Shounen - ai povídky

Přítel z dávné minulosti

S myšlenkou Co je moje nesahat, vrazí Matt sevřenou pěst tomu neodbytnému cizinci přímo do boku a druhou se rozežene hned na to. Taková nehorázná drzost sahat na Zacka zatímco on se ho sotva dotkl. S uspokojením vzdáleně slyší jak cizinec vyhekne. Bože ta slast. Připraví se na pořádnou mlátičku, když ucítí jak ho Zack odtahuje a praští. Jenom vyhekne, i když to moc nebolelo.

„Proč?“ vyhrkne a s uspokojením zírá na toho vetřelce, který je předkloněný skoro na zem. Dostal jsem toho zmetka.

„Řekni mu že ho zabiji!“ sotva slyšitelně zahrčí muž. Zack v ten moment neví co dělat, když vidí jak ze saloonu na ně se dívají sousedé a z ulice další lidi dychtící po vzrušení.

„Já ho zabiji a hned,“ odpálí Matt.

„Potřebujete moje služby pánové?“ optá se zdvořile Krank, který vede v Poplaru docela výnosný Pohřební ústav Stuart Krank.

„Ne děkujeme. Je to jen maličký omyl.“ Ještě aby se jeho dva nejlepší kamarádi začali střílet. Krank pokrčí rameny.

„No kdybyste si ten maličký omyl rozmysleli a zkusili to vyřešit jinak než mírovou cestou, prosím zajděte ze mnou. Víte kde sídlím. Mortisi jdeme!“ hubený flekatý pes za ním vyrazí šouravým krokem se slinami u huby.

„Sakra dost oba dva! Chováte se jak malé děti!“

„Doc...“

„Zack Gray, že Wyatte.“ Ten se zvedne držíc se za bok. Bože ten zelenáč má docela páru.

„Zacku kdo je to?“ otáže se nervózně Matt. Vůbec se mu ten chlápek s pistolemi a novým kloboukem nelíbí a ten jeho knír. Brr. Vůbec není hezký.

„Myslím, že půjdeme si něco sníst. Jako civilizovaní lidé.“ Matt nenávistně pohlédne na toho cizáka co si klidně objímá Zacka. Stejně ho zabije při nejbližší přiležitosti. Jen  musí promyslet jak.

„Jak chceš. Vypadáš jinak, než jsem tě naposled viděl.“ Wyatt Earp si zvědavě a s úžasem prohlédne Doca Hollidaye. Když ho naposled viděl, byl bílý jako stěna, předkloněný a neustále kašlal. Vypadal jako by utekl hrobníkovi z lopaty. Popravdě on a jeho bratři ho už dávno pohřbili. Kdyby tady dostavník nezastavil tak by už dávno zmizel. Jenže teď se mu to docela hodí. Doc vypadá zdravě a jeho pohyby jsou plynule jako velké kočky. Určitě je rychlejší a silnější než dřív. Bude se ho muset vyptat co se s ním dělo od té doby co odešel.

Matt se cestou k jídelně, vklíní mezi Wyatta a Doca. Nebude se o Zacka otírat i když je přítel. Přítel z dávné minulosti, aby to upřesnil.  Přesně ví jak to dopada. Nejdřív přítel a pak najednou může být cokoliv a čímkoliv. Kdepak Zack je pod jeho ochranou a pak není zdravý.

Zack se v duchu baví tím, že Matt Wyatta položil na lopatky. Bože pohled na předkloněného Wyatta byl pohled pro bohy. Nebý toho, že se všichni dívali nejspíš by nic neřekl. Wyatt je rychlý, ale co viděl i Matt umí být rychlý se zbraněmi. Tedy já jsem se zbláznil. Chci aby se jeho přátele stříleli. Opravdu už mně to začíná lézt na mozek. Ale Wyatt je úplně stejný. Vůbec se nezměnil a Matt proč po něm proboha vyjel? Jen ho přivítal. Zakroutí hlavou.

„Jsme tady,“ zahučí Matt. Otevře dveře a má chuť  Wyattovi nastavit nohy a tak aspoň pustí mu před nosem dveře. Ať se postará jak umí.

Zack zavolá na pěknou servírku, kterou potkal už svůj první den v městečku. „Kathy stůl někde stranou ano.“

„Matte, Zacku dlouho jste tu nebyli. Co to bude?“

„Dvakrát opečené brambory, steak a k tomu moučník a pivo?“ poručí Matt ignorujíc toho třetího. Zack zavrtí hlavou. Má pocit, že před sebou vidí dítě. Jenže velké naštvané dítě. Co mu proboha přeletělo přes nos? Nechápe.

„Totéž,“ řekne Wyatt a ignoruje to zelené mládě, kterému teče ještě mléko po bradě. „Vypadáš ehm Zacku jinak.“ Bradka pryč a to ví jak si na ni dál záležet a je jinší. Úžasné.

„To je Matt Darmont a tohle je Wyatt Earp,“ představí je potichu.

„Hmmm,“ nedbale Wyattovo hmm v Mattovi probudí ďábla.

„Jooooooo?“ řekne jen, ale docela v něm hrkne. Zná to jméno a když se podívá na jeho zbraně není mu zrovna dobře. Krank rozhodně by měl co dělat. Zack je nechápavě pozoruje. Co s těma dvěma je?

„Co tady děláš?“ otáže se Wyatt a vzhlédne k té servírce Kathy. Je moc hezká. Možná, že Doc se tu zdržuje kvůli ni? Ale Doc měl rád spíš zrzky bujnějších tvarů a rozhodně ne všechny byly slušné.

„Je mým tichým společníkem na ranči. Vlastním totiž koňský ranč s jménem Little oak,“ ho informuje zlobně Matt, který nesnáší jak ho ten cizák ignoruje a Zack zřejmě ho až moc dobře zná. Začíná mít z toho nepříjemný pocit.

„Ty a na ranči?“ rozesměje se. „Nedokážu si tě takhle vůbec představit.“

„To víš, tak nějak to samo vzniklo.“

„Myslel jsem, že už nejsi mezi námi.“

„Ale smrt pro mně zřejmě neměla místo. Znáš mně. Mám devět životů.“ Wyatt zakroutí hlavou. Něco se muselo stát. Je tak živý? Asi jo. Jenže když ho tak vidí něco mu nabídne. Určitě mu pomůže. „Co jsi vlastně udělal se svou bradkou?“ a rukou si pohladí kníry.

Zack zrudne. „Raději bych se o tom nezmiňoval.“

„Zacku, víš dobře, že jsi v ni nevy... chci říct, že musela jít kvůli té nemoci.“ Wyatt k němu obrátí pozornost.

„Ty jsi ho oholil?“

„Jo.“

„A to ještě žiješ?“ V modrých očích Wyatta zajiskří mimoděk obdivem. Stačilo daleko méně a váleli se pod zbraněmi Doca v prachu ulice.

„Byl jsem v deliriu.“

„Zacku?“

„Dobře vydíral jsi mně prachsprostě,“ vyjede už naštvaně Zack. Dodnes  je mu tak trochu líto té dlouho pěstované bradky a to jak tomu štěněti podlehl nemůže, tak nějak přenést přes srdce.

„Nevěřím tomu. Prostě tohle je neskutečné.“

„Tak tady máte třikrát steak s bramborami, milánkové.“

„Dobrý večer pánové!“ Všichni si hned sundají klobouky a odsunou židle. Před nimi stojí majitelka hotelu nevyčerpatelná žena  Esmeralda Derby, vdova po jednom ze zakladateli městečka Poplar.

„Dobrý večer, madam,“ pozdraví Zack s Wyattem.

„Dobrý večer, paní Derby,“ pozdraví Matt.

„Doufám, že všechno v pořádku. Budete tu přes noc?“

„Ano. Ne. Ano.“ Všichni zrozpačiti. „Ano, paní Derby,“ řekne nakonec Matt. Přece nenechá Zacka ve spárech Wyatta. Musí na něho někdo dohlédnout. Wyatt je stejně nezdopovědný jako Zack a bůhví co by mohl Zackovi udělat. Nevěří mu ani slovo.

„Výborně. Dám vám připravit pokoje a dobrou chuť.“

„Děkujeme.“ Zack s Wyattem pozorují jak houpavým krokem odchází, kdežto Mattovi při těch pohledech je špatně a zmalomyslní. Nikdy Zacka nezíská. Povzdechne si a pustí se do opečených brambor. Je to marné jako loňský sníh. Povzdechne si opět. Jako, že by mohl upéci jablkový koláč. Opět si povzdechne. Nezvládne ho získat.

„Matte je ti něco?“ Zack žvýká kus masa a neklidně pokukuje po Mattovi. Bůhví co ještě by mohl vyvést, ale znepokojilo ho to jak se chová k Wyattovi. Wyatt je jeho nejlepší kamarád a nejednou mu stál po boku v šarvátkách. Ledacos společně zažili.

„Nic, Zacku,“ zahučí a věnuje se dál v  šťourání do brambor.

„Matte tobě nechutná jídlo?“ ucítí ruce Kathy na ramenou.

„Ne je výborné jako vždy. Vyřiď své matce poklonu.“ To jídlo chutná jako piliny. Wyatt si pochutnává a dál ignoruje Matta.

„Jak se mají ostatní?“

„Dobře. Měl jsem menší práci v Coloradu springs a jedu do Denveru. Víš napadlo mně...“ začne mluvit Wyatt a utře si obrouskem rty.

„Probereme to  později.“ Zná ten pohled i tón. Wyatt zřejmě po něm něco chce a on neví co má dělat, ale je to kamarád a pomůže mu. Jenže co s Mattem?

Matt zatím přemýšlí jak ti dva si dobře rozuměji. Společná minulost. Nesnáší minulost. Proč vždy když se zdá, že je všechno v pořádku musí mu vpadnou do zad? Probrat co? Musí to vědět. Musí. Nelíbi se mu jak ho ten pistolník ignoruje. Jako by byl nějaký greenhorn, který prvně vstrčil nos na Západ. Jenže on lovil koně v horách a vyzná se tady. Může být nejrychlejším střelcem západu, ale chová se jako hulvát a moc pozoruje Zacka a moc se na něho usmívá. Nemám ho rád, dojde k výsledku a uklidní se.

„Zacku co myslíš, že bych měl ostatním koupit na Vánoce?“ delikátně mu připomene, že teď má závazky někde jinde. Wyatt vytřeští oči. Doc a Vánoce? Doc s kamennnou tváři nejslavnějšího pokrového hráče pokrčí rameny.

„Potom to probereme.“

„Dobře a nezapomeň jak Simply se těší na lov krocanu,“ snaží se dál. Wyatt se začne smát.

„Ty doc.. Zacku jsi pod pantoflem nebo co? Nikdy bych nevěřil, že ty budeš někde takhle...“

„Není mi už dvacet,“ připomene oboum. Je na oba naštvaný, ale snaží se dál chovat klidně. Je přece hráč.  Matt se chová jako by mu někdo ubližil a Wyatt zas jako by neměl žádné vychování.

Oba se zarazí a Matt zamrká. Nikdy nepřemýšlel kolik mu je let. Pro něho to nemá žádný význam. Jenže asi pro Zacka má nebo to jen řekl tak? Někdy se v něm nevyzná.

„No tak doktore nemohu si na to zvyknout. A nečertí se. Jsme rádi, že žiješ.“

„Já docela taky. Jsem dnes nějak unavený. Půjdeme spát?“ Wyatt vytřeští oči a pro jistotu vytáhne stříbrné hodinky. Mrkne se na čas. Není ani ještě devět a Doc přece byl vzhůru až dokud nedohrál partii. Vždy šel spát s posledními.  On sice pojede zítřejším vlakem nebo dostavníkem, ale spát nemusí zvlášť, když je tu Doc. „Nevěřil bys co jsme spolu s Mattem zažili a víš co možná bychom mohli si zajít na skleničku?“ pokračuje Zack dál jako by si nevšiml šokovaného pohledu Wyatta na hodinky.

„Zahrajeme si?“ V Mattovi hrkne. Moc pokr hrát neumí a stát proti těm dvěma, stáhli by z něho kůži i se spodkama ani by nevěděl jak.

„Ne. Nechal jsem hraní.“ Matt si oddechne a Wyatt zkamení. Ne asi se spletl a to není Doc. Natáhne se nad stůl a podívá se mu zblízka do oči. Je to Doc, jenže se tak nechová. Pro Doca byly karty vším. Matt se spokojeně pustí do jídla. Jednou ho Zack naučí poker a zahrajou si spolu. To maso je skvěle udělané.

Wyatt mlčí taky a pomalu odsune od sebe talíř s jídlem. Zack si ho upřeně prohliží a skoro lenivě se v duchu usmívá. Vidět Wyatta vykolejeného možná stálo za tu bradku a to mléko co musí pít. Co si pamatuje nikdy ho neviděl nerozhodného. Vždy věděl co dělat a on vlastně taky dokud se nesetkal s Mattem. Chce po něm moc, když se dívá na jeho plavou hlavou skloněnou nad talířem. Možná Wyatt má pravdu, že to není on. Čte to v něm jako v knize, že pohybuje, že je to on.

„Chutnalo?“

„Výborné.“

„Zítra ráno budou palačinky poklud máte zájem.“

„Tak na ty přijdu,“ ožije Matt. „Kathyina maminka to umí ani nevím odkud a je to prostě lahoda. Půjdeme... vlastně není kam. Saloon a bohužel je jediný v městě, je rozbitý na padrť a Lucky nejspíš bude vyspávat opici do pozdního odpoledne. Taky doufám, že reverend už odvolal tu klatbu.“

„Klatbu? Kde to jsem? Ve středověku?“

„Ale reverendu zmizel kocour a no náhodu se dnes objevil, jenže ten zuřil...“ Matt poslouchá jak vypráví u kávy, kterou před ně přinesla Kathy s pěkným úsměvem, příběh Izabel. Wyatt je překvapený s jakou vervou všechno ličí Zack.

„Změnil ses,“ nakonec zamyšleně řekne a lžičkou zamíchá černou kávu silnou jako střelný prach.

„Kdybys utekl hrobníkovi z lopaty...“ zamumla Zack. Není to tak úplně pravda, ale nebude Wyattovi všechno vykládat. Změnil ho ranč a Matt a Mary i ti dva indiáni a možná i to jak se o něho Matt stará. Poprvé v jeho ubohém životě má takovou péči, když nepočítá dětství.

„To jo. Smrtka si nevybírá koho si sebou vezme...“ pokrčí rameny Wyatt. Smrt je jeho dvojčetem a každou chvíli může zemřít. „Jdeme spát?“ navrhne. Zack přimhouří oči.

„Jistě. Matte?“

„Jasně Zacku. Zítra bychom měli nakoupit  a brzy vyrazit domu. Je tam hodně práce.“ Chce být se Zackem co nejdřív od šerifa Earpa pryč. Společně se vydají do hotelu, kde je už za pultem čeká Esmeralda.

„Tak tady jsou klíče. Chcete ještě připravit koupel?“

„Ne díky,“ odmítne Zack a po něm i Wyatt a Matt. Matt zapadne do svého pokoje a proklíná se. Měl nějak zařidít, aby v městečku nezůstavali. Jenže to prostě nešlo. Nebo ho měl zabít. To by bylo jednodušší.

Po chvilce Zack se tiše propliží k dveřím Wyatta. Otevře a zmizí. Ze dveří kde je ubytován Matt vykoukne rozzlobená a zároveň zvědava hlava. Tak on se pliží do cizího pokoje. Nestyda jeden. Musí vědět co tam budou dělat. Zavře dveře a vykoukne ven. Možná kdyby se natáhl... šetrně otevře okno a skřípe zubama do taktu  skřípajícího okna. Už slyší hlasy, oddechne si a otevře je dokořán. Snaží se ignorovat kolem jdoucího šerifa, který na něho zařve.

„Matte tak je to v pořádku! Bob dorazil šťastně k reverendu Canfieldovi. Je to v pořádku, ale v neděli bude asi dštít plameny na zloděje.“

„Díky šerife!“ zařve Matt. Nejraději by šerifa nakopal do zadnice za to jak huláká.

„Raději zavři okno,“ ozve se tiše Zack a Wyatt je zavře a hlasy ztichnou. Matt jimi třískne a nespokojeně začne dumat proč je proklet. Takhle mohl viset z okna a svobodně poslouchat co říkají. Rozhlédne se po pokoji a pak ji uvidí. Přejde ke stolku, vysype květiny na zem a vylije do mísy vodu ze sklenice. Tiše otevře dveře a v ponožkách jde chodbou. Zastaví se před dveřmi od pokoje toho střelce a přiloží sklenici k dveřím.

„Potřebujete něco?“ uslyší a zakleje. Rychle ji schová.

„Kdepak paní Derby. Všechno v naprostém pořdáku. Jdu ven.“

„V ponožkách?“ řekne pochybovačně Esmeralda.

„No ano.“ Teď aby šel ven na záchod v ponožkách. Bože tohle je opravdu den k ničemu a to začal tak slibně. Vyjde ven a jde na záchod. Zítra budou pěkně páchnout, ale nebude to nic tak hrozného jako obklad Zacka na tu jeho bolavou nohu. Jednou se musí zeptat co tam všechno dal. Dehet poznal, ale ten zbytek...

„Neslyšel jsi něco?“ optá se Zack znepokojeně.

„Ne. Fakt jsi přestal hrát?“

„Kdepak, ale Matt myslím pokr moc neumí.“

„No jo tebe nikdy nebavilo sedřít kůži ze zelenáče.“

„Wyatte co po mně chceš?“

„V Denveru je Clay Allison.“

„Aha.“

„Chtěl bych, abys mi hlídal záda. Nikomu kromě bratří nevěřím a ti tady nejsou. Uděláš to pro mně?“

„Jistě,“ odpoví Zack aniž by zaváhal.