20. 9. 2013
Návrat Gorgoneho
3.
Ghaane Gorgone
Tatiane otevře ústa, potom je zavře, jak se to snaží strávit.
„Žádné námitky?“ optá se posměšně.
„Ghaane, jistě víš, co děláš, ale já ti věřím, ale někteří nebudou. Je to hodně těžké…“
„Stravitelné? Tomu věřím. Necháme ji na pospas. První co udělají, je to, že se vylodí na planetě. Někdo tam bude muset být, kdo bude nám hlásit jejich pohyb. Kolem orbity zůstanou jistě menší lodě a velké. Bude to docela pěkný shluk, že?“
„Co chcete dělat?“
Gorgone ho neposlouchá. „Ústup musí být chaotický ale organizovaný. Tři nebo čtyři starší lodi necháme zničit. Samozřejmě na palubách bude minimum posádky. Nedá se nic dělat. Dáme je do lékařských sekcí, tak budou mít větší šanci přežít. Eradané musí uvěřit, že jsme na pokraji chaosu a zničení. Jakmile dostaneme zprávu, pak vyrazí Brasil a Terra se sítěmi a zachytí všechny malé lodě, které mají.“
Tatiane otevře pusu, pak ji zavře. „To…“
„Námitky?“
„Ne, ghaane, ale tohle jsme ještě nikdy neprováděli.“
„Tak provedeme. Bude na tom hodně záležet. Brasil a Terra zmizí ihned v soustavě.“
„To nejde!“ nadzvedne se. „Uprostřed soustavy? Může ji to poškodit a taky hned dva hyperskoky?“
„Budeme to muset risknout. Musíme velitele eradanů překvapit. Jestliže chceme vyhrát, pak musíme udělat něco jiného než je obvyklé. Nemůžeme si dovolit regulérní válku, ale partyzánskou!“
„Jakou?“ Smysl toho cizího slova mu uniká.
„Partyzánskou to znamená záškodnickou. Nejsme dost silní, abychom vyhráli v přímém útoku, ale těmito akcemi poškodíme jejich zásobovací trasy, poškodíme jejich lodě. Až jich bude tolik, co nás, pak budeme moci se jim postavit na bitevním poli, rozumíš?“
„Ano, ale přijmou to ostatní? Není to zrovna taktika, kterou bychom znali.“
„Věř mi, rychle se to naučíte,“ pousměje se, pak zvážní. Přechází po malé ploše. „Jiná cesta není,“ zamumlá. Už chce navrhnout, aby vybrali za velitele někoho jiného, ale potom nic neřekne. Jestliže chce zachránit planetu a jejich druh, pak musí využít vše, co poznal. Kupodivu nejvíc toho poznal na té Zemi.
„To jste se naučil na té planetě?“
„Ti barbaři mají zajímavé techniky, které jsme možná kdysi používali, ale jak se vyvíjela technika, tak pozapomněli.“
„Chápu.“
Gorgone k němu přejde a zezadu mu položí ruce na ramena. Pomalu dlaněmi sjíždí po pažích dolů. Tatiane ztuhle sedí. Nemůže uvěřit tomu, že se ho dotýká. Co to má znamenat? Chce se s ním milovat nebo něco jiného?
Gorgone se mu dívá na zátylek, uši, temeno hlavy. Nakloní se k němu, když se ozve. „Vystupujeme z hyperprostoru.“ Ruce jako kouzlem zmizí, Gorgone se narovná. „Jdeme.“ Tatiane se postaví. Je mu to docela líto, protože by byl rád věděl, co chtěl jeho velitel udělat. Takhle to pro něj zůstane tajemstvím, ale ještě teď už na můstku, stále cítí hřejivé ruce na svých ramenou a pažích. Gorgone sedí a prohlíží si lodě, které jsou mu k dispozici. Dva nové křižníky, deset starých. Pár fregat, hodně menších a několik letek stíhaček. Malých lodí, které potřebují jako základnu tankery. Zamyslí se. Je to skoro nemožné, ale zvládnou to.
„Kde jsou eradané?“
„Naposled byli v soustavě A505.“
„Rozumím. Bude jim to několik pulsů sem ještě trvat. Kdo tohle místo vybral za útok? Zrtaine?“
„Ano, pane.“
„Myslel jsem si to. Co ta planeta pod námi? Je obydlená nebo ne?“
„Je, pane. Je to odpočinková planeta Khlays.“
„V pořádku. Sejdeme se tam.“ Vstane. „Sezvěte všechny velitele dolů. Iraa Iraine, prosím, vyjednej nějaký větší komplex pro tyto účely. Doprovodí mě ghaa Tatiane. Iraa Iraine převezmi velení. Cokoliv by se stalo, i ta nejmenší drobnost, tak mi ji okamžitě hlas.“
„Rozkaz, ghaane.“ V stíhačce, která je sem dovezla, sletí dolu. Během cesty změní neformální velitelský oděv ve formální černý, který je daleko zdobenější.
Dosednou na místo, kam je Iraine nasměrovala. Kolem je už spousta dalších plavidel a další přistávají. Gorgonea zamrazí, když si uvědomí svou zranitelnost. Nesmí tak přemýšlet. Vyjde ven. Ti, co jsou poblíž, mu ihned vzdají úctu. Další pomalu přistávají.
Tatiane si pomyslí, že ještě nezažil, aby se schůzka velitelů konala právě na planetě. „Příjemné klima. Je tu moc hezky,“ prohodí ke svému zástupci, když se dívá po modrých rostlinách. Na Zemi je zase vše zelené. Viděl planety, kde nebylo nic nebo naopak jen moře a drobné ostrovy, které se tam nějakým způsobem držely. Vesmír je rozmanitý, krásný a krutý.
Od velké budovy vyrazí muž v bílo červeném obleku. Volná tunika kolem něj vlaje, aniž by byl vítr. „Ghaane, prosím zde.“
Gorgone na něj se podívá. „Všichni odejdete. V budově kromě nás nebude ani noha. Pokud tam někoho najdeme, bude uvězněn.“
Muž v šoku se zastaví. „Ale…“
„Tatiane, vysvětlí mu to podruhé. Iraa Iraine, pošlete sem dolu ostrahu.“ Nejspíš se stal na Zemi paranoidní. Měl si ji sebou vzít ihned, ale nějak ho nenapadlo, že to bude rekreační středisko, i když mělo ho to napadnout.
Vejde dovnitř. Zběžně se podívá po prostředí a neomylně zamíří do velkého sálu. Místnost se ihned přizpůsobuje, jak tam vcházejí velitelé různých lodí. Ihned se usazují podle důležitostí lodi.
„Ostraha obsadila budovu,“ pošeptá mu Tatiane, i když nechápe k čemu to je.
„V pořádku,“ řekne klidně. Prohlíží si jednotlivé tváře. Kdyby ho někdo chtěl zabít, měl by už tisíc příležitosti, ale v jejích obličejích vidí jen jedno: Naději. Pocítí slabý neklid, zda se jeho plán povede, ale pak ten neklid zažene. Nesmí váhat. Pokud bude mu on věřit, budou mu věřit i ostatní.
„Ví Zrtaine, že jsem se vrátil?“
Velitelé lodi se na sebe obrátí. V tom jeden vstane. „Velím lodi Jiskrný úsvit. Musím se přiznat, že jsme zachytili relaci, v které došlo k prozrazení vašeho návratu.“ V místnosti to zašumí. Velitel lodě se v klidu na něj dívá.
„Zrádce?“
„Bratr Zrtaina. Musel ho tu nechat. Můj život je ve tvých rukou. Nakládej s ním, jak uznáš za vhodné.“
„Dobrá. Budeš v čele útoku. Ví o nové lodi?“
Muž skloní hlavu na znamení souhlasu. „Ne. Je teď izolován.“
„V pořádku. Doufám, že se o nové lodi druhá strana nedozví. Ne, do té doby, dokud s ní nevyrukují.“
„Máš plán, ghaane?“ osloví ho Loraine, jeho přítel z Akademie.
„Ano. Ghaa Tatiane. Předložte ho.“ Místnost potemní a na obrazovce se objeví plán. I přes temnotu si prohlíží jednotlivé tváře. Šok, nevíra, pak pochopení, uznání, ale stále to nemohou strávit, že by jejich hlavní planeta měla být obsazená.
„Dotazy?“
„Khlays?“
„Je to jenom planeta. Pokud vím, nebojujeme po katastrofě na Erie a dalších planetách. Na všem se naší vládci dokázali usnést kromě konce války. Má někdo námitky proti mému plánu?“
„Pane, tohle je…“
„Ano?“
„Nic, pane. Chci být v čele útoku.“
„To už vyfasoval velitel Jiskrného úsvitu. Když to pomineme, tak tvá loď je novější, čímž spadá do kategorie záchrany. Dáme jim nejstarší. Výměna zajatců proběhne normálně.“
„Rozkaz.“
„Proč Zrtaine přešel na druhou stranu? Ví to někdo?“
Opět vstane velitel lodi Jiskrný úsvit. „Nevím toho mnoho, ale zdá se, že netušíš, že Zrtaine byl zajat a dlouho trvalo, než se vyměnil za stejně vysoce postaveného zajatce. Byl oslavován jako hrdina. Po dvou stech pulsarech byl ustanoven ghaanem. Pak zmizel, ale dal nám vědět, že přešel k nepříteli.“
„Stockholmský syndrom?“
„Prosím, ghaane?“
„Nic. Možná nám to dokonce usnadní budoucnost,“ zamumlá. Ovšem teď musí vybojovat bitvu, aby stáli později jako jejich rovnocenní partneři. Eradané proti eradanům. Jaká ironie. Zajímalo by ho, zda to předci tušili. „Všichni víte, jaké úkoly máte?“
„Ano,“ nese se jednohlasně. Gorgonemu se uleví. Je rád, že nemusí je dlouho přesvědčovat. „Pak rozchod. Zbývá jen čekat.“ Nejtěžší je na bitvě právě to čekání. Zřetelně to vidí na jejich bledých tvářích. „Ghaa Sione, počkej, prosím, na mě.“
Vysoký trochu nahrbený muž se zastaví. Vybledlé vlasy má svázané do culíku. Vedle něj stojí vysoký mladík. Tak to je ten, kdo mu nevěřil. „Máte na palubě toho zajatce?“
„Ano, ghaane. To je můj ghab Lyriane.“
Gorgone se na něj ještě jednou zadívá.
„Musí se ještě učit, proto jsem ho sem vzal. Nezradí mě.“
„Zrada v našich krajích nic neznamená, ale chtěl by ho vidět.“
„Jistě. Je to žena. Pilotovala stíhačku podobnou té naší, ale něco se jí zřejmě porouchalo. Nepokoušela si vzít život,“ řekne trochu zaujatě. Gorgone ví, že je to stará škola, kdy se bojovalo urputněji než dnes a nebyla smlouva o předávání zajatců.
„Takže je mladá.“
„Ano. Ještě jsme nepotvrdili její předání, nebyl čas,“ řekne omluvně.
Gorgone se usměje. Spíš nechtěl. Ví, že starší důstojnicí nemají rádi novoty, které byly zavedeny, ale on s většinou souhlasí. „Chtěl bych ji vyslechnout. Byl bych rád, ale to je vedlejší. Poletíme za vámi, ghaa Sione.“
„Ano, ghaane.“
„Omlouvám se za nedůvěru,“ vmísí se ghab Lyraine.
„Nemluv, když nejsi o to požádán, ale pro tentokrát prominu. Na co se chceš optat?“
„Ten plán… O ničem podobném jsem ještě neslyšel.“
Gorgone se usměje. Taky, že neuslyší. „Zoufalé věci vyžadují zoufalé skutky. Za chvilku na palubě.“ Nastoupí do stíhačky. Vzlétnou jako ostatní a prostor před velkým hotelem se vyprázdní. Když vletí na palubu, jsou všichni v pozoru. Vítají ho. Mnoho jich ho zná, proto jen pokyne. Zadívá se na Sionea.
„Tudy, ghaane.“ Vede ho hloub do lodi. Gorgone nasaje pach. Na takové lodi sloužil dost dlouho. Jeho první samostatné velení bylo právě zde. Miloval tu vůní. Vyvolává v něm vzpomínky, které byly hezké i špatné. Jeho poslední mise byl průzkum jedné planety. Měl vyzvědět, zda jsou poblíž nějaké jednotky eradanů. Padl tehdy do pasti. Když si vybaví řev raněných, tak ještě dnes je mu špatně. Proto, co první zavedl na lodi, tak to byla perfektní lékařská sekce. Trvalo mu to dlouho, ale nakonec s byrokracií i nechutí spoluvládců, vyhrál.
Tady, ghaane. Nepotřebuješ něco?“
„Ne. Děkuji.“ Vejde dovnitř. Místnost se přizpůsobí dvěma lidem. Za dveřmi zůstane stát Tatiane. Nerad vidí, že jde dovnitř, ale nepřemluvil ho, aby mohl taky.
Gorgone se zadívá na štíhlé malé stvoření v upnuté kombinéze. Na viditelných místech je pokožka jemně porostlá barevnou srstí. Je div, že jsou oba dva stejného druhů, když tak odlišně vypadají. Na zemi jsou taky národy, ale ve výsledku jsou všichni stejní. Ne, jako oni.
„Kdo jsi?“ optá se jako první.
„Kdo jsi ty?“ odpoví klidně.
„Ghaane,“ odpoví stejně klidně.
„Pche, máte to spočítaný, teď co je váš velitel na naší straně. Brzy vyhrajeme a budeme pány ve vesmíru.“
Je tak sebejistá a svým způsobem velmi hezká. „Jak se jmenuješ?“
„Rana,“ přizná trochu nerada. „Kdy mě pustíte?“
Jeho titul na ní zřejmě neudělal dojem. „Až po bitvě.“
V šikmých očích se objeví uspokojení. „Tak to bude brzy.“
„Možná. Mohu se tě na něco, Rano, optat?“
„Na co a rychle. Chci být z téhle smrduté lodi pryč.“
Gorgone překvapeně se pozastaví. Smrdí? Pro něj je to vůně. Zajímavé. Zkusí se optat doktora Titaneho. Je na eradany odborník. „Proč vlastně proti sobě bojujeme?“
„Jsi snad hlupák nebo co? To se neučíš? Samozřejmě, proto, že nás chcete zotročit!“
„Chápu. To se učíte?“
„Samozřejmě, že ano. Netušila jsem že eradané jsou takovými hlupáky!“
„Děkuji ti. Jakmile to bude možné, vyměníme tě za někoho jiného. Jistě někdo takový se najde.“
Na ženině tváři se objeví nejistota.
„Nebo neznáš smlouvy mezi našimi druhy? Jeden za jednoho. Kdo to asi bude? Nashledanou.“ Odejde. „Sebevědomá, že by mohla ho rozdávat,“ prohodí zamyšleně.
„Pěkně drzá, že ghaane?“
„Ghaa Sione, máš pravdu, ale některým naším by její sebevědomí neuškodilo. Nejsi už unavený tím bojem?“
„Měly to být mé poslední pulsary. Potom bych od armády odešel. Už mám vyhlídnutou planetu, i když po vesmíru se mi bude stýskat. Byl bych rád, kdyby se s tím přestalo. Skončí to?“
Má stejnou vizi jako já, ale na nás nezáleží, kdy to skončí. My jen musíme udržovat rovnováhu. Teď je narušená. Kdy konečně se domluví mír? „Obnovím řád. Pokusíme se vyhrát.“
„Jak dlouho vyhráváme?“ řekne hořce. „Omlouvám se.“
„Ne. Máš pravdu. Sám jsem si to říkal, ale musíme bojovat, protože pokud nebudeme bojovat, pak nebudeme moci mít mír.“
Sione se na něj překvapeně podívá. Přikývne. „Máš pravdu. Bez války mír nemůže být.“
„Tak nějak.“ Dotkne se ho. „Bohužel tvá loď…“
„Já vím. Jeho odešlu, nebude ti to vadit, ghaane?“
Gorgone se usměje. „Jak chceš. Je to na tobě, kdo zůstane, kdo ne. Ghaa Tatiane, jdeme.“ Brzy jsou na své lodi.
„Ghaane Tatiane, ozývá se nám neznámé identifikační číslo.“
„Jaké?“
„D5-5-8. Loď´se představila jako Terra.“
„Kde je?“ optá se vzrušeně.
„D5-5-8 volá Brasil. Ozvěte se. Zde velitel Ionaine.“
„D1-1-2 volá Terru. Zdravím, ghaa Ionaine. Jsem rád, že tě vidím!“ Na obrazovce se objeví tvář muže středního věku. Tělo mu halí černý oděv.
„Zdravím tě, ghaane Gorgone. Jsem rád, že tě mohu pozdravit. Přiletěli jsme dřív. Loď je v pořádku. Všemi testy prošla úspěšně. Mám vás pozdravovat od Harnoha.“
„Děkuji. Můžeš ty i tvůj ghab přiletět? Chci vám vysvětlit naší strategii.“
„Rozkaz. Mohu sebou vznít jednoho z konstruktérů obou lodi?“
„Samozřejmě. Chci mu poděkovat za skvěle odvedenou prací. Možná díky němu bude mír.“
Obrazovka pohasne. „Ghaa Tatiane, převezmi velení. Kdyby se něco stalo, ihned mě informujete. Zatím žádné hlášení o pohybu nepřátel?“
„Ne, ghaane. Nic.“
„Dobrá.“ Spěšně opustí můstek. Jde k hangáru, kde přistane stíhačka. Netrpělivě ji očekává. Když vystupuje, zaregistruje muže v bílém. Je velmi pohledný, ocení ho. Jde k nim.
„Zdravím, ghaane Gorgone. To je můj zástupce ghab Uriel. Tohle je Ambiene, jeden z výzkumníků tvého bratra Harnoha.“
„To ty máš na svědomí tuhle krásnou loď?“
„Některé věcí ano, ale většinu zlepšení navrhl tvůj bratr včetně siluety. Je úžasný.“
„Ano, vím. Pojďte dál. Chci vám vysvětlit plán, podle kterého budeme postupovat ať se děje, co se děje. Má vaše loď taky síť?“ opomíjí velitele lodě, ale ten počká.
„Tu jsem projektoval. Ano má.“
„Tak vy jste její projektant! Nadchla mě. Mohu se optat, zdá by šly sloučit naše síť s jejich?“
„Bohužel ne. Mohu vědět k čemu?“
„To je škoda. Hned ti to vysvětlím.“ Vede je hloub do lodi, až k zasedací místnosti, která se přizpůsobí čtyřem lidem. Za chvilku jim vysvětluje plán.
„K tomu rozhodně projektována nebyla, ale využít ji takto by mě nenapadlo.“
„Bude to možné?“
Ambiene si prohlíží plán, jak by to mělo vypadat. „Po menších úpravách ano.“
„Pusť se do nich ihned. Vezměte si vše, co budete potřebovat. Ghaa Tatiane, jak je na tom průzkum?“
„Vypadá to, že za tři pulsy se nepřátelské lodě začnou vynořovat, ale je to jen odhad.“
„Dobrá. My zmizíme do hyperprostoru. Vlajkovou lodí se stane Paprsek.“
„Rozkaz. Jdeme.“ Gorgone je vyprovodí k stíhačce. Soustava ne soustava dává rozkaz k ponoření do hyperprostoru a schování do jiné soustavy, kde by je nevypátrali. Ve stínu planetu Iowy, zůstane malá pozorovací loď. „Loď Anie, už přistála na Khlays?“
„Ano, ghaane, už se ohlásili. Přistáli kvůli poruše na motoru. Hlášení nám díky tomu budou podávat.“
„Doufejme, že je hned neodhalí. Ať podávají zprávy jen výsostně důležité a krátké. Nic dlouhého.“
„Ano, vědí to.“
„V pořádku.“ Ani si nevšimne, že už jsou v prostoru. Možná měl zůstat na vlajkové lodi, ale dobře ví, že nikdo by na to nepřistoupil. Vedle něj letí jeho dvojče. Na boku má zřetelně napsané Terra. Ta maličkost mu vyvolá vzpomínky na Zemi. Po dvou pulsech dorazí na místo určení.
„Ghaane?“
„Ano?“
„Lodě eradanů se nevynořily na předepsaném místě.“
„V pořádku. Potřebuji se dát dohromady, pokud letěli z více míst. Z dálky je pozorujte. Nesmí mít ani okamžik pocit, že je něco v nepořádku.“
„Rozkaz.“
„Ambiene, jak pokračujete se sítěmi?“
„Musím se přiznat, že to nějakou chvílí potrvá, ale potom budeme schopní je sloučit. Jen netuším, jak vydrží nápor lodí. Nikdy jsme to nezkoušeli.“
„Musí. Pevně vám věřím.“ Přeruší spojení.
Ambiene ve skafandru zavrtí hlavou. Ten Gorgone je šílenec stejně jako jeho bratr, ale právě proto věří, že vyhrají. Řídí partu techniků, kteří pod jeho velením předělávají sítě. K čemu, to nikdo neví, kromě něho. Rozhodně bude mlčet, ale k tomu nebyly neprojektovány. Co chce udělat je šílenství! Jenže šílenstvím je už to, že se postavil proti rodině a šel za Harnohou.
„Ambiene, máme to.“
„Tady taky. Jestli se tohle povede, pak nebude nic, jako bývávalo.“
„Pane, proč tohle děláme? Budeme snad chytat do sítě velkého netvora?“
Ne, tisíce menších, ale dál nic neřekne. „Vracíme se.“ Touží to někomu říct, ale dobře ví, že Gorgone by nebyl nadšený. Asi stejně jako jeho bratr.
V Gorgoneovi narůstá napětí. Nesnáší ten stav, ale dobře si uvědomuje, že s tím neudělá. Měl by za ta léta to snášet, ale vědomí, že na něm tolik toho závisí, je někdy nesnesitelné. Když dostal rozkaz odejít z toho světa, dokonce se mu na chvilku ulevilo, že už to nebude muset snášet. Na druhou stranu to napětí má rád, protože je to jako gambe, kdy si říká: Vyjde to nebo ne? Pak jde všechno stranou, mimo života, a zůstává pouze vědomí plánu a jeho dokonalostí. Při vítězství člověk zažívá opojení, při prohře zklamání, kdy si říká: Kde jsem udělal chybu? Je to jako velká hra, kde člověk si uvědomuje, že hraje s lidskými osudy, ale kdy zároveň to dokáže ignorovat. Zajímalo by ho, zda tohle cítili i velcí vojevůdci nebo jim byly životy ukradeny. Teď na něm záleží osud eradanů. Jejich i těch druhých, kdy z pýchy ani jeden národ se nechce toho jména vzdát. Nám to jméno patří! My jsme ti jediní, kteří na planetě vyrostli. Neumějí společně žít, ale bez toho druhého taky ne. Jako dvě strany mince. Nebo jing a yang, jak se říká na Zemi.
„Ghaane, vynořili se. Bitva začala.“
„Na obrazovku,“ poručí. Zkušeným okem ihned si uvědomí dvojnásobnou převahu eradanů. Jedna jejich loď se ztratí. Jako by nebyla. Jen je vidět, jako by ji něco vzalo a rozmáčklo nebo roztrhalo. Bolí ho to, ale nedalo se nic dělat. Snad lidé kromě nezbytné posádky jsou na jiných lodích.
„Ústup!“ zařve, když spatří nepřátelskou loď. „Tak ustupujte!“
„Ještě chvilku… Teď!“ Sledují, jak jejich lodě se zachvějí a neorganizovaně opouštějí bez větších škod. Vypadá to, že jsou poničené a některé zanechávají na místě spoustu trosek. Doufá, že si toho eradané neuvědomí a budou oslavovat vítězství.
„… Istrie, Vítězný, Bobta…,“ vyjmenovává lodě, které zdárně unikli.
„Zůstala tam Jiskrný úsvit, Hade a Jade, Dvojčata, pak Inda a Khlyas. Ostatní unikli bez poškození do vesmíru. Kolik je zajatců momentálně netušíme, ale jistě se s námi spojí.“
„Dobrá. Nechť je sledují dál. Nesmí mít podezření, že jde o past.“ Spokojeně si všimne, že jejich flotila se skládá především z menších lodí, což znamená, že buď velké nemají, nebo jsou někde ukryty.
„Ghaa Tatiane, nezdá se ti, že mají málo lodí?“
Tatiane se zadívá na prostor, který ovládli nepřátele. „Je to možné, ale rozhodně tam není vlajková loď.“
„Ano, přesně tak.“
„Pane, docházejí zprávy z Khlays. Je obsazená.“
Gorgone se pousměje. „Vida, přece jen se Zrtaine něco naučil. Nevadí. S tím jsme počítali. Odešli krátkou zprávu o tom jaké typy lodí a kolik jich je u planety. Pokud zůstanou zde… Ne, nehýbají se.“ Obraz něco naruší, ale pak se ustálí. Objevili snad jejich malé špióny? Ne, odlétají. Výborně. Teď se musí spolehnout na krátké zprávy. Zatím plán vychází, ale popravdě je to jenom kapka v dlouhém moři času.
„Budu u sebe. Velení předávám ghaa Tatianovi. Jakmile dojde zpráva z planety, chci to vědět.“
„Rozkaz.“
Všichni povstanou a sledují ghaana, jak odchází. Jakmile černý šat zmizí, vzrušeně začnou mluvit. Tatiane je chvílí nechá, ale pak klidně řekne. „Ticho.“ Ví, že bitvu sledovali všichni na lodi a určitě teď mezi sebou rozebírají, co chce ghaane dělat. Kromě velitelů lodi, nikdo plány nezná. Sleduje, jak poslední loď zmizí za planetou.
„Pane, nikdo tu už není kromě lodí, které pátrají po zajatcích a věcech.“
„V pořádku. Komunikace na minimum. Zprávy posílat co jeden pulsar.“
„Rozkaz.“ Obrazovka potemní a ukáže se jejich svět s planetou, po které přebíhají ty nejúchvatnější žluté barvy jaké, kdy viděl. Musí čekat čtyři pulsary, než přijde zpráva z Khlays. Ihned ji vezme a jde ke ghaanovi. Před vstupem si upraví šat a uhladí vlasy. Uvědomí si, že to nikdy nedělal.
„Ghaa Tatiane žádá o vstup.“
„Pojď dál. Máš ji? Ano, zde.“ Podá mu tenkou fólii, na kterou přepsal údaje.Gorgone se posadí do velkého křesla a podívá se na fólii. „Je to víc než jsme čekali. Naše lodě posílily jejich. Je zvláštní, že tak snadno je přijali.“
„Myslím, pane, že se Zrtaine rozhodl ukončit tuhle válku jakýmkoliv dostupným způsobem.“
Gorgone se zamračí. „Možná, ale neuvědomuje si, že nejspíš ztratí všechno. V historii se už mnoho velitelů tímto způsobem pokusilo ukončit válku. Vždy se rozhořela dravější a ničivější. Ovšem taky nikdy tolik jich nepřešlo na opačnou stranu. V tomto momentě je to nejhorší způsob jak ukončit válku. Mír musí být podložen řádnými smlouvami. Musí se brát vše v pod úvahu a možná proto nejsou schopní se dohodnout. Víš, co by nám pomohlo?“ Přistoupí k němu a jemně mu přiloží hlavu k vlasům. Vdechne vůní. Tatianea překvapí tohle přátelské skoro intimní gesto.
„Netuším.“
„Společný nepřítel, který by nás semkl. Dokud tu nebude, tak vždy se najde něco kvůli čemu tu válku vést.“
„Není to smutné?“ Voní tak zvláštně, cizokrajně uvědomí si Tatiane, který se bojí pohnout, aby moment nenarušil. Jako na Zemi.
„Je to smutné, ale hroznější je to, že tohle bude trvat celé věky.“ Odejde od něj. Stává se silným pokušením, kterému se těžko odolává. Být to v míru, možná by něco zkusil, ale za chvilku nemusí tu být. „Potřebují jedno. Ať odešlou obrazy lodí na orbitě planety.“
„Ano.“
„Co pulsar, tak jednu.“ Budou sice opilí vítězstvím, ale nesmí dovolit, aby usedli na pomyslném trůnu vítězství.
„Ghaane…“
„Jsi tu ještě? Zmiz.“ Tatiane rychle odejde. V hlase zaslechne nechuť a netrpělivost. Gorgone je rád, že odešel. Rozptyluje ho. Ještě chvilku a jeho lůžko by bylo plné. Přistoupí k velkému oknu a dotkne se ho, jako by mohl uchopit vesmír.
Tatiane splní jeho příkaz do puntíku. Jak předpokládá, potřebuje vědět rozmístění lodi, aby je mohli chytat do sítě. Je to bizarní taktika, skoro neuskutečnitelná, ale on věří, že tyhle nové lodě to dokážou.
„Ghaa Tatiane!“
„A…“
„Ambiene, stačí. Provedli jsme simulací. Sítě, i přestože jsou dvojité, nemohou to vydržet,“ vykládá rozčileně.
„Víš, ony je nemají sebrat, ale mají za úkol, toho co nejvíc zničit. Čím větší počet lodí, tím lépe.“
„Ale…“
„Já ti rozumím. Sám si to nedokážu představit, ale ghaane ví, co dělá. Obdivuje vaší práci a je mu líto, že musí sítě takto použít, ale nic jiného nám nezbývá. Jestli nevyhrajeme, pak z nás budou otroci. Máme náhradní?“
„Máme dokonce po dvou, kdyby se něco stalo. Já vím. Harnoho mi vše vyprávěl. Tak dobře. Udělám i nemožné. Vyřiď veliteli, že sítě budou připraveny. Mohu vědět, kdy to začne?“ Hlavou mu víří menší nápad, ale mít čas!
„To opravu netuším, ale hádám, že do jednoho do dvou pulsů se to uskuteční.“
Ambiene kývne hlavou a zahne úplně jinam. Tatiane si povzdechne. Vypadal úplně mimo. Jen doufá, že neudělá nějakou nepředloženost.
První obraz. První krátká zpráva. Jeden pulsar.
Druhý obraz přiložil k prvnímu. Druhá krátká zpráva. Radost, že je zatím neobjevili. Velitel stále je ve své kajutě. Z lodi mu ohlásili, že Ambiene s technickým úsekem pracuje na sítích.
Třetí…
Dvanáctý obraz, dvanáctý pulsar. Z planety Khlays nic nepřichází. Jako by neexistovali.
„Jeden puls. Co lodě?“ ozve se ode dveří. Lidé povstanou. Gorgone mávne rukou. Jde se posadit do křesla.
„Jak jsi předpokládal. Na planetě je pouze velitelská loď. Z planety Khlays zatím nedošla žádná zpráva.“
„Jsou v šoku. Tohle je ono. Zavolejte Terru.“ Místo toho na vedlejší obrazovce objeví unavená Ambienová tvář.
„Ghaane, ještě jeden pulsar.“
Gorgone přimhouří oči. „Dobrá jeden pulsar. Velitele Terry na obrazovku.“
„D1-1-2 volá Terru.“
„Zde Terra, ghaa Ionaine. Je čas?“ optá se klidně.
„Jeden pulsar. Připravte se. Musíme se synchronizovat.“
„Jarde, připravte se.“
Ze vzdálené lodě k nim dolehne. „Rozkaz.“
„Víš, co máš dělat?“
„Ano, ghaane.“ Mužovy prsty na pultu se rozkmitají, jeho rty neslyšně proudí tok informací. „Hotovo.“
„Terra, připravená.“
„Ambiene?“ optá se netrpělivě.
„Můžete. Ovšem nedoporučují letět se sítí v hyperprostoru.“
„V pořádku.“ Neptá se, zdá to zvládnou. Pokud ne, tak všechny přípravy jsou zbytečné. Nadechne se. „Letíme.“ Teď už to není na nich, ale na lidech, kteří sedí před ním. Ti, kteří ovládají ve skutečnosti tu loď. Ví, že jsou přímo napojení na počítač a jejich smysly jsou elektronicky propojeny. Kdyby ne, nikdy by loď nezvládli. Je na jejich umu, jak dokážou obě lodě synchronizovat.
Obě se ponoří do ticha, jeden puls a budou tam. Hned při vynoření se rozvine síť, to už vědí všichni a pak se pokusí zachytit a zničit co nejvíc malých nepřátelských lodí. Nikdy nic takového ještě nikdo neprovedl. Pochybují, ale ve tvářích je zároveň vidět víra, že se to povede. Jsou jak na houpačce, kdy doufají a propadají se do beznaděje. Uvědomují si, co se může stát a o to je to horší.
Doktor Titane sedí před obrazovkou a sleduje vše. V hlavě má zmatek, ale věří Gorgonemu, že dokáže, aby znovu byli rovnocennými soupeři eradanů. Obrazovka se rozostří, zavlní, ustálí a oni jsou u planety Khlays. Gorgone sevře opěradla, trochu se předkloní. Pátravě se zadívá na seskupení sil. Přesně tak by to odpovídalo, kdyby on tu byl.
„Teď! Rozvinout síť. Synchronizovat. Stejná rychlost.“
„Pane, zpozorovali nás.“
„V pořádku. Leťte dál!“
„Ano, pane.“ Gorgone s napětím se dívá, jak se k nim blíží první loď. Nějaká tankovací nebo průzkumná. Nemá šanci. Rychle ji lapte, má v hlavě, ale ví, že rychlost zde nic nezmůže.
„Pane, křižník Ard, se připravuje.“
„Jak dlouho k výstřelu?“
„Střílí.“
„Kdo mu velí?“
„Neznámé.“
„Pokračujte. Nepřerušujte operaci za každou cenu. Dotáhněte to do konce.“
„Ano pane.“ Pláště je ochrání od prvního výstřelu, ale co bude dál?
„Kolik lodi je v sítí?“
„Teď… deset.“
Málo. Potřebujeme víc. O hodně víc, abychom oslabili nepřítele. „Co Ard?“
„Natáčí se.“
Takže špatná pozice. Aspoň něco, ale nic to neznamená. Za chvilku bude v přesné palebné pozici.
„Pane, naše Partia se vynořuje.“
Gorgonemu se zkřiví obličej.
„Pane, potřebujete pomoc?“
„Velitel?“
„Ghaab Andrien. Co tu děláš?“
Gorgone si uvědomí, že … „Kde ses tu vzal?“
„Byl jsem v docích na opravě, pane. Spěšně jsem letěl sem, když jsme se… Mohu nějak pomoci?“
Gorgone utiší svůj hněv. „Ard. Zaútoč na ní.“
„Ano, pane. Bude mi potěšením.“ Zmizí z obrazovky. Gorgone pozoruje loď střední třídy. „Ard na obrazovku.“ Výstřely nejsou vidět, ale vidí, jak se pancíř pod vstřely prohýbá. „Co zbývající lodě?“
„Většina, pane mlčí. Některé odlétají. Z Khlays letí mnoho lodí.“
„Výborně. Kolik jsme jich dostali.“
„Pane, třicet!“
Víc než dost, řekne si s upokojením. Zadívá se na Tatiane, který stojí vedle něj. Je rád nebo ne? Na co myslí? „Jsou ještě nějaké před námi? Partie, ozvěte se!“
„Ghaane Gorgone, obávám se, že opět skončím v docích.“
Gorgone se usměje. „Doufám, že se ještě uvidíme.“
„Ghaane Gorgone bylo mi ctí… Proti…! Zás…“
„Partia je definitivně poškozená,“ ozve se hlas z můstku, skoro bez emocí. Gorgone se zachmuří, ale přikývne. „Ponořit se do hyperprostoru. Lodě zničit.“
„Třicet pět, ghaane,“ ozve se nadšený ženský hlas.
„Výborná práce. Poděkujte Partii. Odpojit sítě! Vstoupit do prostoru. Spojte se s jednotkou na Khlays. Taky mi sem dejte velitele Terry a ostatních lodí.“
„Ano, ghaane.“ Gorgone pozoruje, jak vstupují do prostoru. Úleva.
„Ghaane Gorgone, nevěřil jsem. Omlouvám se,“ ozve se velitel Ionaine. „Můj život je ve tvých rukou.“
„Poděkujte posádce. Vedli jste si skvěle a teď na shromáždiště.“ Ponechá jeho nabídku být, protože ho zamrazí, když si vybaví, co se mu stalo. Dřív by nejspíš to přijal, ale je jiná doba a on se změnil. Koutkem oka sleduje, jak na obrazovce naskakují obrazy jednotlivých velitelů. Nadechne se. „Operace úspěšně proběhla. Podařilo se nám zničit třicet lodí malé třídy, a pět středních válečných křižníku. Jeden je poškozený lodí Partie. Vzdejte jí úctu, jak se náleží. Zatím je to všechno. Nějaké zprávy?“ Mlčí. To znamená, že je vše v pořádku. Uleví se mu ale zároveň by rád, kdyby to tak nebylo. Vstane.
„Ghaa Tatiane, převezmi loď.“ Tatiane ho koutkem oka sleduje. Jakmile ghaane odejde, posadí se do velitelského křesla. Zamyšleně se dívá před sebe. Velitel byl v napětí. Povzdechne si. Rád by šel za ním, poblahopřál mu, ale nemůže opustit jen tak můstek. Sleduje rozmazané hvězdy.
„Ghaa Tatiane, volá Terra.“
„Stalo se něco?“
„Zde Ionaine. Máme menší problém.“
„Jaký?“ zachmuřeně se dívá, jak se někam otáčí. Stalo se něco? Zvláštní, že se tak otočil.
„Nic, ghaa Tatiane. Jsem rád, že operace proběhla v pořádku.“
„Taky jsem rád. Vyřiďte poděkování od ghaana své posádce.“
Ionaine se pousměje, ale zas zvážní. Tatiane z něj nemá dobrý pocit. Něco se děje, ale co? „Ozvu se, až dorazíme na shromáždiště.“
„Ano.“ Obrazovka ztmavne. Tatiane jemně bubnuje prsty, jak se snaží soustředit. Iranie zde není, nemá službu, proto vybere jiného. „Ailianie, převezmi místo.“
Muž z ochrany překvapeně se zadívá na svého velitele. „Kdyby volala Terra, okamžitě mi to oznam.“
„Ano, pane.“ Tatiane co nejrychleji vyjde z můstku. V hlavě se mu neustále přehrává zvláštní zpráva do Ionainea. Jde do kajuty svého ghaane. Cítí napětí. Nejen z toho setkání, ale i z té zprávy. Dotkne se dveří.
„Ghaane Gorgone, zde je ghaa Tatiane. Mám neodkladnou zprávu.“
Ghaane Gorgone - Návrat Gorgoneho - 4.
