13. 9. 2013
Návrat Gorgoneho
2.
Ghaane Gorgone
Gorgone se probudí do dobré nálady, dokud si nevybaví, kdo stojí v obývacím pokoji. Rád by schoval hlavu do písku jako pštros, ale dobře ví, že bude se muset rozhodnout. Opět velet je lákavé, ale taky nijak ho neodměnili. K čertu, jak to tu říkají, má to problémy. Když už se tu adaptoval, tak sem vtrhnou a požadují jeho návrat. Jako by nic. Teď je jim dobrý.
Nakonec se vyhrabe z postele. Jde se osprchovat. Vzpomene si na křižník. Tam neexistovala voda. Stačila jen lehká dezinfekce těla a vánek, který člověka osušil. Tohle je příjemnější, proto si dal postavit i bazén, kde si rád zaplave.
Přes obývací pokoj se dostane do kuchyně. Při pohledu na trpělivě stojícího Tatianeho si povzdechne. Přání aby to byl jen sen nebo aby v noci zmizel, se neuskutečnil. Udělá si vajíčka, kávu, kterou si oblíbil a odnese si to na terasu domu. Pak dojde pro noviny. Otevře je, pak si opět povzdechne.
„Pohov a pojď se najíst.“
„Ano, pane.“ Gorgone mu přisune svá vajíčka.
„Je to jedlé?“ optá se nedůvěřivě.
„Je, jinak bych byl už mrtvý. Ještě, že v letounu byla lékárnička. Už dávno jsem se naučil jedovatým věcem vyhýbat.“ I když mají stejnou stavbu těla jako lidé, zbytek je u nich dost odlišné, včetně krve. Taky některé rostliny nesnáší. „Měli jste mi přibalit testovací přístroj,“ vytkne mu.
„Omlouvám se, pane, ale chtělo to rychlé jednání, tak jsem neměl čas na přípravu.“
„Jak jsi to přežil?“ odloží noviny.
Tatiane sebou škubne, když si vybaví bolest, kterou zažíval. „Ehm, co?“
„Nedělej ze sebe vola… hlupáka,“ opraví se, když vidí nechápající výraz.
„Ghaane, netuším, o čem mluvíš. Nic se nestalo,“ řekne. Nechce, aby si…
„Dobrá. Jak vidím, hodláš mi odporovat. Kdo je současným ghaanem?“
Tatiane ožije. „Tak se se mnou vrátíte?“
Gorgone se k němu nakloní. Má stejně světlé bezvýrazné oči jako kdysi. „Řekl jsem snad něco takového? Ne, ale rád bych věděl víc o situaci, v které jste.“
Tatiane přikývne. „Po tvém odchodu začalo to být špatné. Eradane získali převahu. Nepomohlo ani to, že jsme byli v plné síle. Začali jsme ztrácet vesmír, který jsme drželi. Jako by byli najednou všude. Nechápali jsme to…“
„Byl u vás zrádce.“
Tatiane přikývne. Věděl, že mu to bude hned jasné. „V té době jsem byl ehm v domácím vězení, takže jsem se spoustu věci dozvěděl později. Nedokázali jsme je zastavit. Nakonec ghaane Zrntiane definitivně přešel k nepříteli. To byl konec. Připravuje se poslední bitva, která rozhodne o osudu nás i těch druhých.“
„Co mír?“
„Jednají, ale myslím, že ti druzí to natahují, protože dobře vědí, že stejně prohrajeme.“
Nezajímá mě to. Chtěli se mě zbavit. Nic už jim nedlužím. Mimoděk si vybaví napoleonská tažení. Pozemšťané, co se týče válek a strategií jsou opravdu vynalézaví. Ne, nic jim nedluží.
„Khlays tě potřebuje. My tě potřebujeme. Nechceme se vzdát.“
„Bude mír,“ nadhodí zkusmo.
„Věříš, že v prohře bude mír, ghaane Gorgone?“
Gorgone se odmlčí. Má pravdu. Nikdy nebude. Jen dvě stejně silné rasy mohou vytvořit stejné podmínky pro mír. Pokud ne, ti co prohrají, budou trpět, protože vítězové si vždy diktují práva. Pak za nějaký čas opět bude občanská válka a tak dokola.
„Ne! Tohle už není moje válka! Jsem tu v důchodu!“ rozezleně vstane, že by ho byť napadlo, že se vrátí. „Dojez to.“ Odejde. Tatiane slyší prásknout bouchnutí. Nějakým smyslem vycítí, že právě odešel. Co má dělat? A co, k Jedinému, je ten důchod? Tentokrát bude doktora otravovat on.
„Titane, vstávej!“
Titane zvedne hlavu ze stolu a zívne. „Co mě budíš?“
„To, že jsme přátelé a příbuzní tě ještě neopravňuje k takovému tónu,“ řekne naštvaný, že nejde vše podle plánu. „Ihned mi vyhledej, co je to důchod.“
„Počkat, hned to bude. Jak to jde?“
Tatiane by vybuchl, ale vzpamatuje se. „Volal bych, kdybych ho měl na palubě?“
Doktor si protře oči. „Ne, to asi ne. Databáze říká, že je to ehm něco jako člověk na odpočinku. To asi není dobré.“
„Uhodl jsi. Díky.“ Vypne komunikátor. Kam asi Gorgone šel?
Ten si zatím rázuje do obchodu. Odpovídá na pozdravy sousedů, ale na Ralphovo volání neodpovídá. Možná večer mu dovolí, aby ho navštívil. Mají takovou dohodu, i když podle něj Ralph by chtěl víc, ale on nechce. Není hloupý a nejspíš by velmi brzy zjistil, že s ním něco není v pořádku. Odkóduje obchod. Obrátí cedulku otevřeno. Posadí se za pult a otevře počítač. Je tu rád, ale Tatiane v něm vzbudil touhu po vesmíru. Miluje ho s jeho proměnlivou fascinací. Nikdy neví, co přijde nebo na co narazí. A těch nádherných planet! Mnoho jich je neobydlených, ale na mnohých je život v různém stupni. Na vyspělejší než je jejich svět nenarazili, ale on věří, že někde je. Možná jednou na ně narazí a on u toho nebude. Jací asi budou? Je tolik forem! Jen na jejich planetě se vyvinuli z původní formy dvě odlišné.
Zavře počítač. Zírá na dveře, v kterých se nikdo neobjevuje. Občas to tak je, ale nikdy mu to nevadilo. Četl si nebo studoval dějiny rasy téhle planety. Je fascinující, a pokud se nezničí, bude jednou dobývat vesmír. Pokud tedy oni je nezkolonizuji. Viděl filmy, kde se brání invazí do posledního života, ale bránili by se, kdyby měli planetu rozmetat na cucky?
Potřese hlavou. Zbytečné úvahy. Vypne počítač, zakóduje obchod. Nemá náladu zde být, ale kam by šel? Mine cukrárnu a vzpomene si, jak ho čistý cukr málem zabil. Od té doby se mu vyhýbá. První co se naučil číst, zda je to sladké nebo ne. Člověk jen žasne, jak mnoho toho jedu používají. Jenže jim to svědčí, pro něj ne. Snad Tatianea nenapadne si něco vzít, i když doma tyhle potraviny nemá.
Pošle ho pryč. Chce mít klid. Rychlým krokem, skoro klusem vyrazí k domovu. Pyšně na něj pohlédne. Nikdy by neřekl, že bude cítit něco víc k něčemu jinému než ke své lodi. Vstoupí dovnitř. Pořád sedí na stejném místě. Přistoupí k němu.
„Nepojedu.“
„Já vím. Věděl jsem to,“ zesmutní Tatiane, ale nedá to najevo. „Mohu nějak zvrátit tvůj názor?“
„Ne.“
„Přijde sem ještě další.“
„Vím, mohu odjet kamkoliv si zamanu.“
„Najdeme tě.“
„A máte tolik času?“
Tatiane snad ještě víc zbledne. Odhadl to dobře. Nemají vůbec žádný čas. Každou chvíli je mohou napadnout. Samozřejmě budou planetu bránit svými životy, protože se k tomu nejen zavázali, ale velí jim i čest a taky něco víc. Snad nebýt pod ničí nadvládou? Netuší. Vstane. „Povinnost vojáka i člena eradanů vám velí přijmout místo, které vám patří. Jsme napadení a povinnosti každého občana…“
„I těch na planetě, kteří námi opovrhují?“
Tatiane se narovná ještě víc. „Tohle už víme v době, kdy jsme si tuto profesí vybrali. Já ji neopovrhuji, ani má rodina.“ Nic víc neřekne. Ty především bude bránit.
Gorgone přikývne. Je to pravda. Každý eradan dobře ví, co ho čeká, pokud vstoupí do armády. „Přesto odmítám.“
„Dobře. Mohu tu ještě chvilku zůstat?“
Gorgone přikývne. „Budeš plánovat jak mě unést?“
Tatiane nakloní hlavu. „Zajímavá myšlenka, ghaane, ale k čemu je voják, který nechce bojovat? Nejspíš na ozdobu.“
„Zmiz!“
Tatiane se na něj pevně zadívá. Nezmizí už proto, že potřebuje, aby s ním šel a pomohl jim.
„Nejspíš nezmizíš. Pak zmizím já.“ Vytratí se do ložnice. Lehne si na postel. Nechce nad ničím přemýšlet. Chce mít zpátky starý život, který si tu zařídil.
„Který starý život?“ zašeptá při pohledu na zahradu. „Ten na lodi, kdy jsem velel statisícům mužům a stovkám lodí nebo tady, kde obchoduje s loveckými potřebami a stará se o zahradu.“ Po přemítání, kdy váží to a ono, usne.
Tatiane se zvedne, jde na menší průzkum domu, kde jeho ghaane žije. Je to zajímavý dům, když objeví koupelnu, aby byl vzápětí v šoku, jak se tu mnoho používá vody. Z koupelny přejde na záchod, rád, že ho objevil. Jediná snad věc, která je podobná jejich, i když zkoumá, jak se používá, ale nakonec to nechá být. Vyjde na zahradu s kloboukem na hlavě. Bazén plný vody ho opět udiví. Nechápe k čemu to tady je. Pak se vydá opět do domu. V kuchyni se rozhlédne a jen podle potravin usoudí, že se tu zřejmě připravuje jídlo. Najde pracovnu, menší pokoj, pak nějaký, kde jsou různé věci. Nakonec stane před místnosti, kde tuší svého velitele. Otevře dveře. Spí. Tiše přejde k němu. Uvědomuje si, že narušuje jeho soukromí a přeťal pomyslnou linii mezi ghaa a ghaanem, ale nemůže odolat. Myšlenka, jak se spolu milují je tak všudypřítomná a dráždivá…
Tak co teď, Tatiane? optá se sám sebe. Netuší, jak dlouho tam stojí. Občas se Gorgone pohne a on na něj neustále zírá. Vzpomíná si, když ho viděl prvně. Samozřejmě, znal ho už dřív, ale nikdy ho neviděl na vlastní oči. Měl pocit, že musí padnout úctou na kolena. Celý čas ho obdivoval a obdivuje i teď, ale poté co ho viděl s tím mužem, je v tom i něco víc. Něco, co možná už tam bylo, když byl na akademii.
„Co tu pohledáváš?“
„Nic, pane.“
„Tak proč se neztratíš?“ Konečně otevře oči a strne, když si uvědomí nad sebou nahou postavu, jen s nezbytným páskem kolem beder. Vybaví si své myšlenky ohledne jejich společného sexu. Proč vlastně ne? Má ještě chuť a on tu stojí, nahý vzrušený a vsadí se, že připravený. Byl by ochoten tak daleko zajít? Je mu to fuk. Natáhne ruku a stáhne si ho k sobě do postele. Tatiane vyjekne, jak to nečeká. Ani si nevšiml, že se jeho oděv proměnil. Musel to udělat podvědomě, ale to se už k němu tiskne nahé tělo a ruka ho hladí po boku. Nemůže tomu uvěřit, ale když ucítí polibek, poddá se touze.
I Gorgonea překvapí, jaká se v něm probudí odezva na povolné tělo. Daleko větší než s Ralphem. Vzrušuje ho, jak je vláčné. Hladí ho, pak ho vezme do úst. Tatiane rozkoší vykřikne a vyvrcholí. Otevře šokované oči, ale to už ho opět líbá. Nikdy mu tak dobře nebylo, i když měl pár románků s některými z členů posádky, pak tohle je daleko intenzivnější.
Gorgone po počátečním šoku si to užívá a snaží se, aby se měli dobře, i když za chvilku se to změní ve výbuch, kdy oba jsou příliš drsní. Nakonec vedle sebe leží. Tatiane nemůže uvěřit, že to udělal, ale Gorgone je nespokojený s výsledkem milování, i když netuší příčinu. Nebylo to ono, přestože tělo je spokojené.
Tatiane se posadí. „Omlouvám se.“
Gorgone k němu otočí hlavu, zadívá se na záda, které se potahují černým oděvem. Chce odejít na loď. Tatiane se na svého velitele nepodívá. Stydí se za to, co udělal. Jde ke dveřím, když Gorgone řekne.
„Půjdu taky, ale musím tu zařídit pár věcí.“
Tatiane už s rukou na klice ztuhne. Slyšel dobře?
„Co tam stojíš? U Jediného, nezměnil ses,“ promluví jejich mateřštinou, která Tatianovi lahodí sluchu, až se málem rozpláče, ale zachová klid.
„Jak přikazuješ, ghaane. Potřebuješ s něčím pomoct?“ Teprve teď se otočí. Právě si přetahuje něco přes hlavu. Pak si uvědomí jedno, nemá pásek. Šokovaně na to zírá, protože ho mají všichni. Nemůže si srovnat v hlavě, že tak podstatnou věc nemá na sobě.
„Je ti něco?“
„O… oděv…“
„Aha. Sundal jsem si to. Kdyby se mi něco stalo, byl by podezřelý, i když to bych byl celý já,“ usměje se. Nějak ho to zbavilo pochybnosti. Přistoupí k němu a pohladí ho po tváři, ale pak mu ztvrdnou rysy. „Kdo je současným ghaanem?“
Tatiane jemně zrůžoví. „Já.“
Gorgone se rozesměje. „Zůstaneš tady a ani se nehneš. Až se vrátím, půjdeme.“ Vyjde ven, aniž by cokoliv jiného řekl, ale Tatiane podle tónu poznal, že převzal velení. Je rád. Hned otevře komunikaci mezi ním a lodi. Objeví se Titaneho tvář.
„Doktore.“
„Co je?“
„Vrátí se.“
Doktor úlevně ztuhne, pak se jeho bledá tvář rozzáří. „Výborně. Hned to všem řeknu.“
„Děkuji.“
Titane přikývne a skončí komunikaci. Tatiane zatím čeká, až se vrátí. Vzpomíná na nejúžasnější noc, jakou zažil. Až teď si uvědomuje, že jejich milování bylo krapet nestandardní, ale být s ním, bylo víc, než kdy snil. Vlastně o společné noci nesnil nikdy.
Gorgone dojde do obchodu, překontroluje kódování. Pak zavolá na bezpečnostní službu a oznámí jim, že odjíždí na neznámou dobu, aby dávali pozor na jeho obchod. Po skončení hovoru jde za Ralphem.
„Ahoj, nečekal jsem tě, ale pojď dál.“ Gorgone vstoupí dovnitř. Párkrát tu byl, ale raději má to u sebe doma. „Hned otevřu víno.“
„Ne. Odjíždím na několik měsíců. Mohl by ses mi postarat o dům?“
„S tím chlapem, co?“
Gorgone přikývne. „Ano. Potřebuji mě někde jinde. Budeš tak laskavý?“
„No jo, udělám to, ale v kytkách se nevyznám,“ upozorní ho hned.
„To řeknu své sousedce, ale nechci ji víc přidělávat starosti. Pohlídáš mi ho?“
Ralph se zaškaredí. „Stejně jsem věděl, že mě jednou někdo vypíchne. To víš, že jo. Vrátíš se?“
Gorgone si vzpomene na bitvy, kterých se nepřímo účastnil, ale podle toho co Tatiane naznačil, bude muset do bitvy i velitelský křižník. Jestli to přežije je jiná otázka. „Nevím. Jdu do bitvy,“ řekne popravdě.
Ralph vytřeští oči, sklouzne po jeho postavě. Nějak si vojáky představoval jinak. Urostlejší, svalnatější, opálenější, prostě jiné.„Ty jsi voják?“
„Bývalý, ale povolali mě zpět.“
„Ježíš, tak to jo a tenhle chlápek je… Promiň. Jasně, že tě a kam jdeš? Irák? Írán?“
„Je mi líto, sám to ještě nevím.“
„Jasně. Bože, a já tu předvádím takové divadlo. Kristovo noho… Neuvěřitelné.“ Stále nemůže pochopit, že ten vysoký štíhlý muž je vojákem. Možná nějaké speciální komando nebo něco podobného. Fantazie se mu točí na plné obrátky.
Gorgone k němu přistoupí a políbí ho. „Díky moc.“
„Jo, není za co. Přežij to,“ řekne rozpačitě.
„Budu se snažit.“ Vyjde ven a nechá Ralpha přemítat, kam odejde. Zajde taky za sousedkou, která se jmenuje Sonya. Je to paní středního věku, která je doma. Když začínal, hodně mu poradila se zahradou. Souhlasí, že se o ni postará. Jde za Tatianem, kterého najde na stejném místě jako předtím. Už je v odpovídající uniformě se zlatou výšivkou označující nejvyšší velení. Zvědavě si ho prohlíží. Je zajímavé to vidět na někom jiném.
„Půjdeme?“
„Ano, ale ještě jednu věc.“ Zajde do ložnice, svlékne se, vezme si pásek, který ihned obejme jeho tělo. Stačí myšlenka a pár sekund a látka se rozšíří ve volný černý oděv s nejvyšším značením. Jde za Tatianem. Ten se na něj potěšeně podívá. Klekne si na koleno a skloní hlavu. „Děkuji, ghaane Gorgone, že jsi přijal naší nabídku. Bude mi ctí sloužit pod tvým velením a udělám vše, co mi přikážeš.“ Dotkne se hrudi, kde znak nejvyššího velitele se změní v ghaa, zástupce velitele.
„Přijímám to.“ Vyjdou ven, ale nejdřív si vezmou klobouky. Dojdou k jezeru a aby je nikdo neviděl obejdou ho na stranu, kde začíná les. Vejdou do vody, látka změní strukturu a obalí je, aby mohli pod vodou dýchat. Teď je to skafandr přiléhající těsně na tělo, ale opět černý. Plavou ke dvěma stíhačkám, které jsou na jejím dně. Vejdou do jedné a počkají, až se vyrovná tlak. Pak vzlétnou.
„Sakra, co to bylo?“ optá se starý Thomas, který nechápavě pozoruje stříbřité velké těleso vylétající z jejich jezera. Podívá se na láhev whisky. Bude muset přestat nebo se zblázní. Nejspíš to byla velká labuť, ujasní si sám pro sebe, ale zapomene na tu událost v momentě, kdy prut škubne a ohne se do ladného obloučku. Sotva ho stihne chytnout, aby mu neuplaval i s úlovkem.
Tatiane řídí stíhačku pevnou rukou, ale ve vesmíru ji přepne na automat.
„Vesmír je krásný. Scházel mi.“
Tatiane se zadívá ven. Vesmír je vesmír. Je proměnlivý, tak to má být. Ale když ghaane říká, že je krásný, pak je krásný.
„Kde je loď?“
„Velitelskou lodí teď je Brasil,“ vysvětlí upjatě Tatiane.
„Cože?!“
„Ehm, bývalý ghaane Zrntiane si ji vzal sebou.“
Gorgonea to pobaví. Tak on jim vzal i tu nejvyspělejší loď, ale Brasil nezná. Nic mu to neříká. Minou měsíc a stíhačka ještě zrychlí.
„Pozemšťané už jsou schopní detektovat anomálie blízko své planety, proto stojíme za S222 - 5, myslím, že té planetě říkají Jupiter. Schovali jsme se mezi něj a prstenec. Tam by nikdo nás neměl objevit. Dovolil jsem si oznámit váš příjezd.“
„V pořádku, ale jméno Brasil mi nic neříká, když pominu, že je to planeta, kde se opravují lodě.“
„Je to nejnovější loď, kterou začal po tvé smrti vyvíjet Harnoho, tvůj bratr. Je vývojová, takže ještě vychytáváme nějaké chybičky, ale při hyperskoku už nemusíme být v skafandrech a pod vlivem prášků, což je výhodné,“ dodá pyšně.
„Nezájem, ostatní lodi to nemají. Musíme počítat s ostatními, ale využít předností nové lodi nějak musíme. Tak Harnoho… První, co budu chtít, tak je to seznámit s lodi. Ihned mi dodáte do kajuty jak plány, tak novinky, které jste na tu loď přišpendlili. Taky chci vědět jméno konstruktéra.“
„Je to váš bratr Harnoho.“
„Cože? Můj nejmladší bratříček? Tak to jsem zvědavý. Ví moje rodina, že jsem naživu?“ Museli být v strašném šoku, když se to dozvěděli. Celou dobu se snažil na ně nemyslet, ale někdy večer zjistil, že na ně přece jenom myslí.
„Neodvážili jsme se to komukoliv říct kromě velitelů lodí a Harnoha. Posádka bude velmi potěšená, že jí budete velet.“
„Bude v šoku, že tam jsem. Určitě zvlčila…“ Povzdechne si. Zadívá se na zátylek svého pobočníka. Má chuť se ho dotknout, ale ovládne se. Nesmíš myslet na nic jiného než na příští bitvu. „Pak budu chtít seznam lodi, vybavení, sílu armády, kterou mám. Pak kompletní průzkum. Kolik má lodi protivník, kolik lidi uteklo se Zrntianem. Podle toho vyvodím další kroky. Hned za soustavou přejdeme do hyperskoku. Chci vědět, co loď dokáže.“
„Ano, pane,“ řekne tak šťastně, že se Gorgone v duchu pousměje. Uvědomuje si, že pobyt na Zemi ho značně změnil. Že je úplně jiný. „Tam je!“
Gorgone zapátrá a pak si jí všimne. První, co si uvědomí je to, že je mohutnější než lodě, které stavěli dřív. Pak ladnější křivky. Opravdu nádherná loď. Dokonce má na boku napsáno Brasil, které mu připomíná jméno jednoho pozemského státu, ale samozřejmě tady je to něco jiného. Vzpomene si, že je to název malé hvězdy s jednou planetou. Bratr a jeho loď. Je na něj pyšný, že dokázal nemožné. Nemůže se dočkat, až se s ní seznámí a bratrovi zavolá. Ale to už přistávají. Gorgone se nadechne. Netuší, co má čekat a jen doufá, že to není léčka. Jakmile se otevře stíhačka, zazní slavnostní fanfáry. Rozhlédne se. Jsou tu všichni, i když mezi nimi zahlédne nové tváře, ale ve všech je šok a pak radost. Uleví se mu.
„Vítej na palubě Brasil, ghaane Gorgone!“ osloví ho za zády Tatiane.
„Vítej na palubě!“ ozve se nadšeně od osazenstva. Gorgone se vsadí, že by všichni nejraději si začali povídat, ale drží se na místě, jak jim přikazuje protokol.
„Jménem lékařské sekce tě vítáme na palubě Brasil.“ Do popředí vystoupí doktor Titane.
„Jménem technické sekce tě vítáme na palubě, ghaane Gorgone. Jsem ti k službám,“ pronese vedoucí technického úseku. Samostatně vystoupí sekce pro motory a další složky.
„Děkuji za přivítání po tak dlouhé době. Okamžitě odlétáme kurz… ghaa Tatiane.“
Tomu se mihne po tváři radost, protože mohl si vzít jiného pobočníka a zástupce velitele. „Planeta Yrtra, pane.“
„Samozřejmě.“ Nejbližší planeta Khlays. Vedoucí jednotlivých sekcí se za hodinu hlaste u mě. Ghaa Tatiane, proveď mě po palubě.“
„Ano, ghaane.“ Provádí ho lodi a vysvětluje, kde co je. Nakonec ho zavede na velitelský můstek. Tatiane si uvědomí, že prostor už není tak malý, křeslo pohodlnější, ale hlavně velká obrazovka. Uvědomí si, že už letí. Je zvláštní vidět planety kolem slunce takhle zblízka. Jeho bratr musel do toho zapřáhnout hodně eradanů, aby tuhle loď postavil. Je na něj pyšný.
„Zasedací místnost.“
„Ano, ghaane. Přejete si mít konferenci s ostatními veliteli?“
Gorgone si uvědomí, že má před sebou spoustu práce. Musí prostudovat celou situaci a seznámit se s veliteli jednotlivých lodi. Pak vymyslet strategii, která by odvrátila katastrofu. Taky bude muset zjistit, co udělat nejvyšším velením, které ho minule odvolalo. I když je to hezky řečeno, protože oni mají jeho život v rukou.
„Opravdu, změnila mě,“ zamumlá si pro sebe při myšlence na planetu Zemi. Nebo to bylo už možná dřív?
„Přecházíme v hyperskok,“ řekne ghaa. „Je to poznat podle tíhy na těle, ale taky podle změny motorů. Jsou to takové zvláštní vibrace, které cítíš,“ vysvětluje změny.
„Máš pravdu,“ řekne překvapeně. „Když si vzpomenu, jak jsme museli být v skafandrech… Dobrá práce. Rád bych bratrovi a jeho týmu poděkoval za skvěle odvedenou práci.“
„Jistě to dělal kvůli tobě.“
„Kdo ví. Je tvrdohlavý. Matka s otcem jistě nebyli rádi, že vyvíjí pro armádu.“
„Nevím…“ Komunikátor.
„Bratře, zdravím a mír s tebou, jak se ti líbí nová loď?“ ozve se pyšný hlas Harnoha a vzápětí se objeví i jeho tvář. „Vítej. Už jsem si dovolil to oznámit rodině. Byli rádi, že jsi v pořádku, i když byl to pro nás šok, po uctění tvého Jména na Khlays.“
„Zprávy se šíří rychle.“ Možná je to tak lepší. Další novinka, protože dřív za hyperskoků, se nemohlo komunikovat. Tohle musí mít ihned všechny lodě.
„Mám na lodi pár přátel, kteří ti pomohou s novými objevy.“
„Samozřejmě. Jen je škoda, že těch lodí nemáme více.“
„Budou. Jednu dokončujeme. Můžeš ji pojmenovat, jak budeš chtít. Říkal jsem si, když se postaví jedna, proč ne dvě. Vyjde to levněji. Nikdo neměl tušení a tobě se bude hodit. Už nechci žádnou další slavnost na tvou počest, chápeš, bratříčku?“
Ghanne se usměje. Přesně ví jak. „Terra.“
„Divné jméno, ale bude se tak jmenovat. Za dva dny by měla mít zkušební plavbu a jestli vše dopadne dobře, máš další loď.“
Stále málo, ale neřekne to. „Děkuji ti. Moc nám pomáháš.“
„Hm, musím běžet. Jsem rád, že jsi naživu.“
To já taky, pomyslí si Gorgone. Tohle je život, pro který se narodil, i když na té Zemí to nebylo špatné. Možná by mohl se zasadit, aby...
Tatiane se usmívá, protože cítí, že jeho velitel je šťastný. Dva z komunikační sekce se po něm ohlédnou a začnou si něco šeptat. Tatianovi je to jedno. „Jsem rád, ghaane, že sis mě zvolil za pobočníka.“
Gorgone se na něj úkosem podívá. „Abys ještě nechtěl utéct.“
„To nikdy! Mé místo je po vašem boku!“ řekne plamenně. „Tady je zasedací místnost.“ Otevře dveře do místnosti. Ta se okamžitě přizpůsobí potřebám dvou lidem. Gorgone se posadí. Opravdu se toho dost změnilo, ale ne zas tolik.
Natáhne ruku nad stůl a pár pohyby vyvolá mapu lodi. Nejdřív se začne zajímat o sekci motoru. Konstrukce je skoro stejná, ale hodně vylepšená. Skvělé. Toho by mohli využít. Ovšem je otázkou, zda o tomhle věděl i Zrntiane. Taky zbraně mají delší dostřel. Lepší střelivo. Bratr se opravdu vyznamenal. Až bude chvilku čas, všem konstruktérům osobně poděkuje.
„Ví to téhle lodi Zrntiane?“
„Ne. Dokonce ani my jsme to nevěděli. Váš bratr to vyvíjel úplně odděleně od ostatních. Je velký tajnůstkář.“
„Ano, to je. Je to dobrá zpráva. Sice máme jen dvě lodi, ale mohou nám hodně pomoci.“
„Jak? Máš plán?“ Tělem se mu rozlije úleva.
„Možná. Přemýšlím, že použijeme, co se stalo Napoleonovi.“
„To je kdo?“
„Jeden významný pozemský vojevůdce. Z obyčejného vojáka se vyšvihl až na hlavu státu. Velmi podporoval vědecký pokrok, samozřejmě ve jménu armády.“
Ničemu z toho nerozumí, ale… „Jsem rád, že jsi tu.“
Gorgone jeho slova ignoruje. „Delší dostřel, to se nám bude hodit. Taky lepší a co je tohle?“ Odsune pár nákresů lodi, aby se dostal k tomu, co ho zaujalo.
„Tohle je síť na zachycení různých věcí, nebo když těžíme palivo pro své lodi, dokážou zachytit…“
„Jak velké?“
„Menší planetky, dokonce komety, ale je to nevyzkoušené. Dokonce jsou tak husté, že můžeme chytit i menší meteorický roj, což je výhoda, protože ne vždy najdeme vhodnou kouli.“
„Vyzkoušet co nejdřív.“
Co s tím chce dělat? Přemýšlí nechápavě Tatiane, ale nechá to být.
Gorgone se dívá na síť. Nikdy nic podobného neviděl. Palivo čerpali z drobných meteoritů, které obsahují určité množství prvků, které potřebuji. Ostatní potřebné prvky těžili a zbytky odhazovali do slunce. Každá loď má zásobovací loď, která tyhle kameny sbírá. Tímto způsobem jsou plně soběstační a nepotřebují nikde čerpat palivo. Ovšem tahle gigantická síť si stačí sama. K tomu podle zprávy vylučuje lepící složku, která naleptává povrch, aby lépe k sítí přilnuly. Geniální a zároveň je ušetření jedné lodi, což by mohlo je dovolit přestavět například na válečné nebo stíhačky. Ovšem zatím je to bezpředmětné, jelikož bitva bude brzy, ne za nějaký týden.
Tak konečně je s lodí hotový. Teď se chce seznámit s důstojníky jednotlivých sekci. Potom přijdou na řadu velitele lodi. Určitě v nich budou nováčci. Přece jen na Zemi byl drahnou dobu.
„Nařízeno. Jakmile vyjdeme z hyperprostoru, tak sekce pro motory a palivo to vyzkouší.“
„Výborně. Chci mít tady všechny hlavní důstojníky, včetně doktora.“
„Rozkaz.“ Za chvilku se ozve po celé lodi. „Všichni nejvyšší důstojnicí, včetně doktora se ihned dostaví do zasedací místnosti.“ Tatiane se zvědavě zadívá na svého velitele. Ten tiše sedí a trochu nepřítomně se dívá před sebe. Místnost, jakmile vejdou velitelé a pozdraví ghaana, se přizpůsobuje počtům důstojníků.
Gorgone si prohlédne jednotlivé důstojníky. Modrý oděv, červený, bílý. Nejvyšší velení má černé. To se nezměnilo. Akorát nezná tamten tmavožlutý,ale předpokládá, že je to sekce pro motor. „Jeden po druhém a začne doktor. Co si myslíte o lodi?“
Titane se zvedne. „Jsem spokojený. Mnohem lepší vybavení, taky ochrana sekce zůstala ještě vylepšená. Máloco ji dokáže zničit, ale je tam málo místa. Pro příště bych prosil více.“
„Jsme na lodi, zamítá se.“
Píp. Nejvyšší velení. Ghaane Gorgone se dívá svému bývalému milenci do tváře. To on zařídil, aby byl mrtvý, ovšem díky zásahu doktora a svého pobočníka tomu unikl. „Zdravím, Gorgone.“
„I já,“ pozdraví jednoho z budoucích vládců eradanů.
„Jsem rád, že ses vrátil. Jak víš, planeta Khlays je ohrožená. Tvým úkolem ji bude zachránit.“
„Ano, pane.“
Bezbarvé oči si prohlížejí toho, kterému nařídil smrt. Ten ghaa Tatiane s tím určitě měl něco společného, i když u výslechu ani nepípl. Kdyby ho nepotřebovali… „Doufám, že tentokrát rozkaz splníš.“
„Ano, pane.“ Běž k čertu! pomyslí si Gorgone, ale nedá na své tváři nic znát.
„Dobrá. Jmenuji tě vrchním velitelem armády. Doufám, že nás nezklameš.“
„Ano, pane.“ Komunikace se přeruší.
„Tak budeme pokračovat.“ Vidí, že mají na něj tisíc otázek, ale nejprve chce po nich odpovědí. „Sekce motorů.“ Přesně jak předpokládal, zvedne se vysoký bledý muž s jasnými modrýma očima. „Jste asi nový.“
„Ano, pane. Jmenuji se Faadne. Spolupracoval jsem na motorech s tvým bratrem. Je…“
„Neptám se, jaký je. Vím to sám nejlépe,“ usekne ho. „Chci vědět, co dokážou.“
„Nejdůležitější je trojnásobná rychlost, kterou ani nepocítíme. Ovšem můžeme zvýšit až pětkrát víc, ale pak musíme být v skafandrech. Přetížení už je horší.“
„Takže přetížení zůstává, jen se vylepšila antigravitace?“
„Ano, ghaane. Ovšem rychlost zvyšuje zátěž.,“ říká to jasně i všem ostatním, co se v tom nevyznají.
„Výborně. Co by se stalo, kdybychom odstranili antigravitaci? Jak rychle by mohla letět?“
„Nezkoušeli jsme to.“
„To už nestihneme vyzkoušet. Takže teď letíme trojnásobnou rychlostí než dřív. To je dobrá zpráva, ale ostatní lodě poletí třikrát pomaleji. Budeme muset to zohlednit. Co palivo?“
„Stále stejné, jen jsme je obohatili o prvek Fg, který právě způsobuje i vyšší rychlost.“
„V pořádku. Co sběr? Dělá nám nějaký problém?“
„Žádný pane. Tahle loď je v tomto směru úplně soběstačná. Pole asteroidů, najdeme kdekoliv.“
„Dobrá. Budu rád, kdyby měla nějaké zásoby.“ Muž projeví sotva znatelný údiv, ale přikývne. Není mít zrovna praxi mít na palubě větší množství paliva, což je poměrná zátěž pro loď. „Jak dlouho můžeme být v hyperprostoru?“
„Do skončení paliva, ale jak jistě víte, musíme skoky velmi pečlivě plánovat, protože výstup nebo vstup by mohly mít špatné následky na okolní soustavy. I průlet by mohl jí poškodit.“
„Dobře. Přesto to asi budeme muset porušit.“
Všichni na sebe udiveně pohlédnou.
„Co komunikace?“ podívá se na vysokou ženu v hnědé uniformě.
Iraa Iraine se zvedne. „Na tomto poli jsme pokročili jen v případě hyperskoků, jinak drobná vylepšení jsou a nejdůležitější je, že můžeme komunikovat neustále. Jsme rádi, že jsi zpět, ghaane Gorgone.“ Posadí se nazpět.
Postupně ho seznámí s vylepšeními i ostatní sekce. Na závěr se zvedne palební důstojník Zetaine. Jestli si dobře vzpomíná, byl sympatizantem Zrntiane. Proč s ním neodešel, to by ho zajímalo. Ovšem první slova mu vezmou otázku z úst.
„Jsem s tebou za každých okolností. Nesouhlasím s tím, co provedl ghaane Zrntaine. Jestli dovolíš, chci vést proti němu první útok.“
Vypadá to, že je naštvaný a zraněný. „Ne. Budeš poslouchat přesně mé příkazy.“ Pomstu neuznává. Ne ve válce.
„Ano, ghaane. Zbraně mají dvojnásobný dostřel, nabíjejí se rychleji a mají silnější munici, což z ní dělá doslova dělostřelectvo. Taky jsme dostali různé částicové zbraně. Loď může být vzadu a pokud se k ní nic nepřiblíží, pak vše rozmetá. Výbava je standardní, akorát mají vyšší palebnou sílu. Dostali jsme v poslední zásilce i miny, podle zprávy silně citlivé, ale netuším, k čemu nám budou.“
„Miny? To je výborná zpráva. A neboj se, budeš mít možnost pálit i zblízka. Při současném stavu použijeme každou loď, kterou máme. To znamená i Brasil.“
„Pane, to je naprosto vyloučeno!“ začne právě Zetaine.
„Bojíš se o vlastní kůži?“ optá se chladně.
Muž zrůžoví. „Ne, pane, ale bojím se o tebe. Co kdyby...“
„Mě si nevšímejte, jsem už přece mrtvý muž, ne?“ rýpne si do nich.
Jediný kdo to pochopí je Tatiane s Titanem. Ostatní neklidně na sebe pohlédnou.
„Kdy se vynoříme?“
„Za pět pulsů,“ odpoví Faadne.
„V pořádku, můžete jít. Zůstane tu ghaa Tatiane. Děkuji vám za potěšující zprávy.“ Zadívá se na Zetaine. Bude proti nim nebo nebude? Má nějaké spojení se Zrntaine?
„Ghaa Tatiane, sledujte Zetaine. Chci vědět, zda se spojí s bývalým ghaanem.“
„Ale…“
„Něco jsem řekl. Dejte to za úkol iraa Iraine. Taky prohlédněte jeho volání. Chci vědět stoprocentně, že Zrtaine neví o těchto lodích.“
„Budeme mít další?“
„Zatím jednu, ale tohle nebude nikdo vědět, kromě nás dvou. Teď mě spojte s ostatními veliteli.“ Místnost se rozzáří. Na mnoha obrazovkách se objeví starší i mladší tváře. Je jich o tolik méně, než bylo, ale nedá to na sobě znát.
„Vítej na palubě, ghaane Gorgone!“ ozvou se jako jeden muž, i když v některých tvářích rozeznává šok.
„I já vás vítám.“ Některé zná, některé nezná. S některými prošel akademii, s dalšími se seznámili v bojích s eradany. „Je před námi velmi těžký úkol. Nebudu vám říkat, že jsme na tom dobře. Nejsme.“ Nechá je to strávit. „Ale vyhrajeme. Jednoduše proto, že musíme vyhrát. Jsme nejlepší. Daleko lepší a máme novou loď.“
„Máme tebe, to je důležité,“ ozve se jeho starý spolužák z akademie Laraine. Odevšad se ozvou souhlasné přikývnutí.
„Dobrá, na mě to nezáleží, záleží to na vás. Jak jste na tom?“
„Loď je připravená k boji.“
„Má taky. Plně funkční.“ To stejné se ozývá z každého můstku.
„Výborně. Pokud máte příležitost, doplňte si palivo. Až dorazím na místo bitvy, předestřu vám plán jak vyhrát.“ Na tvářích se objeví úleva.
„Ghaane Gorgone, mám na palubě zajatce. Co s ním?“
„Odvezte ho… Ne, počkat. Nechte ho u sebe a dobře ho hlídejte. Nesmí vám uprchnout.“
„Ano, ghaane.“
„Ještě něco?“
„Mohu se zeptat, věříš, že vyhrajeme? Máme…“
Gorgone přimhouří oči. Mladíček, kterého nezná, ale je to jedno… „Zbavují vás velení. Místo vás nastoupí váš ghab. Rozkaz vstupuje s okamžitou platností. Ještě někdo nevěří, že vyhrajeme?“ rozhlédne se po tvářích. Jsou v šoku, ale je mu to jedno. Pochybujícího velitele na lodi nepotřebuje. Uvidí, jak místo mladíka nastoupí starší muž. Dokonce ho zná. Potěšeně se usměje.
„Zdravím tě, ghaa Sione“
„I já tebe, ghaane Gorgone. Myslím, že můj současný ghan jen potřebuje upevnit víru v tvé schopnosti. Nezná tě jako my všichni.“ Ostatní přikyvují.
„Děkuji, ale k radosti je ještě daleko. Rozkazy máte. Děkuji.“
„Ghaane!“ zvolá Sione, ale komunikace se přeruší. „Příliš ve mě věří,“ zamumlá znepokojeně Gorgone. To je na velitele obrovská zátěž.
„Oprávněně, ghanne,“ odvětí Tatiane. „Bezpečnostní jednotka prověřila Zetaine. Kromě rodiny, nějakých přátel na planetě Khlays, nikoho nekontaktoval.“
„V pořádku. Přesto ho sledujte i nadále. Půjdu se prospat. Budeš mě za mé nepřítomnosti zastupovat.“
„Rozkaz!“ sleduje svého velitele, jak odchází. Zvládne něco takového? Nedokázal vyhrát ani s mnohem větším počtem lodí. Kde bere v sebe tu důvěru? Ne, dokáže to. Tehdy, když přišel rozkaz k jeho smrti, taky málem vyhráli. Znal plány ghaana. Věděl, proč ustoupil, ale všechny plány zmařil jeden hloupý rozkaz. Později plány předložil jeho nástupci, ale ten v ně nevěřil. Taky možná chyběla i jeho přesvědčivá osobnost. Lidé, když řekl, že vyhraji, tak opravdu vyhrávali. Má v sobě něco, co přitahuje. Jestli teď řekl, že vyhraje, všichni, co ho znali, tomu uvěřili. Budou jeho rozkazy plnit, i kdyby měli obětovat loď.
„Ghaa Tatiane, na můstek!“
„Už jdu,“ odpoví.
Totéž zaslechne i ve své kajutě Gorgone. Vyskočí z lůžka, kde si lehl. Jde na můstek. Tatiane už se chce zvednout, když mávne rukou. Ti, co jsou na můstku, dobře vědí, že zde nemá rád formality. Jak říkává, na takové věcí je čas v míru, ne v bitvě.
V tom se ozve. „Pozor, pozor, všem na palubě. Provádíme zátěžový test. Kdyby bylo to neúnosné, prosím, ihned použijte skafandr.“ Gorgone se pousměje. Tak plní jeho příkazy. Výborně. Aspoň sám se přesvědčí, jaké to je. Na obrazovce nic není, ale po chvilce pocítí tlak na tělo. Podívá se po ostatních. Vypadá to, že pracují stejně rychle jako před chvíli.
„Třetí stupeň.“ Tlak se zvýší. Stále jsou schopní vykonávat práci.
„Čtvrtý stupeň.“ Zpozoruje, že jeden z vědeckého oddělení nevydržel tlak a jeho oděv se mění v skafandr. Je rád, že jeho tělo je zocelené, protože na zemi je větší gravitace než tady.
„Pátý stupeň.“ Sáhne po pásku, aby ho přeměnil na skafandr, ale zjistí, že je v pořádku, ale nikdo jiný ne. Přimhouří oči. Takže tady je chyba. Nedostatek pobytu na planetě s vyšší gravitací. Pokud by tam byli, pak by vydrželi daleko víc. Nebo naopak zvýšit gravitací na lodi, ale pak by nemohli vykonávat jisté úkoly.
„Šestý stupeň.“ Teprve u sedmého se obalí.
„Faadne, můžeš ukončit test.“
„Ano, ghaane. Jsem rád.“
„Já děkuji. Všichni jste si vedli dobře. Až se dostaneme do normálu, pomalu se vraťte k práci v normálním stavu. Všem děkuji za provedenou zkoušku. Vedli jste si výborně,“ pochválí je. Posádka se zapýří. Ti starší jsou nadšení. Pochvala přímo od ghaana to je vyznamenání. „Jakmile se vynoříme, pak mi to řekněte. Kolik ještě pulsů?“
„Už jenom dva, ghaane,“ ozve se Faadne.
„V pořádku. Iraa Iraine na můstek, ghaa Tatiane půjde se mnou.“ Ghaa se zvedne. Nahradí ho žena z komunikačního. Doufá, že tu nezůstane dlouho. Jde do své kajuty. Za ním ghaa Tatiane. Když vejdou dovnitř, zavře dveře.
„Spokojený?“ optá se ironický.
„Ghaane, nemusíš být sarkastický. Samozřejmě, že jsme rádi, že jsi tu. Lidi ti věří. Nebýt téhle ošemetné situace, nikdy bychom tě nepovolali.“
„Opravdu?“
„Ano,“ řekne pevně. Zadívá se na něj. Gorgone se ošije, protože si vzpomene na noc, kterou spolu strávili, ale teď je tu jiná záležitost.
„Protože jsi byl mým předchůdcem, probereme plán, jak tuhle katastrofální situaci byť jen trochu zachránit.“
„Ano, ghaane. Poslouchám.“
Gorgone si ho zkoumavě přejíždí. Jak bude reagovat na plán? „Necháme planetu Khlays na pospas nepříteli.“
Ghaane Gorgone - Návrat Gorgoneho - 3.
