Shounen - ai povídky

Ztracená stopa

Matt vyrazí za Lovcovou stopou jako by ho honily fúrie. Rázuje kupředu s očima upřenýma na otisky, které zanechal Lovec. V nitru mu zuří vztek i smutek nad Vílou. Vzpomíná, jak ji získal po dlouhém lovu a později připustil s Hnědákem. Společně s dědečkem a Šedým vlkem plánovali, že budou základem velkého slavného stáda a teď je mrtvá. Popotáhne a zamrká. Proč zrovna ona?

„Matte!“ zakřičí znepokojený Zack. I on touží se pomstit, ale ne za cenu, že koně i sebe uštvou.

Matt se otočí a zastaví se. Netrpělivě čeká.

„Jestli se uštveme, tak můžeš zapomenout na pomstu.“

Matt sklopí hlavu a potom se tvrdě zadívá na Zacka. „Můžeš jít zpět. Koně to vydrží!“ Sevře uzdu Tornáda a táhne ho za sebou. Zack nespokojeně mlaskne, ale vydá se za ním. Někdo musí na něho dohlédnout, protože jinak udělá ještě nějakou hloupost a potom při střetu s Lovcem bude slabý jako moucha.

Šero pomalu ustupuje světlu a on přemýšlí, jak dlouho jsou na cestě. Sáhne na hodinky, ale rozmyslí si to.

Lesním porostem, kde není tolik sněhu, pochoduje se jim lépe. Doufá, že ty koně netáhnou nadarmo, i když nesou náklad. Je zvědavý, jestli Lovec má sebou koně nebo ne. Být na jeho místě, tak tohle by byl převlek a koně někde nechal… Ne byl až moc dobrý. I přesně tak páchl. Musel to být lovec.

V tomto případě by si někde ponechal koně se zásobami a vyrazil k němu. Pohlédne na ocas Tornada a povzdechne si. To co udělal, bylo svinstvo. Za celou dobu, co žije na Západě, nesetkal se s něčím takovým. Už za krádež koně je provaz a každý si to dobře uvědomuje. Když míjí vzdálenou chatu, v které byli se Simplym uvěznění, uvědomí si, že má hlad a vzpomene si na medvěda. Kde asi skončil?

„Matte!“ opět zakřičí.

Ten se zastaví a obrátí se k němu.

„Najíme se.“

„Ale půjdeme dál.“

„Jistě.“ Sáhnou do vaku a vytáhnou narychlo připravené jídlo od Mary. Ví, že si nebudou moci dovolit polevit a zastavit se na pořádné jídlo. „Myslíš, že ví, že jsme se za ním vydali?“

„Podle mě ne,“ zavrtí hlavou matt. „Trochu mně zneklidňuje, že míříme rovnou ke Grizzlymu. Proč asi míří sem na sever? Já bych rozhodně neřekl cíl svým budoucím pronásledovatelům.“

„Opět?“ zasténá Zack a na Mattově tváři se objeví prchavý úsměv. Zničehonic je Zack rád za ten malý úsměv. Chyběl mi, uvědomí si trochu znepokojeně a zakousne se do chleba s pořádným kusem masa.

„Tady!“ Zack uchopí podávanou láhev a napije se ještě teplé kávy.

„Božské!“ zamumlá.

„To ano. Zastavíme se u Grizzlyho a sakra.“ Oba se zastaví a uvědomí si, že už nějakou dobu jdou a nevidí stopy. Rozhlédnou se kolem sebe, ale kromě stop zvěře nic tu není. Pohlédnou na sebe a potom za sebe. Zaklejí.

Matt hodí Zackovi uzdu a udělá malé kolečko, které rozšiřuje a přitom pátrá ve sněhu. Čím dál víc je nervóznější a neklidnější.

„Musíme se vrátit,“ řekne, když přistoupí k Zackovi a vezme od něho uzdu.

Zack přikývne, zašpuntuje láhev a vloží do vaku. Znechuceně a se vztekem se obrátí a vracejí se ve svých stopách. Na zemi hledají jakékoliv známky toho, že tudy Lovec prošel. Nic. Jako by se vypařil a ušli nazpět pěkný kus. Jak to dokázal?

„Co teď?“

„Nevím!“ zavrčí Matt a praští kloboukem o zem.

„Mám zajet pro Šedého vlka?“

„Mezitím nám uteče,“ bezmocně odpoví Matt a sebere klobouk. „Jak jsem je jenom mohl minout? Dával jsem pozor.“

„Vrátíme se?“ navrhne tiše a je zvědavý, co Matt udělá.

„Ty by ses vrátil?“

Zima je teplejší, než Mattův studený hlas. „Ne.“

„Pak jdeme.“

„Kam?“

„Ke křižovatce toho všeho.“

„K jaké křižovatce?“ Zack z toho nic nerozumí. Co zase vymyslel? Ale to už pozoruje, že si sundává sněžnice a připoutává je na Tornádo. Rychle to udělá taky a vyšvihne se na Vojtka. Matt nelení a pobídne Tornáda. Ten se lehce rozkluše a potom zvolní.

„Matte! Tak k jaké křižovatce?“ Donutí Vojtka zrychlit tempo a zařadí se vedle Matta.

„Víš, jak jsme šli lesem, přemýšlel jsem. Sice otrávil koně, ale svoje určitě ne. Pravděpodobně má koně někde schované. Jenže u nás byl několik noci.“

„To ano.“

„Vidíš. Nikdo rozumný by nenechal celou dobu koně na pospas rozmarům přírody.“

Zack přikývne. Matt má pravdu. „A?“ nechápe. 

„Někde je musel nechat. Na této straně jsou jen dva lidé, u kterých může nechat koně.“

„Grizzly,“ dojde mu ihned, „a kdo ještě?“

„Starej Jankowicz, ale ten je dál než Grizzly. Nejdřív zajdeme za grizzlym a potom za Jankowiczem a uvidíme.“ Vyrazí vpřed a po hodině zahlédnou dým a srub. Zastaví a pohlédnou na sebe. V očích naděje.

Jedou k domu, když zničehonic hvízdne kulka a Matt se Zackem rychle sletí do sněhu. Sprostě zaklejí a leží jako placky.

„Matte, co to dělá?“

„Jak to mám vědět? Pryč!“ zakřičí na koně a další kulka.

„Míří nějak blbě, Matte, nebo neumí střílet.“

„Mně povídej. Měl nás už dávno sundat.“ Plíží se sněhem a doufají, že je nezabije. Matt najednou se nadechne a zakřičí.

„Grizzly, ty starej medvěde, nech toho nebo ti do kožichu šoupnu jednu kulku!“

„Matte, jsi to ty?“

„A kdo asi? Červená karkulka?“ zařve. „Nepoznáváš koně?“

„Ty tupá hlavo!“ zaslechnou Rose a mimovolně se usmějí. Odpověď nezaslechnou, ale Zack, který odvážně zvedne hlavu, zahlédne ve dveřích obrovskou postavu. Vzpomene si na první setkání. Od té doby se pranic nezměnilo. Tedy až na kožich, který má na sobě.

„Co tam děláš, Matte?“ zakřičí Grizzly a zamává rukou.

„Co asi?“ zabručí Matt a spolu se Zackem vstanou. Opráší se od sněhu a v duchu Grizzlymu spílají všemi nadávky, které znají. Chytí koně, kteří pouze poodešli a jdou ke stavení. „Já ho zabiji.“

„A Mary tebe!“ dodá Zack roztomile a u zábradlí uvážou koně.

„Co tady děláte?“

„A proč ty špatně míříš?“

Matt by nikdy neřekl, že Grizzly dovede zrudnout, ale v tomto momentě byl rudý jako rajče. „No, omlouvám se. Víš, byl…“

„Byl vzteklý!“ odpoví Rose a stane ve dveřích. Sleze dva schody a obejme Matta a Zacka. „Proto špatně mířil, hlupák.“

„Rose, jaký hlupák? Aspoň jsem je nezabil.“

„Jsi jim. Tak co tu děláte? Stalo se něco?“ Když ji dojde, že by se nehnali takovou dálku jen na návštěvu. „Mary?“ zašeptá.

„Chtěl jsem se optat, jestli tudy někdo neprojel a Mary je v pořádku. Pozdravuje tě.“

„Nikdo.“

Matt si povzdechne. Sakra, byl jeho nejnadějnější stopou.

„Pokud nemyslíš toho všiváka, co mi ukradl Venezii.“

„Cože?“

„Jak jsi to slyšel. Lovec, přední zuby zlaté a páchl jako týden nemytý tchoř. Nechal u mě zásoby a koně, že si je vyzvedne.“ Matt se Zackem na sebe podívají.  „Přijel si pro ně, to jo, ale odvedl si ještě k tomu Venezii. Pěkně po tmě, nenápadně, krysa jedna. Zrovna jsem ho hodlal stíhat a pověsit na první vhodné větvi, když jste se objevili. Počkat vy ho taky stíháte?“

„Jo otrávil Mattovi koně.“

Grizzly zbledne, zrudne a neartikulovaně zařve. Rose si přitiskne ruku ke rtům a zamrká očima, otočí se a vběhne do domů.

„Jak?!“ zachraptí.  Usedne na zasněžené zápraží a tupě hledí před sebe.

„Strychninem, ale povedlo se nám je zachránit.“

„A já ho tu přivítal. Bože, vědět to…“ svírá a otevírá pěstí. „Půjdu s vámi.“

„Stačí, když mi dáš koně a nasměruješ mně, kudy odešel. Zabijeme ho.“

Grizzly pohlédne do tváří Zacka a Matta. Ano, zabijí ho. Vstane a jde ke stájím, kde má koně. „Mé nejlepší kusy nechal tu. Paris a London tu stále jsou. Venezia je dobrá kobylka, ale znáš ji. Jsou tví a nech koně u nás. Rose vám zatím určitě připravuje něco k jídlu. Nemůžete se zastavit ani na minutu. Bastard.“

„Víme to.“ Vedou koně za sebou a odsedlají je. Přehodí sedla na nové koně a vyšvihnou se, když zpozorují Rose, jak k nim běží a křičí, ať počkají. Udýchaná doběhne a vrazí jim vak s jídlem.

„Jak to, že nejdeš?“

„Nemohu tě tu nechat samotnou a oni to zvládnou.“ Obejme ji kolem ramen a velkou rukou otře slzy na Rosiných tvářích.

„Určitě?“ Vzlykne. „To co se stalo… Bože, nemohu to pochopit. Musí se cítit strašně. Tolik mu na tom záleželo.“ Mluví ke Grizzlymu.

„Zvládneme to a budu mít to nejlepší stádo na středozápadě. Ne, v celé Americe. Grizzly, Víla to nezvládla,“ nakonec ze sebe dostane.

Grizzly bezmocně zavrčí. Rána za ránou. „Hříbě?“

„Je v Popleru. Dakota se Simplym mu hledají matku.“

„Zajedu se tam podívat a jel tamtudy!“ Ukáže směrem na Západ. „Jsou to asi tak tři hodinky.“

„Díky.“ Pobídnou koně a klusem vyrazí na Západ.

„Dostihneme ho,“ řekne s jistotou Zack.

„Doufám. Mít ho tak v rukou.“

„Já vím.“ Pohlédne na Matta. Vzteklý a smutný. Stále stejný a z tváře se vytratil úsměv. Nejraději by Lovce sám zabil, ale má tušení, že to chce provést Matt. „Co je před námi?“

„Pustina. Teď bude jen málo zavátá, ale jakmile by přišla bouřka, nemáme kam se ukrýt a tady jsou děsivé bouřky. Proto jsem chtěl koně. Kdyby vyrazil na sever do lesů, nechali bychom koně u Grizzlyho a museli bychom se spoléhat na vlastní nohy. Kdo za tím může být?“

„Taky by mně to zajímalo. Máš hodně nepřátel?“

„Méně než ty, Zacku.“

Zack se prchavě usměje. Má pravdu. Rozhodně jich má víc. „Co Bannyon?“

Matt zavrtí hlavou. „Vyrostl tu. Svedl by ranč podpálit, ukrást, dobýt, ale otrávit koně není jeho styl. Tohle byl někdo jiný, jenže kdo?“

„A co minulost?“

Matt se ještě více zachmuří při vzpomínce na minulost v Memphisu. Mohl si za tu krátkou dobu, co tam byl, udělat nějaké nepřátele? „Nevím, ale bylo mi šestnáct. Bláznili jsme s ostatními a vyváděli různé kousky. Bohatství našich rodičů nás chránilo. Od té doby nemám žádné zvěsti od své rodiny, ani z města a ani nechci. Teď je tohle můj domov a moje rodina jsou koně, Mary a ostatní, a pokud někdy budeš chtít i ty.“

Zack nic neřekne a Matt ani nečeká na odpověď. Zastaví a sestoupí. Udělá krok a dotkne se stopy. Pokyne Zackovi, který sesedne, nechá spuštěnou uzdu na zemi a koně trpělivě stojí.

„Podívej se.“

„Dva koně. Jeden těžce naložený a druhý nese jezdce.“

„Tohle je Venezia,“ ukáže na stopu. „Vidíš ten otisk kopyta? Sám jsem ji ulovil a nějak zůstala u Grizzlyho. Pokud si ji nechá, bude snadno ji vypátrat.“ Spokojeně se pousměje.

„Udělal chybu.“

„Ano. Pojedeme dál.“

„Zvláštní jména pro koně. Netušil jsem, že je tak zcestovalý.“

„Není, ale kdysi za mládí rád četl noviny, když honil stáda. Vždy chtěl jezdit po světě a vidět ty cizokrajná města s divnými jmény. Řekl, že byl ve všech městech Ameriky, ale tyhle neviděl. Objednává si knihy o zámořských městech a dokonce pojmenoval své koně a muly po nich.“

„Zajímavý člověk.“

„Ano a takových je hodně.“ Odmlčí se a jedou zasněženou plání. Občas pohlédnou na oblohu, Jestli nebude bouře, ale vypadá to, že budou mít jasno. Matt je rád, protože takhle je nic nezdrží a on se bude moci vrátit domu a pokračovat se Zackem v sázce a v tom si vzpomene na Vílu a hříbě. Musí na to zapomenout a dál žít. Jenže nejdřív se pomsti. Ve sněhu zachytí stopu. Pocítí vzrušení. Jsou blízko.