Shounen - ai povídky

Ranč versus Hotel 1

Felixovi ztuhne úsměv na rtech. Polkne. Kruci nerad by měl proti sobě Doca Hollidaye, ale od telegramu s Alamosy je jeho zvědavost probuzena. A vrcholkem všeho je ten zatracený šerif z nějakého zapadákova, který mu přivezl vražedkyní. Bože, kam to svět spěje, že už i ženy vraždí!

„Budete tu dlouho?“

„Moc ne,“ ignoruje skutečnost, že Doc chce, aby vypadl. „Navštívím zdejšího šerifa, trochu si poklábosíme…“ Možná, bych přece jenom mohl odjet. Ne. Nějaký Doc Holliday ho z míry nevyvede. Má přece za sebou dost kousků a je taky známý. Jistě, ne tak známý jako bratří Earpové s Docem, ale známý dost.

„Rád bych se najedl.“

„Výborně. Mám hlad jako vlk.“

„Zacku, kdo je to?“

Zack vzhlédne do kamenné tváře Matta. Zdá se, že se tentokrát ovládl nebo je to tím, že jsou v restauraci. Už má na jazyku, že Felix je jeho milenec, když si uvědomí, že by ten žertík nemusely obě strany pochopit a Katty by určitě nechtěla mít mrtvoly v jídelně. Rád by si sem občas zašel na jídlo.

„Můj dobrý přítel šerif Felix. Rychlý Felix. Z Denveru,“ líbezně řekne.

Felix vytřeští oči nad tím oslovením. Od kdy je Docův přítel?

Matt sklouzne očima k Felixovi.

Vida nebudu ho muset zabíjet. Matt to udělá za mě, když si Zack všimne ruky u pistole. Vytáhne doutník a ukrojí si špičku. Druhou rukou vytáhne sirky.

Matt ihned stočí zrak na doutník. „Doktor…“

Zack si ho v klidu zapálí a zpříma pohlédne do Mattova obličeje. „Budeš večeřet?“

„Tak co to bude, pánové?“ Katty k nim přistoupí. „Matte, ty nebudeš jíst?“ podiví se.

„Budu. Proč se ptáš?“

„Tak proč tu stojíš a koukáš, jako bys nás tu chtěl povraždit?“

Felix je zmatený. Kdo tohle je proboha? Vypadá na nějakého rančera a Doc Holliday ho oslovil jako Matta. Znají se? Jakou hraje roli v tomto představení?

„Paní Esmeraldo.“

„Jenom Esmeraldo. Víno. Jak vás to napadlo?“

U stolu proudí trochu napjatá konverzace plná lichotek a oťukávání.

„Potom pro tebe Gábor. K tobě se nic jiného nehodí. Jen víno, samet a cukrovinky. Jsi krásnější než růže z jara.“

Esmeralda se začervená. „Jsi lichotník.“

„Já jen říkám pravdu,“ řekne se smíchem. Ještě dobře, že se připravil. Tušil, že dobýt tuhle pěknou a bohatou pevnost nebude jen tak, ale zdá se, že se vše ubírá tím správným směrem.

„Nevím, co na to říct. Děkujeme Katty.“

„Není za co, madam Derby. Pochutnejte si.“ Postaví před ně dva talíře s polévkou.

„Pročpak se díváš ke stolu se Zackem a Mattem?“

„Nedávno jsem byl úředně v Denveru. Tamten třetí je šerif a omlouvám se. Někdy u mě převládnou pracovní povinnosti,“ řekne kajícně. „Jak se mohu omluvit za takovou neomalenost?“ začíná mě to bavit, pomyslí si. Nejspíš bude chtít nějaký dárek. Snad se tady dá něco koupit. Bonboniéra nebo něco podobného.

„Nech to být. Chápu to. Taky jsem někdy hotelem pohlcena. To je osud všech podnikatelů a co ty? Nebojíš se, že se u vás něco stane?“

„Myslíš s rančem? Mám tam důvěryhodného zástupce a v městečku taky, ale nemohu se dlouho zdržet. Přece jen odpovídám za pořádek ve městě.“

Oba chvilku jedí polévku, když k němu Esmeralda zvedne hlavu a světlo se zatřpytí na náušnicích. Gábor je okouzlený rty a tváří proti sobě. Je prostě perfektní.

„Víš, teď všichni v městečku si budou myslet, že se mi dvoříš.“

„A mohu?“

Esmeralda ztichne a nepřítomně hledí na lžíci. Co má na to říct? Gábor vypadá pěkně, umí se chovat, podle jeho slov je bohatý a k tomu je zjevně do ní zamilovaný. Takové pitomosti říkají jen zamilovaní.

„Ano.“

Gáborovi se rozzáří oči. Je strašně rád a zarazí se. Jen aby nemusel se jí dvořit moc dlouho.

„Stalo se něco?“ Esmeralda mu položí ruku na hřbet opálené ruky.

Místnosti se rozbzučí hovor ještě víc a dovnitř vejdou hosté, kteří tu nikdy nebyli. V koutku sedí pět dam v tmavých šatech, před sebou čaj a pozorně sledují kolem sebe dění.

„Jen,“ zesmutní, „budu muset zase odjet. Přece jen musím dohlédnout na ranč a jako šerif mám hodně povinnosti, ale budu tady jezdit, dokud mi neřekneš ANO.“ Sevře jí ruku a drží. „I kdyby to mělo trvat dva roky a déle.“ V duchu se toho děsí, ale musí ji přesvědčit.

Esmeralda se v duchu usměje. Zdá se, že konečně našla toho pravého. Vymaní mu ruku ze sevření a představí si na ruce krásný diamantový prsten.

„Myslím, že nebudeš muset a povídej mi něco o Alamose.“ Později odchytne Zacka, ne raději Matta a vyptá se ho na městečko a na ranč. Přece jen musí být opatrná a není nezkušená holka, která se žene bezhlavě do první nabídky, která ji přijde pod ruku.

„Alamosa.“ Zadumá se a rychle dojí polévku. „Je to pěkné městečko pod Colorado Springs. Dojedete tam velmi snadno a rychle. Rychle se rozrůstá a mohu prozradit, že brzy se stane železničním uzlem. Možná se stane stejně velkým jako je Denver. Jsou tam velmi milí lidé a uvidíte sama. Víte, vyprávět není totéž, jako vidět. Máme i kostel, starostu. Všechno a můj přítel André bude kandidovat do rady Denveru.“

„Nebyl snoubencem tvé sestry?“

„Byl, ale zůstali jsme přáteli dál a investujeme spolu do různých podniků.“

Katty nenápadně odklidí talíře. Stiskne rty. Má je vyrušit nebo ne? Zajde do kuchyně a opře se o dveře.

„Nad čím dumáš, Katty?“ ozve se upocená Marie. Pramínky plavých vlasů se ji přilepily k šíji a čelu.

„Nevím, co mám dělat. Mám tam Esmeraldu a Gábora. Cukrují spolu a snaží se přesvědčit, že by byla pro něj vhodnou partií.“

„Ona jeho, nebo on jí?“

„Hmm zdá se, že je to vzájemné. Jenže nevím mám je vyrušit s jídlem nebo ne?“

„Jen je vyruš.“

Katty se narovná a vejde do místnosti. Dnes je tu narváno a ona ví, komu za to vděčí. „Chcete druhé jídlo?“ Nesměle se k nim nakloní.

„Jistě. Něco přines,“ řekne roztržitě Esmeralda. Katty s úlevou odejde. Někteří zákaznicí jsou pěkně nepříjemní. Vezme dva talíře, pěkně nazdobené, a nese je těm dvěma.

„Prosím,“ a vypadne, jak nejrychleji svede. Je ji trochu nepříjemně nad tím cukrováním a připomíná ji, že nikoho nemá. Dokonce i šerif Hardy začal na podzim nosit slečně Hanson kytky. Jen díky tomu, že to byly kytky, neskončily v koši, i když je mohla dát do kostela. Někdy Ingrid nechápe. Šerif je sice tvrďas, ale má dobré srdce. Pohlédne směrem k Mattovi a Zackovi. Tam je to taky docela veselo. Usměje se a pookřeje. Jednou, jak říká maminka, i ona si někoho najde.

„Můžete nás představit?“

„Nač?“ klidně odvětí Zack a pak si vzpomene. „To je Matt.“

Matt se zamračí. Mohl by to říct vřelejším tónem a ne - To je bota. On mu ukáže. Sevře příbor a má pocit, že ho někomu zaboří do krku. Problémem je, že neví, komu by to mělo být. Jestli Zackovi nebo Felixovi. Ti dva se znají, to je jasné a jeho by zajímalo, co tu Felix chce a jak dobře se zackem zná.

„Šerife, co děláte v našem krásném městečku? Někoho stíháte?“ Neklidně pozoruje, jak zack vyfoukne dým a blaženě přivírá oči.

„Ale kdeže. Jen jsem se tu zastavil za Doc… Zackem.“ Ten kluk ani nemrkl, takže ví, kdo s nimi sedí. Zajímavé. Usměje se. Začíná to být čím dál zajímavější, ale nesmí připustit to, že skončí v rakvi u místního hrobníka. Doc nemiluje, když ho někdo sleduje. Slyšel dost historek o tom, jak takoví lidé skončili. Sebeobrana je výborná věc, ale když někdo je tak rychlý jako Doc, skoro je to vražda. On by o tom mohl vyprávět.

„Felixi, moc kecáš,“ utne hovor Zack. „Máš jíst nebo ne a ty Matte taky.“

Matt s Felixem se ušklíbnou. To znělo, jako by je dirigoval taťka. Matt si vzpomene, že brzy bude noc. Však on si za tu strohost vybere odměnu. Hned se mu zlepší nálada.

Cinkne zvonek a dovnitř vpluje šerif Hardy. Sklouzne očima po přítomných a zastaví se na Felixovi a cukrujícím párečku. Už se mu doneslo, co se tu odehrává a v městečku to docela slušně vře. Notoričtí sázkaři už se sázejí o cokoliv, co souvisí s tímto párem.

„Šerife Hardy, hned to bude.“

„Jasně Katty, Dakota chvilku počká. Hlady nezemře.“

Hovor na chvilku utichl a po slovech šerifa se opět rozproudil.

„Zdravím. Jmenuji se Trevor Hardy a jsem místním šerifem. Něco potřebujete nebo projíždíte, šerife?“

„Já? Jen projíždím a stavil jsem se tu za Zackem. Dlouho jsem ho neviděl.“

Lháři bylo to sotva před dvěma měsíci, zaskřípe zuby v duchu Matt.

Zacka zaujme Trevor. Nikdy vlastně se nedozvěděl, jak se jmenuje křestním jménem. Pro obyvatele městečka i pro lumpy byl vždy šerif Hardy.

„Šerife tady a pozdravujte Dakotu.“ Katty podává šerifovi piknikovi koš. Felix k němu sklouzne. Spíš než jeden oběd to vypadá na dva obědy.

„Zajděte za mnou potom ano.“

„Samozřejmě.“ Místnost sleduje šerifa a potom se stočí zraky opět k Esmeraldě a Gáborovi.

„Máš Alamosu rád.“

„Vyrůstal jsem tam. Otec tam postavil jednoduchý srub a ohraničil kus území. Dřel s matkou od rána do večera. Jednoho dne srub vyhořel a maminku jsme našli mrtvou. Koně banditi odvedli. Já jsem byl s otcem a Liana ani nevím, jak se zachránila. Otec za nimi šel, ale dostal je někdo jiný. Vrátil se a pokusil se znovu vše vybudovat. Udřel se k smrti, ale zanechal nám s Lianou nádherný ranč. Bude se vám líbit a co vy?“

„Já vyrůstala na ranči. Nesnáším to. Jen dřina a nic víc. V šestnácti jsem z domu utekla a provdala jsem se.“ Vzala si o dost staršího chlapa, kterého nalákal na svoji krásu. Rozhodla se prodat za prsten a povedlo se jí to. Měl dostatek peněz, aby ji udělal šťastnou a ona byla. Večírky, kde ji obdivovali, luxusní předměty, procházky po parcích. Jenže potom se to zvrtlo a ten hlupák špatně investoval. Jmění se vypařilo a zůstala jim jen tahle barabizna, kterou koupil kdysi z rozmaru. Přestěhovali se a ona jen zuby a nehty ubránila svoje šperky. Nedala mu je. Dva roky poté co se sem přistěhovali, načapal ji v náručí pěkného mladého muže, zemřel. Nelitovala ho. Hotel začal vydělávat, ale o předešlém životě mohla jen snít.

„Takže nemáš ráda život na ranči?“

Esmeralda si uvědomí, že Gábor má ranč. „Sama nevím,“ zamumlá neurčitě a pustí se od jídla. „Vyprávěj, jaký je tvůj ranč?“

„Jaký?“ zasní se. „Liana ho udělal nejkrásnějším rančem v okolí. Je velký a na práci mám několik honáků. Dokonce ani André nemá tak pěkný ranč. Liana věřila v kvalitní stádo a zdá se, že měla pravdu. Budu pokračovat v jejím odkazu. Mám i několik dalších pozemků a vlastním pár budov v Denveru. Nejsem žádný chudák. Teď, když je sestra pomstěna, uvažuji, že bych se usadil a našel si ženu. Víte, moc se mi líbíš.“ Teď je čas na upřímnost. Trochu se bojí, že to přehnal, ale líbí se mu i to, co dokázala. Nebude do větru jako některé mladé holčiny a peníze má taky.

Esmeralda mlčí. Bude muset dobře zvážit, jestli se ji vyplatí odejít z hotelu a začít někde jinde.

„A nechceš opustit ranč?“

„Cože?“ Gábor vykřikne, až se po něm otočí všichni v místnosti a ztichnou.

„Přesně tak. Mohl bys podnikat v Denveru. Myslím, že schopnosti na to máš.“

Gábor zavrtí hlavou. „Zatím nechci. Víš, musím dokončit velký projekt v Alamose, který přinese spoustu peněz a prestiž městečku. Pak uvidím.“

Katty se přiblíží a vezme talíře. „Moučník, kávu?“

„Ano. Přines to.“

Katty v duchu pokrčí rameny. Zdá se, že se pohádali. Brzy na hádku, ale je pravdou, že neví vše. Donese moučník se šlehačkou a dva malé šálky. Gábor rozpačitě pohlédne na titěrný hrnek.

„Prosím vás, mohla byste…“

„Jistě.“ Vezme malý šálek a odnese ho. „Mami, máš…že se ptám.“ Vezme velký hrnek a nese ho dovnitř.

„Omlouvám se, ale musel bych si dát takové čtyři malé hrníčky.“

„To je v pořádku.“ Upije a on obdivuje hladkou smetanovou pokožku a štíhlé ruce, které delikátně svírají titěrný hrníček. Esmeralda se usměje a v duchu přemýšlí, jestli přece jen neztrácí s Gáborem čas. Na ranč už nikdy v životě nechce. To raději bude tady v tom zapadákově. Časem sem někdo přijede, koho bude moci ulovit.

Oba mlčí a zkoumají toho druhého. Uvědomují si, že oba chtějí totéž, ale jsou přece jen rozdíly a hranice za, které nepůjdou.

Gábor neví, co říct. Má pocit, že porozumění mezi nimi se vytratilo s rančem. Jenže on miluje Alamosu a ranč. Nedovede si představit, že by byl celou dobu zavřený ve městě. Na druhou stranu po Esmeraldě touží. Takovou si představoval manželku. Krásnou, bystrou, podnikavou a s penězi. Je vůbec zázrak, že někoho takového sehnal. Vzpomene si na Denver. Byla to děs a hrůza. Ty ženy lačné po majetku. Ne takovou on nechce. Problém je tady ranč. Musí její averzi nějak překonat. Jenže jak?

Na muže je hezký a má peníze, to ví. Umí se oblékat a ženě polichotit. Určitě ji nebude bít, ale představa, že by se vrátila k dřině na ranči, je neúnosná. Na druhou stranu ráda by se vdala. Cítí, že její čas, kdy se může vdát, končí a muži i když je jich tady víc, chtějí mladé ženy. A jí pomalu bude třicet. Umí to zamaskovat, ale čas se nedá ošidit. Taky by chtěla dítě. O to své první přišla. Ani netušila, že je těhotná a pak už nemohla mít. Doktor Anderson jí řekl, že je v pořádku. Byla ráda. Ale taky nemůže věčně čekat.

„Esmeraldo…“

„Ano?“

„Já jen, chci říct, že jsi ta nejkouzelnější žena pod sluncem a obdivují, co jsi dokázala.“

Esmeraldu zamrazí. Jako by se s ní loučil. Udrží úsměv na rtech. „Musela jsem. Já spíš obdivují, jak zvládáš funkcí šerifa a k tomu vést ranč.“

„Nic to není,“ zabručí a dopije hrnek kávy. „Za chvilku bude tma.“

„Ano.“ Esmeralda si povzdechne. Počasí. Kolikrát takhle začínala a k tomu venku už dávno je tma. „Je zima a na jihu jak je? Je u vás zima?“ Nemá ráda zimu.

„Teplo. Jen v noci občas klesne teplota k nule a v létě se může jezdit k nedaleké řece na piknik. Je teplo. Možná někdy, až příliš. Nemáš ráda zimu?“

„Nemám.“

„Půjdeme? Určitě máš, co dělat.“

„Ano.“ Zvedne se a uhladí si šaty. Gábor přispěchá s perelínou, zabalí ji ramena do něj a podá deštník. Na stůl položí peníze.

„Děkujeme za návštěvu.“

 Katty dá peníze do taštičky a uklidí talíře a hrníčky. Usmívá se.

Gábor otevře dveře a nechá vyjít Esmeraldu. Otřesou se zimou a Esmeralda se zavěsí do Gábora. Tiše jdou jen o kousek dál. Esmeralda se zadívá na vývěsní štít s názvem U Topolů. Její záchrana a jistota. Má se toho vzdát? Nepatrně sevře rty a Gáborovu ruku.

„Stalo se něco?“

Esmeralda se k němu otočí, zavrtí hlavou a usměje se. „Nic.“

Gábor ji vede do hotelu. Otevře dveře a nechá ji projít. Vejde hned za ní. „Musím ještě někam zajít. Nebude ti to vadit.“

„Kdeže. Jen jdi. Musím udělat spoustu věcí. To víš, vést hotel není snadné.“

„Chápu a děkuji za kouzelný večer. Tak dobře jsem se nebavil už hodně dlouho.“ Otočí se a chce odejít.

„Gábore.“

„Ano.“

„Já taky. Moc děkuji za krásný večer.“

Gábor přistoupí a přitáhne si ji do náruče. Zaváhá a potom ji jemně políbí, načež vyrazí z hotelu ven. Esmeralda se za ním dívá, když zpozoruje Matta, jak jde dolů.

„Matte, prosím, mohu na chvilku?“

„Jistě.“ Udiveně hledí na její ruku, která mu sevře loket a zatáhne do pokoje.

Zack ohromeně sleduje, jak Matt jde k Esmeraldě. Sevře rty. Že by Matt nemluvil pravdu? Co se tam asi děje?

„Nic a nehloupni, Zacku.“ Ale jehličky podezření v něm zůstávají a tak stojí na schodech a čeká. Otevře hodinky. Už je tam pět minut. Zaskřípe zuby a vyrazí do saloonu. Vejde dovnitř a vše ztichne.

Někteří se přesunou do vzdálenějšího konce.

„Ale Zacku, co se stalo? Nějak naštvaný.“

„Nalej,“ tiše řekne a Lucky Charlee přikývne. Tak tady to začíná být nebezpečné. Zack to do sebe kopne a stojí. Pokývne hlavou a Charlee nalije druhou várku. S údivem zírá, jak ten klidný a milý chlápek se proměnil v ďábla. Tak ledové oči viděl jen dvakrát v životě a pokaždé museli volat hrobníka.

Kým on vlastně je? Víří mu v hlavě.

Místnost se pomalu rozehřeje a začnou šustit karty a řeč.

„Co mám dělat?“ zabručí Gábor, který sedí se svěšenou hlavou a zírá do plné sklenice piva.

„Problémy?“ otáže se účastným hlasem Charlee.

„Jo. S láskou.“

„Kdo nemá?“ zabručí Zack a nějak se mu uleví. „Esmeralda?“

„Jo. Nesnáší ranče. Rozumíme si, chápete, ale nechci se vzdávat ranče.“

„To chce dárek.“

„Souhlasím,“ přikývne Zack.

„Myslíte, že by se tady něco našlo?“

Charlee znalecky vycení úsměv a dotkne se zubů. „Pro Esmeraldu jedině zlato.“

„Diamantový prsten,“ upřesní Zack a pohlédne na Charleeho. Rozumí si a usmějí se.

„Myslíte?“

„Jo!“ pronesou s jistotou a Zack se uvolní. Možná na Esmeraldu bude platit diamantový prsten, jenže co s Mattem? Ne, že by mu chtěl dávat dárky a už vůbec ne prsteny a pak on není zamilovaný. Jednoduše není.

„Nalij mi. Kam jdeš?“

„Kam asi?“ Oba hledí za mizícím Gáborem. Dveře se otevřou a zavřou a do místnosti vletí závan chladného vzduchu.

„Myslím, že je slyšet vlak do Denveru. Další whisky?“

„Raději ne. Jdu za Hardym.“ Odlepí se od pultu a vykročí do zimy. Pohlédne k hotelu, kde v osvětleném okně zahlédne dvě postavy těsně u sebe. Sevře rty. Přesně ví, kdo to je. A prý je jediný na světě. Lhář.

Vztekle se otočí k vězení. Nejlépe mu bude zrovna tam.