Shounen - ai povídky

Přítelkyně

„Gábore, kdo je to?“ otáže se netrpělivě André a zpříma se zadívá na Gáboryho. Ten se ošije a vezme ho za loket.

„Někde jinde, ano.“

André nelení a spěšně jde za ním, aniž se ohlédne za cizinci, do své kanceláře, která je umístěna vedle domu starosty. Když je ve městě, bydlí v hořejších patrech domu.

Otevře a zavře dveře, aniž si všímá sousedů, kteří by rádi věděli, co se stalo.

„Žádný z nich nevypadá jako Dakota. Přece jsi jasně napsal, že jsi dopadl vraha Liany. Tak to vysyp. Tu báchorku o tom, že je nemohoucí, ti nesním.“

Gábor usedne, spíš sesune se, do křesla a zafuní. „Počkej, hned ti to vysvětlím. Víš, kam jsem jel a proč. Podařilo se to a rozhodl jsem se pro cestu přes Denver. V Popleru, to je takové větší zavšivené městečko na severu od nás, vlak zastavil na delší dobu. Něco vykládali pro největšího rančera, nějakého Bannyona nebo jak se jmenuje. Vysedl jsem, že se protáhnu. Víš, jak nesnáším sedět delší dobu. Procházel jsem se a díval do výloh, když jsem zaregistroval koně a jezdce. Bylo dost pozdě, ale víš, že pro mě pracoval. Nemohl jsem tomu štěstí uvěřit a tak jsem ho lapil.“ Zasměje se a v očích se mu zablýskne. „Byl v šoku, parchant.“

„Tak proč tu není? Dal jsem pět set dolarů jako odměnu za dopadení toho všiváka, co Lianu zabil.“ Rozčileně se zastaví a prohrábne si plavé vlasy. „Tak proč? Soud je připraven.“

„Hardy a Mary a vlak.“

„Cože?“ nechápe André a přejde ke skříni. Vytáhne karafu a dvě broušené skleničky. Nalije štědrou porcí whisky a postaví ji před Gáboryho. Ten se napije. „Vysvětlí.“

„Na trati se stala nehoda a vlaky nejezdily. Málem jsem si vyrval vlasy. Za druhé se tam přiřítila z ranče, kde pracoval, hospodyně a její ochránce. Já ji nesnáším!“ prudce do sebe hodí zbylou whisky. „Ten hulvát se měl lépe než já. Teplé pokrývky, strava třikrát denně, knihy a dokonce s ním šerif hrál karty, aby se nenudil. Chápeš to? A já musel tomu přihlížet!“ Rozčilením skoro ječí.

„Neříkej, že jsi nějakou hospodyní a šerifa nezvládl?“

„Ale zvládl. Už jsem ho vedl do vlaku, že s ním k nám odjedu. Ten den jsem ti telegrafoval.“

„A? Kde je? Ti cizinci nevypadají jako indiáni,“ řekne posměšně, až Gábor zrudne.

„Už jsem nastupoval, když pro změnu přijeli ti dva a zabránili mi v převozu,“ neochotně vypráví.

André, který si sedl do druhého křesla, nadzvedne obočí v němé otázce.

„Proti celému městečku jsem neměl šanci.“

„Pořád jsou tu federálové, nebo soudce. Stačilo dát zprávu.“

„Já vím, ale oni tvrdí, že je nevinný.“

André nechápavě zvolá: „Cože? Děláš si ze mě blázny? Přece jsem ho sám viděl. Nevěříš mi?“

Gábor zvedne ruku. „Věřím. Jenže pokud se do toho zapletou federálové, znamená to vyšetřování.“

„To je pravda,“ zneklidněně řekne André a upije whisky. „Takže, co ti dva tu dělají a kdo jsou?“

„Ten mladší je Matt Darmont majitel ranče, kde pracuje Dakota a ten druhý je zástupce šerifa v nějakém… zapomněl jsem název městečka a jméno šerifa. To je jedno a chtějí vyšetřit tu událost. Pořád si myslí, že je nevinný, ale nic nezjistí a když nic nezjistí, musí mi ho vydat. Potom uspořádám soud s vrahem Liany a zaplatí za všechno, co způsobil. Jak se vyvíjí ta naše záležitost?“

„Výborně,“ spokojeně odpoví André a zavře oči. „Máme už skoro všechnu půdu v oblasti. Chybí jen dva pozemky.“

„Starej Matt a rodina Novak, že.“

„Jo. Ti zemědělci  se nechtějí odtamtud hnout a nabídl jsem jim dost peněz. Nesnáším lidi, kteří nevědí, co je pro ně dobré, ale zvládneme je. Jinak, co mají ti dva v plánu?“

Gábor přikývne. Zvládnou to a budou bohatí. Usměje se. „Představ si, že se ptali, jestli si nepsala nějaký deník a neměla nějakého milence.“

André se zamračí.

„Počkej, ty myslíš?“ nedokončí větu.

André na něho pohlédne a otočí skleničku. „Nevím. Liana byla některé dny divná.“ Oba se odmlčí a v místnosti tiše odbijí minuty vysoké dřevěné hodiny. Ručičky na nich se pomalu šplhají k desáté hodině.

„Vstávej, Zacku!“ zabouchá na dveře Matt, který nemohl usnout a je to na něm vidět. Tentokrát on ho neodolal probudit. Večer nedal polibek a nadával si do všech zvířat až po horší nadávky. Některé pro jistotu zopakoval třikrát i vícekrát. 

„Co je?“ po hodné chvílí vyleze z pokoje Zack a zívne. Usnul někdy nad ránem a pořád přemílal tu situaci ve vlaku.

„Snídaně a zapomněl jsi, proč jsme tady?“

„Ne,“ odpoví mrzutě. Na to by sotva mohl zapomenout. Zřejmě začíná stárnout, jinak to není možné. Dříve byla pro něho maličkost zůstat dlouho vzhůru. „Jdeme se nasnídat. Podávají tu snídaně?“

Matt se pousměje. „Ano, půjdeme?“ nevšímá si Matta, mine ho a sejde po schodech dolů. Neomylně zatočí do dveří, odkud se line vůně jídla. Matt se za ním pochmurně dívá. Sakra, proč? Zavíří mu v hlavě a jde za ním. Obdivuje línou klidnou chůzi. Proč si toho nevšiml dříve? Proč teď, když Zacka ztratil?

„Nemusíš se na mně tak fascinovaně dívat,“ mrzutě řekne Zack, když sleduje Matta. Je to horší než předtím. Zatímco on snídaní končí, Matt ji sotva začal. „Jez, nebo potom mi budeš skučet hlady.“

„Dobře. Promiň,“ odpoví a začne se ládovat. Jenže ho zaujme ruka položena na stole. Dlouhé štíhlé prsty, které jsou jako stvořeny proto, aby hrály na piano nebo laskaly milované tělo.

Já se zblázním, pomyslí si Zack, když sleduje jeho pohled. Má nutkání schovat ruku, ale odolá tomu.

„Přestaň vejrat,“ řekne příkře, „ nebo jsi už zapomněl, proč jsme tu?“

„Ne,“ zastydí se. Přece přijel kvůli Dakotovi a ne kvůli tomu, aby sváděl Zacka. Zatne pěsti.

Zack spokojeně přikývne. Konečně mu to došlo.

„Co chceš nejdřív udělat?“ Je zvědavý, co chce dělat. On ví, co by šel udělat, ale zajímá ho reakce Matta.

„První? Vyslechnout přítelkyně.“

„Cože?“ Zack sotva skryje překvapení. Čekal všechno možné, ale aby, jako první šel zpovídat přítelkyně, to by ho nenapadlo. Nejspíš by jel na ranč nebo vyslechl ctihodného Andrése.

„Ano. Víš, ještě když jsem žil v Memphisu, často jsem poslouchal sestry a její přítelkyně. Měla jednu, které se svěřovala se vším.“

„No logiku to má.“ Začíná pociťovat vzrušení. Je to pro něho úplně něco jiného. S Wyattem si nic nemuseli plánovat. Znali svoje reakce a přesně věděli, co ten druhý udělá, ale s Mattem je to jiné. Neustále ho něčím překvapuje.

„Šerif se zmínil o dvou. Narcissa, majitelka nájemné stáje a Diana, majitelka kloboučnictví.“

„Ano. Myslím, že v tomto nám nelhal.“

„Myslíš, že mohl lhát?“

„Ty bys nelhal?“

Zack se pochvalně usměje, položí dolar na stůl a zvedne se. Nasadí klobouk a zamíří ven. „Tak jdeme pátrat.“

„Ano,“ furiantsky se dotkne nového klobouku a smutně si vzpomene na to, jak mu ho Zack dával. Byl docela v rozpacích.

„Která bude první?“

„Narcissa. Taky si musíme pronajmout koně.“

„Dobrá volba a co Gábor? Nepočkáme na něho?“

Matt neodpoví a zamíří k velkým stájím s malým domkem. Prohlédne si ho, ale obvyklé znamení, podle kterých by se dalo poznat, že tam bydlí žena, nejsou. Jeho zájem opadne a mrkne ke stájím. Jestli je aspoň trochu jako Bill, pak je ve stájích a stará se o své miláčky.

„Dobrý den. Je tu někdo?“

„Co chcete?“ ozve se sytý hlas a z příšeří stáje vyjde vysoká postava s kloboukem na hlavě, zpod kterého vykukují hnědé vlasy. V rukou svírá kartáč a stírá si pot z čela. Na sobě dlouhou kartonovou sukni a zpod ní vykukují jezdecké boy. Vsadil by se, že má na sobě kalhoty. Městečko zřejmě není tolerantní, jak se zdá.

„Dva koně, prosím. Pronajmout. Šlo by to?“

„To jste vy dva. Gábor se zmínil, že přijdete. Jasně, něco pro vás tu mám. Pojďte.“

„Říkal něco víc?“

„Jo.“ Opře se o sloup a pozoruje je. Prohlíží si nás opravdu důkladně. „Prý se přijdete vyptávat na Lianu a prý věříte, že to ten indián nespáchal.“

„To je pravda,“ mile se usměje.

„Když myslíte,“ odpoutá se a jde ještě dál. „Adonis a Athena. Stačí vám?“

„Všichni mají řecká jména?“

„Ale, pán je vzdělaný. Ano mají. Mám tu Zeusa, Héru a další. Dokonce Afroditu. Chcete ji vidět?“

„Samozřejmě. Mám koňský ranč. Na podzim jsem chytil Červený plamen,“ neodolá se pochlubit.

Zack zavrtí hlavou. Takhle se někoho vyslýchá?

„Neříkejte?“ V obličeji se jí objeví zájem. „Jaký je? Je opravdu červený?“

„Ano, ale srst je spíš do hnědé, ale v slunci se leskne jako plameny. K tomu jsem chytil i jeho družku. Letos na jaře bude mít hříbě.“

„To musí být nádhera a to je Afrodita. Co na ní říkáte?“ optá se s dychtivostí koňaře.

Matt znalecky ji obchází. „Nedávno byla trochu nemocná a čeká první hříbě a musím se přiznat, klidně bych k ní připustil Červený plamen.“

„Znalec. To se mi líbí. Ano nedávno se nachladila, ale dostala jsem ji z toho. Myslela jsem, že bude po ní, a zřejmě už nikdy nebude moct dlouho běžet. Nechám si ji na chov. Co chcete vědět?“

Zack se usměje. Chytré, Matte.

„Měla nějakého milence?“

„Pokud to nebyl André, pak nikdo,“ prohlásí s jistotou.

Matt se zamyslí. „Proč? Není tu dost mužů?“

„Nadbytek. Jenže ona patřila Andrému, chápete.“

„Dokonale. Pokud by na ni někdo sáhnul, byl by mrtvý muž. Jestliže měla nějakého milence, pak to udržovali v hlubokém tajemství.“

„Chytrej,“ ocení Zacka Narcissa. „Víte, André je nejmocnější muž města. Bez něho se tu nezvedne ani sklenička s whisky, jestli chápete. On to město vybudoval.“

„Náročné. Jaký je?“

„Jaký je?“ zamyslí se a podá Afroditě mrkev, kterou vydolovala z kapsy sukně. „Charismatický, krásnej, jestli to jde říct u chlapa. K tomu sečtělý, bohatý a umí se k ženě chovat tak, že se cítí jako královna. Je oblíbený.“

„Ale?“

„Ale?“ Pohladí Afroditu po čumáku. „Majetnický, žárlivý a samozřejmě tvrdohlavý, ale to je každý druhý. Nesnáší, když se mu odporuje. Prostě dokonalej vůdce. Nemám šanci.“

„Každý ne. Byla jste s ním?“

„Která žena ne?“ odpoví se smíchem. „Nedá se mu odolat, ale rychle opouští ženu, kromě Liany. Nějak ho přitahovala. Nechápu to. Mohl si vybrat lepší partii, ale on si vybral Lianu.“

„Jaká byla?“

„Liana?“

„Ano.“

„No, neměla bych o ní tak mluvit, ale je už mrtvá,“ řekne cynicky. „Byla hodně tvrdohlavá a hlavně hamoun, ale na sobě nešetřila. Pro každý cent by skočila do řeky, kdyby to šlo, proto se u ní střídali hodně honáci a najímala často indiány, kteří pracovali za stravu, ale jinak byla obyčejná. Měla sny a dovedla za nimi jít. Chtěla mít nejlepší stádo na sto mil. Víte, každý věřil, že to udělal ten indián. Pokud tady přijede, bude s ním ámen. Víte, ale i přes to hamounství byla oblíbená. Lidé ji měli rádi.“

„Ale vy ne.“

„Já? Jak to říct. Ano i ne. Nebýt jejího chování ke koním…“ zavrtí hlavou. „Víte, mám hodně práce, ale pokud se o ní chcete dozvědět více, Diana vám řekne vše. Byla její nejlepší přítelkyně.“

„Děkuji a je to krasavice. Myslíte, že to udělal?“

„Ten indián? Čert ví, ale jedno vím, někdo ji musel dost silně nenávidět, když ji uškrtil. Nebo to udělal v záchvatu žárlivosti. Tak co, budou vám vyhovovat koně?“

„Jistě a děkujeme. Stavíme se tu pro ně později.“

„Samozřejmě.“ Hledí za nimi. „Zajímaví pánové, co Afrodite?“ Pohlédne láskyplně na koně a pohladí jí. Vezme kartáč a jde k dalšímu koní.

„Co si myslíš?“

„Že městečko je stejně prohnilé, jako každé jiné,“ s klidem prohlásí Zack. „Mám takový pocit, že se tu děje něco nesprávného, ale najdeme vraha a pryč. Podívej se, to musí být to kloboučnictví, o kterém mluvil Gábor.“ Oba stanou před výlohou s dvěma klobouky.

„Je šikovná,“ poznamená Matt, když si prohlíží vystavený klobouk se stuhami upravenými do tvaru květiny.

„Ano. Takže jdeme na to?“

„Kdo bude vyzvídat?“

„Je to tvoje parketa, Matte.“

„Tak dobře.“ Stiskne starodávnou kliku a napadne ho, odkud asi je. Ne je nová, jen udělaná jako stará. Zvonek příjemně cinkne.

„Hned jsem u vás!“ ozve se ze zadu jemný hlas.

Zack s Mattem se na sebe podívají a potom se rozhlédnou. Zrcadla a klobouky pověšeny na zdích, na bystech mužů i žen a na věšácích. Květiny, pírka, záplava barev a mez tím světlé a černé stetsony.

„Vítejte v… Ach to jste vy.“

„Dobrý den. Jmenuji se Matt Darmont a tohle je Zack Grey. Máte krásný obchod.“

„Děkuji.“ Nedbale odpoví a postaví se za pult, jak za hradbu. Matt zaregistruje dokonce pokladnu. Takovou má u nich jedině Tvrďas Harry a okázale dává najevo, jak s ní umí zacházet a tím taky, že jeho obchod je pokrokový.

„Chcete něco koupit?“

„Možná později. Víte rád…“

„Zabil ji. Určitě. Nechápu, že není tady a nestojí před soudcem!“ Vybuchne hněvivě a zatne ruce. „Liana byla skvělá a krásná. Každý ji měl rád a k tomu se vkusem. Byla moc hodná. Nejlaskavější osoba pod sluncem. Nikdo se jí nemohl vyrovnat.“

Matt se Zackem omráčeně poslouchají, jaká to byla ideální žena. Jenom chybí svatozář do výčtu skvělých vlastností. Žádná zmínka o skrblictví, nic o tom, že byla tvrdohlavá a sobecká. Podivné. Dva různé náhledy.

„Musel ji zabít. Kdo jiný by to udělal? Je to bídák. Zabít ho, za to co spáchal.“

„A neměla náhodou s někým poměr?“

„Cože? Liana? Nikdy. Byla Andrému věrná, až za hrob. Mít s někým poměr? Jak ohavné o ní tak mluvit. Takhle se o tak nádherné a skvělé ženě nemluví.“

„A neměla nějaké potíže? Finanční nebo starosti? Byla jste její nejlepší přítelkyně.“

Rysy ji v kulatém obličeji změknou a objeví se její skrytá krása. „To jsem byla. Byla tu často a vždy mi říkala: Diano, tvoje klobouky jsou božským dílem.“ Oči se proteplí vzpomínkou a vypadají jinak, než když dštila hněvivé věty na adresu Dakoty. „Měla nádhernou postavu a vypadala jako bohyně.“

„Měla jste ji hodně ráda,“ optá se účastně Matt. Zack na něho pohlédne.

„Ano. Moc mi chybí,“ najednou stojí za pultem troska. Úplně se změnila a chybí jen slzy, které se po chvilce začnou stékat po kulatém obličeji. Plné rty se chvějou, vytáhne kapesníček a otře si tváře od slz. „Pomohla mi zařídit tenhle obchod. Víte, manžel mě opustil a nechal bez prostředků samou. Skončila bych bůhví jak, ale tehdy jsem se rozhodla prodat svůj klobouk a Liana, byla velmi laskavá, víte, a vnímavá. Optala se, kdo ho dělal, a pomohla mi obchod zařídit. Dalo by se říct, že byla moji tichou partnerkou a já ji vyráběla klobouky na míru. Měla nápady. Teď je moje kloboučnictví velmi známé a dokonce je, dovážím do Colorado Springs. Zabít ho. Zavraždil neskutečně laskavou a dobrou osobu. Kdybych byla muž, zabila bych ho sama.“

„A nepsala si nějaký deník?“

„Ne. Moc nečetla a taky kdy. Pořád v jednom kole. Pracovala od úsvitu do večera. Chcete vědět ještě něco?“

„Její snoubenec…“

Zack si pomyslí, že ledová socha je teplejší.

„Hulvát je to. Má sice šarm, ale ženy pro něj nic neznamenají. Samozřejmě kromě Liany. Propadl jejímu kouzlu a kdo ne. Nedivím se, že si ji chtěl vzít. Byl by to krásný pár a chystala se svatba…Měla jsem jít za družičku…“ opět se rozbrečí. „Prosím… můžete mě nechat o samotě?“ vyrazí ze sebe mezi vzlyky.

„Samozřejmě, omlouváme se.“

Tiše odejdou.

„Uff, to bylo něco!“

„Vichr emocí,“ praví Zack. „Měl jsem pocit, že jsem v divadle.“

„Ty taky? Ano, chovala se takto. Buď je dokonalá herečka, nebo a hele, vsaď se, že je to pan dokonalý, co zlámal každé ženské srdce ve městě a jedině propadl Lianě. Je zajímavé, že dvě ženy v městečku zůstaly na ocet.“

„U Narcissy se nedivím,“ prohlásí Zack. „Je víc chlapem než ženskou a i tak se strojí, ale Diana je velmi ženská a přesto je sama.“

„Možná někoho má a jdeme k panu snoubenci, co tomu říkáš?“

„Je to tvůj plán, Matte. Zajímalo by mě, jaká vlastně byla.“

„Mě taky a možná obrázek nám dokreslí pan André Beaumont,“ klidně řekne Matt a vyrazí naproti muži, který stojí u nějakých dveří.