Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční dopoledne

21. 4. 2009

Vánoční dopoledne

 

Matt otevře oči a zamžourá. Překulí se na druhou stranu a potom se usměje a protáhne, načež je ihned schová, jaká je zima. Vánoce. Dnešním dnem začínají Vánoce. Je to sice den jako jiný, ale závěr dne je nejdůležitější. Ráno se nasnídají a večer oslaví to večeři a dárky. Včera v noci se trápil, co dá Zackovi, ale nakonec na to přišel. Usměje se, když si vzpomene na včerejší den a pohledy Simplyho a Zacka, když Šedý vlk položil na stůl dva velké krocany. V první chvílí myslel, že je ranní mrtvice, ale Mary zajásala a vrhala se na ně jako hladový na pečínku. Dokonce zapomněla připravit kávu.

Začichá. Domem příjemně voní chleba. Vstane a zacvaká zuby. Zima. Rychle se obleče, dojde do koupelny, umyje se a jde do kuchyně.

„Mary!“ zvolá, když ji vidí podřimovat v křesle.

„Co… cože… pálí se? Ne… Matte, vyděsil jsi mně.“

„Já vím. Omlouvám se. Snad jsi proboha nebyla celou noc vzhůru.“

Mary se zardí. „Jen asi do půlnoci a potom jsem musela usnout. Pekla jsem ještě chleba a zřejmě i jsem ho nějakým způsobem stihla vyndat.“

„Však je to cítit celým domem a myslím, že i Zack už to ucítil.“

„Sedni si a hned vám udělám snídani.“ Začne krájet tlusté krajíce chleba, položí na stůl talířek s máslem a hned nakrájí šunku, kterou sundá od stropu.

„Chceš kávu?“

„Jako vždycky Mary, ale opravdu jsi neměla ponocovat.“

„Matte, já to dělám ráda. Bez toho by nebyly ty skutečné Vánoce.“

Matt přikývne a vezme chleba. Namaže si ho a naloží plátky šunky. „Dob… rán…“ pozdraví s plnou pusou Zacka. Odloží nakousnutý chleba a vstává, když ho do židle zatlačí Mary.

„Nikam nechoď. Včera jsem ji podojila.“

„Děkuji moc.“ Mary předloží hrnek mléka Zackovi. Ten trpitelsky ho vezme a napije.

Udiveně si ho prohlédne. „Mary buď je to nějaké divné mléko, nebo mi konečně zachutnalo.“

Mary se k němu otočí s chlebem na prsou a nožem v ruce. „Nevím možná…“ zamyslí se. „Možná je to tím, že je chladné. Mně například nikdy teplé mléko nechutnalo. Má takovou divnou chuť a taky nevoní moc dobře. Voní teplem…brr.“

„Matte…“ začne Zack, když dovnitř vstoupí Simply a přistoupí k Mary. Obejme ji. „Šťastné a veselé!“ zasměje se. „To to voní. Mám hlad jako kojot v poušti. Mary jsi pro mě bohyně, která sestoupila na zem, aby nás neznabohy učinila šťastnými.“

„Tou by byla každá, která by ti teď dala kus žvance!“ Mary se smíchem řekne a ukrojí další krajíc chleba.

„To není pravda, protože žádná jiná neumí tak báječně vařit.“ Usadí se a vezme z ošatky kus chleba. Nožem si namaže štědrou porcí másla a položí kus šunky.

Mary se zardí a dokrájí chleba. Matt se usměje a mrkne na Zacka, který klidně pije a netváří se, jako když ho kouše pes. Možná, že bude lepší opravdu vychlazené.

„Jestli chceš, můžeme je dát vždycky vychladit. Jen nevím, proč jsi to neřekl hned.“

„Něco se tu řeší?“ ozve se s plnou pusou Simply.

„Možná proto, že jsem pár hodně dlouhých let mléko nepil a proto jsem zapomněl jak chutná.“

„Už zase mléko?“ zasténá Simply.  „Šedý vlku, Dakoto, právě včas.“

„Cítím čerstvý chleba. Pekla jsi v noci?“

„Ano. Dnes mám hodně práce a chtěla jsem mít na ráno něco čerstvého. Vezměte si. Položí na stůl plnou ošatku a usedne taky. Nad ošatkou se setká několik rukou najednou. Mary, Matta a Šedého vlka. Všichni si vezmou krajíce a v tichosti jedí.

„Dnes jsou Vánoce. Šedý vlk a Dakota je slaví, protože je dědeček o to poprosil, nebo spíš se k nám přidali. Je to důležitý den pro nás všechny. Jsem rád, že jsme se sešli opět spolu a k tomu se k nám letos připojil i Zack. Vítáme tě u našeho stolu.“

„Vítej!“

Zack se zardí. Kruci tyhle podivnosti. Neví, kdy naposled něco slavil. Snad pořádnou výhru nebo chycení zloděje… „Já děkuji. Jsem rád, že jste mne mezi vás přijali.“

Všichni se usmějí a dokonce i Indiáni.

„Tak a je to na mně.“

„Jako vždy Mary.“

„Letos je nás o jednoho více, proto… Dakoto a Šedý vlku, ozdobíte stodolu. Zacku a Matte na vás je knihovna, obývací pokoj a dům. S vnějškem vám potom pomůže Dakota a Šedý vlk. Simply dojde pro větve a pomůže mně.“

„Mary a co budeš dělat ty? Dívat se?“ řekne se smíchem Zack.

„Ty ty… Já budu vařit. Na oběd nečekejte žádnou slávu.“

„Ten si vynahradíme večeři, že,“ toužebně zapěje Simply.

„Možná, uvidíte. Tak do práce!“

„Já ještě nedojedl!“ začne Simply, když se po něm Mary rozežene a důkladně přiloží utěrkou. Simply se zavrtí a vyrazí mu na čele pot. Chodí na společná jídla, ale popravdě je to utrpení si sednout, a když se zapomene… Má dojem, že Matt s indiány ví, co se děje, ale Mary se k němu chová, jako by se nic nestalo.

„Zacku, jedeme pro větve.“

„Musíš mně navigovat. Nemám představu, co všechno se tu slaví a jak.“

„Uvidíš sám. Nejdřív se všichni vydáme pro větve ze stromů. Přitáhneme to a ozdobíme. Na dveře děláme velký věnec. Nemám to rád, protože člověk si strašně popíchá ruce, ale potom je tu až no… Skoro do jara. Koně dostanou taky svoji část. O to se stará Dakota s Šedým vlkem.“

Mezi řeči se teple oblečou a vydají do stodoly, kde už Simply připravil muly.

„Máme čtyři muly. Daisy, Rose, Poppy a Bell.“

„Květiny. Hádám, že tvoje babička je pojmenovala.“

„Přesně tak. Měla je moc ráda a strašně ráda je drbala za ušima. Milovaly jí, kdežto nad námi ohrnují nos. My si bereme Poppy to je ta hnědá mula s krátkou ofinou. Daisy je úplně bílá a Bell je kříženec jich obou. Jsou obdivuhodné. Ty Simply a ne, že poztrácíš větve jako minule.“

„Za co mně máš, Matte. Malá nehoda se může stát.“ Odpoví dotčený Simply, na nic nečeká, nasedne na Pocahonatas a vyrazí rovnou z vrat.

„Nepoučitelný. Šedý vlku vezmi si Bella. Daisy se mi moc nezdá.“

„Samozřejmě. Možná jenom něco špatného snědla.“ Vyrazí taky.

„Chováš muly?“

„Ne já ne. Dodává nám je starej Jankowicz, bože to je jméno. Ale má nejlepší muly v okolí.“ Vyjdou s Bílou Lucy a Applem ven. Zack ho pohladí mezi ušima a poplácá po šíji.

„Víš, stýskalo se mi po něm. Nechápu to.“

„Přirostl ti k srdci a zachránil život. Byl rád, když tě viděl a já taky, i když víš, nemohl bys mi udělat radost? Když už jsou ty Vánoce. V tento čas by si lidé měli navzájem dělat radost.“

„Copak chceš?“ klidně řekne Zack a nasune botu do třmenu.

Matt se vyhoupne do sedla Lucy a usadí se. Shlédne ze sedla na Zacka. „Víš, ten ošklivý knírek bys mohl dát dolu.“

„Cože?“ Tak ho to zarazí, že Apple udělá krok a Zack s jednou nohou poskočí. „Stůj, pitomče! Matte, je krásný. Měl jsem ho odjakživa. Nevím, co se ti na něm nelíbí. Je pohodlný a mužný.“

„Pohodlný není, protože se o něho musíš starat a hezký v žádném případě. Dnes se nosí hladce vyholená brada.“

„Brada sice ano, ale knír na bradě neroste.“ Vyšvihne se na Appleho a pobídne ho. „Kam jedeme?“

„Zacku Greyi nemyslí si, že mi utečeš jen proto, že neroste na bradě, ale pod nosem:“

„A já doufal, že ano. Podívej se, Matte.“ Sakra proč mi ty hádky přinášejí takové potěšení? Dohadovat se o takovou pitomost. „Když někdo nemá knír, je to skoro ostuda.“

„Ostuda je mí tam nějaké chmýří a pak není to vůbec chic.“

„Ale mně se líbí, nemohu za to, že se ti nelíbím.“

„To není pravda!“ vyrazí ze sebe Matt.

„Ale je. Jelikož odsuzuješ můj knírek, který se ti nelíbí, potom odsuzuješ i mně, protože se ti nelíbím. Kdybys mně měl rád, přijal bys mně se vším všudy…“ Vítězoslavně zakončí svůj proslov. A je to.

„To byl nůž v zádech,“ zamumlá nešťastně Matt. Nadechne se. „Podívej se na mně. Jak by se ti líbil u mě knírek?“

Zack ho sjede pohledem. Kruci no děsně. Jenže říct to, pak by byl Matt na koni. „Jelikož se mi nelíbíš, potom u tebe nemám co řešit, jestli se líbí nebo ne.“

„A co ženy?!“ vyprskne.

„Nezájem. Ty, které ho nosí, mně naprosto nezajímají.“

„Vidíš, a jak by se mi mohli líbit muži s knírkem?“

Zack zamrká. Do čerta, to bylo rafinované. „Jenže já nejsem žena.“ Smete všechny argumenty.

„To je pravda, jenže když se mi nelíbíš, potom se nebudeš líbit ani ostatním.“

„A to řekl jako kdo?“

„Já přece a jsme tu. Je mi líto Zacku, ale on prostě bude muset dolu. Nebudu líbat zarostlého pobudu.“

„Já a pobuda?!“ Vyprskne Zack a seskočí. „Za menší urážku jsem nechal dotyčného pykat.“ Nechá uzdu spuštěnou na zemi a vytáhne nůž. Před očima se mu blýskne Mattův.

„Ano. Vypadáš tak a ne jako majitel prosperujícího ranče. Jen pár tahů a budeš jako nový. Nikdo tě nepozná.“

„Nepozná?“ zadumá se. Je pravda, že ho nepoznal ani Wyatt. Možná to něco do sebe má.

„Ano. Budeš nový člověk.“ Matt přikročí ke stromu a začne uřezávat větve a házet je na hromadu. „Vezmi tamty z toho modřínu! Jo přesně a tamhle je borovička.“

„Pěkná sbírka stromů.“

„Ano. Nechápu proč, ale tady je les nejrozmanitější.“ Začnou řezat větve a Zack přemýšlí o slovech Matta. Nosí je na jedno místo. „Svaž to Zacku a já ještě pro něco dojdu.“ Zack se za ním dívá, jak sněhem se těžce prodírá k borovicím. Potom ho ztratí z dohledů a po dobré půlhodině, kdy už chce za ním vyrazit, vynoří se s pytlem a jde k němu.

„Hotovo a jedeme nazpět.“

„Co to máš?“

„Uvidíš,“ tajemně zašeptá. „Něco co má magické účinky.“

Zack povytáhne v otázce obočí, ale mlčí. Magické účinky? Možná něco pro Šedého vlka. Jedou pomalu k domu a za nimi se prodírá Poppy obtížená větvemi.

„Jsme tu… Oh ta vůně nebeská!“ zabručí Matt a po Zackově tváří se rozlije slast.

„Viďte!“

„Simply, nemáš náhodou pomáhat?“

„Nevidíš, Matte, že pomáhám?“

„Já jedině vidím, že tu stojíš a čumíš do oken kuchyně. Přines jablka.“ Zajedou do stodoly, odstrojí koně a s Poppy stáhnou větve. „Jak to šlo Šedý vlku, Dakoto.“

„Výborně!“ ozvou se odněkud seshora. Je slyšet jen kladívko.

„Budou to mít krásné.“ Matt začne třídit větve a vybírá zvláštní pro věnec. Mezi tím rozváže pytel a nahlédne dovnitř. Něco vyndá a další vysype a zbytek ponechá v pytli.

„Zacku vezmi to a dones to do knihovny a do obývacího pokoje. Když otevřeš dveře, propojí se. Večerem nás tam bude plno.“

„Jasně.“ Vezme do náruče větve a jde. Matt se zatím usadí a podrbe se ve vlasech. Vždy to dělala babička, ale on chce dodržet její tradici a tak s klením, s úsměvy na tvářích indiánů, pustí se do vázání věnce.

„Hotovo!“ Zack vedle něho stojí tiše jako pěna. Má pocit, že by to od Matta pěkně slízl, kdyby ho vyrušil. „Matte, jablka.“

„Trvalo ti to. Dej je sem. Zacku vyber nějaké pěkné červené a ještě tyhle větvičky.“ Vplete je a skučí. „Nenávidím tě.“

„To je takhle každý rok? Proč to děláš?“

Matt se na něho křivě zadívá. „Protože to dělala babička. Proto.“

„Samozřejmě. Tradice.“ On nechal tradice, i ostatní věcí společně se svoji minulosti, na Východě.

„Hotovo. Vezmi kladívko hřebíky a…Šedý vlku jdete zdobit dům?“

„Ano. Myslím, že to vypadá pěkně.“ Matt se Zackem se rozhlédnou po větvích přidělaných na stěnách.

„Povedlo se to. Mám hlad. Pověsíme věnec a jdeme do kuchyně. Jděte taky. Potom to dokončíme.“ Matt nese věnec a Zack kladívko s velkým hřebem, který mu do ruky vrazil Matt. Pečlivě přibiji hřebík a potom pověsí věnec. Ještě ho raději přitlučou. „Já zapomněl!“ Vletí do domu a nevšímá si, že dupe v botách po chodbě, zanechává na ní sníh a běží do svého pokoje. Otevře skříň a vyhrabe zespod sáček. Přijde ke dveřím a sundá věnec. Zack se zájem dívá se, jak stuhou omotává věnec a váže mašli. Je červená. Upraví mašli a načechrá ji.

Matt ho pověsí a otočí se k Zackovi. „Teprve teď je to přesné a jdeme dovnitř. Odpoledne nás čeká knihovna a obývací pokoj.“ Vstoupí dovnitř, svlečou se a teprve teď si uvědomí vůní, která nebyla venku tolik zřetelná.

„Krocan!“ zašeptají svorně. „S nádivkou.“ Pokračují. Vejdou dovnitř a stanou na prachu. Mary se činila a ve váze je místo květin velká smrková větev s drobnými ozdoby.

„Tak si sedněte. Moc to nebude, ale hlad to zažene.“ Položí na stůl chleba, máslo, sýr, šunku a omáčku. „Dobrou chuť.“

„Dobrou chuť.“ Všichni pokukují po peci, v které se peče nadívaný krocan.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...........

(akyra, 25. 4. 2009 12:54)

už se mi sbíhají sliny a ty větvičky hmmmm že by jmelí tak to bude karambol chi

Mnam

(sisi/ctenar, 22. 4. 2009 20:44)

Nák jsem dostalqa hlad, a šup už to melí, bože pusa, bože dárky, áááááááááááááááh a ten krocan s nádivkou jác itéééééž!!!!!!! od všeho truchu ¨hih a halvně chci další pokračování enmůžu se dočkat! :D

Dole...

(Mononoke, 22. 4. 2009 20:17)

Bŕŕŕ, dnes som bola u katerníčky a namiesto 20 cm mi to šmikla o 40 a to som jej poslala obrázky čo presne chcem. Ale pri postupnom strihu mi to vpredu sedelo, no vzadu to bolo o ničom (krátke). Po strihaní mi to natočila, takže som si to všimla až keď som bola v aute. Srry za preslov, som rozpálená do žerava.
Takže pozor! Aby Zack neprišiel nielen o fúzy.

:-)

(Lady Shaodw, 22. 4. 2009 8:39)

To se dělá? popisovat to tak krásně že mám chuť jít do lesa a podřezat nějaký smrček? Uáh, krásný díl

...

(Marta, 21. 4. 2009 20:29)

Krásně popsaná vánoční atmosféra. :-) mám chuť pustit vánoční koledy. Taky jsem zvědavá, jestli Zack obhájí svou podnosovou "ohnusu" :=D

Štastné a veselé

(Aenale, 21. 4. 2009 20:08)

Teda mě je teď úplně líto, že vánoce už byli.....Krása. Tak si říkám, co dá Matt Zackovi. Už se moc moc těšim na další díl.