Svatba – 1.
Zack s Mattem jdou nahoru za Grizzlym. Snaží se nedat najevo, jak jsou tím nadšení. Za nimi jdou Rosie se Sárou, jejíž obličeje září a Narcissa. Obě už jsou oblečeny v nejlepších šatech, jaké mají. Narcissa má na sobě hnědozlaté šaty s krajkou a malým kloboučkem zdobeným peřím. V korzetu jí vynikají ňadra a štíhlý pas. Vedle ní jde ve volnějších vínových šatech Sára.
Nahoře se rozdělí do dvou pokojů.
„Musím říct, že jsem zvědavá na tu krásu. Mary ji nechtěla ukázat.“
„Já jsem je ještě taky neviděla. Doufám, že mi sednou.“
„Mary to trochu podle mě přehnala. Nevím, zda mi ta světlá bude slušet,“ prohodí starostlivě Rosie. „Nejsem zvyklá na světlou barvu.“
„Ale ta je moderní. Ukažte?“ řekne netrpělivě Sára. Odhrnou plátno a vykouknou světlé sametové smetanové šaty, které jsou založeny na krejčovské panně.
„Nádhera. Paní Lipolti má vkus. Můžete být spokojené, že máte někoho takového v městečku. Má přehled. Krása a výborné provedení,“ ohmatává znalecky šaty Sára.
„Opravdu?“ Rosie se ulehčeně pousměje. „Chci vypadat krásně, i když ten nekňuba si to nezaslouží.
„Kterej mužskej to ocení? Určitě. V tom se vyznám, protože madam jezdila ke krejčové až do Philadelphie, protože s tvou svou nebyla spokojená. Pořád se jí něco nezdálo a podobně. Byla jen ji dobrá, aby opravovala. A výborná látka. Paní Lipolti se opravdu vyzná. „Tak jdeme na to. Nejdřív učesat. Máš krásné dlouhé vlasy. Narcisso, budeš mi prosím asistovat?“
„Samozřejmě.“ Obě Rosie svléknou ze šatu a posadí na malý taburet, který se skoro ztratí.
„Vyčešeme je nahoru. Máš klobouček nebo závoj?“
„Oboje.“
„Krása. Podíváme se na to. Apartní! Z Denveru?“ Rosie se zapýří.
„Kdepak. Mary původně tam chtěla jet, ale řekla jsem ji, že slečna Rosarie co má na hlavní ulici kloboučnictví to zvládne. Dlouho váhala, že prý na takovou slavnost její umění nestačí, ale nakonec mi stvořila toto.“ Všichni tři se zadívají na malý klobouček s květinami v barvě smetany a modré. „Povídala, že podle její domoviny, nevěsta musí mít něco modrého a prý mi půjdou k očím.“
„Má pravdu. Bude ti ohromně slušet a ty šaty jsou nádherné.“ Zatleská. „Dáme se do toho nebo to nestihneme. Co myslíte, jak jsou na tom chlapi?“
„Vsadím se, že do sebe házejí jednu whisky za druhou.“ Zasmějí se a Sára vezme do ruky pramen a šikovně je začne česat a odkládat. Narcissa udiveně sleduje, jak ji to jde od ruky.
„Potřebuji se napít.“
„Ale no tak, Grizzly, to vydržíš ne?“ Promlouvají mu do duše Matt se Zackem, kteří by se taky rádi něčeho napili, ale neodvažují se.
„Jednu skleničku. Přijdu o nervy.“
Jedině my. „Přece nechceš, aby si Rosie myslela, že potřebuješ na kuráž alkohol?“ Nejspíš by nás zabila, kdyby nezůstalo u jedné skleničky, což je docela možné, myslí si oba.
Grizzly mlčí. „Víte…“ Dlouhá odmlka. Zack s Mattem čekají. „Neumím tancovat.“
Oba se na sebe podívají. Zabít nebo co s ním udělat? „To jsi nemohl říct dřív?“
Grizzly se začervená. Byl u holiče a tak jeho vousy i knír jsou krásně zastřižené a vlasy naolejované. „Myslel jsem…“
„Jednou přestaň myslet!“ poradí mu tvrdě Zack. „Co budeme dělat?“ optá se Matta.
„Umíš hrát, ne?“ V duchu je u piana, které je dole.
„Kdes to jako vzal?“ řekne posměšně Zack.
„Co chcete dělat?“ Grizzly se střídavě dívá na jednoho potom na druhého.
„Zmlkni. OK, umím, ale na koncertní síně to není.“
„Paráda. Oblékneme toho medvěda a jdeme dolu. Pokud vím, je tam piano, budeš hrát a já snad toho medvěda něco naučím.“
„Nejsem medvěd!“
„Zmlkni!“ zařvou oba. Grizzly zkrotne. „Co ještě děláš oblečený? Máš to stáhnout dolu a fofrem!“ Grizzly pod jejich dozorem se rychle svleče a stejně rychle obleče.
„Frak. Zapni mu ho.“ Zack vezme saténový pás na břicho a připne ho. Má co dělat, aby ho zapnul.
„Ztloustl jsi od té doby, co si ho měřil,“ popíchne ho. Grizzly stáhne břicho.
„Jak vypadám?“ otočí se dokola.
„Jako džentlmen. Jdeme dolu.“ Vezme frak, klobouk. „Kde jsou rukavice?“
„Jaké rukavice?“
Začnou hledat. Určitě na ně nezapomněli. Nakonec je najdou v krabici od klobouku. Všichni se vydají dolu.
„Nejdůležitější je ho naučit valčík.“
Zack se podívá na Matta značně skepticky.
„Ehm co to je? Jak to vypadá?“ Matt se podívá na Zacka a ušklíbne se. „Zacku předvedeme mu to.“
„Přes moji mrtvolu.“ Zack sevřeně sedí u piana a ani se nepohne.
„Nechceš mi říct, že neumíš tak prostý tanec jako valčík? Kdo by řekl, že tak slavný… spolkne Doca Holliadye, „neumí tančit.“
„Nebudu tančit s chlapem.“
„Zacku, nedělej hlouposti. Je to jednou.“ A zřejmě naposled, kdy toho může využít. Sen, který byl tím nejúžasnějším, se možná díky tomu pitomému medvědovi splní. „Jen si vezmi, jak bude Mary řádit, když se dozví, že neumí valčík a bude se tam kolébat jako medvěd.“
„hej, co máte pořád s tím medvědem? Vypadám snad tak? Mně se nikdo neptal. Netušil jsem, že budu muset tančit. Je to těžké?“
„Není,“ ujišťuje ho Matt. „Zacku, jen pár kroku. Nikoho jiného tu nemám.“
„Tak si pozvi Narcissu nebo Sáru.“
„Ano a vyrušit je od líčení, strojení a česání? Zacku, jestli to zvládneš a přežiješ, věnuji ti celý ranč.“ Zack ni neřekne. Moc dobře ví, že by to sotva přežil. Možná ještě ty tři, ale Mary už ne. S povzdechem vstane a stoupne si k Mattovi. Matt se ušklíbne, vezme jeho ruce a přitiskne se k němu.
„Musíš si Rosie k sobě přitisknout, jo. To je základ. Nepustit partnerku z ruky. Díváš se jí do očí. Jako já teď.“ Tomu se říká vražedný pohled, pomyslí si vesele, ale stojí to za to. „Tak a teď se začneš takhle otáčet. Zacku, já vedu.“
Zack mu zmáčkne ruku, až Matt zaúpí. Matt se usměje. „Pokud to bude možné, usmívej se… na partnerku.“ Usměje se na Zacka. Ten se zaškaredí.
„Musím?“
„Jistě, přece nechceš, aby si myslela, že tancuješ z donucení.“ Podle výrazu Grizzlyho to asi tak je. Udělá krok, když se Zack ani nehne. „Nesabotuj svatbu nebo na tebe pošlu Mary!“ zasyčí tiše. Zack se pohne.
„Vypadá to hezky a jednoduše.“ Po chvilce mlčení řekne Grizzly. „Zvládnu to?“ Zack s úsměškem se vymaní z náruče. Matt si uvědomí, že je pořádně vzrušený. Zacku, běž k čertu, když ten se s úšklebkem, protože ví, co způsobil, posadí a začne hrát. Nahoře zvednou hlavy.
„Oni hrajou?“ řekne Sára udiveně. Právě vlásenkami vytváří účes. Před zrcadlem čeká klobouček. Zkusí účes, zda drží. „Netahá tě to někde?“
„Ne. Vypadá to, že jsou dole. Jsi výborná.“ Obdivně si ho prohlédne v zrcadle.
Sára posmutní. „Léta dřiny,“ prohodí tiše a zářivě se usměje na Rosie. „Sluší ti to.“ Za každé zatahání dostávala výprask kartáčem.
Dole zatím hraje Straussův valčík. Trochu neuměle, ale Mattovi se líbí. Povzdechne si. „Chceš si to zkusit? Pamatuj si, jsi muž, musíš ji vést.“ Zack otočí hlavu a s úsměškem zírá, jak útlý Matt se ztrácí v Grizzlyho náručí.
„Vidíš? Jde ti to báječně.“ Jen asi mám přeražená záda a zlámaná žebra, taky to dýchání není úplně ono. Ale Rosie to zvládne. Nanejvýš mu dupne podpatkem na nohu.
„Bez tebe bych to nezvládl. Díky moc.“
Ťukot. Zack jde otevřít. Popadne květiny a položí je na stolek v hale. „Jenom květiny. Narcisso, přišly květiny!“ zvolá nahoru.
Narcissa pro ně sejde dolu.
„Krásná,“ když vezme do náruče květiny. „Kočár už tu je? A jak to, že nejsi převlečený?“
Zack se k ní nakloní, vdechne příjemný parfém. „Protože jsme ho učili tancovat.“ Narcissa si přikryje ústa a nakoukne dovnitř. Koutky ji podezřelé zacukají, podebere šaty, květiny a vyběhne nahoru. Otevře dveře a začne se smát.
„Co se stalo?“
„Nic.“ Nebude před Rosie říkat, že Grizzly neumí tančit a Matt ho to učí. Spíš měla pocit, že Matt je vláčen bizonem nebo medvědem a je v posledním tažení. Jestli ho Zack nezachrání, potom bude místo svatby, pohřeb. I když jak zná své sousedy, jistě zvládnou obojí najednou. Utře si tváře. „Krásná kytice, Rosie. Ukaž?“ Prohlédne si ji ze všech stran. „Sáro, krása. Prostě všichni odvedli tu nejlepší práci a hlavně ty Rosie.“
„Ještě líčení. Podej tamten hadr.“
„Ale Sáro, já a líčení? Prosím tě. Budu vypadat divně.“
„Ani nepoznáš, že na sobě nějaké máš. Jen zvýrazníme tvé přirozené přednosti, trochu pudru, rtěnka a vůně. Musíš být ze všech nejhezčí.“
„Sotva budu krásnější než, ty Sáro.“
„Já, krásná? Pro Grizzlyho ne, chápeš.“ Usměje se a vezme kufřík, v kterém má věci.
„Tak dost Grizzly nebo se zbytečně uženeš,“ rozkáže jim Zack. Matt s radosti si sedne. Bože, tohle bylo válcování za živa. Už nikdy více, i když se Zackem to bylo nádherné.
„Kočár je tu!“ řekne neutrálně Zack, který je u okna a kouká se na ulici. „A Mary si to sem rázuje jak generál. Chybí jenom uniforma. Vypadá to, že to konečně začne.“
„A já doufám, že brzy skončí. Jdeme se…“
„Matte, Zacku, co vy tady a neoblečení? Grizzly, vypadáš skvěle. Ukaž!“ Přistoupí k němu v tmavě fialových saténových šatech. Matt se Zackem zírají. Co si ji pamatují, tak měla na sobě vždy nějaké nevýrazné bavlněné šaty přepásané velkou zástěrou. Najednou vypadá jako někdo jiný.
„Co zíráte, jako by vám do pusy spadla moucha,“ řekne Mary. „Konečně je to tady. Moje sestra se vdává. Neřekla bych, že se to někdy stane.“
„Teď bude na tobě řada. Kde je vůbec Simply?“
„Simply, oh?“ zarazí se a vzpomíná.
Nejspíš ho někde ztratila, pomyslí si Zack s Mattem. „Určitě se na svatbě objeví.“
„To já vím. Měla jsem hodně starosti. A mazejte!“ Zack s Mattem se seberou a jdou nahoru. U úpatí schodiště musí čekat, protože se objeví Sára s květinami. Sejde dolu a podá kytici Grizzlymu.
Mary nábožně se dívá na schodiště. Ostatní s ní. Grizzly mohutnou rukou v rukavici drtí stonky zbavené trnů. Nahoře klapnou dveře, hlavy se zvednou nahoru, když se otevřou hlavní dveře a v nich se objeví rozzářený Simply.
„Jsem tu, Mary,“ vykřikne nadšeně, když ve stejný okamžik se nahoře objeví Rosie. Mary se pomalu otočí.
„Simply!“
„Mary, on za nic nemůže!“ Matt se hne, jak se snaží zabránit vraždě.
„Má pravdu. Je to náhoda,“ snaží se ji uklidnit Zack. Mimoděk jí sevře ruku. Jenom Grizzly zírá nahoru. Dokonce zapomene na kytku, která je teď u jeho nohou. Sára se pro ni shýbne, když se chytne za kříž.
„Zatraceně!“ zaskučí se slzami v očích.
Narcissa seběhne dolu. „Co je?“
„Záda, dítě, já… To snad ne!“ Do očí se jí natlačí ještě víc slz. „Já se chtěla zúčastnit svatby!“ zaskuhrá. Pomalu narovná. Narcissa ji starostlivě hladí záda.
„Bude to dobrý?“
„Jo, ale budu celý den sedět. Můžeš mě doprovodit do kostela? Mělo se narodit až za měsíc. Možná jsem trochu rozrušená.“ Obě vyjdou ven, kde k nim ihned přiběhne vyděšený Filemon. Starostlivě podepře svou ženu.
Nahoře stojí Rosie a dívá se na zmatek dole. Sejde dolů ke Grizzlymu. Ten na všechny kašle a podá, spíš vrazí kytici do ruky. Rosie k němu vztáhne ruku v krajkové rukavici, kterou políbí.
Simply se snaží schovat za Zackem, který trpí pod Maryiným pohledem.
„Pusť mě!“ nařídí Zackovi. „Pokazil, co se dalo.“
„No tak Mary, je to náhoda, počkej.“
„Fakt Mary, nic se nestalo. Podívej se na Rosie. Už budete muset jet.“ Mary se vzpamatuje, ale uštědří Simplymu takový pohled, že ten by se nejraději propadl do země.
„Rosie, Grizzly musíme jít.“
Rosie se plaše usměje. „Ano.“ Grizzly ji podá rámě a vede ke vchodu. Tam už se shromáždil dav a čeká na hlavní aktéry.
Matt jen žasne.
Mary se otočí k nim, pohled jí nelibě sklouzne po všech třech. „Obléci a kostel!“ přikáže tvrdým tónem. „A bleskurychle! Simply tu půjdeš vedle mě.“ Oba si konečně Simplyho prohlédnou. Nebýt bobří čepice a šátku kolem krku, člověk by řekl, že je odněkud z města.
„Mary omlouvám se, jsi krásná.“ Oba jen udiveně pozorují, jak se Mary najednou proměnila. Když postřehnou, že se k nim točí, rychle zmizí. Jdou nahoru do pokoje.
„Rosie, je krásná.“
„Mě spíš překvapila Mary,“ přizná Zack. „Její proměna byla dokonalá. Vždy v zástěře a řekla bych, že i trochu zhubla.“
„Potom co komandovala celý Popler, se divíš?“ Pousměje se Matt. „Svlékej se nebo víš co?“
„Copak?“
„Svléknu tě já a ty mi to můžeš oplatit. Nejsem geniální?“
Zack se rozesměje. „Jsi, ale já jsem skoro oblečený. To ty potřebuješ převléknout, a kdybychom se zpozdili, Mary by to nepřežila. Podívej se, nasedají.“ Odhrnou záclonu do ulice. Dívají se za jak nadšeného jásotu a květin nasedají do černého vozu zdobeného květinami, aby vypadal veseleji.
„Opravdu svatba ve velkém stylu,“ zamumlá Matt a něžně políbí Zacka na krk. „Hmm?“ zabručí. „Jsem ochoten snést cokoliv, jen když budeme spolu.“
„Opravdu?“ ruka se stáhne, záclona se lehce zavlní. „Taneček?“
„Sabotoval jsi moje umění někoho naučit tancovat.“
„Pochytil to rychle.“ Matt pokrčí rameny a přitiskne se k němu.
„Matte, Zacku!“
„Zatracená Mary,“ zabručí Matt. Rychle se svléká a za asistence Zacka se obléká do černého obleku s tmavomodrou saténovou vestou a sněhobílou vázankou. Klobouk od Zacka posune frajersky dozadu. Zack mu ho řádně upraví. Políbí ho na rty. „Vypadáš hezky.“
Mattovi se rozšíří oči. „Děkuji.“
Zack pokrčí rameny, jako kouzelník vytáhne dvě růže a jednu strčí sobě do klopy a druhou Mattovi. „Musíme trochu vypadat, že jdeme na svatbu, ne na pohřeb.“ Matt se na něj zálibně podívá. Sluší mu to v smetanovo zlaté vestě a černém obleku s černým kloboukem a místo vysokých bot má tentokrát polobotky. Nastaví rámě.
„To přeháníš. Jdeme.“ Matt se pousměje, ale sejde dolu. Jdou rovnou do kostela. Cestou potkávají další lidi v svátečním, kteří se pomalu loudají do kostela. Zack s Mattem se pomalu prodírají kupředu.
„Hardy!“ zamávají klobouky. Hardy se otočí a tvář se mu rozzáří. Přijde k nim.
„Viděli jste slečnu Hansen?“
„Ne. Proč?“
„Je jak anděl. Musím ji vidět, jak hraje, bohužel…,“ začne v rukou otáčet kloboukem.
„Co je?“ optají se neklidně.
Hardy polkne. „Odjíždí. Hned zítra.“
„Cože?“
Hardy přikývne. V ruce stále žmoulá světle hnědý klobouk. „Včera jsem za ní byl. Chtěl jsem se s ní udobřit a požádal ji o ruku.“
Zack s Mattem visí mu na rtech.
„Odmítla mě. Nemůže mi odpustit to, co jsem provedl. Jenže já jsem udělal správně. Popřál jsem ji šťastnou cestu.“
„Hardy, nevzdávej se!“ zvolá Matt. „Přece tě…“
„Matte, ne. Je to zbytečné. Stále by mu to připomínala,“ řekne tiše Zack a Hardy přikývne.
„Doufal jsem, že zapomene, ale nejde to.“ Křivě se pousměje a nasadí si klobouk. „Nějak to překonám. Dokonce nám našla i náhradu. Včera mi to taky řekla. Novou paní učitelku.“
„Cože?“
„Přesně. Podala inzerát v Denveru, že za sebe hledá náhradu. Měla by přijet dnes nebo zítra. Hele, už jedou.“
Matt soucitně mu položí ruku na rukáv. „Je mi to líto.“
„Ehm, ještě se nějaká najde!“ řekne, ale oba vidí, že ho to mrzí, že ji skutečně měl rád. Čekají s ostatními, až vyzdobený černý pohřební vůz dojede ke kostelu. Matt se rozhlédne. Muži se usmívají, ženy tisknou k očím jako jeden muž kapesníčky. Podívá se k hloučku krásně oděných dam. Dívky od madam Josefiny a hned si na to vzpomene, že předvedou půlnoční kankán, k tomu ohňostroj – začíná ho mrazit z těch plánů. Zavrtí se v obleku. Jakmile skončí obřad, půjde se převléknout.
„Hardy.“
„Neruš, dívám se.“ Matt se nachýlí a podívá se do drsného obličeje. Přísahal by, že mrkáním potlačuje slzy. Kdo by řekl, že šerif je měkota.
„Jasně, jen ti chci říct, že o půlnoci bude kankán v podání dívek od madam.“
„Výborně, bude zábava.“ Úsměv mu nějak zmrzne. Zděšeně se na ně podívá. „O půlnoci?“
„JO.“
„Ježíš, kristovo noho, kdo to zatraceně vymyslel? Chlapi se mi pozabíjejí! Mary?“
Oba se ušklíbnou.
„Já ji zabiju, pokud to za mě neudělá někdo jiný. Do té doby bude jich polovina na mol. Nedělám si iluze o našich sousedech. Co ji to napadlo? Víte, co to znamená?“
„Ne.“
„Že až do půlnoci vy dva, já a Leslie nebudeme pít.“
„Počkat! Proč my?“ vykřiknou oba. „My s tím nemáme nic společného,“ přesvědčuje ho Zack.
Hardy se pomalu studeně usměje. „Ale máš, pane zástupce a tebe, Matte, jsem před chvilkou taky naverboval. Takže jako mí pomocnici nebudete pít, ale budete ten chaos hlídat. Domluvím se s někým, nejspíš s Charleem, že nám dá k dispozici místnost, kam budeme je ukládat. Nechci mít zítra několikanásobný pohřeb, chápete ne? A za druhé je to tvoje hospodyně, Matte a proto za ní přebíráš zodpovědnost. Já jdu domluvit tu místnost. Mějte se a u Mary mě omluvte.“ Nadzvedne posměšně klobouk nevěřícně zírajícímu Zackovi a Mattovi.
„Hrom ať do něho udeří! Co si myslí? Já se napiju, i kdyby tu chodily nahaté ženské!“ zavrčí Zack.
„Má pravdu,“ řekne smutně Matt. „Měl jsem na ní dohlédnout.“
„Matte, vzpamatuj se! Jako myslíš, že zadržíš ženskou, co chystá svatbu? Spíš bys přemohl jižanskou armádu jenom prakem. Nedělej si iluze. Buď by to provedla s tvým souhlasem, nebo bez tvého a chtěl bys celou dobu být ji za zadkem?“
„Máš pravdu,“ odvětí váhavě. Kočár zastavuje. Grizzly vyskakuje jako mladík a podává ruku Rosie. Městečko zatají dech.
„Krásná! Pěkná! Rozkošná!“ Obdivně se nese davem.
„Ale víš, co?“
„Co, Zacku?“
„Rád bych viděl, jak Hardy ukecává Charleeho k propůjčení místnosti. Je pravda, že Nugget je v centru města, ale přece jenom.“
„Ano, ale bohužel musíme být v kostele.“ Hrnou se s dalšími do kostela, zatímco Rosie s Grizzlym stojí venku. Usmívají se, i když Grizzly možná trochu křečovitě. Mary jim vyjde vstříc.
„Výborně,“ pochválí je jako malé děti, až oba nevolí ztuhnou. „Máš prsten, Matte?“
„Cože mám mít?“ optá se. „Jaký prsten? O ničem nevím.“
Zack se natáhne, aby v případě potřeby zachytil Mary, protože podle barvy obličeje právě prodělal infarkt. „Grizzly ti ho nedal?“
Matt zavrtí hlavou. Mary se otočí a jde k nevěstě a ženichovi. Postaví se za Grizzlym a něco mu šeptá. Grizzly se k ní otočí, potom svraští čelo a potom něco řekne. Rychle jde k Mattovi.
„Je v domě, v pokoji. Prosím tě, můžeš ho přinést?“
„Jistě.“
„Hej, nemusíte hodit oba dva!“ zvolá za nimi.
„Nemusíš, Zacku.“
Ten se ušklíbne. „Co kdybych tě někde ztratil?“
Matt se usměje. Dojdou do domu, vejdou dovnitř a vyběhnou po schodech nahoru. Začnou prohledávat pokoj, ale ten je jako začarovaný a odmítá vydat své tajemství.
„To mi řekni, kde je?“ Drbe se ve vlasech. Otře si čelo od potu. Zabiju Grizzlyho, rozhodne se v mžiku.
„Kolik máme ještě času?“
„Moc ne. Mary musí být na mrtvici.“
„Ještě jednou,“ řekne zarytě Matt a začne opět prohledávat. Stolky, skříňky, oděvy, všechno. Dívají se do knížek, stejně jako pod postel. Vytřepou závěsy i polštáře. Za nimi zůstává chaos.
„Já ho zabiji.“
„Co je? Máš ho?“ optá se dychtivě Matt.
„Mám. Je v krabici od klobouku, ale jak se tam dostal?“
„To je jedno. Běžíme.“ Máme co dělat, abychom to stihli.“ Oba vyběhnou a běží ke kostelu.
„Nejsem zvyklý běžet v obleku,“ zamumlá Matt. Zack mlčí. Prodrou se dovnitř. Nemohou uvěřit té mase lidi, která tam je. Takhle se dopředu nedostanou. Zack chladnokrevně vytáhne zbraň a zřetelně nechá cvaknout kohoutky. Lidi v okolí to přimrazí a uvolní cestu. Prodírají se kupředu. Zack ještě párkrát předvede, že to myslí vážně a střílel by.
Mary stojící na špičkách je vyhlíží. Uleví se jí, když je uvidí. Už si myslela, že prsten nedorazí. Byla by to strašná ostuda a ten osel Grizzly si z toho nic nedělá. Zabít ho je málo. Zack přistoupí k Mary a podá ji krabičku.
V tu chvílí dostane od Mary žďuchanec, který ho popostrčí k páru. Zmateně se rozhlíží. Zack se uchechtne. Jemu asi nedošlo, že má dát jim ty prstýnky. Zajímalo by ho, zda Mary mu to řekla. Podle jeho zmatené reakce, zřejmě ne.
„Synu, prosím, prstýnek.“
Matt se obrátí k reverendovu hlasu. Některým z hostů zacukají koutky úst. Zack se široce usmívá.
Zmatený Matt natáhne krabičku s prstýnkem k reverendovi a podává mu ho. Zrudlá Mary by ho nejraději poslala někam.
„Grizzlymu,“ zašeptá tiše, ale přesto se to kostelem rozlehne. To se už kostelem nese pořádný šum. Nakonec to vyřeší Grizzly, který vezme krabičku, otevře ji a nasadí Rosii prsten. Zack odtáhne stále zmateného Matt k sobě, aby nevyčníval vedle nevěsty a ženicha jako třetí do páru.
„Klid,“ zašeptá mu.
„Ona mi nic neřekla.“
„Já vím. Je konec!“ Kostelem se rozlehne nádherná hudba, kterou hraje učitelka Ingrid Hansen. Matt musí říct, že vypadá úžasně ve světlých modrých vypasovaných šatech s bílou krajkou. Něžně jako pomněnka. Nediví se, že Hardymu pobláznila hlavu. Jen je mu podezřelé, že tak lehce to vše hodil za hlavu, ale co se vlastně stalo?
„Víš, co ti řeknu?“
Matt zavrtí hlavou, když si za sebou uvědomí Zacka.
„Že jsme zřejmě jediní, kteří nevědí, co se bude dít!“
„Jak to myslíš?“ nechápe Matt.
„Kam teď asi ti všichni lidé spěchají?“ Pohodí hlavou k lidem, kteří dělají uličku a někteří se už vytrácejí.
„Kam? Kam asi? Na zábavu. Umíš tancovat?“
Zack se skoro urazí. „Samozřejmě, že umím. Mám ti to dokázat?“ Matt se mu podívá do tváře se zrající modřinou. I když nevypadá vábně, stejně ho přitahuje. Nechápe tomu, ale on zřejmě taky nevypadá zrovna skvělé. Sklopí hlavu.
„Ne, já vím, že umíš tancovat.“
„Tak co tu věšíš hlavu jako buvol na pastvě?“ zavrčí Zack a rozhlíží se po sousedech. Je to neuvěřitelné. Za těch pár měsíců je poznal, jako snad nikoho jiného.
Matt se usměje. Zackovi je jedno, jak vypadá a zřejmě, ho to nenapadlo jako jeho. Jdou uličkou za párem a za Mary. Venku je překvapí sprška zrní, která na ně dopadne. Počasí se vyvedlo, ale nikdy nikdo neví, kdy se přižene přeháňka, zvláště v tomto období. Za nimi jdou další hosté. Už z dálky slyší housle, které brnkají jak o život. Usměji se na sebe. Ta skutečná část, na kterou se každý těší, právě totiž začíná.
Na malém pódiu si už ladí Tvrďas Harry housle a usmívá se za parádním knírem. Vedle něj jsou dva Mexičané, co pracují na jednom blízkém ranči, a ladí kytary. Vzadu starej Benny s obyčejnou valchou, na které vyluzuje drsné zvuky. Hudba zní o sto šest.
„Tak chlapi, ženské do kola, ať tu nestojíme celou noc! Cotton Joe pěkně od podlahy. Chlapi, dejme do toho celou duši, ať si ženské nestěžují a vy dámy do kola!“ zvolá Harry a jeho osobnost je úplná jiná. Září radosti a možná by dal i na úpis, ale všichni vědí, že by byl nejspíš falešný.
„Smím prosit,“ požádá Hardy učitelku. „Zacku s Charleem je to domluveno!“
„To jsem rád!“ zvolá s úsměvem. „Jak jsi ho donutil?“ Hardy vezme Ingrid za ruku a pleskne se o zbraň. Zakření se.
„Nejspíš neměl na vybranou,“ zamručí si Zack pro sebe.
„Zacku, jistě mě provedeš,“ naznačí mu Mary.
„A co svatební tanec, Mary?“
„Bude po tomhle. Jdeme.“ Pro změnu nemám na vybranou já, pomyslí si Zack. Vezme ji za ruku a postaví se do kola. Vedle něj stojí Matt s Katty, která je v dlouhé sukni a halence s volány. Usmívají se na sebe a Katty mu něco říká. Sluší jim to, ale nijak se neznepokojuje.
Harry podupuje nohou do prken a housle ještě víc ožívají. „A jdeme na to!“ Hudba se spustí a tanečnici začnou podupávat v kruhu. Harry se cítí jako na koni, protože může všechny řídit. Někdo mu podá korbel piva a on upije.
„A rozpojíme se, dámy vlevo, pánové vpravo a do toho! Jedeme. Raz dva tři a teď pánové a dámy promenáda! Utvoříme dvojice, dámy dovnitř kruhu, prosím!“ zasvítí mu zuby a počká, dokud to neprovedou. Na parketě jde tanečním krokem osm páru v promenádě vedle sebe.
„Zacku.“
„Mary?“
„Tak co?“
„Mám ti….“
„Úklona dámě a prosím - výměna páru. Raz dva tři ať nestojíme! Hej ty, máš dřevěné nohy nebo co?!“ zvolá na starostu. Ten zrudne a svou paní pustí. Hudba pokračuje dál. Mary pootočí hlavu. Však ona se k Zackovi ještě dostanu.
„A opakujeme, ať se vystřídáme. Pěkně od podlahy hraje naše hudba! Staří, mladí do kola nechť se zboří stodola!“
„Sláva Harrymu!“ zvolá někdo, jehož bota podupuje do taktu. Harry se usmívá jako sluníčko a valcha starého Bennyho hraje jak divá. Kytary se divoce drží do taktu s nimi. Odněkud se vynoří Derby, který nejel dál, chvilku počká a foukne do harmoniky.
„Vítej, Derby. Dámy a pánové jsme komplet a prosím úklona, výměna a promenáda pokračuje.“ Ještě chvilku jdou v kruhu, vymění si partnery, až se dostanou ke svým polovičkám, s kterými začínali. Zack s Mary, Matt s Katty a starosta k manželce.
„Tak co líbí? A jdeme dál! Matt s Katy dovnitř a ostatní ven, z kola. Točíme se a točíme, ať to dnes žije.“ Oba páry od Kattyho s Mattem jdou dovnitř a točí se v kruhu, zatímco ostatní venku tleskají a podupují.
„A výborně. Střídáme se, ať se vystřídáme všichni. Hej nestůj tam a podej mi pivo!“ zvolá Harry, lokne si a hraje dál. „Dnešní noc bude dlouhá!“
„Zacku, tak co?“ nakloní se k němu Mary.
Zack zavrčí. „Chceš snad podrobností? Je nespokojenej?“
„Nevím, je snad?“
„Tak a opět do kola, ať vás nemusím honit, svižně do tance! Otočení dámy pánové, ať vám to svižně klape! Ještě jednou. Výborně, promenáda a jdeme domu!“ všichni provedou, co jim přikazuje a parket je prázdný.
„A teď pánové a dámy, necháme chvilku našemu hlavnímu páru. Bude hrát a donesli jsme sem piano pro slečnu Ingrid. Valčík!“ Doprostřed nastoupí Grizzly a Rosie. Rosie září radosti.
Mary se drží vedle Zacka, na chvilku ho odtáhne ke stolům. „Podívej se mi do očí, holomku.“
Zack pobaveně se ji podívá.
„Zacku!“ zvolá Matt a jde k nim, když se zarazí. Prostranstvím se rozezní nádherný valčík.
„Zatraceně, tvoje duše je černá jak smola,“ zaláteří Mary a odfoukne si pramínek vlasů, který jí vyklouzl z účesu.
„Výstižně řečeno.“
„Nechci, aby byl zklamanej. Když už si domu nikoho nepřivede…“
„Mary, co kdybys to nechala na nás?“
„Jo na vás? Vám dvěma bych nesvěřila ani vařečku. Budu muset, ale počítej s tím, že pokud se něco stane, jsi první na řadě a bude mi jedno, co budu mít po ruce. Slib je slib a Katherine pro nás dvě udělala víc, než tušíš.“
„Takže přijímáš?“
„Tebe? Jen příměří. Skončilo to. Umí vůbec valčík?“ zděsí se najednou a hrne se k tanečnímu parketu. Rozlehne se potlesk. Grizzly se nafukuje jako páv a Rosie září.
K Zackovi přistoupí Matt. „Něco ti chtěla?“
„Nic.“
„Byla vážná a ty taky. Šlo o mě?“
„Nevšímej si toho. Jdeš tancovat?“
„Co jiného? Jdu provést madam Josefinu,“ ušklíbne se. Vyrazí k dámám a madam. „Madam, smím prosit.“
„Jistě. Dámy…,“ pokyne svým děvčatům a jde. „Spíš bych chtěla mluvit s panem Greyem.“
Matt nadzvedne obočí. „ON svého muže dostane, slibuji vám.“
„To jsem ráda.“
„A opět čtverylka a trochu se seznámíme, sousedé!“ Valcha zadrnčí, harmonika zazpívá. „Do kola prosím a držte své partnerky, ať vám neutečou a spustíme to od podlahy, ať to tu fouká!“ zapěje. „Všichni do středu a pozdrav. Hej, neumíš říct pozdrav a zpět, opět pozdrav. Jedem, ať nám to vesele dupe, nejsme na pohřbu! Grizzly, jaké to je?“
„Skvěle Harry, jen dál hraj!“
„Neboj, budu a pánové do středu, vezměte sousedku po levé ruce a jděte ven a opakujeme! Hej, hej, brzděte, zátočka za pravou ruku. Co točíš se ty nebo tvoje žena! Poslouchej ucho a nedívej se, kam nemáš! Hrej, hrej, muziko, ať se dnes pobavíme! Zátočka za levou se sousedkou a pokračujeme. Hrajeme, hrajeme od rána do noci!“ Tanečníci opakují.
„Hraj, hraj a dámy, pánové promenáda. Pokračujeme dál!“
Matt se Zackem se postaví stranou, podupují a nechávají tancovat ostatní včetně honáků a rančerů z okolních rančů. Harry je na roztrhání. Matt si všimne, že Katty tančí s Kaarlem a Marie se ochomýtá kolem stolu, kde sedí Sára. Občas se k ní nakloní a optá se na něco. No v každém případě v kole je i doktor Handerson a ten porod zvládne. Občas znepokojeně se podívá na Katty.
„Přestávka! Jídlo!“ Všichni i notně znavení tanečnici vyrazí ke stolům, když se tmavé nebe plné hvězd rozzáří ještě nádhernějším, leč daleko pomíjenými hvězdami. Přihlížející s jídlem s pitím v ruce, užasle hledí na rozzářenou oblohu. Grizzly s rukou kolem Rosiina pasu sleduje je taky, ale potom se podívá do jejího obličeje. Políbí ji.
Zack s Mattem si nandají na talíře jídlo, vezmou po korbelu s pivem a sednou si na sud. Opírají se o sebe a pozorují noční oblohu.
V dálce zaduní poslední vlak. Nikdo si ho nevšímá. Na perón vystoupí žena s mužem. Ona s velkým kufrem, černovlasá s malým šedým kloboučkem a v černém cestovním plášti. Vedle ní vysoký muž v černém oděvu a polodlouhém kabátě. U pasu pistole a v ruce vaky s puškou v pouzdře. Nadzvedne klobouk a jde si pro hnědého krásného koně, kterého vyvádějí z nákladního vagónu. Žena osamí. Okouzleně se dívá na ohňostroj. Usměje se. Takové přivítání nečekala. Když odjede vlak, zaslechne hudbu. Zřejmě slavnost, usoudí a pak si vzpomene, že o tom psala Ingrid Hansen. Rozhlédne se po pomocné ruce, ale nikdo tu není. Vezme do ruky kufry, když se vedle ní zastaví ten muž, který jí pomohl z vlaku.
„Nechcete pomoci, paní?“
„Slečna. Slečna Lilian Manuela Cabaro. Moc děkuji. Měla jsem přijet později, ale vyrazila jsem už dnes. Zdá se, že jsme přijeli na slavnost. Není to nádherné?“ Koketně se mu zadívá do očí.
„Ano je.“ Jdou vedle sebe od stanice hloub do městečka.
„Myslíš, že budou šťastní?“ optá se váhavě Matt.
„Já budu nešťastný z vás! Takhle vykonáváte úřad zástupce šerifa? Čert mi byl vás dlužen.“
„Hardy neříkej, že už jsou první přestřelky. Nic jsme neslyšeli,“ brání se.
„V tom randálu? No bodejť, když si tu sedíte jak za pecí, zatímco my s Lesliem makáme,“ nadává Hardy, ale tak nějak lehce. Matt se Zackem klidně jedí dál. „Byla to krásná svatba.“
„Vždyť jsi na ní nebyl,“ podotkne s úsměvem Zack. Mrkne na Matta co on na to, ale ten sedí a zasněně hledí na ohňostroj.
„NO a?“ Hardy se opře o sud a dívá se s nimi. „Li se vytáhnul. Li bude hrdý. Li bude o tom mluvit půl roku. To je krásný.“ Svátečně vystrojený hledí na skupinku tanečníků. Ingrid září. Nejraději by ji donutil, aby se podívala pravdě do očí. Jenže má příliš ráda bratříčka. Takového bráchu by v rodině ovšem nechtěl mít. Jenže rodinu si člověk nevybírá.
„Poslední vlak přijel. Hele, víte, že ten Irving a Daniela uprchli s Mariinými penězi?“
„Cože? Netušili jsme.“
„Jo. Nikdo to neví, jen Marie a Katty. Jsou to zmetci. Kdybych tak věděl, kde je, zmáčkl bych mu ten hubený krk.“
„To my taky,“ společně přikývnou. „Chtěl zabít Matta.“
Neříkejte.“ Zamyšleně hledí na rej tanečníku. Tvrďas Harry to rozjel pořádně od podlahy. „Myslím, že zašlu dotaz do Denveru.“
„Jasně, i když nemyslím, že to bude co k čemu, ty Hardy,“ najednou změní téma rozhovoru. „Nezdá se ti, že chlápci z okolních rančů něco chystají?“ Matt s Hardym líně otočí hlavu k notně podnapilým honákům, kterým se plete nejen jazyk, ale i nohy, a proto netančí.
„Jo a co má být?“ Sledují, jak se vytrácejí. Obličeje opět otočí k ohňostroji, který s hudbou opravdu přináší zážitek.
„Nic, jen doufám…“
„Nech to být. Mary to pro jednou přežije,“ řekne Matt. Zack se zasměje a podívá se do jeho skvělé vybarvené tváře. Jenže v očích se zračí veškerá krása nočního dne. Hudba na chvilku utichne, jen aby hlavní účastnici nabrali dech, a už v kole víří další páry.
„Grizzly Rosie pěkně vytáčí, co?“
„Při jeho mohutnosti jsem rád, že ta konstrukce drží. Jen doufám, že nezačne pršet.“
„Je plachta.“
„Uch, neslyšíte něco?“ optá se Zack.
„Koně,“ nese se laicky dvojmo od Hardyho s Mattem. „Vyrazili. Co myslíš, že udělají?“
Matt zasněně hledí. Na obloze se objeví nádherné zlatisté květy. „Co já vím? Myslím, že… Oh, to snad ne?“ zabručí vesele. Oba se podívají stejným směrem. „Pokud vím, když jsem to poprvé tady provedl, zavřel jsi mě do basy. Dědeček za mě orodoval!“
„Protože jsi mimoto střelbou vysklil pár oken.“ Vytáhne zápisník, nasliní tužku. Když vidí pohledy obou, zabručí: „Zapíšu si je, kdyby byly…“ Ozvou se výstřely a zvuk cinkotu. „Škody.“ Tužka zuřivě píše jména provinilců. Matt na ně s úsměvem hledí. Kdysi byl stejný jako on, ale po smrti dědečka pochopil, že si už nemůže dovolit být stejným. Musel se postarat o majetek, o koně i o Mary. Musel se rychle postavit za své vlastní rozhodnutí.
Kolem proletí pět koní plnou rychlostí a za nimi pořádné pruhy látky.
„Chlapi, obalíme ženicha s nevěstou!“
Hardy s Mattem se přikrčí za soudkem. „Fajn, hlavně, že neobalí nás.“
Zack si odfrkne. „Chci vidět, jak si s tím poradí… fuj!“ sundá kus látky z ramene. „Doufám, že neotevřeli Harryho sklad.“
„Kdepak!“ ujistí ho hned Matt. „Ten tolik červené látky nemá.“ Vykoukne zpoza sudu, když ho švihne přes obličej koňský ocas. Střelba utichla. Obdivně hledí, jak pobíhají po vytvořené konstrukcí a mezi stoly a starají se o zábavu ostatních. Jenom hudebnicí sedí na svých židlích, dobře vědíc, že jsou nedotknutelní. Harry jen zdvihne korbel s pivem, když kolem něj proběhne kovboj s látkou.
„Malý John z dvojitého X se činí. Myslím, že to byl jeho nápad.“ Hardy s Mattem vykouknou.
„Zatraceně! Zas tak opilí nebyli nebo po cestě vystřízlivěli,“ unikne Hardym, zatímco Matt zálibně kouká na míle červené látky tvořící mašle, které svazují nejen všechno dřevěné, ale i některé hosty.
„Být s tebou tak svázán!“ tiše zašeptá Mattovi do ucha Zack.
„Mohu ti to splnit!“ navrhne mnohoslibně Matt.
„Dost!“ když kolem sudu s pitím, kde se schovávají, se začne otáčet látka. Hardy vstane.
„Šerife, vivat na nevěstu a ženicha!“ Pár honáků, jimž se podezřelé lesknou oči, vystřelí do vzduchu.
„Co přestat?“
„Proč?“
„Protože je svatba!“
„Jasně jdeme, chlapi.“
„Chyba Hardy,“ pronese Matt, který se zbavuje látky. Kýchne. „Za chvilku jsou tu s něčím dalším. Zajímalo by mě, co mají za lubem,“ když vidí Malého Johna s Kristlem a Charlem se dorozumívat a potom chechot. Ostatní stojí kolem nich. Plynule nasednou na koně a vyrazí do dálav. Nastane ticho, které přeruší Harry, když popadne housličky a udeří do strun.
„Dámy, pánové, ať jste svázání nebo ne, prosím do kola a začneme jednoduchým, na rozehřátí krve, tancem Zuzana. Chlapi ať se jim protočí nejen oči, ale i boty. Jedeme. Utvoříme kroužky a chlapi doprostřed! Dámy, prosím, doprostřed, hej pánové uvolněte dámám místo. Vidíte, jak to jde. Zuzano, Zuzano a řetěz, dámy proti směru, pánové ve směru a devátá a můžeme to vzít od podlahy. Svižně!“ Kytary, housle jedou jako by měl nastat poslední soud. I reverend Canfield jde s Ingrid do kola a točí se jako mladík.
Matt šťouchne do Zacka. Pomalu se plíží pryč. Za chvilku jsou z dohledu tanečníků, i když hudbu neustále slyší. „Je mi líto Hardyho.“
„Najde si někoho. Kam jdeme?“
Matt se usměje a vede ho na nádraží. Zack najednou strne. „Zatraceně,“ zamumlá. Matt se podívá před sebe.
„Merde!“ zakleje francouzsky. Zack pozvedne obočí nad jeho vybraným slovníkem. Dva kroky a stojí před mužem a ženou.
„Wyatte!“ Wyatt si ho teprve teď všimne. Matt by ho nejraději poslal do pekla. Jeho svádění Zacka v železniční stanici šlo právě do háje. „Jak se máš?“
Taky chci, aby se mě optal, pomyslí si nevrle Matt. Proč jenom musí přijít vždy v nevhodnou dobu?
„Dobře, ale jsem unavený. Máte tu nějaký hotel?“
„Samozřejmě. Rád bych tě vzal do našeho domu…“
„Ty máš dům?“ optá se užasle Waytt. „Neskutečné a omlouvám se. To je slečna Lilian Manuela Cabaro, která tu má učit.“
Zack s Mattem zaměří pohled na drobnou ženu s lišáckým úsměvem.
„Těší mě,“ pozdraví je tichým hlasem a udělá pukrle. „Jsem ráda, že jsem mohla sem přijet a vidím, že se koná nějaká slavnost.“
„Rosie s Grizzlym se berou.“
„Svatba? Úžasné! Slečna Ingrid mi psala, že odjíždí po slavnosti, ale nezmínila se, že je to svatba. Pane, myslíte, že se mohu do vás zavěsit?“ Zack ochotně přijme rámě. Lilian švitoří o cestě vlakem. Matt se za nimi naštvaně vleče. Ty dva mu byl čert dlužen! Nejdřív Wyatt a teď nová učitelka. Bude si muset na ty dva dávat pozor. Pozoruje mohutné záda šerifa a drobnou útlou postavu. Ta ruka je příliš drzá a jak se k němu natáčí a k tomu on se k ní sklání.
„Matte co se vlečeš?“
„Jdu domu!“ vybuchne a jde pryč. Ještě trochu a Wyatta by zastřelil do zad a učitelku zaškrtil. Doma se převleče do pohodlných kalhot, košile a kožené vesty. Na hlavu narazí klobouk a připne obě zbraně. Rozzuřeně vypadne. Potřebuje nutně povzbuzovač. Vejde do Charleeho výčepu, který zeje prázdnotou. Bouchne do stolu.
„Naštvaný nebo zamilovaný?“
„Obojí!“ zavrčí a pomine skleničku. Napije se. Charlee obdivně hvízdne, když se dveře rozrazí a v nich zafuní Hardy s tělem v náručí. „Matte, pomoz.“
„Poprvé v historii, co se saloon změnil na vězení pro opilce,“ pronese pochmurně Charlee, když vidí, jak tělo nevybíravě padá dolu do momentálně prázdného sklepa. Hardy si spokojeně opráší ruce o sebe a nohou zamkne poklop.
„Co ty tu chlastáš?“
Matt na něj udiveně se dívá. Nechápe vůbec ničemu.
„Máš bejt venku ne, a pomáhat mi, když nevětráš sukně v kole. Mazej. Dnes myslím trhnu rekord. Deset oken. Sklář u nás bude mít hodně práce. Co na mě koukáš jak tele na vemeno?“
„Ehm nic.“ Položí napůl upitou flašku na pult. Nejspíš má pravdu. Proč tu vlastně straší? Narazí si na hlavu klobouk a usměje se. Hardy je fakt přítel. „Tak půjdeme ne?“
Hardy se zazubí. „Jo, půjdeme.“ Zničehonic zvážní. „Chci zapomenout.“
„Chápu. Odjíždí ráno?“
Hardy nic neřekne, dveře se hnou a oni vyjdou do noci. Z dálky zní hudba.
„Je klid.“
„Jako před bouří. Uvidíme, co vyvedou. Jenom doufám, že je nenapadne sem pozvat další hosty!“
Matt nic neřekne. On by něco vyvedl určitě. Procházejí oživlým městečkem. Jak většinou spořádaní občané jsou, zalezli doma, potom dnes je to jiné. Jen děti a staří, kteří nemohou venku sedět, jsou doma. Jarní obloha je posetá démanty. Odevšad zní ruch a řeči. Kolem nich projde zubící se Leslie.
„Leslie, máš padla. Zatancuj si pořádně s Helenou nebo tě nechá.“
„Rozkaz, pane!“ zvolá šťastně zástupce a herdou popožene svůj úlovek, který se nebezpečně potácí. Leslie v ruce drží zbraň.
„Lidi tvůj příkaz odevzdat zbraně moc nedodržují.“
Hardy se zachmuří. „Jo… sakra. My o vlku a vlk na dvoře. Co teď? Oba se zastaví a zírají na dva chlapy, kteří stojí proti sobě. Další kolem nich krouží jako supi. Povzbuzují je k činu.
„Raffy, co se tu ke všem čertům děje? Je svatba!“
Raffy se k nim obrátí. „Zatraceně, šerif.“ Potom si pošoupne klobouk a usměje se. „No posledním vlakem přijela jedna roztomilá dívka. Znáte chlapy. Ihned se rozhodli, že si ji vezmou.“
„Já snad zešílím. Ať se pozabíjejí.“
„Je pěkná,“ zamumlá znechuceně Matt s vidinou ručky na Zackově těle. „Potvora.“
Hardy vytřeští oči. Takhle říkat ženě zde nebylo zvykem. Nejspíš se u Charleeho pořádně napil, i když není to na něm vidět, ale vztek… Třesknou rány.
„Klid, Hardy, jsou tak namol, že nejspíš jen vytřískají okolní okna, máš zápisník?“ zeptá se trochu posměšně. Při obchůzce se dostanou až k hotelu. Uvědomí si světlo ve dvou oknech. Sevře se mu srdce, kde je Zack? V kterém pokoji se rozvaluje? Potřese hlavou. Je úplně mimo.
