Shounen - ai povídky

Vítejte v Popleru

Matt se u ústí údolí otočí k ranči. Má pocit, jako by ho nadobro opouštěl. Tím, že vyřešil, kdo jim chce škodit, se mu nechce odejít.

„Pecivále,“ zabručí si a popožene Lucy Spokojeně hledí na malou karavanu. Šedý vlk s Dakotou a Narcissou zůstali na ranči, aby se starali o hříbata. Všechna se ještě nenarodila, ale občas přijede se na ně podívat. Pro Mary je ta svatba důležitá a on chce u toho být, kdyby ho potřebovala. Už jen protože to budou velké výdaje. Grizzly určitě to bude chtít platit sám, ale jak zná Mary, odmítne to. Sestry. Jenže Mary nebude mít tolik a on nechce, aby hodila k tomu bankéřskému slizounovi. Měl tehdy zařvat a bylo by to.

Na kozlíku sedí Mary, která řídí vůz. Po bocích vozu jede z jedné strany Zack, z druhé Simply, který ji pořád něco vykládá. Směje se. Je rád, že je šťastná. To o něm se nedá říct.

Pořád plave jakoby ve vzduchoprázdnu. Neví, co si má o Zackovi myslet. Dřív by po důvěrnostech, kterými ho zasypává, skočil jako ryba po žížale, ale teď je to jiné. Váhá, protože neví, co si má myslet o nocích, které s ním prožil. Kdykoliv zavede na to řeč, je ticho. Tak dlouho se bránil a najednou otočil? Co za tím je? Trápí ho.

Nevěřím mu, přizná se. Byl bych raději, kdyby mě odmítal.

Sevře uzdu. Otočil se.

Zack s úsměvem se otočí po Mattovi. Zadrží koně a zařadí se po jeho bok. „Jsi v pořádku?“

„Cože?“ Stačí úsměv a totálně mě rozhodí. Jak s tím mohu žít? „Oh, rameno. Jistě. Trochu pobolívá a bok taky, ale je to v pořádku. Nemusel jsi mě v noci hlídat,“ začne tlumeně.

„Udělal bys pro mě to stejné,“ utne jeho snahu dozvědět se víc. Jenom jsem ti oplatil tvou péči.“

Matt zrozpačití. Má pravdu, ale jenom kvůli tomu prožil to nádherné šílenství? „Doufám, že v hotelu bude dost místa. Víš…“

„Ano?“

„Přemýšlel jsem o tom, že bych koupil dům ve městě. Vyplatilo by se to.“

„Můžeš si dělat, co chceš.“

„Jsi mým společníkem. Samozřejmě, že tvůj názor chci znát.“

Zack se usměje. Kupodivu mu to dělá dobře. „Hej, co byste řekli domu ve městě?“

„Proč? Máme hotel, ne?“ odpoví Simply.

Mary se otočí. Svraští obočí. „A máme na to? Bylo by to skvělé. Mám Katty s Marií ráda, ale lidi tam chrápou a no…“

Zack se ušklíbne. Matt je filuta. Už chápe jeho touhu po domě. Nakloní se k němu. „A taky milování, že. Pohodlí a klid.“

Matt zrudne a pobídne koně. Zack se zplna hrdla rozesměje. Má pravdu, bylo by to vhodné. Člověk nikdy neví, kdo mu do pokoje vrazí. Doma, to tolik nehrozí. Samozřejmě, záruka není žádná, ale soukromí je větší. Je to rozumný nápad a mohou si to dovolit. Vybaví ho luxusně. Peníze na to sežene raz dva. Pobídne koně.

„Souhlasím.“

„To jsem ráda!“ Mary se rozzáří. „Bude skvělé mít místo na přespání a mohu tam vařit. Matte, musím tě pochválit za ten nápad. Koupíš ho nebo postavíš?“ Podívá se upřeně na Zacka. Určitě za to může on. Nikdo jiný, ale nevadí ji to. Naopak.

„Pokud bude něco k prodeji, koupím, ale spíš postavím. Chci, aby nám všem vyhovoval.“ Mrkne se po Zackovi. co on na to.

„Na mě se nedívej, Mary. Já v tom prsty nemám.“

Mary si nelichotivě pomyslí opak. „Zacku, já to neříkám. Já to vím, ale tentokrát mi to nevadí. Tvůj čas se blíží, ne můj.“

Matt na ně nechápavě se dívá. O čem to mluví? Jaký čas? Je to kvůli svatbě? Ehm, jasně Rosiina svatba, ale proč? Zmateně je pozoruje. Řekl by, že jsou na kordy, ale jaký mají důvod? On?

„V klidu. Do té doby se rozhodnu tisíckrát.“

„Výborně. Hyje, herko líná!“ zvolá na Vojtka. Ten netečně se vleče dál. Matt se rozesměje. Po tom, co se stalo na ranči, je klidný. Jako by z něj spadla velká tíha. Teď už jenom chybí uspořádat svatbu a získat Zacka, ale bojí se, že to je jen sen. Šelmu si nikdy neochočíš. Vždy v ní zůstane něco divokého, co touží se uvolnit.

Mimoděk sebou trhne. Získá ho. Je mu lehčeji. Poslední dobou nevěděl, co chce, ale teď si je jistý. Mary říká, že do svatby. Ano. Do konce svatby se to musí rozhodnout. Zeptá se ho tehdy, zdá ho přijme se vším všudy nebo půjde o dům dál.

Podívá se po Zackovi. Buď vyhraje, nebo prohraje. Pořád je tu ranč s koňmi. Má se kam vrátit. Nenahradí mu to osamělé noci, ale neopustí ho.

„Dnes jsi zamyšlený.“

Matt sebou trhne. Usměje se. „Přemýšlím, co všechno se má udělat, co nás tam potká.“

„Potká?“

Matt přikývne. Popler poskytuje samé nebezpečí.“ Herny, saloony, hráčské stolky, lépe děvy a nejvíc bordel madam Josefíny. To je nebezpečí. „Ano. Znáš to - přestřelky, loupežné přepadení…“

„Madam Josefína, saloony…“

Matt zrudne. „Jo,“ zahučí. „Ne, že tam půjdeš! Vidím věže Popleru.“ Simply se rozesměje. Pobídne Pocahontas. „Musíme být viděni!“ S válečným jekotem útočících indiánů blíží se k městečku.

„Doufám, že neschytá nějaký šíp do zadku.“

„Spíš mu tam reverend našije broky!“ všichni tři se svorně rozesmějí. Mají radost, protože jedou připravovat událost roku, ale hlavně už se nemusí ničeho bát ze strany Bannyona a jakmile přijede nový majitel, Matt s ním promluví. Nechce se opět bát o sebe, o koně ani o ostatní.

Zastaví před hotelem U topolu. Vzhlédnou k oknům. Uznale se po sobě podívají. Marie se o něj stará. Nové záclony, nový vývěsní štít. Maličkosti, které dají místu ráz. Sesednou, koně přivážou k zábradlí. Ti okamžitě skloní hlavu k žlebu a začnou pít.

„Marie…OH?“ Matt se udiveně rozhlíží. Není tu ani Marie, ani Katty. Dveře od zadní místnosti se otevřou a on s otevřenou pusou zírá na krásného blonďáka.

„Dobrý den. Vítejte v Popleru a hotelu U topolů. OH, pan Grey.“

Zack se usměje. Jo přesně. Je tu. Ten chlap se mu nelíbí. „Zdravím, Irvingu.“ Vychutnává si zřejmou urážku. Irving zbrunátní. Sevře ruce v pěst. Oči mu sklouznou po Mattovi. Přejede ho od hlavy k patě, potom zpět k Zackovi.

Matt k němu přistoupí. Lehce zvlněné blond vlasy, dokonalá tvář, úsměv poloboha. Je opravdu krásný. „Dobrý den. Jmenuji se Matt Darmont. Máte tu čtyři volné pokoje na dobu neurčitou?“

„Samozřejmě.“ Vytáhne klíče a podá mu je. „Prosím zapište se.“ Omámený Matt zapíše sebe i ostatní.

„Irvingu? Je to hotové.“ Matt vzhlédne k úžasně krásné dívce. Je stejně krásná jako Katty. Honáci musí za ní šílet. Nadšení opadne, když přistoupí k Irvingovi.  „Dobrý den, pánové.“ Její oči nelibě spočinou na Zackovi. Udělá pukrle. „Vítám vás v hotelu. Kdybyste něco potřebovali…“

„Děvenko, odveď nás do pokojů. Matte, jdu za ostatními a taky musím uhnat Grácii kvůli květinově výzdobě. Později přijď k Tvrďasovi Harrymu. Kde je můj pokoj?“

Daniela užasle hledí na statnou ženu. Nemá žádné vychování? „Tudy, prosím.“

„Konečně. Už jsem si myslela, že tu vystojím důlek.“ Podebere si sukní a jde do schodů. Nahoře se vykloní. „Nanos ke mně zavazadla, jo!“

„Samozřejmě, Mary!“ křikne za ní Simply. „Jdu pro batožiny.“

„Jasně. Já odvedu koně k Jednonohému Billovi. Co budeš dělat?“ optá se Zacka. Jakmile ho uviděl, přestal myslet na krásného Irvinga.

„Myslím, že zajdu za Hardym. Jsem jeho pomocníkem.“

„Oh a to tě nechal?“ Dělá si legrací. Zack se o sebe umí postarat. Jdou k vozům pomoci Simplymu. Nemají hodně zavazadel, ale trochu ano.

„Musel.“ Zack se usměje pod vousy. „Vida už je tu.“

„Zacku, Matte, vítejte. Svatba?“ Hardy se rozhlíží po svém království. „Poslední dobou to tu roste jako houby po dešti. Dokonce máme realitního agenta. Prodává, kupuje domy, pozemky a slyšeli jste o tom Zacharym? Má krásnou manželku. Zajímalo by mě, co je zač.“

„Byl se u nás představit. Zack si myslí, že je kvaker.“

Hardy si zamne bradu. „Jo, tomu by to odpovídalo. Ehm malou otázečku. Jak dlouho tu budete?“ podívá se podezřívavě na Zacka. Ten se usměje.

„Až do konce svatby. Potom se uvidí, že Matte.“

„JO, přesně!“ pošoupne si klobouk. „Ale Zack ti pomáhá, ne? Budeš mít víc času na slečnu Hansen!“

Hardy zbrunátní a Zack se zasměje. Matt mu to dal. Hardy se opět odhodlaně nadechne. „Co se stalo u Bannyona?“

„Proč se ptáš?“ Matt položí bednu zpátky na vůz.

„Přijela Lucia. Chtěla mluvit s reverendem s nikým jiným a potom odeslali telegram. Bohužel je vázán nějakým tajemstvím či co. Jako bych se neptal jen v zájmu ochrany města. Neví, že jsem šerif?“ rozčilí se.

Zack si vzpomene, že jemu informaci dál velmi rád. Asi jak kdo.

Matt se opře o postranice. „V zimě nám někdo otrávil koně.“

Hardy přikývne. „Dostali jste toho parchanta.“

„Jo čichá teď ke kytkám. Ale nevěřili jsme, že je to náhoda nějakého šílence. Jenže jsme byli uvěznění v údolí. Víš, jaké je to tam v zimě. Jakmile slezl sníh, rozhodli jsme se sledovat Bannyonův ranč. Víš, že nikdo jiný po mém údolí neprahne. Nechápu, proč po něm touží, ale nikdo jiný mě nenapadl.  Dakota hlídal ranč a Simply mi měl vozit zprávy.“

„Co zjistili?“

„Celkem nic, ale najednou Simply narazil na propuštěné honáky. Přece víš, že je jaro. Je pravda, že mají toulavé boty, ale šlo o lidi, kteří tam byli velmi dlouho. Johny a další.“

„Uff.“

„Tak se s nimi dal do řeči. Prý na rančí sídli démon v lidském těle.“

„Žena,“ ušklíbne se Hardy.

„I tak by se to dalo nazvat. Sledovali jsme ji až do toho křovinatého údolí. Znáš to tam, ne? Proběhla tam přestřelka s Černým medvědem. To byl jeden zločinec, nosil na těle kůži černého medvěda místo košile. No a našli jsme tam ty tři výtečníky. Potom jsme přijeli na ranč. Starý Bannyon je mimo. Mívá prý špatné záchvaty, dokonce nás nepoznal. Jeho žena se zbláznila a svého manžela ubila vázou. Zdá se, že ji zneužíval. Někdo po mě potom vystřelil, ale kdo - nevíme. Raději jsme se klidili.“

„Ten dotyčný nežije. Sebeobrana, šerife.“

„V tvém případě? Hrůza. Toho dotyčného, co jste ho sem dopravili, jsem už poslal do Denveru. Kdo by to řekl. A indiáni, Matte?“

„Dají si pozor a díky. Ehm no ještě jedno. Dakota se bude ženit.“

„Cože?!“ Několik kolemjdoucích se po nich ohlédne. Postavu šerifa každý tu zná. „Kdo?“

„Uch, Narcissa.“

„A sakra.“ Matt vidí, že neví, co na to říct. Chápe ho.

„Hele, co mi pomoci?“ ozve se pomalu naštvaný Simply.

„Hardy, musíme jít. Ustájíme koně a najdeš nás u Katty v restauraci.“

„Jasně. Zatím!“ Jde dál, ale je vidět, že je zamyšlený, protože neodpovídá na pozdravy.

Zack se ušklíbne. „Hele, to jsi mu musel říkat, kde budu?“

„Budeme. Jdeme a nezapomeň, jsi zástupcem šerifa. Máš na mě dávat pozor.“

Zack se ušklíbne, ale poslušně odvazuje koně. Koutkem oka zmerčí podivného mužička v žlutavém obleku. Šňupe. Pozoruje je dost upřeně. „Matte, kdo je ten prťous v žlutém hávu?“

Matt se za ním otočí. „Neznám. Asi nějaký cizinec.“ Jdou k Billyho stáji.

„Billy!“

„Neřvi, jak na lesy. Co je?“

„Jak co? Chceme tvé služby.“

„Jasňačka a jak se má ta panička? No, ta s tou fešnou klisničkou? Koupil jsi ji?“

„Bude si brát Dakotu. Jo, má už hříbě - Angelu.“

Billy se zastaví a udiveně otevře pusu. „Rudocha? Tos nemohl ji v tom zabránit? Měl sis ji vzít sám!“

„Ale no tak Billy, lásce neporučíš a tělu taky ne.“

Billy přikývne. „Jo to máš recht. Takový věcí. To jsou novinky. Kdo by to řekl.“

„Proč to každému vykládáš?“ zlobí se Zack. „Co když se Dakota nevysloví?“

„Protože čím dřív si na to zvyknou, tím lépe. Stará novina už není novina,“ poučuje ho. „Co kdybychom zašli na návštěvu za Marii a Katty?“

Zack si vzpomene na jejich ne příliš vřelé rozloučení, ale jíst se musí a v Popleru se nejlépe nají tam. Zamíří rovnou k restauraci. „Tak by mě zajímalo, jak dopadl pan Chappel.“

„Nepřipomínej mi ho! Ještě stále na něj mám pifku!“

„Já taky, ale dostal, co si zasloužil, a ranči se nic nestalo.“

„Pravda, nebýt mne…“

Zack se ušklíbne, aby mu to nepřipomenul. Za cinknutí zvonku vstoupí do restaurace. Nic se nezměnilo, jen na stěně přibyly dva obrazy s prérií a bizony. „Hezké,“ prohodí Zack k Mattovi. Ten se nasměruje stejným směrem jako Zack.

„Pěkný obrazy. Optám se… Katty!“ Vřele ji obejme. Katty rozradostněně na něj hledí.

„Jak se máš?“

„Postřelen, ale díky Zackově péči už dobře. Dostanou něco k snědku dva hladoví honáci?“

„Kuš. Jistěže.“ Vede je k zadnímu stolu. Z váziček na ně zírají žluté květiny.

„Tak co to bude?“

„Steak a steak a něco dobrého na závěr. Kávu, Zacku?“

„Jasně. Katty, jeden doutníček nemáš?“ Katty sklouzne na Matta. Ten na ni mrkne. Zack si povzdechne. Kde je jeho slavná autorita? Dřív jen stačilo pomyslet a dostal, co chtěl. Teď se ptají Matta, zda má něco dostat. To jsi to Docu dopracoval, pomyslí si nevrle Zack.

„Tady jeden máš. Líbí se vám?“

„Jasně, odkud je máte?“

„Ale projížděl tudy jeden chlápek. Hezky maloval a tak nám dal za jídlo ty dva obrazy. Moc se nám líbí.“

„A je tu ještě?“

„Jo. Ubytoval se v hotelu, i když musím říct, že zadarmo,“ zčervená. Matt nadzvedne obočí, zatímco Zack nevšímavě si zapaluje doutník. Tohle mu chybělo, když vypustí elegantní kolečko. „Kreslí prostě krajinky z divokého západu, ale o to tady není moc zájem. Všichni chtějí portréty.“

„To já ne. Mně se to líbí. Objednám si u něj pár obrazů a chtěl bych koně. Možná by mohl zajet na ranč a nakreslit Červený plamen a další. Mám už tři hříbata. Angelu, Gracii a Divocha,“ pyšně pronese. „Angela už dovádí v corralu.“

„Katty, kde jsi?!“ Zaslechnou Mariin hlas z kuchyně.

„Musím jít.“ Pohladí mu ruku. Ví, že po tom toužil z celého srdce. Přeje mu to. Ona zatím neví, co chce. Potom mi o nich budeš vyprávět.“ Vstane od stolu a jde do kuchyně. Lem tmavě vínových šatů zametá podlahu.

„Je krásná a milá.“

Matt se uculí, milá a rázná Zack je džentlmen. „Já vím. A už se to nese. Měl sis ho nechat ke kávě.“ Vezme příbor a natočí talíř s masem k sobě.

Zack rychle doutník uhasí. Má pravdu, ale samou radostí, že ho má, na to zapomněl. No, kousek ho ještě má, i když tady bude moci hřešit snadněji.

„Mamka se ptá, zda budete tu večeřet.“

„Jistěže, kde jinde. Ať s námi počítá na celý den a svačinu taky.“

Katty přikývne. „Vyřídím.“ Za obdivných pohledů přítomných odspěchá do kuchyně.

„Tak jsem zvědav, koho si nakonec vezme.“

Matt si pomyslí, že on to nebude. Podívá se velkým oknem ven. Očima sleduje postavu, která přešla. Opravdu je krásný. „Vida,“ zamumlá. Dovnitř vejde pan bankéř Chappel. Zack se po něm ohlédne.

„Pane bankéři, stůl jako obvykle,“ potvrzuje si jen z povinnosti Katty s milým úsměvem, i když by ho raději poslala k čertu.

„Promiňte, dnes ne,“ nezřetelně zahuhlá, když si povšimne Zacka. Spěšně zavře dveře. Zack s pomalu usměje. Zdá se, že se některé věci přece jen nedějí. Obrátí se k jídlu a spokojeně uřízne kus šťavnatého hovězího.

„Nějak rychle vypadl,“ prohodí šibalsky Matt.

„Zřejmě má výčitky svědomí, jak se ke mně minule zachoval.“ Oba se na sebe usmějí. On a výčitky? Nikoliv.

„Tak co chceš dnes dělat?“ optá se Matt.

„Já? Hm. Zajdu za šerifem. Přece jen jsem jeho zástupce. Večer si zajdu na partičku pokeru. Potřebuji se rozcvičit a potom nevím.“ K ránu rozhodně zajde k madam Josefíně. Bude velmi diskrétní. Madam mu pomůže, i když nejspíš nebude to chápat. „Co ty?“

„Zajdu za Tvrďasem Harrym a potom do postele. Ta rána, mě přece jen pobolívá.“

„Hodně?“ odsune talíř, vezme doutníček a zapálí si. Katty jim přinese po hrnku kávy. Zack se na ní usměje. Přesně takhle si představuje svůj den. Nechápe, proč by se toho vzdával. Ráno pozdě vstát, dobře se nasnídat nebo naobědvat s doutníčkem, dobře povečeřet s dalším doutníčkem a skleničkou dobrého koňaku. Večer partička karet nebo příjemná společnost v posteli a začíná mu být jedno jaká. Ano to je život, po kterém touží. Klid.

„Ani ne, ale přece jen trochu ano. Jsem zvědavý, kdy přijede Grizzly s Rosie.“

„Hm, to uvidíme. Víš, přemýšlím, že bychom si mohli vyjet na okružní jízdu po okolí. Když tak uvažují, moc tu to neznám. Mohli bychom i navštívit sousedy.“

Matt ho vytřeštěně sleduje. „Zacku, jako fakt?“

„Jistě. Přece bych to nenavrhoval.“

„Co pozítří?“

„Domluveni a Katty miláčku… To jsi nemusela,“ dodá mrazivě. Katty s ďolíčky na tvářích pokládá na stůl krásný hrnek v malé květinky. Tác si přitiskne k prsům. „Vítej v Popleru, Zacku.“