Shounen - ai povídky

Ranč versus Hotel 2

„Něco potřebujete?“ Nechápavě pronese Matt a rozhlíží se po příbytku paní Derby. Pod nohama pěkný koberec, židle a stolek. Komoda v rohu pokoje. Ženský pokoj, ale jiný než ten přepychový na ranči. Snad ženštější a hlavně praktičtější. Stejně jako pokoje v hotelu. Líbí se mu tu.

Ta nervózně přechází, až se dostane ke stolku a vezme kapesníček. Začne ho žmoulat, ale zdá se, že ji to uklidňuje.

„Vím, že mě nemáš v lásce, ale ráda bych se něco dozvěděla. Ale pravdu. Hodně mi na tom záleží.“

Matt si sundá klobouk a prohrábne si vlasy. „No, já nevím, co byste ode mě mohla chtít.“ Napadají ho šílené myšlenky. Co když po něm chce a mírně zrudne. Jen to ne.

„Byl jsi v Alamose.“

„Ano.“ Ulehčí se mu. Jak ho to mohlo napadnout?

Esmeralda sevře rty. Jak to jenom říct. „Budeš mlčet?“

Matt vytřeští oči. Kruci nějaké tajemství? A proč zrovna on? „Budu.“

„Děkuji. Víš, ráda bych, abys mi řekl něco o Alamose a nikomu o tom neříkal.“

„Aha. Ale já tam moc dlouho nebyl. Jen krátce a to jsme pátrali po tom vrahovi. Moc jsem toho neviděl.“

„Já vím, ale přece jen. Jaké to tam je?“

Matt se zadívá z okna na domy. Takže Zack měl pravdu. Uvažuje o Gáborovi. On ji překážet v tom nebude.  Jenže má lhát nebo ne?

„Chci slyšet pravdu,“ tiše ho upozorní Esmeralda jako by mu viděla d hlavy. Usedne do křesílka a sepne ruce v klíně.

Matt se zarazí a v rukou otočí klobouk. Opráší neviditelné smítko a zakleje. On má rozhodnout o dalším osudu paní Derby. Čím si to zasloužil?

„Gábor mi vyprávěl něco málo a taky o ranči, ale chci to slyšet od někoho, kdo tam byl.“

„Myslím, že nejsem zrovna tou nejpovolanější osobou, která by tohle mohla posoudit.“

Plnými rty Esmeraldy proběhne úsměv. „Vím, že mi řeknete pravdu. Proto se ptám.“

„Tak dobře. Městečko je menší než naše, ale rozrůstá se. To je pravda. Městu vládne, dalo by se říct, největší majitel půdy André Beaumont. Nelíbí se mi, ale podle slov Diany a Narcissy, to je žena, která vlastní stáje, to s ženami umí.“

„Takže s ním spaly,“ zkušeně pronese.

Matt se začervená a ošije. Tohle je na něho moc. Nakonec se odhodlá být stejně přímý jako Esmeralda. „Ano. Ale taky prý je lehce odhodí.“

Esmeralda přikývne.

„Ostatní jsem neviděl, ale lidi jsou zakřiknutí. Podle Andrého by se tam měla budovat velký železniční uzel. Co je na tom pravdy, nevím. Podle Narcissy je to lež.“

„Aha. To není moc povzbudivé.“

„Nemohu posoudit. Popler vypadl před pěti lety úplně stejně. Viděl jsem kostelík a školu. Dva saloony. Je to blízko Colorado Springs, což je větší město a je blízko. Krajina je kouzelná a je tam rozhodněji tepleji než tady.“

„A co ranč?“

„Bezchybný. Je celý oplocený a dostatečně velký. Co se tam pase nevím, ale podle Gábora nějaký zvláštní druh krav. Má pár honáků, kteří bydlí nedaleko hlavní budovy.“

„Jaká je?“

„Přepychová. Takové vybavení jsem viděl jedině v Memphisu.“

Esmeralda vstane a nalije z karafy skleničku. „Sedni si.“ Podá mu ji a Matt se rozpačitě usedne do křesílka. Chvilku má strach, že se pod ním rozsype, ale vzpomene si na jeho dřívější domov. Tam byly stejné.

„Takže je bohatý?“

„Určitě. Podle Narcissy byla Liana hamoun a André potvrdil, že finanční potíže neměla.“

„To je výborné.“

Matt rozpačitě upije ze skleničky.

„A jaká byla Liana?“

„Liana?“ Proč chce o ní něco vědět?

„Je mrtvá.“

„To já vím, ale sokyní ženy nemusí být jen živá žena, jestli rozumíš. Gábor dost často o ní mluví.“

„Tomu nerozumím,“ na rovinu prohlásí Matt a Esmeralda se rozesměje.

„Nemusíš. Jednou snad to pochopíš a možná vůbec ne,“ odmlčí se. Zvedne se a hledí ven z okna. „Nechci… ještě něco?“

„Já nevím, co bych měl ještě říct. Mohu se optat, proč to chcete vědět?“

„Já možná pro nic a jen ukojit svoji zvědavost.“

„Jestli… víte, někdo…“ koktá.

Esmeralda se otočí k Mattovi a přísně se na něho zadívá. „Utíkáš?“

„Ne to ne!“ vyhrkne a rychle upije whisky, až se zakucká.

Esmeralda se rozesměje a přistoupí k Mattovi. Nakloní se k němu a Matt ucítí rty na tváři.

„Myslím, že ti to bude muset stačit. Děkuji za pomoc.“

„Není za co,“ odpoví už klidněji Matt. „Děkuji za pití a budu muset jít. Chci se podívat za Dakotou.“ Neptá se, jak se rozhodla. Vstane, odloží skleničku a vyjde ven, zanechávajíc Esmeraldu samotnou.

Esmeralda si povzdechne a přejde do ložnice. Usedne k toaletnímu stolku se spoustou flakonku a hřebenů. Promne si krk a dívá se do zrcadla.

Co má dělat? Její krása uvadá a ona i přes počáteční štěstí nechce zůstat sama. „Bojíš se toho. Přiznej si to konečně,“ zamumlá obrazu v zrcadle. Zahlédne dívku nuzně oblečenou, která utíká do velkého města. Nevyznala se ve velkém světě a nic neuměla. Jediné, co vlastnila, byla krása a drzost.

Od té doby se toho hodně naučila. Psát, mluvit a další věci. Stala se úspěšnou. Když zemřel její muž, lítala z jedné náruče do druhé. Dřív taky, ale teď mohla svobodně. Byla vdovou, ale v koutku duše věděla, že je sama a nikdo ji tu nemá rád.

Bylo ji to jedno a matronám se posmívala. Jejích způsobu života. Teď by chtěla mít aspoň něco z toho. Dům, manžela, úctu. Gábor ji to může dát.

Ale cena je vysoká. Vrátí se tam, odkud přišla. Na ranč, který nenávidí.

Obrátí svou pozornost k zrcadlu. Nedávno našla první šedý vlas. Vyděsilo ji to a vytrhla si ho. První sotva viditelné vrásky, ale ona o nich ví.

„Bojíš se?“

„Bojím,“ přizná si a zvedne se. Vyjde z bytu a jde si stoupnout za dlouhý pult.

„Dobrý večer, madam Derby.“

„Mary, dobrý večer. Jak se máte?“ Podivné, že Mary je osobou, která se k ní chová srdečně, dalo by se říct bez předsudků.

„Dobře. To víte, hodně zařizování se svatbou.“

„Chápu a jak pokračuje?“

„Výborně, ale co jsem viděla a zaslechla, tak se taky chystáte vdávat. Moc vám to přeju.“

„Děkuj, ale ještě si nejsem jista.“

„To ne. Gábor, i když se mýlil ve věcí Dakoty, je fešák,“ nakloní se k ní a usměje. „V nejlepších letech.“

„A co vy?“

Mary se začervená a zhoupne se v bocích. „Já? Já jsem už stará bába. Jen mě překvapilo, že šerif odjel. Zajímalo by mě proč. Spěchal, jako by ho honily fúrie. Není vám něco?“

„Ne nic.“ Esmeralda se rychle vzpamatuje ze šoku, že Gábor je fuč. Jak mohl odjet a nerozloučit se? Zřejmě jen se chtěl zabavit. Takových ještě bude… Jen do něho by to neřekla. Myslela, si, že se opravdu o ni zajímá.

„Jen nechápu, že tu nechal koně. Bill povídal, že je to pěknej koník,“ zamyslí se a potom se otřese. „Já tady povídám a sotva stojím na nohou. Už, aby konečně přišla ta propouštěcí listina a Dakota mohl z vězení pryč. Už chci stát u své plotny. Stýská se mi po ranči. Nebudu zdržovat a dobrou noc.“ Na nic nečeká a svižně vyjde do schodu. Nahoře se zastaví.

„Vypadala divně. Jako by na ni sáhla smrtka,“ mumlá pro sebe. „Ale bude z těch dvou pěknej páreček. Skoro tak hezkej jako z Rosie a Grizzlyho. Zajímalo by mě, kde budou bydlet.“ Otevře dveře a zavře je za sebou. Už aby byl zpět na ranči, ale ta představa cesty…

Gábor je pryč? Ale proč? Koně tu, ale zanechal. To by neudělal, zvlášť, že je pěkný. Pohlédne ke schodům, po kterých schází ten nerudný zapáchající lovec. Nesnáší je, ale jsou štědří, i když taky mezi nimi potkala lakomce. Určitě bude pít U zlatého nuggetu do rána. Ale ať. Ona není tu od toho, aby jim kázala. Není světice.

Matt dorazí do vězení a nejdřív strčí hlavu. Vida je tu. Snad nic nezpozoroval.

„Ahoj vespolek,“ zvolá rozverně.

„Matte, zdar. Jak to jde?“ Na stole je otevřený piknikový koš a dva talíře s příbory.

„Hardy, jde to,“ pohlédne směrem k Zackovi. Chová se opět podivně. Jako by na něj byl naštvaný, ale proč? Začne vzpomínat. O kníru se nezmínil, mléko ho nenutil pít, dokonce mu povolil doutník a polibek taky nechtěl. Tak co mu zas udělal? Čert, aby se v tom vyznal.

„Co Dakota?“

„Nudí se a já se nedivím.“

Ťukot. Hardy popadne pušku a namíří ji na dveře. „Dále.“

„Chcete mě, šerife, zastřelit?“ otáže se klidně Felix a vkročí dovnitř. „Něco vám nesu.“ Na stůl položí listinu.

Hardy odloží pušku a vezme do ruky papír. Rozbalí se a zářivě se usměje. „Dakoto, jsi volný!“ Hodí klíče Mattovi, který je zachytí a jde otevřít mříže. „Musím přiznat, že jste mi udělal radost.“

„Já vím,“ ušklíbne se Felix a pozoruje Matta s indiánem. Zack netečně si prohlíží pušku a jen tak natahuje kohoutek a povoluje. „Zatykače už jsou taky staženy. Vsadím se, že o to vám šlo, že.“

Hardy po chvilce po ní chňapne. „Pojedete už na ranč, ne?“

„Záleží na Mattovi. On se na ranč nehrne. Je tu tolik zajímavosti.“

„Ještě dnes večer tu zůstaneme a zítra vyrazíme. Dakoto?“

„Matte, rád bych se vrátil na ranč. Nemám rád město.“

„Kůň je ve stájích Billyho. Zvládn… „Usměje se. Samozřejmě, že tu cestu zvládne.

„Nevím, jak poděkovat.“

„To nic nebylo a Dakoto, proč sis nehledal nevěstu? Víš, zajímá mě to.“

„To kvůli té vraždě,“ zabrumlá. Hardy je nevěřícně pozoruje a sklouzne pohledem po Dakotovi. Dakota a děti? Začne se chechtat.

„Co je, šerife Hardy?“ promluví Dakot až moc ledabyle.

„Nic. Běžte. Chci mít klid. Stál jste město moc peněz.“

„Matte, pojedu.“

„Jasně a řekni Simplymu, že bychom měli brzy dorazit. Hardy, šerife Felixi, nashledanou. Zacku půjdeme.“

„Já tu ještě zůstanu.“

Matt skoro zalapá po dechu, rozhlédne se po ostatních a vypadne ven. Nemůže odvést zacka násilím.

„Zacku, mám tě docela rád, ale měl bys jít taky.“

„Vyhazuješ mě Hardy?“

„JO.“ Ví, že si zahrává s ohněm, ale Zack je rozumný.

„Všichni, kdo se mě kdy pokusili vyhodit, skončili… hádejte kde.“ Šedé oči se upřou na Hardyho. Ten se ošije a Felix se neskutečně baví. Je to zcela jiné vidět někoho se smažit, než sama sebe. Parádní pohled. Tohle šerifovi nezávidí.

Hardy si odkašle. „Hádám, že příliš dobře ne.“

Doc zahraje údiv. „Bingo šerife. Jste chytrý. Posledně, když mě se někdo pokusil vyhodit, skončil s dvěma dírami přesně tady.“ Poklepe si na srdce a usměje se.

Felix se uchechtne, ale když na něm spočine Zackův zrak, přestane se smát a odvrátí hlavu.

„Vlastně, když tak uvažuji, není tu žádná zábava. Nuda. Nevím, co tady hledám. Sbohem,“ dotkne se krempy klobouku a vyrazí ven. Venku vytáhne cigaretu a chce si ji zapálit.

„Myslím, že ti to doktor zakázal,“ pronese klidný lenivý hlas Matta.

„Mohu si dělat, co chci.“

„Jistěže. Všechno,“ přisvědčí a Zack si zapálí. „Mimo věcí, které ti škodí. Dej mi ji.“

„To tedy ne.“ Nerozumí tomu. Proč si nedokáže poradit s nějakým Mattem, když zvládne Felixem, Hardyho a dokonce i Wyatta, ale tenhle zelenáč… „Hej, co to děláš?“ Přistoupí k Mattovi blíže, až se skoro dotýká Mattova obličeje. „Víš, kdo jsem?“

„Vím, ale to neznamená, že se musíš chovat jako dítě.“ Vezme mu zapálenou cigaretu a hodí na zem. Důkladně jí zašlápne.

Zack sleduje cigaretu a Mattovu botu. „Přehnal jsi to.“

„Co? Udělal jsem to snad tisíckrát.“ Přehání, ale nevadí to. „Jako doktor bys měl poslouchat jiného doktora.“

První a jediný člověk, který se ho nebojí. Dokonce i Nosatá Kate z něho občas měla strach. „Já jsem doktor. Nemusím poslouchat nikoho.“

„Mě ano a jdeme domu., i když rád bych počkal, jak se vyvine to mezi madam Derby a Gáborem.“

 V slabém světle lampy zpozoruje neidentifikovatelný výraz. Nejvíc to připomíná znechucení.

„Proč? Chceš ji snad pro sebe?“

Matt se zastaví. „Zbláznil ses?“

„Ne.“

„Dobře.“ Dojdou k hotelu a pozdraví schlíplou madam, která sedí za pultem a čte knížku.

„Dobrou noc,“ pronesou, ale odpověď nedostanou. Matt se Zackem zavrtí hlavou a pohlédnou na sebe.

„Dobrou noc,“ řekne Matt a zablýskne se mu v očích. „Tatínku,“ jemně zazpívá, rychle ho políbí, zabouchne dveře a pro jistotu zamkne.

Zach ohromeně sleduje dveře. Vyrážet je nemíní, to je pod jeho důstojnost a tak důkladně aspoň do nich kopne. Jak to, že mu vždy ten polibek ukradne? Začne se usmívat. Je hrozný, ale jeho to zatím baví. Jenom tě baví Zacku nebo je v tom víc? Zavrtí hlavou a oči mu zledovatí. Vždy přesně věděl, co má dělat. Vždy viděl před sebou smrt, které se vysmíval.

Ale smrt je daleko a on by mohl začít znovu v tom momentě, kde přestal, ale nedokáže se z toho zajetí vymotat. Kdyby byl básníkem, řekl by, že ho omotal hedvábnými pouty. Jak by asi reagovala Kate, kdyby věděla, kdo ho líbá?

V očích by ji nejspíš zahořel plamínek chtivostí a začal vymýšlet, co by se z toho dalo vytřískat. Zavře dveře a padne na postel.

Pitomá kniha, pitomý příběh. Odhodí knihu na pult a zamračeně na ní kouká. Nějaká Bronteova a Větrné vršky nebo jak se to jmenuje. Proč jen odjel? Proboha proč? Možná měla dát najevo víc zájmu? Jakmile uslyšela ranč, něco se v ní vzepřelo a nechtělo dál naslouchat sladkým řečem. Bláhová naděje, kterou poslouchala a ta se jí opět vymstila. Celou dobu čekala na rytíře v zlaté zbrojí a nakonec nemá nic. Nebyla jsi moc chamtivá? Ne, chtěl jsem jenom… Co?

Bim bam. Bim bam.

Pohlédne na starožitné hodiny, které byly v hotelu, když sem s manželem přijeli. Ponechali je v hale. Zvedne se a zhasne světlo. Teď už se většinou nikdo nechce ubytovat. Nechá knihu na pultě a jde do svého pokoje.

 Přejde do ložnice a jako každý večer usedne za stolek se zrcadlem a pomalu rozplétá dlouhé vlasy vyčesané do uzlu. Rukama si je prohrábne vlasy a potom si promasíruje pokožku. Uchopí kartáč se slonovinovou rukojetí a nachýlí hlavu. Měla by to dělat, až bude v negližé, ale protentokrát to vynechá. Pročeše je, rozepne si vrchní díl šatů a usedne jen v korzetu a spodničkách za stolek. Vezme buničinu a vytře si líčidla z tváře. Prohlédne se pozorně v zrcadle. Stále vypadá mladě, ale cítí na sobě věk a tady ta malá vráska v koutku očí. Stárne a nanese krém na noc. Sfoukne svíčku, spoutá vlasy stuhou a přejde ke stolku u lůžka.

Vytáhne láhev a nalije si do skleničky. Vypije a dívá se před sebe. Slabě si povzdechne a zvedne se. Nedopitou skleničku odloží na okraj stolku. Zatáhne za stuhy a korzet padá dolu. Sevře ňadra v rukou a promne si je. Je to úleva a stojí v temné ložnici jen v spodních dlouhých kalhotkách s rozparkem. Sundá je a stojí nahá před zrcadlem. Otáčí se. Stále vypadá dobře a přejede rukou pevná ňadra a trochu vystouplé bříško. Ano má, co ještě nabídnout. Najde si někoho jiného. Z komody vytáhne noční košili a přetáhne si ji přes hlavu. U krku zaváže modrou stuhou a obleče negližé. Vezme nedopitou skleničku a postaví se k oknu. Zima. Nesnáší ji a na jeden zátah dopije skleničku. Teplo se jí rozlije tělem a vleze do postele.

Nemá chuť si hledat někoho jiného. Dívá se do stropu a přemýšlí, proč se to všechno stalo. Zatvrdí se. Najde si někoho jiného. Bohatšího a hezčího, ale ví, že tyto vlastnosti se spolu málokdy setkají. „Sny,“ zamumlá do polštáře a usne.

Ráno se vzbudí, stuha někde pod peřinou a zívne si. Otevře oči a vstane. Oklepe se zimou a přitáhne si k sobě negližé, které zapomněla sundat. Přejde do malé kuchyňky a ohřeje vodu do lavoru. Udej se a sedne, stále zívajíc, k zrcadlu. Pozorně si zadívá a zaúpí. Kruhy pod očima a pleť úděsná. Zkušenými pochyby si vetře do kůže krém a pomalu se nalíčí. Spokojeně se do něj zadívá. Ano, to je ona. Krásná madam Derby. Podebere si ňadra a zkoumavě je přejede. Jsou stále pěkná. Rozmarně vstane, otevře velkou skříň plnou šatů. Včerejších, které jsou pohozeny na zemi, si nevšimne.

Vytáhne tmavě vínové šaty olemované krajkou a s cudným výstřihem. To bude ono. Spodní prádlo, korzet a šaty s malým honzíkem. Náhrdelník z černých perel a stejné náušnice. Zatočí se před zrcadlem a pohladí se přes štíhle boky. Vypadá dokonale. Jen ať si ten mizera přijde. Bude litovat, že odjel.

S veselou myslí vede do hotelu. Je tu první a hosté začnou scházet nejméně o hodinu později, ale ona musí vše překontrolovat a přichystat.

A první hosté. Zářivý úsměv v očích kalkulace. Odejdou, přijdou, někteří tu zůstanou déle. Někteří se jen mihnou, kdežto jako Matta se Zackem zná léta.

„Zacku, počkej!“

Esmeralda vzhlédne. Nechápe je. Pořád se hádají jak psi a pořád spolu. Co je k sobě poutá?

„Dobrý den, madam Derby. Jaká byla noc?“

„Výborná a děkuji,“ klidně řekne a stočí zrak na Zacka. Zarazí se. Je zamračený. Jindy je klidný, skoro by řekla znuděný a přehlíží vše a všechny, ale tentokrát by někoho nejraději zabil.

Zachvěje se pod vražedným pohledem a uvědomí si, že ten pohled patří ji. Proč?“

„Esmeraldo!“

Udiveně vzhlédne ke dveřím.

Zack zavrčí, jak je odstrčen a Matt v poslední chvílí uhne. Vezme Zacka za paži a schová se za květinu, která dotváří interiér haly.

„Vezmeš si mě?“ Klekne na kolena a podává ji nějaký balíček.

„Cože?“

„Vezmeš i mě? Budu tě nosit na rukou. Nemusíš sáhnout na nic. Najmeme hospodyni aaa…“ podává ji balíček.

Esmeralda ho vezme a rozpačitě rozbalí. Mlčí.

„Já…“ chce odmítnout.

Dokonce to na ní pozná Matt se Zackem a netrpělivě sledují její rozhodování.

„Ano.“

„Jupíííí!“ Gábor vstane a vyhodí klobouk do vzduchu. Popadne Esmeraldu za útlý pas a točí s ní dokola. „Jsem rád. Ojedeš se mnou a potom uvidíme, lásko.“

Esmeralda svírá v rukou zásnubní diamantový prsten.

„Ano, ano?“ Líbá Gáboryho na tváře a rty a Gábor ji to oplácí. Konečně je jeho.

Zack oderve Matta od kytky a vyvleče ho ven.

„Tedy to byl uragán. Co ji asi dal?“

Zack si vzpomene na Zlatý nugát a rozhovor. „Diamantový prsten,“ prohlásí s jistotou a táhne ho na snídani. Matt si uvědomí Zackovu ruku.

„Co se stalo?“ Optá se udivená Katty a zírá na ně.

„Katty, šampaňské.“

„To musíte do saloonu. Nepodáváme tady takové…“

„Esmeralda se právě zasnoubila s Gáborem. Tak buď hodná a dones to.“

„V tom případě, se něco najde.“ Zajde do kuchyně a pohlédne na svoji maminku. „Mami, zasnoubili se.“

„Dal ji určitě diamantový prsten.“ Vzpomene si na ten svůj a zesmutní. „Bude jim dobře a to chce šampaňské. Doběhni do saloonu a vezmi sem pár láhví.“

„Dobře.“ Přehodí přes sebe kabát a vyjde ven do tmavého světa. Přeběhne k saloonu a vejde dovnitř. Přivítá ji pískot a obdivné výkřiky. Nějaký kovboj na ní začne dotírat, ale ruka a pohled Charleeho ho zadrží.

„Copak chceš, slečinko?“

Katty se zaškaredí. Nesnáší Charleeho oslovení. „Charlee, potřebujeme pár láhví šampaňského.“

„Ale copak bude Marie vařit? Zase nějakou svoji dobrotu?“ Poodejde a sehne se pod dlouhý pult. Je slyšet chrastění a potom se objeví dvě láhve, další dvě a potom další dvě. „Stačí ti to, slečinko? Obvyklá cena.“

Katty přikývne.„Stačí a nebude vařit. Madam Derby se právě zasnoubila.“ Rychle sebere láhve z pultu a vyplázne jazyk. Ať je to neslušné nebo ne, nemá ji říkat slečinko.

„Hele, počkej!“ zavolá za ní Charlee, „Zvyšují sazbu!“

Billy, který přišel na svoji ranní skleničku, se řehtá. „Pozdě kamaráde. Dostala tě ta žabka.“

Charlee praští do stolu a potom se usměje. „Zajímalo by mě, jestli tu zůstane nebo jak to bude.“

Billy znalecky očichne podomácku pálenou whisky. Porazila by i koně. „Šerif má ranč. Hádám, že hotel bude na prodej a… možná ne.“

„Nehádej a řekni něco rozumného. Hotel… hmm…“ zabručí a přeleští skleničku. Možná by mohl konečně rozšířit svoje území. Všechny saloony díky němu krachovaly a kdo se chce napít, musí k němu. Hotel. Mohl by tam udělat hráčské doupě. Oči se mu mimovolně rozzáří a rukou si ulízne vlasy. Navštíví madam Derby. Čert by v tom byl, kdyby mu ho neprodala.

Gábor zatím posadil Esmeraldu do křesla a sám se usadil naproti ní. Nemůže z ní spustit oči. Je ještě krásnější, než včera.

„Odjedeš se mnou?“

„Ano, ale nejdřív se musím postarat o hotel.“ Zesmutní a rozhlédne se kolem sebe. Sklouzne po nábytku, hodinách, po knize hostí, schodišti a trochu prošlapaném koberci u dveří. Letos na jaře ho chtěla vyměnit.

„Jestli chceš, můžeš si ho ponechat. Najmeme někoho, kdo se o něj bude starat.“

Esmeralda pohlédne na prsten, který ji září na ruce. Přijala ho a bude ženou Gáboryho. „Ne. Hotel prodám.“ Nesměle se usměje. „Nevadí ti to?“

Gábor vezme ji ruku a políbí. „Jsme šťastný muž.“

„Nevím, komu ho prodám, ale začnu nový život.“ Pokusím se o to a sevře ruce. „Dokonce bych věděla, kdo by ho koupil.“

„To je dobře,“ tiše řekne Gábor a hledí do černých očí Esmeraldy. „Miluji tě.“ Esmeralda nic neřekne a jenom ho pohladí po tváři.

V restauraci se oslavuje a Charlee pokořeně otevřel poslední láhev šampaňského. V duchu si nadává a nakazuje, že příště bude se muset dřív optat, proč to chtějí, než jim vydá jedinou láhev.

Ve vězení Felix s doutníkem v puse sedí a hledí na Hardyho.

„Víš, kdo je Zack?“

Hardy s nohama na papírech zavrtí hlavou a vyfoukne dým. „Ne, a popravdě radši některé věcí nevědět.“

Felix přikývne. Ano to je pravda.

Marie zadumaně sedí na židli, když vstane a rozváže si zástěru. Uhladí si pečlivě vlasy, sukní a natáhne se pro klobouček, který jehlici připevní k drdolu. Přehodí přes sebe pelerínu.

„Katty, pohlídej to.“

„Kam jdeš?“

Marie se za ní otočí. „Zajistit nám budoucnost.“  Vyjde ze dveří a rozhodně si namíří přes cestu k velké budově s nápisem U topolu.