1. 11. 2013
Nepřítel
1.
Ghaane Gorgone
Gorgone pokyne svému zástupci ghaa Tatianemu. Ten poslušně za ním jde. Netuší, co po něm jeho ghaane chce, ale rozhodně je zvědavý. Překvapeně si to zamíří k zasedačce. Tatiane se postaví za ghaana. Ten se spojí se svým bratrem.
„Gorgone, jak moje lodě fungují?“ optá se pyšně Harnoho. Gorgone si podepře bradu. Konečně má čas mu poděkovat. „Bezvadně,“ ujistí ho.
Harnoho se pyšně nafoukne. „Máme další nápady.“
„To je moc dobře.“ Užasle pozoruje svého bratříčka, který za těch deset let výrazně zmužněl. Opravdu vypadá jinak. Taky je hrdější, víc sebevědomější, ale stále takový snílek jako dřív, což je krásné.
„Vypadá to, že nemáš moc velkou radost. Vyhráli jsme nebo ne?“ optá se s vráskou na čele.
„Nemrač se,“ napomene ho automaticky.
„Jsi jak Ardur.“
„Oh, tvůj partner?“
„Ano.“
„Vybral sis dobře. Vyhráli jsme, Harnoho, ale válka teprve začala. Chtěl bych ji skončit.“ Tentokrát se jemu vytvoří vráska na čele.
Jak Tatiane, tak Harnoho to nepochopí. „S mými loďmi vyhraješ,“ řekne jistě. „Stavíme další. Budou lepší, uvidíš. Bude to chvilku trvat, ale udělám to. Budeš mít naprosto novou flotilu. Už nikdo mi tě nevezme jen kvůli tomu, že budou mít převahu.“ Nakloní se, až je vidět jen obličej. „Dokud tady budu, nikdy nebudou mít převahu.“
„Já vím a děkuji ti.“
„Usměj se.“
Gorgone si povzdechne. Jak málo toho bratr ví. I když je velmi chytrý, stále válku nepochopil. Teprve teď nastane ta pravá řežba. Před deseti léty se tomu snažil vyhnout, ale měl vědět, že se něčemu podobnému nedá vyhnout. Povinně se usměje.
„Tedy, Gorgone, vypadáš strašně. Máš mít radost a ne být zachmuřený. Takto před tebou všichni utečou. Jak bylo na té planetě? Tatiane, zlobím se, že jsi mi to neřekl.“
Tatiane si teprve teď uvědomí, že je vidět i on. „Omlouvám se, ale bylo to v zájmu bezpečnosti ghaaneho.“
„Jojo, to ti tak věřím. Tak dobrá. Gorgone, kdy si někoho najdeš?“
„Já? Jak to myslíš?“ předstírá nevědomost. Ví, že mu to neprojde, ale rád se na Harnoha dívá. Nebýt jeho, jeho návrat by možná zakusil hořkou porážku. Díky němu a jeho lodím vyhrál, i když to bylo jen tak tak.
„Jak? Jak? Někoho komu bys mohl říkat partner nebo maličký.“
„Maličký?“ podiví se.
Harnoho zrůžoví. „Přesně. Musím jít. Volají mě. Kdy bude další bitva?“
„Netuším.“
„Dobře. Zatím. Musíme přidat na tempu.“ Spojení se vypne. Ghaane se dívá před sebe, jako by nevnímal svého zástupce.
„Co si o tom myslíš?“
„O čem, ghaane?“ Ghaane a partner. Zatouží být jim on, ale je to jen sen.
„O celé situaci,“ řekne podrážděně.
„Nové lodě jsou vítanou pomocí, ale je jich málo. Harnoho nedokáže zázraky, jestliže tomu nebude přát Vládce a veřejné mínění. Pokud odmítnout dál financovat jeho sny, potom s tím nic nezmůže.“ Gorgone přikývne. Má naprosto stejný názor. „Přesto myslím, že jsme měli úspěch. Odrazili jsme jejich flotilu. Hodně lodí je zničeno. Můžeme být právem pyšní na to, co jsme dosáhli. Je taky možné, že povolí, jelikož skoro byla jejich planeta obsazena, ale nedoufám v to.“
Gorgone přikývne, což Tatianeho rozhodí, protože Gorgone málokdy má stejný názor. Potěší ho, ale další slova ho přibijí k podlaze.
„Ano, jenže válka začíná. Snažil jsem se ji vyhnout za každou cenu, ale nevyšlo to. Teď nastaneou dlouhé potyčky plné mrtvých, kdy klesneme na dno a budeme vysílení. Potom se sebereme. Musíme to zastavit.“
„Cože?!“
Gorgone se postaví. „Nesmíme dopustit, abychom byli úplně vyčerpaní. Musíme si ponechat čerstvé zálohy, které v případě potřeby budeme moci použít.“
„Ale kde je vzít? U Khlays jsme použili celou naši flotilu.“ Nerozumí svému ghaaneovi. Nerozuměl mu tehdy, ale teď co se vrátil z té rozvojové planety, už vůbec ne.
„Netuším. Tohle právě spočívá na mě.“ Zvedne se, křeslo se ztratí. Přistoupí k svému zástupci. Pečlivě sleduje jeho rysy, oči, vlasy. Vtiskává si každý detail. Jak rád by ho z toho konfliktů vyhodil, ale je voják stejně jako je jim on. „Neposlechl jsi. Neodletěl jsi na planetu a hádám, že doktor má v tom prsty, že?“
„Omlouvám se, ghaane, ale nebyl jsem vážně zraněn. A samozřejmě, že doktor Titane o ničem nedvěděl.“
„Tohle je na mém posouzení, nemyslíš?“ Dotkne se svými rty jeho. Tatiane ucukne. Takhle intimní dotek mají mezi sebou… ale když Gorgone ho donutí otevřít rty a vklouzne do nich, ztuhne šokem. Tohle ještě nezažil. Pak se mu vybaví ten muž na planetě. Tak tohle spolu taky dělali? Tehdy měl v hlavě jedině, jak přimět ghaaneho k návratu, ale vzpomíná, že už tehdy tím byl šokován.
Gorgone je konečně spokojený. Hýčkat rozmalovat, to je přesně to, po čem celou dobu toužil. Je zvláštní, že nakonec ho zaujal jeho ghaa, kterého tolik let ignoroval. Když si vybaví, jak k němu byl krutý, nejraději by si nafackoval, jak říkají na Zemi. Zatouží tam zaletět. Odtáhne se od něj. Šok ho ani moc nepřekvapí. Sám si dobře vybavuje, jak byl ztuhlý, když to poprvé viděl u lidí. První myšlenka byla, že nic nejnechutnějšího ani snad nemůže být, ale potom zjistil, že je to rozkoš a skvělá předehra k milování. Rozpojí ruce z pasu, kterými si ho k sobě přitáhl.
„Přesto neuposlechnout rozkaz, to je porušení předpisů.“
„Jsem připravený přijmout jakýkoliv trest.“
Gorgone ho pozoruje. Jenže jaký? „Máš týdenní domácí vězení.“
Tatiane v šoku se na něj zadívá. Týden? „Ale…“
„Ailiane tě do té doby zastoupí. Můžeš jít.“ Tatiane skloní hlavu. V hlavě mu víří Gorgoneho slova. Týden ho nebude vidět!
„Titane, až příště vymyslíš nějaký plán, tak mě z toho vynech,“ cedí mezi zuby cestou do své kajuty. Před sebou má doktorovu tvář.
„Co se stalo? Jaký plán? Momentálně žádný nemám, jen jak zachránit těch pár nešiků. Bylo to tvrdé, Tatiane.“
„Já vím. Jen tak mimochodem, mám týdenní domácí vězení.“
Titane na něj kouká, pak se začne smát. „Tohle byl tvůj plán, ne můj, jestli si dobře vzpomínáš. Buď rád, že žiješ. Gorgone musel být v dobré náladě, když to řešil jenom tím.“
„Je to jedno. Podílel ses na něm.“ Ukončí spojení. Týden, aniž by viděl svého velitele. To nevydržím! Zaúpí, když se rozhlédne po své kajutě. Klesne na postel. Vybaví si polibek. Tak zvláštní, ale když si to rozebírá, na konci chtěl, aby to neskončilo, ale Titane má v jednom pravdu. Mohl skončit na vězeňské planetě na to šup. To by bylo daleko horší.
„Tak co?“ optá se ho večer Titane. Na stů položí hru gemboke. Posadí se k tomu. Vedle mají misku s oříšky.
„Jak co?“ řekne otráveně. „Co se venku děje?“ Domácí vězení znamená i to, že je v naprosté izolaci, takže jen může se kousat nudou a přemýšlet, co dělají. Nikdo se nedováží tento zákaz porušit, protože to by opravdu znamenalo několikaleté vězení.
„Děje? Jako obvykle. Letíme a snažíme se odhadnout nepřátelské plány. Aspoň si to myslím. Pořád sedím na ošetřovně.“ Udiveně kouká, kam Tatiane posune kostku. Je mimo nebo co? Snad se na něm nepodílí už domácí vězení, ale myslel, že je odolnější. Nebo je snad v tom Gorgone? Zástupci by se neměli zamilovávat do svých velitelů. Pak dělají hlouposti. Jako teď. On má jako jediný tu výhodu, že má přístup právě i k lidem v domácím vězeni. Jinak nikoho neuvidí.
„No jo,“ zabručí. Vezme další kostku a položí ji mimo.
„Ty, Tatiane, nejsi tak trochu mimo?“
„Proč?“ zvedne k němu udiveně oči.
„Protože hraješ, jako bys to nikdy nehrál.“ Ukáže prstem na obě kostky, které tam nemají co dělat.
Tatianeho bledá tvář zrůžoví. „Omlouvám se.“
„To se ti nedivím. Měl bys. Ale letíme k soustavě S222.“ Čeká na reakci.
Tatiane okamžitě zvedne hlavu. „To je…“
„Přesně. Jen doufám, že nechce…“
Tatiane se zvedne. „Co si to dovoluješ? Určitě má nějaký důvod. Přece jen tam byl hodně let.“
„To ano, ale jsme uprostřed válečného konfliktu, kde by city neměli hrát žádnou roli,“ připomene mu jeho vztah ke ghaanovi. „Odcházím. S tebou dneska není žádná hra.“ Zabalí desku a vyjde ven. Udělá krok, když se narovná. Gorgone! Co ten tu dělá?
Gorgone ležérně opřený o stěnu lodě se dívá na protější stěnu chodby.
„Jak mu je?“
Titanemu se uleví. „V pořádku. Myslím.“
„Myslíš, doktore? Někdy se mi zdá, že nemyslíš vůbec. Běž do své sekce. Čekám, že bude boj.“ Pohlédne ke dveřím, za kterými je Tatiane. Ailiane je dobrý zástupce, ale je vidět, že se necítí ve své kůži, ale nikoho jiného než Tatianeho nechce. Chybí mu jako by mu odebrali jednu ruku, ale nemůže mu zkrátit trest. I tak byl mírný.
„Boj, opět? Není to brzy?“
„Začíná skutečná válka, Titane,“ řekne měkce. „Musím jít.“ Rozeběhne se k nejbližšímu výtahu. Za chvilku sedí ve velitelském křesle. Dívá se na obrazovku. Jsou ještě daleko, ale jejich předsunuté sondy je zachytily, ale to znamená, že za chvilku i ony je zachytí. Buď ustoupí, nebo se do nich pustí. Bude záležet na veliteli. Jenže on má celou flotilu sebou, ale tamti ne. Ustoupí. Potom si povzdechne. Nemůže je nechat odletět.
„Obkličte a hlavně, žádná loď se odtamtud nesmí dostat pryč.“
„Ano, ghaane.“
Sleduje, jak jedna loď mizí za druhou. Mají převahu a nepřítel je chudší o pár dalších lodi. „Posbírejte data a přeživší. Jakmile budou v pořádku, odešlete je na vězeňskou planetu.“
„Ano, ghaane.“
„Jak jsme na tom s palivem?“
„Ještě nebudeme je potřebovat, ale některé lodě hlásí, že potřebuji doplnit palivo.“
Gorgone už chce vydat rozkaz k nalezení pásma asteroidů, když zahlédne Ardura. Jako civilista by neměla co tu dělat, ale bratr umí si vybrat, pomyslí si, když si ho důkladně prohlédne v neformálním oděvu, ale s vojenským značením. „Ardure, příště, prosím se uchyl do lékařské sekce, když bude bitva.“ Bratr by mu nedopustil, kdyby se něco stalo, a lékařská sekce je nejbezpečnější místo na lodi.
„Ano, ghaane. Prováděl jsem menší korekci pohonu, která lze udělat jen odtud a zároveň jsme to ukazoval Teyyi.“
„V pořádku. Můžeme zásobovat jiné lodě svým palivem?“
„Ano, ghaane,“ ozve se odněkud z lodi, I Ardur přikývne. „Můžeme.“
„V pořádku. Najděte pásmo asteroidů.“ Sedí, dívá se, jak prohledávají. Vesmír je obrovský, ale málokdy se nic nenajde. Tak je to i tentokrát. Mrtvá kometa, osamoceně plující po své dráze. Prsty jemně hladí opěradlo a přemýšlí, co by nepřítel udělal. Určitě je musel zaskočit. Mají Zrntaina, který měl znalosti nejvyšších velitelů. Určitě unikl. Taky už vědí, že je nazpět. Nedělá si iluze, že by to nevěděli. Jejich síly jsou momentálně tak na stejné úrovni, i když oni mají více lodi. Nejlepší strategie by byla je likvidovat postupně než vyvolat přímý střet. Přestože mají nové lodě…
„Nové lodě?!“ zašeptá mimoděk. Přestože to v místnosti jemně hučí, tak to jeho podřízení zaslechnou. Gorgone sevře opěradlo. Jak mohl být takový blázen? „Jak jsme na tom s palivem?“ Snaží se nedat najevo, že je napjatý.
„Půlka lodí má palivo doplněné a čekají na rozkaz.“
„Odlétáme. Zbytek lodi, nechť za námi dorazí v co nejrychlejším čase. Terra, jak jsi na tom?“
Divine de Lór se objeví na obrazovce. „Loď je připravená. Kam letíme?“ optá se velmi zdvořile.
„Brasil.“ Někteří se na sebe překvapeně podívají. „Jakmile se dostatečně vzdálíme od lodi, tak přejdeme do hyperprostoru a zamíříme na Brasil nejvyšší rychlosti.“ Loď se pohne, zamíří od lodí, které stojí a doplňují si palivo z nákladních. Jakmile je to možné, ponoří se do hyperprostoru.
„Za jak dlouho tam budeme?“
„Sto pulsu.“
Čtyři dny, pomyslí si Gorgone. Čtyři dny napětí. „Ailiane převezměte mé místo.“ Zvedne se a odchází. Potřebuje promluvit s ostatními veliteli o samotě. V zasedací místnosti se ozve jednotlivým velitelům. Bouchne, když si uvědomí, že může mluvit pouze s Terrou. Pak si vybaví i starý způsob. No nic, bude to tak napůl, ale nejdřív to probere s Terrou, velitelem Divine a jeho zástupcem Ionaine. Čeká na spojení.
„Rád bych s tebou a tvým zástupcem mluvil beze svědků,“ řekne na soukromém kanále.
„Jistě.“ Divine de Lór vstane, pokyne Ionaiovi a urči iraa Tuanil zástupcem. Odejdou do její pracovny. „Můžeme mluvit.“ Objeví se obraz. „Má to něco společného s tím, že letíme k Brasil?“
„Ano. Bojím se, že Zrnatine v čele s nepřátelskými veliteli bude chtít zamezit stavbám nových lodí. Nedělám si iluze, že o Brasil a naších docích nevíte a jestli o nich nevíte, potom Zrntaine, ano. Stejně jako já vím o planetě Ueda a Lów.“
„Máš skvělé informace,“ připustí Divine. „Co chceš dělat?“
„Zabránit, aby planetu zničili. Jakmile tam budeme, zlikvidovat jakékoliv nepřátelské plavidlo, které tam bude nebo přiletí. Nemůžeme si dovolit, abychom Brasil v této fázi boje ztratili.“
„Jsi si jistý, že tam budou? Smlouva O neútočení na planety...“
„Já bych u Uedy byl. Nemohl bych si dovolit, že proti mně vyrukují další stejné lodě, V tomto případě pochybuji, že tu smlouvu o neútočení dodrží. Já bych to neudělal.“
„Logické,“ připustí Divine. „Provedu.“
„Výborně.“ Vypne komunikaci, pracně doručí rozkazy velitelům, které jeho zprávu ihned rozloží, tak aby se nedala nikdy přečíst. Postaví se k oknu, kterým vidí vesmír. Chtěl poděkovat konstruktérům a teď bude mít příležitost.
„Ghaane Gorgone, ostatní lodě zaostávají. Máme letět stejnou rychlostí?“ ozve se Ailiane.
„Ano a Terra?“
„Vedle nás.“
„Leťte.“ Snad to stihnou. Vrátí se k původní myšlence, že chtěl jim poděkovat, ale takto si to nepředstavoval. Jen doufá, že až tam dorazí, nebude pozdě.
Armádní planeta Brasil
„Výstup z hyperprostoru, planeta Brasil,“ ozve se po nekonečně dlouhých pulsech, kdy jedině jen nejotrlejší a nemocní se odvážili jít spát.
„Lodě?“
„Jen dole a pár našich na oběžných orbitách. Dvě lehké lodě v docích na opačné straně.“
Gorgonemu se uleví, když se objeví spojení. Iraine, ihned to dá na obrazovku.
„Gorgone, co tu děláš? Satelit nám hlásil tvůj přílet.“
„Harnoho, rád tě vidím. Řeknu, až budu dole.“
Harnoho přikývne. Gorgone chvilku přemýšlí. Je mu jasné, že jejich přílet nezůstal utajený a nebudou moci si dovolit je překvapit. Přiletí sem, protože musí zamezit další porážce. On by rozhodně tu planetu zničil. Přesto musí být nějaký způsob, jak jejich přesilu omezit. Hladí opěrku křesla. Všichni napjatě čekají na další rozkaz.
„Položte miny.“
„Cože?“
„Položte miny do kvadrantu 1,5,3 a 9. Ať tam lodě nejsou. My budeme hlídkovat zde. Lodě, které jsou opraveny, budou hlídkovat zde,“ body na mapě, kterých se dotkne, se jasně rozzáří. Vyšlete sondy. Zástupce Ailiane mě bude informovat o postupu.“
„Rozkaz.“
Gorgone vstane, když si uvědomí, že nevydal rozkazy pro Terru. Zopakuje ji to. Divine je udivena nebo rozrušená soudí podle rychlého kmitání uši, ale přikývne. Vyrazí ke stíhačkám. Přemýšlí, zda by je šlo využít, ale potom zavrhne. S ochrankou nasedne do přepravního letounu a sjedou dolů. Pilot chvilku zápasí s pískovou bouří, ale nakonec přistane.
„Harnoho.“
„Gorgone, rád tě vidím. Nezměnil ses, ale co tu děláš?“
„Obávám se, že nepřítel bude chtít zničit Brasil.“
„Cože? Na planetách se…“
„Ne, pokud staví lepší lodě, než mají sami. Přiletí. Oznam to všem zástupcům sekcí. Ať se připraví na případné bombardování.“
„Dobře, ale myslel jsem si... To je jedno. Pojď se seznámit se… Ardur nepřiletěl?“
„Ne, ale mohu tě vzít nahoru.“
„To jsem rád. Chybí mi,“ řekne upřímně. Vede ho k hangáru, kde se shromáždili všichni kromě těch, co jsou na nejvzdálenějších sektorech. Otevře a vejde dovnitř.
„Vítej, ghaane Gorgone!“ ozve se mohutné.
„I já. Musím všem poděkovat za skvělé odvedenou práci, bez které bychom nemohli vyhrát. Překvapilo mě, kolik nových věcí jste vymysleli a výborných. Určitě Ardur Faadne i Ambien vám potom předají data z provozu lodě. Ještě jednou všem děkuji. Bohužel mám pro vás špatnou zprávu. Vypadá to, že Brasil se stane terčem útoku.“
„V tom případě mohly bychom vyzkoušet koule, co vy na to?“ ozve se jasný ženský hlas ze zadu, ale zaslechne ho i Gorgone.
„Koule?“ optá se.
„Malé překvapení týmu Eryncas, což je hlavní vedoucí zbraňového projektu. Když s tím přišla, netušil jsem, že už má ho skoro hotový. Hned jsme se pustili do sériové výroby. Tajnůstkářka,“ pošeptá mu. „Zrovna jeden je ve zkušebním prostoru.“
„Mohl bych ho vidět?“ Ví, že je tím potěší.
„Jistě. Eryncas!“
„Neřvi, stojím za tebou. Ty jsi věhlasný Harnohův bratr. Tenhle mizera dovede z člověka vycucnout sílu a energii. Půjdeme?“
„Jistě. Děkuji za zbraně.“
„Maličkosti. Máme další nápady.“
Gorgone přikývne. „Ani netušíš, jak je to potřebné,“ řekne procítěně.
Eryncas si ho udiveně prohlédne. Venku nastoupí do vozítka a za nimi se vypraví i další. Po hodině vystoupí v prostoru s výstražnými tabulemi. Vejdou do proskleněné budovy. Eryncas se postaví k pultu, na který položí ruce. Prsty se doslova vpijí dovnitř.
„Teď!“ zašeptá. Odnikud, tedy přesněji řečeno s písku vstane koule. Chvilku se vznáší, když najednou se objeví makety cílů. Gorgone fascinovaně se dívá, jak jsou buď rozervány na kusy nebo čistě rozkrojeny.
„Tak co?“ nasměruje kouli nad jejich budovu. Gorgone zvedne hlavu, aby viděl zblízka tenhle zázrak. Stíhačky v boji jsou dobré akorát na jedno, ale tohle je něco jiného. Více takových hraček by dokázalo zvrátit průběh bitvy.
„Dobrý. Ničivý zmetek.“
„Jo, má jeden problém, který nejde vyřešit.“
„Jaký?“
„Jakmile dojde energie, je k ničemu. Aby byl tak silný, dokonce může vypustit paprsek silnější než na Terra nebo Brasil, tak ji soustřeďuje do útoku. Posádku tvoří dva muži. Jeden střílí, druhý řídí. Zkoušeli jsme, aby mohl být v kouli jeden, ale neosvědčilo se to. Vysoká přesnost, vysoká manévratelnost.“
„To přesně potřebuji. Kolik jich máte?“
„Zatím dva, ale dáme je k obraně Brasil.“
„A lidé co budou to řídit?“
„Jedním jsem já. Vnitřek je dokonale odolný proti zničení. Jistě, dá se zničit, ale po posledním výstřelu zbude tolik energie, aby se dostali mimo bojiště a přečkali.“
„Výborně. Nerad ztrácím lidi. Dokázali jste tu divy. Tím myslím pravdu.“
„Ghaane Gorgone, sondy hlásí nepřátelská plavidla.“
„Půjdu s tebou.“
„Měl bys…“
„Jen, prosím…“
Gorgone váhá, ale potom přikývne. Harnohová tvář se rozzáří.
„Eryncas, budeš mě tu zastupovat, dobře.“
„Jistě. Raději zůstanu na zemi, než abych se tam někde producír… U jediného, jsem pilotem jedné té věci. Tak jdu s tebou.“ Zakření se. „Musíš si najít nějakého jiného zástupce.“
„V tom případě Zentaine. Prosím, dohlédneš na to tady?“
„Rád. Gorgone, jsem nadšený, že to všechno k něčemu bylo, ale měl bych žádost.“
„Ano?“
„Více výzkumníků, kteří by přinášeli nerosty.“
Gorgone se usměje. „Pokusím se. Rozhodně řeknu doktoru Titanemu, aby sbíral nejen biologické vzorky.“
Zentaine se usměje. Přesně tohle chtěl. Teď konečně bude mít dost vzorků ze všech možných koutů vesmíru. Nikdo neví, na co ve vesmíru může se narazit. Ta poslední hornina je velmi zajímavá… Jeho zástupce ho odtáhne, čímž se probere ze snění.
Harnoho s Gorgonem sedí přepravní lodi. Gorgone zatím pročítá zprávy. „Podminujte ještě pole 4. Co pouštní bouře?“
„Dá se jimi proniknout, ale obtížně. Sám sis to vyzkoušel. Částečně ruší všelijaké paprsky, ale dá se jimi proniknout. Proto to tady vybrali, ale taky hlavně kvůli našemu druhu. Slunce tu tolik nesvítí. Přes ta mračna má co dělat, aby proniklo,“ vysvětlí Harnoho.
Gorgone si vybaví Zemi. Tam měl sluníčka dost po celý rok. I v zimě. I tak několikrát Tatianeho s doktorem poslal k Jedinému. Za necelý puls přistanou. Harnoho zvědavě pozoruje svého bratra. Takhle ho ještě nikdy neviděl. Jistě věděl, jak je skoro uctíván, ale zbožné pohledy ho pobaví.
„Jdi za doktorem Titanem. Jistě si budete dobře rozumět. Zůstaneš tam, dokud to neskončí. Ardur a ostatní nechť ihned odejde do lékařské sekce.“
„Díky.“
„Neměl bys tu být, ale chápu, že chceš vidět, co tvoje snaha dokázala.“
„Ano.“
Gorgone se na něj zamyšleně podívá. „Není to hezký pohled,“ zamručí a jde na velitelský můstek. Zástupce ihned zmizí z křesla. Posadí se a zadívá se na obrazovku.
„Všechny sektory jsou podminovány.“
„Dobrá. Čekáme.“ Na můstku nastane mlčení, které je přerušován občasnými signály, ale jelikož obsluha nepodává hlášení, pak jsou to obvyklé doprovodné zvuky.
Nejtěžší je vždy čekání, pomyslí si Gorgone, ale jestli jejich velitel je co k čemu, nebude si moci dovolit nechat planetu, kde se staví nové lodě, v klidu.
Harnoho dorazí do lékařské sekce.
„Ty jsi kdo? Tady… Civilista? Další?“ řekne znechuceně Titane. „Mám tady dost starosti, ale pojď dál.“
„Jmenuji se Harnoho a jsem …“
„Vím, kdo jsi. Takže to je tvoje zásluha, že je loď na světě. Díky moc. Je krásná. Další? Ardur? Aha,“ zamumlá, když vidí jejich pohledy. Ardur přistoupí k Harnohovi a políbí ho něžně na rty.
„Stýskalo se mi, maličký.“
„Mně taky. Jen doufám, že Gorgone nemá pravdu a na planetu nezaútočí.“
„Zatím se nemýlil.“
„Hej, co kdybyste odtud odešli někde jinam? Například tam a chci mít tu ticho. Tady jsou nemocní lidé!“ Vykáže je za sousední dveře. Oba dva tam vstoupí. Posadí se dvou křesel, které se tu objeví.
„Máme tu být ticho.“
„Já vím, ale budeme ticho, ne?“ Sklouzne z křesla a roztáhne Ardurovi nohy. Oblečení zmizí. Dotkne se vzrušeného pohlaví. Nemůže se na něj vynadívat a tak jen ho zkoumá očima. Ardur vztáhne ruku a zajede mu do vlasů. Zčechrá je, jak to má rád. Nespěchá a kam by spěchali? Jsou na lodi uvězněni, jako mnoho ostatních.
Konečně, pomyslí si, když Harnohův zvědavý jazyk olízne jeho penis. Za chvilku už je pohlcen v teple úst. Zasténá, ale vzápětí umlkne pod zkušeným lízáním. Vyvrcholí do úst tak rychle, že nestihne si vychutnat celé umění svého milence. Povzdechne si, zatímco hbitý jazyk ho očišťuje.
Harnoho se zadívá na nahého Ardura. Tváří se spokojeně.
„Byli jsme ticho, ne?“
„To ano, ale chci ti to oplatit.“ Sotva to dořekne, loď sebou trhne. Oba dva zvážní a zadívají se na sebe. Uvědomí si, že vzrušení ze shledání opadlo. „Tak měl pravdu. Jako vždycky.“
„Ano.“ Posadí se. Oba dva naslouchají motorům a chvění lodi, protože jiné informace nemají. Pak, ale se zvednou a jdou k doktorovi. Vypadá to, že je ustaraný.
„Posaďte se. Začali bombardovat planetu.“
„Ne!“
„Naše minové pole jim dává zabrat, ale mají přesilu. Jestli se neobjeví posila, potom nevím, ale Gorgone možná má něco v záloze.“
Jenže doktor se mýlí, protože Gorgone si dobře uvědomuje, že je sám. Potřeboval by ty koule, aspoň to. Nakonec nerad vydá rozkaz.
„Stíhačky do pole. Dávejte pozor na zaminování. Je škoda, že planeta nemá dělostřelectvo.“ S těmi slovy z planety vyšlehne paprsek. Udiveně se po sobě podívají.
„Zpráva z Brasila od Zetaine.“
Gorgone to čte. Možná přeci jen budou mít šanci. Vypadá to, že právě zapojili jedno z dalekonosných laserových děl, které sice je pro vesmírné lodě, ale zkusili to tímto způsobem. Dosah má úctyhodný, pomyslí si, když vyšlehne další paprsek a nepřítel je překvapený. V tom uvidí přepravní loď. Koule.
„Ochraňte za každou cenu před poškozením přepravní transportér!“ přikáže Terre. Uvědomí si, že i on je napjatý. Všichni sledují transport. Když je na orbitě, vydechnou si úlevou. Podaří se to? Transport otevře hangár a do prostoru jsou vypuštěny tři koule.
Gorgone si pomyslí, že se mu zdají strašně maličké, oproti tomu, jak je viděl dole na Brasil. Ovšem kadence zbraní je neskutečná, když vidí, jak se rozletí všemi směry.
„Předejte jim zprávy o minových polích.“
„Ano, ghaane. Už je obdrželi. Že děkuji.“
„Já jim děkuji,“ odpoví Gorgone.
„Stahuji se, ghaane.“
„Výborně. Co Koule?“ Docela příhodný název, napadne ho. „Jedna funkční, druhé dvě jsou mimo bojiště,“ oznámí mu z můstku
„Výborně. Seberte je.“ Vypadá to, že pár těch koulí by bylo schopno planetu ochránit, ale zvládnou to i nadále? „Harnoho, ať se dostaví ihned do zasedací místnosti.“ Sám se zvedne a přenechá místo Ailinieovi.
Harnoho se zvedne, nakoukne k doktorovi, který sleduje ustaraně hangáry. „Vyhráli jsme, Titane?“
„Ano,“ odpoví úlevně. „Za chvilku tu bude rušno,“ naznačí jim, aby vypadli. Harnoho venku obejme Ardura. Neví, zda ho ještě uvidí. Vyrazí k zasedací místnosti. Vejde dovnitř.
„Vyhráli jsme?“
„Prozatím,“ zabručí Gorgone nad mapou. Přesouvá jednu oblast za druhou, až se zastaví na bezvýznamné malé sluneční soustavě. Tam bude vést další bitvu nebo odtud vyrazí přímo na jejich jednu obchodní trasu. I když to nerad přiznává, stále mají málo lodi a zde nepřítel ztratil pouze dvě lehčí lodě. To je nic. „Kolik můžete těch koulí postavit?“
„Jestli dostaneme dodávky, potom tak měsíc.“
Problém, ale musí to zvládnout. „Dobře. Co miny? Jak jste na tom?“
„Dobře. Eryncas se nechala trochu unést a nechala jich vyrobit kvanta. Povídala, že miny jsou velmi podceňovány.“
„Zaminujete Brasil. Necháte jen dva volné průchody. Lodě důkladně prověřovat a bez příslušných kódů, zničit. Lepší zničit loď než planetu. Koule budou hlídkovat.“
„Nemohou být ve vesmíru dlouho.“
„Chápu, v tom případě ať je na orbitě s Koulemi transportér. Jsou výkonné. Nebo ať se střídají. Líbí se mi jejich palebná síla.“
„Díky. Ernycas bude nadšená.“
„Dobře. Kdyby se něco s planetou dělo, potom mi dejte zprávu. Kdyby došlo k nejhoršímu, všechno zničit a výsledky odeslat přímo ke mně. Nikam jinam.“
„Dobře a vědci?“ optá se přímo.
„Buď odeslat některou z lodi nebo… Udělejte vše dle vlastních možnosti. Taky zabezpečte planetu dělostřelectvem.“
„Jistě. Gorgone, uděláme maximum, abychom svou planetu ochránili. Je to náš domov.“
„Promiň, zapomínám se. Byli jste všichni skvělí. Bez vás, bych obě bitvy nevyhrál.“
Harnoho se usměje. „Kde je vlastně Tatiane?“ uvědomí si, že věrný stín Gorgoneho neviděl.
„Má domácí vězení za neposlušnost. Data a přeživší sebráni?“
„Ano, ghaane. Za šest pulsů, zde bude zbytek flotily.“
„Dobře.“ Obrátí se k Harnohovi. „Tyhle rychlejší motory potřebujeme na všech lodích.“
„Materiál,“ hlesne najednou posmutnělý Harnoho. Gorgone se zamračí.
„Zkusím s tím něco udělat. Dejte je na lodě, které tu jsou v opravě.“
Harnoho přikývne. „Gorgone, doufám, že se ti to podaří, protože s nedostatkem materiálů bojujeme tu od prvního dne. Neposílají nám toho tolik. Dřívější Vládce nám toho posílal o hodně víc, ale současný nám není ani krapet nakloněn.“
„Dobře, ale jestli tě to uklidní, na druhé straně je to stejné.“
Harnoho vyvalí oči. „Jako vážně? Vždycky jsem si myslel…“
„Je to tak. Mluvil jsem s pár Srstnatými. Mají stejné potíže jako my. Nemyslím, že se tu ihned objeví, ale nemůžeme si být jistí.“ Zvedne se, mapy nechá zmizet. Dívá se na svého malého bratříčka. Vlastně už není malý, ale velký. Dokonce má i skvělého partnera. „Všichni v armádě jen vidí žrouta peněz, ale výsledky málokdy. Hodně jste jim dali a ocenili to? Nemyslím. Jenže tohle je náš úděl.“
„Ano. Popravdě byl bych raději, kdyby se zde neobjevili. Díval jsem se, když odletěli. Netušil jsem, že je to tak…“
„Hnusné?“
„Strašné. Nebezpečné. Byl bych raději, kdyby žádná válka nebyla.“
Jenže tohle právě není možné, pomyslí si zoufale Gorgone, ale nic Harnohovi neříká. „Pojď, doprovodím tě dolů. Ardur pojede s tebou. Dá ti všechny výsledky.“
„Já… Tak dobře. Prohlédl jsi mě.“
Gorgone se usměje. Ti, kteří úsměv zahlédnou, skoro padnou do mdlob, protože úsměv ghaaneho je vzácný jako stojící kometa. Gorgone ho vyprovází na oběžnou orbitu,
„Budeme tu pro jistotu ještě den, kdyby je napadlo se zničehonic vrátit.“ Zaměří pozornost na Ardura. Nějakým záhadným způsobem se to dozvěděl a teď tu stojí i s materiály, které nešly přeposlat. „Ještě se uvidíme.“ Obejme ho a přitiskne tvář k vlasům.
„Já vím a dávej na sebe pozor.“ Nastoupí do transportéru, který je donese na Brasil.
„Víš co, Ardure?“
„Copak, maličký?“ Podle pohledu zase má nějaký šílený plán, který se týká lodi, protože je úplně mimo. Když myslí na něj, má jiný. Hltavý.
„Myslím, že by se hodil nějaký lepší způsob přenosu.“
„Jak jen budeš chtít.“
Harnoho se rozzáří.
Gorgone zatím pročítá zprávy. Za chvilku ho začne bolet hlava. Vstane a jde k doktorovi.
„Zdravím, Titane.“
„Ghaane, vítej v lékařské sekci. Potřebuješ něco?“ obejde ho hrůza, když si vybaví, proč zde posledně byl.
„Něco na bolest hlavy. Ne, žádná zpráva nepřišla, když nepočítám ty tuny výzvědných. Jen mě bolí hlava.“
„Aha. Nejlepší bude, když si půjdeš zacvičit.“
„Zacvičit?“ optá se nevěřícně Gorgone. Neví, zda se má smát nebo co má dělat.
„Jistě. Podle posledních výzkumů…“
Gorgone se otočí a odejde. To mohl rovnou číst dál zprávy a ne poslouchat přednášku o výzkumu. Jenže moc dobře mu není. Najednou zjistí, že je před Tatianeho kajutou. Váhá, ale potom zaklepe. Tatiane, který nervózně přechází malou místnost, se zastaví. Už přemýšlel, že poruší zákaz a vyjde ven, ale zdá se, že doktor se nad ním smiloval. Otevře dveře.
„No, kone…“ Zbytek věty polkne, když zjistí, že za dveřmi nestojí Titane, ale Gorgone. „Omlouvám se, čekal jsem doktora.“
„Má hodně práce.“ Vstoupí dovnitř. Bez zájmu se rozhlédne po místnosti. „Opět jsme vyhráli. Spokojený?“
„Proč ten tón, ghaane? Mohl jsi to odmítnout.“ Zabolí ho to.
„Nemohl jsem a dobře to víš.“ Posadí se. Dívá se na jeho dokonalou tvář. „Bolí mě hlava,“ zamumlá. „A ten hloupý doktor mi radí si jít zacvičit.“ Zavře oči. Cítí se tu dobře. Uvelebí se v křesle ještě víc. Tatiane je v rozpacích, protože netuší, co má dělat. Když se mu zdá, že usnul, přistoupí k němu. Jemným dotekem mu vezme pramen vlasů. Pomalu ho propouští mezi prsty. Miluje ten dotek. Blaženě si k němu klekne. Kdyby tak mohl.
Gorgone otevře oči. „Tatiane…“ nedořekne, protože jeho zástupce je nahý. Krapet vyzývavě se na něj zadívá. Gorgone se nahne a přitáhne si ho k sobě blíž. Začne ho líbat, až sotva dýchají. Mezitím přikáže oděvu, aby se ztratil. Sedí před svým zástupcem zcela nahý. Tatiane se na něj zadívá. Je to nádhera, přestože je to dost nezvyklé. Políbí ho na krk, potom po hrudi sklouzne dolu, až k údu, který netrpělivě čeká na pozornost.
„Ano, to je ono,“ zašeptá Gorgone. Vjede mu rukou do vlasu a přitahuje si ho ke klínu, až je v něm celý. Usmívá se, ale potom zvážní. Odstrčí ho a dovede ho k posteli. Lehne si a stáhne si ho k sobě. Slov nemají zapotřebí, jak se za ta léta dobře znají. Gorgone ho hladí po celém těle. Objevuje, co se mu líbí a co ne. Nevynechá jediné místečko.
„Prosím?“ najednou zašeptá Tatiane a přetočí se na čtyři. Gorgone ho nejdřív políbí na záda. Dlouhými pohyby ho hladí, až kam dosáhne. Vklouzne mezi těly a hladí Tatianeho penis, až je mohutný a vztyčený. Jazykem krouží kolem svěrače. Nasliní okolí a potom pomalu do něj pomalu vklouzne.
Tatiane přivře štěstím oči. Trochu ho to zabolí, ale vedle toho co cítí, je to zanedbatelné. Tohle je něco překrásného a štěstí ho zaplavuje ve vlnách vášně. Gorgone s rukama na zadku se v něm začne pohybovat. Moc dobře si uvědomuje, že je mu tak dobře, jako nikdy. Po tomhle toužil, aniž by si uvědomil jak moc. Tolik rozkoše a k tomu teprve teď má pocit, že je to přesně ono. Tamty pokus byly prostě zpackané. Užívá si to, jak krásně mu padne, i to, jak pod ním se pohybuje a vzdychá. Přirazí a vylije se do něj. Nevytahuje ho. Uvědomuje si, že je to prohřešek, ale svým způsobem si ho takto chtěl přivlastnit.
„Omlouvám se, ale udělal bych to znova,“ zašeptá mu do ucha.
„Já, jak chceš.“ Čeká, že z něj vyklouzne, ale Gorgonemu se ještě nechce a tak v něm zůstává, zatímco ho hýčkají ruce. Nemůže se nabažit lehkých doteků těla, které je pod ním povolné. „Budeš ještě tak dlouho?“
„Vadí ti to?“
„Ne, jen je to pro mě nezvyklé.“ Potom ho něco napadne. Vytočí hlavu, aby viděl do Gorgonovy tváře. „Takhle se milují pozemšťané?“
Gorgone z něj vystoupí a vezme ho do náruče. „Ano, ale ne všichni. Tam je povolen jedině jeden sex. Žena muž. Kvůli rozmnožování.“
„Ale ty a ten muž…“
„Někteří tomu říkají úchylka. Je ti dobře? Neublížil jsem ti,“ optá se starostlivě.
„Ne, ne!“ málem, že nevykřikne. „Jsem v pořádku,“ zamumlá. „Mají to divné, Gorgone.“
„Ano, ale já jsem s tebou rád.“
„Takže tam se rodí přirozenou cestou?“
„Ano, ale na malých planetách nebo starší si to u nás taky pamatují, ale nikdy jsme nebránili jakýmkoliv vztahům. Připadalo nám to samozřejmé, ale dobře víš, že to není tak vždy.“ Políbí ho na rty.
„Líbí se mi to líbání,“ řekne nesměle.
„Ano, tak se mi zalíbilo. Budu muset jít.“ Vášnivě ho políbí. „Máš domácí vězení!“
„Ale…“
Gorgone vstane, pásek se změní ve velitelskou uniformu. Nakloní se k Tatianemu. „To, že mám s tebou vztah, tě nijak neopravňuje k tomu, abys mě ovlivňoval, nebo chceš být můj partner bez velitelských pravomocí.“
Tatiane se posadí. „Ne, ghaane. Svedu své povinnosti rozlišovat. Už tu chybu nikdy neudělám.“
Gorgone je rád. Nerad by ho ztratil. Za ta léta si na sebe zvykli. Ví, co má rád on, ale on to o Tatianem bude muset teprve zjistit.
„Gorgone, znamená to, že jsem tvůj oficiální partner?“
Gorgone se zarazí. Je mít dobré partnera i jako svého zástupce? Není to nic neobvyklého, ale popravdě, kdyby odešel, nedovedl by ho tak ochránit jako u sebe. „Ano,“ řekne ve chvíli, kdy Tatiane dostane strach, že řekne Ne. Když se dveře zavřou, výskne. Pak si uvědomí, že z něj vytéká něco lepkavého. Uvědomí si co to je a přikryje si hlavu polštářem. Tak dekadentní, tak neslušné, ale je mu skvělé. Má pocit, že mu tak více patří, že i Gorgone mu patří. Jestli to příště bude chtít udělat, dovolí mu to. Přetočí se, roztáhne nohy, hladí se a přemýšlí o celém milování. Byly úplně jiné než tamty. Nádherné, divoké, skoro nesmyslné, ale létal i padal závratnou rychlostí a vědomí, že se s ním miluje jeho ghaane, dodávalo tomu až fantastický rozměr.
Ghaane Gorgone - Nepřítel - 2.
