Shounen - ai povídky

Vrahem Liany je…

„Je tu pěkná krajina. Akorát pro chov dobytka,“ prohodí Zack.

„To je. Vidíte, tady začínají moje pastviny. Musíme kousek k jižním vrátkům.“ Matt si vzpomene na Modřenku, která jako jediná z jeho koní ráda skákala. Tenhle plot by možná přeskočila. Klušou podél plotu a Matt si vzpomene na slova jednoho honáka, že nenávidí ploty.

„Tady je.“ Gábor sesedne a otevře vrátka. Matt se Zackem projedou dovnitř. V dálce jsou vidět budovy.

„Jak je velký?“

„Dost. Většinou pastviny máme směrem k východu.“  Nasedne na plaváka a vyrazí tryskem k ranči. Těší se, že bude opět doma sedět v pohodlné lenošce a popíjet whisky. Kdyby nebylo těchhle nevítaných návštěvníků, těšil by se, ale takhle musí ještě počkat s poklidným životem rančera. Teprve, až pověsí vraha Liany, si odpočine.

Matt se Zackem vyrazí za ním. Matt se těší z větru v obličeji a potom si vzpomene na vlakovou katastrofu. Jinak to nemůže nazvat. Celou bytosti tuší, že Zack odejde a on ho nezadrží. Přál by si, aby ho miloval, ale děda říkal, že láska musí volně plout a ne jí ždímat. Měl pravdu a on se celou dobu pokoušel o nemožné. Ale aspoň na krátkou chvíli se mu zdál sen o štěstí. Ponechá si ho u sebe navždy jako drahocennou perlu.

„Vítejte na dvojitém K.“

„Máte to tu krásně,“ uznale prohodí Zack a seskočí z koně. Přiváže ho k břevnu u verandy a vejde dovnitř. Pohlédne na Matta. Je mimo, ale drží se. Zavrtí hlavou. Měl to useknout už dávno a nedávat mu naději. Odjede, jak jen to bude možné. Jenže je mu ho líto, ale lítost není láska, připomene si. Kruci, proč se to muselo takhle vyvrbit?

„Ano. Práce Liany. I tyhle květiny. Všechno, a až uvidíte vnitřek…“ Otevře dveře a vejde dovnitř. „Prosím, pojďte dál. Ukážu vám její obraz.“

Matt se zarazí. Nikdy neuvažoval o tom, že by ji měl poznat a zničehonic obraz, ale doma na ranči má taky portrét babičky a dědečka.

„Pěkné.“

„Děkuji. Liana zařízení do kuchyně a nábytek do pokojů objednala v Denveru.“

Místní obchodník ji asi nemá moc rád.

„Tady je knihovna.“

„Nádherná,“ pronese obdivně Zack a Matt přikývne. Opravdu, hodila by se do kteréhokoliv sídla bohatého obchodníka nebo magnáta. Na podlaze tmavomodrý koberec, v rohu obrovský globus, na stěnách obrazy. Závěsy, se zlatými šňůrami, o stupeň světlejší než koberec a tmavomodrá pohovka s párem křesel. Velký krb s římsou, na kterém jsou položeny drobné porcelánové sošky. Před krbem leží velká medvědí kožešina.

„Je tu vidět ženskou ruku a vy se nehodláte oženit?“

„Zatím ne. Nejdřív chci chytit vraha. Vlastně jsem ho už lapil, že.“

„Možná,“ usměje se Matt a pohlédne na skromnou knihovničku. To u nich je jedná velká stěna knih a on neustále objednává nové, ale každý nerad čte, jako u nich. „Mohli bychom vidět její pokoj?“

„Jistě,“ posmutní. „Dlouho jsem tam nebyl, ale pojďte a jinak toto je Liana.“ Matt se Zackem k němu přikročí a prohlížejí si její portrét.

Je krásná. Tak nějak o tom pochybovali, ale obličej do tvaru srdce, plné rty a velké oči černé barvy, rovný nos. Malíř ji zachytil v klobouku a světlých šatech. Zpod klobouku jí spadají na odhalená ramena umně načesané kadeře. Tázavý pohled.

„Výborný obraz a malíř taky,“ dodá Matt a těší se z blízkosti Zacka.

„Jela kvůli tomu až do San Franciska. Měl to být svatební dar pro Andrého, ale nakonec zůstal u mě. Jsem za něj vděčný, protože tu vypadá věrně. Stýská se mi po ní.“

Matt přikývne. „Byla krásná. Je mi strašně líto,“ a dál se dívá a potom si všimne široké stuhy na krku s medailonkem. Trochu se zarazí, ale vypustí to z hlavy. Asi nová móda. „Děkujeme a můžeme vidět Lianin pokoj?“

„Tudy,“ vede je chodbou do sousedního pokoje. Vytáhne klíč a otevře. Vejde dovnitř a roztáhne závěsy. Dovnitř proniknou sluneční paprsky a ozáří bílý pokoj. Vše je v bílém. Na bílé stoličce je pohozeno krajkové negližé, jako by je tu zanechala před pěti minutami. Jedině na podlaze je světlý smetanový koberec. Ložnici vévodí velká bílá postel s bílými mušelínovými závěsy, které se mohou zatáhnout. Sněhobílá vyšívaná pokrývka s polštáři různých velikostí.

„Tak tohle jsem v životě neviděl.“

„Liana byla na ní pyšná, i když bílá se na ranč nechodí, ale každý má nějakou libůstku.“

Matt si pomyslí, že je to málo. Spíš posedlost než libůstka. Nejraději by se prohrabal věcmi, ale něco mu v tom brání a tak prochází pokojem a koberec tlumí jeho kroky. Pohledem přejede kartáče se slonovinou rukojetí, parfém ve skleněném rozprašovači, sametku, hřeben, sponky. Vše jako by to opustila před chvílí.

„Mohu se optat, kde má oblečení?“

„Tady,“ otevře další dveře, které s bílou stěnou splývají, a otevře se prostor, z kterých vykoukne záplava barev a látek.

Matt neodolá a hvízdne. Ani jeho sestra Melissa neměla takový šatník. Možná zároveň s matkou… V těch šatech je malé bohatství a zaregistruje klobouky. Nádherné klobouky všech tvarů.

„Ty jsou z Dianina kloboučnictví. Stále jí je dávala. Myslím, že ji děkovala, že ji pomohla a Liana je nadšeně nosila. Doporučovala její salón každému, koho znala. Byla v různých charitativních společnostech a ráda pomáhala.“

„Ano víme to. Obdivuhodné.“

Gábor se rozzáří. „Víte, ona opravdu byla moc hodná.“

Matt se Zackem přikývnou a rozhlédnou se po bílém pokoji. Ve váze jsou ještě seschlé žluté květiny. Je jim z toho smutno.

„Jsme rádi, že jsme mohli vidět její pokoj a chci se optat, šperky nezmizely?“

„Jestli myslíte na loupežné přepadení, tak ne. Na krku měla dokonce i svůj oblíbený medailonek a na prstě zásnubní diamantový prsten. Vše zůstalo, jen její život odešel… Můžeme jít?“

„Jistě.“ Vyjdou ven a jdou na dvůr. „Nevadilo by vám, kdybychom vyjeli k chatě? Chceme ji vidět, co nejdřív.“

„Proč ne jistě.“

„Brej den, pane Kot. Brej,“ pokyne jim honák, který se přišoural od vzdálenější jednoduché budovy. „Já jen sem se chtěl optat, co mám zejtra dělat. Dyž tu nejní Dick…“

„To co vždy. Zažeňte stádo na další pastvinu a hlídejte je.“

„Jasně, pane Kot a Frank říká, že chce vypadnout někam k Utahu. Sám ty krávy nezvládnu a nashle. Jo, dyby něco, budu na vejchodní.“ Cvrkne do klobouku a líně odejde. Z vesty vytáhne cigaretu. Sirkou, kterou škrtne o botu, si ji zapálí. Sirku odhodí a vtáhne do sebe kouř. Nasedne na mrňavého ponyho a kůň se sám od sebe drobným krokem rozkluše.

„Byl tady, když se to stalo?“

„Ne. Ten už dávno se ztratil. Frank chce odejít? Omluvíte mě a vlastně nechcete jet tam sami?“

Matt se Zackem na sebe podívají. „Neznáme zdejší krajinu.“

„Pojedete k tamtomu pohoří. To snad vidíte ne,“ řekne trochu posměšně, ale hlas má napjatý. Branku najdete snadno. Je u něho mohutný strom a potom od té branky pojedete rovně, až dorazíte k prvním stromům a potom stočíte na jih. Pojedete deset minut a narazíte na stezku. To je vše.“

„To určitě najdeme,“ zarazí Zack Mattova doměřená slova. „Necháme to tam ve stejném stavu, v jakém to najdete. Dojedete nás, až tu to vyřídíte.“

„Samozřejmě.“ Vyrazí k budově, v které zmizel honák.

„Má problémy.“

„Ano. Udržet si lidi není jen tak. Honáci mají toulavé boty a pak jestli je trochu podobný Lianě…,“ přitaká Zack a odváže Athenu. Pomalým krokem vyrazí určeným směrem. Když si jsou jistí, že jsou z dosahu budov, podívají se po sobě sebe.

„Ten pokoj je šílený,“ začnou najednou.

„V tom musí být peněz a to jsem si myslel, že můj domov je přepychový. Tohle je přepych, který se vidí v bohatých velkých rodinách.“

„V něčem takovém jsi vyrůstal?“

„Ano. Melissa měla pokoj laděný do růžových tónů, když byla malá a později ho předělala do zelená s bílými doplňky, a když si vzpomenu na nářky otce, co ho stojí matčino a Melissino oblečení. Víš, ten šatník byl větší.“¨

„Byla marnotratná, ale jako by lidé to neviděli. Ani Diana nebo Narcissa.“

„Objednávala vše v Denveru, a když si najmeš povozníky, nikdo nic nezjistí. Tak to úspěšně skrývala. Když se jinak podíváš, ranč vypadá jako úspěšné rančerské sídlo.“ Odmlčí se a zachmuří se. „Nic jsme tam neobjevili, až na nepodstatné maličkosti. Snad nám ta chata osvětlí, kdo byl tím vrahem.“

„Doufám, taky,“ zabručí Zack a mrkne se po Mattovi. „Ty, Matte, proč vlastně nemluvíš se svoji rodinou? Mám pocit, že existuje jen: Bylo.“

Matt mlčí. „Exkomunikovali mě z rodiny a dědeček šel dobrovolně. Jednoduše jsem zůstal sám. Ani nemám odvahu tam jet a podívat se na ně zdálky a z vlastní hlouposti zůstanu sám.“

„Hloupost,“ rozzlobí se Zack. „Najdeš si někoho jiného…“

„Dost, Zacku,“ utne ho Matt. „Mám toho dost. Namlouváš si blbosti. Proč ty jsi sám? Kvůli nemoci?“

„Jo,“ neochotně řekne Zack. „Když ti smrtka klepe na záda, sotva si najdeš rodinu a pak, nejsem tomu stvořený.“

„Teď zas lžeš ty.“

„Takže lžeme si navzájem?“

„A proč ne? I když…“

„I když?“

„Já jsem svoje řekl. Miluji tě a to víš. Udělám kvůli tobě vše, jen prostě nejsem si jistý.“

„A?“ nechápe stále Zack.

Matt se začervená. „Jak ti to říct. Bojím se, že mi tě někdo odvede a vyvádím pitominy. Já to vím, jenže se nedokážu ovládnout. Mám strach. Kdybys byl se mnou, nic takového by nevzniklo.“ Žádná hádka, žádný rozchod.

Zack se zamyslí. Má pravdu. Když jsou na ranči nebo spolu, je to jiné. Jakmile je někdo s nimi, Matt se mění v rozzuřeného medvěda. Teď neví, jestli mu to má lichotit nebo ne. Proč by mi to mělo lichotit? Podívá se opět na Matta, ale ten se dívá dopředu. Povzdechne si. Kruci, jak se to celé mohlo stát? Už od prvního polibku je totálně vykolejený.

Jednou se mu zdá, že by ho mohl milovat a podruhé ho rozzuří do běla. Prr a mimoděk zastaví. To mu něco připomíná, ale co?

Mat zatím klidně jede dál. Kde asi bude ta branka? Otočí se na Zacka a chce ho informovat o stromu, když zjistí, že Zack s Athenou stojí a zírají na něho. Ohlédne se, jestli za ním někdo nestojí, ale nikde nic, kromě vzdáleného stromu.

„Zacku! Strom je blízko.“

Zack zírá na Matta, jako na zjevení a neví, co má dělat. Utéci nebo jet. Nemůže to být pravda. Prostě nemůže.

„NO tak, Zacku!“ Popožene koně a za chvilku stojí u něj. „Je ti něco?“ Překvapí ho svou bledostí. Vždyť před chvílí byl v pořádku. „Zacku máš záchvat?“ Sesedne a starostivě se ho dotkne.

„Cože? Ne nic. Pojedeme.“

„Ne, odpočineme si. Vypadáš, jako bys zahlédl smrtku.“

A ne? Zasténá Zack v duchu. „Ne to je v pořádku, jen se mi udělalo nevolno.“

„To je z toho slunce. Jako by nebyla zima a to jsme jen o několik set kilometrů níž.“

„Nemusíme tam jet.“

„V žádném případě.“

„Pojedeme. Dakota čeká.“

„Dobře, ale jakmile by se ti udělalo špatně, ihned mi řekneš.“

„Samozřejmě.“ Matt nasedne na Adonise a vyjedou. Zanedlouho stojí u stromu a otevřou vrátka. Zavřou a jedou k lesu, který je opravdu blízko.

„Najdeme to?“

„Najdeme. Otázka je, jestli tam najdeme důkaz.“ Oba se mrzutě odmlčí. Dobře vědí, že po tak dlouhé době cokoliv najít, bude strašně těžké. Spíš by se to dalo nazvat zázrak.

„Bude to zázrak,“ zamumlá Matt a neví, jestli to patří k nalezení důkazu nebo Zackově návratu.

Zack mlčí. Pořád ještě neví, jak se vyrovnat s ohromujícím zjištěním. Možná bude nejlepší na to zapomenout. Jenže jak zavřít něco, co už je v paměti? Jak to nazval Matt? Střípek. Vystihl to přesně, ale on nepodlehne. Ne, on je Doc Holliday, muž před kterým se třesou všichni a nějaký Matt…

„Tam je to. Podívej se.“ Oba pohlédnou na sebe a vyrazí klusem sotva znatelnou stezkou. S úsměvem a napětím dojedou ke srubu. Seskočí z koní a vejdou dovnitř.

Rozhlédnou se po čtvercové místnosti. Postel, stůl, čtyři židle, skříň a truhla. Na zdech věšáky. Matt vstoupí dovnitř a začne prohledávat místnost.

„Nic, Matte. Jeli jsme sem zbytečně.“

Matt mlčí a pomalu se kolem sebe otočí. Udělá pár kroků ke skříni a sáhne nahoru. Přejede vršek a podívá se na dlaň.

„Podívej se. První chyba vraha.“

„Cože?“

„Prach. Chybí tu prach. Podívej se, jak je dokonale uklízeno.“ Zack ihned pochopí a vyjde ven. Začne prohledávat okolí, až se zastaví u jednoho ze stromu. Přidřepne a dívá se na stopy. Jejich nejsou a jsou velmi čerstvé. Vzhlédne k Mattovi a překvapí ho, že už sedí na koni.

„Jedeme.“

Zack Přikývne a vyhoupne se na Athenu.

„Kam jedete?“

„Gábore, jedeme se podívat, jak vypadá náš vrah!“ Matt se rozesměje na celé kolo. Je šťastný, protože už začal pochybovat, že se mu podaří vraha lapit a nakonec spadne sám do pasti. Stačí, aby byli rychlejší než on.

Uhánějí, seč mohou, až musí zvolnit do klusu a potom je opět popoženou. Cítí, že koně umdlévají, ale všichni je ženou za jejich pokraj síly. Před městečkem se už sotva plouží.

„Stihli jsme to?“

„Nevím!“ odpoví Matt, sundá si klobouk a pozoruje městečko. „Poznáš stopy koně od srubu?“

„Nic výjimečného, jestli se ptáš.“  

„Co to mluvíte? Co jste tam našli?“

„Co? Uklízený srub.“

„Nechápu.“

„Gábore, ty v té chatě uklízíš?“

„Ne, je to zbytečnost… Aha.“

„Někdo se lekl, že najdeme stopy. Jdeme se podívat po koních.“ V Mattově hlase zní vzrušení. Je už blízko k odhalení pravdy a osvobození Dakoty a tím taky odjezdu Zacka. To jediné mu kazí radost z úspěšného lovu.

„Vítejte zpět. Ježíš, co jste s těmi koňmi vyváděli?“ rozzlobí se Narcissa.

„Promiň. Později.“

„Dolu a hned!“ řekne přísně a sevře rty.

Zack se mrkne na Matta a sklouzne dolu. Podá uzdu Narcisse. Ta pohladí Athénu po nose a sjede rukou po nohou. Cítí, že se chvějí.

„Pacholci,“ zamumlá a vede koně pryč.

Matt se Zackem zůstanou bez koní. Matt chytne Zacka za ruku a vleče ho. Jde od koně ke koni a s nimi Gábor.

„Tenhle nedávno jel.“ Položí ruku pod pokrývku sedla. Mokrá srst.

Zack se mrkne na kopyta a zavrtí hlavou. Jdou dále, až dojdou k vysokému černému krasavci. Matt kývne k Zackovi.

„To je Andrého.“

Zackův obličej dostane vítězoslavný dravčí výraz.

„To je blbost!“

„Myslíš, šerife?“

„Matte, jdeme k telegrafistovi.“

„Myslíš, že to už tady bude?“

„Můžeme zkusit. Napsal jsem, že to spěchá a on Wyattovi něco dluží.“

Matt se zašklebí, ale jde. V hlavě se mu srovnává vše, co se dozvěděl. Vstoupí do telegrafní budovy a Zack zamíří k telegrafistovi. Ten už chce odseknout, že má zavřeno, když spatří před sebou osobu, kterou by nechtěl nikdy potkat. Zezelená a třesoucí rukou podá obálku.

„Děkuji,“ řekne mile Zack a vyjde z budovy. Telegrafista se málem sesune na židli. To si myslel, že telegrafování bude bezpečné.

Zack roztrhne obálku a začte se. Překvapeně hvízdne.

„Co je?“ Matta překvapí hvizd. Zack většinou nedává svoje emoce na veřejnosti znát a i doma málokdy podlehne úsměvu. Jen občas je na něho vzteklý, jako v tom vlaku.

„André Beaumont kdysi dávno, zdá se, svedl dívku a ta si vzala život. V jistých kruzích proto není vítán.“

„Takže Liana, měla být dokonalou manželkou.“

„Ano, ale důvod. Jaký mohl mít důvod? Potřeboval ji. Přece by zlatou slepici nezabil.“

„Jak to mluvíte o Lianě?!“

„Omlouváme se. Jen, že André Beuamont nemohl ji zabít, ale co když našel náhradu? Matte?“

 „Ne,“ odmítne tiše Matt a hledí na hlavní ulici, kterou jede jezdec na unaveném koni. „To je náš vrah, ale chtěl bych vědět proč?“

„Cože kdo?“ Gábor se Zackem se rozhlíží po přeplněné hlavní ulici.

Matt se unaveně usměje a rozhlédne se kolem sebe. Bude je muset přesvědčit. Zacka možná nebude muset dlouho, ale Gábor, to je jiná. Taky musí najít důkazy a vymáčknout z vraha přiznání. To bude nejobtížnější.

„Kdo je to, Matte?“

„Šerife, kde budeme mít klid?“

„U mě ve vězení. Je teď prázdné. Mělo by být.“

Matt nečeká a kráčí ulici k vězení. Nevšímá si pohledů obyvatel městečka. Zajímá ho jedině, proč vrah Lianu zabil.

„Prázdno.“ Vejde dovnitř a pečlivě za sebou zamkne. „Tak kdo je vrah?“

„Počkej. Nejprve. Liana byla skvělou rančerkou, ale byla trochu lakomá.“

„Možná trošku, ale za to teď mám nejlepší ranč v okolí.“

„Ano. Nejdřív jsem si myslel, že jste ji zabil vy, šerife, ale zamítl jsem ten nápad,“ pokračuje rychle, když vidí, jak šerifova tvář brunátní. „Majitel zlatou slepici nezabije. To je hloupost a vy máte Lianu rád. André, jak vyšlo najevo, to nemohl být, protože ji potřeboval jako manželku ke kandidatuře.“ Doufám, že ho netrefí mrtvice.

„Dakota řekl, že měla milence,“ nadhodí Zack. „Tak někdo jiný? Ale kdo?“

Matt se nadechne.

„Ne milence. Milenku.“

Zack vytřeští oči a Gábor ztuhne.

„Co si dovoluješ,“ zařve a vrhne se k Mattovi. Zack mu nastaví nohu a nechá ho proletět místnosti. Matt se elegantně uhne.

Gábor se zachytí židle, kterou vezme a hodí ji po Mattovi. „Ty bastarde! Takhle očerňovat Lianu!“

„Je to pravda?“

„Ano Zacku.“ Snaží se vyhnout židli a docela se mu to daří. Zack má toho dost, vytáhne pistoli a začne střílet.

Gábor pustí židli a přimražen stojí a zírá na židli a kus dřeva, co mu zůstal v ruce.

„Teď si vyslechneme Matta, co nám chce říct a hlavně proč si myslíš, že měla milenku. A, která žena jim byla.“

„Diana.“

„Cože?“

„Ano. Jediná měla motiv a to milostný, i když nerozumím, proč ji zabila.“

„Proč si myslíš, že to byla Diana?“

„Před chvilkou jsem ji viděl  jet po hlavní třídě na schváceném koni, a to směrem od tvého ranče, Gábore. Za druhé žije sama a obdivuje Lianu. Nic proti ní neřekla. Já si myslím, že to byla ona a potom srub byl až moc dokonale uklízen. Dokonce i prach na skříni. Narcissa není tak pořádná, na rozdíl od Diany. Uklízela tam žena ne muž.“

„Hloupost. Chytáte se stébla naděje. Proč by ji škrtila, když tvrdíš, že byli mil…“ zadusí to slovo a tvář se mu zkřiví.

„Má pravdu, Matte. Důkazy nejsou silné.“

Matt zamračeně vstane a vyjde ven. Spěchá do kloboučnictví. Zacloumá klikou a ještě jednou. Nic. Zabouchá, až sklo řinčí.

„Matte, uklidni se.“

„Ne. Nevěříte mi, ale já vím, že mám pravdu.“

„Já ti nevěřím.“

„Já vím, ale štve mě, že Zack taky. Ona je vrahem Liany a já chci vědět proč.“ Za dveřmi kloboučnictví se objeví kulatá tvář s nechápajícím výrazem ve tváři. Rychle otevře dveře a vpustí je dovnitř.

„Dobrý den, Diano. Chtěli bychom slyšet…“

„Ty jsi milovala Lianu, tak proč?“ přeruší Gábora Matt. „Chtěla se s tebou rozejít? Už jsi jí nebyla dost dobrá? Našla si mladší a pěknější?“ Vyjmenovává opovržlivě Matt.

„Milovala jsem ji a co? A ona milovala mě. Slyšíte! Milovala mě a já ji! Nikoho jiného. Byla jsem jenom JÁ!“ Klesne na zem a rozpláče se. „Byla to nehoda.“

Matt k ní přiklekne a obejme.

„Psss.“

„Rozmlouvala jsem jí Andrého. Spal, kde s kým a když nás měl dost, odkopl nás. I mě. Musela jsem s ním spát. Nenáviděla jsem ho, ale chtěla být někým. Slibovala, že se na našem vztahu nic nezmění.“

„Ale změnilo.“

„Ano.“ Vysmekne se z Mattovy náruče a vstane.

„Ty jsi ji zabila.“

Diana mlčí. V očích tvrdost a ústa sevřené. „Nic neřeknu.“

„Jak jsi mohla!“ vzpamatuje se Gábor a jednu ji ubalí. Diana ještě víc sevře rty.

„Jste všichni stejní!“ zasyčí nenávistně. „Nic jiného neumíte. Bít, znásilnit, užít si a odkopnout. Jste všichni stejní!“ Odplivne na zem s tváří zrůzněnou bolestí a vztekem.

Matt ji polituje. Ví, jak se cítí, ale proč ji zabila. Náhoda? Vejde dozadu a objeví další pokoje. Do jednoho vejde. Na stole rozsvícená svíčka. Rozhlédne se a spaří obraz, pod kterým je květina. Sundá ho a nese do hlavní místnosti.

„Zacku, podívej se.“

Gábor zatím Dianě svazuje ruce. Nepředpokládá, že by utekla, ale nechápe, co se děje. Co má dělat? Celá situace je komplikovaná. Čert, aby se v tom vyznal.

„Liana a co má být?“ Matt ještě víc přiblíží obraz ke světlu petrolejové lampy.

„Nemá sametku. Pamatuješ na tamten? Proč ji tam měla? Diano?“

„Opravdu je stejný. Co dělá u tebe, ty couro?“ další rána. Zack s Mattem se zamračí, ale mlčí.

„Milovala mě, a proto mi ho darovala. Řekla: Tobě dám svůj pravdivý obraz, ne ten, který chci dát jemu. Ty jsi pro mě důležitější,“ oči ji září láskou k mrtvé ženě. „Rozuměla mi a já ji. Udělala jsem vše, co po mě žádala.“

„Co po tobě chtěla?“ Dívají se na stejný obraz, ale přece jiný. Je neupravená, jako by vstala rovnou z postele. Podle tahů štětcem to kreslil tentýž malíř. Přimhouří oči a přiblíží obraz k světlu ještě víc. Zorničky se mu nepatrně rozšíří, jak si vzpomene na jednu z návštěv v Denveru.

Diana uhne očima a mlčí.

„Mám to říct?“ řekne unaveně Matt.

„Ne, prosím, ne.“ Poprvé vypadá normálně, pomyslí si Matt. Na nic si nehraje.

„Mohla bys sis tím zachránit krk.“

„Nechci. V ten moment, kdy zemřela, zemřela jsem s ní. Tohle vše jsem udržovala pro její památku. Kvůli ní jsem pokračovala v životě, ale přestává mě to bavit. Jsem unavená. Ty mi rozumíš, že ano. Je to, jako by se člověk brodil šedi a nikde nezářilo slunce. Vím, že mi rozumíš.“

„Ty jsi pomohla Šedému vlkovi osvobodit Dakotu.“

„Ano. Netušila jsem, že ho někdy chytne. Víte, Dakota na to, že je muž, byl milý. Šerife, půjdeme?“

Ten ji popostrčí, nevěda co říct.

„Je volný. Stáhnu zatykač,“ prohodí k Mattovi a Zackovi.

„Jsi stejný jako já, že,“ pronikavě se zadívá na Matta a udělá krok k nejisté budoucnosti.