Shounen - ai povídky

Půlnoční poker

Zack se sotva viditelně zamračí na jeho prohlášení. On přece říká, že je život hra. Jednou nahoře, podruhé dole. Otočí karty a nehne brvou, když uvidí čtyři krále. Zadívá se na Matta. Je tak roztomile průhledný. Čte v něm jak v bibli. Proč se jenom do toho pouštěl? Pohlédne na jeho hrudník a na bradavky.

Jaké jsou?

Zatřese hlavou. To jsou tedy myšlenky.

Jaké jsou?

Trochu neodbytná myšlenka, pomyslí si a poker vnímá jen okrajově. K čertu, co tu vlastně dělá?

„Dvě karty.“

„Dobře. Tady máš. Já si beru jednu.“ Při hraní raději mlčí, pokud sžíravou poznámkou nevykolejí protivníka, ale to už se spíš nudí. Tady je to něco jiného.

Matt se zahledí na karty. Má dvě dámy, jedno eso. Kdyby přibyly dvě esa… vyhraje další hru. Mimoděk se poškrábá po hrudníku a rozpačitě si prohrábne vlasy. Chce vyhrát, ale Zack mu to příliš neusnadňuje. Taky proč by měl? Stejně divná sázka, ale využije toho. Vždyť, ať prohraje nebo vyhraje on má z toho největší zisk. Zack naopak. Nebude mít žádný.

Jak by asi reagovaly na pohlazení? Stejně jako ženské? Nikdy to nezjišťoval. Počkat, když ho hladila žena, no… jo stejně. Zajímavé.

„Zacku, jak se ti líbí?“

„Co?“

„Moje hruď? Pořád se na ní díváš. Jsem na ní pyšný. Chceš i ji pohladit?“ V Mattových očích hrají rozpustilí ďáblicí.

„Raději medvěda pohladím!“

„Máš rád zarostlé hrudníky?“

Jak jsme se k tomu dostali? „Ano!“

Matt odloží dvě karty. „Zajímavé a já myslel, že ženy nejsou chlupaté…!“

Do pekla! Kde to skončili?

„Zacku, nebo snad jsou ženské chlupaté?“

„Sklapni. Jasně, že nejsou. Kde jsi vzal takový nesmysl?“

„No od tebe, přece.“

„Ode mě?“

„Jistě před chvíli jsi prohlásil, že se ti líbí chlupatá hruď.“

„Čtyři králové!“

„To není fér! Měl jsem vyhrát já.“

„Je, protože vedu a musíš se o pokru ještě hodně učit. Matte u muže se mi líbí. Já snad řekl u ženy? Muž a žen a je něco jiného. Žena je krásné příjemné stvoření,“ až na Nosatou Kate a další. „Které potřebují ochraňovat. Možná k těm brýlím bys měl zajít i k ušnímu!“

Matt mohutně přikyvuje. Jojo má pravdu. Míchá kartami. Počkat! Ušní?

„Slyším perfektně! Nejsem nějaký stařec nad hrobem!“

„To nejsi,“ přizná a pokračuje, jako by se nechumelilo. „Muž nepotřebuje. Je silný…,“

„A hezký!“

„NE.“

„Je. Tady máš karty. Já ti říkám, že je. Nechci být domýšlivý, ale podívej se na mě.“ Vstane a začne se natáčet. „Vidíš, nikde žádný tuk a zuby mám zdravé!“ vycení zuby. „Čistím si je.“

„Nekupuji koně, Matte.“

Matt zařehtá jako opravdový kůň. „Já se rád nechám koupím, ale jenom od tebe. Dolar?!“

„Ještě není půlnoc. Škoda tolik peněz…“

„A potom mě vydražíš?“ navrhne lascívním tónem a usedne za stůl. Vezme karty. Zamrká. Co má vyhodit? Od každého něco a ani nedá dohromady postupku. „Pět karet.“

„Vydražuje se klenoty nebo koně, ne lidé.“

„Budu tvým otrokem. Za půl dolar. Vidíš, zlevňuji.“

„Tvoje ego je pod bodem mrazu.“

„Právě, že moje ego je momentálně ve sluneční výhni, tak si tohle mohu dovolit. Pasé. Vyhráváš.“

„Ano dva body oproti jednomu a ještě nám… Co to děláš?“

„Jen ti chci ukázat, o co přicházíš.“

Zack se v duchu ušklíbne. Vykloní se, ale zdá se, že nemusí. Matt klidně si sundá kalhoty. „Hezké, ale viděl jsem hezčí.“

„Fakt?“

Zack skousne rty a prohlíží si ho. „Počkej, to musíme proměřit.“

Teď pro změnu ztuhne Matt. „Proměřit?“

„Ano. To víš, na délce záleží. Vždy měřím dle karet.“ Vezme kartu a přiloží… „Vida, vida…, “ Matt cítí, jak rudne. Ještě se ho tam nikdy žádná mužská ruka, tedy kromě jeho, nedotýkala.

„Je mi líto.“

„Cože?“

„Dlouhé.“

„Vždyť to nevíš! Možná ti bude,“ ujedou Mattovi nervy. Zack s kamennou tváři se posadí a vezme karty do ruky.

„Jsou velké a konec. Nechci vypadat, že se něčeho bojím, ale zdraví mám jen jedno. Nechci si ho zničit kvůli nesprávné délce.“

Matt se usadí a pohlédne na kalhoty. Skloní se a vezme je do ruky. Do prkna, měl si sundat ty podvlékačky. Možná ty ho odradily. Ale je zima a jemu je v nich teplo. Nepřemýšlel.

„Neboj, možná ty příští mi budou.“

Matt s kartami v ruce ztuhne. „Příští?“

„Jo. Ty podvlékačky. Prostě mi nebudou.“

„Já… já…“

„Ano, Matte?“ Ví moc dobře, co měl na mysli. Matt se bezmocně dívá do šedých Zackových očí. Jak mohou být tak nevinné, ledové i vzteklé zároveň?

„Mám rozdávat?“

„Ne, rozdávám je já. Podívej se!“ začne si hrát s kartami.

Fascinující, ale rozhodně méně než, když mu měřil délku. Je zajímavé, co všechno se dá dělat při takové noční hře.

„Nuda,“ řekne, aby ho popíchl. „Není ti horko?“

„Ne. Je mi zima!“ Chce, abych se taky svlékl? Blbost. Jaké asi jsou? Chutnají stejně jako ženské? Blbost. Určitě ne a pak chybí tam více masa, mimoděk zacvičí prsty a karty se mu rozletí.

„Tak to bylo opravdu zajímavé. Uděláš to ještě jednou?“

Zack znechuceně sbírá karty. Takové pitomé myšlenky, jak chutná. To je, ale blbost. Hbitě je rozdá a nijak nekomentuje to.

„Mohu tě zahřát.“

„Cože?“ zvedne svoje karty. „Proč?“

Matt se zvedne a přisune si k němu židli. „Protože jsi prohlásil, že je ti zima.“

Já ho zabiju! Pomyslí si Zack. A ani nemrknu.

„Pozdě. Tím sbíráním karet, kdy jsi mi nepomohl, jsem se rozehřál.“

„Pak můžeš si svléknout tu košili…,“ navrhne a opět si sedne na druhou stranu. Svlékne, nesvlékne? Chce ho vidět opět nahého. Bylo by to tak vzrušující, kouzelné a potom by mohl něco udělat. Ale co?

Má u sebe zbraně? Stočí se mu myšlenky někam jinam. 

„Hraješ nebo bloudíš jako Bludný Holanďan?“

„Hraji.“ Vida tři esa. Odhodí dvě karty. „Dvě.“

„Všechny!“

Naděje! 

„Pase!“ řekne Zack a odloží karty. Matte, já hru řídím, ne ty. Nikdy nemůžeš nade mnou vyhrát, ale to nikdy nezjistíš. Spokojeně se ušklíbne. „Vyrovnáno a můžeš rozdávat.“

„Dojdu pro pití.“ Zvedne se a vyjde ven. Za chvilku je nazpátek a drkotá zuby. „Zahřej mě?“ zaprosí a choulí se. „Tam je zima.“

Zack nemilosrdně ho pozoruje. „Stačí se obléct.“

„Jsi zlý,“ řekne Matt. Rozdá karty. Dvě, tři, čtyři, pět a král - červený. Jinak kříže. Jaká je šance, že dostanu křížovou šestku? Malá. Přesto to zkusí. „Jednu kartu.“

Zack na něj pohlédne. Je vážný a kouká do karet, jako by tam mohl objevit, proč Jih prohrál válku.

„Zacku, proč nechceš to zkusit? Proč se tomu vlastně bráníš? O nic nejde.“

Zack pochopí, že tady nemůže to jen tak odbýt. Proč se vlastně brání a brání se opravdu?

„Předsudky?“ navrhne Matt a dál se usilovně mračí.

„Ne. Řekl jsem ti už několikrát proč. Jen nechápu, proč to nemůžeš pochopit? Na koňáka jsi docela inteligentní.“

„Já,“ zrudne. Proč vlastně je v téhle věcí tak tvrdohlavý. Nikdy takový nebyl. Vždy nechával ostatní si dělat, co chtěli, ale na Zacka opravdu tlačí.

„Miluji tě a myslím, že…. Jsem blázen. A proč to nechceš zkusit?“ Nevzdám se. Miluji ho. Když něco nezkusíš, nikdy nebudeš vědět, zda se ti to nezalíbí.“

Právě tohle je moje největší Achillova pata, pomyslí si Zack. Zvědavost a proč to nezkusit, ale na druhou stranu nechce být jako ti zoufalci v dřevařských táborech, kteří s někým jsou jen proto, že nemají do čeho píchnout. Jako tady. Zima, oba se nudí a oba hrají hru na hraně. Kdyby byl v městečku, k této situaci – vidět polonahého Matta – by nikdy nedošlo. Tam by skončil v saloonu nebo u madam Josefíny a byl by klid. Nebo kdyby ho městečko znudilo, odjel by do jiného města. Amerika je veliká a nové města rostou jako houby po dešti.

Podá mu kartu. Sám si nebere. Tady se blufovat nebude.

Matt ji otočí a vytřeští oči. Šestka křížová. Vyhodí karty do vzduchu. „Vyhrál jsem! Poprvé v životě.“

„Gratuluji. Vyhráváš a já rozdávám… Počkej, to děláš jako co?“ vyděsí si, když mu na hlavě přistanou podvlékačky a on ucítí ruce kolem krku. Vymotává se z nich a odhodí je. Polibek a on Matta mimoděk obejme a pak shodí ho z klína.

„Chceš si ho proměřit?“ řekne provokativně Matt. Má co dělat, aby se radostí neroztančil. Postupka! K neuvěření.

„Ne, děkuji, ještě mu do plné síly kousek chybí. Asi mám na tebe mizerné účinky. Ty Matte, co to vylepšit?“

„Jako co?“ zastaví se a ruku dá v bok.

„Sedni si.“

„Znervózňuji tě? Až mi řekneš, co máš na mysli.“

„Podívej se. Tenhle poker. Co kdyby každý odložil jeden kousek, když prohraje? Samozřejmě, jen když budeme hrát tady.“

„Dobře. Jak to nazveme? Mám to! Svlékací poker. Dnes máš jen samé skvělé nápady. Tak kdepak je máme?“ Vezme pět čertových kartiček do ruky a skousne si ret. Sákryš, nejsou moc lichotivé.

Zack ještě v šoku z podvlékaček a nahého Matta, zapomene na karty.

„Neotočíš je?“

„Jo,“ zabručí a otočí je. Dobrý. Tohle vyhraje. Jen vyměnit dvě karty a získat full house.  

„Tři karty,“ zadívá se na hodiny. Pár minut do půlnoci a on vyhrává. Jak mohou hrát jen pár partii tak dlouho?

„Tady. Vezmu si dvě.“ Usměje se a vytáhne hodinky. Otevře je a pohlédne na hodinky. „Bude půlnoc.“ Kdo asi vyhraje?

V místnosti je slyšet jen praskot dřeva v kamínkách, dech a jinak nic. Atmosféra očekávání houstne. Toužebné napětí se zvyšuje. Prohraji? Vyhraji? Prosím, nechci to vzdát. Mám právo na kus štěstí. Vyzkoušet. Zvědavost. Jak asi chutná? Vypadá z téhle dálky jak tmavý korálek. Jak reaguje muž? Chci ho držet v náručí. Líbat ty přísné rty. Chci někoho mít.

Zack chladně se dívá na Matta a ten toužebně na Zacka. Karty v rukou jsou plné očekávání. Jak málo záleží, aby se všechno rozbilo napadrť. Kdo vyhraje? Víří v hlavě otázky.

Znuděná, která ví, zvědava, která neví.

Jak asi chutnají?

Je velký.

Líbil se mu?

Bojí se.

Vždy mohu utéci.

Neprohrávám!

Chci ho. Milovat.

Chci moc?

Chci málo?

Jak asi chutná? Jaké to je?

Zima, ale vydržím to.

Líbil se mu.

Je velký. Až moc velký.

Nelíbí se mi to.

Dostanu ty dvě karty?

„Chceš ještě kartu, Matte?“ Půlnoc. Vločky za oknem zavíří v tanci starším než je lidstvo. Snesou se na zem a tiše leží. Čekají na verdikt.

„Vyložíme?“ tichý hlas oproti Zackovu chraptivému hlasu. Oba zakašlou a dívají se na sebe. Půlnoc minula, ale ani jeden nechce vyložit.

Full house, se nese od obou.

„Vyhrál jsem,“ řekne Zack a dívá se na dvě esa a ti krále.

„Tři tři. Pat.“ Zvednou hlavu.

Zack se zazubí. Perfektně naplánoval hru. Zvedne se a schová karty do krabičky. „Dobrou noc, Matte.“

„Počkej, co sázka?“

„Sázka?“ zamyslí se. „Nic. Nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál. Neplatí, ale můžeme pokračovat příště.“ Vyjde ze dveří a uchechtne se. On neprohrává! Je to jeho hra. Věčná hra, kterou on bude řídit. Líbí se mu být bohem. Zajde do studeného pokoje a odloží krabičku od těch dvou. Začíná chápat, kdo mu ji dal. Byli skuteční?

„Zacku! To nemůžeš! To přece nejde. Já chci vyhrát. Nevzdám to!“

Zack zvedne hlavu. Já taky ne, ale to je moje hra.