Shounen - ai povídky

Zůstat, nezůstat?

„Oni se pozabíjejí!“ Simply se chystá rozeběhnout.

„Dost!“ máchne rukou Mary, která se vydrápala na nohy. „Tohle si vyřídí oni.“

„A jako my máme zůstat venku?“

Všichni sebou trhnou, když zaslechnou z domu řinkot a bouchnutí.

„Chceš jít dovnitř, Simply?“

„Ne, dojdu pro indiány.“

„Nemusíš, už jsou tu.“

Narcissa se ohlédne a ztuhne, když je uvidí. Oči ji zjemní a stále pevněji svírá uzdu.

„Zack se vrátil?“ optá se Šedý vlk. Dakota sklouzne pohledem na Afroditu a Narcissu.

„Ano,“ trhne sebou, když se ozve bouchnutí. „Je uvnitř.“

„Nějak brzy se vrátil,“ podívá se na ženu u koní.

„Za to mohu já,“ řekne Narcissa a dál na ně zírá.

„Do pekla, já chci vědět, co se tam děje?!“ zařve Simply.

„To my taky,“ řekne naštvaná Mary a ohlédne se na ně. Popravdě nemá odvahu tam vejít a jen se bojí, co tam najde. Pokud něco vůbec najde. I v tvářích obou indiánů je vidět napětí a zájem, ale všichni trpělivě stojí ve sněhu a občas přešlápnou.

„Kosa…,“ zavrčí Simply, ale ani se nehne. Psi už dávno zalezli do kutlochu.

„Matte, kde jsi?! Vylez ty mrzáku!“ Zack, který cítí, že přestává vidět na oko, otevře dveře do kuchyně.

Prásk!

Není tam. Kde se schoval? Ten dům nemůže být tak velký! To ne. Knihovna. Zachechtá se. Bojí se ho, proto utíká! Otevře dveře a rozhlédne se. Podívá se i za dveře. Nikde.

Prásk!

Blíží se ke dveřím, ve kterých byl jen párkrát. Otevře. Z hloubi duše mu vyjde temný zvuk, když zjistí, že postel je nehnutá. Co, když vyskočil z okna, napadne ho.

Prásk!

Otevře dveře naproti, když je chycen za ruku a ocitne se na posteli. Chce se zvednout, když zjistí, že nemůže. Fascinovaně se dívá do zelených Mattových očí.

„Co chceš dělat?“

„Já? Nic,“ řekne tiše a přisaje se k Zackovým ústům. Tlačí na ně a drží ho uvězněného pod sebou. Zack ztuhle leží a najednou zjistí, že ho tělo zradilo. Že povoluje pod Mattovým dotekem a váhou.

„Sakra,“ zamumlá a neuvědomí si, že je pootevřel, čímž dál příležitost Mattovi a ten vklouzl dovnitř. Nevnímá nic kromě Mattovy váhy a jeho jazyka. S hrůzou si uvědomuje, že ho to lehce vzrušilo.

„Krásné,“ potom zaslechne, zatímco Zack spíš lapá po dechu.

„Hnus,“ zavrčí. „Slez! Co to mělo znamenat?“

„Jsem rád, že jsi zpět,“ povzdechne si a sklouzne z něho. „Nemusel jsi těmi dveřmi třískat. Stačilo zavolat.“

„Volal jsem.“ Zvedne se a posadí se. Matt okamžitě ho obejme. Blaženě přivře oči.

„Nevěřil jsem, že se vrátíš.“

„Odjíždím.“

„Sotva. Nemůžeš.“

„Já, že nemohu? Ale mohu. Tohle zaplatíš.“

„Mně to nevadí. Nechceš tu se mnou zůstat? Bude se ti to líbit. Vím to.“ Usmívá se.

„Matte, já tě varují.“

„Ano? A před čím? Nevím, proč jsi byl tak zlý.“

„Já a zlý? Kdybys nevyváděl, tak vše mohlo být v pořádku. Malá legrácka.“

„Bál jsem se o tebe.“

„Jsi divnej. Odjíždím. Já stále nechápu, jak jsem mohl sem přijet.“

„Klidně, ale odjet nemůžeš.“

„Odjedu!“ vyskočí z postele, zadívá se na Klidně ležícího Matta. „Odcházím!“

„Klidně.“

Prásk!

Prásk! Venkovní dveře. „Odjíždím!“

„To asi ne,“ zachuchlá promrzlý Simply. „Můžeme dovnitř?“

„Nechápu proč? Jedu.“

„Zacku, sněží.“

Zack si teprve teď uvědomí, že během té postelové scény… brr, zní to odporně, se počasí změnilo a začalo sněžit. Na hlavách dotyčných už je docela slušná bílá pokrývka.

„Já ti říkal, že nemůžeš odjet. Pojďte domu a Šedý vlku, můžete odvést klisnu do stáje? Postaráš se o ní. Narcisso, vítej na ranči.“  Za Zackem se objeví Matt.

Já měl být přivítán ne ta cizí ženská! Něco zařve v Zackovi, ale všichni poslušně zaplují do vyhřáté kuchyně. Vzdychnou nad teplem.

„Co chcete k pití?“

Venku zatím sněží a pokrývá okolí. Stopy lidí a koní už dávno přikryl sníh.

Matt povytáhne knot u lampičky.

Mary udělá velkou konev kávy a postaví ji doprostřed. Před každým přistanou hrnky. Všichni sedí a nevědí jak začít.

„Ta bílá klisna čeká hříbě, Matte,“ řekne Šedý vlk, který přišel ze stáje.

„Vím to, ale proč jsi tady? Stalo se něco?“

Narcissa zrudne. „Nechceš ji koupit?“

„Ale…,“ namítne a vzpomene si na její hlas protkaný pýchou ke klisně. Určitě ji miluje, tak proč?

„Nemám nic kromě ní. Osobní záležitost. Koupíš ji?“

„Koupím, samozřejmě. Je to skvělý kůň. Bude v pořádku?“ obrátí se na Šedého vlka.

„Ano. Sněžit bude až do zítřejšího odpoledne. Budeme to tu po pás.“

„Do pekla!“

Matt se usměje. Zack je konečně v jeho spárech. Konečně.

„Chtěla jsem jet ihned nazpátek,“ řekne ustaraně Narcissa. „Netušila jsem, že to tu bude vypadat takhle. Chci, aby se měla dobře, a nikoho jiného jsem neznala. Tady se bude mít dobře. Vím to.“

„Ve stáji jsem si všiml nějakého chlapce. Motal se kolem koní,“dodá Šedý vlk, jakoby nic.

„To je Jacob. Můj syn.“

Šedý vlk se zamračí, ale nic neřekne.

„To bylo bláznovství ho vzít sebou.“

Narcissa vidí ve všech očích odsouzení. Najednou, neví co říct. „Já…“

„Oo není úplně normální,“ klidně za ní to řekne Zack. „Měl nehodu.“ Snaží se ignorovat tupou bolest v oku. Je vzteklý, ale nedává to najevo.

„Je normální,“ napřímí se Narcissa a na všechny pohlédne. „To, že mu to trochu déle trvá, ještě neznamená, že je nenormální!“

„V pořádku. Jsi tu vítána. Potom se domluvíme na ceně klisny. Je mi líto toho, co se stalo.“

„Děkuji.“

„V domě není volný pokoj, ale v budově pro zaměstnance je. Budeš mít tam veškeré pohodlí. Kdyby něco, klidně se na nás obrať.“

„Já, moc děkuji.“

„Není za co. Za chvilku bude večeře. V knihovně je dost knih. Zacku, jsi tu vítán.“

„Ne, děkuji,“ odmítne pozvání. „Jakmile bude hezky, odcházím.“

„Jak myslíš.“

„Matte, to nemyslíš vážně,“ řekne nasupená Mary. „Vždyť je to… Hulvát!“

„Já vím.“

Zack zaskřípe zuby. On a hulvát? Mary se plete.

Šedý vlk vstane a vyjde ven. Zadívá se na oblohu. Možná, že bude sněžit až do zítřejšího večera. Na ranč se snášejí bílé vločky. Velké a nadýchané jako šlehačka. Tiše jde k svému domovu. Musí tam vzít jeden sáček bylin pro koně a říct Dakotovi, že bude večeře.

Ve dveřích stáje uvidí stát malou postavu. Natahuje ruce po vločkách. Zajímalo by ho, co se mu stalo. Nechá ho stát ve dveřích. Když ho viděl, tak vycítil, že koně mu nic neudělají, i když mezi nimi nadšeně skotačil. Pořád si něco mumlal a hladil je po nohou. Dojde ke stanu, odhrne přední díl a vklouzne do tepla. Posadí se na pokrývku.

„Za chvilku bude večeře.“

„Vím. Ta žena Narcissa...“

„Ano.“

„Nic. Zůstane tu.“

„Ano. Prodává Mattovi koně. Tu bílou klisnu. Může mít dobrá hříbata, i když kulhá. Matt ji určitě koupí.“ Odmlčí se a vyhledá sáček bylinek, které jsou rozvěšeny po obvodu stanu.

„Jestliže mě tu nemáte rádi. Jdu.“

„Klidně,“ řekne Mary a ukáže na dveře. Zack vstane, vyjde ven, vezme z věšáku kabát a zakleje při pohledu na bílou studenou krajinu. To zrovna potřeboval.

„Idiote, proč jsi nezůstal v městečku? Co ti tam scházelo? Měl jsi tam ženské, cigarety, whisky a hru. Nescházelo ti tam naprosto nic a tady?“ Začne rázovat sněhem k obydlí Simplyho. Ne. Ten je zabydlen. Má to. Zakleje, když se zvedne vítr.

Vyrazí prodírajíc se sněhem k stanům indiánů. Tam bude moci v klidu přečkat tu spoušť. To bude nejlepší. Zakleje, když se zvedne sníh, až k hlavě a on vyprskne sníh. Prokletý Matt. Měl zemřít a ne na něho narazit. Bylo by mu lépe. Takhle pořád něco musí řešit.

 Zastaví se a snaží se před sebe dohlédnout. To počasí a Matt se proti němu určitě spikli. Bílo a bílo. Aspoň, že se to oko hladí. K ničemu jinému ten sníh a vítr není. Ne, tam je velký černý obrys. Šedý vlk. Udělá krok a další. Už jsme tu, odhrne přední díl a po čtyřech vleze dovnitř.

„Zacku?“

Zach vstane a oklepe se. „Zdravím, Šedý vlku, Dakoto.“

„Co tě sem vede? Chceš bylinky na oko?“

Na to jsem už dávno zapomněl, pomyslí si Zack. „Taky. Chtěl jsem se na něco optat.“

„Jistě. Posaď se.“ Ukáže rukou k ohništi.

Zack k němu sedne, sundá kabát, oklepe ho od sněhu a natáhne ruce k ohni. Zamne.

Šedý vlk si nezdvořile řekne, že s tím nalitým okem vypadá opravdu šíleně. Jako bůh pomsty a přejede mu po zádech mráz. „Co potřebuješ?“ klidně se optá. Dakota vyjde a přinese kotlík sněhu.  Pověsí ho nad ohniště. Sedí a mlčí.

„Na chvilku tu zůstat. Jen, co se přežene ta slota.“

Šedý vlk mlčí. „Dakoto, můžeš mi podat ten sáček, co je za tebou? Ano ten tmavý.“

Dakota strne a otočí se dozadu.

„Myslel jsem, že bydlíš v domě.“ Převezme od Dakoty sáček a začne si cpát fajfku.

„Otče, půjdu se podívat na Modřenku a toho chlapce. Mohla by mu ublížit.“

„Jistě.“ Nezúčastněným zrakem pozoruje Dakotův úprk. Dakota rychle vypadne. Raději přenocuje ve stáji, než dýchat tyhle bylinky, které otec vždy kouří na čerstvém vzduchu.

„Vím, ale pokud ti to nevadí, raději bych přespal tady. Mohu se optat, co to je?“

„To?“ natáhne se k ohništi a zapálí směs o větévku. „Směs bylin. Uklidňuje to a dobře se potom spí. Chceš taky?“

„Ne, děkuji.“ Začichá. Divná vůně.

„Nevoní to dobře, ale je to zvyk před spaním, který si nikdy neodpustím.“

„Aha.“ Voní to už víc než hůř. Smrdí to. To je horší než směs, kterou napatlal Mattovi nohu. Měl tehdy vyrobit něco takového a zdrhaly by i přístavní krysy.

Šedý vlk se dívá do plamenů, a když se voda začne vařit, vezme jiný sáček a hodí do něj listí. „Dáš si se mnou čaj? Je výborný na zažívání.“

„Ne, děkuji.“ Bůhví co v tom je. Začíná mu být z toho zápachu nevolno. Jak to Šedý vlk může vydržet? Neudusí se? „Víš, chystá se večeře. Půjdu.“

„Samozřejmě a chceš tu spát?“

„Ne. Poprosím Simplyho,“ obrátí o sto osmdesát stupňů. Tohle se nevyvětrá tak brzy.

„Dobře. Měl by ses s Mattem usmířit. Určitě to tak nemyslel.“

„Ale myslel,“ vyjede a zvedne se. Kruci dál už tu nemůže být. Skoro vyběhne ven a lokne si mrazivého vzduchu se sněhovými vločkami. Nádhera. Vyrazí k domu. Šedý vlk se rychle zvedne, uhasí fajfku a vykloní se na vzduch.

„Konečně pryč.“ Nechá pootevřený díl a chvilku čeká, až Zack zmizí v záplavě vloček. Půjde na večeři a zatím se stan trochu vyvětrá.

Ti dva jsou jak pes a kočka. Zavrtí hlavou nad jejich nepochopitelným jednáním. Stáhne kotlík s čajem, který měl být fází číslo dvě a všechno překontroluje. Vezme si rukavice a vydá se do nečasu. Zajímalo by ho, jak si s nezvanou návštěvou poradí Simply.

Staví se ve stáji.

„Dakoto, Jacobe, večeře!“

„Otče, to jsi nemusel.“

„Ale ano.“

„Já vím. Vždy máš pravdu. To je Jacob.“

„Vy jste indiáni?“

„Ano.“

„Ne. Ti vypadají jinak.“

„Ano a jak?“ přiklekne si k němu a pátrá v rysech obličeje. Usmívá se. Má rád děti.

„Jsou opilí, jako tatínek a umaštěni a šeredí.“

Dakota si slabě povzdechne.

„Ale ty takový nejsi. Proto nejsi indián.“

„Víš, to jsou nešťastní lidé a půjdeme na večeři. Bude tam maminka a Mary uvaří něco moc dobrého.“

„Dobře. Sním toho hodně. Mám hlad. Neodejdou? Maminky koně odešli.“

„Kdepak. Můžeš tu kdykoliv být.“

„Afrodita bude mít hříbátko a tamta taky a tahle taky.“

„Jsi chytrý chlapec. Ano budou mít.“

„Já vím,“ řekne důležitě a jde ven. Šedý vlk se zvedne.

„Má velký dar.“

„Ano, taky jsem to poznal. Koně jsou s ním klidnější.“

„Sníh.“  Stojí a okouzleně ho pozoruje.  Najednou sebou plácne a začne se válet.

„Bude mokrý,“ řekne nejistě Dakota.

„Jacobe!“

„Mami!“ vyskočí a běží k mamce, která se objevila na verandě. Indiáni se vydají za Jacobem do hlavního domu. Všichni už sedí kolem stolu a čekají jen na ně dva. Šedý vlk s kamenným obličejem podívá na Matta a usedne. Jacob se vtiskne k mamince a s vážnou tváří začne popisovat dopodrobna koně, a co všechno dělal.

Ta ho poslouchá, ale všímá si i ostatních. „To víš, že jo,“ přitakává mu.

„Tak tady to je Jacobe a musíš říct, jakou buchtu máš rád.“

Jacob se na ni podívá a bezelstně řekne. „Ty jsi tlustá.“ U stolu nastane ticho a Mary se rozesměje.

„Jenom krapet a jakou máš rád?“

„S ovocem.“

„Tak zítra uděláme s ovocem.“ Narcissa očima poděkuje Mary.

„Mám tam něco zavařeného anebo čerstvé jablka. Jacobe, co jablkový koláč?“

„Ano. Mám rád jablka. To je moc dobré.“ Drží příbory a snaží se ukrojit maso. Soustředně. Ostatní mlčky jedí.

Matt nevzpomíná, kdy tady bylo nějaké dítě a najednou je tu chlapec. Zvláštní. Zapomněl na to. Podívá se na Zacka. Zajímalo by ho, kde byl. Ale hlavně, že je zpět. Možná s tou ránou to přepískl, ale když ho tak klidně viděl a dělal, že se nic nestalo, prostě mu to v hlavě ruplo. Musel to prostě udělat a špatně odhal cíl a ruka se mu svezla.

S tím začínajícím monoklem vypadá strašně. Chtělo by to kus masa. Ale má pocit, že na sebe nenechá sáhnout. Zasní se. Ten polibek byl nádherný, a kdyby mohl ho držet v náručí, hýčkat… Jen by mu ukázal, že i s mužem by to šlo a bylo mu skvěle. Jenže je zatvrzelý jako stará mula. Ne a ne. Kdyby mu dal šanci, ale je to jako na houpačce. Jednou ano, jednou ne. Když je na vrcholku blaha, udělá něco takového a potom zase se válí v prachu u Zackových nohou. Co by měl udělat, aby ho získal?

Možná toho nechat.

Zack už nějakou dobu pozoruje Matta, jak se šťourá v jídle. Zajímalo by ho, o čem přemýšlí. Zvedne ruku, aby se dotkl oka, a potom ji spustí. Nezaregistruje soucitný Simplův pohled. On dostal od Mary taky svůj díl, když odjel a semklo je jedině to Mattovo smutné nekonečné hraní na harmoniku.

„Nechutná ti?“

„Je to výborné. Omlouvám se.“

U stolu nastane ticho a Mary si pohrdlivě odfrkne. Narcissa ničemu nerozumí, ale má pocit, že se to od Mary při nejbližší příležitosti dozví.

Zack mlčí a všichni nic neříkají, až do večeře.

„Simply půjdu s tebou.“

„Co? Ehm – no, dobře.“ Vyjdou spolu ven.

„Simply, mohu u tebe přespat?“

„Cože? Ale tam je…“

„Stačí kus podlahy.“

„No dobře,“ řekne nešťastně. „Nebudeš mít tam vůbec pohodlí.“

„Mně to nevadí.“

„Chrápu, aspoň to říkali.“

„Nevadí, jde jen o přespání.“

„Fajn, tak vítej v mém brlohu.“ Vyhodí ven Kathy, která nevolí zakňučí. „Nechceš si dát partičku?“

„S radostí,“ přikývne Zack a usadí se u stolu.

„Matte, toho divokého zplozence tady nechci mít.“

„Mary, je majitelem ranče. Tichým společníkem,“ vysvětlí Narcisse.  „Usnul.“

„Mary, prosím vezmi nějaké věcí a půjdeme.“

„Jistě, ale nečekej, že mu to tak lehce odpustím.“ Sbírá nádobí a tiše je ukládá na linku. Mračí se.

Matt vstane a dá ji pusu. „Já vím. Děkuji.“

„Běž pryč nebo tě přetáhnu,“ zjihne ji hlas. Položí poslední hrnec a jde do komory pro povlečení a deky. Matt zatím vezme opatrně Jacoba do náruče. Opatrně jdou za Mattem do domu. Zaslechnou hlasy Zacka a Simplyho. Matt si mimoděk uvědomí, že ho to musí bolet, ale zasloužil si to.

Mary s asistencí Narcissy povléká postel. Položí Jacoba, kterého svlečou a Matt zatopí v kamínkách. Ohodnotí zásoby dřeva. Na noc to stačí a zítra přitáhnou víc.

„Za chvilku budete mít tu teplo. Potřebuješ ještě něco?“ Rozhlédne se. Je velká pro čtyři lidi, ale jim to stačí. Zatím. Zítra se s tím pokusí něco udělat.

„Ne, já moc děkuji. Nevím, co bych si počala.“

„Dobrou noc.“

Zastaví se před Simplyho dveřmi. „Mary jen vyřídím jednu věc, ano.“

„Jak myslíš.“ Odkráčí a Matt se odhodlává.

 „Zacku, Simply, noční večírek?“ zahlédne karty a nějaké drobné.

„Tak nějak. Přidáš se?“ optá se rozpačitě Simply.

„Bereš?“ optá se Zack nezaujatě.

„JO.“

„Zacku, na slovíčko.“

„Hraju. Nevidíš?“

Simply přestane a odloží karty. Neví, co má dělat. Proč zrovna tady se chystají hádat? Jako dva milenci, napadne ho a potom myšlenku zapudí. Jsou jak dvě sopky před výbuchem, napadne ho vzápětí. Uragán. To ticho, ten klid. Bože, ne. Možná bych měl dojít pro Šedého vlka. Zažene nápad, když si uvědomí, že by se musel hnout. Na zádech si uvědomí ledovou stružku potu. Je mu hnusně.

„Vidím, ale jen bych ti rád něco řekl.“

Zack váhá. Odloží karty, vyjde za Mattem a Simply se sesune na stůl. „Bože, jsem živý?“ zamumlá.

„Tak co chceš? Je tu zima.“

„Tvoje místo je v domě. Nebudeš otravovat Simplyho. Pokud tohle nechceš zaakceptovat, můžeš jít.“

„Taky, že půjdu.“

„Jsi jako dítě,“ řekne opovržlivě.

„Dítě?“ nakloní se k němu, až mu dýchá do obličeje. „To mi řekni, kdo se tu chová jako rozmazlené dítě, které musí mít, co si usmyslí?“

„A ty zase jsi jako zatvrzelý starý dědek, který nechce to zkusit, protože by mu to ublížilo.“

„Stojí jako dva berani prosti sobě a koukají na sebe.

„Já starý děděk? Ty mimino!“

„Jo, jsi starý dědek?“ přikývne Matt. „Protože jinak bys byl v ložnici. Bylo by dobré v mé, ale nebudu na tebe tlačit, ale nic nezahazuj, dokud nezjistíš, že je ti to proti srsti. Měl by ses skvělé a uvolnil by ses. Jsi napjatý a to ti nedělá dobře.“

„Nemám srst!“

Matt mávne rukou a odchází. Otočí hlavou. „Čekám tě doma!“

Zack otevře dveře.

PRÁSK!