Shounen - ai povídky

Sledování

Simply otevře oči, zamrká a potom se přetočí na druhou stranu. Z obou stran slyší mohutné chrápaní. Rozpomene se. Honáci, přípitky a někde se objevily i další dvě láhve. Samozřejmě nejdřív se trochu kecalo, potom se už pletl jazyk, a jak se sem vlastně dostal?

Rozhlédne se po chatě. On spí na zemi. John jsi zabral kavalec, Mirek sedí u stolu s hlavou složenou na desce. Málomluvný Rolly spí u krbu. Vstane a zaúpí. Bože to je děsné! Vstane, zapotácí se, zvedne se mu žaludek. Takhle opilý už nebyl dlouho.

„Matte, můžeš za to!“

„Na zdraví nádherného hříběte!“ V knihovně stojí Matt, Mary, Šedý vlk a Narcissa. V rukou skleničky, oči rozzářené kromě Zacka, který šel spát s ranním kuropěním. V hlavě má jediné a to, že pravý džentlmen se probouzí až k večeru.

„Co jméno?“

„Narcisso?“

„Je to pro mě čest dát jménu hříběti Červeného plamene a Večernici. Vždy jsem ho chtěla spatřit a sen se mi splnil. Musí to být jméno hodné jich obou. Gracie. Jsou to tři bohyně lásky. Kvetoucí, zářící a blažená. Ať se v ní spojí všechny tři vlastností!“

„Vivat Gracie!“

„Teď jen chybí hřebeček.“

„Víla určitě bude mít po Hnědákovi,“ prohlásí s jistotou Matt.

„Mami, mami!“ tahá za sukni Jacob, který má v ruce oranžádu. „Ona má jméno Gr…,“ nakrabatí čelo. Narcissa si dřepne, aby viděl dobře na její obličej.

„Gra…cie,“ vysloví pečlivě.

„Gra…tie…nejde to!“

„Ale jde. Zkus to znovu. Uvidíš, že to zvládneš. Gra…cie.“

„Gra…tie. Nejde!“ vytrhne se jí a uteče i s oranžádou. Narcissa vstane.

„Nebuď zklamaná, on to zvládne,“ řekne klidně Šedý vlk.

„Já vím, ale v takových chvílích si uvědomují, jak to nemá jednoduché. Ostatní děti to pochytí hned, ale jemu to trvá.“

Matt ji pozoruje. Nemá to snadné, ale zvládá to s bravurností. „Zvládáš to Narcisso a jsi výborná matka.“

Narcissa zrudne. „Tak na to hříbě. Jaký byl porod?“

„Snadný. Večernice to zvládla úplně sama. Bylo to snadné.“

„Nějak ses nevyspal!“

„Mary, prosím aspoň jeden den.“

Mary se zarazí a zatočí skleničkou. Na rozdíl od ostatních je plná. „Už sis to rozmyslel?“

„Nemám co rozmýšlet!“

„Dobře,“ vypije ji na ex a utře rty, jak zkušený piják. Chudák Matt, když pozoruje, jak pokukuje po Zackovi a ten jen se dívá do zdi. Co mám dělat, Katherine? Nejspíš nic, protože tohle je jeden osel a druhý osel. Oba stojí a nehnou se o píď. Zajímalo by ji, co by se muselo stát, aby se ti dva osli hnuli. Protože ani bič, ani cukříček nebo prosby nepomohou. Ne, že by chtěla je vidět dohromady, to ne, ale chce vidět Matta šťastného. Bude to muset skousnout. Prostě bude dotyčného brát jako přítele.

„Nad čím uvažuješ?“

Mary na něj pohlédne. „Uvažuji, jak udělat Matta šťastného. Zaslouží si to, nemyslíš?“

„Souhlasím. Jen si nejsem jistý, zda to…“ zarazí se, ale Mary si to domyslí. Není si jistý? To má pravdu. Vždyť je to nějaký bandita nebo pistolník. Kouká mu to z očí. Matt potřebuje, potřebu… Koho vlastně? Jak by měl vypadat? Znejistí.

„Matte a kdy bude další hříbě?“

„Nevím. Dnes, zítra, proč se ptáš?“

„Jestli bych mohl být u toho.“

Matt se rozesměje. „Neříkej, že se ti to zalíbilo!“

„Možná,“ broukne s úsměvem. Popravdě nebylo to špatné. Jo líbilo se mi to, přizná. To jak přišel nový život… Bylo v tom něco úžasného a stejně úžasný byl i Matt. Rozzářený, dychtivý. Radost z něj úplně sálala.

„Potom můžeš být.“ Matt se v duchu zaraduje. Na ranči se mu líbí. „Dnes by se měl ozvat Simply.“

„Už by tu měl být,“ zabručí Mary. „Doufám, že se mu nic nestalo.“

„Mohla bych se po něm podívat,“ navrhne Narcissa nadšeně.

„Já jsem ho večer nenašel a k ranči jsem nechtěl jezdit,“ podotkne Zack.

„Matte, nemám co na práci.“

„A Jacob?“

Narcissa stiskne rty. „Vezmu ho sebou. Bude rád. Umí jezdit jako indián!“

„Je to nebezpečné, Narcisso.“

„Já vím! Nudím se tu. Promiňte… já jen…“

„Dobře. Šedý vlku, myslíš, že zvládneš Jacoba?“

Šedý vlk zauvažuje. „Ano a ty buď opatrná.“ Položí skleničku a vyjde.

„Nesouhlasí, Matte.“

„Já vím.“ Všichni se zadívají na dveře.

„Jdu vařit. Udělám něco slavnostního,“ navrhne Mary. V hlavě se jí vyrojí jeden z jejich receptů.

„Jen ne rybu!“ zasténá Matt.

„Proč ne? Co proti ní máš?“

„Jak jsi to poznal, Matte?“

„Protože jakmile něco slavíme, máme rybu. Tak dobře.“

Mary vítězoslavně odkráčí. Matt najednou cítí polibek na tvář. „Díky!“ Narcissa nadšeně odejde.

„Za kým spěchá? Za Simplym nebo za Dakotou?“ Oba se na sebe s úsměvem podívají. „Mary to o nás, tedy o tobě ví. Co s tím chceš dělat?“

„Nic.“ Usměje se na udivený Zackův výraz. „Co bych měl dělat? Zabít ji kvůli tomu? Myslím, že nic neřekne. Patří k rodině. Babička mi řekla, že ji mohu věřit. Přijme to. Bude ji to trvat, ale přijme. Jak se ti spalo?“

Ani nemluv, pomyslí si. Do pěti hodin strávil nad nějakým Ivanhoe, aby ho potom vztekle odhodil, co je to za blbost. „Ale chvilku jsem si četl.“

„Mohl jsi přijít za námi.“

To zrovna. Abys viděl, jak nemohu usnout. Ani náhodou. Měl by se toho zlozvyku rychle zbavit. Co by dělal, kdyby neměl s kým spát? A dost Johne Henry.

„Nám by to nevadilo,“ pokračuje Matt, aniž by tušil Zackovy myšlenky ohledně spaní. „Naopak byli bychom rádi. Skoro jsme tam usnuli. Nebýt Šedého vlka, tak zaspíme porod.“

„Budu si to pamatovat. Matte?“

„Ano?“

„Nic. Co budeme dnes dělat?“

„Chtěl bych se projet, ale asi to nebude možné. Až to skončí, bude tu veseleji, uvidíš. Taky se pokusíme osedlat Červeného plamene.“

„Nezkoušel jsi to už?“ To bylo v horách, připomene si.

„Ano. Ta doba tam byla úžasná. Chtěl bych, aby se vrátila.“ Zack nic netušil a on o něj mohl svobodně pečovat. Líbily se mu ty ničím nezatíženy dny. Žádná starost jen jeden den za druhým a k tomu Zack se šedým pohledem. Miloval to tam. Teď neví. Má v sobě nějaké prázdno. Jako by nevěděl, co chce. Zacka nebo ne? Najít si někoho jiného? A co chce Zack? Je jako korouhvička. Jednou sem a jednu tam. Vyčerpává ho to. Chtěl by už někoho mít, o koho se může nejen starat, ale i podělit se o své sny a radostí.

„Bohužel to nejde.“

„Vím. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.“

„Herakleitos z Efesu.“

„Ano, ale víš co? Já se o to jednou pokusím. Až všechno se to vyřeší, zkusím vstoupit do stejné řeky.“ Odloží skleničku, nakloní se k němu a jemně ho políbí na hubenou tvář. „Dobré ráno.“ Odejde.

„Počkej, jak to myslíš?“ Neví, zda to říká sobě nebo jemu. Dotkne se místa. Jemný polibek, skoro by řekl matčin. On se rozhodně jako synáček necítí.

„Do pekla, co chceš?!“ zavrčí sám pro sebe.

Mary se zastaví, když zaslechne jeho slova. Usměje se. Vlastně on je to velký chudák, ale litovat ho nemíní.

Musí za Vlkem. Ne, za vlkem, za Dakotou. Omyl za Mattem. Tak sakra kam má jít? Venku najde žlab, vykašle se na koně a začne na sebe mohutně cákat vodu. Tvář ramena, vlasy. Ulízne si je. Trochu ho to probralo.

„Bože ti, já mám místo hlavy kovadlinu.“

„Johne, cítím se stejně. Jedete dnes?“

„Simply, ticho.“

Simply přikývne. Je na tom podobně, až na to, že ho voda osvěžila.

„Musí být poledne.“

„Jo. Jeje, to je výborné!“ zavrčí Johny, když na sebe cáká vodu. „Pojedeš?“

„Jo.“

John se narovná. „Tamtím směrem je malý průsmyk. U velkého dubu zatočte do leva.“

„Proč mi to říkáš?“

John se usměje. „Mě neoblafneš. Chceš zjistit co a jak. Žádný vlk, ale víš, je to dobrá výmluva. Hodně štěstí. Snad tu čarodějnici dostanete.“

„Díky moc.“

„Hm, jdu dovnitř. Jenom škoda, že to nevydrželo do svatby!“

Simply se usměje. „Tak přijeďte, co vám v tom brání. Jste všichni tři zvaní.“ Sklepne zelený šátek, kterým si otíral tvář a vlasy.

„Přijedeme! A roztočíme to! A co ty?“

„Hned po svatbě požádám Mary o ruku. Myslím, že by chtěla mít svoji vlastní svatbu.“ Pod úderem do zad se zapotácí, ale široký úsměv na Johnově tváři mu říká, že se dobře rozhodl.

„Měli jsme pít včera víc. Večer tu novinku zapijeme!“

Simply se usměje. Jo, ví přesně, jak to dopadne. Jako teď. „Budu muset jet.“

„Jasně!“ To už je Simply na Tornadovi. Zatočí se s ním a zamává. Pobídne ho do cvalu.

Odjezd musí být vždy efektní, vzpomene si na slova Derbyho kočího Wells and Fargo. A příjezd taky, poučuje ho. V tu chvílí jsi číslo jedna. Hlavní herec, proto to musí vypadat efektně, chápeš? Nesmí o tobě zapomenout. Musí říct: Jo jede Derby, ten starý divous co posledně unikl indiánským šípům.

Měl recht, když po pár minutách zvolní do klusu. Tornado je neobyčejně vytrvalý, ale uhnat ho nemíní. V dálce má pocit, že zahlédne Narcissu, ale není si jistý. V poledne seskočí u verandy ranče.

„Matte!“

„Co je?“ ze stáje vykoukne Matt, z domu vyběhne Mary, která ho popadne do náruče. Šedý vlk s Jacobem vyjdou zpoza domu. Ruce mají obalené hlínou.

„Mám novinky.“ Všichni se usadí v kuchyni a Simply začne vyprávět, co vše se dozvěděl. V kuchyni kromě bublání polévky není nic slyšet.

„Takže, jsou to oni. Jed, to by napovídal ženě.“

„Matte, nebyl bych si tak jistý, dobře víš, jak to dopadlo v Alamose.“

„To je pravda.“

„Co se stalo v Aamose?“

Zack se usměje na Mary. „Celkem nic, ale vrahem byla nakonec Diana. Nejméně pravděpodobná osoba. Dokonce přítelkyně Liany.“

Matt pokývne. „Mysleli jsme, že kvůli tomu znásilnění to bude muž, ale ona to naaranžovala, aby ji neodhalili.“

„Chladnokrevné,“ podotkne šedý vlk. „Pojedete?“

„Ano. Zack si vezme Appleho a já Bílou Lucy. Vyrazíme hned. Dakota je u ranče?“

„Jo a kde je Narcissa?“

„Jela se projet.“

„Myslím, že jsem ji zahlédl. A hele je tu.“

„Nenašla j… Zbytečně, už je tu.“ Narvissa si sundá klobouk a posadí se. „Kdo mi to bude vyprávět ještě jednou?“

„Simply. My jedeme. Mary připrav něco k jídlu a Dakotovi něco teplého.“

„Samozřejmě.“ Mary hned vstane a začne se hrabat ve skříni. Simply se zálibně podívá na její pozadí.

„Opět po dlouhé době na cestách.“

„Ano a opět za smutným cílem,“ poznamená Matt. „Jsem rád, že už je jaro, ty ne?“

„Nevím. Nemám žádné zprávy o Wyattovi.“ Poočku se podívá na Matta. Zarazí ho absence reakce. Dřív by hned vrčel, ale tentokrát nic. Je to divné, usoudí.

„Možná se ještě léčí, kdo ví. Nebo má hodně práce. Co budeš dělat?“

Počítá se mnou vůbec? Není vůbec rád. Co kdyby… „Co kdybych se rozhodl s tebou žít?“

V Mattovi poskočí srdce. „Ne.“

„Proč ne?“ V hlase objeví úžas. Vždyť ho na kolenou žádal a teď nic?

„Sám nevím, ale nevedlo by to k ničemu. Už jsem na to přišel. Prostě ses do mě nezamiloval.“

Ale ano, pomyslí si Zack. Jen nevím, co s tím.

„Dělat něco násilím nemá cenu. Je mi s tebou fajn a zůstane to tak. Já bych rád, kdybys zůstal na ranči, ale pořád tě vidět trápit se.“

„Vyhazuješ mě?“

„Ne! To ne!“ zvolá. „Jak tě to mohlo napadnout, ale rád bych měl někoho, s kým to vše budu sdílet. Ty to nechceš.“

„Víš, že bych věčně na ranči nevydržel.“

„Já to vím, ale nevadilo by mi to, kdybych věděl, že se budeš vracet. Samozřejmě, rád bych, abys nikam nejezdil, ale zas na druhou stranu vím, že bys mohl v tom případě odejít navždy. To bych nechtěl.“

Zack si uvědomí, že je tolerantní. Možná víc než on.

„Ale to padá. Přejíždíme hranici našich pozemků. Vidíš, kopíruje to údolí, jen na severu je ještě kus za údolím. Mám pěkný kus lesa. Jestli budeš chtít, jednou ti to ukážu.“ Stojí a ukazuje rukou. V hlase lásku k místu, které ho přijalo. „Tohle ti patří, Zacku.“

Zack přikývne, ale pobídne koně. Nevyzná se sám v sobě. Ví, že si ho zamiloval, ale co s tím. Zůstat u něj? Jak by to vypadalo? Co má udělat?

„Rozhodl jsem se ponechat tomu volný průběh. Už na tebe nebudu tlačit. Co uděláš, bude tvoje rozhodnutí.“

Vadí mu to. Chtěl by pokračovat. Změnil taktiku? „Ve válce a v lásce je vše dovoleno.“

„Kdo to řekl?“

„Nevím. Není to jedno?“

„Asi ano. Sesedneme.“  Oba sesednou a jdou dál pěšky.

Moje rozhodnutí. Jak se rozhodnu? Neví. Usměje se a nechá tomu volný průběh. Jako Matt. „Tady by někde měl být.“

„Matte.“

„Dakoto, odjela už?“

„Ne. Nebude to lehké.“

„Simply nám řekl, kam možná jede. Pojedeme napřed. Narcissa ti něco posílá.“ Vyndá pevně ovázanou nádobu. Dakota se posadí do trávy a vrhne se na to. Obličej se mu úplně rozzáří.

„Tady ještě od Mary a je něco nového?“

„Ne. Akorát nějaký potulný honák, ale později odjel stejným směrem jako ta žena.“

„To nic neznamená. Pojedeme.“

„Ať vás provází na cestě Velký duch.“

Matt přikývne a odcházejí. Dakota se za nimi chvilku dívá, ale potom se pustí do ještě teplého jídla.

Matt se Zackem odejdou dost daleko a potom nasednou na koně. Jedou ostrým klusem k místu, které jim popsal Simply.

„Znáš to tam?“

„Znám. Jednou jsem tam zabloudil. Je to takové divné malé údolí. Spíš zarostlá stržina. Možná zemětřesení, kdo ví, jak vznikla. Je velmi klikatá, nepřehledná. Vstup je u velkého dubu a neznalý člověk ji snadno mine. Není daleko od Bannyonovic ranče. Jestliže její kůň byl zpěněný, musela celou cestu ho štvát cvalem. Nechápu proč. Taky tam nic neroste. Tedy není to místo zrovna, kde bych chtěl žít.“

„Ale jako úkryt je dokonalý, že.“

„Přesně tak. Bojím se, co odhalíme.“

Zack přikývne. „Já jsem spíš zvědavý. Proč žena? Opět?“

„Nevím. Ale máš pravdu. Už i ženy jsou zatahovány do zločinu.“

„Dějiny…“

„No jo, vražedkyně… byly, jsou i budou. Rád bych, aby ti tak nebylo.“ Matt se ohlédne a potom pobídne koně do cvalu. Zack za ním. Otočí se a v dálce spatří skvrnu. Je ještě nezřetelná, ale brzy by je dohonila. Vnímá vítr ve tváři a do žil mu proudí vzrušení. Už to dlouho nezažil. Mhouří oči a dívá se na Mattova záda. Matt se zastaví, otočí se a zamíří na stranu ke skupině křoví.

Seskočí. „Lehni!“ Lucy se rozvalí na zemi. Zack ho pobaveně pozoruje. Nikdy to s Applem nezkoušel.

„Lehni, Apple!“ přikáže Matt.  Apple se rozvalí.

„Jak?“

„Později.“ Vytáhne dalekohled a přiloží si ho k očím. Potom ho podá Zackovi. Ten rozhrne větve a vyhlédne.

„Je to ona. Jak je to daleko k dubu?“ Matt zauvažuje. „Deset minut ostré jízdy.“

„Počkáme tu.“

Matt přikývne. Je mu divně z blízkosti Zacka, z toho, že jsou opět na cestách a k tomu pronásledují ženu coby vraha. Zack je nadšený. Tenhle život mu plně vyhovuje, ale přizná si, že si rád po honičce odpočinul. Nejspíš stárnu. Dřív si to nepřipouštěl, ale co jiného to má znamenat, že se těší na postel a dobré jídlo.

„Zhýčkal jsi mě.“

„Cože?“ nechápe Matt, který pozoruje tu ženu. Prohlíží si její tmavě fialový úbor, klobouček se závojem bičík i jak sedí. Dáma z města jedoucí cvalem. To by byl rozruch, kdyby ji někdo viděl.  

„Jen, že se těším, že zas někoho honím, ale na druhou stranu se těším na postel i Maryino jídlo.“

„Láska prochází žaludkem,“ zasměje se.

Zack se usměje a šeptem odpoví. „Věř mi, v případě Mary bych o tom pochyboval:“

„Jak to myslíš?“

„Nijak. Jedeme?“

„Jo. Lucy, Apple vstát!“

„Skvělé, jak jsi to udělal?“

„Jednoduše. Když jsi byl v Denveru, tak jsem ho s Lucy trénoval.“ Zack se rozesměje. Nechápe tomu. Směje se a přitom jsou na lovu. Nasednou a ostrým klusem vyrazí vpřed. Potom je pobídnou k cvalu. Za dvacet minut jsou u dubu.

„Pojedeme nebo pěšky?“

„Pěšky!“ odvedou koně do křovin a spustí uzdy. Vydají se dolu pěšky.

„Měl jsi pravdu, vypadá to jako prales. Jednou jsem byl dole v Louisianě v močálech. Je to podobné, až na vodu.“ Plácne se a na ruce se objeví krev. „Ale kromě toho je vše stejné.“

„Chodí tudy často. Tiše něco slyším.“ Oba zmlknou a snaží se jemně prodrat mezi křovinami. Čím víc se přibližuji, tím víc jsou zvuky jasnější. Oba se na sebe podívají. Pokrčí rameny a opatrně vykouknou. Zalezou.

„Uch, to jsem netušil.“

„Zda se, že paní Bannyonova si to skvěle užívá.“ 

„Až moc dobře.“

„Tři. Vypadají jako pobudové. Co budeme dělat?“ Matt přemýšlí. Dřepne si a prstem kreslí na zem. „Počkáme.“

„Cože?“

„Počkáme. Simply přece říkal, že si užívá s Mirkem na ranči, proč ještě tady?“

„Takže. Manžel, Mirek a tihle tři tady? Jak to zvládá?“

Matt si sundá klobouk a prohrábne vlasy. „Vím já? Neslyšel jsi o tom něco? Přece jen máš se ženami více zkušenosti.“

„To mám na rozdíl o tebe. Leze mi to na nervy.“

Matt přikývne, ty zvuky jsou fakt hlasité. Vytáhne hodinky a podívá na oblohu. Schová je. Co teď? Předpokládal, že tu najde spiknutí a zatím spíš našel… Co vlastně? Oba rozpačitě se na sebe dívají.

„Ty sis takhle nikdy neužíval, že.“

„Ne a nepřipomínej mi to,“ zabručí naštvaně Matt. „Nebo se neovládnu. Promiň.“

„Ne, ty mi promiň. Přestali.“ Oba vykouknou. Zack málem tiše hvízdne, když vidí chlapy rozvalené a ona v klidu se obléká. Pečlivě jako na přijetí u dvora.

„Neskutečné.“

„Hej, Edito, kdy to začneme!“

„Klid, času dost. Nebo se tu nudíte?“

„S tebou, drahoušku, ani náhodou. Jen nám chybí pořádná akce, že chlapi!“ Řechot.

„Přesně tak! Hej, co si ji dát ještě jednou?!“

„Ty ještě můžeš?“

„Ani náhodou Bastie.“

„Sklapni a ohni se. Mám ještě na to chuť.“

Zack s Mattem užasle sledují, jak klesá na čtyři, Bastie ji vyhrnuje spodničky a zajede do ní, až se prohne v zádech. Schovají se.

„Nemám slov.“

„Děvka.“

„Jo.“ Zaslechnou smích.

„Hej, nechte toho, neponičte mi šaty!“

„Proč se vždy starají o šaty? Nepůjdeme?“

„Ne.“ Nestará se, jestli ho budou slyšet nebo ne. „Takže nějaká akce, ale jaká?“

„Víš, co. Počkáme, až odjede.“ Oba sedí a nervózně po sobě pokukují. Nakonec zvuky ustanou. Odhrnou větve. Opět se obléká. Vypadá spokojeně. Zkušeně si upraví vlasy, nasadí klobouk.

„Takže jsme domluvení. Zůstanete tu, dokud vám neřeknu.“

„Bylo by lepší to udělat hned teď,“ navrhne vysoký neoholený černovlasý chlap.“

„Šéf má pravdu. Udělat to hned.“

„Ne!“

„Fajn, tak kdy?“

„Uvidíte. Zítra vám to řeknu. Koně.“ Jeden jí přivede koně a ona se s jeho pomocí na něj vyhoupne. Za chvilku odjíždí.

„Je to děvka.“

„Jo to je pravda,“ odplivne si do ohně. „Ale platí dobře, a co nám tu chybí?“

„Nic. Jen pořádná akce. Má, ale kozy, co?“

„To má, ale je to děvka. Dej sem chlast. Minule co přivezla, nedalo se pít. Nějaký slabý červený patok.“

„Však za to dostala a líbilo se ji to. Křičela rozkoší, když jsem ji řezal za ten patok,“ pronese šéf.

„Jo je to děvka.“ pronese Bastie. „Nechápu, jak to ten její může tolerovat.“

„Zřejmě to o ní neví. Whisky, chlapi.“ 

Zack s Mattem na sebe podívají a opatrně jdou pryč.

„No ne, koho tu máme?“ zaslechnou. Zack vytáhne pistoli a vystřelí. V mužově tváři se objeví údiv, pistole vyklouzne z rukou.

„Něco se děje! Knězi! Kde jsi?“ zařve šéf. Vylítne od ohně a žene se za výstřelem. Ostatní za ním.