Ranč Tři O
153.
Matt se Zackem vystoupí z vlaku. Otřesou se pod chladným větrem.
„Br, fouká tu hůř než u nás v zimě.“
„To máš pravdu a začínám si myslet, že většinu času trávíme ve vlaku.“ Nasedne na Appleho, který opět vzbudil pozdvižení. Matt si ho prohlédne. Ve vlaku se převlékl do obleku, co si koupil v San Francisku a zbraně schoval do vaku. Rozhodl se vystupovat jako bohatý rančer, což podle něj bude pro Zacka hračka. „Pojedeme. Musíme se ubytovat a zapsat.“
„Dobrá a kdy to začne?“
„Pozítří, jestli všechno klapne, tak jak má.“ Vyjedou z velkého nádraží. Překvapeně se kolem sebe dívají. Tohle je opravdu tavící kotel přistěhovalců. „Hodně lidi,“ poznamená, když se rozhlédne kolem sebe. „Vypadá to jako město na východě. New York se svými obrovskými domy nahuštěnými na sobě.“
„Kam jedeme?“
„K říčnímu přístavu. Odtamtud bychom měli vyplout na Michiganské jezero.“
„A loď?“
„Lady Elgin. Komfort se vším všudy. Osobně si myslím, že je to na lodi, protože se plánuje spojit Chicago s Mississippi, i když čert ví, co mají v úmyslu.“
„A koně?“
„Ty někde ubytujeme, neboj se, nic se jim nestane.“ Projíždějí širokými ulicemi s vysokými budovy. Ten chaos je omračuje. Nakonec dojedou k přístavu. Nedaleko uvidí hotel, v kterém by měli se ubytovat. Zamíří si to k němu.
„Dobrý den, Chtěli bychom se ubytovat.“
Recepční je sjede pohledem. „Jste snad hosty pana Pierce O´Greaneya?“
„Ano.“
„Chápu, v tom případě mám tu vzkaz. Jde to kvůli ubytování.“ Skloní se, vytáhne obálku. „Jsou zde instrukce. Bohužel v tak velkém městě nemůže pan O´Greaneya ubytovat koně všech účastníků, i když samozřejmě můžete zvolit svou vlastní variantu ubytování, ale radím vám, přijměte jeho nabídku.“
Matt převezme obálku. „Ranč tři O?“
„Ano. Tady je plánek. Spousta hostů netuší, kde to je.“ Podá další kus papíru. Usmívá se. Matt ho vezme.
„Moc moudrý z toho nejsem, ale najdeme to. Zacku?“
Zack přemýšlí. „Pojdeme. Vypadá to, že pan O´Greaneya ser o své hosty stará.“
„Je to už třetí ročník, a pokud dobře znám pana O´Greaneya, tak chce udělat z turnaje největší severoamerický turnaj, který by se rovnal jižanským. Mít ten vklad, pustím se do toho taky.“
„Ach ano. Děkuji.“ Venku se Zack zastaví. „Třetí turnaj?“
„Nevíš o tom?“
„Byl jsem na tom dost bledě, málem jsem skončil na lopatě. Netušil jsem. Hm, největší turnaj? Velké ambice.“
„A nemá je každý, kdo se zde vylodí? Amerika taková je,“ řekne lehce Matt a nasedne na zjizveného Tornada. „Ten tvůj Apple přitahuje pohledy jak světlo noční můry. Řeknu ti, budu rád, až budu v Popleru.“
„Myslel jsem, že jsi zvyklý na město,“ podiví se Zack.
„To ano, ale ne na něco takového. Bydleli jsme ve vilové čtvrti, ne v takových krabičkách. Ne ne, to není nic pro mě.“ Pobídne Tornáda, ale musí zpomalit. Snaží se ho hlídat, protože není zvyklý na takový dav a mohl by se snadno splašit. Po hodině konečně se dostanou z města.
„Tak to bychom měli. Teď pojedeme kolem Třetího pramene, Soví skály a mrtvého bizona.“Zack se začne chechtat. I Matt se musí usmívat. „Kecám. Jedeme rovně. Halo, Ranč Tři O, kde je?“ zeptají se muže s károu a koníkem, co ho táhne.
„Přímo před vámi.“
„A ten smrad?“ zeptá se Zack.
„Jatka. Jsou tu obrovská jatka. Takové město se musí nějak uživit.“
„Díky, dobrý muži.“ Pobídnou koně.
„Taky sis toho všiml?“
„Jo. A popravdě se nedivím. Má pravdu. Uživit to monstrům není nic snadného.“
„Halo!“ uslyší za sebou. Otočí se k hlasu. „Hej, nevíte, kde je ranč Tři O?“
Matt se usměje a oči ihned ocení skvělého hnědáka. „Přímo před námi, aspoň to říká mapa.“
„Díky, mohu se připojit? Tedy pokud tam jedete?“ zeptá se mladý muž.
„Určitě.“ Matt si prohlédne černovlasého mladíka v saku, kalhotách. U sedla má pušku, pistoli nikde nevidí, ale může mít ji schovanou. Modré oči se dívají na svět vesele a rty se usmívají. Líbí se mu. „Máte nádherného koně.“
„Děkuji, ale ten váš hezký není.“
Matt se rozesměje a s ním i cizinec. „To ano, není, ale je vytrvalý a má ten váš kůň nějaké jméno?“
„Nijak vznešené, říkám mu Marron.“ Poplácá ho po krku. „Jim Beam.“
„Matt Darmont, Zack Grey. Mohu se optat, jedete snad na pokerový turnaj?“
„Ó vy taky? Tak to budeme hrát proti sobě. Ano, hodlám to vyhrát.“ Zack si pomyslí, že tenhle cizinec ten turnaj rozhodně nevyhraje. „Ten váš Zjizvenec není hezký, ale dám tisíc dolarů za toho vraníka. Pane, prodáte ho?“
„Ne,“ řekne úsečně Zack. Ten cizinec je příšerný. Nelíbí se mu široký úsměv ani jeho přátelskost.
„Aha, a co dva tisíce?“
Matt vytřeští oči. „Dva tisíce?“
„Krásní koně jsou v kurzu,“ poučí ho Jim. „Za pěkného koně jsou dámy na východě dát majlant, ovšem tak i pánové a černý se stříbrnými jablky, no utrhli by mi ruce.“
„Netušil jsem, že tolik koně stojí.“
„Ti správní ano.“ Pokrčí rameny. „Já je neprodávám, mám menší ranč s koňmi, odpočinkový pro přátele, na útěk z města, co vy?“
„Ehm…“ Matt znejistí.
„Jsme rančeři,“ řekne úsečně Zack.
„Chápu.“ Jim se poočku zadívá na staršího muže. Je to nevrlec, ale koně má nádherného, ovšem ten mladík je k ničemu. Ale uvidí se až na ranči. „Budete hrát oba?“
„Tady Zack. Já bych prohrál košili za pět minut.“
„Chápu, no jestli vám mohu doporučit… Tak nic. Mějte se.“ Pobídne koně a za trysku dojede k ranči.
„Chápeš tomu?“
„Ne, ale ten turnaj nevyhraje.“
„No jistěže ne. Ten vyhraješ ty. Není lepšího hráče než Doc Holliday. Nebylo by lepší, kdybys řekl své j…“ začne, ale Zack ho přeruší.
„Zack Grey. Nebav se s nimi. Mohou zkoumat naši taktiku a pokusit se tě nějak ovlivnit.“
Matt schlípne. „Promiň, ale jak se smál, byl strašně nakažlivý. A proč nám chtěl něco doporučovat? Nerozumím tomu. Je to pěkný ranč. Upravený, ale náš je hezčí. Na můj vkus krapet moc učesaný.“ Zack se po Mattovi otočí. Náš ranč, to zní moc dobře. Někam patřit. Před Mattem patřil k rodině Earpů, ale to nebylo ono. S ním se toho hodně změnilo.
„Závidíš? Náš může být stejně pěkný.“
„Ne. Jen si říkám k čemu to je, i když ty květiny v oknech, záclonky, možná bych měl Marii dát větší prostředky…“
„Matte, nechceš mít z toho výkladní skříň?“
Matt se zarazí. Zack má pravdu. Tohle je jak výkladní skříň a tam on nepatří, ani jeho koně a muly. Zastaví se, přivážou koně. Rozhlédnou se. Moc lidí tu není, ale nedaleko je ohrada s překrásnými koňmi. Pak si uvědomí, že na verandě je starší muž, který si je prohlíží.
„Dobrý den.“
„Dobrý den,“ odpoví muž v klobouku na verandě. „Jedete na turnaj?“
„Ano, prý můžeme zde nechat koně. Zack Grey, Matt Darmont.“
„Jistě. Ranč patří panu O´Greaneyovi.“ Zkušeným okem spočine na koních. Ten černý je parádní kus, ovšem ten druhý k ničemu. „Budete hrát oba?“
„Ne.“
„Ach tak, ale je to jen pro účastníky.“
Zack lehce nachýlí hlavu a potom chladným tónem spustí. „Snad nečekáte, že budu na palubě bez svého strážného. Zbláznil jste se? Odjíždíme!“
Muž přimhouří oči. „Počkejte! Nevěděl jsem, že je to váš strážný. V tom případě uděláme výjimku, ale zbraně nejsou na palubě povoleny. Nechají se na ranči. Nechceme mít palubu plnou mrtvol.“
„Jistěže. Takže můžeme se zapsat? A kdy se vyjíždí?“
„Na ranči je dost míst. Když tak jsem John a jsem vrchním dozorcem na ranči. Máte parádního koně.“ Matta ignoruje. „Dnešní noc přespíte zde a zítra vás dopraví k řece. Pojedete na lodi Lady Elgin. Zatím je tu dvacet účastníků.“
Matt se Zackem jsou překvapeni. „To je dost.“
„Je to už třetím rokem a na severu je to proslavený turnaj. Pan O´Greaneyi se snaží, aby byl turnaj přitažlivý pro všechny. Samozřejmě na palubě bude i fotograf a novináři, kteří událost zdokumentují.“
„To jsem nečekal.“
„Orlando, pojď sem! Odveď koně do ohrady,“ houkne na procházejícího mladíka.
„Krásní koně, pánové!“ mladík se dotkne klobouku.
Matt odváže koně s pocitem, že něco je divného. Stejně to cítí i Zack, který je mrzutý, jak má pocit, že ho k něčemu tlačí. Cítí, že nemá na výběr a to nemá rád, ale momentálně lepší turnaj není a peníze potřebují na provoz ranče. Zvlášť, že přece jenom v Mattově hlase zachytil touhu po dalších věcech, které by ranč zlepšily. Matt se dívá, jak odvádějí Tornáda. Snad se mu nic nestane. Na závod musí být fit.
„Tak pojďte dál. Můžete se zatím seznámit s ostatními hráči,“ řekne John. Uhne se jim z verandy, kde stojí stůl a křesílka. Matt si to vše obhlíží. „Dneska večer se uzavře listina.“
„Listina?“
„Hráčů. Sedmdesát tisíc je hodně. Proto je to tady na ranči. Je tu hodně strážců, nemusíte se bát, že se něco stane.“
První co uslyší z domu, je smích, v kterém poznají svého nedobrovolného průvodce. Vejdou dovnitř. Zack se rozhlédne po přítomných hráčích. Zajímavé hostit tuhle bandu ve svém domě. Potom mu pohled ulpí na Jimovi. Ten vypadne mezi prvními. Neumí se kontrolovat. Ti ostatní, uvidí se během hry. A… zarazí se stejně jako muž, který pohlédl na příchozí.
Pan Martin Warner. Vsadí se, že někde pobíhá nějaký jeho poskok, možná i Charlotty.
Přítomný se najednou ušklíbne a pozvedne skleničku. Zack přimhouří oči. Tohle bude jeho protivník, ne ten rozzářený hejsek. Nevšimne si, že ten je najednou vážný a hodnotí je. Potom se napije a jeho obličej se opět rozzáří.
Matt se cítí trochu osamoceně. Pochopí, že nějak ostatní vytušili, že je jenom placená síla.
„Dobrý večer, pánové.“ Všichni se otočí k statnému muži v perfektně padnoucím obleku. Bílé vlasy má sčesané dozadu do culíku. „Vítejte na Třetím pokerovém turnaji. Číslovka tři je mé šťastné číslo a tak doufám, že i tento turnaj překoná ostatní. Zde je pan Chamberlein, fotograf a zde pan Novotny, který zdokumentuje celou událost. Hlavní výhra, pánové, je rekordních sedmdesát tisíc dolarů. Takže na vítězství. Ať vyhraje ten nejlepší!“ Pozvednutí skleniček. „Zvu vás na večeři. Zítra ráno složíte zápisné, které zde pod dozorem notáře Wooda uložíme do trezoru na ranči. V tomto momentě zde je přes dvacet strážných speciálně určených k ochraně výhry. Ale nechme ty nudné formality a pojďte se bavit. Pánové, prosím. Všichni jste mými hosty.“
„Tak ti nevím, zda mám jít s vámi nebo ne.“
„Taky netuším.“
Matt se zasměje. „Mažu, bav se dobře.“ Moc dobře ví, jak to bude vypadat a on se seznámí s rančem. Udivený Zack osamí. Uvědomí si, že je ve společnosti Matta tak dlouho, že nějak mu chybí. Matt vyjde ven. Uvědomí si, jaký je tu klid a jak mu to připomíná jeho vlastní ranč.
„Nazdar, cizinče,“ pozdraví středně velký muž v klobouku. Klátí se, jako člověk zvyklý sedět v sedle než chodit. Přes rameno má sedlo.
„Ahoj,“ nakažlivě se usměje. „Nějaký kus žvance by někde člověk nedostal?“
„Aha, nepatříš mezi hráče?“
„To ne, ale nemám těch pět táců,“ řekne s úsměvem.
„Tak pojď.“
„Pěkný ranč.“
„Na ozdobu. O kus dál je část, která se nevidí a tam se chová dobytek na porážku. Tohle je jen pozlátko, kam se ukrýt před velkoměstem. Jen chodím sedlo a seznámím tě se zbytkem osazenstva.“
„Díky moc, už mám hlad jako vlk. Máte tu větrno.“
„No jo, to je od jezera, z Kanady. Jinak je tu normálně.“ Matt sleduje, jak odloží sedlo. Je tu jich hodně. Potom se zadívá k ohradě, kde jsou koně. Jde k nim. Jsou překrásní.
„Krása, co?“
„Jo, ten je můj.“
„Ten zjizvený hnědák? Nevypadá nic moc,“ podotkne. „Ale co, jdeme na tu večeři, nebo nám nic nenechají.“
„Jo.“ Dál nerozebírá Tornáda. Klidně ať pro ně je šeredným koněm, ale srdce má velké jako Amerika a umí se bít. Za něj by klidně dal půlku zdejších koní. Jde za honákem s houpavým krokem.
„Jinak já jsem Jimmy. Ahoj, kluci někoho vedu.“
„Dalšího nenažrance, Jimmy? Kde je furt bereš?“
Matt se tu cítí jako doma. Sedne si na dlouho lavici a nenuceně si nabere. „Zdravím, jsem Matt a doprovázím tu jednoho rančera.“
„Cha toho s tím pěkným vraníkem?“
„No jo.“
„Pěknej kůň, vypadá i rychlej. Brambory?“
„Jasně, díky.“ Nabere si pořádnou porci. „Chlapi, není tu nějak zima?“ Honáci se po sobě podívají a propuknou v řechot.
„Zima? Odkud jsi z Texasu?“
„Hej, to ne, ale rozhodně pár mil na jih jo.“ Všichni se začnou bavit o tom, kde je chladněji. Nakonec se ozve starší chlápek.
„Aljaška. Tam vám umrzly koule sotva jste ptáka vystrčili ven.“
„Cos tam dělal, Blizzy?!“
„Doloval zlato!“ usměje se a ukáže se zub, který se blýskne ve světle lamp. „Bohužel tohle je jediné, co mi zbylo a hodlám si ho odnést do hrobu.“ Opět smích.
„Tak dost!“ všichni zmlknou a zadívají se na dozorce. „Myslím, že máte ještě co na práci.“ Sklouzne na Matta, který rychle dojí porci. „V tamté budově si někde ustel, u dveří.“ Práskne dveřmi.
„Byl nějak nasranej.“
„Asi starý mu něco řekl,“ pokrčí snědý muž. „Já jdu, nechci mít jeho zuby v zadku.“ Vyjde ven, cestou si vezme pušku. Matt vyjde za svým novým známým. Ten ho odprovodí do ubytovny. Matt se posadí na postel, zamyslí se. Tohle nečekal, popravdě je to úplně něco jiného, ale zítra budou na lodi a vše dopadne dobře. Zívne, proto si lehne. Když usíná, přemýšlí o Zackovi a jak se má v hlavní budově.
Zack se zatím s ostatními lehce baví a začíná si je oťukávat. Největší starosti mu dělá právě Martin Warner. Nepochybuje, že pokud zde je, je tu i někde Charlotiin nohsled. Možná má stejně jako on nějakého strážného ducha. Rozhodně turnaj míní vyhrát. Potom je tu ten floutek s širokým úsměvem. Cítí, že s ním je něco v nepořádku, i když netuší co. Vůbec celá situace je tolik odlišná od toho, co zná. K tomu fotograf a novinář. K čemu to potřebuje? Největší severoamerický turnaj? Ale výhra je víc než štědrá. Rozhodně po tomhle představení nehodlá nechat Matta na břehu. Jídlo je ovšem dobré a víno taky, i když doufá v něco víc.
„Tak se opět potkáváme.“
„Pane Warnere, vypadá to, že ano.“
„Předstíral jste rančera? A co ti dva?“
„Ti dva? Byli mými strážnými. Zřejmě jste dostal chybné informace. Jednoho jsem se vzdal ve prospěch vašeho bratrance.“
Martin přimhouří oči. „Já si zjistím, co tu hrajete za hru.“
„Já nehraju, já vyhrávám. Jestli chcete vědět něco víc, porazte mě. Teď mě omluvte, chci se seznámit s naším hostitelem.“ Zack složí ubrousek, vstane a jde k hostiteli. Martin ho pozoruje. Bude se ho muset zbavit za každou cenu. Charlotta měla pravdu, je nebezpečný.
„Máte tu vážného nepřítele, pane Greyi.“
„To jste vy? Jim Beam.“
„Každý se nějak musí jmenovat, ale víte, není to ten nejnebezpečnější hráč.“
Zack se zadívá na usměvavého muže. „A proč mi to říkáte? Nebo se považujete mezi ně i vy?“
Mužův široký úsměv se ještě víc rozšíří, až vypadá jako grimasa. „Ani ne, ale líbí se mi váš strážce. Na rozdíl od vás je prostě jiný. Zatím. Myslím, že půjdu spát. Čistá hlava je nejdůležitější,“ pronese na celou místnost. Odkráčí. Zack ho pozoruje. Nevyzná se v něm. Kdo to vlastně je? Rozhodně si tu na něco hraje a on tyhle hry má rád. Zjistí co je zač.
„Myslím, že se sešla slušná sbírka, co říkáš?“ Ve tmě jsou vidět jen dva slabé ohníčky od cigaret.
„Jen slušná?“
„Vynikající a těch peněz. Bude to báječný úlovek. Takový, za který stojí se bít, co říkáš?“
„Stoprocentně. Chlapy pošleme se stády. Necháme si tu jenom ty, co prošli. Projde to?“
„Prosím tě, prošlo to dvakrát, projde i tentokrát.“ Červená hvězdička dopadne na zem a vzápětí je zhašená podpatkem. „Tak zítra.“
„Jistě. Zatím.“ Muž popotáhne z cigarety a dívá se na dům. Ušklíbne se. Panáci, jen ať hrají, nakonec se smát budou oni. Peníze se dají vydělat různou cestou. Už dávno zjistil, že tou méně poctivou je jich daleko víc.
Ani jeden si neuvědomí, že je pozoruje ještě další postava, tichá splývající s domem, která vzápětí zmizí opět v hlavní budově.
Zack ještě chvilku sedí v křesle. Už z jeho postoje je znát, že se nechce bavit. Spíš naslouchá řečem ostatním a snaží se do nich proniknout. Většinou jsou tu rančeři, pár majitelů obchodů, bank, bohatí lidé, kteří si mohou dovolit přijít o pět tisíc, ale taky je tu pět profesionálních hráčů skrytých za různými identitami. Vlastně i on mezi ně patřil, odkud Matt ho z toho nevytáhnul. Teď je rančer. Tamten vysoký muž s knírkem je asi šlechtic, ale nedokáže poznat odkud. Aspoň se tak chová a dobře se zná s majitelem ranče.
„Nebavíte se?“
„Já, pane O´Greaneyi? Moc ne, rád naslouchám řečem.“
Úsměv. „A taky se nejvíc dozvíte.“
Zack pokrčí rameny. „Kdo ví. Kdo je to?“
„Ruský velkokníže Romanov. Plynně mluví několika jazyky. Když slyšel o mém turnaji, rozhodl se, že se ho zúčastní.“
„Zajímavé.“
„To ano. Je nesmírně bohatý a už rok cestuje po Americe.“
„Chápu. Vy se zúčastníte taky?“
„Já? Ne, nejsem hráč. Promiňte, musím odejít.“ Zack sleduje, jak hostitel odejde. Potom se zadívá na ostatní. Odloží skleničku. Nerad, ale ten Jim mluvil pravdu. Čistá hlava je důležitá. Když vyjde, čeká ho tam sluha, který ho odvede do pokoje. Ještě než se svleče, dívá se ven. Najednou zpozorní. Ta mužská postava… To je přece Jim a ta druhá je O´Graeney. Co ti dva dělají takhle pozdě venku? Vypadá to, že se na něčem domlouvají. Možná se mu to zdá a nejsou to oni, ale něco mu našeptává, že jsou to oni. Rozhodně jestli je v tom nějaký chyták, nemíní o své peníze přijít. Bude jiný turnaj, a pokud ne, půl roku u stolů a má stejnou částku, ale musel by dost jezdit. Lepší bude to vyhrát. Pochybuje, že by mu Matt dovolil pobývat u hráčských stolků. A doktor by mu to otloukl o hlavu a Matt s ním…
„Ještě ze mě bude vzorný manžílek pod papuči,“ zabručí a zatáhne závěsy. Pocítí únavu, ale i neklid, co je s Mattem. „Zacku, vždyť je dospělý,“ pronese pobaveně, ale i tak se nemůže zbavit tísně. Něco tu není v pořádku, ale co? Lehne si s pocitem, že mu chybí.
„Vše je připraveno?“
„Ano, pane. Snad je chytíme.“
„Žádné snad, musíte. Mám starosti. Vkládám do vás veškerou důvěru.“
„Jistěže, nebojte se, tentokrát se nic podobného nestane.“
„V to doufám. Hosté se musí cítit dobře, chápete.“
„Ano, pane O´Greaneyi.“
Hostitel přikývne, otočí se a odchází domů s vráskou mezi čelem. Třetí turnaj, jeho šťastné číslo. Tentokrát musí všechno klapnout tak jak má. Nic turnaj nesmí ohrozit. Vejde dovnitř. S vážnou tváří je pozoruje. Kdo asi si odnese výhru sedmdesáti dolarů? Velkokníže nebo ten mladík ze San Franciska? Možná ten hráč, kdo ví. Celkem dvacet pět lidí. Partie právě začala, aniž kdo tuší, jak skončí. Dokonce ani on ne, nikdo. Dvacet pět lidí bude hrát hru se zločinem.
