Shounen - ai povídky

Ve víru tance

„Davide a dávej na sebe pozor a s nikým cizím nikam nechoď!“

„Jasně mami!“ nechápe to. Klidně ho pustí na diskotéku s ostatníma a potom to zkazí  nějakým proslovem, který poslouchá odkdy... ani neví. Možná takových šestnáct let. No brzy mu bude sedmnáct.

„Čau kluci!“

„Čau Davide. Jdeme?“

„Jasňačka. Dnes to pořádně rozbalíme!“ kření se na své dva kamarády.

„Ty to rozbalíš! My budeme lovit v tvých vodách!“ oba se zašklebí v odpověď. David pokrčí rameny. Jirka a Honza. Jeho dva nejlepší kamarádi. Honza s ním chodí na gympl a Jirka na ekonomku. Každou sobotu vyrazí do některé z diskoték v Praze. On bude tancovat až z něho se poleje pot a kluci budou balit holky. No jemu je to jedno. On jde jen za jedním. Pořádně se odreagovat. Od školy, učitelů a rodiny. Prostě zapomenout, že nějaký svět existuje a setřást to všechno v rytmu hudby.

„Kam jdeme?!“ ptají se u stanice metra a rozhodují kam jet.

„Kluci, co takhle do Karlových lázní? Miluji Black music a osmdesátá léta zas slibuji variaci různých melodii.“

„My, spíš využijeme svých nemalých jazykových znalosti a zbalíme nějakou kawaii cizinku!“ David s Jirkou se rozesměji. Honza je velký fanda do anime a Japonska, přitom jeho jazykové znalosti jsou minimální, ale on říká, že si vystačí s rukama, nohama a očima. Docela mu věří, protože nemá problém nikdy nikoho si najít. Jen tu nějakou asiatku nemůže ulovit a oni se mu směji.

„Zas chceš sbalit nějakou asiatku s malýma kozama?“

„Hele, nepotřebuji aby mně těma balonama zavalila! To radši takové malé, hezké do ruky,“ řekne rozpapčitě Honza a zašermuje rukama. Jirka se ušklíbne.

„Není nad pořádné. Víš, velké, aspoň D. A co ty Davide?“ optá se Davida,  který mlčí.

„Já no.. asi takové normální.“ Sakra proč vždy musí začít i skončit u předností holek. Nemá to rád už z toho důvodu, že se mu nijak holky nelíbí. „A asi dlouhé nohy a musí mít hezké oči a štíhlá. Nemám rád tlusté.“ Snad dají pokoj.

„To já zas mám rád něco sevřít v rukou,“ řekne vysoký a mohutný Jirka. „Ještě dobře, že jsi s náma. Ani nevíš jak oceňujeme, že nás bereš sebou, že jo Honzo.“

„Jasně. Jen co zjisti, že jsi ten DAVID, jsme v obležení. Je fakt co vybírat.“ Všichni se odmlčí a vystoupí u Karlova mostu. „Škoda, že nám není osmnáct.“

„No jo, tam nedají napít.“

„Já rozhodně alkohol nepotřebuji.“

„Copak ty! Tobě stačí, že je tam nějaká hudba,“ řekne trochu kysele Jirka.

„Mám rád tanec a co?“

„Je zvláštní jak se to holkám líbí. Víte, jak umí tancovat. Někdy uvažuji, že bych se mohl víc snažit,“ poznamená Jirka a vytahuje občanku. Jako jediný z nich vypadá dost staře a tak občas oblafne obsluhu a přinese jim nějaké to pivo. Problém je, že ani jeden z nich není bohatý, ale vynahrazuje jim to umění tance Davida, takže o holky není nouze.

„Nazdar Karle!“ podzraví u vchodu bodyguarda. Druhého, který je prohliží a šacuje nezná,.

„Zdar Davide, tak to opět rozbalíš?“

„Jasně. Dnes to vypadá dobře.“

„Tak běžte a  jo, je tam někde Michal.“ Zakření se a obrátí pozornost dvěma mladíkům. Tak tihle vypadají na zbraně a rvačku, otipuje je Karel.

„Takže tvůj konkurent je tady?“

„Vypadá to tak.“ Michal. Kluk, který je stejně populární jako on a k tomu se pohybuje po stejných klubech jako on. Kupodivu se ještě nepotkali. Dnes snad uvidí jeho taneční umění a zjisti proč je srovnávájí. Ne, s ním ho nikdo nebude srovnávát. Je na tanečním parketě nejlepší a zůstane nejlepším. Oběhne místnosti a podívá se na toho vetřelce. Mimoděk sevře ruce do pěsti. To by tak hrálo, aby byl někdo lepší než on.

„Hele kluci tak jsem se rozhodl!“

„Co jako Honzo?“ sakra nevím o čem mluvili.

„No přece o tetování! Dám si je udělat.“

„A jako proč?“ nechápe to David a celým tělem poslouchá temné vibrace ze sálu. Nejraději by už byl na parketu a tančil. „Jen ti to potom nepůjde dát dolu.“

„Je to sexy. Holky na to letí a je to IN, ty troubo!“ prohlásí s přehledem Honza. „Přemýšlím o nějaké dýce nebo drakovi.“

„Když už tak dej si udělat něco neutrálního. Nějaký vzorek okolo paže nebo kam si to chceš udělat? Na zadek?“

„No fuj! Na zadek? Za co mně máš? Za úchyla?“ David si pomyslí, že takové malé tetování na zadku by nebylo šeredé. „Na paži kde jinde. Už si na to šetřím... hele posloucháš mně?“

„Já, jo,“ přisvědčí Jirka, který je spíš mlčenlivý.

„Promiň, ale chci vidět toho MICHALA!“ Jirka s Honzou na sebe pohlédnou. Jak má David v očích takový nepřítomný pohled, je s ním konec.

„Tak dnes holky nebudou,“ pronese smutně Jirka.

„Nebudou!“ přitaká Honza. „Tak zmiz. Budeme úplně nahoře.“

„Ale můžete...“

„Hele ujasněme si to. Na parketě oba dva vypadáme jako dřeva. Jasan s dubem. Raději donesu nám piva a zkusíme někoho sbalit po starém způsobu.“ David se zardí a raději zmizí, aby neviděl vyčítavé pohledy kamarádů. Občas se někým pozdraví a jde hledat svůj protějšek. Nakonce zaparkuje u D.J. v Black music. Nohou podupává do rytmu.

„Michal?“

„Je pryč, ale řádil jako tygr. Je perfektní!“ David se zakření. Mizera, parchant. Určitě se mu úmyslně vyhýbá, nevěří, že jeho jméno neslyšel. Bojí se konfrotace. Tím to je. Ano on je lepší a Michal si to bojí přiznat. Spokojeně přikývne a zapluje na parket. Za chvilku je kolem něho poloprázdno jak si udělá místo.

Přivře oči a tancuje. Celým tělem poslouchá hubu a vlní se do ní. Na tváři  mu pohrává soustředěný malý úsměv. Z každého pohybu rukou i nohou, z celého těla vyzařuje radost z tance. Miluje pohyb i to jak se dokáže do rytmu rozhýbat. DJ si pomyslí, že je stejný dobrý jako Michal. Vidět oba na parketě by bylo terno. Otočka a výskne se. Bože, miluje ten pocit uvolnění. Tady je sám sebou. Má pocit, že létá a celý svět se ztratil někam v dálce.

Najednou si vzpomene na Honzu a Jirku. Je mu dobře. Adrenalin mu koluje tělem a je rozzjařený. Poděkuje DJ a jde za ními nahoru. Možná by mohl si zatančit na styl osmdesátých let. Lehký rokenrol nebo twist, nebo pomalý blues. Vnímat různé rytmy a zkoušet nové kroky.

Hall om mig. Zpráva. Vytáhne mobil z kapsy a mrkne se.

Jdeme. Nuda. Zas příště. H

Zaklapne. Tak je tu sám a on je nerad sám, ale zas na druhou stranu je volný. Konečně a možná... v hlavě se mu rodí plán. Mohl by konečně zajít do jiných klubu. Zatají se mu dech. Už dlouho ví, že se mu líbí kluci, ale dosud se to snažil ignorovat. Jenže teď, když není s Honzou a Jirkou, mohl by zajít da gay klubů a podívat se jak to tam vypadá. Jestli to tam je stejné jako když četl na netu.

„Začíná se mi ten nápad líbít,“ zamumlá a jde k východu.

„Odcházíš nějak brzy,“ řekne udiveně  Karel. Vždy odchází až když se zavírá.

„Ale kamarádi šli domu a chci se ještě někam mrknout.“

„Do Lucerny? Bude tam narváno.“

„Jo. Přece víš, že se tam dostanu.“ Oba se na sebe ušklíbnou. David s bušícím srdcem zvedne ruku, rozloučí se a  mrkne na hodinky. Jen jedenáct? Tak brzy? Rychle se dopraví na Václavák a pak jde pěšky nahoru. Zjistil si na netu o některých z ních a jednou se tam vypravil po škole. Jen se podívat jak to vypadá.

Vypadaly jako ostatní kluby zavřené ve dne. Nebylo na nich nic zvláštního. Zastaví nedaleko jednoho z nich a váhá. Má jít nebo ne? Pozoruje jak ve dveřích mizí prakticky jenom  kluci. Otočí se a chce jít pryč. Ne, jednou to musí zvládnout. Musí. Rodině to neřekl a nikdo to neví. Pořád předstírá, že má hodně učení, a že nemá čas na holky a snaží se ze zvědavých otázek nějak vybruslit. Tohle je šance vidět něco jiného. Chce vidět jak to tam vypadá a možná si tam někoho najde. I když je to dost nepravděpodobné. Většinou tam se chodí pro jednu věc a on o to ... má zájem i nemá.

Otočí se a s bušícím srdcem vejde dovnitř. Klub a hudba. Tanec. Rozzáří se. Je to stejné jako všude jinde kde byl, jen je tu víc kluků. Připadá si jako doma a kupodivu vidí i dost holek. Trochu se tomu podiví, ale jde k šatně kde odloží bundu. Seběhne schody a prodrá se k parketu. Nasaje do sebe atmosféru.

Jeho oblíbená. Ghetto. Prosmýkne se ke stěně. Je tam volněji a začne tančit.

Nejdřív zkusmo pár kroků, ale za chvilku je ponořený do huby. Kolem něho se uvolní místo, jak bezohledně svými variacemi si to vynutí. Je to mu jedno. Hlavně, že ji cítí a vnímá. Přivře oči a poslouchá hudbu, sebe a nic víc. Otočka a poslední tón už ani neví jaké melodie.

Tichá pomalejší melodie. Světla pohasnou a  přestanou svítít modré a blýskavé koule, které házely na tváře dotyčných strašidelné odlesky různých barev. Mrzutě přemýšlí, že DJ taky nemusel tak skvělou sérii skončit. Nemá rád tyhle pomalé tanečky.

Prodírá se zpět přes páry, které zaplnily parket, a které se objímají. Postaví se na kraj parketu a přemýšlí, že by mohl si dojít koupit colu. Něco ostřejšího sotva mu nalijou a pak nemá rád, když neví co dělá. Mimoděk pohybuje vlnivě bokama a nevšímá si pohledů, které zaregistrovaly jeho vypracovanou štíhlou postavu, rozzářenou pěknou tvář s hustými černými trochu přerostlými vlasy upravené od kadeřníka.

David sebou trhne, když ucítí jak se k němu zezadu přitiskne mužské tělo a obejme. Zavlní se, pohladí po těle a on se tomu mimoděk poddá. Za chvilku už jsou na parketě. Vzhlédne do tváře svého tanečního partnera. Dvacet pětadvacet? To přítmí zkresluje. Odváží se smělejších kreací, které si vysnil v hlavě, když si představoval jak poprvé tančí se svým klukem. Nikdy netančil s klukem. Párkrát s holkama, ale to nebylo ono.

Neví, proč to udělal. Snad proto, že se mu ten druhý líbil a možná kvůli té pomalé smyslné písníčce a chraptivému hlasu zpěváka? Možná konečně si chtěl vyzkoušet to o čem snil v posteli a zkoušel před zrcadlem. Otře se o něho a přitiskne se víc. Ucítí ruce na zadku, jak ho tisknou. Něco šeptá, ale on neslyší. Poddává se cele hudbě a rytmu toho druhého těla, které mu vychází vstříc a on mu odpovídá. Písníčka skončí a chvilku je ticho.

„Michal. Půjdeme?“ Ten kluk ho při tanci parádně rozpálil.

„David. Jasně.“ Michal se prodrá ven a pak ho vede různými chodbičkami někam dozadu, kde hudba už není tolik slyšet. David za ním. Jdou asi do nějaké místnosti, kde si mohou popovídat. Je pravda, že v jeho náručí mu bylo příjemně a klidně by ještě s ním zůstal tančit. Bylo to nádhernější než si vysnil a je z tance i Michala,  příjemně vzrušený. Popravdě džíny mu ještě nikdy tak malé nebyly. Usmívá se, když ho ten druhý přitiskne na zeď a začne ho líbat.

Na chvilku ztuhne a pak mu odpoví. Líbí se mu, jak ho k sobě tiskne, hladí a líbá. Ovine mu ruce kolem krku, i když si svůj první polibek představoval úplně jinak, ale asi je to normální a jemu je dobře. Jenže po chvilce ucítí jak mu rozepíná kalhoty, vklouzne dovnitř a dojde mu to. Vystřizliví a rozhlédne se. Malá místnůstka bez ničeho. Zazmítá se. Tak tohle ne. Byl blázen.

„Nech toho!“ zavrčí ten druhý. „Šel jsi sem dobrovolně, tak přestaň blbnout!“

„Ne!“ vykřikne David a vykroutí se mu z rukou. Drží ho od sebe.

„Tak hele, nejdřív mně tam pořádně rozpálíš a pak děláš drahoty? Tak to ne. Jen se navzájem potěšíme. Tak dělej!“ David ani pořádně nevnímá co říká. Takhle si svoje první milování nepředstavoval i když ví, že většinou to tak dopadá. Nadechne se.

„Ne promiň... já jsem tu poprvé a chci to jinak. Chci mít normální vztah! Nechci to mít tady ...“ Michal nechápe o čem to ten kluk kecá.  Přece sem šel jako všichni ostatní. „Omlouvám se,“ šeptá David a připadá si mizerně, hnusně. Vypadné z té místnůstky a teprve teď zaregistruje, jak jsou některé zavřené a jedna dokonce pootevřená. Mrkne tam a odvrátí zrak od dvou kluků jak spolu souloží. Ven skoro začne utíkat. Cestou si všimne dvou kluků s plechovkami piva jak se dívají na porno film. Tohle on nechce! Nechce!

„Sakra!“ vztekle bouchne do zdi Michal. Jde si sehnat někoho jiného. V takovém stavu nehodlá zůstat. Vyrazí z místnosti a prochází se vlnicím davem. V obličejích hledá kdo by byl ochotný jít.

„Leo jdeš?“ chytne jednoho kluka za ruku.

„Jasně!“ Michal se zašklebí a chytne ho za ruku. „Nepůjdeme tamhle,“ naznačí k tmavé chodbě. Michal ví, že ho vzrušuje, že by ho mohl někdo vidět. Jeho moc ne, ale tma je skryje. Přisvědčí a vstoupí do tmy, sáhne mu na úd a zamne. Mrcha kluk, si ještě pomyslí na adresu toho mladíka a vstoupí do Leona, který zasténá pod jeho přírazem i rukama.

„Díky!“ klidně řekne, když je po všem a pustí ho.

 „S tebou je to vždycky skvělé. Zůstaneš tu ještě?“

„Ne. Jdu. Dnes mi někdo hnul žluči.“

„Práce?“

„Ani ne. Uvidíme se někdy jindy.“ Odejde z klubu. Stejně měl ten kluk nádherné tělo a ten zadek. Nespokojeně se zamračí. Ta dnešní mládež taky neví co chce. Venku se nadechne čerstvého vzduchu a přemýšlí kam. Domu? Moc se mu tam nechce a noc je ještě mladá. Prochází se po ulicích a pak uvidí otevřenou kavárničku do které často chodí. No ne Jindra.

Vejde dovnitř. „Ahoj Jindro!“

„Michale, kde se tu bereš?“

„Jen tak procházím. Jak se máš?“ jeho bývalý milenec. Už dlouho ho neviděl.

„Výborně a co ty? Nemáš někde tančit?“

„Rád bych, ale dnes mi jeden mladík hnul dost žluči.“ Jindra nadzvedne obočí.

„Copak jestli mohu vědět?“ odloží knížku k polodopité kávě.

„Ale jeden kluk mně pořádně rozparádil a pak couvnul. Povídal něco o chození a takových nesmyslech, ani nevím co kecal.“ Jindra nic neřekne. Tohle on už má za sebou. Doufá.

Dveře se otevřou a dovnitř vejde další muž. Jindra se zvedne, zamává  a jeho obličej se rozzáří. Muž se k nim prodírá a pak se obejmou a políbí.

„Ahoj. Mám něco objednat?“ Michal jen zírá na jeho něžný tón a svit v očích.

„Děkuji. Kávu. Vyjdeme si ještě někam? Zítra mám volno a představíš nás?“

„Michal a to je Jarda, můj partner.“ Michal nevyhází z údivu, když vidí jak se začervená. V jeho hlase mu zní pýcha. Pohledem sklouzne na Michala a odejde k baru pro kávu.

„Ahoj,“ řekne rozpačitě Michal. Neví jak na tohle reagovat.

„Tady,“ Jindra postaví kávu před Jardu a ten se napije. „Pracuje v restauraci jako kuchař, víš?“ vyklopí to a dotkne se Jardovy ruky. Pohladí ji. Michal si připadá tak nepatřičně. Jako by tady byl navíc.

„A co ty? Čekáš tu na někoho?“ obrátí se Jarda na Michala. Michal zavrtí hlavou.

„Aha.“ Jarda dopije kávu. Michal má pocit, že je tu nějak dusno. To jak se drží za ruce a dívají se na sebe. Kdyby se zvedl, nejspíš si ho nikdo nevšimne.

„Promiň, půjdeme. Nevadí ti to?“ Michal opět zavrtí hlavou. Dívá se jak platí a spolu odcházejí. Něčemu se usmívají a Jarda živě něco povídá Jindrovi. Ten zakloní hlavu a směje se. Rozhlédne se. Není tu tolik lidi jako jindy. Většinou jsou tu páry. Hodí peníze na stůl za colu co si objednal a vyjde ven. Nadechne se mrazivého vzduchu.

O tomhle mluvil ten kluk nebo o něčem jiném? A vůbec je to jedno. Pojede domů. Doběhne přijíždějící tramvaj a nastoupí do ní.

„Davide?“ David se ztuhle obrátí k mamce. Stojí u lednice se skleničkou džusu a zrovna se do ní dívá jako by chtěl objevit sedmý světadíl.

„Mami?“ Proč na mně zírá jako by viděla strašidlo?

„Stalo se něco?“ přistoupí k němu. Je nějaký divný. Něco se určitě stalo.

„Ne nic. Půjdu spát. Proč se ptáš?“

„Vždy se vracíš pozdě domů a teď najednou tak brzy.“

„Nic mi není. Opravdu.“ Copak chci toho tolik? Jen bych chtěl normální vztah. Ví, že je divný,ale vždycky věděl co chce a on netouží skákat z jednoho vztahu do druhého jako jeho starší sestra. Chce mít stálost. Jako jeho rodiče. Jenže bude to možné? Pochybuje, ale někdy se sny plní. Odloží skleničku a chce odejít. Snad ho nechá.

„Co kluci? A seznámil ses tam s nějakou pěknou dívkou?“ David se zastaví. Sakra, proč ho zrovna musí vyslýchat tady a teď? Jindy ji rád povídal co dělal a jaké to bylo. Nevadilo mu to a najednou se  v něm něco vzedme. Už má toho dost. Kluci:  Jaké má prsa, jaké má oči. Mamka pro změnu, byla hodná a kolik ji je a podobně.

„Jsem gay a nikdy nebudu chodit s holkou!“ zařve a vyběhne nahoru do pokoje a práskne jimi. Praští sebou na postel a zírá do stropu. A je to venku. Bože je vůl. Kardinální vůl. Takhle to vyklopit. Je pitomec. Úplné pako! Zasténá.

On je gay. Nechápe tomu. Nerozumí tomu. Sedne si na židli a civí před sebe. Rukou si kreslí po stole. Její David je gay. Gay. Celou dobu se přetvařoval. Neví proč má takovou jistotu. Dnes se něco muselo ošklivého stát. Něco moc špatného. Určitě by jim to tajil ještě dlouho. Jenže co má dělat? Nakonec se zvedne a jde do ložnice. Lehne si, ale pořád má před očima jak na ni křičí „Gay!“ Zvedne se a rozsvítí. Začne lomcovat manželem.

„Co je?!“ Rozespale řekne a zaštráchá po budíku. „Dyť jsou tři hodiny.“

„David je gay,“ klidně řekne. Ticho.

„Co?“ světlo se rozsvítí a ona vidí jak nasazuje brýle na oči. „Cos to řekla?“ obrátí se k ni.

„Právě mi řekl, že nebude nikdy chodit s holkou, že je gay!“ Vidí jak její muž Vladimír to přežvykuje a pak najednou odhodí pokrývku a vstane. Urychleně vklouzne do bačkor a jde za ním.

„To ty kluby. To ty prachmizerné kluby a tancování!“ si mumlá po cestě. Z prádelníku sebere pásek a jde na horu. „Já mu to vyženu z hlavy.“

Rozrazí dveře zrovna když si David sundává tričko. Zamyšleně se pozoruje v zrcadle a pokojem se tiše nese hudba. Otočí se k otci a pak k matce. Takže je to tu. Nanejvýš ho vyhodí na ulici.

„Zákaz klubu, zákaz hudby a jen se učit a jestli tě uvidím tancovat, tak tě seřežu. Je to jasné!“ odsekává.

„Nevím proč? Není to nějaká nemoc!“ řekne drze. Ihned mu dojde proč je tu otec i s mamkou.

„Tak ty budeš drzý a odmlouvavý, jo. Pojď sem!“ David si teprve teď všimne pásku v rukou otce. V duchu zakroutí hlavou. Naposled mu napráskal, když uvázal sousedovic psu plechovku na ocas. Pamatuje si to přesně.

„Ne!“ Matka postává ve dveřích a neví co dělat.

„Tak ne, jo?!“ přijde k němu a shodí ho na postel. Otočí ho a páskem ho plácne přes zadek.

„Au!“ vyjekne při první ráně, ale pak mlčí. Neudělám mu tu radost, zatvrdí se.

„Hned po škole domu. Je to jasné!“

„Dost Vladimíre!“

„Ty toho nech, Marie. Nepleť se do toho.“

„Je to i můj syn. Nebudeš si na něm vylívat zlost a svoje předsudky!“

„Víš, co řekl? Že je homouš, buzík, teplouš. Proboha jako by mi nestačila Karolína. Nejen že se tahá kde s kým a vždy si přijde pro prachy, ale ještě mít v rodině buzíka! Tohle je moc. Do postele a nikam přes víkend a tu hudbu do sklepa a hned zítra.“ Vyjde ven.

„Mami?“

„Kubo do postele a hned!“

„Jasně tati.“ Zaleze do pokoje. Chudák brácha. Odnesl to pořádně. Naštěstí jemu se líbí holky a momentálně pokukuje po třídní krásce Marušce. Má nejen krásný úsměv, ale je i chytrá.

„To jsi přepískl, Vladimíre!“

„Marie, nechci o tom slyšet ani ň. Ještě jedno slovo a stěhuje se na chodník. Je mi to jedno.“ Ta sevře rty a založí si ruce.

„Homosexualita není nemoc a ty na to nemáš právo a stěhuji se.“

„Klidně!“ zařve v odpověď její muž a jde do ložnice. Po cestě do prádelníku schová pásek. To mu chybělo. Mít syna za gaye. Však on s tím něco udělá. A žádné světlé a růžová trička a košile. Po deseti minutách přemýšlení o tom všem nakonec usne.

„Tati mohu jít dnes do kina?“ oznámí otci Jakub, jejíchdvanáctiletý syn.

„Ne. Budeš doma a učit se.“

„Vladimíre!“ třískne před ním s talířem Marie. Na konci stolu sedí David a šťourá se  v jídle. Na nose má brýle a snaží se potlačit veškeré pocity.

„Kdo to všechno ví?“

„Nikdo.“

„Já to vím,“ pronese klidně Jakub a cpe do sebe rohlík s paštikou. 

„Tak ty to vykládáš svému mladšímu bráškovi a nám nic neřekneš. Nestydíš se!?“ Jakub se zašklebí. Jasně přišel na to náhodou, když brácha odešel pro pití a on vlezl do jeho počítače a uviděl tu tapetu. Většinou má tam venkovskou krajinku, ale když si je jistý, že nikdo nebude u něho šmejdit, pak se dívá na různé fotky a chatuje si. Dlouhoměsíční výzkum co to vlastně je homosexualita. Nakonec usoudil, že to nikdo nemusí vědět, že jeho bráchá je divný.  Osobně když se mu líbí kluci, tak ať se mu líbí. Stejně ho má rád a pomáhá mu se školou. S tím má kliku, protože u jeho kamarádů je to většinou opačně.

„Já to zjistil náhodou!“ brání ho. I tak je ve velkém průseru.

„Jak?“ Kuba rychle přemýšlí co by mu nejméně ubližilo.

„Časopis pod posteli.“ Otec vyběhne a za chvilku  ve velké misce hoří oheň.

„Tak a teď chci novou misku. Tohle se už nedá použít!“ zavrčí Marie.

„Klidně si jich kup sto.“

„Kubo je to všechno?“ V Davidovi se zatají dech.

„Jo,“ klidně přisvědčí a kousne si do rohlíku. David mu v duchu poděkuje. Koupí mu oblíbenou modrou žuvačku, jak jim Kuba říká.

„Ty učit a ty můžeš do kina.“ Kuba se v duchu ušklíbne.

„Díky tati a do šesti budu doma.“ Marie nespokojeně na to zírá. David pokrčí rameny. Stejně to čekal.

Druhý den oznámil klukům, že má zákaz vycházek, klubu a tancování. Ti přestali jíst hamburgery a zírali na něho.

„Čéče co jsi zrobil? Zabil jsi sousedovic čokla?“

„Ani se neptej!. Kdybych to věděl, řekl bych vám to. Dokonce mi zakázal muziku.“

„Chudáku malej a jéjéj!“ zasténal Honza.

„Copak?“

„Nebudou holky. Hele jak dlouho máš zaracha?“

„Neurčito.“

„Chudáku?“ politovali ho oba svorně.

„Tak ahoj a zítra v škole.“

 „Jasňačka. Zítra.“

Tak to byl první den jeho trestu. Od té doby je jak ve vězení a chybí jen koule na noze. Možná to zní legračně, jenže být celý den doma zavřený bez hudby a bez spojení se světem, není žádná legrace. Popravdě hudbu tajně poslouchá na počítačí. Jenže to stojí za starou bačkoru. Pustit si na plné pecky repráky a slyšet jak hudba duní pokojem, vibruje tělem, je něco jiného než ji kradmo poslouchat z počítače.

Má pocit, že každý den je horší a horší, a říká si jaký bude další den. Tedy pokud ovšem ten  další den v dusném tropickém domě přežije. Má pocit, že se rodina brodí hustou lepkavou vazelínou. Jenže ani pro něho to není lehké. Jako dneska otec zahlédl jeho svetr. Byla to mikina, ale on tomu říká svetr. Zamžroul zpoza brýli a stručně řekl.

„Dolu.“ Nechápe co se mu nelíbílo. Jestli výšivka nebo aplikace na mikině, ted dle otce svetru. Raději se šel převléci. Neví, co bude dělat, ale takhle dál to nejde. Prostě se mu líbí kluci. Vzpomíná si, jak se v prvním ročníku gymplu zamiloval do svého tělocvikaře. Dovedl prosnít celé hodiny o tom jak vyhrává soutěže a on ho za to obejme a pochválí. Dětské sny. Brzy zjistil, že to není obvyklé a začla jednoduše pátrat a dostal strach. Stránky 004, Rádio rogy a Bazliškův web a zkušenosti o tom jak to říct blízkým a přátelům. Povídky, zkušenosti a všechno kolem homosexuality. Někdy se cítil jako by byl vyvržencem i na netu, kde poznával zkušenosti ostatních. Jako by žili v ghettu. Jenže on nechce žít v nějakém ghettu. Chce žít normálně.

Možná je to dobře, že to z něho vypadlo a rodina to ví. Aspoň to dál nemusí tajit. I tak mu to dělalo problémy. Přitom je úplně normální. Tedy to si myslí on. Jen rád tancuje. Rád se hezky obléká. Neví, co otec zas vymyslel. Měl by přijít domů včas nebo dostane od otce co proto.

Matka to vzala docela v pohodě, jenže taky úpí v bývalém sestřině pokoji, co teď slouží jako pokoj pro hosty a s tátou se moc nebaví. Večer jim doslova předhodí večeři a odejde. Za to ji vidí číst různé časopisy a jednou ho dokonce vyhodila od internetu a na pomoc si zavolala Kubu.

Mámil z něho co tam hledala, ale ten malej zmetek nic neřekl. Dnes se člověk nemůže spolehnout na nikoho. Ani na bráchu.

Je to už měsíc a pár dní od té diskotéky. Za chvilku to přestane počítat a smiří se, že bude doma vězněm.

„Ahoj!“ křikne jako každý den a žene se k lednici pro přísun nezdravých kalorii v podobě pomerančového džusu. Od té doby co netancuje, tak má pocit, že tloustne. Snaží se cvičit což mu otec naštěstí schvaluje, ale  i tak to není ono. Miluje tanec.

„Sednout!“ vyprskne džus. Otec už je tady? Co tu proboha dělá?

„Mohu to snad dopít ne?“ vybuchne vzteky. Zrovna má toho dost.

„Marie, Jakube dolu!“ slyší otce křičet dál. Rodinné sezení? Co zas z toho bude? Zavřou ho někam do ústavu?

„Děje se něco, Vladimíre?“ David zahlédne Jakuba jak rozčileně mu naznačuje počítač. Byli s matkou na netu, ale proč?

„Jako hlava téhle rodiny jsem se rozhodl.“ To by mně zajímalo kam mně pošle. Možná k dědovi. To by nebylo špatné, ale spíš katastrofální. Kolem dědovy chalupy není nic. Snad jedině zvířata a les. Kluci kteří nevědí, co je to ...

„Ruším svůj zákaz!“ David přestane myslet o dědovi. Takže může....

„Mohu chodit do klubů?“

„Ano.“ Co se změnilo? Co se stalo? Matka je na měkko a brácha se šklebí jak poloopice z Bornejské džungle. Neboli přiblble. Nerozumí tomu, ani co by se za nehet vešlo.

„A hudba?“

„Už jsem řekl, že svůj zákaz ruším. Stačí to?“

„Děkuji a nebudu nikam chodit. Jen na diskotéky.“ Přikrčí se jak táta zafuní.

„Nebuď blbý. Vím, že máte ty svoje kluby. Klidně tam můžeš chodit jestli chceš.“

„Kdepak, já budu chodit s klukama. Honzou a Jirkou. Znáš je ne. Oni loví holky na to moje tancování.“ Asi jsem to neměl říkat. Podle taťkova výrazu o tom neměl ani potuchy.

„Chodíš s někým?“

„Ne,“ řekne mrzutě. Rád by. Jenže se bojí. Jednoduše nechce si něco začít s takovým jako například, Michalem. I tak to bylo dokonale jak spolu tancovali.

„Víš, všechno o ehm ochraně a tak?“ dostane ze sebe. David otevře ústa a Jakub dál se zájmem poslouchá. „Jakube padej!“ vyštěkne otec nervózně. Tyhle rozhovory nemá zrovna v lásce. Jakub se  zašklebí. Neví proč ho dospělí vždy vychazují, když se začne probírat opravdu zajímavé věci. Zůstane nahoře na schodech a poslouchá. Možná se dozví něco, co neví.

„Vladimíre!“ David sleduje jak tátovi přistane pusa od mamky na tváři.

„Vím tati.“

„No, víš. Nemusel bys chodit v té takové růžové a rozhazovat rukama a ječet a chovat se tak...“

„Tati to je móda. Nosí to i kluci od nás ze třídy.“

„Opravdu?“

„Jasňačka,“odváží se.

„Tak dobře. A padej.“ David na nic nečeká a seběhne dolu do komory pro bedny a věž od hudby. Za chvilku se domem rozlehne řev nějakého toho cizího zpěváka.

„Dlouho jsi to trávil, Vladimíre.“

„No jo. Co budeme dělat?“

„No co bychom dělali? Jednoduše k nám jednou přivede nějakého kluka a vůbec je to lepší než kdyby se něco stalo vážného. Mohl mít nehodu nebo vážně onemocnět.“ Natáhne k němu ruku a sevře jeho dlaň.

„Máš pravdu jako vždy.“ Povzdechne si. Celou dobu přemýšlel a pozoroval ho. Nikdy nepřemýšlel o tom, že by mohl mít syna gaye. Ani mu to na mysl nepřišlo. Dobře se učil, ničím se nevyznačoval až na ten tanec, ale bral to tak, že každý má nějakého koníčka. Byl spokojený. Tehdy mu spíš dělal starosti Karolína. Hodně vyváděla a každý den měla nového kluka. David byl v pohodě a Jakub zlatíčko a teď tohle. Jenže Marie má pravdu. Jsou horší věci než homosexualita syna. Musí si na to nějak zvykat.

Popravdě hodně mu pomohl Václav. Kolega z práce. Začal se s ním o tom bavit, protože věděl, že je gay. Popravdě neměl proti němu nic a tak ho pozval párkrat na pivo a jednoduše se po pár pivech optal. Musí přiznat, že se mu nějak ulehčilo a dozvěděl se toho dost.

Když ho poznal blíž, zjistil, že je to fajn člověk a dovedl mu i poradit a řekl o tom jak to bylo u něho.

„Já vím, že ano,“ a vyruší ho z myšlenek. „Jsem ráda, že ses rozhodl správně a já věřím Davidovi. Není do větru jako, jako...“zmlkne.

„Je pravda, že s ním nebylo tolik potiží jako s Karolínou. Má hlavu na správném místě.“ Naposled jim napsala, že je ve Francii a víc nic nevědí. Oba nakonec zvednou hlavu k dunící hudbě. Uvědomí si, že jim to chybělo.

„Tak kluci konec zaracha!“ zašklebí se.

Dvojté jupííí se rozlehné ulici a pár lidi se ohlédne po výrostkách, kteří zabírají celý chodník.

„Mládeži!“ důležitě zvedne Honza prst. „To chce velmi pečlivě naplánovat strategii a samozřejmě se pečlivě připravit. Po měsičním půstu, kdy jsem viděl jenom holky z naší školky,“ zaparoduje na Michala Davida. „Jsem úplně vyschlý na troud a žízním po něčem lepším.“ Rukam naznačí ženské křivky a pitomě se usmívá. I David se usmívá. Jsou to jeho kamarádi. Jednou jim to řekne, ale někdy jindy. Pro tuhle chvílí má toho dost.

V sobotu se vypravuje do klubu. Těší si jako malý a pobrukuje jednu pisníčku za druhou. Nazkoušel si nějaké kroky a pohyby v hip hopu a uvidí. Vyzkouší otočku a zavlnění.

„Tati?“ slova písníčky mu zamrzne na rtech.

„No, já jen jsem se přišel podívat.“ David mlčky stojí. Neví co říct.

„Díky.“

„Tak si to užij. Kluci jdou s tebou?“

„Jo Honza s Jirkou. Jako vždy a možná někdo ještě ze třídy. Pojali to trochu ve velkém.“

„To je dobře.“

„Tati, já se neztratím.“

„Tak běž.“ Prohlédne si ho a David se ošije. Otec se nikdy  nezajímal jak se obléká, co dělá, kam jde, pokud se to vyloženě netýkalo  rodiny. Tohle vždy spíš zajímalo mamku. Nerad ji lhal o holkách a tak, ale prostě nevěděl jak by reagovali. Nakonec to dopadlo dobře. A on je moc rád.

„Tak já jdu.“ Vypadne z domu. Dole navleče si kabát a boty.

„Měj se Davide.“ Ten se zarazí a pak se ohlédne za mamkou. Něco mu chybí.

„Dávej na sebe pozor a hlavně na dopravu. Jezdí jak šílení!“ David se zašklebí. Konečně je všechno tak jak má být. Nějak tím proslovem co má dělat, se všechno vrátilo do starých kolejí. Rozeběhne se naproti Jirkovi, který bydlí nedaleko. Skoro..., když se pozdraví s rozjásáným Jirkou a pečlivě učesaným Honzou, skoro všechno.

„Tak kam?“

„Jak kam? Do Karlových lázní, ne? Jsou tam čtyři patra staré poctivé hudby.“ Oba zasténají. Zase tanec a David se spokojeně zašklebí. Miluje tanec.

O hodinu později stojí před Karlovými lázněmi a smějí se. Honza s Jirkou okukují holky a nenápadně si ukazují  jejich přednosti.

„Ahoj Davide. Dlouho jsi tu nebyl.“

„Zaracha!“ jen odvětí Karlovi, který jim kontroluje občanky.

„No jo. Je tam Michal, pokud tě to zajímá.“ David mávne rukou. Nějaký Michal ho už nezajímá. Cítí se volný jako pták. Jen mávnout křídly a letět. Vejdou dovnitř a on nasaje atmosféru místa. Uvědomí si jak mu to chybělo, ale nějak zároveň to ztratilo svoji důležitost.

„Kluci!“

„Co je? Jen neříkej, že ho chceš jít hledat!“ ozve se smutně Honza. Klekne si a ostatní návštěvnící se po něm zmateně ohlížejí. „Prosím, prosím nedělej nám to. Neodpírej nám žíznívým poutníkům svoji pohostinou náruč!“ deklamuje jak na jevišti a vzpíná ruce.

„Zvedej se a jdeme lovit!“

„Hurá! A kam?“

„Do osmdesátých. To mají rádi cizinky a hlavně holky.“ Oba za ním radostně vyrazí. Chvilku stojí u vchodu a rozhliží se.

„Modern Talking. Jdeme!“ všichni tři vyrazí na parket. Všichni už mají vyzkoušený systém. Honza s Jirkou mu udělají nenápadně pomocí loktů a těl místo a on to rozjede. Za chvilku je kolem Davida prázdno a kamarádi obchází parket.

„Slečno, to je můj kamarád!“ Snad umí česky, pomyslí si Jirka, ajina mu jde jak psovi pastva. Má nádherně velké poprsí. Zajásá, když vidí, že rozumí.

„My friend!“ zářivě ukáže Honza na Davida, který to roztáčí na parketě, rozkošné asitace. Bože, je krásná a ty její černé oči.

„Opravdu?“ Honza se zeširoka usměje. Má kliku a nemusí lovit svoji angličtinu z paměti. „Odkud jste?“

„Z Prahy.“

„Aimi?“ Honza zklamaně vydechne. Zadaná.

„To je můj bratr. A jsem z Prahy. Studuji tu.“ To není možné. Dnešní den je šťastný a hvězdy na ně shlížejí milostivě. Na parketě tančí David, ale je mu jedno, že je sám. Vnímá dech a srdce hudby celou svou bytosti. Když skončí rychlá série a dají pomalou písničku, rozhlédne se kde jsou jeho kamarádi. Vypadá to, že zítra bude poslouchat o krásných černých očích a velkém poprsí, které rozhodně není umělé.

Přejde k baru a objedná si colu. Otře si nenápadně čelo jak je mu vedro a z pohybu. Léžerně se opře o desku pultu a pozoruje tanečníky. Přivře oči a vzpomíná, jak  tančili s tím klukem tehdy v tom klubu. Jen škoda, že byl takový jaký byl. Jinak by bylo s ním radost tančit. Začne se jemně skoro neviditelně pohybovat do rytmu.

To snad není možné! něco zakřičí v Michalovi a sklenice se zeleným nápojem mu ustrne v půli cesty. Ten kluk, co mu tak dlouho viří hlavou, se tam v klidu opírá o bar a něco pije. Rozkošně se vlní do rytmu toho ploužáku. Bože, zabít ho! Než ho potkal měl klidný život. Práci dobře placenou, útulný byt a svoje známosti na jednu noc. Co by chtěl víc? Jenže on přišel a začal mektat o nějakých pitominách. Snech. Už dávno z nich vyrostl a ani neví jestli někdy takové měl.

Od té doby ani nemůže pořádně se vyspat a viří v něm jeho odmítnutí. Nejraději by z něho udělal sekanou. Jak vůbec si ho ten zelenáč dovoluje poučovat?. Tohle mu nedaruje. Vzbudil v něm něco, co možná už zapomněl. Kdepak tohle mu nedaruje. Ani nikoho neměl od té doby. Měsíc neměl sex, protože jakmile někoho nabalil už viděl jeho pohrdavý výraz a jednoduše nemohl. On ho něco naučí.

„Jdeme?“ přistoupí k němu. Zadívá se na skleničku. Cola? S čímpak asi, ušklíbne se v duchu.

David ztuhne. Nějak poznal kdo to je. Nejistě se k němu obrátí. „Nemám zájem!“ kdepak on na jednu noc nebude, tak jako ti kluci u jeho sestry. Chce víc.

„Ocha, ale já myslel parket!“ a mávne k němu. David znejistí. Tady? Ne. Obrátí se a jde pryč z místnosti do druhé, kde je jen bar a stolky s židlemi. Michal za nim

„Jak se vůbec jmenuješ?“

„David. To si ani nepamatujete jméno koho si vedete na soulož?!“ vybuchne zle. Michal se uchichtne. Ten kluk se trefil. „Nevím, co tu je k smíchu.“ Zvedne se a chce odejít.

„Tak počkej. Jen chci s tebou mluvit.“

„Ale já s váma ne. Nechápu co na tom nechápete!“ neví jak se bránit. Ten kluk s modrým pohledem a hnědými vlasy ho přitahuje. Je od něho starší asi tak o sedm let. Nechápe co na něm vidí. Je to jen další co hledá někoho na jednu noc. Pobavit a odhodit.

„Nechápeš. Já jsem Michal.“ David ignoruje jeho nabídku k tykání.

„Vím to. Narozdíl od vás, si jména pamatuji.“ Michal zrudne. Ten usmrkanec jeden. Co si o sobě myslí?

„Tak se nemáš cpát mezi dospělé.“

„Až uvidím, že se chovají jako dospělí, tak se tam budu cpát.“ Podiví se co to říká. Jako by slyšel otce. Michal přestane se zlobit a zamyšleně se na něho zadívá. Kolik mu může být? Je mladší než on a je si tak jistý.

„Kolik je ti?“

„A kolik vám?“

„Dvacet pět.“

„Sedmná... vlastně šestnáct a půl.“ Michal mu sebere skleničku a upije. Fuj cola. Ono mu asi je fakt tolik kolik říká. „A nemusíte se mi smát.“

„Nesměji se nebo snad ano?“ Kolem projde číšník.

„Můžete donést jednu colu a Mojito?“

„Jistě.“ Odejde a oni osamí.

„Proč jsi tehdy zmizel? Mohli jsme si to užít. Vím, že jsi byl vzrušený,“ sklouzne pohledem ke klínu. David se zavrtí. Proč jen na něho tak působí?

„A něco chytit?“ opovržlivě řekne. „Ne děkuji.“ Michal zmlkne. Ten kluk je starší než on. Vždy se snažil mít kondom, ale někdy prostě na to kašlal. Nikdy mu na mysl nepřišlo, že by mohl chytit Aids nebo jinou nemoc.

„Jen kvůli tomu? Chránil bych se.“

„Ne jen kvůli tomu ne,“ popravdě řekne.

„A kvůli čemu?“

„Mojito a cola. 130 korun.“ Michal vytáhne peněženku a zaplatí. „Tak kvůli čemu?“ Ten kluk ho začíná zajímat. Je jiný než ostatní. Většinou je zajímá jedno. Jak si užít a víc nic. Divoký sex kdekoliv. Ne asi všichni, ale on žádného takového nepoznal, i když například Jarda a Jindra. Potkal je zas a když viděl jak se jeden o druhého starají ,bylo mu až trapně a když poslouchal jejich plány do budoucna uvědomil si, že žádné nemá. Jaké by to bylo vyrazit s někým na dovolenou nebo do klubu? Na někoho čekat nebo vyzvednout? Koupit dárek k Vánocům?

„To je jedno. Prostě nechci být dalším na seznamu a druhý den aby si vůbec partner nevzpomněl jak se jmenuji. Nechci, aby mně ráno oslovil Pavle, když se jmenuji David.“ Tohle zažil. Jednou přišel dřív domu a slyšel to z ložnice Karolíny. Křičel na ni, proč ho oslovuje Pavle, když je Petr. A ona mu odpověděla, že si snad nemyslí, že je jedinej na světě. Vypadl skoro polonahý se slovem děvka.

„Takže se chceš hned usadit?“ Divná představa u šestnáctiletého kluka.

„Nevím. Nemyslím, že hned s prvním zůstanu na celý život. Možná ano a možná ne, ale nechci abych byl jen jeden z mnoha. Chtěl bych aspoň trochu normální život.“ Neví proč se tomu cizímu chlápkovi svěřuje. Nikdy nikomu to neřekl. „A taky nechci, aby to tak bylo u mně. Četl jsem toho spoustu a nelíbí se mi všechno. Na jedne straně uzavřenost a strach. Na druhé straně úplná bezuz... odvázanost. Prostě skoro prostituce jen se za to neplatí. Chci něco mezi tím.“

„Jako Jindra s Jardou,“ zamumlá Michal. I oni jsou někde mimo. Nestřídají partnery, ale zas se neschovávají. Jsou jeden pro druhého.

„Prosím?“ nechápavě otáže se David.

„Říkej mi Michale. Co si tak zatancovat?“ David se rozzáří.

„Mám rád tanec.“ To vím a možná něco pochopím. Když ne aspoň si dobře zatancuji. Vezme do ruky Mojito, David colu a jdou na parket. Bad Boys.

„Klasika!“ křikne David a postaví na okraj pultu skleničku. Udělá pár kroku. Za chvilku je kolem nich prázdno. Nakonec sklidi i potlesk.

„Takže David!“ Michal se směje od ucha k uchu. Hned jak ho viděl tancovat, pochopil kým je.

„Michal. Slyším to jméno hodně dlouho.“

„Já taky!“ odvětí se smíchem Michal  a hledí na svého konkurenta. Líbí se mi. Moc se mi líbí. Možná by s ním  zkusil stvořit to něco mezi tím. Něco mezi strachem a naprostou odvázanosti, jak jejich světu rozumí David.

O dva měsíce později

„Mami co myslíš, že si tam mám ještě vzít?“

„Jedeš tam s tím Michalem?“

„Jedu. Vadí ti to?“

„Než odjedeš, chci ho poznat Davide,“ ozve se otec. David zvedne oči vzhůru. Že mi nebylo lépe, když nic nevěděl.

„Je to jen víkend na chatě. Nic víc. Lyžování a lyžování. “

„Já vím, ale i tak nám ho přivedeš ukázat. S cizím člověkem tě nikam nepustím.“

„Je mi sedmnáct.“ Nejdřív mamka a teď otec. Mají mně za malého nebo co? Poslední dobou přemýšlí, že by mohl se zkusit milovat. Má trochu strach jaké to bude, ale zárověň je i vzrušen z toho. Koupil kondomy a schoval pečlivě je do svetru, který už mamka zabalila.

„Mladíku dokud budeš tu bydlet s námi, budu za tebe zodpovědný. Takže zítra tu nakluše. Je to jasné! Nebo zůstaneš doma!“

„Jasné.“ Nějak musí přemluvit Michala, ať se ukáže rodičům jinak nikam ho nepustí. Proč jenom to tehdy řekl. Od toho památného dne, kdy poznal vlastně svého stále utíkajícího soupeře v tanci, se scházeli a začali tak nějak chodit. Honza s Jirkou byli trochu překvapeni, ale pak vydedukovali, že jim zbyde víc holek, takže spolu dál kamarádí.

Michal se ukázal jako fajn kluk, když to tak může říct, a on teď svolil, že by mohl s ním jet na chatu. Peníze si bere sebou. Pokud se mu nebude něco líbit, taťka pro něho přijede, ale on věří, že bude všechno v pořádku a do budoucna... to je ještě daleko a on se stále učí. Kdo ví co bude pak, ale teď je teď. Když se to tak vezme, měl kliku narozdíl od jiných kluků.

Od té doby začal chodit více mezi ostatní se stejnou sexuální orientací a poznávat různé lidi a jejich příběhy. Nejvíc si oblíbil Jardu s Jindrou. Byli stejní jako on a vždy v pohodě. Vlastně měl štěstí na rodinu i vlastně na Michala. Slyšel co se o něm povídá, ale kdo tvrdí, že člověk se nemůže změnit? On ne. Když i jeho otec přijal, že je homosexuál, tak se může změnit i Michal.

Dokonce začal vařit. Jednou odejde a tak vymámil na mamce, že ho bude učit. Zdá se, že byla ráda a teď ho nutí chodit nakupovat a stát u sporáku. U rodičů nemůže zůstat navěky. Jednou najde toho pravého a bude chtít s nim mít svoji domácnost. Jestli to bude Michal nebo někdo jiný neví, ale moc by si přál, aby to byl on.

Večer hned zavolá Michalovi a vysvětlí situaci. Chvilku se baví a pak zavěsí. Zaleze do postele a dívá se vzhůru. Zavře oči a přemítá o víkendu. „Poprvé,“ zašeptá a sáhne pod pokrývku. Po chvilce tiše zasténá a ruku si utře do ručníku. Zívne a za chvilku spí.

Druhý den

„Tati, mami, to je Michal.“

„Michal Dobrkovský. Těší mně.“

„Nás taky.“ David je jako na jehlách, když zavládne ticho. Nikdo neví co říct.

„Tak my půjdeme.“

„Jistě.“

„Tady máte něco na zub a dejte na sebe pozor. Máš peníze?“

„Jistě mami. Mám.“

„A dávej pozor na sjezdovky a taky měj dobitý telefon!“ to už za ním křičí. David hodí do kufru auta batoh a  nasedne k Michalovi. Nakloní se a políbí ho na tvář.

„Demonstrace?“ ušklíbne se Michal.

„Kdepak jen chci dát pusu svému příteli. Co je na tom špatného?“ na nic nečeká a připevní si pás. Na kolena si položí jídlo od mamky. 

Nic, pomyslí si Michal. Jen si na to snad nikdy nezvyknu, ale je to příjemné. Zatraceně příjemné. Nastartuje auto směr Krkonoše.

Konec