Dyť je to pravda.“

„Je to žena, ty hulváte. Tak povídej.“

„Nic neřeknu.“

„Matte, které koleno mám prostřelit?“ Zamíří revolverem na nohy. „Pravé nebo levé?“ Muž se vyděsí.

„Ježíši, ne to ne. Přestaňte.“

„Stačí maličko. Povídej,“ řekne mu tvrdě Matt.

„Dobře dobře, jen mi ho nestřílejte.“

Zack se na Matta usměje. Jsou prima dvojka. Skoro jako s Wyattem.

„Našla nás. Jasně, chtěla utéci, ale když poznala, že neuteče, změnila názor. Hned tři bože, ta jela. Skoro jsme jí nestačili. Najala nás na přepadení ranče, ale pořád nás tu držela. Nechápeme proč. Pořád mlela o sněhu, ale nebyl tak hrozný. Přijížděla tu každý večer a vozila nám jídlo a chlast. Hele, pustíte mě?“

„Matte?“

„Zacku, myslím, že modrobílý pruhovaný oděv mu bude slušet.“

„Cholera!“

„Přesně. Chytíme koně a jedeme k šerifovi.“

Zack jde ke koním. Vybere silného hnědáka. Osedlá ho a nandá uzdu. Přehodí ho přes sedlo, ruce svážou koní pod břicho. Matt zatím osedlá druhého. Vyjedou ven. Když dojedou k Lucy a Applemu, Matt si přesedne. Rozjedou se k městečku. Tiše si pohvizdují a ignorují lupičovo hekání. K ránu jsou před vězením pokrytí prachem. Odvážou zpitomělého plavovlasého.

„Hardy, jsi doma?“

„Nejsem, co mi to vezete?“

Matt mu ukáže zatykač a vše vysvětlí. Hardy hvízdne. „Co chcete teď dělat?“

Matt se podívá na Zacka. „Jedem k Bannyonovi.“

„Fajn, jen to tam nevylidní.“

Matt nic neřekne, vyhoupne se na koně.

„Počkej!“ Matt zadrží Lucy. Zack se podívá po Hardym, který drží zřejmě zatykač. Seskočí.

„Co je?“ Hardy se podívá po Zackovi,ale ten si jich nevšímá. Ukáže Mattovi zatykač. Matt si ho přečte a potom pochopí. „Co chceš s tím dělat? Chceš je zatknout?“

„Myslím, že už mám špatné oči. Někam ho zašoupnu, ale dávej na indiány pozor. Ne, že bych je neměl rád, ale nerad bych některého z nich zatýkal, jen proto, že v minulosti patřili k tlupě, která se specializovala na krádeže. Chápeš?“

„Jasně, Hardy a děkuji. Oni, myslím, že se jen u nich schovávali.“

„Přesto je na ně vypsána odměna. Dávejte na sebe pozor!“

„Budeme! Jupíí kupředu!“pobídnou koně, kteří se rozeběhnou přímo k nepřátelskému ranči. Za městem zvolní. Oba na sebe pohlédnout. Uvědomí si, že jedou do nepřátelského hnízda. Netuší, co je tam čeká. Před rančem zvolní.

„Co teď?“

Zack se podívá na oblohu. „Přátelské seznámení se sousedy. Jedeme.“

„A co když nás nepustí dovnitř?“

„Potom promluví mister Colt.“ Oba se na sebe zazubí. Mají jasno. Na nádvoří seskočí z koní. Nechají je stát se spuštěnými uzdami.

„Dobrý den!“

„Vypadněte!“

Matt se podívá po Zackovi. „Asi bude muset promluvit zbraň.“

„Přišli jsme se optat, zda máte v pořádku stáda, kvůli objeveným banditům. Všichni jsou stíhání přes šerifa!“

„Cože?“ Ven vyjde pohledný muž s brýlemi na očích a dokonalém vyžehleném obleku.

„Nedaleko jsme pochytali bandity. Přijeli jsme se optat, zda máte stáda v pořádku.“

„Samozřejmě, že jsou v pořádku.“

„To jsme rádi, protože v zimě nám se někdo pokusil otrávit koně.“

„Doufám, že jste ho chytli.“

„Ano. Je mrtvý. Šerif je teď vyslýchá. Povídal velmi zajímavé věci. Edita je doma?“

„Co chcete mé ženě?“

Zack se usměje. „Zapomněla v táboře vlásenky.“ Matt se podiví. Nevzpomíná si, že by je tam viděl.

„Ty kurvo!“ zavřeští muž, otočí se a jde dovnitř. Za chvilku slyší ženský jekot.

„Krucinál.“

„Kolikrát ti říkám, aby se to nikdo nedozvěděl!“

„Kdybys byl co k čemu, nemusela bych si shánět chlapy! Měl jsi mě nechat a ty své kurvičky taky. Ještě dobře že jsem se nenakazila! Chcípni konečně.“

„Já ti dám!“

„Pěkná rodinka,“ poznamená k Mattovi. Tomu je smutno.

„Tak dělej, chceš je vidět? Byli všichni tři a tady taky další a další. Nemůžeš co? Ty, ubožáku! Kašlu na tebe. Au… Nech mě! To bolí!“

Matt chce zasáhnout, ale Zack zavrtí hlavou. Je to jeho žena, nemohou zasahovat. „Nech je být. Najdeme Bannyona.“

Matt přikývne.

„Jsi to ty Izzy? Už jsi ho zničil?“

„Ne ještě.“

„Pospěš si. Musí zaplatit za to. Potom to vše je tvoje…“

„Co tu děláte?“ ozve se přísný hlas a oni pohlédnou do tváře Luciy, mexické hospodyně. „Pán je nemocný. Už to není on a ti dva. Odejděte. Nechte ho dožít.“

Zezadu domu se ozve křik. Co mají dělat? Mají to tak nechat? Ale co když opět otráví koně? Najednou uslyší řinkot a jekot. Vyběhnou z místnosti.

„Konečně volná!“ divoký smích. Na podlaze leží Izzy s rozbitou hlavou. Zack k němu opatrně přistoupí a sáhne na krk.

„Mortuus.“

Podívají se na ženu, která pořád se divoce směje. Tančí kolem mrtvoly.

„Zbláznila se?“

„Nevím.“

„Postarám se o paní.“ Oba se na sebe podívají.

„Lucia, můžeš nám pár věcí říct? V zimě někdo nám otrávil koně. Dobře víš, že nikdo ze západu by to neudělal.“

„Jo vím. Pan Izzy to přikázal své ženě. Nevycházel z ranče. Bál se vlků, indiáni a já nevím čeho. Zbabělec.“ Odfrknutí. „Ona někoho našla. Chlapci ji nemají rádi. Je bláznivá, no má ráda mužské, ale s pánem nic neměla. Divné. Slyšela jsem to, ale popravdě je to jejich věc. Nesouhlasila jsem, ale pán Bannyon už není to co dříve. Má záchvaty. Hodně zlé. Samozřejmě, že chce vaší smrt.“

„Za jeho záchvat nemohu.“

„To vím a teď vypadněte. Paní Edita už nebude to co dřív a bez svého manžela je nic. Poslouchala ho na slovo. Až na ty chlapy.“

„Zvláštní.“

„Myslíte? Nevím, co budu dělat. Ale pan Bannyon povídal ještě o jednom příbuzném. Nechám reverenda napsat mu dopis. Je neškodná, opravdu vidíte?“ Oba se podívají po Editě, která klečí na koberci, něco sbírá a vije věneček.

„Nashledanou.“

„Vypadněte. Udělali jste tu už dost škody.“ Venku se nadechnou a podívají zpět na ranč.

„Byla to naše chyba?“

„Ne. On za to může, že na mě vytáhl zbraň. To jeho chamtivost ho dohnala k tomuhle. To, že je na kolečkovém křesle by nemělo ovlivnit jeho úsudek. Jen tě chtěli zničit. Konkurenci, získat další majetek. To se děje…

Prásk!

Matt spadne z koně. Zack vystřelí do okna. Neví, koho zabil, ale je mu to jedno. Rozhlédne se kolem, ale nikoho jiného nevidí. Kde jsou honáci?

„Matte?“ Klekne si k němu.

„Dobrý.“ Posadí se. „Zaškrť mi to. Kdo to byl?“

„Nevím a je mi to jedno.“ Zaškrtí mu ránu šátkem. „Můžeš se dostat na koně?“

„Nejsem mrtvý. Pojďme spolu do postele, uvidíš, jak jsem čilý.“

„Večer. Jedeme za Dakotou.“ Dojedou k němu. Matt řídí Lucy jednou rukou.

„Konec?“ optá se Dakota. Je rád. Konečně se vrátí na ranč.

Matt přikývne. „Vyskoč si za mne.“

„Půjdu pěšky. Mám nedaleko schované věci. Jsem rád, že je konec. Kdo to byl?“

„Ti dva z města. Je mrtvý a ona šílená. Uvidíme se večer.“ Dakota přikývne. Je rád, že noční můra skončila.

Za dvě hodinky dorazí k ranči. Matt se drží, ale je mu slabo. Dopotácí se do kuchyně, kde všichni čekají na verdikt. Mary je nervózní. Bude moci odjet zařizovat svatbu nebo ne? Matt si sundá oblečení. Paže se okamžitě zalije krvi.

„Tady.“ Podá jim alkohol a ze skříně přitáhne nastřihané pruhy. Zack ho ošetřuje. Matt natáhne ruku nad podlahu. Mary nesouhlasně mlaskne, ale zack nalije na ránu štědrou dávku. Matt stiskne zuby. Pálí to jako oheň.

„Zavaž!“ zachraptí.

Zack pečlivě váže jeden pruh za druhým. Zkontroluje, jestli ho neškrtí. V pořádku. Matt ohne ruku. „Ještě, že to je čistý průstřel a střílel revolverem a ne puškou. To bych na ní mohl zapomenout. Ještě boj. Je to jen sedřená kůže.“ Zasykne nad Zackovou léčebnou metodou.

„Tak co se stalo?“

„Byli to ti dva. Najali i bandity, kteří měli ranč přepadnout, až tu nebudeme.“

„Panenko Maria!“

„Jo. Podařilo se nám je zabít a poslední se smaží u šerifa Hardyho. Pobude tam nějakou chvilku. Ta žena zabila svého manžela a zbláznila se. Lucia nás vyhodila.“

„A starej Baynnon?“

„Není už to, co býval. Lucia i honáci povídali, že má záchvaty vzteku. A má. Dokonce nás nepoznal, že jo Zacku.“

„Jo. Je mi ho líto. Je to nejhorší konec, jaký si dovedu představit. Měl bys jít do postele.“

„Jasně. Jsem trochu unavený.“ Zvedne se, trochu zapotácí se, ale Zack ho podepře. „Mary udělej něco skvělého k jídlu a zítra to oslavíme a začneme se chystat na odjezd.“

„Jasně, Matte. Víte, jsem ráda, že je konec. Nemusíme se bát.“

Všichni se usmívají, jen Narcissa vyhlíží ven.

„Proč tu?“

„V noci na tebe lépe dohlédnu a máš tu víc místa.“

„Dobře, je mi slabo.“ Je mu mizerně. Hlavně, že se vyspí. V noci nespali.

Lehne si a spí. Zack se na něj dívá. Perfektní. Přesně tak to má být. Odejde do kuchyně.

„Matt?“

„Usnul jak špalek. Ztráta krve ho oslabila. V noci na něj dohlédnu, jestli nedostane horečku. Šedý vlku, máš na to nějaké bylinky?“

„Donesu ti, ale Matt je silný.“

To je. Rychlý a fakt dobrý parťák.

„Mléko. Dvojitá porce.“ Ona mě chce fakt zabít. Vezme hrnek a vypije ho. Mary přikývne. „Matt by to tak chtěl.“

Jo vím to. Proč to taky piju? Ušklíbne se.