Útok
133.
Charlota si stočí dlouhé vlasy pod čepici. Podívá se do zrcadla. Nemá ráda mužský oblek, ale jít dolu do akce v šatech by byl nesmysl. Vypadám dobře, usoudí, když se otevřou dveře. Prudce se otočí. Vydechne úlevou, protože uvidí Johna. Takže přišel. Už si myslela, že ji nepřijde informovat.
„Sundej to! Hned!“
„Nevím proč?!“ odsekne, i když by si je dala dolů, ale už zjistila, že mužský oděv má něco do sebe. „Na takovou akci je pohodlný. Máš je?“
„Nikam nepůjdeš. Tohle není pro ženu.“
Charlota přimhouří oči. „Já tu dělám nebezpečnou práci,“ řekne tichým hlasem. „Ne ty. Nejspíš zapomínáš, kým jsem. Půjdu a v tom mi nezabráníš. Nebo mě chceš vyšachovat z celé akce?“
John jakoby vytušil, že to celé přepískl, se stáhne, ale dál ji nelibě pozoruje. „Ten majitel saloonu nám sehnal deset lidi. Za deset minut se s nimi setkáme u kostela. Pak do toho půjdeme. Osvobodíme ho, pak se ihned odtud stáhneme a odjedeme pro zlato. Zajímalo by mě, co za tím vším vězí.“
„Mě taky. Jen aby tam to zlato bylo,“ zničehonic pronese Charlota.
„Myslíš, že to podnikáme zbytečně?“
„Netuším, ale jdeme na to. Jsou to…“ Vlastně neví co, ale prostě má z toho špatný pocit. Možná proto se takhle oblékla. Na boku pod kabátem cítí malou pistoli, kterou si speciálně pořídila kvůli takovým akcím. Většinou má na to lidi, ale někdy si člověk něco musí udělat sám. Tohle bude jedna z těch záležitosti. Ještě, že tu má Jacka, který ji bude krýt záda. „Půjdeme, ne?“
„Jistě.“ Znovu ji přejede pohledem. Nelíbí se mu tak. „Ale byl bych raději, kdybys tu zůstala. Kdyby to šlo špatně, pak byl bych nerad, kdyby se ti něco stalo. Taky není dobré, kdyby viděli, že mám sebou ženu. Promiň, drahoušku, ale je to značně vidět, že nejsi chlap.“
Charlota to ví, ale… usměje se. „Dobře. Zůstanu tu.“
„Výborně. Hodná holka.“ Přistoupí k ní a políbí na rty. Charlota mu to oplatí. John rychle odejde. Charlota vyčká pět minut a jde taky.
John mezitím sejde dolů. Už si zjistil, kde je kostel, i když ten je nepřehlédnutelný. Rychlým krokem k němu jde. Už z dálky tam vidí postávat nějakého chlápka. Vytáhne zbraň. Je to on nebo ne? Muž, který se opírá o zeď kostela, lhostejně stočí zrak na příchozího. Podle Luckyho popisu je to on. Mají práci, což je dobře, protože měli pocit, že tady živořili. Těch pár krádeží nestojí za nic. Potřebují něco většího. Sice napadnout vězení není zrovna bezpečné, ale co. Dostanou prachy a podle Luckyho dost.
„Vy jste…“
„Poslal mě Lucky. Prý potřebujete něco zařídit?“
„Ano. Maličkost. Potřebuji dostat ze zdejšího vězení jednoho chlápka. Dokážete to?“
Muž se zadívá na hvězdy. „Jo. Kolik za to dostaneme? Šerif je dobrej,“ dodá neutrálně.
„Pět set.“
„Bereme. Začneme ihned.“ Zahvízdá. Jako temné stíny se vyrojí chlápci. „Jdeme na to.“
„Jdu s vámi.“
„Vy jste tu šéf, klidně.“ Naskočí na koně. „Chlapci bude zábava.“
„Jasně, šéfe. Stýskalo se nám.“ John si uvědomí, že koně má mimo dosah. Na to nepomyslel. Zakleje.
„Půjdu za vámi a probůh neubližte mu.“
„Šéf se zarazí, potom vycení zažloutlé zuby do úsměvu. „Vypadá to šéfíčku, že je pro vás důležitý.“ John zakleje ještě jednou. Ta věta dává tušit jedno. Chtějí víc. No slíbit jim to může, ovšem dát, to je něco jiného.
„Ani celkem ne.“
„Ó ne. Já na to mám čuch. Myslím, že za tak ošklivou práci, kdy jde vo život, musíte připlatit, že chlapci?“
Johnovi se zasteskne po Tucsonu. Kde jsou ty časy, kdy zločinci nevyjednávali?! A Charlotini chlapi jsou opravdu disciplinovaní. Je to k ničemu.
„Mohli bychom teď otočit koně a nikdy nás neuvidíte. Takže… Co říkáte tak na tisíc dolarů?“ To by je na nějakou dobu vytrhlo. Mohli by se zašít do nějakého městečka s milými dámami a užívat si života.
„Jistě chápete, že tak velký obnos u sebe nemám. Dám vám je později.“
„Hm, tak nám dejte směnku.“
John málem že nezalapá po dechu. Tak tohle ještě nezažil.
„Jistě ty papírky máte u sebe. Stačí ten malý papírek vyplnit a my si to hoši někde vybereme, že?“
Smích a přikývnutí hlav ho pobaví. „Tak bude to?!“ zašeptá výhrůžně.
„Mohl bych si najmout někoho jiného. Takových jako vy běhá v téhle zemi dost.“
„Jo, jenže vy nemáte čas a my jsme po ruce. V okolí na padesát mil tu nikdo není.“ O to se postaral. Buď se k němu přidali nebo leží bradou vzhůru. Nemá rád konkurenci.
John zakleje. To má za to, že se spolčuje s neznámými. Však jim ukáže. Vytáhne šekovou knížku a napíše na pět set dolarů. Šéf to převezme. Na chvilku v něm zvítězí lakota a touha říct o víc, ale tak nějak pochybuje, že by je dal. Šek pečlivě schová.
„Tak chlapci, jdeme na to.“ žádný z nich si nevšimne mužské postavy v koženém obleku. Šedý vlk stojí jako sloup, klidně sleduje ty muže. Neslyší je, ale v noci deset mužů by mohlo být to, co Matt a ostatní hledají. Ve stínech, které ho schovají, se rozeběhne. Doběhne k Zackovi, který je nejblíže.
„Deset mužů na koních.“
Zack ožije. „To by mhli být oni. Děkuji,“ stačí jen říct, když uslyší dunění mnoha kopyt. Jedou. Pocítí vzrušení. Klid, promlouvá k ostatním. Nebojí se o Wyatta, ale spíš o Matta a zbytek, kteří by mohli vystřelit předčasně. Vypadá to, že jsou dobře zorganizování, když vidí, jak se blíží po skupinkách z různých stran. Vůdce rozhodně není hlupák. Připraví si zbraně.
Před vězením sesedne několik mužů, když se ozve Hardyho střelba. Zack začne střílet taky.
„Past! Kryjte se!“ zařve Anton. Koně splašeně se rozutíkají, ale za chvilku se zastaví.
John se zastaví, když zaslechne střelbu. Prozrazení? Jak? To není možné! Musí ho dostat z vězení. Charlota je střelbou taky překvapená. Klidně se plíží ve stínech a pečlivě zvažuje každý svůj krok. Jak se to mohlo stát? Kde se stala chyba? Musí ho dostat, ale jak?
„Šéfe, co teď?!“ zařve pobočník.
„Coby, dostaneme je, ne? Kolik jich je?“
„Jeden uvnitř, čtyři venku.“
„Je nás deset!“ zařve na své muže. Sám střílí po místě, odkud se ozývá střelba. Najednou přestane. Potěší ho to. „O jednoho méně. Chlapi, myslete na prachy, na holky!“ Muži zdvojnásobí palbu.
Všechny domy jsou zavřené, nikdo nevykoukne ven.
Šerif Hardy stojí šikovně v okně a občas vykoukne a pálí. Je zde jich nejvíc, ale taky se musí krýt před palbou ostatních. Zatím to jde jedna báseň. Najednou uslyší výbuch. „Vězení!“ odběhne a zírá na své krásné vězení, které je v dezolátním stavu. Naštěstí odbouchli nesprávnou stěnu, protože když zmlkly žádosti o jídlo, tak Jimmyho přestěhoval do jiné cely. Vystřelí na někoho. Dotyčný palbu opětuje. Takže jeho místo bude tady, ale co když odpálí i tu druhou stranu? Nemá rád dynamit.
Matt když uslyší ránu, zapomene na střílení a otočí se k vězení. Zatraceně, někdo použil dynamit. S tím nepočítali. Moc jim asi na Jimmyho životě nezáleží, pomyslí si. Co má dělat?
„Klid, Hardy si poradí!“ ozve se Zack, tak aby ho slyšel i na tu vzdálenost.
Pitomec, takhle ho odhalí, pomyslí si Matt. Pak zahlédne rameno nějakého bandity. Protože to není nikdo z jeho přátel, pečlivě vystřelí. Bingo, zazubí se, když rameno zmizí. Střelba na chvilku poleví. Hledá další, ale jsou dobře ukrytí. Bude muset se přemístit, ať chce nebo ne, protože tu není moc platný, ale na druhou stranu, kdyby chtěl někdo proniknout k Hardymu, má ho dokonale na mušce. Zůstane tu. Zack mu přikázal, aby ty dveře nespouštěl z očí. To taky udělá.
I Zack zneklidněně pohlédne k vězení, ale je slyšet Hardyho střelba, takže se zřejmě nevzdává. Měli obsadit i zadní stranu, ale koho by to napadlo? Zatraceně!
John zatím obejde a plíží se ze zadu. Uvidí nějakou postavu a zakleje. Charlota. Nedaleko zahlédne Jacka, který dohlíží na svou paní. Chytí ho.
„Co tu děláte?“
„Paní bojovat. Nejsem rád,“ zamumlá.
„Odvolej ji.“
„Jak?“
John vezme zbraň a přidá se k Charlotě. „Co tu děláš?“
„Sakra, vylekal jsi mě? Co asi? Nejsnadnější je zbourat vězení, a pokud bude Jimmy trochu zraněn, nevadí. Hlavně že ho budeme mít. Když jsem uslyšela střelbu, tak mi bylo jasné, že to někdo zpackal.“ Pečlivě vystřelí na Hardyho. „Jenže jsem se spletla v místě, kde by Jimmy měl být.“
John se k ní přidá. Uvědomí si, že to nebyl špatný nápad, ale odkud má dynamit? Kde ho tu sehnala? „Kde jsi ho sehnala?“
„Vozím ho sebou,“ odsekne. Není to sice pravda, ale co. Koupit se dá všechno.
„Ženská…“
„Sklapni. Střílej, já zatím připravím druhou nálož. Až křiknu, utíkej.“
„Jasně.“ Začne s Hardym menší souboj. Oba dva jsou dobře krytí, takže občas vykouknou a vystřelí. John pochopí, že chce mít klid. Charlota zatím zkušeně položí dynamit k stěně. Doufá, že Jimmy není u stěny, ale k čertu riskovat se musí. Podívá se na Johnyho. Kašle na to. Zapálí a chrání plamínek svým tělem. Pak se vrhne stranou. „Teď!“
John to přeslechne a otočí se, až když zaslechne jemné syčení. S hrůzou se dívá, jak stěna se hroutí, kamení létá.
Hardy se otočí k další stěně. Nemůže uvěřit, že to opět riskli. Chrání se.
Zack i zbytek ztuhne. Další výbuch? To tolik chtějí…
„Střílejte!“ zařve vůdce banditů. Leslie v té chvíli vystrčí hlavu, aby se starostlivě podíval, co se to děje. Zakloní se a padne na zem. Skučí bolestí, ale pomalu ti přestává. Šedý vlk, který to zpozoroval, se k němu připlíží a odtáhne do bezpečí. Rychle provede první pomoc. Pak zaváhá. Potřebuje doktora. Přikrčen se rozeběhne k doktorovi. Svítí se. Vejde dovnitř.
„Je někdo zraněný?“
„Leslie. Pomohl jsem mu, ale bude potřebovat vaší pomoc.“
„Jdeme!“ Beze strachu vyjde ven. Zamíří si to k místu přestřelky. Za chvilku najdou tichého Leslieho. Hans se k němu nakloní. Pak odloží lékařskou brašnu a vezme ho do náruče. Šedý vlk na něm obdivně spočine. Ten ho nese do ordinace.
„Stalo se něco?“ optá se starší žena napůl oblečená. „Zraněný? Vždyť to je Leslie!“ Odhodí šál a jen v noční košili otevře další dveře.
„Pomohu ti.“
„Dobře. Máti, prosím tě, připrav všechno,“ pronese v cizím jazyce. Šedý vlk rozpačitě se dívá, jak ho ukládá na lehátko, jak doktorova matka připravuje nástroje. Hans zatím Leslieho prohlíží.
„Co mu je?“
„Kulka uvízla dost blízko srdce, ale naštěstí ne v něm. Světlo.“ Najednou ordinace je plná světla. Šedý vlk se vytratí. Začíná chápat, že tady nemá co dělat. Zajde za ostatními. Vyrazí, když stočí krok a jde se podívat na zadní stranu vězení.
Hardy zaúpí, zvedne se. Sakra to byla šlupka, ale žije. Hýbe se, takže je stále tady. Pak vzhlédne k ženské tváři. Ohromeně se podívá na kus dřeva, kterému se pokusí uhnout, ale dřevo dopadne na jeho hlavu. Pomalu klesne s očima v sloup. Charlota odhodí dřevo a jde hledat Jimmyho.
„Ne, prosím! Už ne!“ kňourá v rohu místnosti naprosto nezraněn.
„Vy jste Jimmy Levin?“
Jimmy zamžourá, když zaslechne hlas. Žena? Chlap? Přesto ze sebe dostane. „Jo.“
„Jdeme!“ Charlota najednou zaslechne šramot, vytasí zbraň, ale šerif leží natažen dlouhej jak širokej. Pak se podívá na místo, kde byl John. Jde k němu, pak v klidu napřáhne zbraň a vystřelí. Jacek k ní přiběhne s třemi koňmi.
Šedý vlk to zpozoruje. Vykřikne. „Utíká!“ Ale to už Charlota, Jacek i otřesený Jimmy sedí na koních a jako o život pobízejí koně. Šedý vlk pochopí, že ho nikdo neslyší. Dívá se, kterým směrem utíkají. Pak se rozeběhne za Zackem.
„Utekl.“
„Cože?!“ opanuje se. „Jak?“
„Zezadu odstřelili zeď a Hardyho dostali. Leslie je u doktora Handersona. Schytal to do hrudi, ale prý to půjde vyndat.“ Zack zamračeně svraští čelo. Dostali je. Zatímco tihle byli návnada, dostali ho zezadu. Pěkně je tu drželi. Podívá se na stranu, kde by měl být Matt. Najednou slyší koně. Další? Musí se zbavit těchhle. „Víš, kudy utíkali?“
„Vím.“
„Jenže, jak se zbavit těchhle?“ potom se zašklebí. „Hej, je to zbytečné! Už zdrhnul!“
„Opravdu?“ ozve se.
Zack si pomyslí, že není nad skvělou konverzaci. „Jasně! Neslyšel jsi ty výbuchy?“
Simply se zakření a vystřelí. Zaúpění mu potvrdí, že rána byla přesná, ovšem vzápětí to taky schytá. Zařve bolestí. Kdo ho dostal?
„Chlapi, stahujeme se! Prachy máme!“ Najednou je tu dost rušno, ale neprobíhá to klidně, protože v celku odjíždí pouze šest mužů, jeden z toho napůl zhroucený.
„Matte, kde jsi?“
„Tady! Čekám, až se zbavíš těch otrapů. Šedý vlku za mě!“
Wyatt, Matt i Zack nasednou na koně. Šedý vlk za Matt na Tornada. Zack se s obavami podívá na koně, ale mlčí. Matt s Šedým vlkem vepředu. Ten jim ukazuje cestu. Najednou si uvědomí, že už pomalu bude svítat. Netušili, že přestřelka trvala tak dlouho.
Zastaví se, aby mohli prozkoumat stopy. Šedý vlk klečí a opatrně se na ně dívá. Potom se zadívá před sebe.
„Vrátili se do Poplaru.“
„Cože? To není možné!“ vykřikne Wyatt. „Jak to poznáš?“
„Jeli dva koně s nákladem, teď je tu jeden kůň. Tam v dálce stojí kůň. To znamená, že jeden jezdec přesedl k druhému. Za chvilku se vsadím, že odbočí.“
„Mohli jet jeden za druhým.“
„Ne, poznal bych to. Oni se vrátili nazpět do města.“
„Já mu věřím. Nikdo nezná lépe stopy než Šedý vlk!“ zaútočí Matt. „Zacku?“
„Proč by se vraceli? Netuší, že někdo za nimi pojede.“
„Přestřelka dřív nebo později skončí.“
„Pokud se tady rozhodneme nesprávně a oni jeli kupředu, pak je ztratíme z očí.“
„Máme mapu, ne?“
„Bez Jimmyho je k ničemu.“
Matt se naléhavě předkloní. „Ne. Můžeme dojít podle ní k místu nebo ne? Nebo tam nejsou žádné názvy?“
Šedý vlk mlčí, ale pak řekne. „Jeli nazpět. Tím jsem skončil.“
„Já ti věřím. Víte co? My pojedeme do městečka a vy můžete jet dál po stopách, dobře?“
Zack váhá. Vypadá to logicky, ale potom se rozhodne jinak. „Wyatte, jeď za stopami, my tři pojedeme do městečka. Pokud má Šedý vlk pravdu… Charlota a John!“
„Muž v obleku je zastřelený,“ praví Šedý vlk. „Zabil ho jiný muž.“
„Pak zbývá Charlota. Matte, Šedý vlku jedeme!“
Wyatt tvrdohlavě jede za stopami. Za hodinu narazí na koně s prázdným sedlem. Vezme ho za uzdu a obrátí koně směrem k městečku.
Mračí se, protože jel zbytečně, ale neochvějně pobízí koně k vyššímu výkonu, ale i ten je unavený předchozí stíháním. Před městem už jde sotva krokem.
Matt vjede do městečka. „Co teď?“ na ulicích je velmi rušno, jak všichni vyšli po střílení z domů a vyptávají se jeden druhého, co to mělo znamenat.
„Musíme zjistit, co se skutečně stalo. Jdeme k vězení.“ Tam narazí na starostu Davida Davidsona. „Co se stalo?“
„To spíš nám řekněte vy! Nové, úplně nové vězení je zničeno, Hardy se ještě neprobral a zástupce leží u doktora Handersona jako by byl mrtvý.“
„Jen nějaká skupinka banditů chtěla dostat jednoho vězně ven. Snažili jsme se jim v tom zabránit.“
„Zbořením vězení? Hezké. Starosto, šerif se probudil.“
„Chvála bohu za to!“
Šedý vlk jde k Hardymu. Prohlédne ho. „Někdo ho uhodil do hlavy. Měl štěstí, že to přežil.“
„Díky bohu. Ještě přijít o šerifa.“
„Hardy, vzpomínáš si na něco?“ optá se ho Šedý vlk laskavě. Ten tupě sedí a vrtí hlavou.
„Poslední co si pamatuji, je výbuch, pak netuším. Je pryč?“
„Je.“
„Zatraceně.“ Chce vstát, ale zapotácí se a opět se složí.
„Nějakou dobu klid. Zavoláme doktora,“ navrhne Matt.
„Chytněte ho. Proboha chytněte ho!“ zaúpí a zavře oči. Matt vyjde ze zničené budovy. Rozhlédne se kolem sebe. Pak se podívá na Zacka.
„Jdeme za Charlotou.“ Oba vykročí k hotelu, protože cizí se může ubytovat jedině tam.
„Kaarle!“
„Jej, ahoj Matte, Zacku.“ Zrudne, když si uvědomí, že je Zack nachytal s Katty, ale pak statečně pokračuje. „Co potřebujete a co se děje venku?“
„Bydlí tu Charlota? Černovlasá žena. Moc pěkná.“
„Počkej.“ Prohlíží si záznamy. „Netuším, ale je tu ubytována osamělá žena. Bolela ji hlava, tak musela přerušit dlouhou cestu. Pak je tu ubytovaný jeden voják, jeden lovec a jeden obchodník.“
„To bude John,“ zamumlá Zack. „Které má číslo?“
„To nejde!“
„Ale jo.“ Zack se podívá nahoru. Rozhodne se v okamžiku. Vyběhne schody; Kaarl s Mattem za ním.
„Tyhle!“ ukáže na dveře, protože má strach, že by je zdemoloval všechny. Zack je vyrazí. Jedním mrknutím se ujisti, že ten pokoj je ženský. Na podlaze leží zmuchlané mužské šaty. Přistoupí k toaletnímu stolku. Nevzala si všechno, to znamená, že je někde venku. Opět se podívá na mužské šaty. Zvedne je. Jsou malé.
„Zacku?“ ten na ně upřeně dívá, potom si je přiloží k nosu.
„Sakra!“
„Tak co je?! Můžeš mi konečně to říct?“ naléhá na něj.
„On je ten chlap. Ten co byl vzadu a střílel na Hardyho a ona ho švihla tím dřevem.“
„Cože? Tak jo, kam mohla jít? Vlak!“ vyběhnou ven. Doběhnou na nástupiště, ale vlak mizí. „Sakra! Myslíš, že v něm byla?“
„Jo, byla.“ Oba bezradně stojí. Pak se obrátí k městečku. Budou si muset poradit bez Jimmyho. Vše bylo zbytečné. Noha co nohu mine, jdou zpět. Jsou naštvaní i skleslí.
„Najdeme ho.“
„Jo, najdeme. Jdeme za Wyattem. Dostala nás.“
„To ano.“ Nevšimnou si ženy, která nasedá do dostavníku Wells fargo and company. Za ní nastupuje hubený kluk. Dveře se zavřou a Darby práskne bičem. Efektně za mohutného halekání vyjede ze stanice. Zack s Mattem ho vůbec nezaregistrují, tak jsou zničení i zvyklí na halekání.
Po cestě potkají Wyatta. „Tak co?“ sklouzne z koně.
„Utekla.“
„Jedeme za ní. Kde bude ona a Jimmy, tam bude i Clay. On je důležitý. Neměli jsme se tolik na Jimmyho spolehnout.“
„Ahoj, Zacku, můžeš na slovíčko?“ ozve se blízko nich Katty. Zack s ní trochu poodejde. Nechápe, co mu chce, ale vypadá velmi vážně.
„Co je?“
„Víš ten večer, mohl bys o tom pomlčet?“
„Jaký večer? O ničem nevím,“ řekne s úsměvem.
Katty se uleví. „Díky moc.“
„Není za co. Musíme odjet.“
„Kam? Vždyť jste sotva přijeli a ty dveře nemusíte platit.“
„Za tou ženou.“
„Pojedete do Stapletonu? Pak byste pro mě mohli něco udělat. Jen něco odevzdat v jednom obchodě. Nic víc.“
„Do Stapletonu?“
„Jistě. Mám tam kamarádku v jednom obchodu, něco se děje?“ nechápe Zackův ohromený výraz.
„Ale ona nejela do Denveru?“
„Do Denveru?“ podiví se. „Ne, pamatuji si ji dobře, protože byla sama. To není moc obvyklé. Nasedla s nějakým chlapcem a mužem do dostavníku a ten v tuhle hodinu jede do Stapletonu. Proto tu jsem. Nestihla jsem Darbymu to odevzdat.“
Zack ji poslouchá. Nemůže tomu uvěřit. Dostala je opět. Málem jeli do Denveru. „Jistě, odevzdáme.“
„Děkuji. Tady je ten balíček. Jmenuje se Mia a pracuje v obchodě s látkami. Moc děkuji.“ Podá mu balíček. Zack to převezme. Na balíčku v hnědém papíře je napsáno úhledným písmem jméno a adresa.
„Já děkuji. Promiň, ale musím jít.“
„Jistě. Mě maminka taky čeká.“ Rychle odejde, až jí zavlaje modrá sukně. Zack jde ke svým přátelům. Matt se na něj tázavě zadívá.
„Právě odjela do Stapletonu.“
„Cože? Ten dostavník…“
„Jo. Dostala nás podruhé.“ Zack se zničehonic začne smát. „To je tedy ženská! Jedeme za ní a dostaneme ji!“ Matt přikývne.
„Postarám se o koně.“
„Já o zásoby. Zacku, zjistí, jak jsou na tom ostatní.“ Rozejdou se třemi různými směry. Zanedlouho z města vyrazí jezdci. Matt se zadívá na Zacka. Opět na cestě a snad tentokrát bude poslední.
