Shounen - ai povídky

Sázka

„Šedý vlku!“

„Matte, dobrý den. Už jsem si dělal starost, ale zbytečně.“ Vedle Šedého vlka stojí Dakota.

„Jsem rád, že jsem doma. Simply jdeme to složit. A mám velkou novinu.“

Šedý vlk sklouzne zrakem na Zacka.

„Rosie se bude vdávat.“

„To je moc dobře. Takže Grizzly souhlasil?“

Matt se vesele ušklíbne. „Reverend trochu zapracoval ve prospěch Rosie. Celé městečko si myslí, že je to jen dobře.“

„Bílý muž vykonal ušlechtilý skutek. Grizzlymu bude ještě lépe.“

„Mary, k čertu, co v tom máš?“

„Coby. Jen pár maličkostí do kuchyně. Matte, objednala jsem pár věcí. Tvrďák Harry je bude mít na jaře. Božíčku svatba, nemohu se dočkat. Musíme ji pořádně vystrojit.“

„Samozřejmě Mary.“

„A co je tohle?“

„To? Katalogy a tamto knihy. Matte, úplně jsem zapomněla. Harry dostal ten balík knih, co sis u něho posledně objednal. Jsou těžké.“

Matt výskne nadšením. Objednal si, aby měl, co v zimě číst, ale když tu má Zacka - těší se na společné chvíle u krbu s knihou. Mohli by si i povídat. Simply nebo Mary občas něco přečtou, ale vést sáhodlouhé diskuze na to je moc neužije.

„Vítej, Zacku. Jak bylo ve světě? Není to Rovane? Bill se ho jistě nerad vzdával.“

Zack se usměje a sklouzne z koně. „Pomohu s nošením věcí a děkuji ti Šedý vlku za přivítání, Dakoto.“ Trochu stroze kývne hlavou. Šedý vlk nic neřekne a rozvazuje provazy držíc náklad druhé muly. Matt s ostatními obstarají koně. Vojtek spokojeně ihned zaboří nos do sena.

„Hotovo, Matte? Knihy jsem ti dal do knihovny.“

„V zimě není moc toho k práci a tak rád čtu.“

Zack mlčí a Matt mele jednu věc přes druhou a v hlavě mu zní sázka. Vsadí se nebo ne, ale má tušení, že ano. Neví, jaký byl, když žil na východě, ale určitě nebyl takovým hráčem, jakým proslul. Je zvědavý, co bude chtít, když vyhraje. On ví naprosto přesně, co udělá a taky by dal krk na to, že bude chtít utéci. Bude se nudit, což pro něho není moc lichotivé. O co by si asi mohl říct? Dumá a nepřestává stěhovat krámy, co nakoupila Mary a mlít pusou jak o závod.

Vypráví Šedému vlkovi, jak Grizzly požádal Rosie o ruku. I na kamenné tváři Indiánů se objevil úsměv.

„Opravdu před ni poklekl?“

„Přísahám na vše co je mi svaté. Klečel s láhví v jedné ruce a přitom žádal ji o ruku. Nevěděl jsem, jestli se smát nebo plakat.“

„U nás se to bere daleko vážněji. Vybrat vhodnou nevěstu není jen tak.“

Bum. Zack rychle se shýbne a zvedne balíček. „Stalo se tomu něco?“ přiřítí se Mary z kuchyně. „To je určitě porcelán!“

„Cože to je?“

„Na čaj. Tamten se mi rozbil. Ukaž!“ Rozbalí to.

„Mary, podle zvuku to asi nebyl porcelán!“ namítne s vážnou tváří Zack. „Znělo to, jako když spadne kus železa!“

„Zacku a jak to víš?“ Rozbalí to a všem ukáže tu věc. Zack s Mattem a Indiány se dívají.

„A to má být jako co?“ nejistě se optá Matt.

„Mlýnek, vy palice prázdné. Tudy se dá maso, otočí se ručkou a tudy vyleze ven.“

„Mary, a proč by se mělo mlít krásné dobré maso?“ ozve se tiše Dakota.

„Protože, protože chci vařit lépe než jen pořád flákoty masa. Chápete?!“

„Ne!“ ozve se v různých tóninách.

„Co je špatného na kusu masa? Je to velké a je toho hodně. Mary.“

„Vy vy, pojídači krav. Že já se vůbec starám!“ nasupeně odejde z předsíně i s mlýnkem v rukou.

„Asi jsme ji naštvali.“

„Zacku, je rozzuřena do běla. Jdeme vybalit zbytek věcí. Nechci vidět ten její porcelán.“

„Mohla mi to říct. Dal bych ji to někam jinam!“ řekne po chvilce nešťastně Simply s balíčkem v rukou, který je podivně spláclý a chřestí.

„Co tam děláte?!“ zakřičí Mary z okna. Zabouchne okno a jde se podívat. Simply balíček ihned schová za záda.

„Mary, obávám se, že ten porcelán zůstal v Popleru.“

Matt uznale zvedne prst. Zack raději vezme další balík a jde do domu. Nechce být u toho, až Mary zjistí, co se stalo jejímu drahocennému porcelánu.

„Jak to? Dala jsem ho speciálně navrch a bylo tam napsáno křehké!“ zamračí se.

Simply trhne. A sakra, zřejmě to přehlídl. Odolá se podívat na balíček, jestli je to tam napsáno.

„No ano, ale tady nikde není. Možná po cestě vypadl. To víš, ráno jsem spěchal…“ kruci ten její obličej…

„A já se těšila, jak si dám čaj v té krásné soupravě. No nic.“

„Ježíš mně je zle,“ zašeptá Simply. „Mám pocit, jako bych kotěti přišlápl packu.“

Ostatní pochmurně přikývnou.

„Matte, jedu. Vezmu Pocahonatas a dojedu to koupit, i kdybych měl jet až do Denveru.“

Matt sevře rty a pošoupne si klobouk dozadu. Simply chvátá ke stájím.

„Simply, počkej!“

„Co je?“

„Vezmi si Tornada!“

„Matte, díky.“ Matt přikývne. Tornado je nevzhledný kůň šedé barvy. Předek má zjizvený od vlků, ale je vytrvalý a nezlomný. Kdyby měl si vybrat na dlouhou cestu koně, byl by to Tornado. Za chvilku se ze stáje vyřítí šedý blesk.

Matt s balíčkem v ruce, který mu vrazil Simply, se za ním dívá. Pak pohlédne na doličný předmět. „Šedý vlku, mohl bys to někam schovat?“

„Jistě.“ Převezme balíček. „Mary byla z toho nešťastná.“

„Ano. Snad Harry bude mít nějaký kousek porcelánu.“ Muly zavedou do malé stáje a potom vejdou do domu. „Cítím něco dobrého!“ mlsně se olízne Matt.

„Posaďte se. Kde je Simply?“

„Šel k sobě,“ rychle a klidně poznamená Matt, aby ho nedej bože někdo předběhl. „Co to bude Mary?“

„Co to bude? Kus masa, Matte co jiného?!“

Všichni u stolu se na sebe podívají. Stále je naštvaná. Šedý vlk se podívá ke dveřím a potom na stůl. Neměl by odcházet.

Mary na talíř položí kus masa a potom nakrojí chleba. Donese na stůl a postaví se před ně.

Zack má co dělat, aby se neuchechtnul. Připomíná mu jeho stravu, když si tehdy vstřelil z Matta. Ten mu odpustil, ale Mary hodně dlouho ne. Vezme vidličku a nůž a statečně se do toho pustí. Kdyby to nebylo tak důkladně propečené, bylo by to dobré.

„Chutná???“

„Výborné!“ vyhrkne Matt a přemýšlí, jestli zvládne ještě kousek. I ten chleba vypadá spíš na to, že by se už měl hodit slepicím a ne na stůl. Ale možná by byl lepší než maso. Kousek si utrhne a vloží do úst. Zack se obdivně zadívá na Matta. I Šedý vlk s Dakotou přestanou jíst.

„Výborný!“ ale všichni v očích vidí varování.

„To jsem ráda.“

„Mary, víš, mohla bys občas něco udělat jiného.“

„A co tak najednou, Matte?“ optá se sladce. Zack cítí, že se mu nad tím obrátí žaludek.

Pomozte mi! Vyšle signál ostatním sedícím. Nic. Mizerové a on je tu živí.

„Protože by se ty věcí, cos nakoupila, mohly používat.“

„Cože? Vždyť jsi byl proti nim. K čemu kazit dobré maso?“ pitvoří se.

„To je tím, že nic jiného neznáme!“

„To je pravda,“ uzná.

Matt ucítí kopnutí pod stolem a přemýšlí, kdo to z nich je. Dakota ne, ten je příliš rezervovaný. Zack sedí, tak že se to nedá zvládnout. Zahledí se na Šedého vlka. Jestli to nebyl on, potom to byl duch. Jenže na druhou stranu představit si Šedého vlka, jak ho pod stolem kope, je dost těžké. Být to Zack, uvěřil by tomu. Příště si sedne naproti němu. Klidně by ho mohl kopat do aleluja.

„Myslím, že půjdu vybalit věcí, které jsem nakoupil. Zacku tvůj pokoj je … Víš kde.“

„Ještě jsem to nezapomněl,“ líně odpoví a odsune talíř.

„Mary, jak se má Čertovo kvítko?“

Zack, při jméně krávy, zbledne.

„Ta potvora? Promiňte, ale posledně mi šlápla na nohu. Jak by se mohla mít? Skvělé.“

„Asi nejdřív zajdu a nadojím nějaké to mléko.“

Šedý vlk s Dakotou se raději zvednou a až venku se jim rozlije po tváři úsměv.

„Viděl jsi Zacka?“

„Ano. Není z toho šťastný.“

„Ano. Není.“ Oba kráčí ke svému domovu.

„Dnes se Mary překonala.“

„Mary byla nešťastná a rozhněvaná, ale Simply ji potěší.“

„Jen budu rád.“

Šedý vlk nic neřekne a odhrne plachtu k teepe. Oba vkročí do vyhřátého prostoru.

„Matte, nemusíš tam jít hned.“

„Bude to lepší. Budu to mít za sebou a budeš mít i na ráno.“

„To je pravda. Jsi příliš hubený a bledý.“

Bledý, nejspíš z představy každodenního pití mléka. Povzdechne si. „Půjdu vybalit a děkuji Mary za jídlo, i když jsem si je na uvítanou představoval jinak.“

„Stěžuj si u těch pacholků,“ zabručí červenající se Mary. Dobře ví, že jim dala na stůl skoro nepoživatelné věcí, ale rozzlobili ji s tím mlýnkem a k tomu se jí ztratil ten nádherný bílý porcelán v modré kytičky. Musí oželet a pít čaj z těch nemožných hrníčků. Byl tak rozkošný.

Matt se Zackem ponechají Mary jejím trudomyslným myšlenkám a jdou do knihovny.

„Jestli chceš mi pomoci, tak si vybal a potom si to prohlédneme. Chceš?“

„Rád,“ přikývne Zack. „Budu aspoň vědět, co budu číst přes zimu.“

„Mohli bychom se i jinak zaujmout. Mám dokonce jedno nádherné, při kterém nám oběma bude skvělé, i když nejdřív bys měl shodit knírek!“

Zack sebou cukne a sáhne si na něj. „Nevím proč?“

„Stačí jen pár tahu břitvou. Přece,“ vzhlédne k němu s nevinným pohledem, „přece víš, jak jsem v tom šikovný.“

Zack má pocit, že mu někdo přešel po hrobě. Dobře si pamatuje, jak tehdy bezmocně ležel a Matt mu nekompromisně shodil jeho nádhernou bradku i s knírkem. Teď slevil z bradky, ale knírku se nevzdá.

„Stačí chvilka. Ani se neprobudíš.“

Zack se ošije a potom ztuhne. Bože snad nechce v noci, ve tmě… břitva a on na něm… Ne!! Zařve v duchu.

„Mám velmi lehké spaní a pak noci jsou nebezpečné.“

„Já spíš myslel, že plné rozkoše.“

Zack má pocit, že tu někdo hraje roli mouchy a pavouka a on zrovna není tím pavoukem. „Ano, pokud máš vedle sebe pěknou buclatou ženu, která nádherně voní.“

Matt se zaškaredí. „I muž může zastoupit ženu. Nebo myslíš, že muži jsou studení?“

„Ne to ne, ale schází jim ty měkké obliny, ke kterým se mohu přitisknout a zabořit se do nich. Chybí jim měkkost.“

„Dáváš přednost boubelkám? Vykrmím se.“ Ani náhodou.

„Matte, kdo říkal o tloušťce? Já myslím prsa, ke kterým se znaveně přitisknu a které mně uvedou do říše snů. Promiň, ale tobě rapidně chybí. Jsou tam jedině kostnaté žebra.“

Matt zafuní. Neprohraje s ním. Neprohraje s ním.

Neprohraji s Mattem. Nemohu s ním prohrát.

„Tak co sázka? Už jsi vymyslel, co po mně budeš chtít?“

„A jak vlastně zní?“

Matt se pousměje a přeřeže hnědý provázek. „Že budeš odtud chtít utéci. Že nevydržíš to tu do jara. Co budeš ode mě chtít, když prohraji?“

„Vybalím si a dostaneš odpověď.“

„Dobře.“ Milostivě svolí Matt a zajiskří mu v očích. Neprohraji.

Co bych mohl chtít a potom si vzpomene. Ano. Už ví, co chce.

Matta zarazí jeho výraz. Jako by se v něm rozhořeli všichni čertící, co na světě existují. Na něco přišel a to něco se jemu nebude líbit. On ví přesně, co bude požadovat od Zacka. Samozřejmě nebude to hned milování, ale pomalu by si měl zvykat, že je tu někdo, koho ihned při doteku nezabije.

Odloží knihy a vybalí další balíček. Otevře ji a poskočí radostí. Šachovnice z ebenového dřeva. Objednal si ji už před rokem z jednoho katalogu. Stála hříšné peníze a jeho by zajímalo jestli Zack hraje. Položí ji na malý stolek k oknu a pečlivě začne rovnat figurky.

Když žil v Memphisu často hrál a potom tady s dědečkem. Seděli u okna, za kterým zuřila bouřka a babička sedávala ve velkém křesla a četla si, nebo něco dělal. Chybí mi. Oba dva.

„Co bys mu řekl dědečku?“ v ruce drží černého jezdce.

„Hraješ šachy? Nádherná šachovnice.“

„Ano. Rád. Dědeček hodně hrával a já s ním. Posledně se mi ztratilo pár figurek a objednal jsem lepší. Tak co?“

„Sázka? Nejdřív ty.“

„Jestli prohraješ, budu s tebou spát.“

Nic překvapujícího. „Jen jedna noc.“

„Ty souhlasíš?“

„Ano proč bych neměl? Neprohraji.“

„A opačně?“

„Přestanu pít mléko!“

„Cože? To nejde! V žádném případě.“

„Odstupuješ od sázky?“

„Ne to ne, ale je to pro tvoje dobro. Víš, co ti doktor Lockwood nařídil. Nebudeš je muset pít večerem.“

„Ty souhlasíš?“

„Proč ne?“ zopakuje jeho slova. „Neprohraji.“

Oba se na sebe dívají. Matt pomalu odloží koně na šachovnici a zvedne se od ní. „Půjdeme rozbalit knihy? Zima je dlouhá a člověk se tu nudí.“

Zack pochopí. Usměje se. „Ano rád si prohlédnu knihy. Hodlám to vše přečíst.“

„Já jen budu rád.“ Netušíš, že vyhraji v každém případě.

„Matte, Čertovo kvítko!“ zaslechnou křik Mary a potom otevření dveří.

„Zacku, počkáš na mně, ne. Chci moc vidět, co tady všechno mám a co nestihnu přečíst!“ Smyslně se usměje. Zvedne se a vyjde za Mary podojit Čertovo kvítko.

„Nechť tě pohltí peklo!“ obdivně pronese Zack. Pochopil to docela jasně.