Shounen - ai povídky

První hříbě

Dnes! Protře si oči a s prásknutím dveří vyletí ven, až se probudí Zack. Něco se děje? Vykoukne ven, když zahlédne pouze Mattova záda. Někam běží? Něco se stalo?

I Mary se probudí, ale mávne nad tím rukou.

„Vůl! Idiot! Dnes je dnes!“ Matt po cestě si nadává ještě víc. Vyběhne na nádvoří. Jacob říkal dnes. Jak to, že to nikdo nepochopil. Ani Narcissa, ani on, nikdo. Pokud řekl dnes, potom některá z kobyl bude dnes mít hříbátko. Neptá se, jak malý kluk to může vědět. Bere to jako fakt. Vrazí do stáje. Uvidí, že koně jsou neklidní. Bože, snad se nic nestalo. Někteří se po něm otočí jako by říkali: Konečně.

Jde ke klisnám. Měl by vzbudit Šedého vlka. Potom se usměje. Jestli k něčemu dojde, umí porodit sám. Vzpomene na svůj první. Byla jí Modřenka, která teďčeká své první. Bude to snad ona?

Opatrně jde ke klisnám. Prohlíží si je. Stranou všech stojí Afrodita. Zrovna si lehá. Ona. Co se asi narodí? Přistoupí k ní. 

„Co se děje?“

Matt s hrůzou si všimne, že se v něm zvedne nejen vlna touhy, ale i nenávistí. Potlačí ji. „Afrodita bude mít své hříbě.“

„Mám probudit Narcissu?“

Matt zavrtí hlavou. Určitě se loučí s Dakotou. Jsou tady? Nejspíš ne, protože by už tu byli. „Nech je rozloučit se. Půjdu připravit potřebné věci, kdyby se porod zkomplikoval.“

„Tak aspoň Šedého vlka,“ zkouší naléhavým tónem Zack.

„Zacku, zvládnu porod, tedy vím, co mám dělat. Neboj se. Půjdeme v klidu domu, kde ohřejme vodu. Afroditě to chvílí bude trvat. Nechceš si jít lehnout?“

„Ne, nějak mě spánek přešel.“

„To mě taky. Cítím se nádherně. Po dvou letech první hříbě na ranči.“

„Po dvou letech?“ podiví se upřímně Zack. „Jak to? Přece je to koňský ranč?“ na takovém ranči by měli být hříbata rok co rok.

„To ano, ale po smrti dědečka jsem byl na tom špatně. Loni konečně jsem začal trochu žít,“ zazní mu v hlase smutek ze smrtí dědečka. „Rozhodl jsem se přivést ranč k rozkvětu. Proto jsem jel lovit koně. Potřebuji novou krev. Večernice a Plamen budou skvělí. Napůl jsem čekal, že právě ona bude rodit první, ale zdá se, že to bude Afrodita. Nevadí. První hříbě na ranči.“ Tělem se mu rozlévá nádherná radost.

V kuchyni dá vařit vodu.

„Nebude studená, až to začne?“

„Do vařící vody ti ruku nestrčím!“ odsekne naštvaně Matt. „Co se do mě pořád navážíš? Nevěříš mi nebo co? Víš, co jdi do svého pokoje, zahrabej se do peřin a nevystrkuj ten svůj špičatý nos.“

Zack ho chvilku pozoruje. Myslí to vážně nebo ne? Zřejmě ano, ale proč?

„Ty jsi naštvaný?“

Přesně, zařve v duchu. Bože, proč musí být tak natvrdlý. Udělal ze sebe idiota a ještě mu to dokonale připomíná. „Ne, já nejsem naštvaný. Je to moje hloupost, že jsem si myslel, že ke mně něco cítíš.“

„Ale já víš…“

„Zacku, dost. Prosím nech mě tu hanbu nějak přežít ano.“

Zack se zamračí. Hanbu? „Já jen…“

Matt se začne smát. Po tvářích se mu začínají koulet slzy. On je fakt hloupý. Nebo Zack. Nemá sílu už bojovat. Ztichne. Slzy z tváří se vpijí do límečku košile. Utře si je. Nemá rád sůl.

„Promiň.“

Matt mávne rukou. Je konec. Najednou to vidí tak jasně. Miluje ještě Zacka? „Jestliže budeš chtít odjet, můžeš.“

„Cože?“ Zack zkamení. Slyší dobře? Proč najednou, když vlastně chce zjistit, zda by s Mattem mohl žít. Nerozumí si nebo co?

„Slyšíš dobře. Můžeš odjet. Myslel jsem, že to půjde. Nejde to. Co mám dělat? Pořád se doprošovat? I já mám svou hrdost,“ zamumlá.

Zack ho udiveně pozoruje. Tomu poslednímu nerozuměl, ale Matt jako by zestárl o tisíc let. Nelíbí se mu to. Nerad cokoliv vysvětluje, taky proč by měl, ale cítí, že Matt je na tom špatně. Pro tentokrát zřejmě bude muset vysvětlit. „Zatraceně!“ prohrábne si vlasy.

Matt dojde pro kbelík, který stojí v koutě.

Nezajímám ho? „Chtěl jsem zjistit, jaké to je probudit a spatřit mužskou tvář vedle sebe.“

Matt se uchechtne. „A to jsi nikdy netábořil? Prosím, neoblbuj mě.“

„Tábořil, dokonce jsem spal i pod jednou pokrývkou, ale ne v posteli.“

Matt s píchnutím u srdce si uvědomí, že na dotyčného žárlí. „Wyatt?“

„Ani nevím,“ odpoví Zack. Posadí se na malou židličku, kterou Mary používá. Pozapíná si knoflíky od vesty. „Nezajímalo mě, kdo vedle mě spí. Zajímalo mě, abych tu ledovou vichřici přežil.“

Matt přikývne. I on by se o to zajímal. „A?“

„Nechápu.“

„A co s tím mám dělat? Mám být tvým malým experimentem?“

Zack se zamračí. Vrátí mu to. „A tebe by nezajímalo jaké to je probudit se vedle někoho a vidět jeho tvář?“ Kam jsem se to dostal? Nakonec vysvětluji takové hlouposti.

„Ne. Já…“ Neví, jak dál. Jen jednou se podíval do jeho spící tváře. Ne, viděl ho mnohokrát. On jeho? Jednou, dvakrát na začátku, možná ani to ne. Má ustoupit, přistoupit na jeho hru?

„Tak vidíš. Pro mě je to těžké.“ Já vysvětluji. Zbláznil jsem se. Přece takový nejsem. Nebo jsem? Jaký jsem byl před divokým západem? Stejný? „Nechme toho.“

„Dobře.“

„Jo.“

Ani jeden neví, co na to říct. Cítí velké prázdno. Jako by se něco ztratilo. Zack stále sedí na stoličce. Co má teď udělat?

„Jdeme k Afroditě. Co myslíš, bude to klisnička nebo hřebeček?“

„Hlavně aby něco bylo!“

Matt se rozesměje. „Králík to nebude. Vezmi vědro a jdeme.“ Zack se usměje. Je mu nějak lehčeji. Sice pořád se cítí divně, ale jako by se něco vrátilo. Něco, co se někde ztratilo. Uvědomí si, že je to smích. Takhle bezstarostně Matta neviděl se smát odkdy? Vzpomene si na jeho první úsměv. Zelené oči byly plné živostí, úsměv od ucha k uchu. Před chvilkou byl starý. Teď je to Matt, kterého potkal.  Tehdy po něm chtěl, aby žil. Teď by ho nejspíš zabil.

Dojdou ke stáji.

„Je tu krásně,“ řekne najednou Matt. „Můj sen je mít nejlepší hřebčín v okolí, ale nechci se sám dívat, jak to stavím. Jednou se najde někdo, s kým budu mít tento sen společný.“ Nic víc neřekne.

Zack má pocit, že to vzdal, že už není to on, který by se na to měl dívat, ale někdo jiný. Divný pocit, najednou nebýt úplně první, ale Matt si zaslouží štěstí. On je starý tuberák. Usměje se. Matt by mu za ty slova nejspíš namlátil.

„Tak co?“

„Bude, bude. Podívej se.“ Pohladí ji po hřívě. Rukou přejede boky. „Netěšíš se? Já jo. Nový život. Chce se mi plakat!“

Zack pokrčí rameny. Nikdy to neviděl. Jaké to asi bude? „Co teď budeme dělat?“

„Čekat. Co jiného? Vás jako neučili, co máte dělat?“

„Jsem zubař a ne porodní bába,“ procedí mezi zuby. „Rodit? Ani náhodou.“

„Já jednou byl u porodu. Je to skoro stejné jako u hříběte, ale celou dobu křičela. Myslím, že proklela i mě.“

„Taky jsem to slyšel. Kdy se narodí?“

„Klisny jsou v tom mrchy. Nejspíš v době, kdy budeme tady unavení spát.“

„Opravdu?“

Matt vážně přikývne. „Nikdy nevíme kdy, ale tady dnes to bude určitě. Neuvažoval jsi někdy o Jacobovi? Je neuvěřitelný. Jak to jenom věděl?“

Zack vzpomíná, proč mluví o Jacobovi. „To jako jeho dnes… to jenom kvůli tomu jsi tady?“

„Samozřejmě. Na,“ podá mu kus chleba.

„Kdy jsi to stihl vzít?“

„Jsou tam připravené.“ Cítí, že je v dobrém rozmaru, ale ví, že až skončí porod a hříbě bude stát na vratkých nohou, vše pomine. Celé štěstí vyprchá pod uvědoměním, že Zack je nedosažitelný. Možná je to lépe a bude se moci soustředit na hledání někoho, kdo je smrtelník a ne bůh. Zasměje se, ale cítí, že je to takové lítostivě. Nedokázal ho přesvědčit, že ho miluje, ale je to pravda. Bude mu chybět, ale lidské srdce má výhodu, že se může vyléčit. Jen doufá, že zapomene úplně.

Zack v tichu sedí, přemýšlí o tom, že by odešel, ale poprvé od té doby co sem přijel, se mu doopravdy nechce. Zvykl si tu. Na špatně utajovanou nechuť Mary, Simplyho i vážný pohled Šedého vlka. Nikdy snad tak dlouho nikde nezůstal. Má tu domov. Bojím se někde zůstat. Vzpomene si, že nikde ho moc rádi neměli. Ani když byl s Wyattem, musel mizet. Pokradmu i s hrdě vztyčenou hlavou. Ale jakmile se dozvěděli jeho jméno… Bylo by to tu stejné? Co by udělali, kdyby věděli kým je?

Mary by prohlásila, že to tušila odjakživa a že je zmetek. Simply by nejspíš chtěl, aby ho naučil jak vyhrávat. Šedý vlk by se podíval, pokývl a to bylo vše. Narcissa nezná ji natolik dobře, ale nejspíš by se mu vyhýbala. Matt? Tomu je to jedno, kým je. Jako Wyattovi.  Uvědomí si, že těch lidi není moc. Wyattova rodina a to je vše. Ostatní ho v lásce nemají. Taky proč by měli, že Docu? Ironický si pomyslí.

„Na co myslíš?“

„Jen tak,“ zabručí rozpačitě Zack. Dřív o tom všem nepřemýšlel. Taky kdy, ale tady má dost času se za sebe ohlédnout. Dřív prostě žil. Teď uvažuje o životě. Je to strašné. „Uvažuji o životě.“

„Taky?“ vyjádří úžas Matt. „Je pravdou, že se nedá nic jiného dělat. Ale přijde jaro, léto, první hříbata, osedlaní Plamene. Musíme spravit střechu, nebude to už takové. Ale uděláme si piknik, zajedeme do města se opít… Vlastně odjedeš. Nic nebude. Je to škoda, že nepoznáš tu léto. Je to nejkrásnější období na ranči.“

Zack dostane chuť jít na piknik. Bezstarostně aniž by musel dávat pozor, kdo ho bude chtít zabít. Zajít do města, pokecat si se šerifem, zajít k madam. Bylo by zajímavé se podívat, jaký život se vede na ranči v létě. A s kladívkem je docela dobrý. Mohl by pomoci opravit střechu.

„Mohu tu zůstat.“ Na Wyatta, Allisona si nevzpomene.

Matt strne. Chce ho tu mít? Dívat se mu do tváře, vidět v ní sebe jako zamilovaného hlupáka? Má podíl na ranči, připomene si. Nemůže ho vyhodit jen tak. „Klidně můžeš. Budeme rádi. V létě je tu krásně a dá se koupat,“ podotkne se vzpomínkou na hory. Být tam opět. Nic je nerušilo. Byli jen oni sami dva, koně a hory.

„Jak budeš chtít.“ Má chuť dodat - Je to tvůj ranč, ale mlčí. Přece jenom je to pěkná chvilka od té nešťastné situace s nemocí. „Musíme ho nějak pojmenovat.“

„Koho?“ zareaguje Zack, když mu to dojde. Hříbě přece.

„Můžeš mu vybrat jméno. Chceš?“

„Uff ještě jsem to nedělal. Jaké by se asi hodilo?“ zapřemýšlí. Matt se usmívá. Je úplně jiný, když tak soustředěně zírá na koně. „To je těžké, když nevím, zda to bude klisna nebo hřebec.“

Matt se rozesměje. „Dojdu pro horkou vodu, ty tu přemýšlej. Většinou se vybere dvě jména. Jedno pro klisnu, druhou pro hřebečka. Za chvilku jsem zpět.“

 Zack osamí s neklidnou klisnou i stádem. Najednou je ve tmě. Skoro nic nevidí. Jen občasné zafrkaní přeruší ticho. Jaké asi bude jméno? Mělo by vyjadřovat hříbě. Barvu – to je moc těžké. Počká a uvidí. Bude to nejlepší.

„Kde je?“ Vezme chleba, který mu dal a pustí se do něj. Občas se podívá na bílou hroudu, která se občas zvedne, aby se vzápětí položila. Pozoruje ho. Najednou uvidí světlo. Odechne si. „Matte?“

„To nejsem já, ale velký zlý bizon. Tak co? Máš nějaké jméno?“

„Ne, protože nevím, jak bude vypadat!“

Matt se rozesměje. Petrolejku pověsí na hřebík, vědro položí vedle toho dřívějšího. Podívá se na klisnu. Zdá se, že nebudou muset čekat. „Hodná holka,“ šeptá konejšivě. Zack pozoruje velkou ruku, která hladí klisnu. Jaké by to bylo pocítit znovu hlazení. Muž! Zasténá. Proč se nedovedu s tím smířit? Vzrušuje ho to i odpuzuje. Vyznat se v sobě.

„Vezmi ten provaz!“ ukáže za sebe. Zack ho udiveně vezme, ale to už Matt si mydlí ruce. „Dědeček vždy dbal na hygienu. Povídal, že u nich doma se víc hledělo na to, než na lidskou,“ skoro drmolí, oči svítí vzrušením. Světlo ozařuje kobylu i Matta. Matt zamává rukama, aby si je osušil.

Zack jen hledí, jak ji zvedá ocas… Tohle by nemohl dělat, ale fascinovaně se dívá, jak do ní sahá, spokojeně kývá hlavou. Dámy by sebou nejspíš sekly, pomyslí si.

„Ještě chvilku, uvidíme.“ Umyje si v druhém kbelíku ruce. „Ne, to snad ne!“ Najednou vykřikne, vrhne se k druhému kbelíku, umyje si ruce, popadne provaz a najednou je tu hříbě. Matt leží s ním v náručí.

„To bylo rychle,“ uznale odvětí.

„Jo. Mrška. Počkala si. Jsou to škodolibé zvířata. Huch je bílé.“

„Ano a?“

„Nic. Barva se může změnit. Uvidíme, až odroste dětským střevíčkům. Au!“ hříbě se po něm začalo válet, jak se snaží zvednout. Matt ho odstrčí. Leží na seně se šťastným úsměvem. Otočí hlavu k Zackovi. „Není nádherné?“

V tu chvílí jsi ty nádherný, bleskne myšlenka Zackovi.

 „Bože, to je krása,“ vydechne Matt. Slzy ignoruje. Posadí se. Otře si je. „Musíme provést pár dalších věci.“ Zack jen sleduje, jak nůžkami zkracuje zřejmě pupeční šňůru. Hříbě neustále leží, ale už se rozhlíží kde je. Má velké oči s velkými řasami. Je malé. Přejde ke klisně, podváže ji lůžko z pochvy. „Musíme to udělat, aby si na to nešlápla. To víš, jsou čilé a dáme jí nápoj. Ach, nemáme ho. Uděláme ho. Budeš ji hlídat. Do dvou dnů ji odejde. Jestli ne, zvládneme to se Šedým vlkem.“

Zack se snaží vše podchytit. Udiveně sleduje, jak bere z nějakých pytlů věcí a odchází. Co má dělat, když vidí, že Afrodita se pokouší zvednout.

Afrodita si odfrkne. Nabírá sílu, ale už teď se otočí k hříběti. Pomalu vstane, přiloudá se k němu a začne ho olizovat.

Tak a co teď? Je to dobře nebo špatně? Ale zdá se, že se to hříběti líbí. Malý zázrak.

„Jsem tu!“ Matt se vleče s kbelíkem plným jídla. „Je to směs, kterou mě naučil děda.“

„Všechno děda.“

„Byl koňákem už v Anglii. Neznám nikoho, kdo by měl tolik znalosti. Dokonce ani Šedý vlk ne a ten se v koních vyzná.“ Nalije jídlo do koryta. Klisna se po něm podívá, ale potom to nechá. „Je dobře, že je jaro. Budeme je pouštět ven. Udělá ji to moc dobře. Hříbátko, nemohu tomu uvěřit. Je krásné, že?“

„Neruš je,“ zavrčí Zack, rozpačitý i rozbolavělý z Mattových informací.

„Máš pravdu.“ Posadí se na stoličku.

„Necháme je tu?“ Zack se posadí na obracený kýbl.

Matt přikývne. Nic se nestane. Bude první v corralu pro klisny s hříbaty. Zívne. Chce se mu spát. Zack vytáhne hodinky. „Pět hodin.“

„Za chvilku bude svítat. Pojď, půjdeme.“

„Neměli bychom tu zůstat?“

„Ne. Za chvilku přijde Narcissa, Šedý vlk… Zdravím Šedý vlku.“

„Matte. Omlouvám se.“

„To nic. Podívej se, není nádherné?“

„Překrásné. Bude z ní nádherná klisnička. A jméno máš?“

„Zack je bude vybírat. Jdu si lehnout.“

„Pohlídám ji.“ Uznalým pohledem přejede jeho práci. Vše jak má být, když najednou hříbě se zvedne na přední a poklesne.

„Počkám.“ Šedý vlk přikývne. Vidět první krůčky hříběte to je událost. Čekají ještě skoro půlhodiny, než se hříbě postaví na všechny čtyři. Jedou mu nějak do strany, ale vítězně stojí. Udělá krok, nohy mu málem podjedou, ale ustojí to. Pomalu dojde k matce. Natáhne krk a hledá ji pod břichem struk. Po chvilce hledání saje.

Šedý vlk s Mattem se usmějí. „Půjdu a děkuji.“ Matt Šedému vlkovi položí ruku na rameno. Ten mlčí, pozoruje hříbě i matku. Matt jde, aniž si všímá Zacka. Venku na čerstvém vzduchu se protáhne.

„Smrdíš!“

„Kašlu na to. Svítá.“ Protře si oči. „Jdu spát. Dobrou noc. Dakoto!“

Dakota s vakem přes rameno, puškou v ruce k němu přijde. „Odcházím. Se Simplym jsem se domluvil, co a jak.“

Mattovou tvář přejede ustaraný výraz. „Dobře. Kdyby něco pošli ho za mnou. Chci všechno vědět. Afrodita má hříbě.“

„To je výborné!“ Tvář se mu rozjasní. „Narcissa bude šťastná. Klisnička?“

„Ano. Je bílá, ale může se to změnit. Neznáme otce. Už pije.“

„Šikovná. Nahlédnu k ní a půjdu.“

„Hodně štěstí,“ zašeptá za ním Matt se zachmuřenou tváří. Zack pokrčí rameny. Bylo to nádherné, když byli ve stáji, povídali si a potom pozorovali hříbě.  

„Půjdeme spát?“ navrhne tiše.

„Jo.“ Jde ke dveřím domu. Svítilny za chvilku zhasnou. Už se těší do postele. V koupelně se umyje, oblečení hodí do proutěného koše s prádlem. Prohlíží se v zrcadle. Nevypadá nijak přitažlivě. Kruhy pod očima, jo stárneš, Matte. Hlouposti, pomyslí si vzápětí. Nahý vyjde ven. U dveří zahlédne postávat Zacka.

„Stalo se něco?“ kašle na to, že je nahý. Už ho viděl.

„Nic. Čekám, až půjdeme spát.“

„Promiň, ale na tvé hrátky nemám náladu. Můžeš to říct jasněji?“

„Pak - mám jít do tvé postele?“

Matt si prohrábne vlasy. Je unavený a necítí se na nějaké dohadování. Otevře dveře od bývalé dědečkovy ložnice, vklouzne do postele. „Dobrou noc,“ řekne a usne. Zack ohromeně se na něj dívá. Neví, co jako má dělat. Jít vedle něj spát? Asi bude muset. Zavře dveře.

Taková nekřesťanská doba, zrovna v tu chvílí myslí zívající Mary, když zaleze nazpět a vykoukne. Nevšimli si jí. Oba dva v ložnici. Je to pravda? Pohled na nahého Matta a mizícího Zacka ji dokonale vzpamatuje. Posadí se na taburet. A co teď?