Shounen - ai povídky

Vysvobození

Co teď? Zuřivě myslí Zack a rázuje po malém srubu. Počkat, nemusí to být zrovna to co si on a Kathy myslí. Nejjednodušší bude, když otevře dveře a zjistí to. Jenže, co když za dveřmi číhá to, co si on myslí a kojot podle zvuků a chování Kathy to nebude?

Přejde k Simplymu a zatřese jim. Nic. Co teď? Nejdřív zjistí stav a potom uvidí. Přejde ke dveřím srubu a nadechne se. Raději ignoruje Kathyino vrčení a bušení srdce. Pootevře a vystrčí hlavu.

Zvuky, které se derou zvenku, zesílí a on zabouchne dveře a zastrčí na petlici.

„Kathy je tam přesně to, co si myslíme. Je to medvěd a my jsme neozbrojení.“

„Haf!“

„Jo. I kdybych použil broky, pak jen mu polechtám jeho ego a on bude ještě víc rozzuřený. Co myslíš, že bychom mohli udělat?“

„Haf?“

„Myslel jsem si to.“ Utéci? Okny by to šlo. Jsou malé a snad by se jimi protáhl. Problémem je, že Simply nikoliv. A umí si medvěd otevřít srub? Hloupost. Co mně napadají za podivné myšlenky? Za chvilku budu tvrdit, že umí jezdit na koních a střílet. Jenže takový probuzený medvěd ze zimního spánku to je jako… Matt, kterému se zraní koně. Rozzuřený medvěd je legendární. Raději sto ženských, ne to přehání, ale deset asi jo, než jednoho rozzuřeného medvěda.

Fajn, protáhnu se okénkem a co dál? Pokus o útěk? No víc nemůže udělat, ale co když se za ním pustí? Vyšplhat na strom? Je to sice reálné, ale otázka jak dlouho se v té zimě udrží a jak dlouho vydrží medvěd pod tím stromem čekat.

Možná by odešel. A nechat si utéci zákusek v podobě jich dvou? To určitě. Kruci má to. Sedne si ke stolu a vytáhne karty. Počká tu na záchranu a bude doufat, že přijde dřív, než se z nich stanou sušené tresky nebo svačina v medvědově břiše. Nemá rád ani jedno ani druhé.

Spokojeně vykládá si pasiáns, když se zarazí a zbledne. „Doprdele!“ zašeptá a odloží karty. Na tohle zapomněl. Možná kdyby byl sám… Jde ke dveřím a vyhlédne ven. Oh bože. On se tam pěkně vyhřívá! Zavře dveře. Nevšimne si, jak medvěd otočí mohutnou hlavu směrem ke dveřím a malýma očkama zamžourá na podivný hluk. Zvedne se a kolébavým krokem dojde ke dveřím.

„Grhh rhhh!“ zařve, postaví se na zadní a stojí. Potom klesne a zvedne hlavu.

Zack sebou trhne, když zaslechne zařvání a sleduje dveře. Pokouší se je otevřít? Bože ty rány. Má pocit, že konečně ví, co je to vězení. Pravda už v některých byl, ale v žádném delší dobu nepobyl.

Medvěd se zatím pokouší dosáhnout na krocana. Venku jazyk a mává tlapami ve vzduchu, aby na něj dosáhl.

Možná teď bude moje šance. Přeběhne k oknu a protáhne se jim. Rychle skočí do křoví, rozepne kalhoty a se slastným výrazem v tváři stojí u stromu. V tu chvílí je mu jedno, jestli ho zahlédne medvěd. Zapne si kalhoty a uvědomí si, kde je. Zbledne, otočí se ke srubu a potom se tichounce sněhem se snaží dostat ke dveřím. V okamžiku, kdy zahlédne tlapu, pochopí, že to byla ta největší hloupost, kterou ve svém životě provedl. Otočí se a je mu jedno, že by ho mohl slyšet.

Medvěd si na chvilku přestane všímat krocana a vyrazí za podivnými zvuky. Zack se rozhlédne po stromech. Půl života za jakýkoliv listnatý strom. Obrátí se, skočí do okna a snaží se oknem vecpat do srubu v co nejrychlejším čase. Včas, když doslova má pocit, že vnímá na kalhotách drápy.

Překulí se a ignoruje štěkající Kathy. Pohlédne na Simplyho. Ten musí být mrtvý, jinak to není možné. Zahlédne v okně packu. Vytáhne poleno z ohně a přistoupí k oknu. Praští ho jim přes pazoury. Zařvaní s bolestivým zakňučením.

Medvěd stáhne se od toho podivného místa a líže si tlapu a potom si vzpomene na lahůdku a rozběhne se ke dveřím chladíc si packu ve sněhu.

Zack s jednou nohou venku, ihned zavře dveře a utře si pot z čela. Kdo kdy tvrdil, že medvěd je pomalý? Tenhle je zatraceně hbitý. Proč nechrápe jako slušně vychovaný medvěd v nějakém brlohu? No nic, může zasednout zpět ke kartám.

Usedne, ale po chvilce je odloží. Nedá mu to. Přece nějaký pitomý medvěd nevyhraje nad Docem Holliady. Jenže co dělat? Podívá se na Kathy, která po jeho pohledu zaleze zpět na místo a podezřívavě ho pozoruje.

„Hádám, že tě nepřemluvím.“ Podepře si bradu a zírá na ulovenou kožešinu. Čert to vem. Mít pořádnou pušku, jednoduše by ho zastřelil a bylo by to. Proč si nevzal ještě jinou pušku? Jenže myslel si: Odpoledne nanejvýš k večeru jsi doma.

Zvedne se a přejde ke dveřím. Jen nakoukne. Pootevře dveře a zavře je. Ty hrozné zvuky… jsou strašné.

Nedá se nic dělat. Bude muset čekat.

Matt na rančí se zatím naobědvá společně s Mary, Dakotou a Šedým vlkem.

„Měli by už tu být, že Matte.“

„Není vhodná doba na lov.“

„A to jsi jim to nemohl říct, Šedý vlku?“

„Mary, klid, on jim to řekl.“

„Ano. Ale Simply se Zackem mně neposlouchali.“

„To je jedno. Matte, běž se za nimi podívat. Co když se jim něco stalo?“

„Mary, oba dva jsou lovci a Simply se vyzná v lesích. Nic se nemůže stát a počasí je v pořádku, a kdyby ne, jsou tady sruby a nezabloudí na lovu krocanů. Věř mi.“

Mary se zatváří pochybovačně. „Když myslíš, Matte, ale stejně bych byla klidnější, kdyby byli tady. Co když je napadne medvěd.“

„Posledního přece skolil tady Šedý vlk. Měli jsme maso na strašně dlouho a ty tlapy byly vynikající, Šedý vlku. Dodnes si vzpomínám, jak jsme je nechali uležet, až se skoro hejbali. Byli božské.“

Šedý vlk přikývne hlavou. „Byly opravdu výborné. To tu ještě nebyl Dakota a Mary je výborně připravila. Od té doby jsem medvěda kolem ranče nezahlédl. Pár vlků jistě, ale je den.“ Dodá, když vidí, že Mary se chystá jim lát.

„OK. Ale jestli se jim něco stane, nemáte týden večeři.“

„Mary, přiznej si, že máš starost o krocana.“

„To taky. Vánoce bez krocana - ani nechci slavit. Chce někdo přidat?“

„Já, děkuji.“ Matt zaboří lžící do brambor a vezme si ještě kus steaku. Dívá se ven, kde po vichřici, co zuřila v noci, není ani památka. „Jsem rád, že Tornado je v pořádku.“

„Já taky.“

„Půjdu domu, otče.“

„Jistě. Matte, myslíš, že bych si mohl něco vybrat k četbě.“

„Nemusíš se ptát. Jen si neber tu knihu, co je na stolku.“

„Chci si vzít toho Angličana, co vypadá strašně divně na obálce.“

„Myslíš Sheakspeara?“

„Přesně tak. Udělám si trochu volné dopoledne. Děkuji a Mary určitě budou v pořádku.“

Matt dojí a rozhodne se zajít podívat na koně. Možná by mohl je vyhnat do ohrady, ať se vydovádějí ve sněhu. Už se těší na hříbata a jejích psí kusy v prvním sněhu. Ty jejích velké oči, které budou sledovat vločky…

Vyjde ven a jde do stodoly. Tiše hvízdne a Červeného plamene vezme za uzdečku a vede ho s ostatními, kromě Tornada, do corralu. Zavře za nimi a opře se o vrata. Někteří se dotknout sněhu, ale moc se jim nelíbí. „Na večer jdete nazpátek!“

„Půjčil jsem si Othella!“ řekne, když si přečte nápis.

„Končí to špatně.“

„Život ne vždy končí šťastně.“

Mattovi se to zdá jako varování a ty černé oči hledící do dálky. Někdy v něm vyvolávají neklid. „Nechceš vzít něco pro Dakotu?“

„Ne. Má jinou práci.“

„Jistě.“ Oba stojí a pozorují koně. Bílá Lucy se začne válet ve sněhu. „Vypadá legračně.“ Když pozorují kopyta ve vzduchu. Vstane a otřese se. Oba se usmějí nad jejími hříběcími manýry.

„Možná Matte, bys ses mohl po nich podívat.“

Matt se otočí k němu. „Proč to říkáš?“

„V létě jsem viděl stopy medvěda. Zřejmě sem zabloudil ze severu nebo nevím. Možná se odstěhoval za tu dobu nebo spí, ale…“

„Pochybuješ.“

Šedý vlk pokrčí rameny. „Divné tušení. No nic půjdu.“

„Podívám se po nich. Stejně nemám, co na práci. Zajdu k severnímu srubu a potom k západnímu. Do večeře budu nazpět. Jen to tam obhlédnu a Šedý vlku, mohl bys pro mě něco udělat,“

„Jistě.“

„Víš, pro změnu já mám divné tušení. Mohl bys přinést krocany?“

„Ty je nechceš lovit?“

„Dnes nestihnu a pozítří jsou svátky. Mary potřebuje je dnes nebo zítra ráno.“

„Dobře. Hodně štěstí.“ Matt se za ním dívá, povzdechne si a jde. Nesnáší tušení a obzvláště ty podivné tušení Šedého vlka. Možná kdyby nebyly katastrofického rázu, lépe by se snášely.

Opustí koně a vejde do domu. Sundá boty a jde do svého pokoje. Vytáhne sněžnice, klobouk, tlusté rukavice a dojde do komory pro revolverovou pušku Colt. Do kapsy nabere náboje a vyrazí.

„Jdeš někam?“

Matt se narovná a upraví si na zádech pušku. „Ano. Rozhodl jsem se podívat na severní pastvinu. Vzpomněl jsem si, že jsem tam viděl stopy vlků, a když o nich začal mluvit Šedý vlk, víš, jak ty jeho předpovědí jsou strašné.“

Mary se pokřižuje. „Jistě, ale těm dvěma se nic nestane.“

„Myslel jsem na koně. Pokud není dost zvěře a vlci by byli hladoví… Vzpomínáš si na šedesátý pátý?“

„Vlci vyli pod okny. Nemělo cenu je ani střílet, tak byli vychrtlí.“

„Přesně. Dostali tehdy pár koní a sousedi utrpěli ztráty na dobytku. Do večera jsem nazpět.“ Vyjde ven, nasadí sněžnice a rozeběhne se. Po chvilce zvolní, ale jde svižnou chůzí. Na zádech ho tíží puška.

„Proč se ještě nevzbudil?“ přejde k Simplymu a začne jim lomcovat. Potom mu dojde, když zaslechne zafunění. On spí. No počkej, já tě probudím. Už chce sebrat poleno, když mu dojde, že to není nejrozumnější nápad. Kdyby ho klepl víc, nemusel by se vzbudit vůbec.

„Nejlépe na takové věcí funguje voda. Bohužel v srubu žádná není. Whisky vypil a jediná voda, je tu sníh. Jenže ve sněhu je medvěd. Možná, když se natáhne z okna, získá hrst. Stejně nechápe, jak někdo může tak tvrdě spát. I mrtvý je čilejší než Simply.

Matt se mezi tím blíží ke srubu. Bezstarostně se kolem sebe rozhlíží, jestli náhodou neuzří jejích stopy nebo je. Lov na krocana už dávno minul. Určitě šli do srubu, aby mohli zítra ráno vyrazit na další čekání. Z ničeho nic se zarazí a sundá ze zad pušku. Nejtišeji jak to jde, blíží se ke srubu. Ztuhne. Medvěd a zřejmě ve srubu někdo je. Prohlédne si důkladně scénu.

Medvěd zvedne hlavu a usedne. Olizuje si tlapy a na nose má peří. Tlapou si otře čumák a zabručí spokojenosti.

Hádám, že krocan, pomyslí si, když zahlédne povědomé peří. Napadl je snad? Bručíš spokojenosti? Po něčem tak dobrém bych taky bručel.

Medvěd se rozhlédne a spustí se na čtyři. Dotkne se zbytků krocana a spokojeně odchází.

Chvilku počkám a medvěda mám z krku.

Zack se zatím opatrně vysouká z okna, natáhne ruku a nabere sníh. Mám ho! Zajásá. Zaposlouchá se. Zvuky z venku utichly, to je pravda, ale to nic neznamená. Podívá se na zrzavou Kathy. Je tu ještě. Blíží se k Simplymu z hrsti sněhu a natáhne k němu ruku.

„Tak to je za to, že jsem tu na medvěda sám!“ řekne pomstychtivě a dá mu ho za krk.

„Áááá.“ Naprosto ho uspokojí.

„Ty ďáble! Ty bezpáteřná kryso!“ řve Simply a vyskočí. Nohy se sněžnicemi se mu zamotají do sebe a on upadne s tváří na podlaze.

Matt venku se vyděsí tím řevem a vpadne dovnitř.

„Co se děje!?“ Prohlédne situaci, zrudne a zalapá po dechu. „Tedy Zacku… ty nevěrníku!“ zařve. „Jestli něco chceš takového dělat, jsem od toho tady já!“

Simply s holým zadkem zvedne hlavu. „Ahoj. Matte.“

„Ty na mně vůbec nemluv! Proč, proč jsi to udělal. Copak ti nestačím já? Ne. Vidím, že ne.“ Obrátí se na Zacka.

„Hele Matte, tak to není.“

„Já se tu o tebe bojím. Lezu sem sněhem a ty tu provádíš tyhle nemravnosti. Měl by ses stydět.“

„Ale Matte, je to jenom trochu sněhu. Nic strašného neprovedl. Asi jsem usnul.“

„Ty si natáhni kaťata!“ zavrčí Matt. „Netušil jsem, že jsi takový surovec. Stačilo by říct.“

„Matte, klid a kde je medvěd?“

„Odešel.“

„To je dobře.“

„Jasně, dobře,“ sarkasticky odpoví Matt. „Jak pro koho. Příště bys mi to mohl říct rovnou a nedělat takové pitominy. Prý lov. Cha.“ Zvedne hlavu a vyrazí ven ťapajíc sněžnicemi.

„Matte… Co mu přeletělo přes nos?“ Simply se zvedne a natáhne kalhoty. „Bolí to trochu méně.“

„Tomu věřím,“ odpoví zamyšleně Zack. Naprosto neví, jak reagovat. „Simply, Kathy jdeme!“ Kathy už je venku a slídí po okolí. Vyjdou ven a Zack se natáhne pro krocana.

„Do pekla. Já ho zastřelím!“ Simply se slzami se dívá na zbytky krocana. Má pocit, že peří je úplně všude. „Můj… Můj nádherný jedinečný krocan. Moje skvělá večeře je v žaludku starého opelichaného medvěda.“

 „Sakra!“ zakleje Zack. „Večeře nebude nebo jdeš s tímhle lovit? A zas tak starý nebyl.“ Brání medvěda.

Simply se zakření. „Zbláznil ses? Týden budu ležet na břiše, ale té večeře je mi setsakramentsky líto.“  Zack se rozesměje a Matt sevře pěsti nad jeho smíchem. S ním se takhle nesmál. Neví, jak reagovat na to co viděl. Simply s nahatým zadkem a nad ním Zack se dívá. Bože taková hanba, taková…  Proč mu neřekl, že se mu nelíbím, že má rád jiné typy? Jsem nebetyčný osel s mozkem králíka. Vztekle rázuje k ranči a za ním Zack se Simplym.

„Půjdeš ještě na lov, Zacku?“ Otočí se dozadu. Nechce je vidět, ale nemůže ho ignorovat. Nechce je slyšet smát se. Nejraději by je poslal na měsíc.

Počkat možná je to jinak. Přece Simply se dvoří Mary. Hloupost, když je příležitost, popadni ji za pačesy. Vždyť to dobře zná. Povzdechne si.

„Nejdu. Bude se šeřit. Šedý vlk měl pravdu.“

„Šedý vlk má vždy pravdu.“ Kruci začíná nesnášet všechno a všechny. Možná je to díky tomu …

„Matte, vracím se!“

„Cože?“

„Ztratil jsem hodinky. Do večera jsem zpět.“

„Matte, běž se Zackem. Dojdu sám. Chvilku mi to bude trvat.“ Potřebuje odpočinout a cítí, že jestli nemá zadek v krvi, bude to zázrak. Už se těší domu na bylinky Šedého vlka a na vodu, jak do ní usedne.

„Dobře.“ Připojí se k Zackovi a spolu jdou k chatě.

„Musím poděkovat za toho medvěda. Už jsem si dělal starosti, jak ho odstraníme a nocovat se mi tam nechtělo.“

Matt nedopovídá. Jo zrovna. Byl jsi na to celý žhavý, vsadím se.

Zack po něm koukne. Od toho okamžiku, co vlítnul do srubu, je divný. Určitě se něco stalo, ale co? A proč na něho křičel takové nesmysly? „Mám rád ty hodinky. Je to dárek.“

„Aha.“

„Jdu hledat,“ ale všechno se v něm svírá. Vejde dovnitř a rozhlédne se. „Nejsou tu. Možná pod oknem.“ Vyhlédne ven a potom vyjde ven. Pozorně sleduje okolí.

„Tak co?“

„Nic. Musel je ztratit ani nevím kdy. No nic. Nějaké si koupím.“ Usmívá se, ale Matt vidí v nich lítost a smutek. Zahlédne Zackovu ruku, jak se dotkne místa, kde je obvykle má.

Otočí se a odchází směr ranč. Matt se ještě rozhlédne po srubu. Nejraději by ho zapálil, ale otočí se a vydá za Zackem. Dostihnou Simplyho a večerem stanou na verandě domu.

„Matte, Simply, v pořádku? Zacku?“ Mary vyjde ven, když je zaslechne. „Večeře je na stole.“

„Krocana sežral medvěd, Mary. Je mi líto.“

„Medvěd? A ty jsi říkal, že tady žádný nejsou. To nic. Hlavně, že jste v pořádku.“

„Zack k tomu ztratil hodinky.“ A já viděl něco, na co nezapomenu.

„Panenko Maria! To je mi líto Zacku. Pojďte se ohřát.“ Všichni sundají sněžnice a opřou o zeď domu. Vejdou domu, kde je přivítá teplo. Matt si zívne a potom se obrátí na Zacka. „je mi to moc líto.“

„Jen hodinky,“ zamumlá neradostně Zack a usedne na svoje místo. Matt ho znepokojeně pozoruje. Je smutný. Nedává to znát, ale je to vidět.

Večer sedí v knihovně a čte si. V druhém křesle sedí Zack a popijí skleničku s alkoholem. Matt nejdřív hudroval, ale potom mu odměřil koňak a milostivě mu ji podal.

„Nasypal jsem Simplymu broky do zadku a tak jsem mu je ve srubu tahal.“

Matt zvedne hlavu, zamrká a potom mu to dojde. Začne se smát. Úlevou i štěstím. Děkuji Zacku, pomyslí si.

„Není to legrace a nikomu to neříkej. Víš, co to bylo nemít pušku, Simply spí a venku medvěd? Cítil jsem se jak ve vězení.“

Matt se rozesměje ještě víc. „Ne to nevím, ale živě si to dokážu představit.“ Zálibně spočine na Zackovi. Bude jeho. Nějak to musí jít.

Zack pokrčí rameny a upije. Někdy je fakt Matt divnej.