Shounen - ai povídky

Zack x Clay

Nezasáhl jsem. Měl být opatrnější, ale to, co viděl v hotelu a najednou k tomu Clay, kterého honí tak dlouho…Pekelná kombinace.

„Sakra, kdo jsi?“

„Nepoznáváš svého starého přítele?“ prohodí suše a přemýšlí, kde je. On má chabý úkryt za postelí. Stačí malá chybička a může jít do pekla. No tam by raději viděl toho hnojaře Irvinga. Vyřídí si to s ním. Věděl už do začátku, že je to slizoun.

„Doprdele, Doc Holliday. K čertu, co tu děláš? Nemáš být se ctihodným šerifem Earpem?“

Zack v jeho hlase pozná pobavení. Baví se? On ne. Jen počkej! Vykloní se a namátkově vystřelí.

„Copak, že by slavný Doc Holliday ztratil mušku?“ Vystřelí. Trefí se? Nikdy nic o boha neprosil. Ten hajzl ho taky nikdy nevyslyšel, ale už těch dvou se nutně potřebuje zbavit. Když nemá v patách jednoho, najde se ta ten druhý a oba dva, to je přímo vražedná kombinace. „Já se tak těšil na šampaňské… Kde je mimochodem ta rozkošná černovláska?“ Jo, potřebuje trochu volnosti k životu. Tenhle kočovný život ho přímo nebaví. Nemá ani čas na teplé jídlo.

„Proč tě zajímá?“

„Ale jen tak!“ Vrhne se k toaletnímu stolku a Zack zároveň se vrhne ke skříni. Oba si uvědomují, že nemohou udělat jedinou chybu. Clay pohlédne k oknu. Bude muset vyskočit, ale co venku? Kolik jich tam je? Nedělá si iluze, že by tam nikdo nebyl?

„Hej, co se vzdát? Venku je šerif!“

Díky za informaci. „Ti mě tak vždy zajímali. Jsou naprosto k ničemu, stejně jako ty s Earpem.“

Zack mlčí. Co udělá? Co by on na jeho místě udělal? Ve skutečnosti Clay je svým způsobem zbabělec, ale nemá moc na výběr. Pokud chce uniknout, potom…

„Nechoď tam!“

„Proč ne?“ nechápe Matt, který se chystá jít dovnitř a co potom? Pokusí se mu celou situaci vysvětlit.

„Protože nechci mít z tebe mrtvolu. Nebo chceš do okna hulákat, že tam jdeš? Clay s radostí tě provrtá! Blázne.“ Trhnou sebou, když zaslechnou výstřel. Podívají se po sobě. Dostal ho?

„Něco udělat musíte, šerife!“ řekne odhodlaně madam Josefina. „Je to váš úkol, ne.“

„Kdybyste nechránila Claye, nic by se nestalo. Zack by si tam užíval a bylo by to!“

Matt má pocit, že ho někdo praštil přes hlavu. Užíval si. Sakra. Proč tam chodil? Mohl mít kdykoliv jeho a on se nechal pobláznit Irvingem. Ne, lačnil po tom se to dozvědět, jaké to je. Má čisté svědomí a pak Zack tu byl taky. Podvedl ho dřív.

„Je zákazník jako každý jiný a já to nevěděla. Neptám se zákazníků na jména.“

„Joó?“ Hardy se na ní podívá. V ruce drží pistoli. Kolem něj je už početný houf, který střídavě pozorují dům a střídavě je. Jak se chce odtamtud dostat? Prostřílet se? Nechápe to. Vyskočit oknem?

„Matte, Issy, Charlee, beru vás jako zástupce šerifa. Obkličte dům.“

„Hej, to ne!“

„Já to beru!“ řekne tvrdě Matt. „Jdu k zadním dveřím. Možná se tamtudy pokusí dostat. Budeš tady?“

„Jo. Tak fofrem, a jestli unikne… Je hledaný snad všemi státy, kromě Mexika!“

Někdo se nervózně zasměje. Seshora se ozve výstřel.

To ne. Nemůže myslet to vážně. To by… Udělal, pomyslí si a vystřelí. Neví, jestli zasáhl, ale zřejmě ne. Vstane a hledí na zavřené dveře. Sakra! Měl to tušit. Pochmurně zírá na vyražené dveře. Určitě by tu zůstal… proč ho to nenapadlo?

„Aaaaa!“

Udělal to. Parchant. Dostane ho. Opatrně se přiblíží ke dveřím. Za tohle, co teď dělá, bude popraven. Dostane ho, i kdyby měl jet za ním na kraj světa. Zachmuřeně přemýšlí o celé situaci. Může za to Matt, nebýt jeho, nikdy by se to nestalo. Jaké má východisko?

Hlavně co on udělá? Poddá se?

Zaslechne krátký ženský výkřik strachu.

Musí zachovat klid, protože nechce ji mít na svědomí. Proboha proč nepřemýšlel? Ale koho by napadlo, že udělá tohle? Čeká. Teď má všechna esa v ruce Clay.

„Docu, jsi nahranej! Odhoď tu bouchačku a vyjdi s rukama hezky nahoru.“

„Abys mě mohl zastřelit? Nejsem blázen!“

„Pak to odnese tahle krásná zrzka… Lisie se jmenuje nebo tak nějak. Tak co!“

„Sorry, Clayi, ale můžeš ji zabít! Nemyslíš si snad, že vyjdu ven a ty mě odbouchneš? Udělal bys to ty?“ Napětím skoro nedýchá. Nechá ten nesmyslný požadavek? Uvažuje, že vyskočí z okna. Tiše se k němu přesune a opatrně je otevře.

Prásk!

Ještě mě odprásknout vlastní lidé. To nemyslí vážně. Ale jak jim říct, že … Udělá pár kroků, stáhne bílé prostěradlo a vyvěsí je. První a poslední moment, kdy se Doc vzdává. Je to ponížení, ale lepší než být zastřelen vlastními lidmi, protože on chce dostat Claye na šibenici. Jenže mrtvý to sotva udělá.

„Clay se vzdává!“ slyší řev.

„Co blbneš!“ Zaslechne šerifa. Je rád, že tady je, ale kde by jinde byl?

„To jsem já!“ ještě štěstí, že je ten řev. „Clay má za rukojmí Lisie.“

„Kdo je Lisie?“ optá se zmateně Josefina.

„Do pekla!“

„Skáču.“ Chce vyskočit…

„Hej Docu, jsi tam ještě?“

„Co je?“ Venku šerif s ostatními ztichnou, jako by jim došlo, že budou lépe rozumět.

„Jsi parchant, ale budeš za mě vyjednávat.“

Zack přemýšlí. Proč ne. Bude u něj blízko. Když bude blízko, jistě dostane šanci ho odprásknout. „Co chceš?“

„Koně, přece. Rychlého a žádnou padavku. Je to jasné? Počkej, dva rychlé koně, rápido mi amigo.“

Je chytrej, ale dostanu ho. Zabiju ho jako štěnici. Proč čekat na soudce? „To bude chvilku trvat!“

„Tak ať to netrvá dlouho. Zásob mám tu dostatek, hádám!“ zachechtá se. „A ať se o nic nepokouší, je to jasné! Jinak máte tu krásnou mrtvolu. Budete ji mít na svědomí. To přece nechcete?“

„A ty ano?“

„Mě je vše jedno. Nebýt tebe, ty bastarde…“

Zack se vykloní z okna. „Šerife, chce dva rychlé koně a klid nebo zabije Lisie.“

Josefína sebou trhne a Daniele se rozbrečí.

„Zbláznil se!“

„Bohužel ne. Vytrvalé, rychlé koně…“

„To bude chvilku trvat…“

Zack se usměje. Chápe rychle. Rozhlédne se, zda neuvidí Matta. Určitě si ještě užívá s tím proklatcem. Tohle mu nezapomene.

„Clayi!“

„No?“

„Budeš je mít. Šerif pro ně osobně dojde do místní stáje.“

Chechot. „Skvělé.“

Zack sevře rty. Něco mu říká, že se pokusí o něco jiného, ale o co? Možná má venku nějakého pomocníka. Ale kdo? Charlee? To snad ne? Možná ano? Přejde ke dveřím a nezapomene vzít sebou bílou vlajku. Tiše otevře nejbližší dveře.

„Pss.“

Zaslechne vzlyknutí.

„Jsi tu?“

„Jo. Bože, to je hrozný. Chci ven!“ Najednou dívka vyrazí ze svého úkrytu, vyběhne, venku se rozhlédne a zamíří ke schodišti. Zack zavrtí hlavou. Takhle to nejde, ale nechce, aby je postřílel. Člověk v zoufale situaci…

„Docu! Co to provádíš? Snad je nechceš pustit ven?“

„Vůbec ne.“ To zrovna, kdyby mohl…

„Tak toho nech. Mám tu dvě. Jedna mi jako štít nebude stačit, comprende?!“

Zack zaskřípe zuby. „JO!“

„Hodnej! Běž se podívat, co je s koňmi a nepokoušej se sem pustit někoho navíc. Je to jasné?“

„JO.“ Takhle bezmocně se necítil nikdy. Vyjde z pokoje a podívá se na dveře. Má nebo nemá? Rychle vejde. Přitiskne ženě ruku na ústa a vleče ji dolu.

Matylda sebou zuřivě vrtí. Venku ji pustí, vrazí mu facku a uteče k Josefíně a ostatním ženám.

„Tak co?“

Zack zachmuřeně se podívá do Hardyho očí, když mu opět jedna přistane na tvář. Podívá se na Josefinu.

„Měla bys je uklidnit.“

„Za to můžeš ty, parchante!“ zavřeští vší sílou. „Kdybys nepřišel, kdybys…“

„A on mohl páchat dál své zločiny.“

„Josefíno, dost. Odveď dívky. Co ostatní? Jak to vypadá? S tímhle nemám žádné zkušenosti!“ odplivne si na suchou zem. „Bože, proč já?“

„Vůbec mě nenapadlo, že by to mohl udělat. Chce koně…“

„Dostane je. Nevezmu si na svědomí život ženy!“

„Má jiný plán, jen nevím jaký,“ řekne tiše. Hardy ho odtáhne stranou.

„Co tím myslíš?“

„Nevím, ale přece dobře ví, že ho budeme stíhat. Máš vytvořenou patrolu?“

„Jo, proto to tak dlouho trvá. Myslíš, že má pomocníka?“

Zack sevře rty a podívá se k domu. „Nevím. Co Charlee?“

„Neodvážil by se. Ví, že ho budeme podezřívat nebo ne?“

„Proč by měl? On ví, že po něm jdeš kvůli Clayovi? Nenávidím ho!“

„Fajn, ale co tě to sakra napadlo? Probůh, vždyť tam jsou ženy.“

Zack mlčí. Co má na to říct? „Jdu dovnitř. Dostanu ho.“

Hardy ho chytí pod krkem. „Jestli někdo zemře…“

„Nezemře. Ne, mou vinou. Ke svým zločinům si připíše ještě tenhle. Je blázen.“

„Jo. Už aby ho někdo dostal. Po tomhle mu bude v Americe horká půda. Běž a dávej pozor. Pokud bys mohl některou odtamtud vyvést, bude to jenom dobře. Může mu rupnout v bedně. Je zahnaný do kouta.“ Pošoupne si klobouk do čela. „Mimochodem sháněl tě Matt. Vypadal jako by ho přejelo stádo bizonů. Je u zadního vchodu.“

Prásk. Zděšeně se na sebe podívají.

„To nebyl v domě!“ rozeběhnou se k zadnímu vchodu.

„To jsme my!“ řve šerif. „Matte, jsi v pořádku?“

„Jo, ale někdo po mě střílel.“

„Clay?“ optá se váhavě Zack.

Matt se zvedne ze země. Hltá jeho kamenné rysy. Kdyby tak mu mohl vidět do očí. „Ne, někdo mimo, ale proč?“

Hardy se Zackem se po sobě podívají. „Pomocník.“ Tiše řekne Zack. „Jdu dovnitř.“

„Ne. Dobře. Dávej na sebe pozor.“

Zackovy rty se zvlní úsměškem. „On mě nezabije, já jeho ano. Jednou ho dostanu. Co koně?“

„Pět minut. Vybíráme ty nejlepší!“

Oba se na sebe usmějí a Zack vejde dovnitř. Narazí tam na hromádku oblečení. Dotkne se jí. „V pořádku?“

„Jo. Chci ven, mohu? Bojím se.“ Postavou otřese tichý vzlyky Zack otevře dveře. „Matte:“

„Co je?“

„Běž.“ Ženská postava se zvedne a začne utíkat směrem k Mattovi. Hardy ji ještě zachytí. Zack přemýšlí kolik jich tam je. Počítá, ale potom toho nechá. „Matte?“

„Co je? Já…“

„Kolik jich tam je?“

„Koho?“

„Žen?“

Matt zůstane na něj zírat. „Jak já to mám vědět? Já tam na rozdíl od tebe nechodím!“ odsekává slova.

„Pravda, ty to raději děláš někde jinde…“

„Sklapni!“ otočí se a odejde. Za chvilku se vrátí. „Christina a Diana.“

„No jo, to je ta pěkná zrzka.“

Matt zafuní a to se chtěl usmířit. Nic nebude. „Nechápu, co na zrzkách vidíš. Mám raději blond. Jsou žhavější než…,“ zkušeně se usměje a přejede ho do shora dolu.

Zack  se pohne, když najednou slyší.

„Hej, tak kde jsou ty koně?!“

„Hned tu budou! Vybíráme ty nejlepší!“ řekne dvojsmyslně.

„Jasně, chci je k zadnímu vchodu a nikoho nechci vidět!“

„Samozřejmě, cestu budeš mít volnou, ale mohl bys ji tu nechat!“

Chechot. „Zbláznil ses Docu? Za koho mě máš? Za zelenáče? Po cestě by mě mohl někdo odprásknout.“ Zack zvedne hlavu a zarazí se. Rozhlédne se kolem. 

„Matte?“ Ten přikývne a vytratí se. Zapomněl se optat, jak vládne puškou. On je lepší s pistolí. Jde dovnitř. Snad šerifa napadne totéž a rozestaví nějaké střelce. Postaví se k oknu. „Hardy, koně k zadnímu vchodu!“

„Jasně. Už jsou na cestě.“

„Clayi, už jsou na cestě, co kdybys jednu pustil?“

Clay se zrzkou v náručí se zašklebí. Co si o sobě myslí? Že bude pískat, jak on si přeje? Ani náhodou. On tu vládne. Jen, aby všechno vyšlo, tak jak on chce. Žádné patroly!“

„Za co nás máš? Jistěže nebudou. Hele, už tu jsou koně. Nejlepší z celého města.“

„To bych ti radil! Ty půjdeš se mnou a ty přede mnou. Hni sebou!“ Šťouchne Christinu do boku. Ta se na něj nenávistně podívá. Nesnáší tyhle umouněné chlápky. Byla ráda, když si ji nevybral. Podívá se na Dianu. Je úplně zelená strachy. Kdyby se nebála, nejspíš by brečela.

„Pojedu já! Pusť ji.“ Diana přestane vzlykat.

Clay zauvažuje. Má je vyměnit? Jenže po cestě bude lepší nějaká s kuráží. „Ok!“ Popadne tu černovlasou a zrzkou smýkne do rohu. „Jdeme a ty se hni! Pěkně jdi před námi. Klidně můžeš křičet, ale ne moc. Nemám rád uřvané ženské. Znervózňují mě. Tak dělej!“

Diana se zvedne. Nemotorně klopýtá o dlouhý růžový župan a se vzlykáním jde ke dveřím.

„Sakra, otevři je!“ zařve Clay s notně pocuchanými nervy. Jak dlouho ještě? Proč zrovna on má smůlu na toho parchanta? Jakmile bude mít možnost, zastřelí ho. Rád by neměl v zádech takového protivníka. „Hýbni se.“ Diana zamíří k předním dveřím.

„K zadním! Dělej!“

Diana se otočí s děsem v očích a potom začne utíkat. Clay zamíří a vystřelí.