Shounen - ai povídky

Zack, muž mnoha tváří

Postava na posteli zasténá a pohne se.

Proč je mi tak blbě? Zauvažuje a opět se pohne. Má pocit, že ho převálcovalo stádo divoké zvěře a potom Matt. Matt – mizera jeden. Zabije ho, až ho uvidí. Přisahá u smrti Claye, že ho za to, co provedl, zabije.

Zachechtá se a cukne sebou, jak ho hlava zabolí. Vždy věděl, že ho dostane někdo výjimečný a Katty s Marií jsou výjimečné ženy. Ale pravdou je, že by neměly držet v rukou nebezpečné předměty. Marie pánve a Katty knihy. K čertu se vším!

Se zatnutými zuby se posadí a sedí. Místnost podivně plave, ale on ví, že je to po ráně. Ještě dobře, že ho nezabila. Už vidí náhrobek. Doc Holliday zemřel po zásahu knihou. Wyatt by nejspíš zemřel smíchy a ti, co ho znají, taky. Podepře si hlavu a přemítá, jak dlouho bude trvat, než mu bude lépe. Zvedne se. Pohyb mu udělá dobře. Všimne si peněz a vzpomene na ty dva bratry a honáky. Kupodivu si pamatuje všechno a nakonec i to, že mu Hardy zachránil život. Zachránil? Blbost. Ten chlap, co si vzpomíná, měl špatný úhel a v té tmě by se stejně netrefil. Není ničím mu zavázán. Vstane, vyčistí zuby, uvědomí si, že potřebuje na toaletu.  Pečlivě si uváže nákrčník a popotáhne vestu, aby dokonale sedla. Rukou si uhladí knírek, hřebenem pečlivě učeše vlasy. Může být na dně, ale nikdy nebude vypadat jako vandrák. Usměje se.

Jen počkej, ty toho budeš litovat!

Upraví postroj, který se během noci překroutil, do pouzder zastrčí obě zbraně a obleče sako. Půjde se najíst a potom najde si práci. Hoteliéra zřejmě nebude dělat, ale pro něj se něco najde. Až sem Matt přijede, tak uvidí, že se bez něj obejde.

Spokojeně vyjde z dveří a na schodech se zarazí, když uvidí mladíka, který si zrovna shrnuje vlasy z čela a u něj stát rozkošnou dívku. Kdo to je?

„Dobré ráno, pane Greyi. Vyspal jste se dobře?“

Ten městský greenhorn se mu vysmívá nebo co? „Ano. Výborně se tu spí. Marie vás vybrala z toho zvířecího davu?“

Irving ztuhne a potom se uvolní. Maličko přimhouří oči. Za tu chvilku už slyšel, co je zač. Musí chránit Daniele. Někdo takový ho nerozhodí. Zářivě se usměje.

„Ano. Měl jsem to štěstí a to jen díky vám. Moc děkuji.“

Zack se mile usměje. „Není za co. Když to někdo nezvládne sám…“ nedokončí a vyjde z hotelu. Jde do restaurace.

„Bratříčku,“ řekne tiše Daniele. „Nech ho být.“

„Já vím, ale štve mě. Co si o sobě vůbec myslí?“

„Nevím, ale řekla bych, že mu není dobře.“

Irving ji popadne kolem pasu a postaví ji na zem. „Dnes přijedou naše zavazadla. Měli jsme štěstí, že jsem tu práci dostal. V Denveru se nemohu ukázat.“

„Já vím. Jen díky tobě.“ Obejme ho a políbí na tvář.

Katty se otočí po dalším zákazníkovi. „Dobré ráno, Zacku.“

„Katty, dobré ráno.“ Povzdechne si a usedne ke stěně. „Máš pádnou ruku.“

Katty se zardí. „Omlouvám se.“

„To je dobrý. Máš tam něco k jídlu?“

„Hned to bude.“ Vběhne do kuchyně. „Zack se nezlobí.“

„Nevím, proč by se měl zlobit. Tu ránu si spískal sám. Vyváděl tam jak nějaký opilec.“

„On byl opilý.“

„Pravda. Tady máš a dones mu to. Hladový chlap, to je jako probuzený medvěd. A kávu,“ dodá s úsměškem a nalije z plechové konvice do hrnku kávu.

Katty vezme talíř, košíček a kávu. „Mami, víš, já tomu celému nerozumím.“

Marie pokrčí rameny. „Já taky ne, ale podle mě by měl Zackovi někdo vysvětlit pár věcí. Já to nebudu rozhodně. Běž už.“ S upokojením se dívá, jak zmizí v jídelně a vzpomene si na Irvinga. Co s nimi je? Určitě se ukrývají, ale proč?

„Dobrou chuť.“

„Káva. Jsi bohyně milosti, Katty.“

„To ta hlava,“ špitne nešťastně.

Zack na ní pohlédne a mlčí. Co na to říct. Pořád není fit a v tom ztuhne, když za velkým oknem uvidí pana Warena. Ubrouskem si utře rty a odloží ho. Očima ho provrtává.

Katty vyhlédne ven a uvidí bankéře. Měl by dostat, co mu patří, ale v pohledu Zacka je smrt. Matte, vrať se, zaprosí v duchu. S Mattem byl Zack úplně jiný. Klidnější, pošťuchovali se a tady je to ledový stroj na zabíjení. Vypadá strašně a ona má z něj strach. S Mattem takový pocit neměla. Když o tom přemýšlí, jako by Matt na něj nějak působil. Uklidňoval ho, přestože to vypadalo navenek jinak. Nejdřív si myslela, že se rvou a nenávidí a potom změnila názor. Nejspíš v tom sehrálo to mléko. Nejraději by před něj postavila… otočí se a jde do kuchyně.

„Mami, dej mi hrnek mléka.“

„Katty, víš, co děláš?“

Ta se ušklíbne. „Nevím, ale takhle to dál nejde. Někdo ho musí přivést k rozumu.“

Marie zavrtí hlavou, ale dá ji mléko. S obavou v očích ji sleduje a trhne sebou, když zaslechne třeskot. Měla dát plechový hrnek.

Zack vyběhne z restaurace a Katty se omlouvá všem okolo. Zvedne se a neslušně vyplázne za ním jazyk. V ruce drží střepy bílého hrnku. Nevděčný mizera je to.

Mléko! Mléko! Bude mě pronásledovat do konce života? Ne, nedovolí to. Co si o sobě ta žába myslí? Že, když je žena, tak pro ni neplatí, co řekne? Jasně ji řekl, že nechce mléko. Nerozumí tomu nebo co?

Zastaví se a rozhlédne se kolem sebe. Někde by tu měl být ctihodný Waren. Kašle na Hardyho, kašle na nějaké řečičky, dostane ho. Dnes to s ním vyřídí. Za tu drogu a za to, co s ním Matt dělal. Praští do sloupku verandy a zaskučí. Vytěsní z hlavy příjemné odezvy z toho rána a sleduje pozorně okolí.

Nesmí se rozptylovat. Uklidní se a opře se sloupek. Pohraje si s ním, rozhodne. Waren si ty chvíle bude pamatovat jako nejhorší noční můru. Nebude mít klid. Usměje se a z kapsičky vesty vytáhne doutník. Je rád, že se v noci nepoškodil. Promne ho prsty, nožem seřízne špičku a zastrčí ho do boty. Vyfoukne kouř. Kašle na Matta, na mléko i na Katty s Marií. Teď je čas. Líně se usmívá, poklidně se opírá o sloupek a kouří. Čeká. Umí být trpělivý. Tam je. Upře na něj oči.

Waren, který vyšel z kanceláře Slimyho, je vzteky bez sebe. Neví, proč toho pacholka si nemůže koupit, ale vsadí se, že nemá tak čisté ruce jak je ukazuje. Zřejmě jede ve své vlastní hře. Teď jenom zjistit v jaké. V městečku se nic neděje. Otočí se a uvidí u sloupku Zacka.

Zack se prsty dotkne klobouku a udělá elegantní obláček.

Waren se divoce kolem sebe rozhlédne. Kde je šerif? Počkat, nemůže mu nic udělat. Oddechne si a jde do banky. To je jeho půda, tam bude v bezpečí. Otevře banku a zaleze dovnitř. Opře se o dveře a utře si pot z čela. V bezpečí.

Zack za ním klidně kráčí a zvedne hlavu do okna. Jestli si myslí, že se před ním chová do své pevnosti, mýlí se. Bude tu a až vyjde, půjde za ním jako věrný stín.

Stojí pod stříškou a upřeně pozoruje banku. Každý se mu vyhne na dálku a Katty ho pozoruje z okna restaurace.

„Ještě tam stojí?“ optá se Marie, která si připíná klobouček do vlasů. Jde do hotelu, podívat se na sourozence.

„Ano.“

„Je vytrvalý a dostane ho. Pan Waren se nesmí vůbec dobře cítit.“

„Jsem ráda. Promiň.“

„I já. Kdyby něco, budu v hotelu. Chci se podívat na Irvinga.“

„Líbí se ti, že.“

„Trochu mi připomíná tvého otce, nechť shnije jeho tělo.“

„To mi došlo,“ zamumlá. Nikdy se nedozvěděla, co se stalo a proč se to stalo. Dokonce ani nikdy neviděla maminčinu rodinu. Ví jenom, že musí bydlet na Východě a být bohatí. Ale nic víc ji mamka neřekla. Ustoupí od okna a jde uklidit kuchyň. Za chvilku přijdou někteří na oběd.

Hardy se probudí a zamžourá do světla. Ani se nesvlékl a teď má pocit, že ho bolí celé tělo. Je mu hnusně. Chce to kávu. Silnou dobrou kávu a bohatou snídani. Zvedne se a posadí. Pitomě kouká na podlahu a potom mohutně zívne.

Zack! Ježíši, jestli je vzhůru… Rychle se obleče, rukou prohrábne vlasy a vyjde ven. Musí si najít pomocníka. Kráčí k centru města. Má zlou předtuchu.

Snaží se za ten sloup schovat nebo co? Přejde k němu.

„Nazdárek, Zacku. Jak je?“

„Bylo už lepší. Taky zrovna nevypadáš nejlépe.“

Hardy se ušklíbne. „Povinnosti.“ Nastaví se stejně jako Zack a uvědomí si na, co se kouká. Pošoupne si klobouk dozadu. A co teď? Před výhrůžkami ho nemůže nijak chránit a pak Zack ani nevyhrožuje. Stojí tu jako řádný občan Popleru. Zatracená práce. Čert mu byl ho dlužen. Počkat a vzpomene si na vyhlášku. Usměje se.

„Zacku, už jsi slyšel o nové vyhlášce?“

„Ale? Jakápak vyhláška?“ Má tušení, co se v ní píše. Když jde do tuhého, všechna města postupují stejně a jen doufají, že nebudou muset příliš často měnit šerify. 

„Zákaz střílení mimo svátků a zákaz nošení zbraně v obvodu města.“

„Hardy, a ty jako chceš mi vzít zbraně? Podívej se, jsem řádným občanem města Popleru.“

„Bez trvalé adresy pobytu,“ opáčí klidně.

Sakra, je jak buldok. „Pracují na tom. Zatím bydlím v hotelu. Hledám si práci,“ říká, ale dál upřeně pozoruje okna toho šmejda. Záclona se pohne a on se usměje. Vyfoukne obláček. Jen trp, jako trpím já.

„Jak dlouho chceš tu stát?“

„Jak dlouho čekal na pomstu Hrabě Monte Christo?“

„Hrabě? Toho neznám.“

„Jen tu stojím Hardy. Nic víc.“

„Zacku, kdybys tu stál a díval se na vězení, byl bych mnohem klidnější. Jdu snídat. Nenastydni.“ Pche nějaké pomsty nějakého hraběte. Pitomosti. Chce Warena vyprovokovat k nepředloženému činu. Ale ten je tak strachy posranej, že ze svého hnízda nevyleze.

„Zacku, zbraně se odevzdávají u mě v kanceláři!“

Zack pohne hlavou. „Opravdu? Víš, pochybuji, že budu mít cestu kolem. Víš, někdy je těžké pochopit Boží cesty, ale síla Božího slova nezná hranic.“

„Zacku, kněz nekáže se zbraní.“

„Vidíš a já si myslel, že ano.“

Hardy pochopí, že je konec. Nají se a snad něco vymyslí. Vejde do restaurace, popadne Katty a zatočí s ní. Vlepí polibek na tvář a ona ho praští.

„Hardy, pominul ses s rozumem? Nebo ti Ingrid řekla ANO?“

„Možná, protože jsem vyvěsil vyhlášku, tak musím si posledních chvil užít. Kávu, která mě postaví na nohy a jídlo.“

„To je kvůli němu?“

„Taky a poslední dobou mám pocit, že je tu víc mrtvol, než je radno. Kávu, sluníčko: Katty, staneš se moji ženou?“

„Nežertuj nebo se to doslechne Ingrid. Víš, dřív tu bylo pět mrtvol týdně. Dvě to docela jde ne?“

„Katty, ničíš mi iluze o tobě. Možná ano, ale nelíbí se mi Zack!“ pohne rukou směrem k Zackovi.

„Hardy víš, jaký je Waren. Nech to být.“

„Nemohu, Katty. Nejde to. Musím chránit i lumpy. Bohužel.“ Zamračí se a vytáhne cigaretu. „Nevím jak ho donutit, aby mi odevzdal zbraně.“

„Vezmi ho za pomocníka?“ řekne Marie a pohladí ho po rameni.

„Zbláznila ses? Nasadit lišku do kurníku?“

„I tak by se to dalo říct.“

„Ne!“ odmítne rázně. „Nervy mám jen jedny.“

Marie pokrčí rameny a vrátí se do kuchyně. Hardy otočí hlavu a zadívá se na Zacka. Pořád stejně. Co má teď dělat? Má opravdu risknout a zaměstnat ho? Blbost. Vstane a hodí dolar na stůl. Zapne krátký kabát a vyjde ven. Podívá se k sobě do kanceláře. Waren je teď v bezpečí a někdo možná tam stojí a chce se stát jeho pomocníkem.

„Nazdar šerife. Tady odevzdávám zbraně. Co se děje, že jste cedulí oprášil?“ optá se honák. Na hlavě klobouk, strniště a v puse žvýkací tabák.

„Znáš to Gregu, doba si žádá své.“ Vezme pás s pistolemi. „Díky!“

Greg se ušklíbne. „Hele, ještě teď si pamatují, jak jsi to srovnal tady.“ Dotkne se klobouku. „No nééé! Přibyla noticie. Vážně, chceš pomocníka?“

„Jo. Začínám stárnout.“

„Zmíním se u nás na ranči. Zatím se měj!“ Převrátí tabák v puse a o kus dál ho vyplivne.

Tak první zbraň. Otevře dveře a uloží zbraň do velké bedny. Ještě před pěti léty, byla pravidelně plná, potom prázdná a zdá se, že dobře udělal, když ji nevyhodil. Zavře víko a sedne na ní. Promne si strniště. Měl by se oholit. Získat pomocníka zřejmě nebude jednoduché.

„To ti posílá mamka,“ řekne Katty a podá Zackovi kouřící hrnek kávy.

„Poděkuj jí.“ Katty si zimomřivě přitáhne šál. Je chladno. „Zacku má to smysl?“

„Ó ano. Pomsta je umění a já ho chci, ale to už není pro uši krásné dívky,“ usměje se.

„Zacku, jsi pitomec.“

„Někdo musí být pitomec, aby byli géniové.“

„Proč neodjedeš za Mattem?“

Zack ztuhne a zatočí s prázdným hrníčkem. „Vyhodil mě. Nevracím se, kde mě nechtějí.“

„Opravdu?“ vloží do hlasu všechny pochyby, které jí znějí v duši. „Nezdá se mi, že by se dal Zack Grey odněkud vyhodit. Je to tvoje věc,“ zamumlá a vrátí se do tepla.

Co se do toho musí míchat? Proč ho nenechá na pokoji? Upře pohled do oken. Bojí se. Cítí Warenův strach a neví, co dělat. Zabít tu jedovatou krysu? Chce něco udělat. Matt by souhlasil. První by hodil kamenem, protože mu chtěl ublížit. Sevře rty. Matt, Matt a pořád on. Straší ho a on nemá rád duchařské historky. Vše se točí kolem něj. Všichni jenom Matt, Matt a on je co? Zajímá někoho on? Ne nikoho.

„...inku? Ne? Hardy shání pomocníka? Věřil bys tomu?“ zaslechne a otočí hlavu. Slimy a nějaký chlápek. „Potom, co tu dokázal a sám shá… po…“ dál neslyší.

To je rozhodně zajímavější novinka, než nějaké odevzdání zbraní. Tentokrát tam nebude žádná ženská. Pouze ON a Hardy. Povětšinou se této práci vyhýbá jako čert kříži, ale protentokrát udělá výjimku. Sáhne do kapsy kabátu. Je stále tam. Jediný, kdo ho přemluvil k nošení hvězdy je Wyatt a on to vzal kvůli přátelství. Nemiluje nijak pořádek. Má raději chaos a ten se stěhuje za Wyattem. Pan Waren ještě nějaký týden počká. Aspoň se důkladně v tom svém brlohu uleží.

Zářivě se na okolí usměje. Je mu jedno, že zrovna je tu sám. Vykročí k vězení. V ten moment se pohne závěs a Waren vyhlédne ven.

Jde pryč. Začal mít strach, že už odtamtud nikdy nevyjde. Úlevou se posadí do křesla a nalije si čisté whisky. Na ex to vypije a postaví ji na stůl. Zavře oči.

„Hardy! Proč jsi mi neřekl tu novinku?“

„Cože?“ Hardy se zvedne z truhly, kam před chvíli uložil pušku a dva kolty.

„Musím se takovou věc dozvědět od Slimyho.“

„Jakou novinku? Co, kde se stalo?“

„Povídali, že sháníš pomocníka.“

Užvaněný Slimy. Aby ho pohltilo peklo, pomyslí neslušně o právníkovi.

„Hlásím se.“

Polkne. Proč měl divné tušení, že to tak dopadne? „Zacku, je to náročné zaměstnaní a nijak skvělé placené.“

„Nevadí. Plat si vylepším u Zlatého nuggetu. Tak můžeš tu zprávu stáhnout.“

Hardy se posadí a neví, co říct. Mít ho za pomocníka? I když možná bude lepší liška v kurníku pod dohledem, než venku, kde může napáchat více škody.

„A pak mám toto, takže se na mě tvůj zákon nevztahuje.“ Položí na stůl hvězdu.

„Ty parchante!“

Zack se zářivě usměje. Miluje, když někoho může doběhnout a zahnat do rohu.  „Děkuji, takovou pochvalu jsem si ani nezasloužil.“

„To nebyla pochvala,“ zamumlá. „Dobře, to místo je tvoje.“

„Výborně. Jdu hlídat pana Warena, aby se mu náhodou nic nestalo.“ Přidělá si hvězdu na kabát, zkontroluje zbraně a vyjde ven.

Je na čase seknout s prací a dát se na farmaření, pomyslí si Hardy. Nebo… Nebo poslat pro Matta. Ale kdo by byl ochotný ho dovést? Nikomu se nebude chtít jít do té zimy a ještě přes zasypané údolí. „Cholera!“ třískne pěsti do stolu a v poslední chvílí zachytí plechový hrnek.

„Šerife, jdu odevzdat zbraně.“

Na stůl přistane puška a dva kolty. Opět.

„Jasně.“ Vezme je a schová k ostatním. Uvědomí si, že mu pomocník zdrhl. „Fuck me!“

Zack se postaví na původní místo a usmívá se. Konečně tu může zůstat. Nechápe příliš dobře svoji mánii po tom tu zůstat, ale zřejmě je to kvůli tomu vyhazovu. Takhle s ním zacházet. Láska. Houby. Láska neexistuje. Příjemný sex existuje, ale zas to dělat s chlapem, když o kus dál jsou rozkošné dívenky madam Josefíny? Na druhou stranu, štve ho to. Nesnáší takové jednání a byl tak omráčený, že šel. Doufá, že se má špatně.

Ejhle. Je to tu. Bedlivým zrakem sleduje Warena, jak k němu chvátá. Krysa konečně dostala chuť vylézt.

„Vypadněte a nešumte mi do oken,“ přeskočí mu hlas rozhořčením. „Nečumte!“

Zack, který schválně si zakryl hvězdu, mlčí. „Šumte? Ale já mám vás chránit.“

„Cože, vy zabijáku?“

Zack sevře rty. Zabiják? On mu ukáže. Stáhne ruku. „Jsem šerifovým pomocníkem.“

„To je, to je…“

„Já vím nespravedlivé, ale spravedlnost je slepá. Nevěděl jste to?“

„Jdu si stěžovat!“ zavříská. Vyběhne a Zack líně za ním. Musím ho přece hlídat ne.

Najednou kolem něj projede kůň, prudce zabrzdí, až skoro spadne, nějaký muž seskočí a vrhne se na Warena.

Zack nevěřícně sleduje, jak jeho pomsta mizí do dálav. Co se tu to děje? A kdo je to?

„To je Karl Kirtsen!“ někdo zvolá. „Co tu chce?“

„Bože, zavolejte šerifa! On ho umlátí!“

„Ty svině, ty parchante!“ řve brunátný Karl a mlátí nebohého Warena hlava nehlava.

„Kdo je to?“ optá se fascinovaně Ingrid.

„Majitel KK ranče. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Má na severu velký ranč s dobytkem. Co se asi stalo? Zacku udělej něco?“říká Marie, která vyběhla z hotelu.

„Slečno Hansen, myslím, že už ten ranč nemá,“ řekne tiše a vzpomene si na sebe. Nebýt Matta, dopadli by stejně.

„Óó´,“ vydechne. „Myslíte to vážně?“

„Určitě. Nic neudělám.“

Karl zatím zuřivě dál mlátí hlava nehlava Warena.

„Dost, Karle!“

„Neee!“

Hardy vystřelí do vzduchu a sleduje, jak Waren leží na zemi.

„Dost!“

„Nee!“ Karl ho pustí a klidně do něj kopne. „Všechno jsem ztratil,“ řekne a po tvářích mu tečou slzy. „Připravil mě o ranč.“

Hardymu začíná být jasné, proč včera byli tu honáci z ranče. Přijde k němu. „To je mi líto.“

„Myslím, že bychom měli pana Warena zatknout, ne šerife,“ navrhne Zack.

„Pochybuji.“

„Z cesty. Jsem doktor!“ do popředí se prodere Handerson s černou koženou lékařskou brašnou. Přiklekne a začne ho prohlížet. „Fraktura žeber, nohy. Zuby jsou pryč. S tím nic neudělám. Chce to vyležet. Vnitřní zranění nemá.“

Karl stojí nad tělem a narovná se. „Podepsal jsem prý směnku na dvacet tisíc. Kdo po válce má tolik peněz? Nemohl jsem to splatit. Ale já nepotřebují ty peníze. Já…“

„Hardy?“ ozve se tiše Zack.

„Já vím,“ řekne nevrle. Za vše může Zack.„Zatýkám Karla Kirstena a Warena Chapela.“

Zack se pousměje. Hardy se s tím rozhodně nepáře.

„Banka bude zavřena, dokud se to nevyjasní. Doktore, ošetřete ho.“

„Spíš než celu potřebuje postel a klid.“

„Hansi, mám velmi dobré postele ve vězení? Klid tam je taky,“ odtuší a dotkne se Karla.

„Já vím, Hardy.“ Vykročí dobrovolně k vězení.

Zack stojí a přemýšlí, jak se to všechno zvrtlo. Skloní se a zvedne zub. Stolička. Sevře ji a začne se pochechtávat. Vždy myslel, že dokáže vymyslet parádní pomstu, ale někomu vybít zuby, ho ještě nenapadlo. Vstane a najednou neví, co má dělat. Zřejmě by měl jít na obhlídku města. Aspoň to tak Wyatt a Hardy dělají.

Vykročí k vlakové stanici. Za chvilku přijede vlak z Denveru. Jde a prohlíží si svůj rajón. Nikdy zvlášť nebyl pyšný na hvězdu, ale možná začíná chápat Hardyho, Wyatta a ostatní. Postaví se k telegrafní stanici a zapálí si cigaretu. Pozoruje směsici lidi na nádraží, kteří čekají na odjezd. Není jich moc. Zaslechne zahoukání lokomotivy. Sleduje páru, která se vyvalí a pozoruje cestující. Ze zadního nákladního vagónu se ozve hluk. Otočí se, připraven zasáhnout.

Bílý kůň a zřejmě žena. Zvládá ji bravurně. Nedaleko stojí malý chlapec s vakem u nohou. Uklidnila ho rychle, ocení zručnost ženy. Zdá se, že ten chlapec patří k ní. Pozoruje je, jak odcházejí z perónu do městečka. Kdo to asi je? Zadumá se. Pozoruje jasnou oblohu. Dokonce vykouklo slunce. Co by asi předpověděl na pár nejbližších dní Šedý vlk?

Je tu klid.

Odhodí nedopalek a jde do městečka.

Nuda, usoudí po chvilce procházení.