Shounen - ai povídky

Zlatý nugett, kráva, pes a Izabel

„Mary dnes nebudeme doma. Jedeme do města kvůli reverendově kočce Iz..Bobovi. Tedy kocourovi.“ Zack trochu posměšně pozoruje Matta, jak se snaží přesvědčit, že jeho Izabel je vlastně kocour Bob. „Zack pojede se mnou. Aspoň si prohlédneme severní pastviny jak vypadají, ano.“

„Jistě Matte. Já nevím co poslední dobou všichni mají s kočkama. Jsou to potvory co jedí smetanu. Jediné užitečné na nich je to, že když se rozhodnou, tak občas uloví nějakou tu myš. Ne že by jich na ranči bylo hodně. Těch myši,“ dodá pro jistotu.

„Asi ano.“ Matt si rozpačitě vzpomene jak včera večer šel loupit smetanu pro Izabel po špičkách do kuchyně.

„I tady nějak záhadně mizi.“ Zack málem vyprskne smíchy. Je mu to jasné jako facka. Matt se na něj zuřivě podívá. Je to jeho chyba. Kdyby nelpěl na tom, že má mít kočku, nikdy by ho nenapadlo ji krást, tedy vypůjčit. Jediná smůla je ta, že to je kočka reverenda.

„Že by nějaká kočka tady byla?“ Mary se k němu obrátí s vařečkou v ruce a květovanou zástěrou. Zamračí se.

„Kdepak kdepak. V domě není žádná kočka, jasné a Matte, když tam budete můžete nějaké nakoupit maličkosti.“

„Jistě dej mi seznam a nakoupím co bude potřeba.“ Mary zašátrá v zástěře a vytáhne seznam napsaný krasopisným písmem. Matt se na to sotva podívá a zastrčí si je do kapsičky u vesty. Sedí tu už jen on a Zack. Kdyby tak seděli jen tu jenom oni dva a on by si k němu přisedl a stačil by dotek, jen to....

„Matte, Matte už zase sníš?“ slyší hlas Zacka. Nechce se vzbudit z toho nádherného snu.

„Kdepak právě jsem se ošklivě probudil,“ prohodí k Zackovi. Ten se ušklíbne.

„Pojedeme nebo počkáme?

„Ne raději pojedeme. Cesta bude ehm zajímavá.“ Zack vstane.

„Půjdu připravit koně a ty zabal víš co.“

„Povezete něco?“ Mary se obrátí od míchání těsta na chleba.

„No ano. Mám něco pro reverenda,“ prohodí klidně Matt. Mary se zamračí. Matt a Zack kují nějaké pikle. Dobře to na něm pozná a Zack je ještě horší než Matt. Má pokrovou tvář hráče. Hmm jen kdyby věděla kam ta smetana od Čertova kvítka zmizela. Možná Simply? Má to! Určitě tou smetanou vykrmuje ty své blechaté psiska. Však mu vyčini jen co přijde na večeři. Snad reverend co nejdřív najde svoji kočku. Ještě by chybělo aby přestal sloužit městu. Co by si počali bez jeho mši a kazání? Jsou tak pěkné, když se rozhoní.

Matt zatím se propliží do svého pokopje, kde popadne kočku a strčí ji do brašny schytajíc do rukavic pár zaťátých drápů. Tu pevně zavře. Kočka sebou hází jak je vyrušená z dřímoty, ale tma a teplo v brašně ji docela uklidní, zavrtí se a spí dál. V noci moc toho nenaspala. Matt si otře zpocené čelo a v ponožkách jde k botám. Rychle si obleče vysoké boty, na hlavu narazí starý klobouk a navleče teplý kabát s kožešinovým límcem. Už pomalu je zima a i když přes den svíti, k večeru je už zima a ten vítr není příjemný.

Dojde k Zackovi, který sedlá svého Appleho a  Mattovou Bílou Lucy. Applemu se moc nechce a zkusí prastarý trik s nadmutím břicha, ale Zack si jen počká  až vydechne a rychle utáhne podbřišní popruh. Apple zakoulí očima a vyčítavě se podívá po Zackovi co to mu dělá.

„Hotovo?“

„Jasně. Odjiždíme z ranče jako zloději.“

Matt se zašklebí. „Kdybys netrval na tý kočce...“

„Neměl jsi vedle mně spát.“

„Byl jsem unavený a náhodou jsem u tebe usnul. A nic se nestalo.“

„Neměl jsi lhát.“

„Jen jsem se snažil abys sis nemyslel, že...“

„Matte dost!“ Matt zmlkne. Přece se tolik nestalo. Jen vedle něho ležel a cítil se nádherně. Sakra proč se musel zamilovat do takového tvrdohlavého berana jakým je Doc Holliday? Je na něm tolik fascinujících věcí a nejen minulost, ale jednoduše se mu moc líbi.

Je rád, že je tady s ním. Popravdě už nejméně stokrát si pomyslel, že už dávno bude na cestě. Plavným pohybem nasedne na Bílou Lucy a polaská ji po krku. Ta si jemně odfrkne a klidným krokem vykročí za Applem. Jdou vedle sebe a vnímají krásu údolí.

„Je to jedno z nejkrásnějších údolí jaké jsem kdy viděl,“ prohodí Zack. „ne že bych jich zas tak moc viděl.“

„Viděl jsi toho určitě víc než já.“

„Jak se to vezme. Co Izabel?“

„Spí. Věřil bys tomu?“

„Kočky přece spí ne.“ Zack se odmlčí a v tichu vnímá pohodu, která vládne tomu místu. Je mu na ranči dobře. Popravdě se mu ten domácký život líbí víc než by kdy tušil. Možná měl to vyzkoušet dávno. Možná by na jaře mohl odjet a někde si založit malý ranč. Ze světa se ztratí Doc Holliday a zůstane jen Zack Gray. Kolik takhle desperátů a zločinců zmizelo ze stezky zločinů? A on když se to tak vezme měl štěstí, když tehdy na Matta v těch horách narazil. Kdyby nebylo té sexuální orientace Mata bylo by všechno dokonalý, ale popravdě on se tím i tak nějak baví.

Co si pamatuje ještě ho nikdo takhle nesváděl, neusiloval o jeho přízeň. Je to zvláštní být v centru nějakého zbožňování. Začíná pomalu chápat politiky a herečky, zpěvačky. Je to opojné jako stará dobrá whisky.

„Kočky...“ si zatím pro sebe brumlá Matt. „ Kočky jsou ďáblova stvoření, které jsou jen od toho aby člověka trápily. Stejně jako ženy. Stejně jako Zack,“ mele si pro sebe na půl úst. Bílá Lucy zastřihá ušima.

„Matte, Zacku!“ uslyší a uzří jak k nim jede na svém koni Pocahontas Simply. Je celá zrzavá a Simpyl říká, že je perefektní do lesa na podzim. Jednou ji kvůli jejímu zabarvení hledal dva dny než ji našel vedle tábořiště kde ji přivázal.

„Simply co ty tady?“ Bože jen ať nezastavuje a jede dál! Zaskučí v duchu Matt a trne nad tím, aby Izabel tedy Bob se neprobudil. Sotva dýchá. Zack ho škodolibě pozoruje a začne se vybavovat se Simplym.

„Ale řekl jsem si, že něco ulovím Mary a začíná být podzim. Začnu lovit, abychom měli dost masa na zimu. Ty Zacku zůstaneš tu na zimu nebo ne?“ Matt zadrží dech. Ještě se Zackem o tom nemluvil.

„Zůstanu. Taky si vyrazím na lov.“ Mattovi sevřené srdce strachem, poskočí radosti, že Zack tu zůstává.

„Tak to vyrazíme oba dva a budou Vánoce. Mary vždy vaří dobroty. Budeš koukat a Matt strojí stromek podle nějakého toho starého zvyku. Taky vím o perfektním místě kde tokaji tetřevi. Ta číhaná na ně stojí za to.“

„Tetřev na vánoce. Mary bude mít co dělat a neškodila by i nějaká pacinka z medvěda, pěkně proležela.“

„Mně povídej i bizoní kýta by nebyla na zimu špatná.“ Co mám dělat? Supí v duchu Matt. Kocour se může každou chvílí probudit a těžko budu yvsvětlovat, že městečko je kvůli němu v pohotovosti a reverend dští síru s popelem na jméno zloděje.

Zacku...“ nesměle se ozve, ale ten ho dál ignoruje a vyptává se na možnosti kraje. Matt se zakaboní a pak se usměje a zbledne, když ucítí jak se mu vak zavrtěl. Kocour se probudil!

„Simply. Mary povídala, že tě ráda uvidí.“ Ten se rozzáří.

„Fakt?“ a upraví si červený kostkovaný šátek na krku.

„Jistě.“ Potvrdí Matt nic netušíc, že Mary si připravuje kazání na téma smetana a blešatá nevychovaná rozmazlená psiska.

„Promiň Zacku. Musím spěchat.“

„Jistě.“ Koukne po Mattovi, který se nevinně rozhliží po okolí.

„Tak se měj a těším se na krocany.“

„Jasně jasně,“ ale to už Simply volá zdálky a pobízí  Pocahonatas k vyšší rychlosti. Za ním štěkají radosti Kathy, Story a Bosy.

„To bylo elegantní. Že by se nám Izabel probudila?“

„A co?“ řekne, když uslyší zamňoukání a škrabání. „Jedeme nebo ještě nám uteče.“ Oba pobídnou koně a za chvilku vyjedou z údolí. Za necelou půlhodinky se napojí na cestu do Poplaru.

„Heje heje vjooo! Rychleji moji koníčcí. Natřeme to těm dvounožcům!“ uslyší hlas ještě dřív než sténající dostavník. Ohlédnou se a mrknou na sebe. Přece se nenechají takovu rachotinou předhonit. Jestli ano urazí všechny koně na ranči a budou pro smích. Už přesně vidí jak si to vykládají v saloonu jako historku k dobru.

Darby na kozlíku zpozoruje ty dvounožce jak pobídli koně a zajásá. Konečně bude zábava, když se nepočítá to drobné přepadení nedaleko soutěsky Tři oběšenců.

Matt a Zack pobídnou koně jako jedno tělo a nachýlí se nad hřívami. „Lucy rychle!“ I Apple zrychlí jako by věděl, co po něm chtějí. Izabel ve vaku nadskakuje a zoufale mňouká. Po půlhodině divoké jízdy brašna zmlkne. Matt se ohlédne za sebe. Ten dostavník s Darbym je setsakramentsky rychlý, ale koně z ranče Little oak jsou nejlepší v kraji. Jestli je ten dostavník předhoní bude se muset odstěhovat hodně daleko. Pobídne patami Lucy a Zack Appleho.

„Jupíííííí!“ vykřikne Matt a v prachu zastaví před stanici  Wells Fargo a company až Bílá Lucy vymete zadkem prach. Zackův Apple brzdí s nataženýma nohama před sebou a ulici se nesou kletby přítomných, kteří čekají na dostavník. Matt se Zackem se rychle uhnou a už za svištění biče přijíždí efektně Darby s indiánským pokřikem a....

„Hej vjoo herky zastavte!“ Ulici se zvedne další prach a z rozhoupaného dostavníku vylezou cestující, kteří se rychle upravují. Darby zabrzdí dostavník brzdou a natáhne nohy.

„Zdar Matte. Ty tvoje herky by potřebovaly pořádně protáhnou a koho to máš sebou? Jo krmíš je dobře? Jsou nějak vychrtle!“

„Nazdar Darby. Ty bys potřeboval lepší společnost a koně taky. To je můj nový parťák Zack Grey. Koho jsi přivezl?“

„Pff nic moc. Jen pár greenhornů co si chtějí přičichnout ke kytkám  a střelnému prachu a jinak skoro nic co by stálo za řeč. Hele tady je to nějaké divné! Děje se něco nebo někdo zemřel?“ když si všimne černých obleků.

„Ale někdo ukradl reverendu Canfieldovi jeho kocoura a dal městečko do klatby. Za chvilku se v Zlatém nugettu koná shromáždění.“

„Tak to musím říct dál. Klatba? A  proboha co je to?“

„Raději se neptej  a my musíme jít.“ Bílá Lucy s Applem oddechují se svěšenými hlavami a jazyky mají skoro na vestě. Matt sesedne a vede Bílou Lucy do nájemné stáje s jednonohým Billem Sandersem.

„Ti jsou teda jako po maratonu.“

„Co ty Bille víš o maratonu?“ poškádli ho Matt.

„Náhodou umím číst!“ a vytáhne otrhaný plátek časopisu, který prošel sterýma rukama a nějakým zázrakem se ocitl zde. Matt mrkne na název Týdeník historické společnosti... dál už kus chybí. Bill se zazubí a schová ho do truhly kde odkláda kartáče. Vezme uzdy Lucy a Appleho a poskakuje s nimi do stáji. „Jdete na shromáždění?“

„Jo!“ řekne Matt a přehodí si koženou brašnu přes rameno. Zbledne, když si vzpomene, že už dlouho neslyšel Izabel zamňoukat. Rychle otevře vak... žije. Jen zřejmě ho ta jízda zmohla. Dopne ji jen do půlky a se Zackem vyrazí do Zlatého nuggetu  jako jediné místnosti, kde se dá napít a schůzovat bez toho aby člověk nudou neusnul a nezemřel žízní. Už tam skoro všichni jsou a tak vak nohou zašoupne pod stůl a mávnutím ruky objedná dvě piva.

Zack s Mattem se potěšeně napijou po tom závodě s tím šnečím dostavníkem. Jemně si přiťuknou na vítězství.

„Tak jsme tu zřejmě všichni a musíme vyřešit dost ošemetnou situaci,“ uslyší hlas starosty Davida Davidsona. Vypadá jako by celou noc nespal a ostatní nejsou na tom o nic lépe, když sleduje jak všichni vypadají. „Někdo, tím jako náš šerif Hardy zjistil, že někdo ukradl kocoura Boba, reverendu Canfieldovi.“

„Je to jen kočka!“

„To je možné, jenže jak nám reverend neopomene pokaždé zdůraznit je to jeho kočka. Neboli...“

„Přece se nebudeme podřizovat diktátu nějakého pánbičkáře!“ vykřikne jeden z majitelů okolních rančů. Všichni  na něho pohlédnou.

„Sedni si Corrane. My víme, že je nemáš rád od té doby co ti Suzie s jedním utekla, ale tady jde o blaho mětsečka Poplar!“ Všichni souhlasně zahučí. Matt by se nejraději schoval pod stolem a Zack se mu vysmívá kam to dopracoval a přece je mu ho i trochu líto. Vlastně všechno to udělal jen kvůli němu. Možná kdyby nebyl tak soustředěný mu dokázat, že lhal, tak by se toho tolik nestalo. Na druhou starnu by si nikdy neužil tolik legrace.

„Co takhle se složit a pořidít mu nového kocoura? Šerif Hardy by mohl najít nějaké kosti a říct, že bohužel nějaký dravec byl rychlejší.“ Všichni začnou blahopřejně vykřikovat za dobrý nápad.

„To taky uděláme. Šerif Hardy se vypraví do Denveru sehnat kocoura. Je tu ale malý háček. Šerife Hardy,“ vyzve ho starosta a posadí se za stůl. Šerif Hardy se zvedne a zahákne prsty za pásek s velkou lesklou sponou ve tvaru býka.

„Problémem je, že reverend chce vidět hlavu zloděje u sebe doma na stříbrném podnose. Jenže jak zjistit, kdo ukradl kocoura?“

„A to si říká svatý muž,“ odkýchne si vztekle Corran. Pořád nemůže překousnout, že ho Suzie podvedla s tím pacholkem. Pravda byl hezký a uměl řečnit, ale nejraději by ho pověsil za nohy v kostele. Šerif to mlčky přejde.

„Takže kocoura bychom měli z krku. Nemusím říkat, že o tom co se tady usneslo a odsouhlasili jsme, se bude mlčet. Jedno bychom měli, ale ten zloděj je těžší.“

„Co Li Chan? Jedí všechno!“

„Jo a kdo nám bude prát!“ vykřikne od rohu Slimy nejžádoucnější starý mládenec v městečku.

„Abrahám!?“ houkne někdo. Všichni svorně se zamračí.

„Litly, nechci nic říkat, ale i když  Společnost za mravní očistu městečka je vystrnadila na okraj města, přece jen bychom neradi byli kdyby madam Josefína i s děvčaty odjela. Co ty na to?“

„No to ne,“ přikývne. Všichni se opět zamračí a dumají nad tím problém nevšímajíc si hluku, který neustále roste. Matt kývne na barmana o další sklenici toho báječného moku. Neví kdy, ale začal se neskutečně dobře bavit. Když si vezme že Boba má dole v tašce tak tohle byl jeho nejpovedenější kousek, který v Poplaru udělal. Začíná se usmívat.

Zvedne hlavu, když uslyší hluk z ulice. To vypadá na na... rychle se odsune  z dosahu dveří a strhne sebou i Zacka, když v tu chvílí rozrazí se lítačky a dovnitř vtrhne rozvášněná kráva. Všichni vyskočí a nastane chaos jak kráva pobíhá kolem stolu a strhává všechno co není připevněno. Nikdo neví co se děje a odkud se v saloonu vzala. Stoly letí pryč, židle jsou skáceny a půllitry třískají o podlahu. Někteří vyskočí kam se dá. Kráva se zastaví o barový pult  a teskně zabučí, když za ní vtrhne štěkající pouliční vořech.

„Haf... vrrrr.“ Všichni hledí na krávu i psa a nevědí co si mají myslet. Matt spokojeně objímá na zemi Zacka  a přemýšlí o tom, že ta kráva by tam mohla být ještě hodně dlouhou dobu.

„Búúúú!“ se ozvývá a najednou ucítí puch.

„Och bože!“ někdo zamumlá z davu.

„Zastřelete ji!“ zaskučí Lucky Charlee za pultem a utěrku si dá před nos. Kráva divoce tančí po střepech a po nohu přítomných. Pes kolem ní a pořád vrčí.

„Vrrr, Haf. Búúú!“ je slyšet až někdo konečně vytáhne kolt, Zack si vzpomene na svoji pozici a vymaní se z náruče Matta. Oba se odtáhnou ke stěně a směji se jak všichni krouží kolem tančící krávy a psa.

„Moje stoly, moje sklenička, moje židle kdo mi to ....ne to je fortepián,“ vykřikne zmučeně Charlee, když někdo vystřelí a proděraví fortepián. Zakryje si oči a sesune na zem. Tohle nemusí vidět. Ozve se další střelba, která zasáhne všechno kolem jen ne krávu.

„Pánové ne prosím!“ ozve se mohutný hlas ze dveří a všichni se otočí k muži, který jim přerušil střelbu. „Je to kráva, živitelka rodiny!“ vykřikne s rozpaženýma rukama. Na sobě má gumáky, manžestrové kalhoty, kostkovanou košili a za ním vykukuje manželka se strhanými rysy.

„Osadníci,“ někdo zahučí, když se ozve pláč dítěte.

„Búúúú!“ zoufale zabučí kráva, která hledá únikovou cestu z toho podivného místa. Pak ji uvidí a rozeběhne se přes všechno co ji stojí cestou. Skočí a okno skoro povolí.

„Búúúú. Vrrvrr haf!“ všichni uslyší a jdou k oknu. Bože jak ji dostat odsud?“ Kráva venku otáčí zoufale hlavou sem a tam. Přední nohy z okna zadní nohy kousek nad podlahou salonu. Někdo vytáhne laso, hodí ji na krk a zatáhne .

„Búúú!“ zanaříká kráva s lasem kolem krku a vyplazeným jazykem.

„Zabít!“ řekne starosta.

„Nein. Bitte...kráva živit dítě.“ Zahučí a za nim plavovlasá žena v náručí kolébá dítě. Ve dveřích stojí jejich drobotina z nichž nejstaršímu je asi sedm let. Všichni se rozpačitě poškrábou po hlavách. Co teď? Zabít dojnici - živitelku není jen tak.

„Búúúú!“ se nese zoufale bučení a kráva boulí oči. Jazyk ji visí z tlamy a žalostně pozoruje kde se to ocitla. Osadník s rodinou zoufale pozoruji krávu v okně, pes s vyplazeným jazykem vrčí a ostatní pozorují střídavě osadníka a krávu.

„Mňau!“ uslyší v tom bučení a všichni se začnou dívat kolem sebe.

„Vrrr haf!“ zavrčí pes a srst se mu zježí, když rozezná zvuk svého přirozeného nepřítele.

„Mňauuuuuu!“ a všichni jen zahlédnou rezatý blesk a pak obrovské bolestné „Búúúúúúúú!“ Na krávě sedí rezatá kočka s naježenou srsti a prská na psa, který skáče jak nejvíc může a vrčí. Kráva zvedne hlavu, zahrabe kopytama ve vzduchu, ucítí na zadku drápy kočky, která se ji drží , štěkot a jedním posledním zoufalým pohybem sebou trhne a  dostane se přes okno ven. Úprkem a vztyčeným ocasem letí pryč prašnou ulici. Osadník vyběhne ven a na neosedlaném koni jede cvalem za splašenou krávou.

„Mám po saloonu!“ pomyslí si zdeptaný majitel a zároveň barman Lucky Charlee, který postavil salon za zlato které vyrýžoval v Kalifornii. Bude muset sáhnout na úspory, ale konečně si to možná přestaví jak bude chtít. Sáhne pod pult a na zemi si nalije panáka, pak zaváhá a lokne si přímo z láhve.

„My....slíte, že to bylo co si my...slím?“ vykoktá starosta Davidson.

„Jo byla to rezatá kočka,“ pokývá hlavou Hardy.

„Bob je zpět!“ vykřikne Davidson a obejme nadšeně Hardyho. „Půjdeš a řekneš že je tady a se asi zaběhl. Jasné!“ poplácá ho spokojeně po hrudi, nevšímajíc si podvraťáka a vyraženého okna.

„Tak je konec, ale Matte řeknu ti máte veselé městečko. Rád se sem vrátím. Pojedeme na ranč?“

„Jo byla to legrace. Nikdy bych neřekl, že kráva se může vejít do okna.“

„Tak všechno se šťastně zakončilo no ne a my můžeme jít....“

„Zvu všechny na panáka! Lucky!“ zavřeští radostně Davidson. Obejde pult, nazdvihne Luckyho, podívá se do jeho obličeje a pak pustí na zem. Vedle něho se povaluje  prázdna láhev whisky. Pokrčí rameny. Holt nějak se zapomene platit.

Matt vyjde ven a zamrká před zapadajícím sluncem. Vedle něho se postaví Zack.

„Víš Zacku...“ nedořekne, když koutkem oka zachytí pohyb a nadšené obejmutí Zacka. Zatmí se mu před očima. Nikdo nemá právo objímat Zacka. Nic nevidíc vyrazí a jen cítí jak jeho pěst se zaboří tomu druhému do boku.