28. 1. 2014
Vlakové intermezzo II.
146.
Zack se zadívá na Matta. Těší se na hru. Popravdě s Mattem se mu hraje dobře, přestože neustále vyhrává, ale on málokdy prohrál. Většinou to bylo záměrně. Buď s cílem poznat protivníka, nebo ho vlákat do pasti. Hbitě zamíchá kartami. Automaticky je rozdá. Vezme je do ruky, tak přirozeně, že je vidět, že to dělal dlouhá léta.
Matt už to tolikrát viděl, ale stejně ho překvapí. Ten tam je Zack a najednou je tu hráč. Spíš by přečetl indiánské obrázky než Zackovu tvář. Jako by to byly dva různí lidé. Ani záchvěvem oči nedává najevo, co má za karty. Ale i tak se pokusí ho porazit. Prostě musí vyhrát za každou cenu.
„Jednu. Oč hrajeme?“
„O to stejné,“ prohodí chladně skoro nepřítomně Zack. „Nebo jsi zapomněl?“
„No dovol?“ řekne uraženě Matt. Podívá se do karet. Snaží se nedat najevo, že ty dva páry jsou terno, ale Zack to pozná. Něco má, ale není to dost silné na to, aby ho porazil. To by se tvářil jinak.
„Jednu kartu.“ Vezme z balíčku karet jednu kartu a přidá ji ke své trojce.
Matt znejistí. Nemá se pokusit o trojku? Zvažuje další krok, když se Zack optá. „Skládáš nebo bereš?“
„Tři.“
Odhodil slabší dvojku a doufá v trojku, pomyslí si Zack. Jenže on má tři krále. Matt si vezme tři karty. Získal trojku, ale jak silnou? Ne, není dost silná, aby přebila jeho tři krále. „Neberu.“
„Skládám.“ Vyloží karty. Tři desítky. Sebejistě se usmívá. Zackovi je skoro líto, že mu musí zkazit radost. Na chvilku má pocit, že mu bere lízátko, ale potom se zatvrdí. Poker není dobročinná sbírka na sirotky.
„Tři krále.“
„Zatraceně!“
„Nekleje se. Dvacet otčenášů celý týden, řekl by reverend Canfield.“
Matt se zaškaredí. Vezme karty a s kamennou tváří zamíchá. Snaží se to udělat stejně graciézně jako Zack, ale roky prosezené u karetního stolku jsou markantně vidět.
„Hezké.“
„Tak mě napadla menší sázka. Jako dodatek.“
„Ano?“ zpozorní Zack. Co má za lubem? Tváří se dost lstivě, takže to nebude jen tak.
Matt rozdá karty. Tyhle určitě nejsou namíchané, ale Zacka by nikdy neobvinil z podvodu. Vsadí se, že ti, co to udělali, už nikdy nic podobného nevyřkli, jelikož práchniví v zemi. Jenže jeho ruce jsou tak šikovné, že by stejně nic nezpozoroval. „Ten, kdo prohraje, si sundá jednu věc. Jen tak na osvěžení hry. Co tomu říkáš?“
„Že brzy budeš svlečený,“ odbude ho krutou pravdou.
„Pche,“ odpoví Matt. Sundá si klobouk. Zack se zazubí. Tohle je lepší. Už se těší, až proti němu bude Matt sedět úplně nahý. „Uvidíš.“ Nepoučitelný, ale pro takové má slabost.
„Přijímám.“
„Tak hrajeme,“ vyzve ho Matt. Přemýšlí o dlouhé cestě do San Franciska, potom o ještě delší cestě na turnaj a potom tisíc mil v sedle. A nejlepší na tom je, že po Zackově boku. Nikdy by si nemyslel, že jeho sen se stane skutečnosti.
„To jistě, ale to bys musel slétnout na zem, Matte. Nejsi nemocný?“ Nachýlí se k němu.
„Ale ne. Proč bych měl? Jen jsem se zamyslel nad tím, co tam asi dělají.“
„Dělají?“ optá se Zack. Vezme karty. „Co by tam měli dělat? A kdo?“
„Kolik karet?“
„Hm, dvě.“ Odloží karty, vezme dvě jiné. Moc lichotivé to není, ale když bude kecat… Co tou poznámkou myslel?
„Beru si tři karty.“ Zack je mírně vytočený. Někdo cizí by to nepoznal, ale on to vidí.
„Jistě. Co jsi myslel tou poznámkou?“
„Kterou? Kolik chceš?“
„Jednu. Co tam spolu dělají? Probírají přece plán co v San Francisku. Tedy myslel jsi DRewa s Robinem?“
Matt se spokojeně zahledí na trojku dam. Vypadá to dobře. „Jsi si jistý?“
„Jistěže.“
„Jestli sis nevšiml, potom mezi nimi to jiskří.“
Zack se spokojeně usměje při další braní karet. Dvě dvojky, i když složená z es a dvojek není žádná výhra, ale to nevadí. „Matte, to že jsou spolu, ještě neznamená, že jsou no víš co. Skládám.“
„Co? Sodomita?“
„Ehm, no ano.“ Zamžourá na vyložené karty. Prohrál. „Ty jsi to udělal schválně.“
„Ne,“ odmítne Matt. „Jen jsi nedával pozor, ale máš pravdu, měli by najít jiný slovní obrat. Copak se řadíme mezi ty, kteří to dělají se zvířaty? Otřesné,“ rozčilí se.
Zack se zamyslí jaké to asi je, když člověk žije tak jako Matt. „Nedá se to léčit?“
Matt se narovná. „Dědeček to odmítl. Řekl, že je to totální výmysl těch panáků v bílých pláštích, ale myslím, že kdyby mě neodvezl, skončil bych tak. V nějakém tichém sanatoriu ve svěrací kazajce, kde by do mě dloubali a píchali. Nebo by otec možná zařídil, abych se urychleně oženil. Jenže já to trouba řekl všem, tak to padlo. Nebylo cesty nazpět. Vlastně netuším, jak se s tím rodina vyrovnala.“
„Matte, v pohodě. Jen jsem, vlastně nic.“
„No ano, prohrál jsi. Tak dolu… kalhoty?“
Zack se na něj kamenně zadívá. Pomalu sáhne ke krku.
„Košile?“ optá se Matt s očima připoutanýma ke krku. Zasténá, když Zack odloží vázanku. „To bude dlouhá hra.“
„To není moje starost a pak, cesta je dlouhá.“ Rozdá karty. „Myslel jsi to vážně, že Robin s Drewem něco mají?“
„Jistěže mají. Otázkou je, zda si to navzájem přiznají nebo budou to tutlat. No a jiná je, zda spolu budou žít nebo ne.“
„Ne, každý je… Sodomitou.“
Matt se pousměje. „Jenže já vím, že když je nedostatek žen, potom nějak najednou je to jedno.“
Zack se křivě pousměje. Má pravdu. Jak nejsou ženy, prostě tohle jde stranou. Už viděl pár zlatokopeckých nebo dřevorubeckých osad, kde po ženě nebyla památka. No když nepočítá plakáty. Jenže s ženskou na papíře se to nedá dělat. „Jednu kartu.“ Už neprohraje.
Matt se na něj a jeho odhodlaný výraz znovu pousměje. Vida dostal ho, kam potřebuje. Tuhle partii hodlá prohrát, protož no, protože chce být s ním a když bude nahý, získá ho snáz ke všem nepravostem a tak nějak… Je sexuálně nadržený a pak miluje tuhle sváděcí hru.
„Dej mi čtyři.“
Zack nadzvedne obočí. Čtyři? Co tohle má znamenat? Na pasé se lehce zamračí. Sleduje jako vesta je odložená na sedadlo. U košile už to nevydrží. Pohrává si s karty, dívá se na jeho obnažený svalnatý hrudník. Jak mu mohl podlehnout, když mu chybí dvě prsa? Vlastně ne, z medicínského hlediska je má ale zakrnělá. Teď momentálně jsou pěkně vzrušená. Takže Matt má za lubem… No počkej! Nutit mě skákat jak si pískáš, to se Docem Hollidayem nedělá. Vlastně ti co to udělali, už tu nejsou.
„Dvě karty.“ Ještě trochu a bude mít kalhoty dole a na řadu přijde spodní prádlo. Nakonec si klekne, rozepne mu pomalu kalhoty. Neopomene mu úd důkladně masírovat. Potom si dopřeje rozkoše, že ho vezme do úst a bude poslouchat, jak sténá. Až bude ve své celé své kráse, posadí se na něj. Jeho zadek po tom úplně hoří. Bude na něm jezdit jak na hřebci, dokud se do něj neudělá. Jen aby Drew s Robinem ten plán projednávali velmi dlouho.
„Tři karty.“ Tím by měl ztratit tu trojku. Když chce, umí i šikovně prohrát.
„Jistě. Jednu.“
Matt má tak pár. Je čas složit. „Pasé.“
Matt nepřítomně vzhlédne. „Pasé?“ nechápe, jak tohle mohl Zack vypustit z úst.
„Jistě. Karty jsou k ničemu.“
„Nebudeš blafovat?“
„Prosíš mě o to?“
„Ne, dobrá.“ Rozdá karty. Musí prohrát nebo se zblázní. Zack jemně vzrušený ze hry, dokonce víc, než by rád, se těší, jak s Mattovým plánem zatočí. On mu dá sex ve vlaku. Je to neslušné a co kdyby někdo vstoupil?
„Dvě karty. Bereš?“
„Jednu kartu.“ Možná přišel na to, že chce prohrát. Musí to udělat šikovněji.
„Dvě karty.“ Teď prohraje on, čímž zdrží ten jeho plán o další minuty. U kalhot bude to stačit. Vlastně není nic špatného si dopřát úlevy, přestože je to ve vlaku. Nanejvýš se o dveře kupé opře a je to.
Najednou zaslechnou zvučný hlas, který skoro zanikne v drkotání vlaku. „Jízdenky.“ Matt na sebe rychle natáhne kalhoty. Strká si je do manšestrových kalhot takovým tempem, že se Zack musí smát.
„Nesměj se!“ Posadí se právě včas.
„Jízdenky. Děkuji.“
„Kdy budeme v Denveru?“ zeptá se Zack. Tam musí přestoupit.
„Jestliže nebude mít vlak zpoždění, potom k ránu.“
„Děkuji.“
„Jistě.“ Vyjde, zavře dveře. Matt zatáhne záclonky. Opravdu luxusní kupé. Rychle se svleče.
„Mohli jsme začít od začátku,“ navrhne posměšně Zack. „Cesta je dlouhá.“
„To zrovna.“ A nedošli by k cíli, neboli sexu, ani v San Francisku. V tenhle moment by nejraději přeskočil celou hru, ale na druhé straně, chce porazit Zacka. „Vsaď se, že ti dva něco spolu mají. Čtyři karty.“
„Proč ne pět? Nemají. A pak jsou bratranci.“
„No a?“ Tak mizerné karty snad v životě neměl. S nimi musí prohrát, i kdyby nechtěl.
„Pasé!“
„Cože?!“ On to opravdu dělá naschvál!
„Nebudu se sázet jednoduše proto, že nemáš pravdu!“
Matt se naježí. „Já mám pravdu! Poznám to a vsadím se klidně o celý ranč, že doktor získá Marii. Vlastně ji to přeju. Je stále tak sama a je tak krásná.“
„Krásná to je, ale konkurence je tvrdá. Žádnou.“
„Žádnou kartu?!“ To má Zack tak skvělé karty nebo co? Nemá to složit? Počkat ať vyhraje on nebo prohraje, kousek oděvu jde dolu, takže… „Skládám.“ Zatraceně! Vyhrál s jedním párem! „Ty jsi blafoval?“ skoro obviní Zacka.
„Jistěže. Občas to dělám.“ Přece se mu nepřizná, že to udělal schválně. Pomalu svleče vestičku, takže zůstane v košili a kalhotách. Tak neví, zda tenhle svlékací poker by se nedal kvalifikovat jako mučení.
„Občas,“ zabručí naštvaný Matt. Myslel, že Zack má víc, když nechtěl další karty. Musí si těžce přiznat, že zřejmě jeho hru prokoukl, ale i tak dřív nebo později k cíli dorazí a jestli přijde Drew s Robinem, jednoduše je vyhodí do jiného kupé.
„Hraješ?“
„Jistě,“ potvrdí Matt. Vezme karty a zadívá se do nich. Má co dělat, aby nevýsknul, protože tyhle karty nepotřebují měnit. Tři páry, samé dámy a k tomu dvě desítky. Něco takového neměl, ani si nepamatuje.
Tak je dostal. Otázka, co s nimi udělá, pomyslí si Zack. Nemá potřebu nijak švindlovat, ale neznamená to, že neví, jak na to a Matt je tak rozkošný, že prostě to k tomu přímo svádí a stejně nic nepozná. On sám si dal podobné karty, jen lepší.
„Všechny karty měním.“
Zatraceně, zakleje Zack. Rozhodl se prohrát. Vymění mu je. Matt zírá na čtyři krále. Zamrká a nevěřícně se dívá na ještě lepší karty. Zvedne hlavu od čtyřky a pozorně pozoruje Zacka,ale ten sedí v klidu a jeho tvář by mohla být z kamene. Podvádí? V duchu zavrtí hlavou. Nemá tu potřebu.
„Beru si jednu,“ přeruší ho Zack vy myšlenkách. Vymění kartu.
Matt zarytě mu podává čtyři krále. Zack na chvilku zaváhá. Ví přesně, jaké má karty. Vezme je a potom mu podá už nenašvindlované. Matt je opatrně přijme. Jestli bude mít postupku… nejspíš Zacka zaškrtí. Podezíral ho zbytečně. Musela to být úžasná náhoda, pomyslí si, když zírá na nestejnorodé karty. Na chvilku zatouží je mít opět.
„Prohrál jsem,“ zavýskne. Stáhne si kalhoty, až skončí v spodním prádle.
A taky prohraješ, řekne si vesele Zack, ale v jeho tváři se nedorazí ani záchvěv jeho úmyslu. V nitru se mu tetelí, že Matt má radost.
Ještě jedna hra a budu v ráji? Copak, Bože, se tam všichni nesnažíme dostat? „Dvě karty?“ Nemá nic moc, ale prostě musí nad Zackem vyhrát. Zakleje, když si Zack svléká košili. Jak mohl prohrát, nechápe. Tolik se snažil! Tak příští, ale ten jeho odhalený hrudník ho svádí k hříchům, a jestli se hra zdrží, kašle na nějaký poker.
„Prohrál jsem!“
„Tak to je poprvé, kdy vidím se někoho radovat při prohře!“ Vlastně vyhrál, uvědomí si s mrazením, když vidí nahého Matta v plné parádě a samozřejmě připravený k akci.
„Ach, no to je tím, že víš co?“
„Ne.“ Ale přesně ví, co chce Matt říct a popravdě nijak se nebude bránit, jen si dá pozor, aby dovnitř nikdo nevešel.
„Tak jsem si říkal,“ klekne na podlahu a ruce Zackovi položí na kolena, „že bychom mohli využít toho, že jsem svlečený a mohl bych ti ukázat, jak moc tě miluji.“ Ruce posune ke klínu a začne masírovat naběhlý úd. Zajásá, protože námitky typu: Jsme ve vlaku, nepřišly.
„Matte, jsme ve vlaku,“ podotkne po minutě Zack.
„To je fuk!“ řekne Matt. Jeho ruce zápolí s páskem, knoflíkem, až nakonec sevře vzrušený pyj v ruce. Nadšeně ho pozoruje. Už se těší, až si na něm zajezdí.
„Pohoršování na veřejnosti je trestné.“
„To je jedno. Můžeš už mlčet!“ doporučí mu rázně a vezme ho do úst. Déle už se mu nechce čekat. Zack poslechne. Vlastně má pravdu a pak je to parádní. Nechá se hýčkat. Rukou zajede do Mattových vlasů a čechrá je. Matt se činí o sto šest, aby Zackovu pýchu pozvedl ještě víc. Když skončí, zálibně se zadívá na úd. Obrátí se, sevře ho a chce si ho do sebe zavést, když Zack ho rázně odstrčí, otočí. Matt se opře o stěnu a vystrčí zadek. Se slastným výrazem očekává, až do něj Zack zajede.
Zack pohladí zadek a potom namíří si to penisem přímo k otvoru. Zatlačí, povolí, až se kousek dostane dál. Matt sevře rty. Ví, že to bude bolet, ale potom už ne. Vydechne, když Zack do něj celý vjede. „Chvilku, dobře.“
„Určitě,“ ujistí ho Zack. Je mu fajn. Tak dobře mu vlastně nebylo hodně dlouho. Když ucítí, že Mattovo tělo zvláčnělo, povytáhne se a opět se zasune co nejhlouběji. Pak už vůbec nemyslí a snaží se dosáhnout vyvrcholení. V posledním okamžiku spolkne výkřik a jen zavrčí. Matt hluboce dýchá. Sice si to takhle nepředstavoval, ale vůbec mu to nevadí.
Posadí se šťastný, jako snad nikdy nebyl. Vlastně, když pomine pár chvil, co byli oni tři, tím myslí Zacka, sebe a Wyatta, tak si nemůže stěžovat. Jen doufá, že dědeček vidí, že je spokojený. Natáhne se pro kalhoty, když Zack sevře jeho koleno. Matt se na něj zadívá. Podle těla pozná, že je napjatý. Když se k němu nakloní, zadrhne se to v něm. Vlastně stále ho překvapuje, že je ochotný se s ním milovat. Tím, že do něj vstoupí, to chápe, ale ten zbytek by nemusel dělat, ale popravdě takhle je daleko spokojenější. Vjede mu do vlasu a slastně zamručí.
Zacka jeho zamručení potěší. Ví, že by nemusel to dělat, ale když ho tak vidí, proč ne? Zasune si ho do úst a začne mu ho laskat.
„Přesně, to je ono! Bože, to je slast! Už budu!“ vykřikne. Zack uhne a dívá se na Mattovo vyvrcholení. Zvedne hlavu. Vděčnost v Mattově obličeji ho pobaví, ale zneklidní. Mělo by to být takhle?
„Díky.“ Políbí ho na tvář, slízne trochu svého semene. Obejme ho kolem krku. „Jsem šťastný chlap, víš to?“
„Co se obléct?“
„Máš pravdu.“ Rychle se obleče. Posadí se naproti a dívá se na upraveného Zacka. Jak to jenom dělá? Ani si nevšiml, kdy se oblékl. „Co budeme dělat?“
„Jsi průhledný jako sklo.“
„Dobře. Kdybys byl s někým, koho miluješ, potom bys sis asi o bohoslužbě nepovídal, ale chtěl by ses s ním milovat. Hříšné myšlenky…“
„Chtíč! Za všechny hříchy světa může chtíč a to především…“
„Ale ne. Nech reverenda Canfielda doma. Je to jistě zbožný muž, ale lásce nerozumí. Vlastně tak mě napadá, že sázku vyhraju.“
„Cože? Pokud vím, byla to remíza. Sice já jsem vyhrál v kartách, ty zase v sexu,“ pronese to chladně, „ale v tom případě dvě výhry rovná se remíza.“
„Ne, myslím tím Drewa a Robina. Co myslíš, s čím přijdou?“
„Stále si myslíš, že spolu něco mají?“
Matt přikývne tak vážně, že to Zacka zarazí. Mohl by mít pravdu? V tom případě, ale… Nemusel by se ho bát. Hodí mu na krk Drewa a Matt zůstane jen pro něj. Ideální stav. Jenže co když Mattova fantazie si to jenom vymyslela? Rozhodně nebude si stoprocentně jistý, dokud je neuvidí spolu. Matt má přece jen hlavu v oblacích.
„Tak co budeme dělat?“ optá se dychtivě Matt. „Já bych byl pro příjemné pokračování toho, čím jsme cestu započali. Bůhví, kdy se zase dostaneme k tomu, abychom měli sex.“
„Takový půst není škodlivý,“ poznamená Zack. Má s tím zkušenosti. Dokonce velké, a když potkal Matta, neměl sex hodně dlouho. Vlastně, počkat, čtyři měsíce? Ale bylo to tím, že umíral. Nebýt Appla, hor a Matta, leží tam a na jeho těle si hodují supi.
„Zacku, půst je škodlivý v jakékoliv formě. Tak dobře. Chápu, že nechceš. Půjdeme hrát.“ Zack nakloní hlavu. Matt je naštvaný? „Kde ty karty jsou? Sedím na balíčku karet. Vypadají děsně. Ty sotva můžeme použít. Až se vrátíme domu, zajedeme za madam Julii.“
Zack ožije. „Opravdu?“
„Jistě. Je v Denveru, ne?“
„Ano. Najdeme ji snadno. Stačí se vyptat v pár nevěstincích a bude to.“
Matt se lehce zakaboní. Najednou je nadšený, ale potom se uklidní. Prostě Zack potřebuje občas vyhodit z kopýtka. Bude lepší, když na něj dohlédne, než aby se tam rozjel sám. Mohl by tam páchat nepravosti. „Tak dva tři dny.“
To se mu líbí. „Výborně. Mám jiný balíček. Jdeme hrát.“ Sotva rozdají karty, vrátí se Drew s Robinem. Matt po nich přejede pohledem a usměje se. Měl pravdu, vyhrál! Jak jen osamí, hned to Zackovi pěkně řekne, že měl pravdu on. „Chcete si zahrát?“
„Jistě.“
Matt rozdá. „Tak co plán?“ Zack se na ně zadívá. Matt byl rozzářený, jako by zjistil něco skvělého. On nic nevidí.
„Je velmi jednoduchý. Drew pojede do svého domu. My k starému Windowsovi. Budu hrát jeho osobního strážce.“
„Bude pořád se mnou a já budu výkonným ředitelem. Takže budu moci dodávat Robinovi každou informací.“
„Jen se bojím, co rodina.“
„Tu budete muset zvládnout vy. My se zajmeme naší malou lupičkou Charlottou. Takže plán máme,“ řekne spokojeně Matt. Už to přesně vidí. Drew a Robin neustále spolu. Dnem i noci. Měl by se smát, ale je rád, že našli k sobě cestu.
„Plány jsou od toho, aby se hroutily,“ poznamená Zack.
Matt na něj oddaně pohlédne. „Od toho máme tebe. Ty vyřešíš v mžiku každý zapeklitý problém.“
Zacka v duchu zavrtí hlavou nad Mattovou důvěřivostí, ale popravdě dělá mu to dobře. Zvládne to. Ochrání Matta od všeho, co přijde. Bude muset, protože budoucnost má před sebou. Nějak se mu nechce ji opět ztratit a přijít o další dobrodružství. Nechápe, jak Matt mohl žít jenom na ranči. Jeho osoba je natolik živelná, že problémy přitahuje jako magnet.
Zase další dobrodružství. Prostě Zack přitahuje problémy. Je mužem činu, což je jasné, ale popravdě bral by trochu klidu. Ranč, oni dva a koně. Sami dva jako Drew s Robinem. Nejspíš jim začínám závidět, pomyslí si.
„Dvě karty,“ ozve se hluboký Zackův hlas a přeruší veškeré snění a připomene mu, že tohle není jejich soukromá partie.
„Budeme hrát o co?“ zeptá se Drew. Vytáhne sáček a položí dolar doprostřed.
Sakra, Zacku, oškub je! Vyšle Matt jasný signál k Zackovi. Ten se v duchu ušklíbne. Konečně pomsta. Pravda maličká, ale je to pomsta za ty všechny hodiny, co se natrápil.
„Ale klidně,“ přitaká Zack a vytáhne peněženku. Doprostřed položí jednoho eagla. Tělem mu projede vzrušení a potom klid. Nadechne se k dlouhé, velmi dlouhé partii.
