Vražedná hra 1. - 124.
Vražedná hra - 1.
124.
Zack bedlivě sleduje, kudy ho Charles vede. Je to úzká chodba, které vede k dalším dveřím, zřejmě do té nenápadné budovy. Zůstane stát, když do chodbičky pronikne jas a tlumený hukot. Závěs se odhrne a on vstoupí dovnitř. Rozhlédne se po přepychovém prostředí, které viděl snad jen ve velkých městech. Jsou tu jen čtyři stoly a bar s obsluhou, ale na zemi leží tlustý koberec a na stěnách obrazy. Pohodná čalouněná křesla a sametové závěsy, předstírajíc okna. Musí se někudy větrat, protože místnosti se vznáší kouř z doutníků, ale je tu dýchatelně.
Charles ho zastaví a jde k jednomu stolu, kde sedí jen čtyři. Tlumeně se jich na něco optá. Čtyři hlavy se k němu otočí. Zack v klidu stojí. Vypadá to, že by si měl přisednout a oni zvažují, zda ano nebo ne. Vybraná společnost, v duchu se ušklíbne. Rozloží je jako hodinky.
„Pánové souhlasí s tím, abyste si přisedl.“
„Děkuji.“ Jde ke stolu. Posadí se, aniž by se někdo ptal na jeho jméno nebo on na jejich. Poker je hra, kde jsou důležité schopnosti ne jména. Dívá se, jak dohrávají partii. Mezitím k němu přistoupí chlapec, který se na něj tázavě podívá.
„Sklenici vychlazené vody, whisky a doutník.“
„Ano, pane,“ ozve se tlumeně. Odchází, když si Zack uvědomí, že se trochu podobá Mattovi. Možná takhle vypadal, když byl malý. Jenže on na rozdíl od něho nemusel pracovat. Vyžene si Matta z hlavy a soustředí se na své budoucí spoluhráče. Snaží se odhadnout, kdo je kdo, ale moc se mu nedaří. Všichni vypadají zámožně, což mohou být nebo mohou být podvodníky. Člověk podle oblečení nemá soudit. Po pravici sedí starší muž v květované vestě a s hodinkami na silném zlatém řetízku. Naproti něj sedí skoro dvojčata. Jeden je černovlasý, druhý blonďatý. Řekl by, že se spolu znají, i když nic nedávají najevo, ale možná je to tím, že už tu nějakou chvíli sedí. Poslední po jeho levici je bodrý chlapík, který neustále posmrkává, ale kolo vyhrál. Zřejmě rád blafuje.
„Přihazuje se po pěti dolarech,“ promluví ten, který sedí po jeho levici.
„Ano vím. Není to problém, jinak bychom tu nebyli, že?“ vřelé se usměje. Jen ať si myslí, že se spletli. Tak dvě hry prohraje, jednu vyhraje a potom je oškubá dohola, i kdyby to byli nejlepší hráči na světě, protože nikdo není lepší než on.
Smích, který donutí zvednout hlavy ostatních hráčů. Potom vše umlkne.
„Tak se do toho pustíme, ne?“
„Určitě.“ Zatímco bankéř otevře nový balíček, blond muž si zapálí dlouhé cigáro.
„Co myslíte, kdy šerif chytí toho vraha?“
„Myslíte Rozparovače?“
Muž kývne.
„Taky by mě to zajímalo. Všichni jsou z něj podělaní, hlavně ženské.“
Zack pokrčí rameny. „Zabijí ženy, takže mají právo být vyděšené. Takoví nemají co tu dělat.“
„Rozhodně.“
Zack sleduje karty, které před ním přistávají. Upije trochu whisky. Vezme karty do ruky, trochu uvolní svaly, aby dal najevo spokojenost, ale bedlivě sleduje co, ostatní. Víc než karty, sledují jeho. Navzájem se znají, ale on je tu nováčkem. Snaží se přijít na to, co má. Dvě dvojky jsou pěkné, ale lidně je vyhodí a bere tři karty. Trojka. S tím by mohl něco udělat, ale položí to. Tentokrát si vychutnává hru do nejmenších detailů. Nikam nespěchá. Cítí se ve formě a ruce mu nezlenivěli. Pozorně sleduje své spoluhráče. Není je lehko odhadnout, ale nakonec je má prokouknuté.
„Proč myslíte, že je zabijí?“
„Kdo ví?“ řekne Zack.
„Možná pro zábavu. Nebo jen nenávidí ženský. Znal jsem takové chlapy.“
Zack si pomyslí, že je to zvláštní konverzace, ale proč ne. „Jednou jsem narazil na chlápka, co nenáviděl zrzky. Jak viděl rezaté vlasy, mohl se zbláznit. Hned po nich střílel. Musela to být taková ta ohnivá, jiná ne.“
„Fajn, že to byla zrzavá. Iry postřílet.“
„Myslím, že šel po zrzcích a ne Irech.“
„Hlavně, že nešel po černovlasých. Měl by co dělat.“
Všichni přikývnou. Zack si pomyslí, že tak hovornou společnost snad ještě nezažil. Ovšem může se ledacos dozvědět. Vypadá to, že ten Rozparovač nedá lidem spát. Taky se nediví. Kdyby někdo chtěl rozřezat Matta…
„Dva páry.“
„Máte štěstí. Co kdyby mu ruplo a začal zabíjet kohokoliv.“
Hlavně tebe, že? Ale on potřebuje vědět, zda se tu někde nezdržel Clay. Ale jak? Pohlédne na ty dva naproti sobě. Jeden z nich je pěkně nervózní. Co se stalo? Proč je tak nervózní? Prohrál za sebou, ale tady se prohrávají větší částky.
„To by bylo špatné. Nevěřili byste, co se nám stalo po cestě.“
„Co?“ optá se ten starší muž.
Líbí se mi, pomyslí si Zack. „Někdo si dal práci dovléct stromy na koleje.“
„A?“
„Strojvedoucí včas zastavil, ale víte, co bylo zvláštní?“
Zack sáhne po svých kartách. Tak tohle je jasná výhra, když se dívá na postupku. Jedině, že by ji dokázal zvýšit, že nejmenší kartu vymění za velkou. Ale to je tím, že míchal.
„Netušíme. Co?“ optá se světlovlasý.
Nemá dobré karty. Možná jednu dvojku, proto se tak mračí. „Že v době, co jsme odstraňovali tu pohromu, tak nikdo na nás nezaútočil.“
„Opravdu? A nemohly se jen tak skácet? Možná vítr? Zažil jsem tornáda, co zvedly do výšky domy.“
„V pustině, kde nejbližší les byl dva kilometry? Sotva. Beru jednu. Přihazuji.“
„Tři a přihazuji.“
„Něco dostal.“ Je to vidět podle napětí kolem oči. Nic velkého, ale dost na to, aby šel dál.
„Skládám.“
„Já si myslím, že kdo si z vás vystřelil.“
„Je to možné, protože před námi jel můj kamarád. Jestli to byl on, tak ho nejspíš přerazím.“
„A jak vypadal?“
Hurá. „Velký, silný, plavovlasý, prostě takový jako býk. Trochu nepříjemný.“
„Neznám, ale nechtěl bych se s ním potkat. Co, když to vraždí on?“
„Pochybuji,“ pronese starší muž v květované vestě. „Tohle je fanatik. Někdo, kdo nenávidí ženské a pak první vražda se stala minulý týden.“
Takže nic. No co se dá dělat. Shrábne bank. Karta mu přišla přesně do postupky. Miluje to vzrušení, když cítí, že jde karta.
„Nějak se vyznáte.“
„Člověk zcestuje kus světa,“ řekne klidně starší muž. „Co vy si myslíte?“
„Já?“ černovlasý je trochu překvapen, protože mlčel.
„Přesně. Proč si myslíte, že to dělá?“
Zack čeká na karty. I on je zvědavý na odpověď. Vytáhne hodinky a podívá se, kolik je. Tentokrát nemůže si dovolit hrát a neodjet.
„Protože je blázen!“
„Taky teorie. Spěcháte někam?“
„S přítelem brzy musíme jet dál. Máme schůzku v Tucsonu s bankéřem.“
„Och, v tom případě ano. Taky pojedu dál.“ Ostatní mlčí, za což je Zack rád. Další kolo hrají mlčky. Zack prozíravě dá pasé. Upije whisky a pozoruje ostatní stoly. Proč vlastně někdo vraždí slušné ženské takovým bizarním způsobem? Rozpárat břicho. Fuj. K tomu žen zde na Západě není příliš mnoho. Je to zvláštní. Zřejmě ten dotyčný není normální, ale kdo by to mohl dělat? Jak asi vypadá? Nějaký vagabund? Možná.
„Hrajeme.“
„Ano.“
I další hry proběhnou v klidu, jako by se vyřešilo to, že vrah je blázen, ale podle Zack je to příliš jednoduché. Proč by blázen vraždil? Jednou možná a pak tohle ukazuje spíš na někoho chladnokrevného. Někdo, kdo to dělá z rozkoše po zabíjení.
„Je to pravda, že jednu z nich zabil vedle spícího manžela?“
„Jo, ale nespal. Hrůzou se potil jako prase,“ prohodí černovlasý. „Trojka.“ Vyloží list na stůl.
„Čtyřka, desítky. Mám dnes šťastný den,“ řeken spokojeně zack. V těch dolarech je základ kvalitního Mattova stáda. Samozřejmě že i jeho, protože je tichým společníkem. O své investice se musí starat.
„Nebo šikovné ruce,“ prohodí starší muž.
Zack ledově zareaguje. „Tím chcete říct, že…“
„Ani náhodou,“ řekne s širokým úsměvem. „Jen, že to umíte.“
„Rád si zahraju na cestách. Nic víc.“
„Chápu. Už jste někdo slyšel o legendárním Docu Holliday?“
Zack se málem, že nezadusí.
„Jo. Prý je to nejlepší hráč na Západě,“ přikývne světlovlasý, „Ale já si myslím, že to byl prachobyčejný podvodník a pak někde zemřel. Prý v posteli s botami na nohou.“
Zack málem, že mu nevpálí kulku do čela. Mizera. On a podvodník? Tohle říct někde jinde, tak je z něj mrtvola.
„Jak vypadal? Nikdy jsem ho neviděl.“
„Já jednou. Byl jsem u přestřelky v OK Corallu. Nikdy jsem nic tak divného neviděl. Povídalo se, že umírá, ale objevil se bledý jako plátno a šel s Earpovým proti těm neznabohům. Byli v přesile, ale dostali je. Jediný, kdo to přežil bez zranění, byl právě Doc Holliady. Byl to fakt podívána. Říká se, že byl nemocnej, ale čert ví. Hrát jsem ho neviděl, ale potkal jsem člověka, který s ním hrál. Povídal, že co nesnášel, byli falešní hráči.“
„A jak vypadal a myslíte, že je po smrti?“ optá se dychtivě černovlasý.
„Jo, musí být, protože od té doby se po něm slehla zem, ale taky je možné, že má někde ranč a žije poklidným životem.“
„On?“ zasměje se starší muž, který se začal vyptávat. „To ne! Nevěřím tomu. Je to dobrodruh s nejrychlejší pistoli na Západě.“
„Ne. Earp je rychlejší.“
„Houby ten čarostřelec Kid nebo Billy. Ti jsou rychlejší. A Slyšeli jste o Černém Shanovi?“
Doc s úžasem naslouchá, jak najednou je slavný a že měl zabít jednou ránou tři lidi. Takový nesmysl. Pravda už zabil tři lidi, ale postupně. A Earp vyrostl na dva metry vysokého chlapa. Bože, tak tohle mu bude muset říct.
„A co vy? Setkal jste se s nimi?“
„Jistě. Znám je a viděl jsem je několikrát.“
„A jak vypadají?“
Kecají jak ženské, ale každý hraje břitce jako břitva. „No, Doc vypadá asi jako já, ale je bledý a neustále pokašlává. Má tuberkulózu. A Wyatt je asi tak metr osmdesát. Rozhodně ne dva metry, ale je rychlý jako stín. Slyšel jsem, že jde opět po Clayovi Allisonovi.“
„Toho znám. Viděl jsem ho včera tady. Odjel dnešním ranním vlakem do Tucsonu.“
Zack nevěří vlastním uším. „Osobně jsem rád, že je pryč,“ pronese bodrý muž, který se pořádně vysmrká do velkého kostkovaného kapesníku. „Něco na mě vlezlo, ale nechci být v hotelu.“
„Jistě. A něco říkal?“ optá se Zack.
„Vůbec ne, ale byl dost rozzuřený, protože řval na nějakého chudáka, co potom zmizel jako pára nad hrncem. Je na něj vypsaná tučná odměna. Vsadím se, že zase má něco za lubem.“
„Určitě. Jeho seznam hříchů je delší než našeho pátera!“ zasměje se světlovlasý, načež stáhne nelibostí tvář, protože opět prohrál.
Začíná být z toho nepříčetný. Všichni tak nějak prohrávají, ale i vyhrávají, ale jenom on prohrává. Většinou je to s ním. Nelíbí se mi to, usoudí Zack. Takoví lidé nemají co dělat u karet, ale takových je nejvíc. Nakonec buď odejde, což je nejlepší, nebo vybuchne. Otočí se k baru. Udiveně sleduje, že si ho ten chlapec a muž prohlížejí. Zvedne se. Ostatní se po něm udiveně podívají.
„Obsloužili bychom vás.“
„Chápu, ale ten světlovlasý u mého stolu asi bude dělat problémy.“
„Max, už mě o tom informoval. Je tu skoro den co den, ale když se přestane dařit, odchází.“
„To nikam nechodí?“
Lehké trhnutí ramenem. „Netuším, pane. Potřebujte něco?“
„Jistě, sklenici mléka, mohl byste mi ho obstarat?“ Kochá se jeho výrazem ve tváři.
„Mléko?“
„Jistě. Doktor mi to nařídil.“
„Ano. Hned pro něj Maxe pošlu.“ Potom se usměje. „Takové přání jsme tu ještě neměli, ale zařídíme. Maxi…“
„Ano, šéfe.“ Zmizí jako pára nad hrncem.
„A nedávejte mi to ke stolu. Vypiju si to tady.“ Matt by nejspíš měl radost, pomyslí si a zavrtí hlavou. Nevzpomíná si, že by na někoho tolik vzpomínal. Dostal se mi pod kůži, přizná.
„Jistě, pane.“ Zack se vrátí ke stolu. Už si nepovídají, ale jenom hrají a peníze se stěhují sem a tam. Největší hromádka začíná být před Zackem. Všichni už pochopili, že mají před sebou mistra. Nikomu to nevadí, ale světlovlasý zuří.
„Myslím, že rozpustíme naši malou společnost.“
„Budeme dál hrát!“ vyjede světlovlasý muž.
„Bohužel, musím jet dál. Vy taky?“ obrátí se na Zacka starší muž.
„Jistě. Už mě čekají. Byla to příjemná partie.“
Oba dva muži po jeho boku se rozesmějí. „Nedivím se, když jste skoro všechno shrábl. Pánové, odejdeme, jako džentlmeni, ne?“ navrhne starší muž. Světlovlasý se uklidní. Zack si dojde pro mléko.
„Mléko? Jste snad nemocný?“ ozve se za ním.
„Jen rozmar,“ řekne chladně Zack. „Ten světlovlasý je nebezpečný. Dávejte si pozor,“ poradí mu.
Starší muž se pousměje. „Vy jste nebezpečný, pane, ale vy jste si toho nejvíc odnesl. Sbohem. Možná se uvidíme ve vlaku.“
Zack vyjde z kasina. Venku už nějakou hodinu svítí slunce. Zamžourá a vyfoukne dým.
„Tak konečně. Jdeme. Dozvěděl ses něco?“
„Jo Clay včera ráno jel do Tucsonu.“
„Poslal jsem šerifovi telegram, tak snad bude vědět, co dělat a máme jméno. Dobrá zpráva. Co se tam děje? Hej!“ zavolá na průvodčího. Ten se zastaví, potom k nim jde.
„Můžete jít nazpět do hotelu.“
„Jak to? Vlak nejede?“
„Jo. Nikdo z města nesmí. Kdo odjede, bude považován za Rozparovače.“
„Ale nám… Jdu za šerifem.“ Otočí se a jde za ním. Nemusí jít ani do půlky, když ho uvidí s nějakým mužem v klobouku. Zack ihned pozná svého protivníka, který nejméně mluvil. Kdo to asi je? Takže byl tam taky na výzvědách? Rozhodně by nepřišel na to, že patří k šerifovi.
„Maršále Earpe, to je Ervin Raymond z Denveru. Přímo od Pinkertovců, kteří se rozhodli toho ujmout.“
„To je pro vás dobrá zpráva, ale co to znamená, že nemůžeme odejít? Stíháme nebezpečného zločince.“
„Nechci zlehčovat význam pana Allisona, ale muž, který vraždí bezbranné ženy, má přednost,“ řekne chladně. „K tomu mám od guvernéra pravomoc udělat, co bude potřeba, abychom toho vraha chytili.“ Sklouzne pohledem k Zackovi. Ten se tváří neutrálně.
„Tak já půjdu si zahrát. Sbohem.“
„Kdo je to?“ optá se šerif.
Wyatt už chce prozradit jeho totožnost, ale potom si řekne, že Docovi by to nebylo asi milé. „Netuším. Nejspíš někdo, kdo měl stejný nápad se optat, proč nejede vlak. Potkal jsem ho na nádraží.“
„Doufám, že se na vás můžeme spolehnout.“
Wyatt v duchu zakleje. Už vidí, jak je Clay na cestě do New Yorku a on tu dřepí. Dostal se do pořádné šlamastyky. „Jistě. Co potřebujete.“ V duchu si povzdechne, ale dobře ví, že ten Raymond má pravdu. Důležitější je chytit toho vraha.
„Pomoc! Pomoc! Vražda!“ ozve se. Wyatt se šerifem a Raymondem se na sebe podívají a rozeběhnou se. Doběhnou k jednomu domku, kde už se srotil dav. Raymond vytasí zbraň a vystřelí, čímž zchladí hlavy. „Ticho! Jmenuji se Ervin Raymond, jsem z Pinkertonové agentury a vyslal mě sem sám guvernér. Nikdo z města neodejde. Kdo odejde, je považován za vraha. Udělejte místo!“
Vytvoří se ulička. Wyatt s nimi projde dovnitř. Málem, že si nezacpe nos. Už viděl ledacos, ale tohle… hrůza.
„Žila sama. Manžel ji loni zemřel,“ informuje je šerif.
„Nejste sami, ale zjistili jsme to až pozdě. Tyhle vraždy se objevily už v jiných městečkách. Zatraceně, je to nějaký sériový vrah nebo co. Podle materiálů co jsem obdržel, tak to vypadá úplně stejně.“
„Nikdy jsem o tom neslyšel.“
„Protože se tím vždy zabývali lokálně. Je to vždy starší žena, častokrát znásilněná. Potom ji rozpárá břicho. Podle některých, ale není to ověřeno, vždy něco z domu zmizí.“
„Jak tohle víte?“
„V dvou případech zmizel snubní a zásnubní prsten a jednou řetízek s křížkem. Předpokládáme, že ho sebral vrah. Netušíme, podle čeho si je vybírá. Tady asi toho moc nezjistíme. Uzavřeme město. Vrah tu ještě je.“
„Co stopař?“
„Pochybuji, ale můžeme to zkusit. Jestli tu nějaký je, pak ho k tomu pusťte, ale přes ten dav, pochybuji, že někoho najde.“
„Jistě.“ Vyjdou ven. Rozhlédnou se po davu.
Zack se zatím s koněm loudá k hotelu. Co má jako dělat? Zatraceně, zase tu uvízli a zase se oddálí chycení Claye, což znamená, že zase nepojede na ranč. Uvědomuje si, že jeho nálada je pod psa, ale naschvál ji ještě prohlubuje. Kéž by ho dostali v té zaplivané špeluňce. Ustájí koně a jde se dát oholit, když zahlédne svého protivníka z večerní partie, jak drží Maxe z kasina pod krkem. Zatmí se mu před očima. Nesnáší násilí páchané na dětech a na ženách.
„Pusť ho!“ řekne s hraným klidem, ale uvnitř zuří.
„To jsi ty!“
„Jo, to jsem já! Řekl jsem, pusť ho a omluv se mu.“
„Cože?“ muž se rozesměje. „Tomu frackovi? Děláš si legraci?“
„Nedělám a říkám, omluv se, nebo…“ poklepe na zbraň. Uvědomí si jedno. Je mu dobře. Jako by chránil Matta.
„Ty se chceš bít?“
„Klidně. Čekám na omluvu.“ Poodstoupí. Vidí na svém protivníkovi, že je rozjařený, vzrušený, ale proč, když odcházel jak zbitý pes na pokraji zuřivosti.
„Zavolejte šerifa!“ někdo křikne. Max se klidí a dívá se na něj. Rukou si hladí krk, kde ho ten muž chytil.
„Nevolejte!“ zvolá někdo v okně domu.
Zack se usměje. „Tak co? Ta omluva nevinnému klukovi,“ moc dobře ví, že to není ten důvod, proč se taky bije. „Jsi zbabělec, co si vylívá zlost za prohranou partii na klukovi.“
Dav najednou ztichne. Až dosud šlo se z toho dostat, ale nazvat někoho zbabělcem, to je velká urážka. Žádný správný muž si ji nenechá líbit. Musí tu pohanu smýt.
V dálce občas zaštěká pes, ale na místě je ticho. I světlovlasý muž ztichne. Postaví se. Zack dobře ví, co přijde. Opatrně odhrne sako na straně zbraně, až se ukáže pažba se slonovinovým plátkem. Hodnotí svého protivníka. Je rozjařený, ale rozzuřený. Jak moc dobrý je, ale celé tělo se mu připravuje k jednomu jedinému momentu a to vytáhnutí zbraně rychleji než protivník.
„Ježíš, nevydržím to!“
„Tak začněte!“ ale hlas je ihned umlčen.
Prásk! Prásk!
„Táhnul! Táhnul! Je mrtev?“ Zack lhostejně zasune zbraň. Potom se obrátí k Maxovi. „Promiň, chlapče, že se ti neomluvil, ale snad přijmeš mou omluvu.“
„Vy jste…“
Zack se otočí a v duchu nevybíravě zakleje. Jde sem zákon s Wyattem. Měl by utéct, ale jak?
„Co se tu stalo?“
„To byla sebeobrana,“ zamumlá Zack.
„To je fakt!“ přidá se jiný a ostatní přikyvuji. Je jim fajn, že se někdo zastal obyvatele jejích městečka a to se pak drží při sobě, i když je to cizinec.
„Táhl jako druhý. Napadl tady Maxe. Že jo, Maxi! Koukněte, ještě má na krku otisky prstů,“ zahučí holič.
„Zajímavé,“ zabručí Raymond, který si k němu klekne, aby zjistil totožnost. „Tak by mě zajímalo, k čemu má jako tohle.“ Zvedne se s velkým nožem, jaký používají lovci bizonů. „Zná ho někdo?“
„Bydlí v hotelu. Přijel asi před měsícem a hodně času tráví v kasinu,“ řekne Max. „Děkuji vám, pane. Myslel jsem, že zemřu.“
„V pohodě. To by mě zajímalo, kdo to byl.“ No jo, to máš za Matta, tedy Maxe. Příště si nebudeš na menší vyskakovat. Cítí, že zuřivost z něj trochu spadla, ale větší radost by mu udělalo, kdyby chytil Claye.
„Ustupte! Ustupte!“ volá muž s vozem, v kterém je zapřažený černý kůň.
„To je hrobník,“ prohodí Max. Zack ustoupí, ale potom si řekne, že není na co se dívat a jde pryč. Wyatt je s šerifem a Raymondem.
Nejspíš si zajde na partičku karet, pomyslí si Zack vesele. Rozhodně nevyjede z města. Nechce, aby ho považovali za vraha.
„Jdu si zahrát. Hej, nedal byste si partičku?“ optá se staršího muže. Ten si ho prohlédne.
„Pokud mi, mladíku, necháte kalhoty, potom rád.“ Oba se vydají ke kasinu.
„Tak by mě zajímalo, kdy vyjede vlak. Hej, Maxi, informuj nás, až vlak pojede. Hodláme dnes kasino rozmetat.“
„Rozkaz, pane!“ odpeláší pryč, zatímco Zack v doprovodu svého nového známého vejde dovnitř.
