Shounen - ai povídky

                                                Probuzená duše

 Věnováno  Vikovi

    „Tak skoro je to hotové. Ještě zaříkadlo a je to. Jestli se to povede, tak budu nejsilnějším člověkem na zemi. Nikdo mně nedostane“ zamumlá si postava, dokončí bílou křídou obrazec a zvedne se ze země. Před nim září bílý pentagram. Odloží knížku. Odejde a vezme černou kočku s modrýma očima. Musí mít nějakou oběť, aby ho vyvolal. Povede se to a on získá moc o jaké se nikomu nesnilo. Otevře krk kočky a hodí ji doprostřed kruhu. Nevšimne si jak její krev postříká části pentagramu a změní slova a symboly. Vezme papírek a začne číst.

  „Vyvolávám tě ó S... ne přece jsem ještě nedokončil číst!“ vykřikne, když si všimne  jak pentagram zčervená. Co to má znamenat? Uprostřed pentagramu sedí kočka, líže si tlapku a dívá se na něho modrýma očima, které hoří. Ne jako peklo, které chtěl vyvolat, ale jako neví co... ustoupí. Jeden krok a pak druhý. Kočka se pohne, pronese pár slov neznámým jazykem. Pomalu se blíží a muž ztuhlý hrůzou se hroutí na zem. Kočka k němu se přiblíží a dotkne se ho. Nic se neděje, ale za chvilku muž leží s pergamenovou svraštělou kůži a vyhaslýma očima, které bezhlesně zírají na bílo červeně potřísněný pentagram.

  „Musím zpět“ řekne kočka už normálním hlasem. „Děkuji ti ó Bastet, že jsi mi dovolila použít kočku jako schránky pro moji duši a zároveň jsem potrestal toho kdo zabil tvoje posvátné zvíře. Jeho duše bude bloudit na věků věkův a nenajde nikdy klid. Musím získat zpět svůj věčný klid.“ Pronáší normální angličtinou. Pohne se a přejde k člověku. Nemůže tady zůstat věčně, musí zpět tam kam patří. S jeho příchodem by svět se naklonil na stranu kam nemá. Musí získat dostatečně silného člověka, lidi,  kteří mu pomohou získat zpět věčný odpočinek z kterého byl vytržen. Už teď cíti jak se probouzí síly, které měly spát.

  Přejde po bytě a dívá se jak za těch čtyři a půl tisíce let se změnil lidský svět. Hodně a zas ne tolik. Musí zjistit kdo vládne mrtvým a kdo má tu moc pro něho získat artefakty nesmírné moci. Přejde na balkón, který si otevře jedním slovem. Sedne si a podívá se na oblohu a na zemi. Pronese slova v jazyku dávno zapomenutém. Před hořicíma očima se mu mihají obrazy az zastaví na jednom vysokém mladíkovi s neuvěřitelně zelenýma očima. Směje se a je ve společnosti, která by dokázala... pronese další slova a zmizí.

  „Muraki to, že jsi v čele agentury neznamená, že si můžeš dělat co chceš.“ Pronese káravým hlasem Tsuzuki při společné večeři. Ari se nenápadně odsune jak ucíti magii. Zvláštní. Nikdy nic takového nepocitíl.

  „Tsu miláčku. Nic přece nedělám. Přece bych neohrozil lidské životy.“ Přemýšlí jak se asi vyvijí ten experiment s tou věci, kterou si půjčil ze skladu agentury. „Přece víš, že si občas půjčím knížku a to je vše.“

  „Dobrý večer Tsu, Muraki. O čem se tu bavíte?“

  „O ničem Hisoka – chan!“ Ten k nim přistoupí a jednoho po druhém políbi. Zasedne a přemýšlí jak je to dlouho co jsou spolu a teď, když je skoro nesmrtelný... ještě dobře, že to neví. Oba se na něho klidně podívají. Hisoka přimhouří oči.

  „Muraki měl bys tu věc vrátit.“ Klidně pronese. Zarazí se. Jak to ví? Přece jeho síly nejsou.... Muraki zvedne hlavu a trochu začervená.

  „Žádný artefakt nemám Hisoka-chan.“

  „Nebýt toho, že máš nás rád tak nám lžeš. V té laboratoři dole máš ten egyptský artefakt.“ Klidně pronese. Muraki s Tsuzukim otevřou ústa.

  „Jak to víš?“ pronesou dvojmo. Hisoka s lžíci v polévce se zarazí. Jak to vlastně ví? On nikdy takové schopnosti neměl. Něco se děje.

  „Muraki opravdu to tam máš? Musíš to okamžitě vrátit slyšíš. S některýma věcma je neradno si zahrávat.“

 „Je to neškodná věc. Jen zvláštnůska.“

  „Kdyby to byla jenom zvláštnůstka tak bys to neměl v laboratoři. Vždyť tě známe.“

  „Dobře. Hned zítra to vrátím. Hisoka co ti je?“

  „Vidíte tu kočku. Tam u dveří. Ma hoříci oči... já promiňte“ vstane a jde ke dveřím. Kočka mu skočí do náruče. Hisoka ji pohladí a pronese nějaké slova. Není tam.

  „Hisoka!“ Vykřiknou oba  a zvednou se od stolu až odletí  židle. Ale Hisoka tam není. Oba se na sebe podívají.

  „Muraki viděl jsi tam nějakou kočku nebo jsi něco cítil?“

  „Neviděl a co magie? Cítil jsi něco? Jsi na to citlivější. Tohle není normální a to jak zjistil tu věc. Neměl to zjistit. Může cítit různé pocity, ale tohle je něco víc.“

 „Pane to byla jiná magie. Nebyla zlá, ale silná.“ Pronese Ari, který teprve teď se k nim přibližíl.

  „Co tím myslíš Ari?“

  „Nevím pane, ale je to staré. Velmi staré. Takovou moc prý měli duše dávno zemřelých. Povídali na druhé straně.“ Oba se dívají na Ariho. Poprvé jim přiznal, že má kontakt se světem mrtvých. Ale jakým světem?

  „Můžeš zjistit něco víc Ari?“

  „Ne bohužel. Dokud mne nenavštíví dohlížeč.“

  „Dohlížeč?“ Oba jsou udivení. Takové věci. „Kdo je to?“

  „Dohlížeč je mrtvý, který nás kontroluje jestli na tomto světě jsme správně, tedy  promiňte. Musím jít.“

  „Ari!“ Vykřikou oba zmateně. „Co se tady sakra děje, Tsuzuki.“

  „Nevím, ale chci Hisoku zpět. Nelíbí se mi to.“ Muraki přikývne.

  „Pojďme do agentury.“ Oba vyrazí a Muraki zasedne do svého oblíbeného křesla. Zavolá Tatsumiho. Ten k němu dorazí a šlehne pohledem. Ještě pořád se nesmířil, že zrovna Doktor Muraki, který  toho tolik spáchal vládne agentuře. Snad ti nahoře věděli co dělají, když ho sem dali.

  „Tatsumi unesli Hisoku a víc nevíme. Svolej  ostatní.“

  „Jen kvůli Hisokovi porada  všech? I agentů venku?“

  „Ano máme s Tsuzukim pocit, že v tom je něco víc.“

  „A není to jen náhodou jen kvůli tomu, že s Hisokou...“ zarazí se.

  „Tatsumi-san, Hisoka je náš agent a nenechal bych našeho agenta v žádnem maléru.“ Řekne trochu tvrdě. Tatsumi si pomyslí na Sakuru, kterou skoro nechal v tom menším maléru s upírem. Povzdechne si.

  „Dobře. Všechny odvolám. Mohu nechat venku ty agenty, kteří nemohou přijít?“

  „Jistě a teď běžte a máme někde nějakého lingvinistu?“

  „No ano. Toho taky?“

  „Ano. Hisoka předtím než zmizel pronesl tato slova.“ Pečlivě je vysloví. Nic se nestane, takže to musí být svázané s něčím ještě dalším.

  „Hned to bude.“ Muraki mávne rukou. Kruci kde jsi? Doufám, že se ti nic nestalo.   

  Tsuzuki sedí v zasedací místnosti a přemýšli co se mohlo s Hisokou stát. Už provedl svoje vlastní pátrání. Je napojený na  Hisoku velmi silně a tak může ... jenže nikde ho nenašel. Hledal kde se dalo. Snad jejich pátráči něco objeví. Dívá se jak se místnost plní všemi Shinighami z agentury. Muraki to bere ve velkém. Nakonec se otevřou dveře a v nich Muraki celý v bílém. Miluje ho, ale tá jeho temná stránka mu někdy  dělá starosti. Muraki přejede všechny. Jsou tu všichni. Cíti jak ho nemají rádi, ale to mu nevadí.

  „Dneska nám zmizel Hisoka z domu jako by nic. Pronesl jen slova a zmizel. Někteří z Vás znají Ariho. Ari je duch domu, který nejpravděpodobněji musí sloužit těm co v něm bydlí. Zjistit o něm něco je nemožné. Zmizel. A to nejde. Je poután domem.“ Místnosti se nese povzdech. Tak to je zvláštní. Víc než zmizení Hisoky.

  „Předtím než zmizel řekl, že je to asi duše velmi stará s nesmírnou moci. Duše mrtvého. Vládne magii.“

  „To je dost nepravděpodobné. Duše nemůže vládnou magii, která působí na živé bytosti.“ Pronese Watari. Ostatní začínají přikyvovat.

  „Opakuji to co mi řekl. Jelikož je pryč nemohu se ho opět zeptat. Chtěl říct ještě něco, ale už nestihl. A ještě něco. Hisoka najednou řekl, že u dveří vidí kočku s hořícíma očima. Zvedl ji, pronesl slova a zmizel.“

  „Jaké slova?“ Zvedne se nenápadný brýlatý muž.

  „Lingvinista?“

  „Ano.“ Místností je slyšet otázky a odpovědi. Diskuze se rozproudila.

  „Ticho!“ Houkne Muraki. Všichni zmlknou. Muraki pečlivě vysloví slova „Khaa ree tyrr kaaa!“ Napůl čeká, že zmizí, ale opět nic.

  „To je egyptština“ řekne“ jenže velmi stará forma. Neboli jazyk faraónu.“

  „Tak to jsme v průseru“ řekne Tatsumi. Všichni se k němu otočí.

  „Proč?“ se na něho sypou otázky.

  „Jsou mimo naší jurisdikci. Posledně se jednalo na nejvyšší úrovní. Byli mágové a jejich víra v smrt jde mimo nás. No doktore Muraki tak to je něco co opravdu vypadá dost blbě. Potřebovali bychom zjistit, kdo ho probudil, koho probudil a co ta duše chce. Jejich některé duše byly uloženy k odpočinku a neprošly jejich podsvětím. Jestliže to byl kněz nebo někdo vysoko postavený tak to je špatné.“

  „Promiňte, že jdu pozdě, ale ...“

  „Co je Sakuro?“ Ta se postaví doprostřed.

  „Někdo vychýlil jazýčky rovnováhy a mrtvý se probouzejí.“ Všichni ztuhnou. Nikdo z agentury si nepamatuje takový případ.

  „Naposled se to stalo okolo roku 1000 a velmi blízko byl rok 2000 kdy v křesťanství byly skoro oevřeny brány pekla. Jestli byly nějaké jiné případy tak nevím.“

  „Ja o jednom vím. Více než před dvěstě léty byli nějakou ženou vypuštěni čtyři jezdci.“ Watari hlásí. Všichni si povzdechnou. Pravda. Jeden z nich na kopytech nesl duše zemřelých.

  „Takže už skoro vše víme. Teď jen zjistit kde je Hisoka a ostatní věci. Tsuzuki nezjistil jsi kde je Hisoka?“ Všechny hlavy se k němu otočí. Všichni vědí, že ty tři spolu bydlí a asi spí, ale to by se nikdo nedovážil vyslovit nahlas. Znepřátelit si jak Tsuzukiho tak Murakiho se nevyplácí. No spíš Murakiho. Tsuzuki je starý dobrák.

  „Rozchod a pokud něco najdete hned ke mně, ano. Tsuzuki můžeš na chvilku.“ Ten přikývne a vyjdou spolu.

  „Tentokrát mám velké obavy o Hisoku, Muraki.“ Pronese Tsuzuki. Muraki mlčí. Přece nedá najevo, že se o něho bojí.

  „Dostane se z toho. Určitě. Dostali jsme se z horších situaci ne.“

  „To jsme byli spolu“ jemně mu připomene Tsuzuki.

  „No rozhodně se už na mne naučil hodně zaklínadel. Posledně jsem likvidoval jeho pokus o vyvolání mořského hada. Neustále vuyžívám svého vlivu, aby nebyl za ty svoje směšné pokusy potrestán“ kysele pronese.

  „Ve skutečnosti jsi rád. Když tehdy přestal tak jsi byl nešťastný.“

  „Nebyl jsem.“

  „Jsi Muraki – chan zatvrzelý. Ještě sis nepřiznal, že ti na nás záleží?“

  „Mám Vás oba rád. To snad stačí.“ Tsuzuki nic neřekne. Někdy mu ta  jeho zatvrzelost dělá starosti. Hisoka mu řekl co cíti. Měl by si to přiznat. Jenže možná to nikdy nebude schopný. Chvilku jdou tiše vedle sebe. „Nic jsi nezjistil?“

  „Ne, ale možná kdybys mi pomohl.“

  „Jdeme.“ Oba jdou do místnosti, která posiluje jejich schopnosti. Tsuzuki jedním máchnutím nakresli pentagram a Muraki opatrně se do něho postaví. Nedaleko je jiný pár pátráčů, který se pokouší zjisti kdo to vyvolal. V rohu levituje Sakura se zavřenýma očima a něco šeptá.

  Pentagram se rozzáří. Tsuzuki bourá jednu bariéru za druhou. Muraki nakonec klesne na kolena. Tsu poslední dobou nesmírně zesílil, ale spíš je to tím, že když se spojí jejich síly málo co se jim vyrovná. Pentagram zeslábne a Tsuzuki si sedne.

  „Tak co?“

  „Nejde. Někdo postavil kolem něho takovou bariéru, že nemohu se dostat dál. Jedině co mne utěšuje je, že je to dobrá magie. Necítil jsem zlo.

  „Jsi v pořádku?“ Starostlivě se zeptá Muraki.

  „Jen vyčerpaný.Ta bariéra ke které jsem se dostal... řeknu ti nic takového jsem necítil ani když jsme bojovali se Sakim a Černým jezdcem.“ Murakimu se zablýskne v oku. Posune si brýle. Co teď sakra budou dělat. Kdyby se jim aspoň ta duše ozvala a řekla co chce.

  „Ano Sakuro?“ Po tom neúspěchu s upírem ji přeřadil do oddělení pátrání a dobře udělal.

  „Muž jménem David Bloomstock vyvolával amatérsky Satana. Chtěl aby mu dal moc.“ Oba se ušklíbnou. Ten je zajištěný. Jedině by vyvolal nižšího démona.

  „Mluvila jsi s nim?“

  „Ne protože jeho duše není.“ Všichni tři zvednou obočí.

  „Objevil se Požírač?“

  „Ne. Aspoň není takový náznak, ale jestli mrtvé duše vstanou je možné, že se jimi to tady bude jen hemžit.“

  „Tatsumi co ostatní agentury?“

  „Nic nezaregistrovaly. Pořád říkají, že jenom u nás se dějí divné věci. Copak za to můžeme, že jsme zrova nad zlomem? Ti ostaní si sedí za peci. Jedině ještě tak Moskevská agentura a Londýnská mají stejné problémy.“

  „To je pravda. Slyšel jsem co se v Moskvě stalo. Válka upírů o krev... chudáci“ zamumlají při slově Válka upírů soustrastně. „Takže jak jsi to zjistila?“

  „Přes duší kočky.“ Všichni vytřeští oči. „No mohu se spojit i se zvířecími dušemi. Nemohu tak snadno s nimi komunikovat, ale něco málo mi naznačí. Ten muž ji zabil a pak jen řekla, že odešla a místo ni nastoupil někdo jiný.“

  „Myslím, že to byla ta  probuzená duše. Ale proč zrovna Hisoka?“ Všichni pokrčí rameny.

  „Dobrá práce. Musíme nějak duše držet v pořádku. Dokonce ani já bych je nechtěl mít  tady. Nechápu proč se s náma nespojila. Myslím ta duše ne Hisoka. Ten nejspíš je v jejím zajetí čert ví co.“

  „Tak to má být. Musím udělat pár věcí a pak snad konečně získám ten artefakt a budu se moci vrátit.“ Hisoka pohladí kočku v náručí.  Cíti jak  kolem se probouzejí duše. Je to špatné. Musí je nějak připoutat. Tihle lide nevědí co dělat, ale on to ví. Povzdechne si. Bude potřebovat ještě toho druhého, aby svázal duše. Lepší by byli všichni tři, ale musí to ten s těmi fialovýma očima vydržet. Zapátra v mysli Hisoky. Tsuzuki se jmenuje. Strašná jména. Stýská se mu po dávných časech, kdy po faraónovi byl prvním mužem. Dnes v tomto světě... u Eset proč zrovna on. Cíti kolem sebe duše. Hladové a rozzlobené duše. Tolik síly, které mohl by použít.

  Ti tři jsou spojeni silným poutem. Ten poslední, který používá temnou moc to popírá. Kočka si zívne. Jak směšné to popírat. Ti lidé. Tak do práce. Jazýček rovnováhy se sune k temnotě a on za to může. Jeho přítomnost zde. Anupev nebude rád, když se probudí. Egyptští bohové jsou zapomenuti, ale jejich moc dřímá pod povrchem jako neovladatelná síla sopky. No nic. Hisoka znovu pohladí kočku.

  Postaví se doprostřed místnosti s nic nevidoucíma očima. Kočka se napřími a zašeptá slova dávno zapomenutého zaklínadla.

  „Tsuzuki pojď!“ pronese kostrbatě Hisoka. V náručí drží kočku. Všichni na ně zírají. Přece do agentury by nemělo nic proniknout, ale naprosto nic a najednou je tady Hisoka s tou kočkou. Zírají do jejich oči a cíti jak upadají do spánku. Muraki  drží Tsuzukiho za ruku. Nechce, aby odvedla ještě jeho.

  „Muraki pusť ho. Tvoje síla je tu k ničemu“ pronese kočka jasným hlasem. Muraki se otřese. Ta síla co z ní vychází. Ani oni tři by se s nim nemohli měřit. Síla boha a přitom je to jen člověk. Kdo  v minulosti  byl tak silný? Cíti jak pouští ruku Tsuzukiho. Jeho Tsu jde s klidným úsměvem k Hisokovi.

  „Nic se nestane“ ještě stihne zašeptat a všichni zmizi. Muraki klesne na zem a ostatní se probudí.

  „Tak tohle se nám vymyká z ruky.“ Řekne tiše Tatsumi. „Mám kontaktovat vyšší?“

  „Ano. Bude to lepší. Ale nepřestávejte po nich pátrat, ano.“

  „Tam mají lepší lidi“ namítne Tatsumi.

  „Řekl jsem to jasně, ne. Ještě stále jsem šéfem agentury. Najdete Hisoku a Tsuzukiho i kdybych měl jit zpět do pekla. Rozumíme si nebo mám to ještě jednou zopakovat!“ zavrčí Muraki. Tatsumi uhne očima z jeho tváře a hlavně z jeho oka. Nemá ho rád.

  „Fajn...“

  „Doktore Muraki duše...“ Sakura k němu přijde.

  „Co je s nima?“

  „Jsou k něčemu volání a poutaní. Nerozumím tomu. Rovnováha i když je vyhýlena tak se zastavila.“

  „Tsuzuki!“ Zašeptá Muraki.  „Musíme ho rychle najít. Tsuzuki nejspíš poutá duše. Jenže jsou to duše rozzlobené, nenávistné... to nemůže dlouho přežít.“ Tatsumi i Sakura a další pár zbledne. Tsuzukiho mají všichni rádi.

  „Promiň mi Tsu“ zašeptá Hisoka a pláče, když ho poutá. Kočka drmolí tiše ve svém jazyce slova. Je to zaklínadlo, které se používá jen v nejkrajnějších případech. Ten kdo je uprostřed obrazce vševidoucího oka tak většinou umírá. Kočka zvedne hlavu a podívá se na Hisoku. Jsi snim spojený víc než myslíš, ale neřekne mu to. Stačí, aby přežil jen jeden z nich. A teď musí spát. Musí načerpat sílu z Hisoky a pak kontaktuje toho Murakiho. Dívá se jak kolem Tsuzukiho vyjí duše, které jsou probuzeny. Duše bez vědomí, ale s pocity. Strašné. Zívne si a schouli se do náruče Hisoky. Ten se posadí vedle obrazce. Hladí kočku a smutně se dívá jak duše krouží kolem Tsuzukiho, vysávají ho a jsou jim spoutáni. Podívá se na svou věznitelku. Chápe, že to tak musí být, ale pokud Tsu zemře... Pohladí ji a cíti jak jeho síla v ni mizi. Opět a opět a on je slabší.

  „Ještě stále nic?“ po dvou dnech v kanceláři Muraki vypadá strašně. Ari není doma. Tsuzuki a Hisoka se neobjevili a ani nejde domu jak je tam všude vidí. Nikdy by netušil jak mu budou chybět. Snaží se vést dál agenturu, ale cíti jak bez nich dvou je jen napůl. Není to on. Chybí  mu. Hisoka se svymi žertíky a Tsuzuki se svou laskavosti, kterou vyrovnává jeho temnou stránku.

  „Ne stále nic. Ani když jsme spojili síly tak nic neukazuje. Lidi jsou vyčerpání.“ Jemně naznačí stav agentury.

  „Vím to, Tatsumi, ale ... nic co duše?“

  „Stále v klidu. Jsou něčím vázaný. Jestli je to opravdu Tsu tak ještě chvilku a bude konec. Nevím kdo je spoutal, ale je to ojedinělé. Musí to být osoba velmi znala. Oddělení vydedukovalo tři jména. Faraony jsme hned na začátku vyloučili. Bohužel naše znalosti nesahájí ...“

  „Jména!“ Vyštěkne zlobně Muraki.

  „Neftis, kněz chrámu Thovta, potom Tefnut  kněz  boha Ptaha a nakonec...“

  „Máte mezi nimi i mne?“ Ozve posměšně kočka. Oba se zděsí. Hisoka vypadá na padesát. Strhané rysy, vyhaslé oči, sehnutá postava. Muraki se zvedne a kočka šlehne ocasem.

  „Hisoka- chan...“ zasupí. Posadí se zpět. Nemůže dělat nic.

  „Tak jaké je to poslední jméno?“

  „Nareb kněžka bohyně Sehmet.“ Dostane ze sebe Tatsumi.

  „Jaké zklamání. Moje jméno je Imhotep. První muž Faraona Džosera.“ Muraki a Tatsumi se zamračí. Tak teď to už chápou.

  „Nepředpokládli jsme, že někdo tak mocný ...“

  „To ja taky ne.“ Kočka si lehne. „Stojí mne to hodně být tady a rovnováhu dlouho neudržím. Ten Tsuzuki a Hisoka jsou silní, ale nemohu je používat věčně. Jsou jedni z nejsilnějších. Tvoříte velmi zvláštní trojici. Takové jsem vídával kdysi. No nic potřebuji tyhle věci a to rychle. Je to staroegyptský symbol života, smrti a znak vševidoucího oka. To je vše. Jen tak mimochodem. Musíte to dodat do večera. Nerad to říkám, ale déle je nemohu použít. Duše se uvolní a ani ty Muraki je nepřivoláš zpět a já nebudu moci. Jedině povolat požírače a to ani já bych nechtěl...A jelikož mám je v moci já spadají pod nás. Budou souzeni v egyptské posmrtné říši. Po několika tísicích letech se otevře brána podsvětí a jejich činy budou. váženy. Večer se tu objevím.“ Hisoka se zvedne jako stařec a kočka se zadívá na Murakiho. Pronese slova a oba zmizí.

  „Tatsumi všichni do skladu a fofrem!“ Tatsumi přikývne. Rychle zavře oči a vyšle myšlenku. Telepat ji zachytí a pošle ostatním. Za chvilku je slyšet řeči a všichni jsou ve skladu. Začné horečnaté hledání.

  „Mám to!“ vykřikne Kaan jeden z agentů a vytáhne symbol Vševidoucího oka. Muraki zajása ještě dva symboly. Všichni se dívají jak ho pohladí.

  „Dobrá práce. Bude příplatek!“ Někdo se zasměje.

  „Tak to je asi symbol smrti ne?“ Dojde k Murakimu. Ten ho opatrně vezme do ruky.

  „Ano symbol smrti. Ještě života.“ Všichni cíti jak slunce zapadá. Je skoro večer a třetí symbol nikde. Všichni zesíli hledání. Nic. Murakimu klesnou ramena. Možná mu budou stačit dva symboly.

  „Máš je? Ne cítím jen dva z nich, ale já potřebuji tři jinak je to k ničemu.“ Muraki vytáhne oba symboly. Položí je na stůl. Hisoka k nim trhavým krokem přejde. Začnou zářit, jak kočka předříkává slova.

  „Mohu Tsu a Hiskovi dat nějak sílu. Dodat?“

  „Ne ty nemůžeš. Nemáš ty schopnosti. Mohl bys mít, ale temná strana nedává a když dá je to něco za něco a Hisoka nemá co dát na oplátku. Jedině život. Takže je to bezpředmětné.“ Muraki se zděsí. Oba mrtví. K čemu jsou mu znalosti, moc, kterou má, když neodkáže zachránit ty dva. Dvě osoby, které jsou mu nejdražšší na světě. Imhotep ho v podobě kočky líně pozoruje jak si přiznává co nechtěl přiznat. Ze jsou svázaní víc než si připustil. Muraki zvedne hlavu.

 „Mohu Tsuzukiho ještě vidět?“ Imhotep pokrčí rameny. Pokud se chce trápit. Odříká slova.

  „Tsu!“ vydechne Muraki. Ne to jsem udělal já? Proč proboha?

  „Vyměním si sním místo.“

  „Nejde to. Duše jsou přitáhovány a poutany něčím čistým. Jedině Tsuzuki splňuje ty podmínky. Je mi líto.“ Muraki spolu s Hisokou stojí a dívá se jak Tsu pomalu mizí pod náporem duší.

  „Ještě před pár dny jsme večeřeli a hádali se jako obvykle a teď mi umírají. Nemůžeš nic udělat?“ Kočka zavrtí hlavou. „Víš hádali jsme se o takovou pitomost a nechtěl jsem pak Tsu přiznat, že mi na nich záleží. Taková pitomost. Proč jsem lhal...neee Kolik ještě máme času?“ Zašeptá horečnatě jak si vzpomene na ten večer.

  „Málo. Proč?“

  „Ten poslední symbol je u mne doma. Jestli mne můžeš donést...“

  „Hisoka může přitom zemřít.“ Muraki k němu přistoupí.

  „Hisoka vezmi si trochu mé síly. Udělal jsi to už jednou, uděláš podruhé.“ Dotkne se jeho ruky. Hisoka se zachvěje a vezme. Kočka je pozoruje. Zajímavé. Řekne pár slov a jsou v laboratoři. Muraki se zachvěje, když vidí tu sílu, kterou dostal svým posledním pokusem ze symbolu. Ankh symbol života. Imhotep se dívá co udělá. Jestli odolá té síle, která z toho symbolu vyvěrá. Jestli nechá je zemřít a podlehne ji nebo mu to dá.

  Muraki natáhne ruku a dotkne se toho. Najednou se cíti tak silný jako nikdy ne. Síla, moc a před nim se zjeví vše co by mohl udělat. Nic není pro něho nemožné. Mohl by tvořit jako ničit. S tím symbolem... je tak nádherný. Imhotep pozoruje jeho oči jak v nich září symbol a nic nedělá. Ne teď se musí on rozhodnout. On se tak musel rozhodnout před tísiciletími, když symbol dostal do ruky.

  Muraki se doslova s nim mazlí a sevře ho v dlaních. Otočí se k němu. Nedá mu to. Teď po tolika letech našel moc a může se pomstít na Sakim, může vše...

  „Nemůžeš vrátit život to nejde.“Klidně řekne Imhotep. Muraki se zachvěje jak k němu proniknou jeho slova. Ne lže mu. Chce tu sílu pro sebe. Chce mu ho vzít.

  Ztratil se v moci, pomysli si Imhotep.

  „Vezmi a běž!“ zničeho nic hodí to po něm Muraki. Hisoka ho chytne  a Muraki pozoruje jak mu ta síla přechází do těla a on je najednou tak jak byl než zmizel z domu. Imhotep zašeptá slova a zmizí i s Hisokou. Muraki osamí v ztemnělé laboratoři sám.

  Udělal chybu nebo ne? Miluje ty dva ale ta moc, která ze symbolu vyvěrala. Síla života... mohl ji přeměnit na temnou energii, která by mu sloužila. Možná lhal a mohl je vrátit do života. Vyjde z laboratoře.

  „Pane večeře.“

  „Ari vrátil ses.“

  „Ano pane. Dobře jste udělal. Večeře?“

  „Ne děkuji. Půjdu spát.“

  „Mam připravit ložnicí pane?“ Muraki si představí jak leží sám v té velké posteli. Ne nevydržel by to bez nich. Vůbec neví co bude dělat. Jestli se nevrátí...

 „Vyspím se v knihovně na pohovce.“ Vejde do knihovny a najednou vidí kolikrát tady byli spolu. Milovali se, nebo jen četli, byli spolu. On se snažil je obejít a oni ho hlídali.

  Lehne si a jen se dívá oknem na zahradu a řeku. V paměti se mu odvíjí jejich milování. Zasténá.

  „Proč nespíš v ložnici?“ Ozve se tichý hlas a on se probudí. Ucíti na rtech lehký polibek. Obejme ho.

  „Tsu vrátil ses. Jsem tak rád. Stýskalo se mi po tobě a Hisoka?“

  „Ještě tam zůstal. Musel něco dokončit. Jsem tak unavený. Pane řediteli budu potřebovat dovolenou a Hisoka taky.“

  „Máš ji mít.“ Tsu se posadí vedle něho. Nic si nepamatuje jen ty hořící oči kočky. Nikdy na ně nezapomene. Muraki ho vezme do náruče. Je tak lehký. Odnese ho do ložnice. Svlékne ho a uloží. Sedne si vedle něho.

  „Jestli chceš vedle mne jen sedět, zapomeň na to.“ Odhrne pokrývku. Muraki se svlékne a vklouzne k  němu.

  „Chybí mi tady Hisoka.“

  „Ano to tedy ano. Vezmi mne do náruče a mlč. Jsem unavený. Že neděláš nějakou kalost, že ne.“

  „Kdepak s tím jsem přestal.“

  „Dobře.“ Políbi ho a usne.

  „Tedy mezi Vás se dostat to je děs.“ Oba uslyší v spánku  Hisoku. Probudí se a obejmou ho. Konečně je to tak jak má být. Všichni spolu. Hisoka se vyvine z objetí a řekne.

  „Muraki někdo na tebe čeká v knihovně.“ Muraki se zarazí a vyběhne ven.

  „Župan!“ křikne na něho Tsuzuki. Muraki se zašklebí a vrátí se pro něj. Oba políbí.

 „Za chvilku jsem zpět tak nikam neodcházejte.“ Hisoka se v duchu ušklíbne to zrovna. Mrkne po Tsu. Hmm než přijde zezdola Muraki. Přitiskne se k Tsuzukim.

  „Chvilku bez Murakiho... „ Tsu zakroutí hlavou. Je to stále stejné.

  „Je tady někdo?“ Na stole uvidí stín.

  „Mňau!“ Murakimu naskočí husí kůže, když vidí kočku černou jako noc a hořícíma modrýma očima.

  „Muraki jak se vede?“ ozve se hlas Imhotepa, ale tak nějak podivně vzdálený.

  „Dobře.Uvažuji, že s experimenty skončím....“ smích. Pobavený nevěřícný smích.

  „Opatruj kočku. Něco v ní zbylo z mé moci. A bohyně Bastet  chce, aby byla naživu a ještě něco Muraki...“

  „Ano...“ nesnáší kočky. Proto doma žádnou nemá.

  „Starej se o ně a ještě hodně úspěchu v pokusech.“ Místností se ozve smích. Kočka zívne a rozloží se na stole. Shodí arch papíru a líně se na něho dívá těma děsivýma očima.

 „Mňau!“ a olízne si tlapku. Muraki se k ni opatrně přiblíži. Natáhne prst.

 „Auuu!“ Kočka zatáhne drápky a zavrní. Muraki se s nechutí zadívá na další přírůstek do domu a na škrábanec na ruce. Hisoka s tou kočkou si budou moc dobře rozumět.

  „Mám objednat jídlo pro kočku, pane?“

  „Co mi zbývá. Jdu nahoru.“ Zabručí. Kočka šlehne po něm očima a seskočí ze stolu. Důstojně se vztyčeným ocasem přejde ke dveřím, jedním slovem si je otevře a zmizí. Budu muset zatarasit dveře od ložnice si mimoděk pomyslí. Rozhodně s kočkou spát nechce.

Konec