Shounen - ai povídky

Zack X Clay 2

Diana s děsem v očích se podívá na zadní dveře a potom na přední. Nadzdvihne si župan a vyrazí k nim. Nechce být s tím příšerným člověkem. Vůbec neuvažuje, když najednou ztuhne, jak kolem ní proletí střela. Padne na zem.

„Ty vrahu!“ zařve Christina, zazmítá se Clayovi v rukou.

„Zavři hubu!“ zařve v odpověď Clay. Bože, ženské! Jsou dobré akorát k jednomu.

Christina umlkne, ale s nenávistí se po něm dívá.

„Skvěle. Ty tam, zdvihni se a koukej nedělat problémy!“

Diana se choulí na zemi. Nevstane. Nemůže…

Výstřel. „Zacku?“

„Nejsem tam, proto nevím, co se tam děje. Zkusím se tam dostat.“

„Ok. Kde je Matt?“

„Poslal jsem ho na střechu.“

„Jasně a Zacku, nechci vidět mrtvolu. Madam Josefina…“

„Za co mě máš, Hardy? Nevraždím ženy. Moc si dovoluješ.“

 Hardy se usměje. „Běž a dostaň ho.“  Zack vážně přikývne. Dostane toho zmetka, který mu už dlouho pije krev. Škoda, že tu není Wyatt. Klidně dojde k předním dveřím. Je rád, že je tam ten tlustý závěs. Možná díky němu ho dostane. Jen, aby nebyl ještě v pokoji, ale i přesto musí se tam dostat a zjistit, co chce dělat. Tiše dveře otevře a vplíží se dovnitř. Zaslechne vzlykot. Žena. Takže jedna z dívek.

„Parchante!“

„Hezké, kočičko, ale na mě to nepůsobí. Řekni ji, ať se zvedne, nebo to bude její konec!“

Zack nechápavě naslouchá rozhovoru. Co se tu děje?

„Diano, vstaň je to blázen… auuu!“ zakřičí a do očí ji vytrysknou slzy.

„Nejsem blázen!“ zavrčí Clay.

Zack stiskne revolver v ruce. Kde asi je? Jemným pohybem odsouvá těžký závěs. Klidně a pomalu. Podívá se. Vidí jen kus růžového prádla. Tiše jako indián se přesune na druhou stranu. Velmi opatrně odsouvá závěs. Vidí Claye a vysokou černovlásku. Drží ji v náručí s revolverem přitisknutým k jejímu tělu. Jediný špatný pohyb a je mrtvá. Rozhodně to nechce. Vzpomene si na její tanec na stole. Byla opravdu žádoucí.

„Christino, já nemohu. Já…“

„Diano, zlatíčko, vstaň. Vše dobře dopadne.“

„Opravdu?“

Christina sebou trhne. „Jistěže.“ Dá do hlasu co nejvíce jistoty. „Pomalu vstaň a dojdi k zadním dveřím. Potom tu zůstaneš. Nic se ti nestane.“

Diana přikývne. Bojí se. Strašně se bojí.  Pomalu vstane. Zack uvažuje, zda by mohl z tohohle úhlu zasáhnout Claye. Zavrtí hlavou. Neriskne si to. Bude mít ještě dost sil zmáčknout kohoutek a zabít tu černovlasou. Spustí závěs a tichounce vyjde ven. Takže jde dozadu. Proč mu na tom něco nehraje? Jsou tam připravené koně, ale…

„Jdou dozadu,“ zašeptá. Většina natahuje uši, aby ho zaslechla. Nervózně občas kouknou na dům, ale ten mlčí.

Hardy okamžitě mávne rukou. Většina mužů se začne přesouvat k zadnímu vchodu. Zack přemýšlivě pozoruje dům. Co udělá? Je velmi nevyzpytatelný. Co by udělal on? Opravdu by šel dozadu? Dům má jen dva východy. Zadní a přední. Jak by?

„Madam Josefino.“

„Zmiz, ty kryso. Proč jsem tě k sobě přijímala? Máš do domu zákaz vstupu!“ syčí. I přes Hardyho důrazné upozornění o odchodu, zůstala. Děvčata odešly.

Zack ji ignoruje. „Kolik má dům vchodu?“

„Dva, přece. Kolik by jich měl mít? Sto?“ ujedou ji trochu nervy.

„Klid. Jen se ptám. Takže dva. Nelíbí se mi to.“

„Jestli se jim něco stane…“ Chytí ho za rukáv košile. Zack se ji vymaní. Zadívá se na blízké okolí. Kde je asi Matt? Povede se to? „Jdu dovnitř.“

„Chcípní!“ zavrčí Josefína a přitáhne si úžeji velký háčkovaný šátek přes ramena. Je zima. Napětí kolem domu houstne. Nikdo neví, co se uvnitř děje. Clay je pořád uvnitř a není slyšet ani hlásku. Někdo prudce kýchne a zvuk se rozlehne jako výstřel. Všichni sebou trhnou.

„Dělej, ženská!“

„Diano, no tak.“ Christina už má Diany taky plné zuby. Nikdy ji moc neměla ráda, ale byla na stejné lodi.

„Jo…Jo?“ zadrkotá a velkým obloukem se jim vyhne. Clay vycení zuby. Jo, to je přesně ono. To potřebuje.

„Jdi dozadu, otevři dveře a vyjdi. Vem si kabát, ať nenastydneš. Drž hubu!“ pošeptá Christině a zmáčkne jí ruku, až zasykne. Ta přivře oči, protože ji dojde, co chce udělat.

„Prosím, ne,“ zaprosí tichounce.

„Dělej nebo…“ Místnosti zazní výstřel. Diana zaječí. Clay se usměje. Ten strach těch dvou, to je opravdu afrodiziakům. Příště to zkusí.

Venku se zvědavě zadívají na dům. Co se tam děje? Všem víří hlavou. Zack se pohne k domu, ale nakonec opatrně jde zahradou k oknům. Zatažené. Zakleje. Jedno jediné okno a potom zbledne, co když…

„Otevírají se.“

„Hej, vypadněte!“ Je slyšet ode dveří. „Nebo se jí něco stane!“ Líbí se mu, jak je může komandovat.

„Chlapi, padejte!“ Hardy zakřičí. „Hej Clayi, máš tu koně. Jak jsme slíbili. Propusť je!“

„Jóó? Ani náhodou. Přiveď je blíž. Kdokoliv. Dělejte nebo ji odprásknu. Nábojů mám dost!“ zachechtá se.

„Pomozte! Dělejte, co říká,“ zakřičí Christina nervózně. Ten chlap je blázen.

„Hodná kočička,“ zašeptá Dianě Clay. Christina má chuť mu jednu vrazit. Podívá se, když ji zatlačí ode dveří. „Až tu budou koně. Půjdeš k nim, je to jasné?“ říká k Dianě.

„A… Ano.“ Omámeně vykročí k svobodě. Neuvědomuje si, jak vypadá. Clay ji pozoruje.

„Vrahu.“

„Zmlkni.“ Otočí ji a vede ji dovnitř. Christina nechápavě pozoruje, jak mine hlavní vchod. Kam chce jít? Raději se neptá. Clay ji pokyne k jednomu oknu a Christina ho otevře. Do polonahého těla se zakousne studený náraz vzduchu. Otřese ji to a zároveň probere.

„Lez!“

„Ale…“

„Zmlkni!“ do těla se jí přitlačí hlaveň zbraně. „Nebo chceš být mrtvá?“

Christina zavrtí hlavou. Nikoho nevidí. Zavrtí hlavou. Zbláznil se nebo co? Vždyť koně… leze oknem. Clay ji pozoruje. Vypadá dobře, i když je moc odrzlá. Zbaví se jí, jak jen to půjde.

„Jde!“ někdo vykřikne. Hardy udiveně pozoruje postavu v tmavém oblečení. Je nějak divná. To přece nemůže být…

„Je sám!“ uslyší výkřik.

„Ne!“ zařve zplna plic. Zack se obrátí za hlasem, když nějaká puška vystřelí. Dotyčného prokleje. Postava se zakymácí a zhroutí. Christina v okně vyjekne a otočí se, ale Clay ji strčí do zahrady. Christina s výkřikem spadne.

„Dělej!“ Clay ji vytáhne na nohy a utíká směrem pryč od domu.

Zack se hne k výstřelu.

„Bože!“

„Diana!“

„Ne!“

Otočí se od toho mumraje pryč a vběhne do zahrady. Všechno je v pekle. Zpozoruje dvě postavy, které běží od domů.

„Clayi!“

Ten se neotočí, ale Christina ano. Zack, zavíří ji hlavou. Snaží se vytrhnout mu z rukou, ale Clay ji drží pevně. Uvidí dva koně.

„Naskoč nebo tě odprásknu.“

„Vrahu!“

Prásk.

Zack pečlivě zamíří, ale ví, že na tuto vzdálenost nemá šanci, ale snad ho to zdrží. Potřebuje koně a hned. Rozeběhne se k čekajícímu Applemu.

Clay zaslechne výstřel, ale ví, že je daleko a Doc nebude mít u sebe pušku. „JO a co má být. Lez!“ raději popadne za boky a doslova ji přehodí přes koně. Sám se vyšvihne na druhého. Vezme uzdu druhého koně. Muži, který držel koně, nepoděkuje a pobídne je ostruhami. Muž v beztvaré hučce okamžitě zmizí v temných uličkách. Oddechne si. Netuší, jak se domluvil s Charleem, ale je rád, že je pryč. Po chvilce zastaví a vklouzne do hospody. Charleemu kývne. Ví, že jeho dluh je smazán. Poručí si whisky.

Christina se zoufale snaží udržet na koni. Clay opojený svobodou drží uzdu druhého koně a pobízí je k většímu výkonu. Dobří koně, usoudí. Běží jako by měli křídla. Potěšeně se pochechtává, jak opět napálil Doca. Prostě je nejlepší, o tom není pochyb. Otočí se na svou zajatkyni. Vida už sedí v koni a drží se. Pochvalně si mlaskně. Možná přece jenom ji nepustí tak brzy, jak si plánoval. Mohl by si s ní napřed důkladně užít.

Matt na střeše jedné budovy čeká s připravenou puškou. Neví, zda si dobře vybral místo, ale kdyby on z Popleru utíkal, potom jedině tudy. Na sever do lesů. Tam by se ukryl. Na jih je příliš mnoho rančů a městeček. Jenže Clay nezná okolí, ale co když mu někdo poradil? Samé kdyby. Ostatní střechy v jiných uličkách jsou obsazeny. Zachmuří se, když si vzpomene na Zacka. Byl chladný jako blizard, který je zastihl. Proč?

Zadívá se směrem k budově. Udiveně pozoruje muže a dva koně. Je daleko, aby ho poznal. Kdo to je a dva koně k tomu? Bože, že by někdo další? Ale kdo? Zastavuje se. Obchází koně. Kontroluje je, jako by chtěl jet dlouhou cestu. Jeden kůň má vak. Jak dát vědět Zackovi?

Ne, bude to vědět. Určitě lest prohlédne. Klidně se uvelebí na střeše. Pomůže Zackovi. Při jeho jméně se opět zachmuří. Co by měl udělat? Proč byl vlastně tak rozezlen? Jen chtěl okusit to, co si myslel, že už nezkusí a pravdou je, že si už nepřipadá tak nezkušeně. Cítí, že je jiný. Jo dědečku, konečně vím. Co bys asi na tu situaci řekl? Nejspíš by se bavil.

Je špatný, že to viděl, ale proč byl uprostřed noci v jeho pokoji? Možná chtěl… Hloupost. Najednou se rozhodne, že by chtěl s ním spát. Tomu uvěří, až kráva se stane fialovou. To je nemožné. Nejspíš mu chtěl jenom něco říct, ale ten pohled, když ho uviděl. Byl… Jaký? Zklamaný? Zraněný? Hloupost. Spíš naštvaný.

Pohyb?

Ustálí pušku a přitiskne se k ní. Za tmy není snadné mířit, pomyslí si nevrle. Zack, ten mizera, proč najednou? Proč?

Muž, žena. Bože, Clay! Tak přece jen se dostal ven. Mimoděk pocítí obdiv. Z dálky zaslechne slabý výstřel. Potom další, už zřetelnější. Někdo ho honí. Je blázen? Utiší srdce, vyžene všechny myšlenky na Zacka, na postel, na Irvinga, na Claye.

„Matte, když lovíš zvěř, musíš být klidný jako hladina na jezeře. Hlavně uvnitř. Rána musí být přesná. Jediná, aby netrpělo,“ říká mu dědeček při lovu.

Nasedají. Zvěř. Zastřelí ho. Zamíří na vedoucího koně. To bude on. Uvědomí si lehký vítr ve tváři, příliš jasné zvuky.

Zamíří a vystřelí.

Clay v tu samou chvílí přitáhne si k sobě Christinina koně. Otočí se k ní a chce zjistit jak na tom je, když zaslechne výstřel, trhnutí a jen vidí, jak Christina bezmocně letí přes hlavu koně. Ruka automaticky pustí uzdu koně. Zakleje, rozhlédne se a pobídne koně k většímu trysku. Splyne se šíji koně. Zachmuřeně přemýšlí, kdo to byl. Matt se zvedne. Pušku volně drží v ruce. Zachmuřeně se dívá na mizícího koně. Utekl mu. Potom se podívá na druhého koně. Žena. Rychle sleze z domů. Už jsou tam další obyvatelé.

„Je v pořádku?“

„Je.“ Ujistí ji jedna z žen v modrých šatech.

„To jsem rád.“

„Uhněte!“ Otočí se k hluku. Až teď si uvědomí, že se k nim přibližují koně. V čele Hardy se Zackem na Applem. Vezme Christinu do náruče a rychle ji odnese na verandu jednoho domu. Položí ji na podlahu. „V pořádku?“

„Diana?“

„Cože?“

„Diana. Poslal ji, abyste si mysleli, že je to on. Co je s ní?“ zvýší hlas a chce se posadit.

„Klid, slečno. Máte za sebou pád. Zjistíme to.“ Nějaká žena zajde do domu a přinese pokrývku. Přikryje její polonahé tělo „Uložte ji zatím u mě. Potřebuje klid.“

„Je v pořádku, že. Prosím, řekněte, že je.“

„Určitě. Půjdu to zjistit, ano.“

„Děkuji. Jsem unavená.“ Matt vyjde z verandy a Zamíří si to k bordelu. Ihned zaregistruje hluk. Co se tam děje?  Přidá do kroku. Zaslechne vzlyky a všechno se v něm sevře.

„Co se stalo?“ Chytí za rukáv nejbližší postavu. Ingrid.

„Je mrtvá. Diana… zrzka. Měla krásný hlas.“ Vzlyká do kapesníku.

„Cože?“ nechápe nic z toho.

Diter se k němu přitočí. „Nějaký pitomec vystřelil. Zřejmě si ji spletl s Clayem, i když nikdo nechápe, jak mohl.“

„Ježíši, to je strašné!“ Jak to jen řeknu Christině? „Rozhodně vrahem je Clay.“

„Ano, ale to ji život nevrátí,“ vzlykne Ingrid.

„To ano a nebýt Zacka…“

„Ten za nic nemůže!“

„Ale jo!“ uslyší madam Josefinu. Zestárla, uvědomí si. „Zaplatí za to.“

„Hlavně kdybyste ho nepřechovávala, bylo by vše v pořádku.“

Josefina se nasupí. „Byl to klient. Nemám ve zvyku vyhazovat je na ulici.“

„Možná byste se měla zajímat, co je s Christinou a vaše vina to je.“

„Moje? Ne to ne. To Charl…?“

„Charlee? Oh, tak tam zmizel?“ zamumlá a otočí se k Zlatému nuggetu. „Christina je v domě u paní Sherry. Je jenom trochu pochroumaná.“ Josefína k němu přiskočí.

„Za to můžeš ty!“ chytí ho pod krkem. „Chlapi… Nenávidím vás!“ pustí ho a rozeběhne se k domu paní Sherry, postarší vdově.

Matt se otočí k saloonu. Uvědomí si, že musí ještě někoho potrestat. Jde k Zlatému nuggetu, jehož okna září i přes tragédii do noci. Vyřídí to s Charleem  jednou provždy. Odhodlaně otevře dveře.

„Zdravím, Charlee!“ křikne přes celou místnost.

„Matte!“ široký úsměv na tváři. „Dlouho jsem tě neviděl. Co se děje venku?“

„Kdybys odtud vyšel, možná bys to věděl.“

Charlee rozhodí rukama. „Nemohu. Obchod. Tak co?“

Matt si ho prohlíží. „Diana je mrtvá.“ V lokále nastane ticho.

„Kdo?“

„Diana, ta malá zrzka od madam Josefíny. Je mrtvá, Charlee.“

„To je mi líto. Byla dobrá.“

„Myslím, že ne. Můžeš za to!“

„Cože? Tak prrr. Ani jsem se odtud nehnul. Svědků mám na to dost. Brzdi.“

Matt se chvěje vztekem. „Byl tu Clay, že. Poslal jsi k Josefině.“

„Kdo? Neznám toho pána. Hele, Matte, běž pryč a doporučuji ti rychle vystřízlivět.“ Charlee s rukama opřenýma o pult ho pozoruje. Jak to ví? Odkud? Kdo mu to řekl. Birdie? Ten ochlasta? Ne, je věrný jako pes, ale za flašku udělá cokoliv. Nepodívá se do rohu místnosti, kde nasává.

„Já jsem střízlivý. Zrovna jsem málem zabil Christinu jen proto, že někdo odtud mu pomohl!“

„Urážíš nás!“ Sakra, jak to ví? Místnosti zašoupou židličky a proti Mattovi se postaví asi šest mužů.

„Tak kdo bude první? Kdo mu přivedl koně? Kdo je vinen za smrt Diany?“

Někteří couvnou, ale jiní se mu klidně podívají do tváře.

„Matte, vypadni! Chlapi klid. To se vyřeší.“

Matt se podívá po přítomných. Byl to některý z nich? Kdo? Někdo určitě. Vzpomene si na Zacka. „Půjdu Charlee, ale tohle máš u mě.“ Pomalu vycouvá ze dveří.

Charlee si proti svému zvyku nalije sklenku a chodí si ji do sebe. Tak zrzavá Diana je mrtvá. Doprdele!

Matt vyjde ven a zadívá se směrem, kde zmizela stíhací patrola. Kdy se vrátí? A vrátí se Zack? Zná ho. Bude Claye pronásledovat až na kraj světa. „Zacku, sakra vrať se,“ zamumlá.