Odhodlání
Vysoká postava poněkud při těle se brodí ještě neodházeným sněhem. Od úst ji jde pára a je zachumlaný, že stěží by ho někdo poznal. Přes rameno má přehozenou objemnou tašku. Za ním jsou velké budovy univerzity, stále ještě osvětlené, ale pro něj dnes už přednášky skončily. Povzdechne si a zlostně kopne do sněhu. Nesnáší ho a taky ho unavuje. Mobil. Sundá si rukavici a vytáhne mobil. Volá mamka. Copak asi chce?
„Ahoj, mami, zrovna jsem skončil…“
„Tvá sestra Laura se bude vdávat!“
Scottovi spadne brada. „Cože?!“
„Neřvi, ještě na svůj věk mám dobrý sluch,“ ozve se ve sluchátku. „Co se divíš? Chodí s Harrym už čtyři roky. Byl nejvyšší čas, aby se vzali.“
„Ježíš.“
„Tím myslíš, co?“
„No nevím!“ chce si prohrábnout vlasy, jak má nezvyku, ale uvědomí si, že na hlavě má čepici. „Chtějí malou svatbu?“ optá se nadějně.
„Velkou.“
„Ach jo. To budu muset jít taky?!“
„Jo. Slušně oblečen. Ne, jak máš ve zvyku.“
„Neeeeee!“ vykřikne, že matka na druhé straně si odtáhne sluchátko. „Nepůjdu.“
„Cože?“
„Nejdu.“ Vykročí. Svatba. To znamená oblek, který na svou postavu sotva sežene. Bude tam jako soudek vedle vysokého štíhlého krásného Harryho, který je bohužel díky sestře jen jeho platonickou láskou.
„Půjdeš. Laura to očeká, Harry to čeká, babička a děda, otec přijde taky. Takže přijdeš. Jedině smrt tě omlouvá.“
„Ehm nemoc?“ optá se zoufale. Nechce tam jít. Všichni se na něj budou dívat jak na exota a po straně si budou povídat, jak v takové dokonale rodině mohl vyrůst někdo jako on. Ani za nic.
„Ne!“
„Ale, mami…“
„Je to tvá jediná sestra. Tím končím. Spoléhám na tebe.“
Scotty si povzdechne. „A kdy to bude?“ Jestli zítra, zlomí si obě nohy. Bud muset do nemocnice. Nedostanou ho na svatbu ani párem volů. Je to sice jeho jediná sestra a má ji velmi rád, ale dělat ze sebe šaška nebude. Svatba má být malá. Šest lidi a nikdo víc. Nejbližší rodina.
„V červenci.“
Půl roku. „Tak dobře.“ Do té doby něco vymyslí.
„Výborně. Zajdi do Harrods a kup si oblek. Jestli ho neuvidím, potom si mě nepřej!“
„Přece nebudu vyhazovat peníze za oblek! Nemám jich moc.“
„Už jsem ti je poslala na účet.“
Scotty zakleje. „Je to dostatek, tak koukej, ať je to něco pěkného. Svatba bude tradiční.“
Zakleje ještě jednou.
„Tak pa miláčku a uč se dobře, ano.“
„Jistě.“ Copak učení! To není problém. Problém je tenhle sestřin výmysl. Bude tam muset jít. Ach bože. Ztrapní se. Co kdyby si dal na hlavu kbelík? Pomohlo by to? Nejspíš ne. K tomu tam bude jeho skvělý otec. To zas budou říkat. Je to jeho syn? Pohybuji… úšklebky, pomluvy, fotografové. Nenávidí to.
Probojuje se ke svému autíčku. Nasedne a vyjede. Stále sněží a tak jede pomalu s očima přilepenýma na přední sklo. S mohutným oddechnutím, že to zvládl, zaparkuje před cihlovým domem. Jde nahoru. Otevře dveře. Aha, jeho spolubydlící už tu je. Skopne boty.
„Nečas, co?“ ozve se ode dveří.
Scotty si povzdechne. „Sotva jsem sem dojel. Jestli zítra bude sněžit, tak nevyjedu. Laura se vdává,“ prohodí jakoby nic, ale je zvědavý na jeho rekaci.
„Fakt?“
Scotty si odmotá šálu, sundá kabát. „Jo a budu si muset koupit oblek.“
„Smoking.“
„Ne.“
Evan pokrčí rameny. „Jak myslíš.“ Prohlédne si subtilní Scottovu postavu. Klidně k němu přijde a šťouchne do něj. „To budeš muset zhubnout.“
„Cože? Ani náhodou. Mám rád jídlo. Je to jediná vášeň, které holdují.“
„To já vím. Nechápu to. Cigarety ne, drogy ne, čokoláda ne, dokonce ani sex ne. Jenom jídlo. Hele, ale na svatbě bude spousta jídla a pití.“
Scotty přikývne. „Jenže tak hodně lidi, co o mě budou říkat: „Patří vůbec do této rodiny?“
„Tak s tím něco udělej.“
„Kašlu na to. Jdu udělat lososa.“
„Zbude na mě?!“ křikne za ním.
Scotty vystrčí hlavu. „Po těch řečech ani náhodou.“ Stáhne se do kuchyně, kde se vždy uklidní. Vytáhne dva filety lososa. Původně jeden byl pro Evana, ale za ty jeho blbé řeči o hubnutí nedostane ani přivonět. Sežere to vše sám. Kdysi zkoušel vše možné, ale prostě žádná dieta nefungovala a popravdě má příliš rád jídlo. Nedokáže mu odolat. Vytáhne alobal a poskládá tam různé věci. Navrch dá osoleného lososa, zabalí do alobalu a strčí do trouby.
„Jsi zlý!“ křikne za ním Evan s rukou v sáčku.
Scott na něj vyplázne jazyk a jde se osprchovat. Evan si pomyslí, že ztratit tak dvacet kilo, tak z něho je takový kluk, že se za ním otočí každá ženská a leckterý chlap. Těch dvacet kilo dělí ho od úspěchu a podoby otce, který je známý herec, který je na předních obálkách různých časopisů. V mládí začínal jako model, ale potom se dostal i do filmového průmyslu. Většinou hraje romantické role a ženské ho prostě miluji. Což o to, herec není špatný, ale jeho kariéra je založená spíš na vizáži. Jojo Scotty by mohl být dokonalý. Zatřepe hlavou, na co to nemyslí. To bude tou oznámenou svatbou. Vsadí se, že teď ve sprše uvažuje, jak se tomu vyhnout. Nesnáší publicitu, nesnáší focení a novináře. Prostě nejraději by se zahrabal do země a nevystrčil ani nos. Přitom podle jeho přítelkyně má krásné šedé oči, hezké rty a super vlasy. Nechápe ji, protože vzápětí dodá, že ty kila… Copak u chlapa záleží na kilech?
„Dneska jsem divnej,“ zabručí a začichá. „Zatracený Scotty, taky by mi mohl dát ochutnat.“ On na něm oceňuje jedno. Mozek a jeho neskutečný talent k vaření. Využívá obojího. Když se dozvěděl, že je na chlapy, tak málem, že se neodstěhoval. Jediný důvod proč tu je, je ten, že nic jiného a tak levného nesehnal. Zatím se na něj nevrhl, tak co. Ne, že by po tom toužil.
„Sedíš tu jak zmoklá slepice.“
„Jak bylo ve škole?“ Doufá, že ho obměkčí.
„Fajn. Udělal jsem to,“ povzdechne si.
„To máš dobrý.“
„Jo.“ Přejde do svého pokoje. Na zrcadlo se raději nepodívá, ale potom přece jenom. Představí si sám sebe v obleku. Děsný. Bude muset prostě se té svatbě vyhnout. Co kdyby odjel jako dobrovolník do Mírových sborů? Určitě by ho tam vzali.
„Hele… Pardon!“ zmizí. Scotty se zamračí, když zazvoní telefon. Přestane? Ne. Zvedne telefon.
„Ahoj, ségra. Gratuluji.“
„Čau. Mamka mě předběhla. Já ji to vytmavím. Tak co?“
Ježíš co chceš slyšet? Že je nadšený? „Jsem nadšený.“
„No fuj, zní to jako bys šel na pohřeb. Hele, budou tam fajn lidi.“
Kde žije? Na měsíci? Fajn lidi? Ty nejspíš už vymřeli nebo je nepotkal. „Jasně.“
„Brácha, jak můžeš být takový pesimista? V naší rodině…“
A je to tu. Copak to neříkal? Nikdo si neuvědomuje, že je černá ovce. Prostě tam nepatří a teď ještě bude šaškovat.
„Já vím.“
„Tak dobře, ale počítám s tebou.“
„Určitě přijedu,“ hlesne. Slíbil to, tak to dodrží. „Objeví se tam na ceremonii a odejde. Žádné družičky nechce vidět. Nechce žádnou svatbu. Nechce tančit.
„To je super. Už se těším. Už jsem se dívala na šaty. Jedny se mi líbily od Manuela Motiho nebo Vera Wang má taky kouzelné.“
Povinná otázka. „A chceš bílé nebo barevné?“
Ticho. „Přemýšlela jsem, že bych vzala slonovinovou, ale bude záležet na šatech. Nemohu se rozhodnout…. Musím jít a ne, že nepřijdeš. Vdávám se jednou za život!“
„Jasně,“ zamumlá znechuceně. Co ty ženské na tom vidí, ale dobře to ví. Být na jeden den princem nebo princeznou pro toho druhého. Vyhřívat se v pozornosti, která je věnována jenom tobě. Praští sebou na postel a kašle na to, že je nahý. Je mu to jedno, ale pak si vzpomene na lososa. Obleče se, projde kolem Evana jako by to byl vzduch. Ten se na něj žalostně podívá, potom pochopí. Jídlo nebude. Bude se muset spokojit se sáčkem brambůrek, protože doma nic jiného nemá. Tak nějak spoléhal na svou domácí alias Scottyho. Mrzutě sedí a kouká do temného okna.
Scotty vyndá jídlo z pekáče a naschvál je rozbalí. Nese si to do svého pokoje.
„Bastarde!“ zavřeští Evan.
„Já vím. Dobrou chuť,“ sklouzne pohledem k jeho prázdnému sáčku.
Evan ho zmačká a hodí po něm.
„Tohle uklidíš,“ řekne Scotty klidně. Posadí se k psacímu stolu, odkud odhrne různé věci. Začne jíst, dokud nesní vše, co měl na talíři. Tak a kašle na nějakou dietu. Bude si dělat, co chce. Usmívá se, potom zívne. Je čas jít spát. Dnes na vše kašle. Převlékne se do pyžama, natřese polštář a sklouzne do říše snů.
Ráno se zívnutím se probudí do jasného světla. Vstane a jde se podívat k oknu. Nasněženo jedna radost. Jeho autíčko je určitě pod sněhem, ale nikde jinde nemůže parkovat. Takže co dneska? Je sobota a má dva dny volno. Chvilku přemýšlí, potom si povzdechne. Půjde koupit ten oblek. Je mu jasné, že ve volných kalhotách nemůže jít. Vyrazí, aniž by na Evana, který usnul u televize, pohlédl.
Před Harrods se zastaví a kysele si pomyslí, že za ty peníze by mohl mít cokoliv jiného, ale splní to. I když na tu krátkou chvíli prostě a jednoduše je to zbytečnost. Prohlédne se. Vypadá dobře. Batoh nechal v autě. Sem je pouze povolená kreditní karta jinak nic. Projde dovnitř. Najde obchod s pánskými slabeními obleky. Ihned ho přivítají dva prodavači.
„Oblek na svatbu.“
„Smoking?“
Málem zaječí ne. „Ne, stačí normální oblek,“ hlesne. Odvaha je ta tam, ale kdyže tu je, má tušení, že ho prodavači nepustí z rukou. Jen doufá, že se neoptají na velikost nebo se sebere a odejde.
„Prosím.“ Vedou ho ke kabinkám. Dva prodavači už jsou se šaty u kabinky.
„Pomůžeme vám.“
„Ne děkuji.“ Zvládnu to sám, pomyslí si. Čapne oblek a zakryje kabinku. Podívá se na značku. Wilvorts. S tím bude mamka spokojená. Začne se oblékat, když najednou slyší.
„Chudák nevěsta.“ Zaslechne cizí hlasy. Přestane si natahovat kalhoty. Zírá na povislé břicho, na špeky. Přestane se oblékat. „Nejspíš ji zavalí,“ pokračují dál. „Co na něm vidí?“ Ztuhne a svleče se. Prohlíží se ve velkém zrcadle. Obleče si své šaty.
„Nejsou vám?“ optají se starostlivě prodavači.
„Děkuji, ale rozmyslel jsem si to. Přijdu jindy.“
„Děkujeme za návštěvu.“ Prodavači se po sobě podívají. Zvláštní chlápek, ohodnotí ho.
„Možná tyhle, pane.“ Muž, který stojí u vedlejší kabinky, se usměje. „Ten je dobrý, Paule. Nevěsta by si měla rozmyslet, zda by chtěla jeho nebo tebe.“
„Ricardo má víc peněz. Jsem rád, že jsem si ji zbavil. Co myslíš? Není té černé moc?“
„Černá je sexy. Uděláš dojem.“
„Myslíš?“
„Černá se hodí všude. Je to Armani.“
„Beru.“
Scotty vztekle vypochoduje, když se uvidí opět v zrcadle. Prokleje je. Nedaleko stojí dva vysocí kluci a smějí se. V ruce mají tašky. Měli pravdu. Je tlustý, ale když on má rád jídlo. Zahlédne restauraci. Zamíří si tam. Posadí se, vezme přinesený jídelní lístek. Začte se, ale potom to odloží. Dívá se na Londýn. Je sněhově bílý, ale za chvilku bude sníh špinavý.
Vytáhne mobil. „Evane.“
„Co je? Kde jsi?“
„V Harrods.“
„Máš koupeno nebo chceš poradit?“
„Ne… Nic ahoj.“ Nechce se ho ptát. Zaplatí pití, zvedne se a jde se toulat po obchodech. Zadívá se na vystavené cvičební pomůcky. Sevře rty. Tohle ještě nezkoušel. Možná by dovedl shodit to cvičením. Opět vytáhne mobil. Dívá se na muže se svaly a vedle něj štíhlou blondýnku. Nechce vypadat tak svalnatě, ale štíhle. Jako tamten model.
„Mami.“
„Ahoj. Co potřebuješ?“
Scotty polkne. „Jsem tlustý, že?“ Kdysi, když byl malý, mu říkávala, že je velký. Povzdech ho nepotěší.
„Je mi líto, ale jsi.“
Tušil to, ale doufal, že mu opět řekne, že je velký. „Mami, mohl bych to shodit cvičením?“
Ticho. „Myslíš to vážně?“
„Jo. Chci to zkusit. Aspoň deset kilo.“
„To snad by se dalo povést.“
Scotty se opře o sloup.
„Nebude to jednoduché. Budeš muset omezit jídlo, je mi líto, miláčku.“
„Kolik?“
Na druhé straně telefonu se usměje štíhlá černovlasá žena. „Můžeš jíst všechno, ale jednoduše poloviny porcí, než jíš teď.“
„A to je všechno?“
Smích. „Ne, jistěže ne. Budeš cvičit. Už víš, co chceš cvičit?“
Scottyho pohled zaletí k svalnatému chlapíkovi. „Posilovna.“
„Výborně. Zavolám ti později, až ti sestavím program. Oblek si nekupuj. Neudělal jsi to, že ne?“
„Mami, za co mě máš?“
„Dobře, dobře. Nic jsem neřekla. Zatím si najdi hezkou posilovnu.“
„Tak jo a ahoj.“ Vypne telefon. Někteří by si poklepali na čelo, ale byla třikrát mistryni Anglie v kulturistice. Jednou mu říkala, že se to nějak dělí, ale jemu to stačí. Bude muset najít fitko, ale kde? Vytáhne telefon a zapne si internet. Zkoumá nějaké blízko svého bydliště. Ťukne do obrazovky. Tohle je to pravé.
Doma počká, až mu nadiktuje seznam.
„Mami, ty mě chceš zabít!“ zvolá vyděšený ze svého programu.
„Ale drahoušku, jistěže ne. Neboj se, to vydržíš. Ze začátku z toho udělej aspoň, co můžeš a ještě něco. Aspoň pětkrát týdně, ale pokud chceš to stihnout do svatby tak šestkrát.“
„Já nechci zemřít!“ Tohle by nezvládl ani Rocky.
„Drahoušku, to přežiješ, uvidíš. Nic ti tam nemůže uškodit.“
Jojo, to určitě. Jde se seznamem do té posilovny. Je večer a sníh mu krásně křupe pod nohama. Aby nemyslel, co ho čeká, tak se baví tím, že kope do sněhu. Když se zastaví před brankou, povzdechne si. Budova září do ulice jasně zvoucí náručí. Uslyší smích. Dva kluci a dvě holky spěchají. Uhne se jim. Potom vkročí dovnitř, ale nakonec uteč. Poflakuje se, když zajde do průjezdu, ocitne se v ohraničeném světě. Pohlédne vzhůru. Udiveně kouká na ceduli Fitcentrum DUO. Nechápe, kde se ocitl. Otočí se, ale vrátí se, protože uvidí světlý obdélník. Tupě na něj hledí. V mozku mu svítí seznam, který pro něj sestavila mamka. Sehne se a uplácá kouli. Chystá se hodit po tom nápisu, když někoho ucítí za sebou, otočí se a hodí rukou.
„A sakra!“ když si uvědomí svou ruku na cizím obličeji.
„To tedy jo.“
„Omlouvám se, vylekal jste mě.“ Stírá mu z tváře sníh.
„Zvláštní reakce,“ řekne hluboký hlas. „Co jste chtěl dělat?“ optá se vážně.
„Chcete to vědět?“ Neví, proč se tu s tím cizincem vybavuje. Dal mu facku, strčil mu do obličeje sněhovou kouli a on tu klidně stojí a ptá se ho.
„Neptal bych se. Dobrý den,“ pozdraví nějakou osobu, která za chvilku zmizí v osvětlených dveřích.
„Aha. Jdete tam taky, že ano?“
„Ano.“
„Sestra se vdává,“ řekne mechanicky.
„Aha a co s tím má společného koule a posilovna?“ optá se pobaveně. Tak tohle se mu ještě za celý jeho život nestalo.
„Co? Všechno. Rozhodl jsem se zhubnout.“
„Házením sněhu?“
„Ehm to ne. Já… nechci.“
„Tak to nedělejte.“
„Cože?“
Muž udělá krok k posilovně. „Zhubnout nebo ne, je každého rozhodnutí. Záleží na vás. Chcete to vydržet nebo ne? Jinak to nemá smysl. Kdy se vdává?“
„V červenci.“
„To máte co dělat.“ Opustí ho. Scotty za ním kouká. Tedy on… Rozeběhne se a než si uvědomí, krčí nos nad pachem, který tu vládne.
„Pernamentku?“
„Cože?“ usměje se na slečnu, která tam sedí na židli za pultem jako v nějaké recepci. „Chcete se přihlásit? A chcete pernamentku nebo jen si zacvičit?“
Ježíš, já jsem sem nechtěl! V tom si vzpomene na mamku. Určitě mu bude volat. „Pernamentku,“ zahrčí odhodlaně. „Na měsíc.“
„Výborně. Chvilku vydržte.“ Scotty čeká, zatímco kouká na plakáty, potom ale jeho oči uvíznou na černobílých zarámovaných fotografiích. Jde k nim blíž. Muž je nahý, ale decentně. Jenom odstíny šedé bílé a černé. Nádhera.
„Tak tady to máte. Chcete tu provést?“
„Děkuji, snad to zvládnu. Tablo mám,“ zamumlá, protože se mu vybaví, že tomu tak mamka říkala.
„Tak po schodech nahoru a tam to uvidíte.“
„Děkuji.“ Vezme si batoh a jde nahoru. Nakoukne do jedné místnosti. Zastaví se. Necvičí se tu, ale jsou tu lidé s tablety i počítači. Někteří mají před sebou pití. Udělá krok, aby nevypadal jako nějaký ňouma.
„Tak jak to jde, Mari?“
„Zase další co nevydrží.“
„Och ten,“ řekne majitel posilovny. „Netuším. Šel na horu, ale já tvrdím, že dnes je tu naposled.“
Anthony pokrčí rameny. Nebude soudit, protože už se několikrát pořádně napálil. Jde se převléknout do své kanceláře. Dneska necvičil, protože byl v městě. Převlékne se do pohodných kalhot a tílka. Mimoděk se podívá do zrcadla. Vypadá dobře, ale k čemu to je? Mohl by mít, koho chce. V tělocvičně je mnoho kluků, kteří jsou na muže, ale asi zpohodlněl nebo prostě a jednoduše nechce sex. Někdy se bojí, že prostě cvičením a vším tím přišel o touhu. Prohrábne si zastřižené vlasy. Vypadá dobře, ale… Otočí se od zrcadla a v tričku jde do tělocvičny. Tady se cítí doma. Nejdřív si odcvičí to své. Prohlédne si, kdo tu je. Někdy doufá, že se v něm probudí touha, ale jako vždy je lhostejný. Spíš ho vzruší cvičení, než dotyčný.
Potom se zadívá na postavu, kterou tu vidí poprvé. Ochablé svaly, kolem pasu a boku pneumatika, prostě kluk, kterému sport nic neříká. Zajímalo by ho, zda by ho poznal. Kluk, který mu dal doslova kouli do obličeje a on si to nechal líbit. Taky co měl dělat? Zažalovat ho? Studuje nějaký papír a necítí se tu dobře. Je to vidět, jak kolem sebe pokukuje.
„Ahoj. Chceš pomoct?“ Je nejen majitel, cvičencem, ale taky trenérem. Je jeho povinnost nováčkům pomáhat.
„Ehm ne, děkuji. Steppr je kde?“
„Tamtím směrem.“
„Děkuji.“ Scotty si tím směrem zamíří, ale potom se otočí. Málem, že nehvízdne, když si uvědomí postavu, která je i v tom volném oblečení znát. Takhle vypadat, tak by se před sestrou a otcem nemusel stydět. Vleze si na stepper a ten s ním klesne.
„Musíš šlapat,“ ozve se vedle něj. Anthonyho vždy pobaví, jak nešikovně se na tom cítí, ale tady se nějak nemůže smát.
„Šlapat.“ Snadno se řekne, hůř se provede.
„Slez a šlapej.“ Sleze a šlapky se vyšplhají nahoru. Naskočí a začne šlapat. Jde to. Uleví se mu, že se zas až tak neztrapnil. Potom obrátí zrak k počítadlu. A k čemu to je? Podívá se raději na sousedku, než na toho krasavce. Vedle něj si připadá ještě hůř. Ta se usměje.
„To bude dobrý. Čti, co tam máš. Věk… nastav. Váha… nastav… zátěž napiš, kolik chceš. To si můžeš v průběhu měnit.“ Nastaví pětku. Teď vydržet deset minut. Je to kolečko a třikrát. Když mu řekla, že to bude tak trvat hodinu a půl, omyli ho.
„Stejně nic neděláš!“ mu klidně řekla.
To se plete. Má toho hodně na práci. Úklid, škola, vaření, počítač. Rád si zahraje nějakou hru a rád si vyjde do restaurace. Hodina a půl denně, to je luxus. Sestoupí. Ta holka ještě maká. Tak a teď se zbavit toho břicha.
Slova „Čekej první výsledek za měsíc,“ ho málem zabila. Optal se. „Nejde to dřív?“ odpověď se mu nelíbila. „Tak si hladov a měj pak vytahanou kůži a buď jak kostra. Hnus. Chlapa dělají svaly a pevné břicho a zadek. Když to máš, ulovíš, koho chceš. To ti tvůj otec až moc dobře potvrdí,“ ozve se hořký hlas. Scotty neví, co má na to říct.
Tak co dál? Lehy sedy. „Pro tebe úplně stačí, když něco budeš dělat,“ pokračovala nemilosrdně. Dvacet… jedna, dva, pět. „Dost!“ řekne si. Vyčerpaně leží. Na dolní břicho. Pas. „K čemu pas? Nebyla by lepší hruď?“
„Pas vládne světu, můj milý. Dělej a nežvaň. Taky boky, ale ty moc nemusíš. Chlapi žádné nemají a zadek. Není nad to… ehm, to nic. Potom svaly na rukou a hrudník, ale já vždy se dívám, jaké má chlap břicho. Ploché je sexy, ještě trochu vystouplé ujde, ale jakmile máš pod břichem gumu od kalhot, pak je to zlé. Tím neokouzlíš ani veverku natož ženskou.“ Chtěl namítnout, že chce okouzlit chlapa, ale nedostal se ke slovu.
„Dobře, dobře stačí.“
Další kolečko.
Zaujal mě. Dost zvláštní program, přemítá Anthony. Rozhodně by ho zajímalo, proč cvičí a nač. Tohle je jak dobře zhubnout, i když on by mu doporučil být na tom steppru déle.
„Pomůžeš mi?“
Anthony zvedne hlavu. „Miki, jasně. Dlouho jsem tě neviděl. Jak se máš?“
„Dobře. Potřebuji přidržet.“
„Jistě.“
„A co ty? Viděl jsem, že jsi potřetí za sebou vyhrál.“
Anthony se klidně usměje. „JO. Jsem rád. Zítra to přinesu,“ řekne potěšeně. Stoupne si za hlavu Mikiho, zkontroluje, kolik tam má. Dvacet pět. To jde. „Zvýšil jsi?“
„Jo.“
„Jedna!“ rozlehne se tělocvičnou. „Ještě, ještě!“ skoro křičí Anthony. Scotty zvedne hlavu a usměje se. Hezké divadlo, pomyslí si. Otře si do ručníku tvář a zadívá se na svalnatého chlápka. Obdivuje jeho svaly a hruď dokud nesklouzne k hubeným nohám a pivnímu břichu. „Už asi rozumím, co tím matka chtěla říct,“ zabručí.
„Tak ahoj, příště. Jo jmenuji se Mad.“
„Scotty.“
„Scotty, nahoď motory?“
„Tak nějak.“
„Tak čau!“ Scotty se usměje, potom si uvědomí, že to hekání přestalo. Začne se rozhlížet. Opět ta krásná postava. Je všude kolem v jemných rámečkách, v různých pozicích. Jak asi dlouho to trvá, než člověk takhle vypadá? Dokáže to on? Momentálně z něho se jen leje a nebaví ho ani se dívat na nějaké zprávy, které dávají v televizi. Po třetím kolečku, kdy udělal třicet sedů lehů, spokojeně oddechuje. Podívá se na hodinky. Hodina třicet minut. Jde do šatny. Viděl tam saunu, kterou by si rád dal. Je prázdná. Omotá tělo ručníkem a posadí se. Po chvilce se dveře otevřou a dovnitř vejde ten muž, co mu radil.
„Ahoj.“
„A… ahoj,“ zakoktá se, protože ten muž si rozloží ručník na lavičku a lehne si. Strnule se dívá na ploché břicho, svalnatou hruď, která se jemně hýbe, nohy s jednou lehce pokrčenou. Sklouzne ke klínu. Polkne a zadívá se na strop. Měl by vypadnout, ale nebude to blbý?
„Tohle po cvičení miluji. Pořádně se nahřát. Jsi tu nový?“ Rozhodne se předstírat nevědomost. Možná by mu bylo trapné, kdyby věděl, že mu vrazil facku.
„Jo.“
„Tak vítej ve Fitcentrum Duo. Jsem jedním z trenérů. Kdybys chtěl s něčím pomoct, obrať se na mě.“ Převrátí se na bok a podepře jednu ruku.
„Díky, ale…“
„Jsme tu od toho.“ Sklouzne po jeho těle. Kostru má dobrou, ale ten obklad… Povzdechne. „Měl bys z té postavy dát ten obklad pryč!“
„Obklad!?“ zaječí. Má toho dost. Proč ho nemohou nechat na pokoji? Zvedne se a vypadne.
Tak a ztratil jsi dalšího zákazníka, pomyslí si Anthony. K čertu, ten kluk ho zaujal. Možná je to těma šedýma očima. No, rozhodně už nikdy nepřijde, ale musel zadat své údaje. Posadí se. Vylekal ho? Není zřejmě zvyklý na nahé muže. Jako by byl na muže. To, že sem přišel, ještě nic neznamená. Zbloudilá ovečka, co neví, co chce. Cha cha. Vysměje se, ale potom zvážní. Mít někoho, kdo by s ním tu byl. Bylo by to krásné. Blbé myšlenky. Jde se umýt.
„Tak co?“
„Unavený.“
„Výborně. Zítra běž taky.“
„Mami, to je sebevražedné! Víc nezvládnu!“ sténá do telefonu.
„Blbost, žiješ ještě, ne? Tak makej a jaké to tam bylo? Líbil se ti někdo?“
„Seznámil jsem se s Mad, to je holka, co cvičila na steppru a potom byly tam krásné fotky jednoho kluka.“
„Cha!“
Scotty se zastaví. „Nelíbilo se mi to.“
„Co? Cvičení? Zkus něco jiného. Neměl bys to vzdávat.“
„Ale ne!“ řekne podrážděně. „Ta břicha. V sauně…“
„Sauna?! Tam by ses mohl s někým seznámit. Do posiloven chodí dost kluků.“
Scotty to pomine. Pořád by mu někoho cpala. „Jo. Moc pěkná tělocvična myslím, ale já se v tom nevyznám. Lehl si tam jeden kluk. Byl úžasný. Určitě bys zbledla nad jeho psotavou.“
„Tak vidíš. Vezmi si, že budeš taky takový.“
Scotty si uvědomí svou postavu i tuk. Cítí se dobře, ale… „Pochybuji.“
„Hloupost. Možná neshodíš všechno, ale pamatuj, není to jenom o štíhlosti, ale taky o postavě. Tu máš skvělou, jen si ji vypracuj.“
„Tak jo. Pa.“ Chacha. Je to stejné, jako když mu říkala, že je velký. Nikdy tak vypadat nebude.
„Papa.“ Scotty pospíchá domů a vzpomíná na toho úžasného kluka.
Je tu opět, pomyslí si s úsměvem Anthony. Takže se vrátil a myslí to vážně. Bůhví proč, ale je za to rád. Je opravdu zvědavý, zda to vydrží.
„Tony, pomůžeš mi?“ ozve se u něj Miki.
„Jasně. Opět jsi výš. Měl bys trochu ubrat.“
„To bude v pořádku. Po kom ses to díval?“
„Po všech.“ Neřekne, že se díval po tom klukovi, co sem chodí už měsíc. Vždy v osm hodin sem nakluše a odchází po deváté hodině. Cvičí pořád to stejné. Zarytě jako buldok. Zajímalo by ho proč, ale taky se mu zdá, že neshazuje tolik, kolik toho tu spálí, ale první výsledky jsou vidět.
„Tak co, jak pokračují přípravy?“ ozve se Mad, která odhodí dlouhé blond vlasy a vyšplhá se na stepper. Scotty sklouzne po její štíhlé postavě.
„Co já vím? Půlhodiny jsem s ní řešil po telefonu stužku do vlasů, aby se rozhodla, že nechce stužku. Od čeho má kamarády? Ať to řeší s mamkou.“
„Hm, nejspíš je nechce otravovat a šaty už má?“
„Příští týden tam jede. Díky bohu, že mě nechala doma.“
Mad se zasměje. „Co to studuješ?“
„Architekturu starověku. Mám na to jeden semestr. K čemu mi to bude, nechápu.“
„To vědí ti nahoře. Hodně úspěchu.“
„Díky.“ Zkoumavě přeletí pohledem sál. Vedle něj jsou ještě další stroje a dvě holky co na nich cvičí. Někdy má pocit, že tu cvičí jen on sám, tedy kromě holek. Zastaví se pohledem na mohutném hekání. Ten chlap má svaly jako Stallone. Nad ním stojí ten úžasný kluk, o kterém se mu zdá a budí se celý rozechvělý. Vypadá to, že mu pomáhá a povzbuzuje ho. Nelíbí se mu ty svaly.
„Hezkej, že jo.“
„Kdo?“
„Miki rozhodně ne? Na můj vkus má velké svaly.“ Scotty přikývne. „Myslím Tonyho. Všichni ho tu zbožňují. Vidíš ty fotky kolem tělocvičny? Tak to je on. Několikanásobný mistr v naturální kulturistice a ve světě byl druhý a třetí. Šušká se, že má je přírodní, chápeš.“
„Přírodní?“
„Svaly. Bez pomocných látek, které způsobí, že vypadá jak slon. Brr. Prý cvičí od deseti nebo od patnácti. Není úžasný? Já fakt slintám a takové marnotranství.“
„Nějak nechápu. Jako fakt… Já si říkal, že je mi povědomý. To je slavný.“
„Jo,“ přikývne s úctou, ale Scottymu je to jedno. Když je u otce, což není často, tak se vidí se slavnými osobnostmi. Jsou to lidé, jenom jsou úspěšní a známí. Nic víc. „Tak jsem se dala na dietu.“
„Jakou? Ty to zrovna potřebuješ,“ neodolá si rýpnout.
Mad se ušklíbne. „Méně jíst.“
Oba se zasmějí. „Hele, jak jsi to myslela tím plýtváním?“
„No, že ten hezký chlap je na chlapy. To bys nevěřil, co? Ale tady je jich hafo.“
Scotty přestane šlapat a spadne dolů. Ihned se vyšvihne nazpátek. „On je jako gay?“
„No jo. To je známé. Hele, koukám, že nic nevíš.“
Scotty přikývne. „To nevím. Nějak jsem se dosud snažil, abych to tady udejchal.“
„Je taky majitelem tohoto bordelu. Aspoň já tomu tak říkám.“
A nedáš na to tady dopustit. Nejspíš jednou vyplivne duši na nějakém zařízení. Ale majitel… panečku. Ale v jednom má pravdu, je krásný. „Mohl by hrát.“
„Cože?“
„Herec.“
Mad pokrčí rameny. „Kdo ví.“ Oba se zahledí příslušným směrem.
O čem se asi baví, že sem tak koukají, pomyslí si Anthony. Je to bláznovství. Nechápe, co na něm může vidět. Je takový medvěd. Nic hezkého na něm není. I když má dobrou figuru a…
„Přemýšlíš o nesmrtelnosti chrousta?“ optá se Miki, který odpočívá před dalším kolem.
„Možná.“
„Spadni na zem. Ten kluk je tlustý,“ prohodí, protože už zjistil, na koho se to dívá. Ono to není těžké, když tím směrem jsou samé holky.
„Hm.“
„Proč za ním nejdeš, jsi trenér. Vždy něco najdeš, co dělá blbě,“ popíchne ho Miki.
„Hloupost. Je to ještě cucák.“
Miki na něj zůstane civět. „Cucák? On? Tak dvacet pět mu odhaduji. Kolik je tobě? Třicet? Opravdu jsi mimo. Nedostal jsi něčím po hlavě?“
Jo kouli. Kruci je snad zamilován? Přestane zdvihat činku. Zamilován? Do něj? Hovadina. Vždyť by nevzrušil ani smrtku. Blbost. Miki na něj potutelně kouká. Chudák malý. Propadl cvičení, že mu doslova rychlík ujíždí a je sám. Teď neví, co má dělat. „Ještě jednou.“
„Tak jo. Podržím ti to. Do toho! Ještě trochu přidej.“
Anthony seskočí. Pozoruje střídavě Mikiho, jak se utírá a Scottyho, který dělá totéž. Zachmuří se, když ho pozoruje. Vstane. Miki za ním hledí. On jde za ním a to si myslel, že se neodváží.
„Musíš mít nohy takhle.“ Dotkne se jeho kotníku a přitiskne k pedálu. „Propínej svaly. Jak dlouho?“
„Půlhodiny.“
„Málo. Chceš shodit?“
Scotty se zarazí a vzpomene si na mamku. „Vytvarovat postavu. Mám rád jídlo.“
Anthony přikývne. „Tak spaluj vše rychleji, než je do sebe dostaneš. Patnáct minut navíc. Taky ti ukážu nový cvik na břicho.“
„Ano,“ řekne poslušně. Přece jen trojnásobný mistr bude vědět lépe než on, co má dělat.
Mad vedle něj na to civí.
„Ach jo,“ povzdechne si. „Tedy, klobouk dolů. Jak jsi to dokázal?“
„Co?“
„Pan Dokonalý, pan Božský se nevěnuje jen tak někomu a dokonce ti ukáže, co máš dělat. Kolik jsi mu dal? Já ti závidím!“
„Nic? Jen jsem naštvaný, že to jsem celou dobu dělal blbě. To je fakt tak výjimečný?“
„Je to jako vyhrát v loterii, jestli chápeš. Není to obvyklé, aby se věnoval, sorry, ehm začátečníkům. Hodně prý pomáhá těm, co jdou závodit.“
„To bude tyranie,“ povzdechne si. Kašle na to. Sám nerozumí, co tu jako ještě dělá. PO prvním cvičení snad cítil i rozžvýkaný mozek. Od té doby se to značně zlepšilo, ale na sobě nevidí nic. Dokonce si odepřel své oblíbené chipsy.
„Nic, končím. Jdu na břicho.“
„Jasně.“ Zamává mu. Scotty vezme ručník, otře si čelo obličej a za krkem. Musí vypadat jako čuně. Tak on je gay.
„Měl jsi přijít za mnou. Proč vlastně cvičíš?“ optá se zvědavě.
Scotty málem u modrých očí, které na něj se dívají, zapomene dýchat. „Svatba.“
V Anthonym hrkne, ale klidně řekne.„To je dobrý důvod. Partnerka bude nadšená.“
„Partnerka? Ale ne, moje sestra.“ Ten krásný chlap má doma určitě někoho stejně nádherného, ale je to pokoukáníčko. Moci se jich dotknout. Úžasné, že někdo může tak vypadat.
„Kvůli sestře?“
„Částečně. Všechno se to smíchalo tak najednou. Šel jsem kupovat oblek a no řeči… A pak mamka mi řekla, že jsem tlustý.“ Posadí se s rukama kolem kolen. Zamyšleně řekne: „Víte, vždy mi říkala, že jsem velký, ale… byl to šok.“
„Dost drsný.“ Chudák malý, ale měla pravdu. Má takových dvacet nadváhu.
„Miluji jídlo. Neodkážu si odepřít chipsy nebo sladkost. Rád vařím. Prostě je to na draka. Taky nechci, aby na svatbě měli řeči. Mamka ona cvičí a sestra je štíhlá jako proutek. I ten její je vysoký štíhlý. Vidím na lidech, jak si šeptají, zda nejsem kukaččí mládě.“
„Chápu. Takže chceš na svatbu zhubnout.“
„Jo.“
„A kdy bude?“
„V červenci. Prvního. Seznámili se tehdy na koních,“ dodá nesouvislé.
„Tak to máme co dělat,“ rozhodne se, že mu pomůže. „Ale jídelníček se bude muset upravit.“
„Já vím, ale nechci to. Jídlo je jeden z mala požitků, které mám.“
„V pořádku.“ Netuší proč zrovna on, ale asi se mu líbí ta tvrdohlavost, s kterou na to jde. Jako když brání jídlo a zároveň mluví o cvičení. Obojí se dost vylučuje. Někdy by ho zajímalo, proč někteří lidé se mu líbí a druhé by nejraději z tělocvičny vykopl. Jednou mu jeden známý řekl, že jsou to hříchy a závazky, které sebou nosíme z minulých životů. Proto je nám někdo sympatický někdo ne. Možná, že začíná tomu věřit.
„Je po zavíračce,“ upozorní ho Scotty v sauně. Díky tomu, že si ho vzal do parády, tak se zdržel déle, než měl. Teď se halí do ručníku a snaží se necivět na perfektní tělo před sebou.
„Jsem majitel.“
„Já vím, Mad mi to řekla.“
„Ta holčina s dlouhými vlasy? Líbí se ti?“ optá se zvědavě.
„Kamarádka,“ zabručí a vzpomene si, co povídala. Že prý je na kluky. I bez jejího upozornění zjistil, že je tu dost gayů, ale on na to kašle. Nemá čas se s někým seznámit a někdo jako je Tony, je mimo jeho dosah. „Co myslíš, už se mi tu něco rýsuje?“
Tony na něj se podívá. „Jedině pupík,“ řekne s úšklebkem. „Máš dobrou kostru.“
„To mi mamka říká taky.“
„Hm.“ Odmlčí se. Přetočí se na bok a dívá se na svého chráněnce. Jestli vydrží nejíst, jestli vydrží cvičit, potom by mohl být opravdu perfektním. Kostru na to má, ale osobně si myslí, že co se týče jídla, chybí mu vůle. Otočí se nazpět. Co teď?
„Zítra přijdu taky.“
„Já vím.“ Bude přicházet, dokud nebude spokojený. Cítí to z něj. Natáhne ruku a dotkne se ho. Oba je to překvapí, ale Scotty dělá, že si ničeho nevšiml, ale ví, že v tu chvílí v něm narostla touha.
Evan sedí u televize, krmí se sýrovými tyčkami, když kolem něj projde Scotty. Mimoděk po něm sklouzne pohledem a potom se zamračí. Nějak se mu nezdá. Vypadá jinak? Blbost. Křup a sýrová tyčka je o kus kratší. Divné. Něco se mu zdálo.
Osm hodin a Scotty nikde. To je divné, pomyslí si a vyhlédne ven. Že by to vzdal? Je těsně před svatbou. Venku je vedro, že by se člověk zalkl a on zatouží po té sněhové kouli v obličeji. Mrzutě ťuká tužkou do sešitu. Snad poprvé v životě nemá chuť cvičit. Povzdechne si, když ho spatří. Změnil se. Už není tím tlustým klukem, který sem přišel. Ještě má před sebou dlouhou cestu, ale patnáct kilo dal dolů. Někdy na něm vidí, jak by si dál něco dobrého, ale nakonec odolá. Posledně mu v sauně povídal, že se na svatbě přejí a dá si tam jeden velký dort.
„Jdu pozdě. Doprava. Je tam blázinec.“ Sesune se vedle Tonyho, který mu přisune sklenici džusu. Scotty si ji do sebe hodí.
„Tak spusť motory, Scotty.“
„Neparoduj Kirka. To máš určitě do Mad, že?“
„Možná. Jdeme cvičit. Flakáním nic nepomůžeme.“
„Málo lidi. Jde to?“
„Horka a dovolené. Máš víc prostoru. Tak začni.“ Sleduje ho, ale sám cvičí to svoje. Jako by se mu vrátila chuť.
„Tak, mistře, ještě padesát.“ Nakloní se nad něj. Před chvilkou tělocvičnu zavřel a pozhasínal, kde to šlo. Prakticky zůstala jen osvětlená malá část se žíněnkami.
„Nemuč mě.“ Dívá se mu do modrých očí a vzedme v něm touha. Nikdy mu neřekl, že se mu líbí, ale jednou si to dovolí a políbí ho. Chce to. Dotkne se Tonyho rtů. Ten překvapeně zamžiká.
„Nemučím. Ty… mohl jsi to říct už dřív.“ Scotty zavrtí hlavou a zadívá se na něj. „Nechtěl jsem, protože…“ Dotkne se svého těla. Změnilo se. Je jiné. Pevnější, i když ještě na sobě má tuk.
„Nevadilo by mi to.“
„Mně ano. Chtěl jsem být jako ty.“ Polibek ho umlčí. Scotty leží na žíněnce, když se na něj Anthony vyhoupne a sundá si tílko. Objeví se vypracovaná postava. Nakloní se a políbí ho. Scotty zatím potěšeně bloudí po místech, o kterých už dávno snil. Někdy pochyboval, že to dokáže, někdy byl na vrcholku euforii, ale nakonec se to povedlo. Částečně to dělal kvůli sestře, ale z větší míry i kvůli sobě a kvůli Tonymu. Sice nevěděl, zda by se mu líbil, ale může to zkusit a kdyby to vyšlo, nechtěl, aby vypadal jak zimní pneumatika.
Tony sklouzne z jeho boků na žíněnku a dotkne se jeho klína. Je vzrušený stejně jako on. Pohladí ho a zamne přes kalhoty. Neví, zda čeká na souhlas nebo odmítnutí, ale Scotty si sám stáhne tepláky, kam to jde. Dlaň na pohlaví ho vzrušuje, ale leží a čeká, co bude dál. Nikdy moc zrovna nebyl iniciativní. Smělý prst zajede za gumu a pomalu je stahuje. Oba ze sauny dobře vědí, jak vypadají, takže nejsou žádná překvapení, snad jen to, že je vzrušený.
Mlčí, protože není co říct a když ho Tony vezme do úst, slastně zabručí. Rukou se dotkne jeho vlasů a přitáhne si ho víc ke klínu. Má tušení, že nebude to dlouho trvat a vyvrcholí.
„Už budu.“
„Já vím,“ zamručí a pohltí ho opět do svého tepla. Scotty se vypne a ochabne. Neuvěřitelné, jak mi je dobře, pomyslí si. Leží se zavřenýma očima a vychutnává si dozvuky milování. Potom otevře oči a zadívá se na Tonyho. Usmívá se. Podívá se mu na klín. Stále je ještě v kalhotách, ale rýsuje se tam zřetelná boule. Dotkne se ji. Pohladí ho stejně jako on jeho.
„Sundej si je.“
„Proč? Nechce se mi.“
„Sundej, nebo je z tebe stáhnu. Víš, jak jsi mě dráždil v té sauně?“
„Vážně?“
„K nepříčetnosti a někdy ti bylo fuk, že jsi vzrušený a já tam seděl jak na jehlách. Kalhoty dolů!“
„A když ne?“
Scotty po nich sáhne, ale brzy je zase na zádech. „Zatraceně!“ zavrčí bezmocně a poddává se polibkům. Anthony se zvedne a stáhne si je. Objeví se bílé boxerky, opálená pokožka, štíhlé boky a svalnatý zadek. Scotty si olízne rty, jak má najednou sucho v puse. Nemůže věřit, že něco takového mu patří. Dotkne se ji, polaská hladkou pokožku.
„Líbí se ti?“ přilehne k němu na bok.
„Šíleně.“ Směle se ho dotkne a sevře do zajetí své ruky. Vychutnává si hladkost a živost. „Stačilo, abys prošel a já si představoval, jak nahý cvičíš…“
Anthony pozvedne obočí.
„Nebo, jak ležíš a já na tebe dosedám,“ zrudne.
„Tedy takové prasečinky! V tělocvičně?“
„No a?“ otočí se a dotkne se ho rty. Tony se převalí na záda a nechá ho dělat, co chce. Rukou ho hladí po zádech, zadku a nohou. Lehkými doteky ho ještě víc vzrušuje. Když vyvrcholí, je spokojený. Scotty se k němu přitulí.
„Ještě, že je tu teplo.“
„Je to tělocvična,“ broukne tiše. „Vážně bys chtěl to vidět?“
„Ech, co?“
„No zacvičit si!“
„Teď? Jsem vyždímaný!“
„Po tomhle? Tak dobře. Zítra.“ Najednou se usměje. „Vzpomínáš si, jak jsi mi dal sněhovou kouli do obličeje?“
„Ehm cože? To jako... a k...“ sprosté slovo polkne. „Nechtěl jsem,“ zamumlá, ale pak se usměje. „Je to jedno, ne?“
„Je to jedno. Možná díky ní jsi mě zaujal,“ usměj se a rukou mu přejede tělo. V očích tisícero slibů.
„Možná. Vezmu sebou… To je jedno,“ zabručí, ale vidí se, jak cvičí na lavičce a on nad ním a dosedá na jeho vzrušený penis. „Kolik kalorii se spálí tímhle cvičením?“ optá se.
„Hodně. Je to velmi dobré cvičení.“ Zničehonic někde něco zarachotí. Oba hmátnou po teplácích.
„Uklízečka,“ zašeptá Anthony. Scotty se zběsile obléká.
„Měla by uklízet ráno,“ prohodí nervózně.
Anthony se smíchem přikývne. „Jsem majitel, tak jí změním pracovní dobu. Jinak může jít, ale myslím, že se přizpůsobí. Líbilo se mi to,“ řekne vážně.
„Mně taky. Klidně bych pokračoval,“ řekne se zarděním.
Anthony se zvedne. „Tak půjdeme do sauny.“ „Zkolabuji tam,“ ale představa, že ho uvidí opět nahého je vzrušující. „Dobře. Jdu před tebou.“ Anthony se zasměje. Lehne si na žíněnku a přemýšlí, jak moc tohle změní jeho život.
Konec
