Shounen - ai povídky

                                           Krycí jméno: Chobotnice

  „Tak, který kostým?“ zamyslí se postava v županu. Otevře dveře skříně. Tolik kostýmů. Jako první ho upoutá ženský kostým. Vytáhne ho a tváři mu přeletí bolest, když se dotkne krvavé skvrny na předním díle sukně. Ne ten už nikdy nevezme na sebe. Odloží ho a prohlédne ostatní. Pirát. Zbožňoval, když si ho na sebe vzal. Vytáhne ho a začne se oblékat. Přiléhavé kožené kalhoty, vysoké ohrnuté boty, hedvábná bílá košile s vestičkou, šátek na hlavu a samozřejmě jak jinak šavle a bambitka, které si zastrčí za pás. Natáhne ji. Funguje jako vždy perfektně. Podívá se do zrcadla. Ještě náušnice. Jen jedna. Krvavý rubín. Vše co mu po něm zbylo. Ne ještě vzpomínky mu zbyly. Otevře skříňku a vytáhne rubín. Dá si ji do ucha. Teď je to skoro perfektní. Vezme škrábošku a pozvánku do ruky. Zachvěje se. Dnes možná konečně zjistí kdo je Chobotnice.

  Chobotnice. Nájemný vrah a špión ve službách Napoleona císaře francouzského. Válka znova propukla a znovu se objevila Chobotnice. Už nedoufal, že někdy zjistí kdo to je, ale tuhle šanci nesmí promarnit. Může být to kdokoliv. Žena, muž, vysoce postavený člověk stejně jako nízký, obchodník stejně jako vědec. Ale hlavně je to vrah. Vrah  vikomta Christophera  Sheringema. Člověka, který mu byl  nejdražší na světě. Zabil ho a on to viděl. Viděl jak zápasí v ohni a pak nic.

  Nebýt jeho nepřežil by to. Znovu se podívá do zrcadla. Modré oči se dívají z černé škrabošky a slonově bílá pokožka by slušela víc ženě než muži. Delší černé vlasy se dobře hodí ke kostýmu a vysoká pružná postava taky. Vezme ještě teplý černý plášť a vyjde ze dveří.

  „Sire!“ řekne jeho majordom Jonathan.

  „Nevím kdy se vrátím. Nečekejte mně, ano.“ Vezme od něho rukavice a klobouk odmítne. Vyjde ven kde na něho čeká už kočár s erbem. Vnitřek celý černý tak jak to oba měli rádi. Nasedne a zachumlá se do teplého černého pláště. Zatáhne záclonky.  Jako obvykle Londýn předvádí své neblaze proslulé jméno Londýn mlhy. Nesnáší to počasí. Možná proto, že v takové noci zahynul Chris. Nechce vzpomínat na něho. Musí myslet jen na jedno a to jak polapit Chobotnici. Kočár zastaví a on vysedne před domem odkud jezdí jeden kočár za druhým. Jde s ostatnimi po štěrkové cestičce a doléhá k němu hudba, rozjářený smích a veselí jako by na kontinentě neprobíhala  válka s Napoleonem. Podá dveřníkovi pozvánkku a odloží plášť.

  „Sir Alexander Wellingham!“ ozve se. Alex nechápe proč ta celá šárada s kostýmy, ale smetánka musí nějak zahnat nudu. Sálem se nese šum hovoru. Konečně ho snad uvidí. Mladé dámy vytahuji vějíře a vdane dámy nenápadně se upravují. Alex si uvědomuje, že je žádanou partii i přes to, že je třetím synem markýze z Lyonwoodu. Je bohatý, má krásné panství a hlavně dle dam dobře vypadá a nesou se o něm snůšky lží jak je dobrý v posteli. Jen nechápe, kde se vzaly ty povídačky o té posteli. Ne že by neměl rád ženy to ne, ale jeho jediná láska... vykročí se svůdným úsměvem dobyvatele k lady  Baker. Pozdraví a dlouze ji políbí hřbet ruky. Ta zrudne. Prohodí pár pozdravů a odstoupí, aby udělal místo lordu a lady  Cummingsovým převlečených za Kleopatru a Ceasera. Chudák  Cummings, polituje ho když vidí jak jeho tlusté břicho se natřása v tunice a pořád si osušuje čelo kapesníčkem.

  Sebere skleničku se šampaňským a na chvilku vyjde na terasu. Dívá se na osvětlenou zahradu. Oba milovali maškarní reje a často si dělali ze všech posměch. Tak se i vlastně seznámili. On byl převlečený za gladiátora a Chris taky. Samozřejmě ho zajímalo kdo si vybral stejnou masku. On měl štít a meč a on trojzubec se sítí. Když se setkali .. nemohl popadnou dech jak ho přitahoval. O hodně později, když se důkladněji seznámili a spolu leželi v lovecké chatě, když je zastihl déšť na lovu koroptví mu řekl, že cítíl to stejné. Za několik měsíců začala válka a oni začali pracovat pro Richardse. Blíže nespecifické oddělení ministerstva obrany. Oběma nedělalo problémy se převléknout, vyzvídat a někoho tiše odstranit. A pak narazili na první chapadlo a jen tak tak z něho vyvázli. Pomalu a opatrně začali oťukávat. Nakonec dostal přezdívku Chobotnice. Netušili kdo to je, ale jejich hlavní úkol bylo zlikvidovat tu osobu, kterou tak pojmenovali. Byla jak opravdová chobotnice. Na její stopy narazili všeude. Někdy vyhráli někdy prohráli, ale největší porážka byla v poslední den války. Už ji měli a bylo to stejně jako teď na maškarním. Byl  převlečený za ženu. Dostali ji, ale on upadl do bezvědomí a když se probudil viděl na šatech krev a Chrise v plamenech budovy. Ještě jedna postava tam byla, ale nemohl ji zachránit.

  Pomalu se smiřoval s tím, že oba tam zahynuli a pak vypukla válka. Napoleon uprchl z Elby a s nim se ukázala Chobotnice. Větší a děsivější než dříve. A on odpřisáhl, že ji zabije, že tentokrát neunikne i kdyby to neměl přežít.

  Otočí se zpět k mumraji kostýmu. Jak se veselí a přitom jeden z nich je vražedná Chobotnice převlečená v kostýmu nevinnosti nebo něčeho jiného. Jak ale to zjistit? Vykročí a doufá, že mu pomůže náhoda. Dívá se po kostýmech. Smích, lehká konverzace a jiskřivé zraky dam upřené  na něho. Hra vějíře, zákmit svůdného vše slibujícího úsměvu. Jen se usměje. Nemá čas nemá ani chuť na hrátky.

  Záblesk černé barvy. Plášť, ale jim bezdůvodně projede vzrušení. Postava se škraboškou a v plášti s kapuci. Celá černá jak postava z Danteho pekla. Postaví skleničku s nevypitým šampaňským na stolek a vydá se za tou postavou, která  ho podivným způsobem přitahuje. Vrhne se do reje. Cítí vzrušení z honu jaký nepoznal už nějaký čas. Kdo to je? Možná dokonce, ale ne to nebude Chobotnice. Ztratila se mi.

  „Ztratil jsem se mu? Nebo ne?“ Postava stojí za obrovskou palmou a pozoruje masku  piráta. Musí si dát na něho pozor. Nesmí zjistit, že tady je. Nesmí prozradit svoji totožnost.

  Najdu ho a oči mu zajiskří. Je tady často hostem a ví jak dům vypadá. Vydá se po obvodu tanečního sálu.

  „Sire Wellinghame znáte moji vnučku Daphne?“ zastaví ho starší hraběnka. Ten se zastaví a upře svůj zrak na nevýrazné stvoření s očima sklopenýma na střevíce. Maska víly. V ruce drží vějíř a kouzelnou hůlku. Debutantka. „Jistě rád byste si s ni zatančil.“ Ten na ni upře oči. S ní? V žádném případě, ale hraběnce nemůže odmítnout. Je přítelkyní rodiny.

  „Slečno Daphne smím prosit?“ Ta přikývne a všechny zraky se stočí na ně dva. Naštěstí dobře tančí oddechne si, ale bedlivě sleduje jestli nenajde postavu v černém.

  „Hledáte někho sire Wellinghame?“ Ten na ni upře svůj modrý zrak. Ta se začervená. Nikdy netančila s nikým tak přitažlivým a mužným jako je sir Wellingham. Povídá se, že jeho posteli prošla půlka Londýna. I k ní se donesly tyhle zprávy, když poslouchla babičku a ostatní dámy za dveřmi jak si vypráví pikantnosti z londýnské společnosti. Neví proč půlka Londýna a neví přesně co to má znamenat, ale zapamatovala si to.

  „Jen někoho známého, slečno Daphne. Poprvé na maškarním?“ optá se zdvořile.

  „Ano rodiče byli proti, ale babička trvala na tom. Nevím proč, ale je tu tak krásně. Líbí se mi tu a Vám sire?“ Alex se usměje. Daphne na něho okouzleně zírá.

  „Je tvoje Alexi!“ Pronese postava šeptem. „Díky hraběnko.“ Konečně si dojde pro to co mu patří a pro co přišel. Nebude mu v tom bránit. Jenže Alex zachytí cíp černého pláště za květináčem. Konečně walz skončil. Odvede ji k hraběnce a omluví se. Daphne se za ním dívá.

  „Proč jsem babičko měla s nim tančit?“

  „Protože jeden tanec sním ti vydá za dva roky večírků věř mi a podívej se!“ Přijde k ním první mladík v pestrém dominu a nesměle se ukloní a představí se jako baron Stanford. Hraběnka milostivě pokývne rukou a Daphne se ponoří do tance.  Hraběnka září. Konečně Daphne bude mít sezónu jak se patří. Jeden tanec ano, ale víc s tím prostopášníkem ani náhodou. Otočí se za pirátem, ale ten už zmizel v soukromých místnostech  lady a lorda Baker.

  Kde může být? Ví jistě, že zmizel právě zde, ale co hledá v tomto domě? Možná je to opravdu Chobotnice. Musí si dát poozor. Když porazila Alexe je velmi silná a mrštná. Co když má tady lord Baker, který pracuje na Ministerstvu války něco tajného, důležitého? Tiše otevře dveře do knihovny. Nikdo nikde. Vejde odvnitř a napne své smysly. Ticho. Není tady. Jde dál a otevírá jedny dveře za druhými. Hudební salónek. Jedna ložnice. Malý pokojík. Dětský pokoj zřejmě. Ranní pokoj. Kam se mohl ztratit? Zbývají poslední dveře. Otevře je a ihned vycítí osobu, která stojí u zdi a tiše tam něco dělá. Cvak a zavře dvířka. Pověsí obraz, když ucítí bambitku v zádech.

  „Tak jsem tě neoklamal Alexi!“ otočí se s papírem listu. Alex upustí bambitku na zem. „Pozor mohla by vystřelit.“ Skloní se a zvedne ji.
  Ten hlas zná ho a přece je jiný. Není ta krásný a hluboký, ale je to on....ne není je ... zmítá se v pochybnostech a pak upře zrak na rty. Dokonalé plné rty. Zná je lépe než svoje vlastní.

  „Chrisi?!“ a obejme ho. „Proč...“

  „Psss někdo jde. Rychle schováme se.“ Teprve teď se rozhlédne kde je. Ložnice a zřejmě podle věci patří lady Baker. Matně si vzpomene, že se povídá, že lord Baker šíleně na ni žárlí. Rozhlédnou se. Šatník. Otevřou a pokusí se tam nacpat.

  „Není dost místa!“ zazmatkuje Alex. „Zalez pod postel!“

  „Jasně!“ Chris zavře za ním dveře, když uvidí světlo a ve dveřích pána domu. Kruci zakleje v duchu. Pomalu se obrátí.

  „Kdo jste?“ Jen mrtvola chce mu říct. „Určitě jste přišel za ní, že ano. Je tak krásná, tak kdo jste? Ukažte mi svoji pozvánku!“

  „Nemám!“

  „Já to tušil. Tušil jsem to celou dobu. Přísáhám bohu je tak nádherná...“ To by mně zajímalo o kom mluví.

  „Já jsem nepřišel za lady Baker. Opravdu hledal jsem jen ...Vaši proslulou knihovnu.“  „Lžete! U mně je knihovna vepředu a nemohl jste ji minout, protože je otevřená a přístupná  a vy jste v ložnici mé paní. Zabiji Vás.“ Alex dusící se mezi šaty paní domu a taky nechce definitivně o Chrise znovu přijít. Zprudka otevře dveře šatníku a vyjde ven. Zakašle. Pán domu zvedne lampu a podívá se kdo to je.

  „Wellinghame? Co vy tady?“ Nechápavě se dívá na oba dva. Chris mlčí a jen stojí. Je to blázen, že se tak tady objevil. Vidí v jeho očích podezření.

  „Přece nemůžete oba dva.“ V jeho ruce se opět objeví  pistole.

  „Víte lorde Baker my jsme přišli si jen odpočinout.“ Řekne dost nejistě Alex. I jemu samotnému připadá ta výmluva k smíchu. Chris se na něho podívá útrpným pohledem. Nikdy moc dobře neuměl vymýšlet lži. Lhal dobře, ale musel vědět co. Když už tak tady vystoupil z té skříně... obejme ho a políbí. Alex stejně jako lord Baker vytřeští oči. Oba to nečekali. Lordu Baker svitne v očích jikřička pochopení i znechucení.

  „Tak vy jste si sem přivedl do mého domu... nebudu říkat co. Wellinghame doufám, že Vás oba dva mohu vyprovodit ven. Pochybuji, někdy dostanete pozvánku.“ Chris pustí Alexe z objetí a vyjdou zadními dveřmi z budovy.

  „Tak to bychom měli.“ Ozve se chraptivý hlas Chrise. „Víš co jsi hlupáku provedl?“

  „Naprosto přesně, Chrisi. Zachránil jsem ti život. Je tak šíleně žárlivý, že by tě klidně mohl zabít  a pak říct, že si tě spletl se zlodějem. Pojď mám tady kočár.“ Chytne ho za ruku a chce odvést.

  „Já už nejsem vikomt Christopher  Sheringem. Už dávno ne.“

  „Jsi akorát hlupák víš to. Pojď nebo se rozzlobím. Je mi jedno kdo jsi. Teď pro mně jsi Chrisem. Ten, kterého stále miluji.“ Obejme ho. „Myslíš, že tak snadno na to zapomenu jako ty?“ Odtáhne se. „Máme jinou starost. Je tady v tom domě Chobotnice. I když už mně nemáš rád, tak úkol stále platí. I když už dávno pro Richardse nepracuji, tak ji musím zlikvidovat.“

  „Už pro něho nepracuješ?“

  „Ne bez tebe to nedávalo smysl a válka skončila. Chtěl jsem být nějakou dobu sám. Máš peníze?“

  „Jo mám. Tajné účty zůstaly netknuté. Spravoval jsi je?“

  „Ano. Ani nevím proč. Viděl jsem tě umírat. Tak pojď a netrucuj.“ Oba vykročí ke kočáru. „Co se Chrisi vlastně tehdy stalo?“

  „Napadla tě a něčím praštila. Je velmi mrštná.. no ano je to žena. Byla v masce stejně jako my. Bojuje jako muž a je stejně silná. V tom druhém domě pamatuješ... nějak vznikl oheň.. můj hlas...“

  „Je erotičtější než dřív.“ Přeruší ho nesmyslně.

  „Kouř a plameny jo poškodily a stejně i pár dalších věcí. Dlouho jsem se pak uzdravoval a zjistil jsem, že vikomt Christopher Sheringham neexistuje. Je mrtvý... a pak začala válka. A“

  „Objevila se Chobotnice a s ní zpět Lovec a Fúrie.“

  „Ano jsme zpět, Alexi. Vůbec jsi se nezměnil. Dál se za ní ženeš.“

  „Ty taky jako pravá Fúrie.“

  „Ano to je pravda. Myslel jsem, že mi zabila to nejcennější v mém životě.“

  „Domu Johne!“Kočár. Nastoupí dovnitř, rozsvítí lampu a zatáhne záclonky. Kočí se otočí, mlaskne na koně a vyrazí.

  Alex si sundá masku. Chris si povzdechne, když vidí jeho dokonalou tvář bez kazu. Je stejná jako když ji viděl naposledy ležet na zemi v ženských šatech a krví na nich. Jemné rysy ne nepodobné ženským, ale přece by si ho s ženou nespletli. Plné rty a trochu moc vystrčená brada.

  „Viděl jsi ji kdo to je?“

  „Nevím jen, že je to žena.“

  „Blond žena.“ Řekne s jistotou.

  „Jak?“

  „V ruce, když jsem se probudil měl jsem vlasy blond a jelikož jsme oba dva černovlasý, tak musely patřit ji.

  „To nám nepomůže. Mohla si je obarvit.“

  „Pochybuji. Ženy a ona je ženou si barví vlasy na blond ne na černo.“ Chris se zasměje.

  „No co je vyrůstal jsem s ještě dvěma sestrami. Nevěřil..“

  „Věřil Chrisi. Takže hledáme blond ženu. Těch je!“

  „Zúžime to“ řekne paličatě Alex. „Sundej masku. Přede mnou se skrývat nemusíš.“

  „Ne.“

  „Ale proč Chrisi?“ V jeho hlase se ozve smutek a touha. Chce znovu vidět jeho obličej. Jeho smaragdové oči.

  „Hodně jsem se změnil. Já už nevypadám stejně jako dřív...“

  „Chrisi myslíš, že jsem s tebou byl kvůli tvoji tváři? Děláš si legraci, že jo?!“ Chris pochopí jak se ho dotkl. Sundá si kapucí. Objeví se delší stejné černé vlasy jako má Alex. Rozváže si plnou škrabošku. Alex se zaství očima na dvojité jizvě táhnoucí se přes levou lícní kost. Chris odvrátí hlavu. Ucítí na ni prst.

  „Kdo to udělal? Kdo!“ řekne zuřivě. „Ať ho mohu zabít. Řekni kdo! Muselo tě to bolet, muselo...“ a najednou ucítí na jizvách rty. Alex je líbá jemně jako by byly čerstvé a ne staré bílé jizvy. Alex mu natočí hlavu a políbí ho. Chris cítí jak se v něm něco zlomilo. Nevadí mu jeho tvář. Nevadí, ale co...odtrhne jeho rty od  svých.

  „To není vše i moje tělo.. víš ty plameny... není to tak hrozné, ale mám jizvy. Víš není už tak ...“ a ucítí jak se Alexova pěst zabořila do brady.

  „To bolelo“ řekne Alex a pofouká si klouby ruky. „Tím chceš říct, že od uzdravení jen kvůli takové malichernosti, kvůli takové...“ neví jak dála a zakoktá se. Smích. Jiný a přece tak známý. Směje se. Chris si ho přitáhne k sobě.

  „Vzrušuješ mně v tom kostýmu až neskutečně. Musely jim vypadnout oči z důlku:“

  „Je decentní“ zamumlá.
  „Moc jemná, moc jemná vše je vidět.“ Začne ji rozepínat, když uslyší výstřel, trhnutí kočáru a řehot koní. Někdo ... vykloní se z kočáru. Koně utíkají bezhlavě do noci. Oba se po  sobě podívají. Alex otveře dvířka a vymrští se na místo kočího. Kde je John? Ale na přemýšlení nemá čas. Sahá po opratích ale ty nikde nejsou. Tam jsou zřejmě, když uvidí je vlát dole u kol kočáru.. skloní se a sáhne, kočár nadskočí a on přepadne chvilku se drží sotva centimetr nad zemi, když polapí opratě a vyhoupne se nahoru. Ještě na kozlík a zatáhne za ně.

  „Prrr!“ zakřičí. Koně ucítí jistou ruku a zvolňuji. Právě včas, když vidí kde jsou. Slumy nejhorší část Londýna. Zastaví koně a jde se na ně podívat.

 „Pánové se nechtěj zastavit  u nás. Ty fajnové koně pohlídáme!“ otáže se zdvořile přistoupivší muž.

  „Ne děkuji. Nezdržíme se dlouho.“Chris vystoupí. Muž se na něho dlouze podívá a sklouzne na dvě jizvy v snědé tváři a pak na toho u koní. Přemýšlí jak moc by byli snadnou kořistí.

  „Nechtěji trochu zábavy!“ pronese jedna, žena, která se přiblíží v červených šatech.“

  „Zmiz Mary! Nevidíš, že mám s pány jednání!“

  „Tak si je nech ty slizáku!“ odfrkne si  a zmizi.

  „Pánové se ztratili? Možná já ukázat cestu. Znám krátkou cestu.“ Mne si ruce.

  „Ne děkujeme. Známe to tu dokonale.“ Alex se po něm podívá. Otřese se. Tak tady trávil poslední dobu.

  „Jsou v pořádku. Trošičku výstřelem vyplašení, ale v pořádku. Pojedeme?“

  „Ano. Vypadá to, že jsme tady skončil. Je někdo doma?“

  „Služebnictvo, ale vlastně můžeme jet do našeho domečku. Je stále stejný. Necháme kočár doma a...“

  „Nezbavil ses ho.“

  „Ne. Nevím proč. Pořád jsem váhal. Už několikrát jsem málem dal příkaz svému tajemníkovi, aby ho prodal. Nešlo to...“

  „Jsme moc rád. Nastup se. Pán nám jistě rád uvolní cestu jinak ho přejedu.“ Natáhne si kapucí a vyhoupne se zkušeně na kozlík. Vezme opratě do ruky a pobídne koně. Ty se rozeběhnou a muž stihne jen tak tak uskočit.

  Zahrozí jim rukou a odplivne na zem.

  Chris zkušenou rukou vede koně a tiše si píská. Konečně je s Alexem. Tak se bál a bál se zbytečně. Po hodině jízdě zastaví doma u Chrise. Přiběhne stájník.

  „Vikomte, John se vrátil... někdo ho praštil a teď...“

  „To je vpořádku. Malý žertík jednoho známého. Je v pořádku?“

  „To ano pane. Jen ho bude bolet hlava.“

  „Výborně. Připravte Bleska a Bouři. Hned. Chceš něco?“Otočí se na Chrise opět v škrabošce.

  „Ne za chvilku tam budeme ne?“

  „Ano. Moc se těším.“ Nečekají ani dvě minutky a je před ně přivedená Bouře a Blesk.

  „Nádherný !“a vyhoupne se na Bleska.

  „Dvojčata. Z mého vlastního chovu. Jsou nádherní. Teď není jejich srst vidět, ale jsou oba černí jak noc.“ Vyhoupne se na Bouři. Na kostkách zaklapou kopyta dvou koní a oni vyjedou pryč. Tiše mlčí, když se ozve Alex.

  „Chrisi co jsi našel v ložnici lady Baker?“

  „Úplně jsem na to zapopmněl. Podíváme se na to v Bílé vile.“

  „Dobře. Víš jsem tak šťastný, že žiješ. Co jsi celou tu dobu dělal?“

  „Přežíval. Po tom boji jsem byl na dně. Fyzicky i duševně. Vypotácel jsem se ven a omdlel. Měl jsem štěstí v neštěstí. Našla mně jedna stará žena a vyléčila mně jak to jenom šlo. Dva měsíce v deliriu a pak to uzdravovaní. Neměla léky nic. Jen byliny. A já nebyl schopen nic udělat. Vše jsem ji vrátil. Žije mimo Londýn v hezkém domku a suší bylinky. A já se vrátil jen proto, abych zjistil, že jsem mrtvý. Bál jsem se, styděl jsem se před tebou ukázat.“

  „Jsi hlupák Chrisi. Víš jak mně bylo? Nemohl jsem ...pil jsem a čím víc jsme pil tím víc jsme tě viděl a sny. Noční můry s plameny a nebo naopak jak se spolu milujeme. Bylo mně na nic. Kdyby se neukázala Chobotnice tak nevím co ze mně zbylo. Pitky, sázky vše kromě...už jsme tu.“ Cítí přítomnost Chrise a uvědomuje si jak je blízko. Chvěje se touhou, ale snaží se nedat to najevo. Už uplynulo tak hodně času a Chris neví, ale je tak jiný. Něco s nim je a neví co.

   Změnil se on nebo já? Ale pořád po něm toužím si vzdychne Chris. Když se podívá na jeho bledou pokožku na vlasy tak nemoderní, postavu a když si vzpomene na jejich milování... jak má reagovat? Cítí jeho blízkost jeho vůní. Mámí jeho smysly a on je potřebuje mít ve střehu. Vzdychne si. Vzrušuje ho až k nepříčetnosti. Málem se zbláznil, když ho uviděl na tom maškarním plese. Viděl jak zbystřil. Když ho zahlédl.. Proč vlastně šel za ním? Vycitíl ho nebo proč? Uvidí malý domek se stáji pro dva koně. Zahltí ho vzpomínky. Je Alexův a jeho otec ho používal pro své milenky a pak ho daroval svému synu. Neví proč se ho otec zbavil, ale pak ho tak často použili. Noci plné smíchu a vášně. Bílá vila ji říkaji podle růži, které tam vysadila poslední milenka markýze y Lyonwoodu.

  Odvedou koně do stáji. Odsedlají a uvážou koně. Pak vyjdou a vstoupí dovnitř do domu. Dotýkají se a jak vejdou zahltí je vzpomínky. Chris už neváhá a prudce přitiskne Alexe ke stěně. Tomu se rozšíří zorničky a pak se usměje. Chytnš ho kolem krku a začne líbat. Líbají se divoce a vášnivě jak dva milenci, kteří se setkali po delší době. Chris horečnatě mu svléká košli a pak se zamračí strhne mu ji až se jemné hedvábí roztrhne. Alex zakloní hlavu a rozesměje se. Přitiskně mu rty na odhalený krk a tiskne se k němu celým tělem. Jednou rukou rozepíná jemu i sobě kalhoty. Oba chtějí to stejné. Být s tím druhým jak nejblíž to jde. Alex mu ovine nohu kolem pasu a Chris ho nadzdvihne a pronikne do něho. Alex se k němu přitiskne a nevnímá jak mu sklouzla slzy bolestí a jak zaryl své druce do ramen Chrise.

  „Počkej!“ zašeptá udýchaně. Snaží se zklidnit. Chris pochopí a  nadzdvihne ho. Přejde ke stolu a posadí ho.

 „Promiň zapomněl jsem“ řekne kajícně, ale v hlase má vzrušení. „Nebyl jsem s tebou tak dlouhojá.. ty jsi nikoho neměl..“ dodá skoro obviňujícím tónem. Alex ho praští pěstí.

  „I kdybych mohl nechtěl jsem a pak víš. Když jsi namol tak na nějaké hrátky nemáš čas. A vůbec stýskalo se mi po tobě. Proč mluvíme? Měl bys mně políbit a trochu rozmazlit a sundej mi ty kalhoty!“ řekne se smíchem.  Lehne si na stůl a na zem spadne prázdná váza. Chris si vzpomene kolikrát tady ležel a on se s nim miloval. Akrobaticky mu sundá kalhoty a shodí boty. Pohladí ho po nohách. Alex mu je ovine kolem boku a přitáhne se blíž jeho rukám. Hladí jeho bledou pokožku a líbá každé místečko kam dosáhne. Pochvilce zkusí se pohnout. Uslyší jemné zavrnění a málem vyvrcholí. Když to slyšel poprvé tak se mu to stalo. Pochybuje se proti jeho bokům a dívá se na jeho tvář tak nádhernou.

   „Otevři oči!“ zašeptá a políbí ho. Alex je otevře a on v nich spatří rozkoš touhu a slast. Drží se stolu, aby nesklouzl a pevně objímá Chrise nohama... tak dlouho. Tak dlouho. Nemůže bez něho být, bez jeho milování bez jeho přítomnosti. Jestli mu někdy zmizí už to něpřežije. Už nikdy nechce zažít tu pochmurnost těch dní po jeho smrti.

  Je tak nádherný. Vezme ho du rukou. Je vzrušený. Hladí a hraje s ním. Sevře ho pevněji a zasčne se pohybovat rychleji i on. Nevnímají čas. Vnímají jen svoje těla a své touhy po naplnění sebe sama a toho druhého. Výkřik do prázdné haly a uvolnění. Chris se zhroutí na jeho tělo a oddechuje. Cíti jak do něho proudí jeho semeno a jen vnímá jak ho objímá  ahladí. Může znovu si uvědomí. Nechce se mu hnout. Teď se mu nechce nic dělat. Jen tisknout se k jeho tělu a vnímat jeho drobné polibky, jeho ruce na svých zádech jak mu vytahuji košili a dotýkají se holých zad. Bude se mu ještě vůbec líbit? Vystoupí z něho a vezme ho do náruče. Vyjde těch pár schodů a rozkopne dveře.

  „Tos nemusel dělat a nosit mě taky ne!“

  „Nosím tě rád to přece víš.“

  „Vím, ale připadám si jako nemohoucí panenka.“ Chris ho hodí na postel a svleče se. Je tam tma a tak rozsvítí lampu. Alex uvidí jizvy na rameni, paži a kousek zad.  Vstane a přitiskne se k němu. Pak skloní hlavu a políbí je.

  „Zabiji ji. Slyšíš Chrisi, zabiji ji. Ne za ty jizvy ale za ty měsíce odloučení od tebe. Dokonce... líbí se mi.“

  „Jsi osel a potřebuješ brýle!“ obrátí  se a jemným pohybem ho shodí na postel. Ten se posune doprostřed a protáhne se jako kočka. Miluje ten jeho lačný pohled jak se na něho dívá. Pohladí se a vidí jak mu zajiskří oči.

  „Provokuješ mně!“

  „Rád tě provokuji!“ odpoví s jemným úsměvem. Hladí se dal a Chris se jen chvilku na to dívá. Ne to nevydrží. Lehne si vedle něho a políbí. Slyší jeho lehký toužebný smích a svůj chraptivý hlas jak mu slibuje a říká co s nim všechno bude dělat. A on se směje a jen ho hladí a líbá.

  O hodně později, když už je ráno a slyší drkotat vozíky a ranní ruch si konečně usnou v náručí. První se probudí Chris a pohlédne na Alexe. Tak mu chyběl. Nesmí dopustit, aby se mu stalo co jemu. Přistoupí k svému plášti a vytáhne lahvičku. Když si bral netušil k čemu to použije, ale nikoho zabíjet nechtěl.

  „Co to děláš Alexi?“ rozespalý hlas. Chce jít k němu a lehnout si vedle něho, políbít a opět se nim milovat, ale ... přisedne si k němu a lehce ho políbí na rty. V očích má smutek. Musí...

  „Promiň Alexi!“ a přitiskne mu na tvář kapesník napuštěný omamujícím látkou. Alex vyděšeně se na něho dívá. Je na jednou tak slabý a Chris kolikrát je ? Dvakrát, třikrát?  Zavírá oči. Cítí jak ho opouští vědomí...

  „Cho...botnice!“ dostane ze sebe úsilim. Chris je cho... s tou myšlenkou upadá do bezvědomí. Chris se skloní a nahmatá mu tep. Políbí jeho rty.

   „Promiň mi to... nesmí ti ubližít.“ Hladí jeho dokonalou tvář a pak sáhne na svoji zjizvenou. Ta noc je jejich poslední. Nehodí se k němu...vstane a vytáhne papír, který sebral v ložnici lady Baker.

   „ Milá sestřenice,

Vím jak důležitou pozivi tvůj muž zastává na Ministerstvu, ale nechci abys byla neolajální vůči svému novému příbuzenstvu. ....

  ...Chci tě poprosi o malou laskavost. Potřebuji, abys toto předala své společnici. Ona bude vědět co s tím dělat...

                                                                        Tvůj bratranec Louis“

  Takže přece jen se vyplatilo mít toho špeha v přístavu. Povzdechne si. Takže Chobotnice je společnici lady Baker. Nevzpomíná si, že by někoho při sobě měla na maškarním, ale ta mohla mít kostým anebo ji bylo nakázano, aby se neukazovala dole. Společnice je žena někde mezi pány a dolním služebnictvem. Vlastně nepatří nikam, ale taky má o všem přehled a dostatek volnosti. Jestli ví kdo je její společnice. Nebo jen může být kontaktem. Musí  to zjistit. Čtvrtá hodina. Za chvilku začnou dýchánky a návštěvy přátel, známých. Společnice bude mít volno. Ryhle nachází na sebe věci. Ve dveřích se ohledne na postavu v posteli. V očích mu kmitne lítost s bolestí, ale i odhodlání ho uchránit. Je tak... otočí se, přejde k posteli a přikryje ho. Chtěl by zůstat a ... snad mu to někdy v budoucnu odpustí. Jen na okamžik se stal opět vikomtem Christopherem Sheringhemem. Jen na chvilku si dovolil snít. Prudce se otočí a vyběhne ven. Otevře stáje a zadívá se na Bleska. Ne je moc drahocenný na to co bude dělat. Zavře dveře a vyjde na ulici. Neuvědomuje si jak přitahuje pozornost svým nezvyklým oděním.

  O kus dál chytne drožku. Nadiktuje mu adresu a hodí dvě pence.

  „Vjó stará“ mlaskne kočí a drožku se rozjede. Chris si nevšímá jak je drožka špinavá po noci. Přemýšlí jak pozná společnici a jestli je Chobotnici nebo ne.

  „Tak ty sis myslel, že mně dostaneš!“ tiše si pro sebe pronese postava zahalená v světlém plášti a klobouku se závojem. „Dělejte! Zabalte ho a do drožky!“ sykne. Bouchne jednoho pobudu v špinavém klobouku do zad.

  „Je těžký mylady!“ zafuní.

  „Na to se tě hlupáku nikdo neptá!“ řekne zlým hlasem postava. Ti jen tiše vezmou Alexe mezi sebe a snesou ho dolu. Postava se rozhlédne po zválené posteli a znechuceně si odfrkne. Ti muži!

   Přenesou ho do kočáru a vlezou si na kozlík. Jeden chytne opratě, ale je vidět, že s koňmi to moc neumí. Kočár zarachotí na dlažbě aniž si kdo všimne co se stalo. Ta se dívá na postavu v prostěradle. Brzy tam budeme, když ucítí pach Temže. Kočár zastaví a ona vystoupí s hůlkou na zem. Je vidět, že trochu kulhá. Pokyne mužům a ty vynesou Alexe ven do budovy, kde ho pevně svážou.

  „Tak a teď menší překvapení pane Lovče. Nesnáším, když mně někdo šlape na paty. Přichystáme ti menší pastičku v jejimž středu bude tady náš pirát. To by mně zajímalo co je na těch historkách pravdy?“ zadumá se. Otočí se, zavře dveře a sejde dolu.

  Na stole ne zrovna čistém vezme pero a namočí do kalamáře.

  „Christophere nebo ti mám říkat Lovče? Mám něco čeho si asi velmi ceníš a zřejmě budeš postrádat. Přijď do sedmi hodin do hospody U džbánu a konvice. Určitě víš kde to je? Spěchej Lovče! Ch“  Vezme pečetidlo se stejným znakem a rozpustí trochu vosku, zapečetí a dá jednomu z těch mužů.

  „Dáš to společnici lady Baker, rozumíš. Znáš ji takže... a teď padejte!“ vyštěkne. Když vypadne stáhne si kapucí. Objeví se účes s loknami po stránach srdcovitý obličej, plné rty, rovný nos. Dokonalé rysy. Krásu jen hyzdí jeden malý drobný detail a to jsou nesmírě studené ledové oči. Neodráží se v nich nic. Podívá se před sebe a pak ji rty zvlní drobný malý krutý úsměv. Neví proč byl v tom domku v bezvědomí, ale... vyjde nahoru a zavře za sebou dveře.

  Přejde k postvě a hedvábným střevíčkem se dotkne postavy. Mlčí... pomalu odhrne prostěradlo. Oči ji září. Nádhera, když ho vidí nahého. Sedne si na bobek a natáhne ruku v rukavičce. Pomalu  a mazlivě mu začne přejíždět po těle. Je ho škoda pro něho a je škoda, že musí zemřít. Že musí zemřít oba. Ale ona přisáhala, že zničí Anglii a slouží jak nejlépe dovede. Nic ji nezabrání v úkolu.

  Je ho škoda? Přejde po plných rtech a zadívá se na ohablé mužství. Dotkne se ho. Jak asi vypadá připravené? Ale to už se nedozví.. Přikryje jeho tělo a postaví se. Sáhne si na zmrzačené stehno. Za to Lovec taky zaplatí. Za vše zaplatí. Rysy ji zkřiví nenávist k němu. Dlouho ji trvalo než ho vypátrala, ale nakonec ho má. Kopne do nehybného těla, otočí se až plášť zavíří a odejde. Třískne dveřmi.

  „Mary tady máš!“ a strčí ji dopis.

  „Už zase? Já nechci!“ má slzy v očích, ale neví co má dělat.

  „Nebreč. Musím jít.“ Otočí se a odejde. Ta sevře dopis. Nechce dělat tuhle špinavou práci. Ví, že dělá něco nekalého, ale nemůže, nemůže přestat. Jestli  nebude dělat to co chce ta žena, tak ztratí práci a pak těžko sežene jinou, pak by ji zbývalo jediné. Rozhlédne se. Přitáhne si k tělu chatrný plášť. Chce se vrátit, ale vrazí do mohutného těla.

  „Dopis! Hned!“ zavrčí Alex. Ta rozklepaně mu ho podá.

  „Já..já...“ nemůže ze sebe dostat, když uvidí dvě hrozivé jizvy.

  „Běž na co čekáš. Paní nic nedáš je to jasné!“

  „Ano mylorde!“ vykoktá ze sebe. Udělá krok a pak bezhlavě se rozeběhne. Dívá se na ni se stopou lítosti. Takhle teď působí na každou ženu. Jen Alex... prohlédne dopis a uvidí pečeť. Chobotnice. Má ji. Horečnatě otevře dopis a ztuhne. Má něco čeho si cení, ale ona o něm...Alex? Ne ten je přece ve vile, ale nedá mu to a zastaví nejbližší drožku.

  „Stříbrňák,  když tam budeš do deseti minut!“

  „Ale pane...“

   „Dělej!“ křikne. Vyhoupne se dovnitř. Drožkář pobídne svého koníčka. Lidi uskočí a on ho pobízí. Někdo uskočí a zahrozí za ním pěstí. Další a další.

  „Tady!“ a hodí minci. „Jestli počkáš dostaneš další!“ křikne. Drožkář obratně chytne minci. Christopher rozrazí dveře a vylítne do druhého patra. Prudce otevře dveře...“Neee! vydechne. Postel je prázdna a není ani prostěradlo. Za to na koberci jsou špinavé stopy. Dotkne se jich a přivoní Temže. Takže má Alexe ve svých špinavých pazourech Chobotnice. Toho se chtěl vyvarovat. Tak moc ho chtěl ochránit a nakonec se mu to nepovedlo. Zvedne se. V obličeji nenávistný tvrdý výraz. Jizvy zčervenaly vztekem. Sejde dolu a zahlédne hedvábnou košili. Vezme ji a přivoní. Zabije ji. Jednou provždy. Zmuchlá ji a strčí si za košili.

  Vyjde ze dveří a zavrčí.

  „Hospoda U mořského lišáka!“ Ten se otočí. To není zrovna útulné místo, ale když chce, aby ho tam dovezl tak... pokrčí rameny. Ti dnešní džentlmani jsou divní. On by mohl vyprávět co všechno zažil a jeho drožka taky.

  Měl jsem ho ochránit, měl jsem..vzteky si skoro kouše klouby. Jestli se mu něco stane neunese to víc už ne. „Sakra!“ zasípe. Už jsme tam? Ne ještě dlouho. V sedm hodin. Musí tam být. Jenže .. nerad se ji podřizuje, ale musí. Psala aniž to snad tušila, že opravdu má něco cenného. Nic cennějšího mu nemohla vzít. Opře se o sedadlo a začne přemýšlet. Takže společnice lady Baker nic netuší, ale stejně vykonává její rozkazy. Lady Baker i přes svůj francouzský původ je věrná manželovi, ale stejně předává něco dál. Kdo jen může být ta žena? Ten muž vypadal jako pobuda, ale měl krásnou dýku za pasem a neviňátko to nebyl. A jeho chůze byla chůzi námořníka. Takže proč? je tady zřejmě rychlá loď z Francie. Jedině, že by se chystala odjet do Francie a v tom případě ... zakleje. Pak ji už nikdy nedostanou. Možná už získala to pro co přijela.

  „Tak jsme tady pane!“ Christopher sedmý vikomt z Manwringu vystoupil u hospody s názvem U Mořského lišáka, kde se scházejí všechny podivné existence Londýna. Hodí stříbrňák kočímu a ten ani nepoděkuje a ujíždí pryč. Chris vytáhne hodinky a mrkne se na ně . Šest hodin. Hodina času do setkání s pravou tváři Chobotnice.

  Vstoupí do hospody, která tone v šeru. Nikdo se nepodívá ke dveřím. Všichni si všímají jen svých sklenic s pivem nebo whisky a ne zrovna čistých. Alex přejde k hospodskému. Ten při pohledu na jizvy se zachvěje. Častý zakázník. 

  „Jsou tady?“ Hospodský zasmušile kývne do rohu, kde sedí tři chlapi. Rozvaluji se tam jako by jim ta hospoda patřila a ne jen byli na pivě. Dívají se drze a provokativně po hospodě. Ostatní se jejich pohledům až skoro úzkostně vyhýbají. Nevypadají zrovně nevinně.

  „Chlapi přivoláváte na sebe malér!“ Řekne s úsměvem Chris. Sedne si k nim a oni se k němu hned nahnou.

  „Víte něc nového?“ Ten přikývne, když před nim přistane sklenice s pivem. Napije se a otřese se. Chlapi v rozedraných uniformách vojáků se zachechtají se. Přiťuknou si na toho fešného hraběte jak mu říkají.

  „Jo je tady někde kolem Temže a má někoho na kom mi záleží!“

  „Milenka?“ Ten se zamračí. Kdyby to, tak by ji klidně nechal v drápech.

  „Ne přítel!“ zavrčí. „Musíme ho najít.“

  „Informace? Pánové nechtěji informace?“ zašeptá jim hlas za zády. Chris se otočí. Oddechne si. Jen nějaký pobuda, ale ten hlas... kultivovaný, zvyklý rozkazovat. Zamračí se. Nemá rád jednáni s bezejmennými tvářemi.

  „Říká kdo?“

  „Jen někdo kdo nemá rád, když se něco děje pod jeho nosem a nemůže zasáhnout. Prodávám informace. Deset liber!“

  „Ty ses chlape zbláznil!“ vykřikne jeden a prudce vstane. Chris ho zadrží.

  „Zaplatím až mi řeknete tu informaci.“ Smích. Neví proč, ale ten muž, celý zahalený se mu líbí.

  „Dva muži, žena v bílém plášti a balík v prostěradle nápadně připomínající lidské tělo. Co vy na to?“ Zeptá se trochu provokativně. Chris se zamyslí. Byl omámen. Je docela možné...

  „Tady“ a vytáhne peněženku. Místnosti projede tichý šum a napětí vzroste. Vysází na stůl deset liber a zvedne se. „Zavedete nás tam. A jestli ...“ odhrne plášť s pistoli.

  „Peníze!“ někdo zašeptá. Všichni se zvednou.

  „Pánové budou mít problémy!“ zaskřehotá smích postavy v černém. Uklidí se do kouta a vezme nedopitou sklenici. Přihne si a pozoruje jak na něho jdou tři chlapi. Místní hrobník si pomůže k pár pencím si pomyslí, pochmurně. Chrisovi zasvítí zuby v úměvu, zastaví své muže a sundá plášť.

  „Pohlídejte mi ho, ať ho nikdo neukradne.“ Rozumné rozhodnutí napadne znovu muže. Ten chlápek se mu z nějakého důvodu líbí. Nemá ve zvyku někomu pomáhat, ale u něho udělal výjimku už jen proto, že nemá rád ženy. Nesnáší je. Jsou to všechno proradné mrchy. Znovu se napije. Umí to, když vidí jak stolička letí na nejbližšího a tříští se o něho.

  Hospodský se flegmaticky dívá jak jeho hospoda mizí ve rvačce. Riziko povolání v této čtvrti. Vzadu někdo horečnatě přijímá sázky. Zablýsknutí nože a zaúpění. Muž po pravé straně se chytne za paži a odsune se dál. Nikdo mu nepřijde na pomoc. Další dva už jsou ostražitější. Ten uprostřed snědý jak španěl vytáhne dva nože a zkušeně je bere do ruky. Napřáhne je před sebe a skoro tanečním krokem se k němu bliží. Chris se zazubí a hodí nůž. Pěkný zásah. Trochu jsem vyšel ze cviku, když vidí jak se zabodne trochu níž než do krku. Muž s nevěřícným pohledem se hroutí na zem. Toho posledního to trochu zchladí, ale myšlenka na nabitou peněženku mu dodá odvahy.

  „Hlupák!“ zamumlá si muž v rohu. Chris se uhne nastaví mu nohu, chytne ho za vlasy a třískne o stůl. Tvrdá hlava a pro jistotu ti zopakuje. Chytne ho za umaštětné vlasy a pozoruje jeho oči vyvracené v sloup. Pustí tělo na zem a natáhne ruku pro plášť. Cítí jak mu vzrušení koluje žilami. Přejede hospodu ledově klidným zrakem.

  „Má ještě někdo chuť na mou peněženku?“ Všichni se stáhnou. Muž v černém k němu přistoupí.

  „Hezká práce. Na někoho urozeného moc pěkná práce.“

  „Takže víš jak některý urozený, který prodává informace by mohl dopadnout.“

  „Nejsem oni“ odtuší. „Jdeme nebo budeme tady stát? Jo můžete mi říkat kapitán. Řekl bych, že se nevidíme naposledy.“ Všech pět vyjde z hospody. Sotva za nimi se zavřou dveře ostatní se vrhnou  k oběma tělům a vše co je cenného se přemístí do jejich kapes.

  „Na břehu Temže je taková malá budova, ale dá se tam kotvit s větší lodi. Koupila to nějaká žena. V drahém oděvu. Zajímavé je, že nikdo se ji ani nedotkl. Kočár tam stál a nikdo se k němu nepřiblížil. Když někdo něco zkusil, nebo chtěl zjistit co tam dělá ... ztratil se. Tělo buď bylo objevené v Temži po ráně s nožem..na vezměte si“ podává mu nůž“ nebo vůbec se neobjevilo. Temže je zrádná řeka. Policie si myslí, že to jsou obyčejné vraždy... znáte to, ale já nemám moc rád, když mi mizí lidé. Nestojí za nic, ale...“

  „Jistě. Jak vypadá?“

  „Štíha vysoká blondýna a trochu kulhá. Modré oči a dokonalé rysy bohyně. Je to mrcha“ dodá na závěr. Tehdy ji ten boj musel taky poznamenat, pomyslí Chris.

  „Nemáte rád ženy.“

  „Jsou to proradné mrchy. Zasloužili by je upálit.“ Vyštěkne nenávistně. „Promiňte mi to!“ řekne zdvořile. „Minulost!“

  „Vyneste ho ven na loďku.“ Zaťuká hůlkou o podlahu. Ta schůzka byla výmysl. Oba dobře vědí, že tam bude v krajním případě. Dívá se jak mizí s tělem v zadním vchodě a zaslechne šplouchání vody a nadávky.

  Netrpělivě poslouchá zvuky. Podívá s ne malé hodinky. Ještě deset minut. Bude schopný je vypátrat? „Ano!“ odpoví si potěšeně. Přejde k zadnímu vchodu. Nemá v úmyslu  snim bojovat. Ne tady. Půjde za ní tam kde nebude mít šanci. Vytáhne zpod pláště pistolí  a překontroluje ji. Je v pořádku. Zklidní se jako by ji zbraň dodala odvahu a klid.

  „Je to tady. Tiše!“ zašeptá muž v černém. Všichni obstoupí barák. Chris se zastaví. Určitě tam nebude u té hospody. Jen ho to mělo zmást.

  „Půjdu sám. Ty zůstaň tady u vchodu. Víš co máš dělat. Ostatní se přesuňte k řece. Tiše a rychle!“ Přikývnou a rozmistí se.

  „Šikovní muži.“

  „Ano.“ Otevře dveře a tiše vstoupí dovnitř. Zastaví se, aby si přivykl prostředí. Prolétne místnost a uprostřed se zastaví na kalamáři, brku a dohořívající svíčce. Jak od ní pozorné, řekne zasmušile. Opatrně projde do další místnosti...nastaví koleno a tiše mu zlomí krk. Amatér. Odhodí ho. Byl tak slyšet. I on byl takový dokud se nedostal do podsvětí a nenaučil se být tišší. Nikdo. Zavře dveře a chodbou jde k zadním dveřím. Postaví se na stranu a otevře dveře. Výstřel. Kulka kolem něho neškodně prolétne. Přikrčí se a vyjde ven.

  „Zdravím Lovče. Tak se opět vidíme. Podívej se co tady mám.“ Chris se nadechne to je špatný moc špatný.

  „To je za to zmrzačení.“ Pokyne a muži hodí Alexe do vody. “Stůj!“. Ve svitu se zableskne pistole. Chris se rozhlédne. Nikdo nikde. Byla to past? Ne.. přistoupí k němu muž v černém  a nenápadně mu podá pistoli. Dva výstřely.

  Cítí jak mu kulka projde pláštěm, ale víc ne. Zřejmě zapomněla, že je na vodě.

  „Pryč!“ řekne Chobotnice. Směje se když vidí jak Chris se vrhne do vody. Je pozdě. Pozdě můj milý zlatý Lovče. Sedne si do loďky a veslaři zaberou. Zanedlouho budou u moře. Plány z ministerstva války má. Konečně se vrací kam patří. Do krásné veselé Franice tak nepodobné tomu to tady. Znechuceně se rozhlédne po Londýně. Jak nenávidí tu studenou Anglii.

  „Alexi ne...“ v duchu zařve Chris a vrhne se do vody. Potopí se, ale ví jak má malou šanci ho najít. Na břehu stojí muž v černém a tři bývali vojáci. Stojí a dívají se jak se potápí.

  Musím to dokázat. Co si myslel, když mně omámil! Nadává pro sebe Alex a snaží stáhnout ze sebe uvolněné pouta. Už před hodinkou se trochu vzpamatoval a když zjistil, že je svázáne jako kuře udělalo se mu zle a ty dotyky... jako by po něm sahala chobotnice. Došlo mu, když ucítil svěží vůni. Žena..takže přece jen možná spatří tvář Chobotnice. Konečně, si oddechne, když uslyší prásknutí dveřmi. Chce zařvat ať je tišeji, že ho bolí hlava,  ale ještě tolik má soudnosti, že mlčí. Chrisi ty bastarde, ty... nadává mu do oslů a zmetků až po nemohoucí a nemyslící idioty. Snaží se uvolnit pouta, což mu jde ztuha a taky se vzpamatovat z toho dryáku co mu dal Chris. Zabiji ho, přísáhám bohů, když ucítí ledovou vodu a jak ho svírá ve svém ledovém a temném objetí. Klid jen klid... přece nezahyne tady. Mejdřív musí jednu ubalit tomu pitomci, pak si klidně může zemřít. Mám to, ale kyslík skoro mu dochází. Proud zařve skoro a snaží se vyplavat. Gratuluje si za to jezero na svém panství. Mohutnými záběry paží se snaží dostat z vody. Kyslík a lapá po drahocenném vzduchu. Rozhlédne se. „Doprdele!“ zakleje sprostě, když vidí jaký kus je proti proudu a ještě ta loďka... potopí se snaží se plavat ke břehu. O fous, když uslyší plesknutí vesla nad hlavou. To mu nezapomenu do smrti,si myslí a plave dál. Opatrně vykoukne z vody. Dobrý. Jen kdyby ty pitomé nohy nebyly svázany. Snaží se je rozvázat, ale provaz je nasátý vodou a nejde to. No nic musím se spolehnout na ruce. Je to tak daleko. Položí se na vodu zády a snaží se překonat proud. Cítí jak je unavený z toho boje s vodu a drogou, ale už je skoro z proudu pryč. Obrátí se a ještě dva metry a přistane na mělčině. Dýchá jak po maratonu. Vyškrábe se na břeh. Nevšímá si toho, že je nahý. Zápěstí má krvavá od provazu. Snaží se uvolnit provaz na nohou, ale jen si zlomí nehty.

  „To mi musela dát tak tlustý provaz?“

  „Pane mohu pomoci?“ zetá se nesměle jedne voják, které vyslal Kapitán na obhlídku břehů. Sám pak decentně zmizel.

  „Ne nemusíš já si je překoušu zuby. Dělej přeřež provaz!“ Ten se rychle shýbne a provaz pracně přeřízne.

  „Alexi!“ uslyší křičet mokrého Chrise. Zatmí se mu v hlavě, vstane, udělá krok a skácí se na zem. „Jsi v pořádku hned tě přikryju.“ Vezme plášť od jednoho z vojáků a přikryje ho.

  „Sežeňte drožku a fofrem.“ Alex se nadechne.

  „Ty hovado!“ zasyčí. „Víš cos imbecile udělal? Málem jsme přišel o kejhák jak zaříznutá slepice. Skoro chybělo a už jsme nevyplaval....“

  „Promiň. Jen jsem tě chtěl ochránit!“

  „Ochránit  mně? To je hezké moc hezké. Jestli mně chceš takhle chránit najdu si někoho jiného. Nemám zájem!“ Důstojně vstane a snaží se na ztuhlých nohou udělat krok. Pomalu, ale zvládá to.

  „Pane drožka!“ křikne jeden z vojáků.

  „Výborně! Tohohle hlupáka si vezměte sebou!“ zasyčí a odvrátí se od Chrise, když ho najednou Chris popadne a odnese do drožky.

  „Pusť mně a nedělej lidem divadlo!“

  „Pss nebo tě políbím!“ Alex zmlkne. I tak se předvedli moc hezky před těmi lidmi. Chris se zazubí. Bude muset moc a moc prosit,. Aby mu odpustil. Dá ho do drožky a nadiktuje adresu Bílé vily.

   „No tak se nezlob!“

  „Zlobil by ses kdbys byl omámený a svázány jako kuře na pekáči a stejně bezmocný. Víš jak to bylo odporné, když se mně dotýkala? To ti tedy neodpustím. Copak jsi zapomněl, že vše co umíš umím i já?  Nebo mi nevěříš?“ Chris vzteky zrudne, když si představí, že ty slizké chapadla se dotýkaly  jeho Alexe.

  „Věřím ti. Věřím jako nikomu jinému. Možná jsi jediný komu věřím. Jen jsem nechtěl abys dopadl jako já. Zmrzačený a...“

  „Jsi hlupák. Copak mně neposloucháš jedině... chceš si najít nekoho jiného, viď. Mám pravdu!“ řekne bolestně. Jinak neví proč to dělá. Přece mu jasně řekl, že mu ty jizvy nevadí. Dokonce vypadá... začervená se přitažlivěji. Vypadá teď opravdu jak nějaký pirát nebo korzár z románu, které s takovou oblibou čtou jeho sestřičky.

  „Ne to ne. Tak jsme to nemyslel!“ skoro vykřikne. Vyměnit Alexe? Co je to za divný nápad.

  „To jsem rád. Nevím jak bych se s tím vyrovnal. Řekl jsem ti přece, že vypadáš dokonce.. atrak..atraktivněji“ dostane ze sebe pracně a červená se. „Ale stejně nepočítej, že ti to tak lehce zapomenu!“ dodá přísně. Stejně se na něho nedokážu dlouho zlobit, vzdychne si v duchu, když se zadívá na jeho obličej.

  „Co Chobotnice?“ změní téma.

  „Je na cestě do Doweru. Jenže je to nám k ničemu, když nevíme odkud vypluje.“

  „Stejně bychom měli to zkusit.“ Drožka zastaví a oni vyjdou ven. Vejdou do vily a první co jdou udělat se utřít a obléct.

  Za chvilku už sedí na Bouři a Blesku. Honí koně jak můžou. Vyjedou jižní cestou a pobídnou je ještě víc, když je zastaví nějaký muž.

  „Vzkaz od kapitána!“ předá jim papír a zmizí. Chris zastaví trochu rozdivočelého Bleska a dá se do čtení.

  „Co je to?“ zeptá se Alex na tančící Bouři.

  „Zpráva, kde je Chobotnice. Jedeme!“

  „Co koně?“

  „Stavíme se u tebe doma, miláčku!“

  „Jistě poklade. Jak si můj pán a vládce přeje!“ řekne mrzutě. Už zase musí použít svoje koně k honbě. Chris toho nějak často využívá. Jenže k čemu by mu jinak tak skvělí koně byli. Koně běží a natahuji se jak můžou a přece po hodině trysku musí zvolnit do klusu. Sotva si trochu odpočinou, jsou opět pobídnutí do cvalu. Ještě kousek a budou na jeho panaství. Nikdo je nezastaví a i noc jim přeje a svítí na cestu. Uvidí velké jezero a viktoriánský dům z červených cihel. Nijak velké panství, ale moc pěkné. Teď ve válce vůbec nevynáší a nemít příjmy z lodní dopravy neví jak by mohl je udržet. Koně zastaví na štěrku, sesednou, vezmou je za uzdy a oba koně jdou na chvějících nohou za nimi.

  „Dostihneme je?“

  „Sire co jste to s nimi udělal!“ vykřikne jeho hlavní stájník, kterého probudily frkající koně. Dívá se jak tam stojí na rozkročených nohou, skloněné hlavy a těžce oddechují.

  „Utři je a pak voď je. Pomalu, rozumíš a připrav Hurikána a Aiola. Hned. Musíme dál.“ Hlavní stájník Bardson bezmocně přikývne a jde vzbudit ostatní hochy.. za chvilku už jsou pro ně připraveny koně podobné těm na kterých přijeli. Pohazují hlavami a nohy jim jen tančí. Nasednou a vyrazí. Stájník pohledné na koně. Chudáci.

  Jedou jak nejvíc můžou a sílami koní nešetří. Stihnou tam včas nebo jim Chobotnice znovu upláchne? Oba přemýšlí nad tím stejným. Měsíc stále svítí a ozařuje svými paprsky cestu.

  „Tak kdy přijede?“ zavrčí Chobotnice pravým jménem Charlotte Belleu.

  „Měla by být tady každou minutou. Dělá mi starost ten měsíc. Budou vidět jak na dlani.“ Dívá se starostlivě na měsíc, který ozařuje Atlantik svými stříbrnými paprsky.

  „Nezajímá mně to aaa už je tady, když vidí válečnou fregatu. Zničeho nic objevivší na obzoru. Rozhlédne se, ale v dohledu není ani jediná loď. Přesně tak jak mělo být. Usměje se, když dalekohledem zahlédne rychlou vesellici. Raz dva... ponoření vesel. Přesné, rytmické, vojenské. Ne jako ti žabaři, kteří mně sem vezli, pomysli spokojeně. Už jsou tady. Zastavení veslice a z něho vystoupí mladý poručník.

  „Dobrý večer, komteso!“ Ta mu podá ručku a on ji políbí. Líbezně se usměje.

  „Konečně ani nevíte jak ráda odsud odjedu. Chybí mi Francie.“

  „Jistě. Generál se ptá jestli máte ty plány?“

  „Jistěže. Dobře ví, že na mně je spolehnutí. Chci být pryč, pryč z té chladné země.“ Poručník ji vezme kolem pasu a vysadí nahoru na veslici. Oba její průvodci už se rovněž nalodili, když  se ozve dusot kopyt koní tlumenný pískem pláže.

  „Stát!“ Oba průvodci vyskočí s puškama a ostatní odrazí od břehu.

  „Utíká Alexi! Opět!“ zařve Chris a uslyší výstřel. Kulka ho mine a on dorazí k oběma mužům. Spadne z koně a začne se rvát. Vrazí mu jednu, ale i oni nejsou žádní amatéři. Nedaleko tančí polozdivočelý Hurikán poděšený pádem a střelbou. Alex seskočí a vytrhne mu pušku z ruky. Omráčí ji muže  a podívá se na ni. Má kulku a člun ještě není daleko. Klesne na koleno a zapře pušku. Možná.. zamiří ignorující ty dva za sebou. Míří na Chobotnici, která stojí na člunu. Blond vlasy jsou zřetelné a i to oblečení. Musí se to povést, musí...utiší se a zamiří. Klidně dýchá. Stiskne poušť a dívá se. Ne, nezasáhl, ale ani s tím nepočítal. Ne počkat a dívá se jak postava klesá na dno pramice. Je mrtvá nebo ne?

  Otočí se a zrovna se dívá jak mu Chris konečně ubalil a sedí na něm, mohutně oddechujíc.

  „Stárneš Chrisi!“ Ten se na něho vztekle podívá. A pak se mu na tváři rozlije úsměv. Zazubí se a ukáže na moře. Alex se otočí a klidně se posadí na toho svého. Na pozadí měsíce se vylouply dvě válečné fregaty a zřejmě francouzské nebudou podle toho jak najednou  mění pozici, ale přilíš pozdě. Výstřely a francouzská je opětuje. Ze záchvěním se dívají jak jedna koule přímo se strefila do malé veslice s muži.

  „Vzdávají se.“ Když vidí jak na francouzské fregatě se zvedá bílá vlajka. Oba sedí na těch poražených a vychutnávájí si krásný východ slunce.

  Jeden z těch dvou zahrčí. Alex se zvedne a puškou ho jemně omračí.

  „Nemám rád posluchačstvo. Ty Chrisi co teď budeme dělat?“

  „Jak co dáme si koupel. Páchneme hůř než stoky a pak se tě budu snažit odprosit za svoji neuvážlivost.“

  „Jitěže budeš muset, hele ten tvůj se probouzí. Chceš půjčit pušku?“

  „Ne díky!“ a bouchne ho pistoli.

  „Měl jsi ji použít!“

  „Je prázdná.“ Alex zakroutí hlavou.

  „Tak co teď chceš dělat? Máš povinnosti.“

  „Jen vůči tobě jinak ne, ale víš, když tak přemýšlí co se stalo s mým panstvím?“ Alex se ušklíbne. Tak tohle se ti vůbec nebude libit.

  „Hmm víš tvoje panství získal tvůj bratranec Henry.“

  „Můj co?“ Vykoktá nevěřícně. „Vždyť...“

  „Jo bratranec Henry. Ten bratranec Henry co má rád karty, koně a ženy ne nutně v tomto pořadí.“

  „A to jako říkáš mi teprve teď! Zvedej se a jedeme!“

  „Kam?“ řekne udiveně Alex.

  „No přece odstranit drahého bratránka Henryho. A neflákej se. Zlenivěl jsi!“ Křikne. Alex se zazubí. No vida, jak se rychle vzpamatoval z toho nicnedělání. To bude nádhera až zjistí co vyvedl s jeho panstvím.

Konec