Shounen - ai povídky

Věřit nebo ne?

Mary pořád sedí a nemá se k ničemu. Viděla správně nebo se jí to zdálo? Ale možná se mýlí. Nemůže to být pravda, co viděla. Co s tím má dělat?

„Mary, prosím, zůstaň tady. Potřebuje tvoji ruku.“

„Kam bych šla, paní Katherine? Samozřejmě, že zůstanu.“

„Děkuj ti moc. Potřebuje najít štěstí. Pomoz mu.“

Myslela tohle? Věděla to? Proto se tu přistěhovali? Mary potřese hlavou. Tolik otázek. Ne, všechno se ji to jen zdálo. Teď, když půjde, najde Matta v jeho posteli. Nebyl nahý a nešel do Zackovy ložnice. Byla rozespalá, špatně viděla. Přesně tak. Takové nepřístojnosti na ranči se nekonají. S úsměvem se zvedne, vyjde z ložnice. Opláchne si obličej, když zahlédne hromadu prádla. Bude muset vyprat a Šedý vlk povídal, že bude krásný den. Vezme do náruče haldu oblečení, že je odnese rovnou k neckám.

Pomalu je položí.

Musí to vědět. Musí. Tiše - po špičkách - jde k Mattově ložnici. Jen nakouknu a půjdu dál. Byla jsem rozespalá, špatně viděla. Matt je milý mládenec a Zack? Ten by na nic takového nepřistoupil. A potom, hádají se. Milenci… Oh bože! Dělají. Chovají se jako milenci. Zatočí se jí hlava, pevněji sevře kliku. Otočí se, podívá se na dveře od Zackovy ložnice. Nemožné!

Klika povolí, dveře se pootevřou. Zaváhá. Nikdy bez zaklepání do Mattovy ložnice nevešla.

„Postarej se, Mary. Potřebuje tě, prosím!“

Vejde. Klidným pohledem přejede netknutou postel. Zavře za sebou dveře. Ranč ji potřebuje. Někdo si tu musí zachovat chladnou hlavu. Nezdálo se jí to. Nahý Matt spí v Zackově ložnici. Spí spolu jako muž a žena. Je to fakt. Snaží se s tím vyrovnat, ale cítí¨, že pořád v ní plane jiskřička, že to není pravda. Vybavuje si mezi nimi úsměvy, špičkování. Má pravdu, ale co když?

„Ne!“ tvrdě potlačí toužebné přání, aby byl svět jiný. Matt má rád muže. V tu chvílí cítí, že nenávidí Katherine, že ji připoutala k ranči.

„Jak se mám s tím vyrovnat?“ Jak se s tím vyrovnala paní Katherine? Věděla to. Teď už to ví na sto procent. Vzpomíná na ni. Nikdy nedala najevo něco špatného. Každého přivítala, Matta se normálně dotýkala. A Sean? Byl stejný jako Matt? Ne, to by nebyl ženatý.

Vzpomene si na prádlo. Sebere je, dá do koše, z kterého přetéká. Vyvleče na dvůr. Vytáhne necky. Jsou v pořádku. Jako pokaždé dá ohřát vodu. Sedí a přemýšlí, co má dělat. Zjišťuje, že by ráda, kdyby to nevěděla. „Jak mám je splnit? Když to nejde. Kdyby byl na dívky…“ Nejspíš by mu nějakou dohodila. Spí spolu? Určitě. Povzdechne si. S tímhle nic neudělá. Smířit se s tím? Ví, že takové věci existuji. Její bývalý pán… Ale proč zrovna Matt? Je chytrý, šikovný, milý. Mohl by mít na jednom prstě tucet nevěst a on musí mít rád zrovna Zacka.

Všechno ji začíná dávat smysl a hlavně proč je mimo, když tu není.

Miluje ho.

Není z toho ráda.

„Mary, budeš prát?“

„Ne. Nebudu!“ vyjede na Simplyho. Ten se zrazí. „Promiň mi to, špatná noc,“ zabrumlá, když k ní přijde a políbí ji na tvář. Něžně ji pohladí po tváři.

„To je mi líto.“

Mary si představí takhle Matta se Zackem. Vše se v ní rozbouří.  „Simply, omlouvám se, nemám náladu,“ řekne tiše. „Můžeš mě nechat samotnou?“

„Dobře, ale pomohu ti s vodou.“

„Ne. Jídlo – vezměte si, co tu najdete.“

„Ano. A víš, co se stalo?“

„Copak?“ Kromě toho, že Matt spí se Zackem? Copak tohle není zpráva nad zprávou? Uvědomí si, že to zřejmě nikdo kromě ní neví.

„Matt se Zackem porodili hříbě Afrodity. Je bílé a má se čile k světu.“

„Hříbě?“

Simply slavnostně přikývne. Je rád, že Mary potěšil, i když ty potvory nemá ráda.

„Matt bude nadšený. To je událost a já jsem začala prát. Nevadí, na večer stihnu udělat něco slavnostního!“

„To ano a teď už slehne jedna kobyla za druhou. Za chvilku na ranči bude pobíhat spoustu hříbat. Jsem rád, že se usmíváš.“

„Simply?!“ vykřikne potěšeně.

„Vypadala jsi jako by tě něco trápilo. Kdyby něco, tak řekni, já to vyřeším. Nebo je to kvůli tomu, že odcházím?“

„To zrovna!“ Zapomněla na to. Když je spolu viděla, úplně zapomněla, že Simply dnes odchází za Dakotou. „Dávej na sebe pozor.“

Simplymu na tváři rozkvete ruměnec. „Neboj se, dám. Mám se proč vracet.“

„Udělám ti pár krajíců chleba.“

„To je v pořádku, zvládnu to sám. Prádlo je důležitější. Už se nemohu dočkat, až si na sebe vezmu něco čistého.“ Mary si vzpomene, že když na ranč přišel, měl jednu košili na týden a kalhoty na měsíc. Když bylo praní, musela z něj ty kalhoty strhat, protože je odmítal dát. Od té doby už jich má víc. 

„Až se vrátíš, udělám hostinu. Jen, aby se povedlo zjistit pachatele. Bojím se toho, co se stane.“

„Neboj, ani já ani Dakota nejsme nováčci. Poradíme si. Ale už půjdu. Jsem sám zvědavý, co objevíme.“

„Já vím.“ Simply ji políbí na rty, laskavě se na ni podívá. „Mary vezmeš si mě?“ Má pocit, že teď je ta doba, kdy by to měl říct.

Mary zrudne. Tohle nečekala. Co má říct?

„Děkuj ti moc. Potřebuje najít štěstí. Pomoz mu.“

„Já…“

„Počkám na odpověď, až přijdu.“

Mary vstane. „Počkej, Simply, já  - ranč…“

„Myslel jsem na to, a jestli chceš dům, máš ho mít a pokud chceš zůstat tady, potom zůstaneme tady. Možná Matt dovolí nám tu zůstat. Jen se rozhodni pro Ano.“ Vypaří se z kuchyně. Mary klesne na židličku. Po tvářích jí začnou téci slzy. „Paní Katherine, co mám dělat?“ Utře si je. Musí vyprat, to je teď nejdůležitější.

Rázně začne prohrabávat kapsy. Z Mattových kalhoty vytáhne lahvičku. Nedůvěřivě ji zkoumá. Otevře ji, přivoní. Bože, tak divný pach. Vychrstne obsah na trávu. Lahvičku donese do kuchyně. Bude se ještě něčemu hodit. Kapesníky, ponožky na ruby, košile na ruby. Začíná si pro sebe nadávat. Za chvilku už je slyšet klení po celém dvoře. Šedý vlk na chvilku vystrčí hlavu, co se děje. Když zjistí vytáhnuté necky, rychle se schová. Rozhlédne se kolem. Je tu tolik práce. Vytáhne uzdy, které začne leštit, zatímco dívá pozor na Afroditu a hříbě.

„Hříbě!“

„Ano Jacobe. Měl jsi pravdu.“

„Krásné hříbě. Bílé!“

„Možná.“

„Určitě,“ řekne tvrdohlavě, ale usmívá se. „Půjdu říct mamince. Potom budu si hrát.“

„Ano.“ Potom si vzpomene na její noc. Mávne rukou. Nečeká ani dvacet minut, když Narcissa přiběhne. Lhostejně po ní sklouzne očima. Je upravená, ale pod očima jsou vidět kruhy. A i když oči jsou rozzářené, zívá. Usměje se, je zvědavý, jak toto dopadne.

„Jaká je?“

„Krásná a má se čile k světu, ale teď spí.“

„Měli mě zavolat.“

Šedý vlk pokrčí rameny. Pozoruje Narcissu, jak něžně hladí Afroditu, která spokojeně se dotýká hříběte. „Je to první hříbě na ranči.“

„Jméno. Musí mít krásné jméno. Už Matt vybral?“

Šedý vlk zavrtí hlavou. „Ne, má je vybrat prý Zack.“ Na Narcissině tváři se objeví zklamání. „Myslím, že je to jeho první hříbě, proto.“

„Aha.“

Stejně je zklamaná, ale on s Mattovým rozhodnutím nic neudělá. „Pomohu Mary.“ Spokojeně pohlédne na Afroditu a její hříbátko. Za jiných okolností ona by jí odrodila, ale takhle…. Bude jí dobře.“ Posmutní, vyjde ven. Jacob zůstane v teplé stáji, kde si hraje s mulami.

„Mary, chceš pomoci?“

Nezřetelné zavrčení. „Nech mě, děvenko, na pokoji a běž udělat něco k jídlu. Nejlépe oběd.“

„Oběd?“

Mary se pustí do kalhot s ještě větší vervou. „Matt se Zackem spí. Simply je pryč, Dakota taky, moc nemusíš vařit. Něco spíchni. Nebo to neumíš?“ Narcissa se podiví nevrle Maryině náladě, ale i ona nesnášel prát. Zmizí v kuchyni. Podívá se po království. Něco bude muset připravit. Udělá brambory s cibulkou a masový koláč k tomu. To mají rádi.

Mary zrovna vezme Zackovy kalhoty. Nejraději by vzala nůžky a rozstřihala je. Za vše může on. Kdyby se neobjevil, bylo by vše v klidu. Přesně. Je to jeho vina. Jen ať nepočítá, že mu bude podlézat. Kdepak! Namočí je. Začne na valše je drhnout. Když je dopere, otře si čelo. Potřebuje další teplou vodu. Vylije vodu z necek.

Po poledni skončí s praním. Sedí na verandě, vedle sebe koš s mokrým prádlem. V ruce drží hrnek s kávou a kusem chleba. Má hotovo.

„Postarám se, paní Katherine. Slíbila jsem ti to a my sliby držíme. Zachránila jste mě a mé sestře kůži, ale nevím, co bude dál. Ale teď jim pověsím prádlo. Šťastný?“ zamumlá s pohledem na modrou oblohu. Vítr krásně fouká. Upije kávy.

„Mám to hotovo. Mám je vzbudit?“

„Ne, vzbudím je sama,“ rychle namítne. „Sežeň Jacoba a dojdi pro Šedého vlka. Určitě se bojí vystrčit nos ze stáje.“ Zasměje se. Odloží hrnek na špinavý stůl. Bude muset ho vydrhnout. Vše se musí vydrhnout. Hlavně zahrada. Na stromech se začínají objevovat pupeny. Ještě možná přijde dvakrát, třikrát pozdní záchvěv zimy a potom už bude léto a s ní svatba. Je šťastná za Rosie. Zvedne se a jde rovnou k ložnici Matta.

„Katherine, nikdo se to nedozví. Ochráním to, co jste vy dva chránili. Víc nemohu udělat, protože s tím nesouhlasím.“

Zabuší na dveře. Ještě jednou. Nečeká na odpověď. V duchu přikývne hlavou. Je spokojená, protože dodrží to, co slíbila.

Matt se při hluku zavrtí. Něco krásného se mu zdálo. Zívne na celé kolo. Uvědomuje si, že je unavený, proto nechápe ten hluk. Pomalu mu dochází, že je to bušení na dveře. Určitě Mary. Vynadá jí, že ho nenechá spát. Pohne se, když si uvědomí, že tohle není ráno jako jiné. Prudce otevře oči. Zamrká, když nad sebou zaznamená šedý pohled, který zkoumavě ho přejíždí. Vše se mu vybaví.

„Tak jaké to je?“

Zack neznatelně pokrčí rameny. „Co chceš slyšet?“

Matt uvažuje. Je to jedno. On by chtěl slyšet jedno, ale není to možné. Vzpomene si na první probuzení vedle Zacka. Bylo spěšné, ne jako tohle. A pak neví, co na otázku odpovědět.

„Je to stejné? Nevím sám. Spalo se mi dobře. Řekl bych,“ přežvykuje to, „že lépe než jindy.“ Uvědomí si, že je to pravda. Bylo mu teplo a uvědomoval si Mattovo tělo, ale zdá se, že Matt není spokojený.

„Jsem rád, že ses dobře vyspal. Mary zřejmě svolává k obědu.“ Vstane, ignoruje svoji nahotu. Už není tak chladno jako v zimě a je za to rád. Zack přejede ho očima, impulzívně natáhne ruku a dotkne se zad. Matt sebou trhne.

„Promiň.“

„Nejsem hračka!“ Zalituje v okamžiku, kdy to vypustí z úst. Byl moc příkrý. Jen se ho dotkl.

„Promiň,“ sžíravý tón.

„Moc se omlouváme, nezdá se ti?“ Kouká do trochu místnosti. Za sebou cítí oblečeného Zacka. Pootočí k němu hlavu. Je moc hezký s těmi rozcuchanými vlasy. Kouzelný. Ale není pro něj.

„Oblečeme se a půjdeme se najíst.“

„Dobře.“ Nechce se mu a je mu divně z toho všeho. Bylo mu dobře. Možná mi jen chybí někdo do postele? Ale je zvyklý být sám. No, moc ne. Jistě na cestách je sám, ale když je ve městě, vždy měl ochotnu společnici, která ho bavila. Určitě to tak bude. Sleduje Matta, který odchází. Kdyby to bral, vypadá hezky. Hezky? Pozoruje svalnatý zadek, záda, nohy. Ehm zpustlé myšlenky. To je tím, že není zvyklý na to. Vstane, obleče se a venku se srazí s Mattem.

„Počkej.“

„Co je?“ Optá se ho zvědavě Matt.

„Dnes večer…“

„Ne.“

„Proč ne?“

„Protože jsem ti to už řekl. Jestli to nemyslíš vážně…,“ nakloní se k němu. „Co když tě znásilním?“ Políbí ho na tvář, víc si netroufne a jde do kuchyně. Znásilnit? Chlapa? Zack stojí, dívá se za ním. Nevšimne si, že se chvěje. Dost. S nepřítomným pohledem se posadí na svou židli.

Prásk!

Nadskočí, když před ním přistane talíř. Podívá se Maryiny tváře. Je naprosto nečitelná, ale zároveň vzteklá? Znechucená? Jaká vlastně? No nebude se ji na to ptát.

„Děkuji.“

„To bys měl!“

Všichni vytřeští oči. Chvilku studují Zacka a Mary. Stalo se něco, o čem nevědí?

„Mary?!“

„Matte, omlouvám se, že je to u snídaně. Měl jsi pravdu, netušila jsem pár věci, jen nechápu, proč on?“

Matt zrudne, Zack zrudne.

„Za vše může on. Je to ďáblův pacholek!“

„Zachránil nám ranč.“

„To jediné ho omlouvá. Dobrou chuť.“

Zack toho má plné zuby. Vstane. „Mary, prosím tě mohu na slovíčko?“

„Ale jistě Zacku.“ Vstane. Matt se nadzvedne, když ho Maryina ruka přirazí nazpět do židle. Jacob si je nevšímá a dál jí. Oba odejdou do knihovny.

„Co proti mně máš?“

Mary napřáhne ruku a vbodne prst skoro do srdce. „Máš být vděčný, ale nejsi. Matt ti zachránil krk. Měl by sis toho vážit.“

„Já si toho vážím!“

„Výborně, ale není to vidět a potom přinášíš špatný vítr sem. Nebýt Matta, je z tebe mrtvola.“

„Co je ti do toho?“

„Slíbila jsem, že bude šťastný a není.“

„Ty to víš?“

„Dnes ráno… Tohle není moje věc, ale co slíbím, to dodržím. Nikdo nic nezjistí, ale ty Zacku si velmi dobře rozmyslí, jak se budeš chovat. Zda zůstaneš nebo ne. Trápit dobrého člověka se nedělá. Mlč! Nemyslím, si, že si to zaslouží a měl bys být trochu upřímný. Moje chování bude závislé od toho, jak Matt bude spokojený!“

„Nesnáším výhrůžky. Ani od ženy ne. Chceš mě otrávit?“

„To já vím a je mi to jedno. Jestli ještě jednou to uděláš, klidně!“

Zack na vše zapomene. „K ničemu se dokopat nedám!“

„Já tě nekopu. Tohle si rozhodneš sám a to velmi rychle. Do svatby. Potom buď odjedeš, nebo zůstaneš. Tak to máme za sebou a jdeme jíst, aby to nevystydlo.“

Zack proti své vůli pocítí obdiv.

Mary s těžkým žaludkem jde. Musela to udělat, i když není z toho šťastná, ale pro Matta bude to tak lepší. Nesnáší nerozhodné lidi, i když ona se zrovna takhle cítí. Nerozhodná, zda má přijmout Matta takového jaký je.

V kuchyni se všichni, kromě Jacoba, dívají na dveře. Matt se usměje.

Je pořád stejný, když zahlédne nervozitu v očích. Je to Matt. Byl takový dřív, bude takový pořád. Opravdu – nemá ráda nerozhodné lidi.

Zack přijde po ní. Nečitelně se na všechny zadívá. Už zase je na křižovatce, tentokrát stráženou velkou dračicí - Mary. On se sám rozhodne, jestli zůstane nebo ne. Nikdo ho nutit nebude. Ani dračice s velkými zuby. Nikdo.

Matt by se rád optal, co se tam dělo, ale nemá odvahu. Zack je vzteklý. Mary spokojená. Vlastně nic se nezměnilo až na něj. ON se už nechce dál trápit. Do svatby se to bude muset vyřešit. Buď tak, nebo tak.

Zack ho pozoruje. Jak to zařídit, aby vše bylo jako dřív? Rozhodně nechce přemýšlet s každým soustem, zda je otrávené nebo ne.

„Šedý vlku, myslíš, že dnes v noci některá kobyla slehne?“

„Pochybuji.“ Usměje se. „Jacobe, bude další hříbátko?“

Ten si nabere porci masa, klidně žvýká. „Ne. Později.“

„Dobře. Matte, už ti dopověděl.“

„Je moc šikovný.“

„To ano.“ Podívají se na Narcissu, když sebou Matt trhne. Zaúpí. Tohle nemyslí vážně, že ne. Proč tak najednou? Co mu tam Mary řekla? Nohu ovšem natáhne k Zackovi. Je to příjemné usoudí. Dělá naschvály nebo ne? Ale v té pokrové tváři by mohl číst jedině bůh.

Mám toho využít?

Vzpomene si na Měsíční nápoj. Aspoň jednou, rozhodne se. Dnes večer!