Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mikotova láska

31. 7. 2007

                                             Mikotova láska

 

  „Chci ho. Bude můj a vy mi ho přivedete a tu holku nechci vidět!“ Křičí černovlasý muž na dva muže v černých oblecích. Ti se ukloní. Na stole zůstane  pohozena fotografie Princezen.

 

 

 

  „Yuujirou dnes to bylo náročné. To zkoušení kostýmu by nemuselo být tak zdlouhavé.“ Princezna  Tooru na elitní škole Fujimori, si zívne. Za nimi jde jejich stráž. Nevšímají si ji. Za ty měsíce co dělají svoji práci chápou, že by se ke koupelně těžko bez ni dostali.

  „Ale ta halenka se sukni nám bude slušet a jsou opravdu moc hezké.“ Tooru se podívá na svého blond přítele. V tom se oba už vyznají. Když dostal návrh na tu práci nejdřív odmítl a dělal si legraci, ale jakmile se dozvěděl výhody práce ´Princezny´ přijal i přesto, že jedna z  princezen, tedy Mikoto byl proti. Povzdechne si.

  „Je ti něco Tocchan?“ Yuujirou se slabě usmívá. Neví proč, ale vzpomíná jak Tooru prvně uviděl. „A jsme tady. Už se tak těším na tu luxusní koupel... jenom sami dva....“ otevře dveře a vejdou dovnitř. Stráž se postaví vedle dveří. Před koupelnou se okamžitě shromáždí malý hlouček, který vzrušeně štěbetá.

  „Má tak krásný úsměv... milá... v těch šatech rozkošná... naše bohyně.“

  „Mikoto??!!“ oba zvolají, když vidí jejich přítele Mikota. „Stalo se něco?“ Mikoto zvedne hlavu. Yuujirou s Tooru se na sebe podívají. Vypadá hrozně. Úsměv se někam ztratil, kruhy pod očima, schlíple vlasy a celý... DEPRESE.

  „Ahoj. Nic.“ Opře se o vanu a dívá se do země. Yuuirou s Tooru se svléknou a vejdou do velké lázně. Chtěli být sami a teď je tady. Kývnou na sebe.

  „Miko – chan“ oba se k němu přitulí z každé strany. Nic. Pohlédnou na sebe. Co se tak vážného stalo, že na to to Mikoto nereaguje?

  „Jestli nám to neřekneš řekneme to...“ Tooru přemýšlí...“...presidentu Arisadovi!“ vykřikne Yuujirou a chce vylézt z vany. Tooru pochvalně kývne hlavou. Skvělý nápad.

  „Coo?!!! Nee!! Že to neuděláte, Yuujirou, Tooru, prosím..“ Mikoto klečí před nimi. Ti se nad nim tváří jako bohyně pomsty Nemesis.

  „Pak nám řekneš co ti je!“ Oba nad nim stojí.

  „Jen když si sednete.“ Oba se posadí a Mikoto se podívá nejdřív na jednoho  a pak na druhého. „Megumi san mně opustila.“ Sedí jak hormádka neštěstí.

  „Tak toho budeme muset využít, že Yuu-chan.“ Tooru se něžně usměje a obejme ho. „Miko-chan.“ Přitiskne mu rty na tvář. Z druhé strany se k němu přitiskne Yuujirou. Mikoto šokovaně sedí. Pak vyskočí a začne na ně křičet,

  „Vám to nevadí, ale mně ano! To Vaš, Vaš.. přátelství..“ koktá, nahází na sebe oblečení a vyjde spíš vyběhne ze dveří.

  „Neee!“ Oba uslyší ještě Mikota vykřiknout a je ticho.

  „Konečně klid, Tooru, ne“ řekne tiše a něžně Yuujirou.

  „Ano“ oplácí mu polibky Tooru a hladí ho. „Víš, nevím...“

  „Mikoto. Musíme mu nějak pomoci.“

  „Proto tě mám rád. Když jsem tě poprvé uviděl s těmi blond dlouhými vlasy a oříškovýma očima, pomyslel jsem si, že jsi dívka.“ Zasměje se.

  „A mně ses zas líbil hned od začátku. A pak..“ políbí ho“ pamatuješ na hádku s jmény? Tocchan a Yuu-jir-ou?“ Yuujirou vzpomíná.

  „A polibek. První. Tehdy, když mně přišla navštívit Sayako. Celý týden jsem byl v pěkném zmatku.“ Yuujirou si sedne a přitáhne si ho do náruče.

  „Pamatuji. Byl jsi ztuhlý jak prkno a tvoje oči byly větší než normálně. Byl jsi v šoku, ale stálo to za to. Dnes nějak moc vzpomínáme.“

  „To tedy ano. Ale nejdůležitější je co s Mikoto?“ Tooru drží ruku Yuujira a hraje si sní. Přejíždí palcem po dlani.

  „Co kdybychom ho svedli? Jemně pomalu s citem a mohli bychom být...“

  „S nikým se o tebe nebudu dělit.“ Tooru se mu zamračeně vytrhne. Když vidí jeho rozzářený úsměv pochopí. „Ty sis dělal legraci.“ Tooru ho obviní. Yuujirou se zářivě usměje. „Na mně ty tvoje triky neplatí.“

  „Opravdu?“ Yuujirou se provokativně  zaculí. „Uvidíme v ložnici dneska co ty na to?“

  „Hmm..“ Tooru prstem mu obkrouží rty a do ruky vezme jeho jedne pramen vlasů.“To jsem moc zvědavý.“ Oba se zasměji. Tooru opět vklouzne do jeho náruče. Leží a vychutnávají si celou lázeň sami pro sebe.

 „Stejně je to divné, že dostal tak náhle kopačky. Něco se děje. Tuším to.“

 „Co to říct Arisadovi?“

  „Ne. Jemu.. já vím, že udělá vše možné, ale to je... tentokrát si myslím, že ne. Změňme téma co ty na to? Probereme to zítra. Možná nám Mikoto něco řekne.“ Oba mlčí.

  „Tooru měl jsi dnes problémy s tou sukni?“

  „Problémy?“

  „Ano. Pořád se mi tak nějak divně přilepovala na punčocháče.“ Yuujirou hladí houbou Tooru hrudník.

  „Řekneme to Natashou-senpai. Viděl jsi ty návrhy kostýmů na představení?“

  „No ano. Opravdu s kostýmy řádí, ale má cit pro barvy. Proč se bavíme zrovna o práci?“

  „Protože nám zabírá hromadu času. Co tvůj mladší bratříček? Pořád si tě chce vzít?“ Tooru se k němu s úsměvem obrátí.

  „Představ si to. Dnes ti to ukážu. Nakreslil mně jako nevěstu a sebe jako ženicha.“ Yuujirou kroutí hlavou. „S rodinou si dobře rozumíme, ale to.. snad z toho vyroste. Mám rád tebe. Jsem rád, že jsi neodjel.“ Políbí ho na krk a pomalu sjiždí na rameno. Je tak nádherný. „Už nemluv!“

  „Já taky.“ Tooru vzdychne a natočí lépe hlavu.Yuujirou se nakloní a políbí ho. Je tak krásný a tvoří takový kontrast. Jeho oříškové oči přimhouří. Chce se s nim opět milovat, ležet s ním v náručí. Jenže tady to nejde a přesto nepřestává v mazlení se s Tooru.

  Za chvilku vyjdou z lázní a utřou se. Vystrčí hlavu ze dveří. Uvidí houf studentů. Vyjdou, zvednou ruku a rozzářeně se usměji. Všichni klesnou a chvilku jsou omámeni. Juujirou a Tooru zatím klidně vykročí.

  „Prosím Princezny.“ Jeden ze studentů před nimi padne na kolena. Další a další s epřidávají a rozzářeně čekají na jediný úsměv princezen..

  „Dobrou noc, krásné sny“ Tooru jim pošlu polibek a Yuujirou se zářivě usměje.

  „Aaaaa!“ oči se všem rozzáří a udělaji uličku svým princeznám. Ti projdou s ručníky kolem ramen do svého pokoje. Tooru uvízne zrak na ceduli P-ROOM. Vejdou dovnitř, pověsí ručníky a blaženě se rozvalí na židli.

  „Za rok takový luxus nebudeme mít.“ Yuujirou zašeptá do pokoje.

  „No a co? To nevadí. Stejně nás Arisada a jeho fan klub honí jak nadmuté slepice. Dřív než dojdeme do druhého ročníku budeme vyždimání jak prádlo.“ Podívá se na něho a jeho oči zněžní. Jsou spolu tak krátce. Budou s Yuujirem pořád? Ten k němu přistoupí a klekne si před ním. Začne mu vyhrnovat triko. Hladí ho a stahuje mu je. Přitiskne mu rty na břicho a posouvá je výš. Tooru ví, že ho chce jen trochu potrápit. Zasykne. Je to rozkošné. Jehorty a ruce na jeho těle. Ještě chvilku... zdvihne se, shodí ze sebe věci a lehne si na úzkou palandu. Yuujirou si k němu klekne a začne hladit. Stále se učí objevovat svoje těla. Nemiluji se zas často, ale pak se snaží si to užít. Tooru mu stáhne tričko a pohladí ho taky. Přitisknu se k sobě a jen chvilku leží, dotýkají se svými těly. Yuujiro se rozesměje a začne ho líbat.

  „Pořád stále na tobě nalézám něco nového, nemyslíš,“ přitiskne mu prst a rty. Jsou napuchlé od jeho polibků a Tooru tady leží tak spokojeně.

   Někdy se mi zdá jako by byl o tolik starší, povzdechne si Tooru. Obejme ho a zašeptá mu do vlasů

  „Miluji tě, Yuujirou.“ Ten ho políbí a jeho oříškové oči září spokojenosti.

  „Taky tě miluji a půjdeme spát. Zítra bude náročný den.“ Tooru přikývne, zavře oči, ale pořád k němu spánek nepřichází. Otevře oči a dívá se do jeho tváře. Je skoro dívčí víc než jeho. Kdyby to nebyla chlapecká škola... vtiskne mu polibek na tvář a zavrtá se blíž k jeho teplu. Konečně, zívne si a spi.

  „Potřebovali bychom jeden den volna“ statečně pronese Yuujirou. President Arisada se na ně dívá svýma chladnýma zelenýma očima.

  „Ne.“ Odmítne usečně.

  „Ale no tak dřeli jsme, jako koně.“ Tooru s Yuujirem napjatě se dívají jak Tadashi z fan klubu jak je Tooru přezdívá se k Arisadovi skloní a něco pošeptá. Ty oči jsou ještě užší než byly a Yuujirou s Tooru se k sobě víc přitisknou.

  „Dobře zítra můžete jet. A Mikoto?“

  Yuujirou s Tooru se po sobě podívají.:„Jen my dva.“

  „Dobře tak můžete jít.“ Oba s ulehčením vypadnou. Vždy když tam vejdou mají takový divný pocit. Arisada se za nimi dívá. Nemůže dopustit, aby se jim něco stalo. Nikdo by nebyl rád a Mikoto poslední dobou chodí opravdu jak zombii. Něco se stalo a ti dva mu to nechtějí říct. Luskne prsty.  Za ním se k němu skloní Konshi.

  „Zjistí co se děje.“ Arisado sedí na pohovce a dívá se jak všichni mizí.

  „Jistě.“ Vypadne ven. Yuujirou s Tooru jdou do převlékárny.

  „Tak nemohu pracovat!“ vylítne ze dveří Natashou-senpai. Drží se za hlavu a roní slzy. Uvidí své dvě múzy a chytne je za ruce. „Prosím, prosím.. Mikoto moje princezna je tak smutná“ přiloží si rukáv k očím“ nemohu pracovat. Jeho žal je i můj žal.“

  „Klid Natashou-senpai.“ Jeho dva asistenti ho vezmou pod paží a podpírají. Ten teatrálně lomí rukama a vzlyká. Yuujirou s Tooru strčí hlavu do dveří. Obličej se jim protáhne. Takhle ho nikdy neviděli. Dokonce ani tehdy ne, když jeho sestra s Megumi-san přišla na to, že se Mikoto strojí do ženských šatů. A pak ten jeho úsměv. Dodnes jim neřekl co se tehdy tam stalo. Opatrně k němu přistoupí.

  „To bude dobrý. Najdeš...“

  „NENAJDU!“ Mikoto na ně zařve a oni se k sobě přikrčí. Teď chrlí pekelné plameny. Ty jeho šílené oči. „Nenajdu! Já ji miluji!“ brečí jim na ramenou.

  „Neboj to se spraví. Určitě je to nedorozumění.“ Yuujirou s Tooru ho hladí po zádech.

  „Myslíte? Jenže ona řekla, že už nikdy nikdy...“ zmlkne a sedne si na podlahu. Ti se na něho podívají. Jestli něco neudělají, tak se jim Mikoto zhroutí a všechna práce bude na nich a Arisada s fan klubem je bude ještě víc honit. Po chvilce se uklidni.

  „Zítra máme volno.“ Oznámí Yuujirou sedícímu Mikotovi. Mikotovi se trochu rozjasní tvář. Nebude muset předstírat šťastnou příjemnou tvář.

  „Co budete dělat?“ Mikoto vyhrkne skoro šťastně.

  „Dělat? My?“ Oběma svítí oči a přitisknou se k sobě.

  „Vy se tak máte.. já vám závidím!“ Znovu se rozbrečí. Ti se na sebe zoufale podívají. Obejmou ho.

  „No tak to bude dobrý uvidíš. A ztítra nic nemusíme dělat. Žádné šaty, žádné fandění a podobně. A přestaň brečet. Princezna nemůže mít červné oči a nos jako bambulu.“ Yuujirou ho jemně uklidňuje. Mikoto se trochu uklidní, ale pořád sedí na zemi smutně jako hromádka neštěstí. „Co kdybychom zašli do bufetu na něco sladkého. Pokud vím..“ Tooru Yuujira šťouchne do žeber až hekne.

  „Sladké?“

  „Jasně!“ povzbudivě se na něho usměje Tooru. „Mám rád sladké. Tak jdeme? Yuujirou je má rád taky.“ Ten se za zády Mikota zakření. Mikoto vstane a utře si slzy.

  „Perfektní. Trochu makeupu a nic nepoznají.“ Yuujirou vezme trochu pudru a zkušenou rukou ho nanese na tvář Mikoty. Ten se smutně usměje.

  „Díky. Moc.“

  „Patříš k nám, ne?“ Tooru chytne Yuujira za ramena a Mikotu taky. „A jdeme!“

  Jdou chodbami a kývnou nebo pozdraví studenty. Usmívají se za i Mikota, který moc nemá na nic náladu. Dojdou do bufetu a dají si dortík. Sedí u stolu pro ně  vyhrazeného a poslouchají šumot řeči. Snaží se rozveselit Mikota, ale naprosto bez výsledku.

 

  Druhý den v tričku a džínách s bundami přes ruku nasednou do autobusu a jedou za Makoto – san, sestrou Mikota. V autobuse spíš mlčí a snaží se na sebe neupozorňovat.

  „Víš Yuujirou...“

  „Pss a přikrč se.“ Tooru se přikrčí vedle Yuujira. Koutkem oka zahlédne tři kluky. Jsou starší než oni a jen doufá, že...

  „Dobrý den, slečny. Mohu se zeptat kam jedete?“ Jeden z nich je zpozoruje a otočí se na Yuujira, kterého dlouhé blond vlasy někdy štvou. Tooru s hrůzou si všimne jak mu zaškube obočí vzteky.

  „Klid nestojí to za to!“ Tooru ho tahá za rukáv. Yuujirou se vymrští ze sedadla.

  „Jsi slepý jak krtek nebo co?! Jsem kluk jako ty, zabedněnče“ ještě vyplivne a naštvaně táhne Tooru k předním sedadlům. „Pokaždé stejné“ mumlá si po cestě. Tooru ještě stihne zamávat zkoprnělým klukům.

  „Co se divíš“ nakloní se k němu“ jsi moc hezký.“ Šeptá mu. Yuujirou se usměje a Tooru si oddechne. Yuujirou se k němu otočí.

  „Víš někdy toho svého vzhledu lituji. Už od malá mně to pronásleduje. Mamka žertuje jak pořád musela vysvětlovat že v kočárku sedí chlapec a ne dívka, ale štve to. Co kdybych se nechal ostříhat?“ Tooru zaječí a odtáhne se od něho. „Tak asi ne“ komentuje jeho reakci Yuujirou. Tooru si odechne.

  „Parádně jsi mně vyděsil a kdybys přišel ostříhaný do školy... víš jak by to tam vypadalo?“ Vrtí hlavou.

  „Co myslíš jak?“ Yuujirou snaží se udržet vážnou tvář.

  „Zřejmě by se konal smuteční obřad.“ Tooru řekne s tváří smutečního hosta na pohřbu. „ A hele ještě jedna zastávka a jsme tady. Pak ještě najít dům a jsme tam.“

  „To je dobře. Ještě chvilku a Mikoto by odvezli do ústavu a nás pak za ním. Padli bychom vyčerpáním.“ Oba souhlasně do taktu pokývají hlavou a už autobus zastavuje. Yuujirou s Tooru vysednou a vytáhnou mapu. Ti tři kluci se jim obloukem vyhnou. Ani jeden si nevšimne, že v autobuse jede Koshina z fan klubu Arisada. Mračí se celou dobu a kluky by nejraději pořádně něčím praštil. V poslední chvílí si vzpomene, že princezny má hlídat a nechá ty tři plavat.

  „Co myslíš tudy nebo tudy?“ Yuujirou jezdí prstem po mapě. Tooru se zašklebí a vytáhne mobil. Vítězoslavně jim zamává.

  „Válečná kořist na Arisadovi! Škoda, že musím ho vrátit.“ Tooru zamumlá a začne vytáčet číslo Makoto.

  „Halo Makoto tady Yuujirou a Tooru. Vzpomí...“ odtáhne sluchátko z kterého zní řev. Oba přikývnou je to ona. Krásná, temperamentní a neuvěřitelně sarkastická sestra Mikota. Řev utichne a Tooru řekne kde jsou. Yuujirou zatím skládá mapu a rozhlíží se po náměstí. Objeví kavárnu a zamává rukou před očima Tooru, který pořád mluví s Makoto. Ukazuje na kavárnu a Tooru přikývne. Jen řekne jméno kavárny a vypne mobil.

  „Jak jsi ho získal?“ zvědavě do něho hučí Yuujirou. Oba miří na zahrádku kavárny. Posadí se ke stolu.

  „Jak? No vydíral jsem Arisada, že Mikoto bude stávkovat.“ Tooru se neptá co si Yuujirou dá.

  „Dva poháry zmrzliny. Pro mně vanilkovu, čokoládovou a malinovou  a druhou čokoládovou s oříškama a dvě coly.“ Slečna v zástěrce s deskami odejde.

  „Znáš mně dobře“ řekne s úsměvem Yuujirou a podepře si bradu. Prohlíží se Tooru. Ten se začervená.

  „Jak bych nemohl znát.“ Opře se do židle a rukama hladí obrus. „Doufám, že Makoto přijde včas.“

  „Dva poháry a dvě coly.“ Oba poděkuji servírce a pustí se do zmrzliny. Nedaleko za sloupem vše pozoruje Koshino sekretář studentské rady. Oba ujídají pomalu zmrzlinu.

  „Nazdar kluci!“ Oba vyskočí od stolu.

  „Makoto-sama!“ vykřiknou a pak se posadí. Makoto si přisune židli a přivolá  servírku.

  „Pohár. Čokoládový.“ Chvilku čeká a pak jen řekne.“Tak co se děje?“

  „Megumi-san.“ Yuujirou řekne pochmurně a olízne lžičku. Povzdechne si.

  „Megumi-san“ souhlasně přikývne Tooru. Taky olízne lžičku. Zatím servírka donese čokoládový pohár Makoto.

  „Vůbec Vám nerozumím.“ Tooru se podívá na Yuujira.

  „Dala kopačky Mikoto-san a ten je zralý do blázince.“ Šeptá Yuujirou.

  „Cooo??!!“ vyletí, chytne je za ruce a táhne je někam pryč. Koshino polkne oplatku a vyrazí za nimi. Musí je stůj co stůj chránit. Arisada by jinak z něho udělal malé řízečky obalované v jeho vlastní šťávě.

  „Tak jsme tady!“ zahučí udýchaně. Všichni stojí před krásným domem se zahradou. Makoto zuřivě začne mačkat zvonek. Yuujirou se nejistě podívá na Tooru. Ten pokrčí rameny.

  „Makoto-san?!“ ozve se hlas Megumi-san.

  „Otevři nebo to tady vyvrátím!“ Nasupeně zařve Makoto a energicky zmáčkne opět zvonek. Yuujirou s Tooru udělají krok vzad.

  „Pojďte dál.“ Ozve se hlas a brána se otevře. Všichni dojdou ke dveřím, které jsou dokořán otevřené. Mají pocit, že lezou do hrobky. Naštvanost Makoto pomalu mizí.

  „Megumi?“ Makoto vejde dovnitř a zděsí se. Megumi sam vypadá jak před pohřbem. Šaty ji visí na těle, tvář je uplakaná a vlasy hrůůůza. Yuujirou a Tooru nechtějí věřit, že to je ta stejná Megumi-san, kterou poznali na festivalu. Tehdy zářila a teď doutnala.

  „Co ti ten hulvát udělal?“ Makoto si ji přitáhne do náruče a Megumi se rozvlyká. Yuujiro s Tooru začínají škubat tváře. Nesnášejí slzy v jakékoliv podobě. Rozhlížejí se po místnosti.

  „To on ne. To jááá,  Makoto. Za vše mohu já?“ Všichni se na ni zadívají. Ona? Mají v očích otazníky.

  „Tak co se stalo?  Mně to můžeš říct. Víš dobře, že každého rozsekám na proužky. No tak.“ Megumi vstane a přejde ke stolku. Podá jim třesoucí rukou papíry. Makoto se po nich natáhne a ony se rozsypou. Z podlahy na ně svítí slova.

  „Nech ji být .. princezna Mikoto je moje.. ty huso, ... něco ji udělám...“ všichni polknou a pak jim to dojde. Někdo zjistil, že ji Mikoto miluje a ruplo mu v bedně. Yuujirou se pro jeden sehne. Tohle musí vědět Arisada. Je to určitě někdo ze školy.

  „Makoto musíme do školy. Ihned. Musí to být někdo ze školy jinak nevím.“ Tooru přikývne i jemu je špatně z dopisů. Všechny pečlivě sebere a srovná je.

  „Jedeme tam všichni. Megumi se převlékne. Jestli ho dostanu do rukou....“ všichni o krok ustoupí. Nechtěli by se do jejich rukou dostat ani náhodou. Megumi popotáhne a jde nahoru.

  „To chce trochu makepu“ prohodí Yuujirou.“Sorry profesionální deformace.“ Pokrčí bezmocně rameny,  natočí její obličej k světlu a dá na něj trochu pudru. Makoto zacukají koutky rtů, chytne se rukama v bocích a zařve smíchy. Yuujirou dokončí práci a prohlédne si ji ze všech stran.

  „Mikoto snad nic nepozná. Neboj to se hned vyřidí.“

  „Tak jdeme děcka!“ zavolá Makoto. Všichni vyrazí z domu Megumi-san. Makoto pořád zamračeně a se založenýma rukama. Yuujirou  se zasměje a Makoto po něm loupne okem. Ten zbledne.

  „Co blázníš, Yuujirou? Je nebezpečná“ zašeptá Tooru.

  „Jen jsem si představil Arisadu a Makoto spolu.“ Tooru nejdřív zbledne a pak se začne dusit. Yuujirou ho soustrastně pozoruje a počítá jak dlouho to vydrží.

  „Ne.. ne“ slzí“ to je nad mé síly...“ vyhrkne a přelomí se v pase. Makoto se ještě víc zamračí a Megumi poklesne na duchu.

  „Promiňte.“ Tooru chytne za ruku Yuujira. Pořád má nutkání se smát, ale teplo a stisk jeho ruky ho uklidňuje. „Díky“zašeptá. Yuujirou se pousměje. Drží se za ruce. V autobuse je nálada pod psa a všichni si sedají raději dopředu nebo stojí. Nakonec zůstanou jenom oni a nějaká postava vepředu. Všichni se dívají jak se škola přibližuje v zeleni stromů. Málem jsem odsud odešel. Tooru se otočí k Yuujirovi. Nebýt jeho možná by odešel a taky jsou tady ostatní, kteří potřebují jejich povzbuzování. Autobus zastaví a oni z něho vylezou. Kromě nich na před nim sedadle podřimuje jen starý muž.

  Makoto se rozkročí před bránou s rukama v bok. Natáhne ruku a zakřičí“ Vpřed!“

  „Chudák Mikoto“ soustrastně pronese Tooru a Megumi se plouží za nimi jako duch.

  „Stát!“ před nimi vyroste jako ze země Arisada a jeho věčný klub. Za nim se objeví jako přízrak Koshino, který na poslední chvílí vyskočil z jedoucího autobusu. Nakloní se a šeptem informuje Arisada. Ten přikývne. Makoto se proti němu postaví a začnou se měřit očima.

  „Vysoké napětí  je proti tomu žabař“ Tooru si neodpustí poznámku. Přesune se vpřed a podá mu papíry. Arisada se na ně zaměří a zamračí.

  „Kancelář!“ vyrazí vpřed jak bouřkový mrak. Vedle něho rázuje Makoto a za nimi ostatní. Yuujirou s Tooru chytnou Megumi za ruce a nenápadně ji zpomaluji. Ve vhodnou chvílí se odpojí a vlečou ji do převlékárny. Strčí ji tam a zamknou. Potěšeně zamnou ruce. Teď ještě Mikoto a vše bude při starém.

  „Tooru skoč pro Mikoto-san.“ Ten kývne a rozeběhne si nevšímajíc si studentů. Za chvilku vleče za sebou vzpouzejícího Mikoto. Ten se brání, ale Tooru ho drží pevně. Yuujirou otevře dveře a Tooru ho tam strčí. Oba se chláholivě usmějí na dva studenty, kteří sebou trhnou při mohutném zaječení: “Aáááááááááá!“ Pokynou jim ještě rukou a stojí před dveřmi. Když slyší ticho prostrčí hlavu škvírou. Něco mu říká a on ji drží za ruce.

  „Tak tady jste!“ Oba zkamení a prkenně se otočí na Sakamoto-sama. Nejistě se usměji.

  „Ahoj Sakamoto. Krásné počasí“ Yuujirou obdivuje Tooruovu odvahu. Sakamoto září, ale nenadarmo je kandidátem na příštího prezidenta studentské rady.

  „Krásné moc krásné. Předseda Arisada Vás chce vidět“ Sakamoto zdůrazní předseda. Yuujirou polkne a Tooru taky. Vyrazí za Sakamotem.

  „To bude dobrý!“ snaží je Sakamoto uchlácholit. Yuujirou s Tooru tam strčí hlavu. Dobrý? Dělá si srandu? Vypadá to tam jak na bojišti. Netuší co se tady odehrálo, ale nic dobrého zřejmě ne.

  „A taky tady jste. Mohli jste to hned říct.“ Arisada se mračí jak bouřkový mrak.

  „Srdeční záležitost“ vysouká ze sebe pracně Tooru. Yuujirou přikyvuje. Arisada mávne nad tím rukou.

  „Jenže jak toho dotyčného chytn...“

  „Podívejte se, podívejete! Nejsou nádherné!“ vykřikne ve dveřích Natashou senpai s šaty přes ruku. „Ten materiál, střih.. nádherné a Mikoto bude zářit jako hvězda na nebesích...“ rozzářeně je rozhazuje kolem sebe. Arisada netečně luskne prsty a Natashou – senpai je pod paží s rozzářenou tváří odvlečen z místnosti. Všichni se začnou smát.

  „Dobře, ale teď.. kde je Mikoto?“ Uvědomí si Arisada.

  „V převlékárně s Megumi-san...“ Yuujirovi odumře hlas, když si uvědomí co se může stát. Všichni vstanou a spěchají k převlékárně. Arisada rozrazí dveře. Nikdo. Jen kostýmy jsou rozházeny.

 

  „Kdo jste?“ otočí se Mikoto, když uslyší otevírat dveře. Nikdo kromě Tooru a Yuujirou by sem nevešeli a ti jsou venku. Uvidí dva muže v černém. Ti ze školy určitě nejsou. Odstrčí za sebe Megumi-san. Musí ji chránit. Tolik ji miluje. Megumi vykoukne zpoza jeho zad.

  „Nelíbi se mi!“ pronese k Mikoto. Ten přikývne.

  „Jdeme Mikoto-sama“ osloví ho uctivě jeden z nich.

  „Nikam nejdu.“ Tvrdohlavě pronese Mikoto.

  „Je mi líto, ale někdo Vás chce vidět.“ Jeden z nich k němu přistoupí. Mikoto se uhne a nevšimne si jak se některé kostýmů rozletí po místnosti. Druhý chytne Megumi a ta ho kousne do ruky jak ji svírá kolem těla. Muž vykřikne, uhne načež shodí další z drahocenných pokladů Natashou-senpai. Mikoto uhýbá. Dobře ví, že proti síle toho muže nic nezmůže.

  „Tak dost nebo ji zabiji“ Chladně oznámí muž, který má Megumi-san. Ta se třese strachy, ale vykřikne.

  „Uteč, Mikoto!“

  „Ne, Megumi miluji tě.“ Zastaví se a druhý muž ho vezme za paži. Mikoto sebou trhne, ale nechá se odvést z převlékárny pryč. Netuší kam jdou a kdo to je. Vyjdou ven z budovy a jdou k útesům. Mikoto zbledne, když si vzpomene jak tady málem zahynul Tooru kvůli Ayake jeho nevlastní sestře, která si usmyslela, že si ho vezme. Podívá se obdivně na Megumi. Je tak statečná.

 

  „Poplach! Hledat a všichni!“ Rozkáže Arisada, když vidí ten nepořádek. Všichni cítí, že se tady odehrálo něco nedobrého.

  „Je vyučování“namítne Tadashi sekretář studentské rady.

  „Mikoto je důležitější.“ Tadashi s Koshinem přikývnou a jdou to zařidít. Ten kdo za tím je není ve třídě, takže... přemýšlí chladně Arisada.

  „Jdeme taky hledat!“

  „Ne.“

  „Ano! Mikoto ptaří k nám!“Tooru se s Yuujirem rozeběhnou. Nevědí kam, ale musí ho najít. Kde jen může být? Hledají na různých místech a pořád je nic nenapadá, když v tom se Tooru zastaví.

  „Yuujirou co když nejsou v budovách, ale venku. Víš ten útes ...“ nechá to odeznít do ztracená. Yuujirou si všimne jak je bledý a odchytne jednoho studenta z druhého ročníku.

  „Najdi předsedu Arisada a řekni, že jdeme k útesu.“ Student přikývne a ihned se rozeběhne pryč. Cestou každému povídá kam jdou jejich Princezny.

  Yuujirou a Tooru vyběhnou z budovy a začnou se prodírat křovinama k útesu. Měli pravdu, když zaslechnou přidušený výkřik. Skrčí se, odhrnou opatrně křoví a vytřeští oči.

  Dva muži v černých oblecích vlečou  Mikoto s Megumi pryč. Ale proč k skaliskům a proč to vše? Nerozumí tomu, ale zabránit se jim v tom musí.

  „Psst!“ Za nimi poklekne Arisada. Ti přikývnou. Kdo to jen může být? Sledují jak jdou podél útesu k silnici. Mikoto jde jistě dobrovolně, když vidí nůž na krku Megumi. Yuujirou s Tooru a Arisadem v zádech jdou pomalu knim. Pliží se za nimi a Arisada jim tiše vysvětluje.

 „Ty dopisy měly být asi past, víte. Měli je odloučit, ale díky Vám se to nepovedlo a začali jednat. Jen nevím kdo to je a co chctějí s Mikoto udělat. Taky ten nůž mi dělá starosti.“ Skrčeně skoro po čtyřech jdou za nimi. Od školy slyší hluk. Když odhrnou další křoví v dálce uvidí černé velké auto.

  „Nemůžeme ho nechat odvézt!“ Arisada se vymrští z křoví. Musí něco udělat a možná splašená akce bude to nejlepší. Začne mávat a křičet.

  „Tady je princezna Mikoto! Tady!“ Studenti uvidí Arisadu a rozeběhnou se k nim. Oba muži, kteří vedou Mikoto s Megumi se zastaví, když uslyší řev od školy.

  „Nemá to cenu, pustíme je. Jestli se jim něco stane, tak nechci vidět co z nás zbyde. Raději budu snášet hněv...aaa“ vykřikne, když ucítí kousnutí.   Napřáhne ruku a uhodí Megumi do obličeje. „Potvora!“ Pustí ji a oba začnou prchat k autu.

  „Za nimi! Dostaneme je!“ Vykřikne nějaký student třetího ročníku. Všichni se rozeběhnou za nimi ve předu Klub lehké atletiky.

  Oba se ještě ohlédnou za sebe a když vidí rozzuřené obličeje studentů,  zvýší svoji rychlost na maximum. Už otevírají dvířka, vpadnou dovnitř a auto prudce vyrazí. Studenti se zastaví a pak pomalu se vracejí k Princeznám. Všichni se seskupí kolem Mikoto a začnou mu volat slávu. Arisada se dívá za odjíždějícím autem a vtiskává si do paměti značku.

 Mikoto zvedne a začne mávat. „Děkuji Vám všem. Děkuji.“ Drží Megumi san za ruku a tiskne ji.

  „Vypadněte“ řekne na půl úst Yuujirou zatímco se usmívá a mává.

  „Zdržíme je“ dodá Tooru. Mikoto se na ně podívá. I když jsou divní jsou to jeho nejlepší přátele jaké má. Arisada jim s fan klubem vytvoří zástěnu a Mikoto odvádí Megumi san pryč.

  „Bolí tě to?“ Zeptá se Megumi, když zmizí z dosahu studentů.

  „Ne nebolí. Teď už ne. Jsem tak šťastná.“ Mikoto přiloží opatrně ruku na tvář. Cítí jak je napuchlá. Začne zmatkovat.

  „To chce vodu, kapesník.. ne led... počkej tady Megumi-san.“ Chce odejít.

  „Ne počkej Mikoto, neodcházej, chci být s tebou.“ Mikoto se zastaví a dívá se na rozzářenou tvář Megumi.

 „Byla jsi tak statečná. Jsi to nejlepší co mně mohlo potkat. Prosím, že mně neopustíš?“ Klekne si před ni a vezme její ruce do svých.

  „Jsi blázínek. Miluji tě“ Mikoto vytřeští oči. Ona mu řekla, řekla... ucítí její rty na svých. Vstane a přitáhne si ji do náruče a dá ji svůj první polibek. Z dálky k nim doléhá hlasy studentů.

  „Princess! Princess! Princess!“ Yuujirou s Toorem se usmívají a přemýšlejí jak se to vyvijí mezi Megumi a Mikotem. Večer budou chtít po něm podrobnou zprávu. Oba se k sobě otočí a rozzářeně se usměji. Všichni si jen vzdychnou.

  „Jste všichni skvělí! Jste nejlepší a děkujeme!“ Yuujirou s Tooru pošlou vzdušný polibek. Studenti se ukloní.

  „Děkujeme za Vaší práci!“ vykřiknou jak jeden muž a ukloní se.

 

 Týden po té neblahé události všichni sedí v místnosti studentské rady a shrnuji výsledky práce princezen.

  „Děkujeme za dobrou práci. Výsledky sportovních klubů jsou nad očekávání a chemického klubu taky. Tooru výborně.“ Tooru se začepýří nad tak vzácnou pochvalou. Mikoto je duchem někde jinde a podepírá si bradu. Oba hádají, že přemýšlí o Megumi. Poslední dobou si večer co večer volají. Samozřejmě co se tehdy stalo se jim opět z něho nepodařilo dostat, ale jak Yuujirou tak Tooru jsou rádi, že ten starý Mikoto je zpět.

  „Mohu se zeptat na to vy víte.. ty dva v tom černém voze.“ Tooru se odváží zeptat co jim tak dlouho honí v hlavě. Arisada se zamračí a Mikoto zvedne hlavu.

  „Je to vyřešeno. Už tě Mikoto a Megumi-san nebude obtěžovat. Řekněme, že někdo z vedení školy mu dal na srozuměnou, že Princezny jsou největší poklad školy, ale to neznamená, že se budete lelkovat a tady máte další program na tenhle týden. Šachový klub nevykazuje dobré výsledky a s Klubem  baskebalistů mám velké plány...“ Koshino jim rozdá papíry s úkoly na další týden. Všichni tři je neochotně přijmou a poslouchají dál výklad o plánech presidenta Arisady.

 

Konec

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ehm,ehm...

(Delilah, 20. 6. 2008 21:00)

Ja si dovolím ostro nesúhlasiť so Sinistrou. Princess princess je skvelé anime. Je naopak jedno z najzábavnejších a najroztomilejších anime. Zosmiešňovanie mužov? Kde? Asi som musela všetko prespať, lebo som si nič nevšimla.
A poviedka bola perfektná. Ako vždy mi nezostáva nič iné, len sa pokorne klaňať...

...

(Lilithka, 4. 3. 2008 23:10)

Dovolím si nesouhlasit se Sinistrou. Protože Princess princess je jedno z nejúžasnějších shonen-ai, jaké jsem viděla. Napětí, legrace, odbourávání zajetých a zbytečných zábran fanoušků mírnou a přesto účinnou formou, poutavá hudba i propletený děj z něj dělají anime, na které se dá dívat pořád dokola. Jistě, Sukisyo, GH, YnM a některá další jsou lepší, ale PP se určitě nedají považovat za "mizerná."

kritika

(Sinistra, 26. 1. 2008 15:57)

Víš,že ten seriál patří mezi nejmizernější shonen ai?Protože je pouze náznakový a grafika je mizerná.Dalším důvodem,je zesměšńování mužů a žen a to způsobilo silný odpor shonen ai fanoušků.Není moc známý,takže ani obrázků není dost a epizod je ještě méně.Je zázrak,že jsi vůbec zkusila tohle napsat,jedinné povídky na tento seriál jsou na fanfiction net a také nejsou nic moc.Nic si z toho nedělej,jsou i horší.