Shounen - ai povídky

                                                     Ranč Little oak

  „Tak to je Malé údolí a má značku D v kruhu. Jinak se jmenuje Little oak. Uvidíš proč.“ Stojí u ústí údolí a dívají se jak slunce pomalu zapadá. Je opravdu krásné pomysli si Doc, když pozoruje jak sluneční paprsky ozařují to nevelké údolí.

  „Matte proč se vlastně jmenuje Little oak?“

  „Počkej vše má čas. Uvidíš, protože to musíš vidět. Dědeček to koupil od Indiánu a pak ještě jednou od vlády. Víš jak to chodí a stejně takový jako Bannyon si pak najde mezeru a ...“

  „Tak je to za námi. Raději pojedeme. Nevím jak ty, ale celý den v sedle...“

  „Promiň zapomněl jsem. Doktor Lockwood mi povídal, že se ještě dlouho musíš šetřit.“

  „Nemyslí si, že na to jen tak zapomenu.“

  „A na co vlastně?“ zeptá se Matt nevinně. Pobídne koně a sjedou do údolí.

  „Na to sanatorium a to jak mně přivazali k vozíčku jak králíka.“ Rozhlíží se po údolí. Zeleno a v dálce se vine modrá stužka potoku, občas nějaký strom jinak nic. Svahy, ale ty už jsou zalesněné.

  „Hodně zvěře, vysoká, koroptve a tak. Na Vánoce budeme mít tetřeva.“

  „Kdo vlastně je všechno na ranči?“ Líbí se mu to tiché údolí. Je tak mírumílovné. V dálce vidí budovy, ale na detaily jsou přilíš daleko.

  „Kdo? Dnes se seznámíš jen s Mary. Ale jinak mám dva indiány k pomoci...no tak Lucy kde se loudáš? Vím, že se vracíš a máš radost, ale pospěš si.“ Křikne.“ Dva indiány. Otec a syn. Šedý vlk a syn se jmenuje Dakota. Jinak mu neříkej ano. Pak máme tady takovu postavičku, Simply mu říkáme. Jeho skutečné jméno nikdo neví a neptáme se. Má tři psy. Lovecké. Objevil se a zůstal. Když se vyskytne nějaký problém tak ho volají. Je mistr v sledování stop a snažil jsem se pochytit od něho co se dá, ale na něho nemám.“ Odmlčí se. Jedou vedle sebe tiše a je jen slyšet frkání koní a jinak nic víc.

   „Matte odkud byli tvoji.. tedy dědeček a babička?“

  „Sean a Mary z Memphisu a jinak jak jsem říkal babička byla Angličanka a dědeček Ir. Víš ten dům no  .. jak to říct. Je asi nejmodernější v okruhu sto kiklometrů. Dědeček měl babičku moc rád a tak no je přepychovější než by se na první pohled dalo čekat. Dnes moc toho neuvidíš, ale zítra ti vše ukážu. Vida už jsme tady. Konečně doma“ zašeptá.

  Už delší dobu míjí ohrady a teď konečně stojí před domem. Skoro. Veranda osvětlena lampou a dvě houpací křesla a v nich sedící postavy.

  „Matte, konečně doma! A kdo je to s tebou?“

  „Mary počkej zaženu koně a připrav něco k snědku a ložnici, ano!“ řekne se smíchem. Sesedne a obejme tu postavu. Ta si utře cípem zástěry oči a vejde zpět do domu.

  „Simply?“

  „Jen jsem hlídal ranč před jedním nájezdníkem, ale jak koukám vše je vyřešeno. Tak já jdu.“ Otočí se a někam odkráčí.

  „Díky moc a teď koně.“ Otevře branku ke korralu a zažene tam všechny koně. „Hotovo a jdeme dovnitř. Jo malá upomínka. Sundej si boty pokud půjdeš někam jinam než do kuchyně.“ Doc zakroutí hlavou. Sundat boty? Proč? Vejdou na verandu a otevře dveře.

  Malá předsíň s věšákem na kabáty a klobouky. Matt si sundá  kabát  a klobouk, který hodí na jeden z věšáku. Otevře dveře a potichu vejde do osvětlené kuchyně.

  „Kdo to je?“ a přikryje oči zřejmě hospodyni.

  „Matte ty uličníku! Proč mně tak strašíš!“ Obejme ho a drtí ve svém mohutném sevření. Doc stojí s ústy dokořán. Vždyť ji viděl před několika dny u Grizzlyho.

  „A kdo to je?“

  „Zack Gray a je můj...tichý společník. Pomohl mi získat zpět ranč.“

  „Ten špinavec Bannyon. Sedněte si. Hned vám dám jídlo. Bude tady pan Gray dlouho, Matte?“

  „Nevím.“

  „Tak to je fajn. Je moc hubený. Zřejmě ho tam na východě nesprávně krmí. Potřebuje moji kuchyni a zítra udělám proslavený jablkový koláč Mary.“

  „Zacku, Mary je sestra – dvojče Rosie. Babička když už nemohla...“

  „Dej ji věčný klid. Byla moc hodná!“ Pokřižuje se.

  „Nestihala vše kolem domácnosti tak zajela do města a přivedla obě. Nechtěli ...“

  „Matte neměl bys vykládat takové věci..“

  „Mary říkáš to každému tak to jednou za tebe řeknu já. Nechtěli se od sebe odloučit, ale nakonec Rosie odešla ke Grizzlymu ..Mají se moc dobře. Jen Grizzly bude asi mít menší potíže, že přijede pozdě.“

  „Zaslouží si to hulvát!“

  „A Mary zůstala tady. Jak se ti to líbí?“

  „Moc pěkná!“a má pravdu.  Kuchyň s jídelním stolem pro deset lidi je velký. Velký sporák a umyvadla na nádobí. Zřejmě ten potrubní systém co je teď velkou novinkou a přivádí vodu rovnou do domu. Vše ve dřevě. Dveře do spíže a nějaký poklop v podlaze, zřejmě další spíž. Na stěnách jsou pověšeny kůže a jinak vše solidní a těžký. Na stole obrus a dokonce váza s květinami. Znak toho, že v domě je přítomna žena. Velké okno s květinami. Matt se dívá jak si vše prohlíží. Je pyšný na ten dům.

  „Jíme tady všichni společně. Snídaně a večeře pokud někdo není pryč. Oběd je vždy připravený a každý kdo přijde si vezme jak to zvládne. Mary je vynikající kuchařka.Jestli ti to bude vadit... můžeš...“ Mary se začervená.

  „Ne kdepak. Vyhovuje mně.“

  „Mary tady Zack byl hodně dlouho nemocný tak ti potom řeknu co bude potřebovat k jídlu.“

  „Tak proto je tak hubený!“ A položí mu ruku na ramena.

  „Co mu bylo?“

  „Tuberkulóza. Našel jsem ho v horách:“ Mary si mlaskne. To je zlá nemoc.

  „Na mně si nebude moct stěžovat a na moji kuchyň taky ne.“

  „Však vím jaká jsi dobrodějka čarodějka!“ směje se. Doc má pocit, že sem nepatří.

  „Neberte Zacku ho vážně. Je to ještě kluk!“ Kluk? Má pocit, že to označení není přesné. Tedy podle toho co viděl. Zívne si.

  „Nechceš jít spát?“ zeptá se starostlivě. A pak se napomene. Nesmí tak před Mary dát najevo.. nic neví.

  „Ne to je dobrý.“ Doc ho skoro provrtá svýma očima. V klidu dojedí a Mary zatím připravuje ložnici.

  „Boty!“ zavrčí. Sundají si a jen v ponožkách ho vede chodbou dozadu.“Ložnice dědy a babičky. Já mám pokoj naproti.“ Otevře dveře. Je rozsvíceno a Doc si všimne velké postele s peřinami. Manželská postel. Zašklebí se. Taková pocta. Podívá se na  podlahu. Koberec. Velká skříň, toaletní stolek. Po stranách dva stolky. Na jedné je kniha a  fotografie Matta na koni. Okno se záclonami. Parfémy. Kartáč. Jde od předmětu k předmětu. Vše co použivali. Ale nejvíc ho láká ta postel s odkrytými pokrývkami.

  „Stačí ti to?“

  „Až moc dobré pro takového tuberáka jako jsem já.“ Matt se nejistě usměje.

  „Tak dobře. Budu vedle kdyby něco!“

  „Mary to ví!“

  „Neví. Nikdo to neví kromě tebe a tamtěch!“ otočí se zavře za sebou dveře. Tamtěch - to myslí asi lidi v Memphisu. Doc osamí. Je to krásný pokoj a pro něho až moc přepychový. Dědeček Matta zřejmě chtěl svoji ženě vynahradit to, že musela odejít z Memphisu. Sundá si věci. Odloží je na křesílko a vklouzne do postele. Přikryje se. Voní po letní louce. Za chvilku spí.

  Matt otevře dveře do svého pokoje. Nic se nezměnilo. Je to jako by nikdy neodešel. Skříň, puška, laso, brašna na stěně. Stejně jako všude v domě koberec a obrázky. Na stolečku fotka dědečka s babičkou a Hnědáka. Dědeček, když se dozvěděl o tom vynálezu pozval si fotografa a udělal tehdy fotografie. Byl blázen do všecho moderního. Svleče se a  věci přehodí přes křeslo. Lehne si a dívá se oknem ven.  V každé místnosti je okno se záclony a květinami. Je to příjemné.

  Je to tak zvláštní mít tady někoho jiného než jen Mary. Ale je to hezké. Za chvilku spí.

  Nesnáším rána, pomyslí si Matt, když oknem mu vlítne první paprsek slunce a pošimrá ho na tváři. To mi děda udělal určitě naschvál, když dal můj pokoj udělat k východu. Přetáhne si pokrývku přes hlavu a pak si na vše vzpomene. Obleče se a přejde do velké ložnice. Nakoukne. Ještě spí. To je moc dobře. Zavře a jde se do koupelny umýt. Tedy koupelna. Něco podobného viděl jedině v Memphisu, ale má rád ten luxus, když si napustí studenou vodu a doleje si horkou do umyvadla a pak vypustí jako nic. Mary je určitě už vzhůru jako vždy. Umyje se, oholí a utře se Podívá se do velkého zrcadla. Prstem si přejede jizvu a pak si uváže šátek. Dnes se musí věnovat koním a Zackovi. Nebude na něho myslet jako na Doca. Pro něho vždy to bude Zack. Otočí se a zadívá se na velkou vanu. Vzpomene si jak si ji dědeček nechal dovézt. Všichni si dělali legraci, ale děda věděl proč to dělá.

  Otevře dveře a srazí se ze Zackem.

  „Dobré ráno. Za chvilku je snídaně. Teplá voda, studenou si napusť!“ vyhrkne Matt. Zack se podívá na něho udiveně co mu je? Vstoupí dovnitř  a tiše hvízdne. Tedy tak to je nádhera. Dokonce má tady paraván a ta vana. Nic takového ještě neviděl. Jeho dědeček musel být hodně bohatý.  Oholí se a je rád za zrcadlo. Aspoň jednou se nemusí holit v odraze nože. Jde do kuchyně ,otevře dveře.

  „Tohle je Zack Gray a nějakou dobu tu zůstane.“ Zack se podívá na dva indiány. Jeden starší a druhý mladší. Delší černé vlasy u jednoho už trochu prošedivělé a černé nevyzpytatelné oči.

  „Šedý vlk. Vítejte na ranči.“ Zvláštní přízvuk.

  „Dakota.“ Kultivovaný hlas. Zřejmě byl ve školách.

  „Já jsem starej Simply. Nechcete něco k ulovit? Potřebuji vyvětrat Kitty, Bossyho a Story!“ Zvláštní jména.

  „Zatím ne. Díky moc, ale možná....“

  „Vše tady máme. Přines nějakou rybu. Hodně ryb. Rozrostli jsme se.“

  „Pro tebe Mary všechno. Tak jo ryby.“ Řekne kysele Simply, ale je závislý na její kuchyni. I proto tady taky zůstal a nepřizná si to, ale udělá  pro ni všechno.

  Matt se Zackem si sednou a už před nimi přistane talíř s vajíčkami, slaninou a pořádným kusem chleba. Zack vtáhne do sebe tu vůni.

  Chvilku je slyšet jen tiché mlaskaní jak se všichni snaží zahnat první hlad.

  „Viděl jsem Červený plamen!“ pronese Simply.

  „Je nádherný.“ Pronese Dakota.

  „Ale nezkrocený!“ vážně řekne Šedý vlk.

  „Nechci ho zlomit. Chci, aby mně uznal.“

  „Tak je to správné.“

  „Pošetilé!“ Simply zbytkem chleba vytře talíř.

  „Tak dost. Nebudete se mi tady hádat. To si dělejte v dřevníku.“ Šedý vlk se odmlčí a Simply taky.

  „Co vy na to Zacku!“ pronese Simply.

  „Já no o koních vím to, že se na nich jezdí!“ a usměje se. Simply se rozzřehtá a i Šedý vlk se trochu pousměje. Je už dlouho na světě a už viděl muže jako je Zack.

  „Šedý vlku, můžeš mi přinést pár bylinek?“

  „Jistě paní Mary.“

  „Babička vysázela tady zahradu. Prý aby se necítila tady jak  někde...“

  „.. v divočině“ dopoví Mary.

  „Teď tam máme její květiny a byliny Šedého vlka. Jestli máš tam nějaké přines. Zack je hodně nemocný.“

  „Jistě Matte. Mám tam co potřebuješ. Kašel?“
  „Neříkej, že ty placky s tou trávou byli ...“

  „Ano. Byli. Ukážu ti ještě obývácí pokoj a provedu tě rančem.“ Oba se zvednou a Matt otevře dveře do obývacího pokoje. Zack tiše hvízdne. To se jen tak nevidí. Vstoupí a opět koberec.

  „Potom dostaneš boty na doma. Je to kvůli Mary.“ Tiše pronese Matt opírající se o dveře.

  „Kdo to je?“ ale připadá mu to zbytečné.

  „Dědeček Sean Darmont a babička Mary Katherine Winstlock jméno za svobodná. Malovalo se to když jsem byl ještě mimino.“ Stojí před velkým krbem a dívá se na jediné lidi, kteří ho měli rádi a kteří se za něho nestyděli.

  „Je krásná!“

  „Ano!“ Hnědé vlasy a zelené výrazné oči. Matt je zdědil po ní. Příjemný oválný obličej s plnými rty. Je oblečená do plesové róby s odhalenými rameny. Ve vlasech umně stočených do složitého účesu je bílá orchidej. Na krku a v uších stejně jako na ruce zelené kameny. V ruce drží vějíř. Šťastně se usmívá. Žena pro kterou se vedli války. A vedle ní muž, který je pro ni schopen všechno. Je trochu starší, ale jeho pronikavé modré oči. Oči muže ke všemu odhodlanému. Je v obleku a stejně jako jeho žena se chystá zřejmě na ples.

  „Rád tančil. To víš Ir. Doprovázel babičku všude. Moc ji miloval.“ Vůbec Matt jim je podobný. Oči a vlasy po babičce, kdežto tvář a postava po dědečkovi. Možná pro ně byl více synem než jeho otec. Odvrátí se od portrétů a zadívá se na fotografie. Jen oni tři, koně  a ranč. Nikde žádná fotografie jeho rodiny. Tři hluboká kožená křesla, stůl s květinama ve váze. Knihovna  narvaná k prasknutí a ne zřejmě na okrasu. Malý šachový stolek a i dokonce karty. Koberec a obrázky koní. Velké okno s výhledem na zahradu.

  „Tak pojď vezmu tě na okružní jízdu po svém údolí. Je to příjemný pokoj, že.“

  „Budu tady trávit hodně času.“ Matt se šťastně usměje. Jdou ven. Veranda s dvěma houpacími křeslami a lampami. Matt ho vezeme do zahrady. Zack vidí i ovocné stromy.

  „To byla zas vášeň dědečka. Myslím, že tak docela nepřemohl stesk po Memphisu a po Anglii. Nevím proč to tady.. asi kvůli babičce, ale ta se vždy když něco udělal se rozčilovala. Pro jednoho je to prostě moc a moc luxusní. Ohrady a stáje pro nejlepší koně a pro rodičky. Udělal to tak byl zvyklý v Anglii. Sedlovna, seník a ubytovna pro návštěvy a ...“

  „Matte mně by to tady stačilo tam je to...“

  „Ne a dost. Budeš v domě. Seník je tamhle a pojď tohle je pramen a taky strom podle kterého se to vše jmenuje.“  Zack se zadívá na malý, ale starý dub. Místo, aby rostl do výšky se rozrostl do stran.

  „Je nádherný, že. Hned jak jsme ho viděli bylo nám jasné jak se bude ranč jmenovat. Chrání nás. Mám tedy takový pocit. A tamhle o kus dál táboří Šedý vlk s Dakotou. Tak to je celé moje království.“ Rozpřáhne se a se smíchem se zatočí. „Pro tohle jsi bojoval.“

  „A rozhodně se to vyplatilo.“

  „Jsem rád, že se ti tu líbí. Můžeš tu zůstat jak dlouho budeš chtít...“ rozpačitě mu nabídne. „Musím za koňmi. Už se jim po mně stýská. Muj dům je tvůj. Doslova. Tak zatím!“ houkne a odejde. Zack se za ním dívá se smíšenými pocity. Přejde k pramenu a sedne si ke kořenům dubu. Stalo za to tady o tohle bojovat. Určitě. Přivře oči a nechává se ukolébat šuměním listi. Něco vypráví a on má pocit, že mu rozumí.