Shounen - ai povídky

Vytoužený sen

 „Jak to myslíš?“

Zack se na ně nečitelně podívá, potom se usměje. „Jak jsem to řekl.“ Dál to nerozvádí. Ohromený Matt se za ním dívá. V mysli mu divoce začnou vířit možnosti. Znamená to, co si myslí? „Jupí!“ Z hlavy si strhne klobouk, který vyhodí do vzduchu. Dnes se konečně dočká svého vytouženého snu.

Zack zaslechne jeho výkřik. Jemně se usměje. Nevzpomíná si, že by někomu, kdy udělal takovou radost. Ale představují si oba to stejné? Napadne ho, ale okamžitě se to vytratí.

Dakota s Šedým vlkem vyjdou ze stáje. Seno je opravdu špatné, ale snadno se odstraní a zbude dost.

„Matte, půjdeme na to seno? Je ho hodně zničeného, ale vydržíme s tím.“

„Perfektně. Jdeme na to.“

„Dobře. Dakota zítra odjíždí.“

Matt se zachmuří. Nasadí si klobouk a zahledí se směrem k Bannyonovu ranči. „Souhlasím. Půjde s tebou i Simply.“

„Proč?“ Do Dakotova hlasu se vloudí dotčenost. „Bude…“

„Nech Matta to vysvětlit!“

Dakota přikývne.

„Bude nosit zprávy, kdyby něco. Naoko bude lovit, ale ve skutečnosti, chci vědět, co se tam děje. Možná jsme trochu netrpělivý.“

Dakota uzná oprávněnost Mattova požadavku, ale i tak je nerad. Ještě dnes se rozloučí s Narcissou. Na jedné straně není rád, na druhé straně si vlastně rozmyslí, co chce.

Bude jen dobře, že odjede, myslí si Šedý vlk. Potřebuje odstup a rozhodnout se. Jestli bude Narcissa chtít odjet…

„Co je s vámi?“ zahlaholí vesele Matt. Chtěl by, aby už skončil den a nastoupila paní Noc. Chce pomalu svléknout Zacka, líbat se, hladit. První milování. Jaké asi bude? Trošku ho trápí, proč se tak náhle rozhodl. Ale nebude se dívat darovanému koni na zuby. Využije toho a nebude muset vůbec použít nápoj Měsíční vášně. Ne, bude lepší, když ho použije.

Šedý vlk se chvilku diví jeho vervě, s jakou se pustil do shnilého sena. Postupně shodí všechno seno dolů.  Odvážejí ho pryč na skládku.

„Hotovo!“

„Jídlo, bando líná! Matte, dojdi pro Narcissu a pro Simplyho. Ten křovák určitě zas někde chrápe!“

„Takhle to říkat o svém nastávajícím,“ zabručí pobaveně Matt.

„Má ho ráda.“

„To já vím. Jdu nebo to jídlo hodí psům. Dnes byla v ráži.“

Dakota s Šedým vlkem vyrazí k domu. Dakota se ohlédne k budově, kde spí Narcissa. Vybaví si její tělo, úsměv i lehce melancholické oči. Ví, že mluvila s Šedým vlkem. Rád by znal její minulost, ale respektuje to. Možná je to lepší. Je před ní budoucnost. Člověk se nemá hrabat v minulosti. On tu svoji má taky za sebou.

Matt zabouchá na Simplyho dveře. Ozve se bručení. Hladový vlk? „Co je!?“

„Oběd!“

„Hned jsem tam!“ Matt udiveně hledí na dveře. Proč nejde? Udělá krok, když se dveře otevřou.

 „Vypadám dobře?“

Matt má co dělat, aby nevybuchl smíchy. Klobouk s kytkou, upnutá zelená vesta, že je vidět břicho. Červený fešáčky šátek a kostkovaná flanelová košile. Jedině co jde, tak jsou to manšestrové kalhoty. Určitě se i myl a učesal vlasy.

„Myslím, že ten klobouk se nechodí.“

„Nelíbí se ti?“

„Je moc hezký,“ odpoví diplomatický Matt. „Ale víc, se mi líbí ten starý klobouk.“

„Myslíš? Chci udělat dojem na Mary. Já - uvažuji, víš, že požádám ji o ruku.“

„To je nádhera. Uděláš to dnes?“

Simply stydlivě, ale rozhodně zavrtí hlavou. „Chci počkat až po svatbě. Já si myslím, že zaslouží si svůj den. Myslíš, že svolí?“

„Určitě. Držím ti palce.“ Simply si oddechne, vrátí se dovnitř a za chvilku vyjde ve starém klobouku. Nejistě se usmívá, ale v očích má rozhodnost. Matt zatouží mít jeho vůli i ráznost. Možná je tvrdohlavý, ale rozhodnost? Je s ním tak dlouho. Najednou se cítí unavený, starý. Potřese hlavou a jde k Narcissiným dveřím. Nestačí zaťukat, když Narcissa i s Jacobem vyjde ze dveří.

„Oběd?“

„Ano. Půjdeme nebo to předhodí psům, jak varovala. Je toho schopna.“

„Dnes byla rozčilená.“

Matt přikývne. To ano. Byla jak tajfun, o kterých četl. Jednou by chtěl něco takového zažít, ale možná stačí jen vidět tornádo.

„O čem přemýšlíš?“

„O všem možném. Začne jaro, Narcisso - poslouchej, chtěl bych ti udělat nabídku,“ navrhne, když mu ta myšlenka bleskne hlavou.

„Ano?“ váhavě se otáže. Mimoděk pohladí Jacoba po vlasech. Co asi ji chce? Před deseti minutami se rozhodla, že odejde. Má pocit, že Dakota pořád váhá, ale šla za ním s  vědomím, že stráví románek, ale bolí ji to. Má podezření, že se doopravdy zamilovala. Vášeň je krásná, ale nezabezpečí ji. Možná kdyby byla sama, ale má Jacoba. Je na ní závislý.

„Mary toho bude mít hodně. Takovou svatbu, jakou chce připravit, chce čas. Spoustu zařizování. My pojedeme s ní, ale potřebuji někoho na ranč, nebo aby Mary pomohl. Ona to nepřizná, ale popravdě nechci mít z ní sušenou tresku na svatbě.“

„Svatba to ano. Pokud chce pozvat celé městečko…“

Matt přikyvuje. Nemluví s ní o tom, ale určitě ano.

Je mu zavázaná a popravdě chtěla by tu zůstat. Na druhou stranu tu bude Dakota. Co má dělat?

„Zaplatím ti za to.“

„Dobře.“ Peníze potřebuje. Už dávno poznala tvrdou realitu, že peníze vládnou světu. Kdo je má, má se dobře. Kdo je nemá, živoří. Dojdou do kuchyně, posadí se na svá místa. Mary už v lepší náladě před ně postaví talíře, z kterých se to kouří. Matt na něj mlsně pohlédne. Brambory omaštěné s cibulkou a kousky slaniny. Ó to neměl dlouho a pořádný kus steaku. Jen doufá, že… Nůž zajede do masa a lehce jim projde. Žádné podešve. Mary se už nezlobí.

„Mary vynikající.“ Ostatní přikyvují.

„Díky.“ Posadí se vedle Simplyho.  Matt se na něj podívá. Nakrucuje se jako panenka. Ale on to přece dělá taky. Bohužel, na rozdíl od Mary ho nechce… Chce! Dnes v noci konečně splní se jeho sen. Dědečku měl jsi pravdu. Trpělivost se vyplácí.

„Mary, nenadávej, dokud ti to nevysvětlím.“

„Matte, já nenadávám, jen jsem občas rozčilená. Tak co mi chceš?“

Ostatní se málem zasmějí, ale vzpomenou na hladovou snídani.

Matt olízne vidličku. Je to dobrota. „Navrhl jsem Narcisse, aby tu zůstala a pomohla ti. Nech mě domluvit. Taková svatba to je hodně zařizování, běhání a kdo se nám postará o ranč? Je to na dobu, co budeš v městečku.“

„No - každé ruce budou dobré,“ zamračí se Mary. Podívá se na Narcissu. Určitě potřebuje peníze a ona jen bude ráda, když bude mít ještě jedny ruce. „Souhlasím.“

„Výborně,“ řekne spokojeně Matt. Zadívá se na Zacka. Chutná mu. To je moc dobře. Dnes potřebuje tolik sil, že…

Zack v tu chvílí vzhlédne. Šedé klidné oči se setkají se vzrušenými zelenými.

Chci, aby už byl večer, ale ten je daleko. Těším se Zacku.

„Matte, kdy vrazí Dakota?“ optá se Simply a přeruší spojení Zacka s Mattem. Matt trochu omámeně přemýšlí, co to Simply říká. Do hlavy mu dojde Dakota.

„Zítra, ale půjdeš s ním.“ Všichni přestanou jíst kromě Šedého vlka a Dakoty.

„Proč?“ nechápe nikdo z nich, ale optá se Mary. „Dakota nestačí?“

„Chci mít nějakého posla, kdyby se něco stalo. Budeš lovit.“

„Na začátku jara?“ skepticky se ozve Simply.

„Ano. Něco je, co můžeš lovit. Vlk! Ano objevil se velký vlk,“ nadšeně si vymýšlí Matt. „Hladový vlk. Zaútočil na ranč,“ bájí dál. Ostatní se usmívají. Tady vlk? Poslední snad byl zabit před pěti lety nebo kdy.

„Dobře, já něco vymyslím. Bojíš se něčeho?“

„Ani ne, ale zarazilo mě, jak ten Filemon říkal, že je tam divná atmosféra.“

„Hm, ale tam vždy byla divná atmosféra.“

„Simply, nehádej se mnou. Prostě půjdeš. Chci mít zprávy nebo chcete mít tady dalšího traviče?“ Rozhlédne se kolem stolu. Všichni sedí zaraženě. Byl jsem moc tvrdý?

„To je v pořádku, ale co když se mu jenom nelíbilo, že od něj nechtěli nakupovat?“

„Mě někoho připomíná,“ řekne najednou Simply. Nemohu si jenom vzpomenout. „Zatraceně! Omlouvám se,“ vzápětí si uvědomí, že kolem něj jsou dámy. „Půjdu, možná má pravdu.“

„Děkuji. Já doufám, že se to vyřeší před svatbou. Na jedné straně se mi nechce věřit, že to byl Bannyovic ranč, na druhou stranu, kdo jiný?“ Mimoděk praští rukou o stůl.

„A dost, Matte! Tohle vyřídíme po jídle. Nechci to házet slepicím.“

„Mary, promiň, ale když si na to vzpomenu, tak bych někoho … přerazil. Je to opravdu výborné, že?“

„Ano.“

Zack chvilku přemýšlí nad tím, kdo jiný by mohl být vrahem, ale jak poznal městečko i drby v něm, vše ukazuje na největší ranč v okolí. Proč to musí být vždy oni. Nejbohatší majitelé. Kolikrát už takhle zasahoval proti bohatým? Ale je pravda, že i chudí… Kde je hranice, kdy člověk začíná být chamtivým a udělá proto vše, aby to získal?

„Co klisny?“

Šedý vlk se pousměje. „Každou chvíli. Brzy se nám narodí pět nádherných hříbat.“

„Šest. Afrodita.“

„Ano. Těším se. Je to velká událost.“

„Později oslavíme. Proto musíme…“

„Matte!“

„Dobře, Mary. Mlčím.“ Rychle to dojí. Podívá se na kuchyňské hodiny. Ještě tak dlouho, ale to uteče.

„Dnes!“ vpadne do řeči Jacob.

Všichni se na něj podívají. Jak to myslí. Co dnes?

„Co dnes bude, Jacobe?“ optá se s úsměvem Matt.

„Dnes. Paní bylo to dobré.“ Ukloní se Mary a vyletí z místnosti jako vítr.

„Narcisso, co ho naučit aby mi říkal Mary?“

„Nevím. Říkala jsem mu to, ale někdy je velmi tvrdohlavý. Promiň mu to.“

„Nech to být. Víš, co zůstaň tu, povím ti vše, co plánuji k svatbě.“ Oči jí zasvítí. Matt pomyslí na ztenčené konto v bance. Mávne nad tím rukou. Od čeho jsou peníze. Nanejvýš nachytá pár koní a prodá je. Nemá to rád, ale když bude nejhůř klidně. Rodinu o peníze nepožádá. Zachmuří se.

„Nechutná ti, Matte?“ I Zack je zvědavý, co mu přeletělo přes nos.

Matt zavrtí hlavou. „Já - jen si vzpomněl na rodinu.“ Všichni čekají, že jim k tomu ještě něco řekne, ale on mlčí. Uvědomí si, že pravdu už jenom znají lidé z Memphisu a Zack. Tak to zůstane. Tamta rodina ho odkopla, vyhodila. Tohle je jeho rodina a koně. Odsune prázdný talíř, zvedne se. Chce už něco říct, ale potom si to rozmyslí. Půjde něco zahrát koním. Je sice ještě zima, ale už ne tak velká.

„Zajímalo by mě, kde má rodinu,“ pronese Simply tiše. Každý má svoje tajemství, ale někdy je možná až příliš zvědavý.

„V Memphisu. Hádka kvůli Mattovi. Něco provedl a musel odejít. Jediný, kdo byl ochoten ho doprovodit, byl Sean a samozřejmě Katherine.“

„Jo skvělí lidé na to, že byli měšťaci. A Sean měl cit pro zbraně. Prej se to naučil jako malej v Irsku. Já se narodil tady v Americe.“

„A Katherine byla dámou. Takovou se hned nevidí a jak ji miloval!“ zavzpomíná Mary.

„Sean byl ušlechtilý a jeho slovu se dalo věřit!“ ukončí tirádu Šedý vlk. Dakota přikývne. Jen díky němu mohli vést normální život a ne na útěku.

„Ale stejně, být vyhnáni rodinou. Nezdá se vám to kruté?“

Mary pokrčí rameny. „Já se sestrou byla prodána za kolik? Ani nevím. Tak proč ne? Má štěstí, že měl takového dědu.“

„Rodina má držet pohromadě,“ zakončí opět Šedý vlk. „Rodina je velmi důležitá.“

„To ano. Já bych chtěla mít ještě jedno dítě. Škoda, že to dopadlo, jak dopadlo, ale Jacob je moc hodný.“

„To ano. Poslouchejte, hraje.“ Všichni napnou uši. Na tvářích se rozhostí úsměv, když zaslechnou známé tóny zamilované písničky.

„Jo tu znám…“

„Psss!“ přeruší ho Mary. Simply zmlkne. Mary nakonec potichounku uklidí nádobí. Nechávají ho hrát. Melodie je slyšet zřetelně, proto nikdo nejde ven a tiše sedí u stolu. Mary před ně postaví talířky s buchtou. Uvědomí si, že co je tu Jacob, častěji peče. Aspoň si vyzkouší pár receptů na svatbu.

Den uběhne, aniž si někdo povšimne jak. Matt celý netrpělivý by byl rád, kdyby už byla temná noc. Před večeři zajde do koupelny, kde si pobrukuje melodii. Prohlíží se v zrcadle. Mohl by se oholit. Pečlivě se umyje, oholí. Spokojeně se posadí k večeři. Mary si ho prohlíží.

„Matte, ty ses navoněl?“

Zack málem vyprskne jídlo. Bože, snad nemyslí… Jo, myslí, dojde mu okamžitě, když zpozoruje, jak usilovně se začne věnovat jídlu. „Ne, omylem se mi vylila lahvička s kolínskou. Bojím se, že v koupelně se nedá dýchat.“

„A dal jsi to vyvětrat?“

„Samozřejmě. Nelíbí se ti ta vůně?“

„Není špatná. Mám radši sladší.“

„Mary, on je muž ne, žena,“ odpoví za něj Narcissa.

Mary chvilku kouká. „To je fakt. Tady máš mléko.“ Před Zackem přistane ten největší hrnek s  mlékem.

„Paní, mohu dostat taky?“

„Ale jistě. Už se nese. Čertovo kvítko dostává zabrat. Nejspíš udělám z toho sýr nebo tvaroh a mohla bych udělat palačinky… Neječ!“ Zarazí Matta. „Je to jeho oblíbené jídlo, že.“

„Máš mě prokouknutou, Mary. Mám. Jsi poklad. Můžeš pozvat na svatbu klidně celý Denver!“

„Na ty hlupáky kašlu. Jen pár lidi. Pomalu dělám seznam. Mám pozvat ty nové sousedy?“

„Pozvi. Můžeš od nich vzít zeleninu. A myslím, že se rádi pobaví a poznají nové sousedy. Líbí se mi.“

Zack smutně pokukuje po Jacobovi. Je to nespravedlivé, že má menší hrnek. Jacob se k němu obrátí, chvilku na něj zírá. „Chceš ještě?“ nabídne bezelstně svůj obsah hrnku.

„Ne, díky! Ještě mám!“ dodá. Pro jistotu nakloní hrnek, aby do něj viděl.

„Dobře. Mám mléko moc rád.“ Napije se, až se mu udělají kočičí fousy. Narcissa cípem zástěry mu pusu utře.

„Mami, dnes!“

„Ano, Jacobe.“ Jacob si ji chvilku prohlíží a potom spokojeně přikývne.

Zacku proč se u toho jídla tak flakáš? Zrovna myslí si Matt, když si uvědomí, že všichni dojedli, jen on má před sebou ještě kus chleba. Rychle ho do sebe nahází. Mary se po něm dívá. Je nějak napjatý.

Rozrušený odejde do svého pokoje. Do kapsy vezme si lahvičku s Měsíčním nápojem. Co kdyby… Pro jistotu. V kuchyni vezme láhev vína, které kdysi dávno koupil dědeček. Zapřemýšlí, kdy se něčeho napil kromě whisky a přitom víno má rád. Dokonce i babička si dávala skleničku. Z knihovny vezme dvě broušené skleničky. Zaťuká na Zackovy dveře. Nohou zavře dveře.

„Zacku, co si dát skleničku?“

Zack zamrká. Neví, co má dělat. Snaží se ho opít vínem? Myslí, že bude povolný?

„Ani nevím, kdy jsem měl víno. Vždy jsme si ho dávali k slavnostním příležitostem. Proč jsi ještě oblečený? Já vím, chceš, abych z tebe všechno krásně pomalu svlékl. Jako když jsem ti vyprávěl.“

Zack se nadechne.

„Tady máš.“ Nabídne mu skleničku. Zack ji přijme, upije z ní trochu a chce začít.

„Přípitek, ne?“ Cítí, že je v euforické náladě jako už dlouho ne.  

„Matte, mám pocit, že jsme si nerozuměli.“

„Proč, vždyť jsi řekl…,“ zarazí ho Zackův vážný výraz. Najednou mu dojde, že je hlupák. Rysy mu ztvrdnou. „Jak jsi to myslel?“

„Jen jsem chtěl vědět, jaké je to, když se ti podívám ráno do tváře. Jestli jsi měl na mysli…“

„Dost.“ Měl jsem ho nechat ho zemřít. Chcípnout jako kojota. Opatrně odloží víno. Děda ho měl velmi rád. Zbylo poslední víno. Chce se mu plakat. Proč zacku? Proč? Nic neřekne. Ani neví, co by řekl. Nic, jen prázdno. Otevře dveře, vyjde. Posadí se na svou postel. Dívá se na strop. Chtěl, myslel si… je Idiot. Dokonalý hlupák. Ztrapnil se. Zaťukání.

Otočí se ke zdi. Bude předstírat spánek.

„Matte? Já, zítra ti to vysvětlím, ano.“

Ticho. Matt nezřetelně zahuhlá, jako by spal.

Zack se uklidní, proto odejde do pokoje. Podívá se na víno. Ani si nevzpomíná, kdy ho naposled pil. Vypije svou skleničku, druhou nechá být. Převleče se a zaleze do postele. Matt vypadl divně, ale zda se, že mu to moc nevadilo, přesto… ale hloupost. Zavře oči.

„Idiot, idiot! Nic jiného nejsi, Matte. Stejně jako před léty, tak i dnes. Prostě vůl. Pitomec, který nepochopí ani tak jednoduchou větu. Vidět tvář po ránu a on si myslel, že si získal jeho srdce. Zackovo je z kamene. Jsem osel. Já…

„DNES!“ vyskočí z postele.