8. 11. 2013
Nepřítel
2.
Ghaane Gorgone
Gorgone zatím jde řídící místnosti, když ho potká Titaneho. Už z dálky zkoumá Gorgoneho výraz.
„Ghaane, jsi v pořádku? Co hlava?“
„Hlava?“ optá se. Potom si to vybaví. „No ano, hlava, co s ní má být?“
„Bolela tě.“
„Ach tak. Zašel jsem si zacvičit, jak jsi mi doporučil. Výborná metoda, doktore. Opravdu skvělá.“ Titane zůstane v šoku nad tím prohlášením stát. Gorgone ho nechá stát uprostřed lodě. Na rtech mu pohrává malý úsměv. Zacvičit si rozhodně zajde víc než dřív, ale teď musí jít opět do bitvy. Příjemná chvilka, kdy zapomněl kým je a jaký má úkol, skončila. Posadí se do svého křesla. Vnímá ruch lodě, i to, jak sem přicházejí a odcházejí jeho podřízení. Občas mu Ailin podá nějakou zprávu. Přečte a odevzdá mu ji. Teď se to stejné děje na všech lodích.
„Ghaane, ještě tři pulsy a je tu zbytek flotily.“
„Výborně. Natankujeme zde, opravíme, co bude potřeba, a vyrazíme. Co sondy?“
„Nic neznamenávají. Oblast kromě nás je prázdná.“
„Co hyperprostor?“
„Prázdný, kromě našich lodí. Ty nové sondy jsou úžasné, ghaane.“
„Vím, iraa Jirani.“
„Zpráva,“ řekne suše Ailinie. Podá mu ji. Ghaane začne číst. Takže další bitva bude tam. Jedním pohybem zprávu zničí na miliony částic. Všichni se tomu podiví.
„Kdy zde bude kompletní flotila?“ Mají ještě čas, ale jen tak tam doletět… Nesnáší, když nemá čas na přípravu. Stoupne si a přejde k místu druhého důstojníka. Vyvolá si všechny lodě. Jeho oči stejně jako mozek vnímají data, kterými je zahlcován. Rty neslyšně opakují další data. Dva pulsy do bitvy. Potřebuji znát, kolik lodí tam bude. Vstane. Zapotácí, jak už si odvykl dělat tuhle rutinu, ale nechce, aby kdokoliv věděl, co bude.
„První lodě se vynořují, ghaane.“
„Výborně. Nechť urychleně si dotankují palivo. Lodě, které potřebují opravu, tu rovnou zůstanou. Opravené lodě připojte k naší flotile.“ Už ví, co mu zde chybí. Mohl by to zadat jako příkaz někomu podřízenému, ale někdy může i on dělat. „Stav flotily?“ naslouchá, kolik mají fregat, kolik křižníků a dalších lodí. Málo a zastaralé, usoudí. Tak nutně by potřebovali novou krev.
„Jak je na tom Akademie na Khlays?“
Všichni se k němu otočí, protože to znamená jedno. Okamžitý nábor dalších vojáků. „Zašlu dotaz, ghaane,“ řekne Jirani.
„Jakmile dojde, předejte mi jí. Stav našich lodí?“
„Dotankováno.“
„Vysokou rychlostí k soustavě S222. Vynoříme se u planetky S222 -10.“
„Ano, ghaane.“
„Ještě jeden náklad, pane.“
„Dobrá. Potom odlétáme.“
„Ghaane, Harnoho je na příjmu.“
„Na hlavní,“ zavelí. Usměje se. „Co potřebuješ?“
„Musím tě o něco požádat.“
„O co?“ Nevhodná chvíle, ale díky němu má loď a nějakou šanci na výhru, takže musí svého bratříčka vyslechnout a samozřejmě pomocí.
„Nutně se potřebujeme dostat do soustavy S222. Mohl bys postrádat jednu loď?“
Gorgone strne. Náhoda? Někteří na ni věří, někteří ne. On sám tomu nevěří. „Proč tam chceš?“
„Potřebujeme ihned něco natěžit. Jednu horninu na planetce S222 -6. Důležitý materiál. Ještě nemáme pro ni název.“
Gorgone zabubnuje na opěradle. Zřejmě důsledek doktorova sběru. „Naloď se na Brasil.“ Zde bratra ochrání. Jestli to bude nutné, vysadí ho na té prokleté planetě a nechá ho tam. Gorgone nehnutě čeká, až dorazí bratr. Měl by ho přivítat, ale nějak se mu nechce. Má zvláštní tušení, že tohle se neděje jen tak.
„Plnou rychlostí k S222. Letíme jako poslední, Terra jako první.“
„Ano, ghaane.“ Gorgone sleduje, jak do prostoru vstupuje loď za lodí, až nakonec i on. Vybaví si, jak dříve uléhali, ale teď mohou být vzhůru. Letí kupředu. „Ailiane, převezmi místo.“ Vstane a jde za bratrem. Určitě bude v kajutách pro hosty. Nechá se informovat, kde ho služba umístila. U dveří se ozve.
„Zde Gorgone, mohu vstoupit?“
„Jistě. Jsem rád…“
„U Jediného, Harnoho, co sis to zase vymyslel?“ Ardura ignoruje. „Neletíme tam jen tak z legrace, ale soustřeďuji se tam nepřátelské lodě. Další bitva bude v téhle soustavě. Můžeme ji úplně…“
„Nechtějí to stejné, Harnoho? Myslíš, že opět nám někde utíkají informace?“
„Jaké informace? Co tam chtějí?“
„Nevím, ale je to možné. Sekce pro paliva přišla s něčím novým, ale jediný prvek, který by to mohl zařídit, nachází se v této soustavě. Myslím, že ne. Vždyť nám to řekl teprve dneska. Tak rychle by nemohli reagovat. Jednoduše. Dosud používáme tekuté palivo. Všechno ostatní špatně funguje.“
„Ano.“ Z toho proslovu nechápe ani slovo. Jaké úniky?
„Jenže Fierne, to je ten co pracuje se svým týmem na palivech, nám řekl, že by mohl tekuté palivo přetvořit do krystalu, které by zaujaly méně prostoru, ale hlavně by vydržely o hodně déle. To potřebuješ, ne?“
Gorgone se zamračí. Jistěže potřebuje palivo, které vydrží daleko déle. Každý by si přál nekonečné palivo, ale to jediné není možné, ale každá hodina je vítána.
„K tomu by mohl použít jeden z vzorku, co nasbíral doktor Titane.“
„Já ho jednou zabiju s tou jeho mánii všechno sbírat,“ zahučí. Jako vždy měl pravdu. „Dobrá, ale netuším, jak to bude vypadat. Až tam přiletíme, dostanete jednu loď… Ne, nenamítej, tohle by mohlo být důležité.“ Zadívá se na Ardura. „Co bylo s tím únikem informací?“
„Sabotáž dodávek, únik informací, ale hlavně sabotáž našich výsledku. Než jsme na to přišel, pět let jsme promrhali.“
„Spoluvládce.“
„Ano,“ přisvědčí Harnoho.
„Dobrá. Ciť se tu jako doma.“
„Děkuji ti moc.“
„Zvu vás na večeři.“
Oba dva se potěšeně usměji. To je pocta večeřet s kapitánem lodě a k tomu s nejvyšším velitelem. Gorgone přemýšlí, že by ještě pozval Tatianeho, ale potom se zatvrdí. Stále ještě má trest. Ten si musí odpykat. Ovšem mohl by si krapet jít zacvičit. Poslední dobou ho hlava pobolívá stále častěji.
Zastaví se, jak uvažuje nad tím, co si právě usmyslel. Země měla na něj větší vliv, než si myslel. Naučil se tam lhát sám sobě. Dojde na můstek, kde se posadí. Zírá na okolní proměnlivý vesmír, ale v duchu se zabývá svým nelogickým vztahem ke svému podřízenému. K tomu ještě zástupcem. Na Zemi takové vztahy jsou nežádoucí na všech úrovních. Slabě si povzdechne. Měl by konečně na Zemi zapomenout a žít tak jako dřív. Prostě má vztah se svým zástupcem, jenže problém je v tom, že začíná se o něj příliš starat. To je špatné.
„Ghaane, průzkumné sondy.“
Vezme zprávu, začte se do ní. Takže opravdu další bitva. Vypadá to, že tam shromáždili skutečně slušnou flotilu. Horší je, že je to zrovna u polo rozvinuté civilizace, kteří určitě je zachytí. Takže budou muset planetu převzít do správy, ať chtějí nebo ne. Buď Srstnatí nebo oni.
„Ailiane, zaujmi mé místo. Jdu za doktorem Titanem.“
„Ano, ghaane.“ Ailinie se posadí do křesla. Gorgone jde do lékařské sekce.
„Zdravím, ghaane, potřebuješ něco?“
„Jistě. Mohl bys?“ ukáže na jeho kancelář.
Titane jde za ním do průsvitné místnosti, která je zvukotěsná.
„Máme problém. Budeme muset převzít tu planetu, na které jste mě vysadili do správy. Buď my, nebo oni. Jelikož tohle spadá do tvé kompetence, potom bys to měl oznámit příslušnému Spoluvládci.“
„Proč?“
„Protože nás zaregistruji. Mají na to přístroje. V blízkosti té planety proběhne bitva. Nepochybuji, že nás zaregistruji.“
„Jistě, postup je jasný. Problém je, že soustava se nachází na rozmezí našich hranic a jejich.“
„Vím to. Tento úkol ti svěřuji, ale ještě si promluv s Harnohem. Vypadá to, že ty jsi našel něco, co naši vědci potřebuji k dalšímu výzkumu.“ Usměje se. Pocítí zadostičinění, protože jak vidno doktor z toho není nadšený. Neměl se tehdy plést do záležitosti, do kterých mu nic není. To je tak, když na lodi slouží civilista, přestože je špičkový odborník. Odejde. Tohle už není jeho záležitost, ale jestli se potvrdí Harnohův předpoklad, potom o tuhle soustavu vznikne bitva. To Země odnese určitě, jenže takový je osud všech méně vyspělých planet.
Zjistí, jak dlouho ještě je do výstupu z hyperprostoru. Má dost času se vyspat, ale potom se obrátí a jde k Tatianemu. Za několik pulsů mu skončí trest. Bude rád, protože sice Ailinie je sice schopný důstojník, ale pomalý ve věcech, které požaduje.
„Ghaane Gorgone,“ ozve se.
Dveře se otevřou. Gorgone je překvapený Tatianeho šatem. Uniforma se ztratila a je to spíš večerní oblečení pro lehčí zábavu.
„Vítej, ghaane. Omlouvám se. Hned změním…“ hlesne, protože si právě zkoušel, co by si tak mohl vzít, kdyby si někde na nějaké planetě spolu vyšli.
„Ne, nech to tak. Líbíš se mi.“
„Děkuji. Nechceš něco k pití?“
Gorgone se usměje. „Jen to jediné,“ naznačí a sklouzne k jeho vzrušenému klínu. Je plně vztyčený a čeká, až si ho někdo začne všímat, což Gorgone má v úmyslu udělat.
Tatiane se nejistě usměje. Nečekal, že opět přijde a k tomu v tak rozverné náladě. Jako by to nebyl jeho ghaane, ale nejhorší je, že netuší, jak má reagovat. Gorgone k němu přistoupí a začne ho líbat. Tatiane mu povine ruce kolem krku a přitiskne se. Podvědomě nechá stáhnout šat do pásku. Vztyčený úd se otírá o Gorgoneho klín.
„Já…“ jenže než stačí cokoliv dalšího povědět, Gorgone před ním klečí, svírá mu rukama půlky a jazykem tančí po hlavičce penisu. Tatiane zasténá slasti. Zaváhá, ale potom zajede do hebkých černých vlasů. Rozkošnický se s nimi mazlí, zatímco Gorgone se mu věnuje jak zepředu, tak zezadu. Prstem se dobývá dovnitř a roztahuje otvor pro jeho vpád. Už nikdy nedovolí, aby ho to bolelo.
Tatiane se pohne a doslova vklouzne do otevřených úst. Podívá se na svého velitele. Stále tak nějak nemůže uvěřit, že zrovna on je tím, koho si vybral.
„Já,“ zašeptá, tvář se mu svraští a vystříkne. Gorgone je spolkne. Lahodné pomyslí si. Zvedne svého zástupce a nese k posteli. Položí ho. Nechá zmizet uniformu a stojí tam nahý. Prohlíží si Tatianeho. Ten bez studu rozevře nohy a ukáže, jak moc po něm touží. Gorgone poklekne na jedno koleno a začne ho líbat po nohou, až jde výš, ale Tatianemu to nestačí. Nadzvedne zadek a ukáže dychtivý otvor lačnící, aby ho někdo zaplnil.
Gorgone se dotkne otvoru prstem. Zkoumá ho, dráždí a pozoruje, jak v něm mizí prst. Kousek po kousku. Nemůže se dočkat, až se do něj ponoří, ale oddaluje to. Tatiane sotva dýchá napětím.
„Prosím,“ řekne, když už nemůže déle to mučení vydržet. To, jak uvnitř něj čaruje, je na něj už moc. Gorgone do něj pomalu vklouzne. Pozoruje jeho tvář při jeho vstupu, ale žádný odpor nebo bolest ve světlých očích nenachází. Spokojeně zamručí, když je uvnitř něj. Tatiane zvedne noha a položí mu je na ramena, ale potom obejme pevně jeho bedra.
Gorgone se začne proti němu pohybovat. Zasténá slastí, až Tatianea to ještě víc vzruší. Rukama hladí svého milence, až kam dosáhne. Slastně přivírá oči, aby si vychutnal každý příraz do jeho těla, každé pohlazení. Měl dost milenců, ale žádný mu tolik nevyhovoval jako jeho ghaane.
„Miluji tě,“ vyhrkne a strne. Tohle se neříká jen tak jako bys chtěl nabídnout sklenici pití. I Gorgonemu ta slova dojdou a ztuhne. „Já…“ Chce se omluvit, ale potom v duchu zavrtí hlavou. „Nebudu se omlouvat za to, co cítím.“
Gorgone se krapet uvolní, ale netuší, co říct, když to za něj vyřeší Tatiane, který se k němu nahne a pošeptá. „Dokonči to. Zbožňuji, když jsi ve mně. Naplňuješ mě až po okraj.“ Přitáhne si ho k sobě ještě víc.
Gorgone se povytáhne a zajede. Je stále vzrušený, ale dobře ví, že se už na rozdíl od minula kontroluje. Tatiane ho slastně sleduje. Nelituje toho, že to řekl, spíš naopak je mu ještě lépe. Ani mu nevadí, že nezopakoval jeho nabídku. Stačí mu, že se mu věnuje a sevře ho, aby se do něj udělal, ale Gorgone se odtáhne a postříká ho. Tatianemu je to nějak tak líto. Čeká, že ho opustí, ale Gorgone slíže své semeno, na okamžik zaváhá, ale potom si vedle něj lehne.
Tatiane se nadzvedne na lokti. „Chceš odejít?“
„Vyhazuješ mě?“
„Ne, nikdy bych to neudělal,“ zašeptá mu a políbí ho na rty. „Nečekal jsem, že tu zůstaneš,“ přizná rozpačitě.
„Doktor mi doporučil tělocvik.“ Natáhne se pro hebkou přikrývku a přetáhne ji přes nahá těla.
„Nechápu.“
„Já taky ne. Jsem unaven.“ Přitáhne si ho k sobě a zavře oči, ale v duchu stále bádá nad jeho slovy: Miluji tě. Na Zemi tato slova snadno vyslovuji, ale u nich je to velký závazek. Dalo by se říct, že je to odevzdání tomu druhému na celý život. Neví, zda svedl by ho ochránit po celý život, ale cítí, že Tatiane ta slova myslel vážně a že zůstane s ním, až do konce. Jestli kdy skončí tato válka, potom mu to řekne. Odpoví mu stejně. Spokojeně usne, když ho vzbudí něco slabého. Uvědomí si, kde je, i kolik je hodin. Za chvilku se vynoří u soustavy S222.
„Spi. Máš ještě trest.“ Políbí ho na rozespalé rty. Rád by s ním zůstal, ale povinnosti volají.
„Gorgone, myslel jsem to vážně.“
„Já vím. Musím jít.“
„Vrátíš se?“ ozve se klidný hlas, ale on zachytí stopu zoufalství a smutku. Obrátí se k němu.
„Jestliže budu moci, vždy se k tobě budu vracet.“ Ví, že ta slova se skoro vyrovnají větě: Miluji tě. Odejde na můstek, ale Tatiane se ponoří do štěstí. Pak si uvědomí jedno. Chybí ještě trochu a bude opět stát na můstku vedle svého ghaaneho. Zatím si bude představovat každý okamžik milování.
Gorgone stane na můstku. Posadí se do křesla. Uvědomí si, že je napjatý. Okamžik, kdy se zjistí, jak na tom jsou a jak je silná protivníkova armáda.
„Harnoho s Ardurem žádají, zda mohou být vysazeni do předem určeného prostoru,“ ozve se iraa Jirani. Udiveně pohlédne na velitele.
„Ano. Dejte jim… Dendru.“ Je výborným pilotem a ví, co má dělat.
„Ano, pane.“ Zřejmě něco důležitého. „Žádá o spojení.“
„Na vedlejší obrazovku.“ Vypadá to, že tu ještě hlavní flotila není, jen předsunuté hlídky, které se stahuji.
„Gorgone, chci poděkovat.“
„To je v pořádku,“ řekne podrážděně.
Harnoho nakloní hlavu. Zná svého bratříčka dobře, aby věděl, že momentálně překáží.
„Přesto díky a nebuď na své podřízené naštvaný. Měj se, ať… Vrať se. Zvu tě do naší jídelny na Brasil, když jsme to tady nestihli,“ dořekne. Usměje se a vypne spojení.
„Tam vaří strašně,“ podotkne jeden z mužů od řízení. Gorgone se v duchu usměje. Nějak mu to odlehčil, ale teď k práci.
„Jak jsme na tom?“
„Průzkum mluvil pravdu. Shromažďuji se zde. Zaznamenávám průlety hyperprostorem.“
„Zvládne to soustava?“
„Ne, pane. Některé planety budou zničeny.“
„S222 – 3 se satelitem?“
Corry se odmlčí. „Není jisté, ghaane. Bude záležet, jak se bude bitva vyvíjet. Desátá, devátá se vypaří a pravděpodobně dvě další budou těžce poškozeny.“
„Slunce?“
„Není dostatek údajů,“ řekne omluvně. Taky jak, když nikdy v žádné soustavě nebojovali.
„V pořádku. Během bitvy zaznamenávejte vliv bitvy na planety i Slunce. Na třetí planetě je nějaký život a na čtvrté umírající.“
„Ano, ghaane.“
„Ghaane, právě se vynořila z hyperprostoru vlajková loď Nalane.“
Tak Nalane. To znamená, že sem opravdu přesunuli veškeré své síly. Přemýšlí, co to znamená. „Terra a Brasil do čela.“
„Ghaane, jestli mohu podotknout, není vhodné, abys byl v čele. V čele budu já a ty za mnou. Kdyby se něco stalo, nesmíme přijít o vrchní velení,“ ozve se ghaa Divine de Lór z Terry rezolutně. Mnoho velitelů ji podpoří.
„Není toho, Divine de Lór, na jednoho muže až příliš?“
„Ghaane, je, ale s tím nic nezmůžeme. Tak jsme byli vychování, tak jsme byli vycvičení. Každý dělá něco a jen jeden muž může rychle a efektivně rozhodnout co se má udělat a ne porada několik dalších, kdy to znamená jedno: Průtahy.“
„Tam, kde jsem byl, bylo to jiné. Tam se velitel rozhodoval jen v malém měřítku, ale ve velkém… nebylo by lepší, kdyby…“
„Ne, ghaane. Dobře víš, že tento systém už byl vyzkoušen.“
„Ano, vím. Dobrá, jdeš do středu. Vrať se.“
„Ghaane, tohle jsi neměl říkat, ale splním tvou vůli.“ Vedlejší obrazovka je nahrazena novým obrazem. Prohlíží si své jednotky. Je jich méně, ale mají nové lodě, což trochu vyváží počet nepřátelských lodí.
Čas k bitvě. Kdy je ta správná chvíle? řekne si Gorgone.
„Ghaane…“
„Vypusťte dalekonosné střely.“
Všichni ztuhnou, ale příkazy jsou provedeny. Gorgone se zadívá na lodě. Štíty, uhýbání. Nejsou zformování. Ne, jsou. Byl to jen zdánlivý chaos, když vidí opětovat palbu. Mimoděk se mu mihne hlavou, co na to pozemšťané. Určitě si všimli toho ruchu. Když tam pobýval, byl pobaven jejich názory na vesmír a zvlášť na život. Nikdy nechápal, jak mohou odmítat, že by nic ve vesmíru nežilo. Oni sami našli tolik forem života. Ty podobné jejich kolonizovali nebo udělali z nich odpočinkové planety, ty s cizími, které pochopili i nepochopili, izolovali.
„Odpovídají. Poškození…“ Chybí mu tady displej. Komu by si asi tak mohl postěžovat? „Nejsou zatím žádná. Štíty drží.
„Výborně. Používejte je minimálně.“ Vysávají energii. Sice mohou ochránit, ale ne na navždy.
„Ano, ghaane.“ Gorgone sleduje bitvu, kterou začal. První loď se rozletí na kusy. Další. Na obou stranách.
Země, 11.12. 2012
„Pane, generále, mám zde zprávy nejvyšší důležitosti!“
„Ano?“ řekne v dobrém rozmaru generál. Zrovna si dopřává výbornou anglickou snídani a je vyrušen. Nesnáší to, ale tentokrát udělá výjimku.
„Pane, právě probíhá bitva na okraji sluneční soustavy.“
Generál Raznarok, který si dopřává ranní kávu s toustem, to neunese a začne se dusit. Pobočník ho párkrát praští.
„Promiňte, pane.“
„Cože jsi to řekl?“
„Bitva na okraji sluneční soustavy.“
„Co je to za hovadiny, chlape?!“
Pobočník mlčky předloží složku. Generál ji rozevře. „Kurva práce,“ vyhrkne, když vidí jasně na fotografiích lodě. Tohle si splést s meteory není možné.
„Pořízeno ze sondy News Horizons 2.“
„Do prdele práce! Dostanu žaludeční vředy. Kdo to všechno ví?“
„Netušíme, ale za chvilku to budou určitě vědět Číňané a Rusové.“
„Seru na ně. Volejte pana prezidenta, pentagon, CIA, sakra, tohle je noční můra! Nenávidím mimozemšťany před obědem!“ vyrazí ze sebe prudce, i když je to nelogické, uleví se mu.
„Ano, pane.“
Raznarok se zadívá na bledého pobočníka. „Klid, chlapče. Ono se to nějak spraví.“
„Ano, pane. Jen, nejsme ve vesmíru sami.“ Nešťastně se zadívá na generála. Ten překvapeně zamrká.
„To nejsme. Zavolejte ty no ufology?“ navrhne opatrně. „Nějaké, kterým se dá věřit.“ Neboli ty, co to hned neroztroubí po sítí i na Severní pól ledním medvědům.
„Netuším, pane, ale určitě někoho najdeme.“
„Zařiďte to.“ posadí se nazpět do křesla. Chuť na ranní snídani ho přešla. Má těsně před odchodem do důchodu a tohle mu musí vesmír provést. Ufouni se nahoře mlátí. Začne se smát, potom přejde v hysterický smích, pak se narovná a upraví. Utře si obličej. Tak a teď musí co vlastně? Jsou na to předpisy, příručky? Musí někoho zavolat. Kupodivu ho napadne jedině Jimmy.
„Jimmy…“
„Hezké, ne? Už je sledujeme nějakou chvíli,“ vyhrkne nadšený hlas.
Tak a je po utajení, pomyslí si generál. „Tak to taky víš? Kdo ještě?“
„Počkej, ještě jsme to neoznámili. Hip hop, nejsme sami! Nejsme sami! Slyšíš, ty starej pardále?“
„Jo,“ řekne mrzutě. Taky mohli počkat, až bude v důchodu. „Prosím tě, počkej s tím oznámením a nech to být, ano?“ Jimmy v poušti Nevada na výzkumné stanici pro vesmír se zarazí. „Nechceme nějakou paniku.“
„Prosím tě, co blbneš? Každý to bude vědět, až nás zkontaktují. Svět je na to připravenýl. Konečně nastane nějaká změna!“
Raznarok se zadívá na fotografie své rodiny. „Pochybuji. Když bojuješ, máš jiné starosti než kontaktovat třetí stranu. Jedině v případě, že by se tu nějaká loď zřítila!“
„Ehm, tak dobrá. Co v tomto případě se vlastně dělá?“
Raznarok to přežvykuje. Tak na tohle se chtěl optat. „Netuším. Budu doufat, že žádná loď na nás nespadne.“ Zavěsí, když se dveře rozrazí.
„Co je?!“ vyštěkne na svého pobočníka.
„Bombarduji nás!“
„Cože?!“
„New York, Londýn, Tokio, Peking, všechna větší města jsou zasažená!“
Raznarok na něj vytřeštěně hledí.
Velitelský křižník Brasil
„Ghaane.“
„Ano?“
„Právě jsem monitorovala soustavu kvůli poškození. Desátá a devátá planetka právě přestali existovat. Zbylys jen kousky vhodné k použití jako palivo, ale dohadují, že vnější pás mohl vzniknout podobně neboli roztříštěním menších planetek.“
„S tím jsme počítali a…?“
„Tohle, pane.“ Zvedne se a podá mu fólii. Ghaane přimhouří oči. Zadívá se do tváře iraa Iraine. Odloží ji. Čekal to, ale teď, když jsou ve válce…
„Dejte to na velkou obrazovku.“ Iraine přikývne a umístí to na obrazovku. Ghaane se dívá na cizí loď.
„Komunikace.“
„Nahrává se. Máme kolem sondy. Bombardují třetí planetu.“ Gorgone se při té zprávě zamračí. „Chtějí ji zničit, ghaane, ale nerozumím proč. Jaký by mohli mít důvody? Je jasné, že je zaostalá.“
„Netuším, ale připravte překladatele. Ať se do toho ihned pustí. Co myslíš? Jsou nebezpeční?“
„Netuším, ale nepřátelé ji už zaregistrovali taky. Některé lodě se otáčejí k třetí planetě.“
Ghaane přikývne, když se na hlavní obrazovce ukáže tvář porostlá jemnou srstí. „Divine de Lór.“
„Kód D355 Konec.“
Ghaane na ni pohlédne. „Kód Konec 553D, potvrzen. Rád tě poznávám.“
„Já též, ghaane. Myslím, že dokázali úmysly.“
Oba dva na sebe hledí. Dva velitele na nejlepších lodích, jaké jsou k dispozici. „Ano. Zakročíme?“
„Ano. Zůstávám na Terre, ghaane.“ Divine de Lór je nahrazena pohledem na bitvu.
„Ghaane…“ ozve se nejistý hlas od komunikačního panelu.
„Přestaňte střílet. Veškeré lodě k třetí planetě. Zničit nepřítele.“ Povzdechne si. Doufal, že tohle nezažije, ale měl vědět, že jeho život bude samá smůla. „Nepřítel?“
„Zde, ghaane.“
Gorgone zvedne hlavu k Tatianemu. Neusmívá se, spíš je zakaboněn, ale jeho informace… „Nepřátelé přestávají střílet. Obracejí další lodě k třetí planetě včetně velitelské vlajkové lodě Nalane. Opatrně,“ nařídí. „Nepřítele neznáme. Mohl by nás překvapit.“
„Pane, mají jednu loď…“
„Iraa Iraine, ticho. Terra na vedlejší obrazovku. Dessi Divine de Lór, opatrně.“ Všichni ztuhnou, když zaslechnou označení vrchního velitele nepřítele. Divine se usměje a pak přikývne.
„Ghab Ionaie, ghaane.“
„Ghaane, tohle…“
„Klid. Dessi za chvilku tvou loď opustí, ghaa Ionaine. Vyber si nějakého nového pobočníka“
„Rozumím, ghaane.“
Není z toho šťastný, ale některé věci nelze změnit. Jako právě tuhle situaci. Proč zrovna teď musí zarazit skutečného nepřítele? Jen doufá, že překladatelům se podaří z konverzace na lodi něco dostat. Potřebují vědět důvod, proč zaútočili na zaostalou planetu, která by je nikdy nemohla ohrozit nebo aspoň ne v nejbližší dekádě. Nepřátelskou loď si dá na hlavní obrazovku. Je daleko robustnější než jejích štíhlejší a ladnější lodě. Aspoň jemu to tak připadá. Vepředu má rozevírající se paprskovité útvary, z kterých jsou vypouštěné střely. Přestala bombardovat. Vypadá to, že mají jen omezený zbrojní arzenál, ale i tak jistě na planetě nadělali velkou škodu.
„Objevili nás, ghaane. Otáčejí se k nám.“
„Ne, oni nás objevili už před nějakou dobou,“ namítne tiše. „Snaží se uniknout?“
„Ne, pane. Vypouští proti nám střely. Nejsou nijak silné,“ řekne, když zaznamená první dotek se střelou. „Ovšem na nechráněnou planetu jsou dost silné.“
„Co planetární obrana?“
„Na 93% je zničená. Zaútočili na nepřipravenou planetu. Vynořili se hned ve stínu měsíce., kde bylis chování.“
„Velmi blízko. Mají snad nějaké štíty? Jejich sondy by je měli odhalit.“
„Naše střely je zatím nepoškodily.“
„Sbírejte data. Štíty?“
„Nevíme, pane. Skenujeme. Neznámá konstrukce, možná i materiály.“
„Všechno zaznamenáváme, ghaane,“ ozve se důstojník určený pro sběr dat.
„Zničte ji.“ Takhle by komunikace mezi nově objevenými národy neměla začít, ale proč zaútočili na planetu? Proč?!
„Pane, zničená, ovšem ještě předtím byla do toho sektoru odvysílaná zpráva.“ Příslušný sektor se rozzáří na obrazovce.
„Dessi Divine de Lór na vedlejší obrazovku. Říká vám něco tenhle sektor, Dessi?“
„Nic. Je velmi blízko hranic našich působnosti, to je pravda, ale její průzkum byl odložen, až do doby než obsadíme Khlays. Nechápu jejich jednání. Přesunu se na svou vlajkovou loď.“
„Samozřejmě. Tohle mění vše, že?“
„Jistě. Co planeta?“
„Ghaane, třetí planeta se pokouší s námi spojit na všech frekvencích. Zřejmě už nějakou dobu,“ ozve se irra, která zvědavě vyzkoušel i frekvence dávno nepoužívané. „Ignorujte je. Zůstáváme. Spojte mě s Khlays do zasedací místnosti. Dessi Divine de Lór?“
„Udělám to stejné. Spojíme se za tři pulsy.“
„Z Terry odstartoval přepravní transportér. Letí ke křižníku Nalane, ghaane.“
„V pořádku, nechte ho být. Tatiane se mnou, iraa Jirani, přenechávám ti můstek.“ Odejde a za ním jako věrný stín Tatiane. Ničemu nechápe. Podle něj nikdo nic nechápe, ale hlavně to, že najednou přestali válčit se Srstnatými.
„Dovolil jsem si vyslat lodě, které posbírají přeživší, odeslat lodě do doků a odeslat data do ústředí.“
„Výborně, Tatiane. Tak co říkáš, že mezi námi eradany skončila válka?“ Zastaví se a pohlédne do tváře svého zástupce. Ten mlčí, ale nakonec ze sebe dostane.
„Mám pocit, že válka vůbec neskončila.“
„To máš pravdu. Jakmile dojdou výsledky od překladatelů, chci je tu mít, i kdybych byl mrtvý, je to jasné?“
„Ano, ghaane.“ Zajdou do zasedací místnosti. Zatím se ozývá tón volání. Sotva se posadí, objeví se Vládcova tvář.
„Ghaane, mohu ti popřát k vítězství?“
„Pane, je mi líto, ale je uzavřeno příměří.“ Už navždy, ale to nedodá.
„Cože?! Myslím, že tentokrát jsi to přehnal. Myslíš, že jsem do nových lodí investoval jen proto, aby válka skončila?“
„Vládce, objevili jsme nový druh rasy. Odesílám záznamy lodě. Zatím netuším, jak vypadají. Loď, která napadla rozvojovou planetu, jsme zničili, ovšem stihli odeslat o nás údaje zřejmě na jejich území.“ Na tváři Vládce se objeví šok. „Sektor ještě není prozkoumán ani námi, ani Srstnatými. Musí se rozhodnout co dál. Hlavně musíme být připravení, pokud by nás chtěl napadnout. Jejich hádám průzkumná loď nebo výzkumná je velmi odolná, což znamená, že budeme muset chtě nechtě napnout síly k dalšímu výzkumu.“
Vládce nic neřekne na návrh dalšího výzkumu. „Tohle mění situaci. Co ta planeta?“
„Tenhle sektor jsme zkoumali už dřív a žil jsem na planetě deset let. Je velmi příjemná.“
„Chápu. Na jakém stupni vývoje jsou?“
„Na nízké, ale s potenciálem dalšího rozvoje, že za několik dekád by mohli být velmi silnou rasou, která by se mohla osamostatnit. Rozhodnutí o osudu té planety, nespadá do mé kompetence, ovšem Harnoho objevil poblíž planetu, která by mohla být zásobárnou pro nové palivo. Je prý něčím výjimečná. Všechna data už jsou odesílaná do našeho ústředí na Khlays“
„Tvůj bratr Harnoho je významný. S bývalým Vládcem mě umluvil, abych jim i nadále pomáhal. Ghaane Gorgone, jestliže se z nové rasy stane nepřítel, pak jak vidíte situaci?“
„Přestat bojovat se Srstnatými a spojit své síly. Netušíme, jak je nepřítel silný a jak velký prostor ovládá a hlavně neznáme je i jejich plány. V tomto případě by bylo dobré mít spojence. Taky je mi velmi líto, ale okamžitě zbrojit a prozkoumat zbytek nám známého vesmíru. Musíme být připravení na to, že nepůjde o přátelskou rasu, ale hlavně dosud jsme byli vyspělými my. Co když potkáme někoho vyspělejšího? Mír mohou vyjednávat jen stejně silní protivníci,“ řekne starou poučku Akademie a tím naznačí, že by mu byl osud otroka nepřijatelný. „Nemůžeme si dovolit, aby naše rasa vyhynula. Myslím, že Dessi Divine de Lór má stejný názor.“
„Výborně. Spojíme se zítra ve stejnou dobu. Odešlete mi překlady a informaci o planetě, ale taky o její sluneční soustavě.“
„Ano, Vládce.“ Spojení se ztratí. Gorgone se cítí unavený. Ucítí na šíjí prsty, které vyhlazují jeho starosti. Uvolní se a nechává se poddat hřejivým rukám.
„Zpráva od překladatelů.“
„Výborně. Sestoupím na planetu. Nevadská poušť. Mám tam přítele. Jen na okamžik. Musím zjistit, jak je to na planetě a taky nainstalovat pár věci. Irra Iraine, ovládněte jejich systém sond, komunikační družice.“
„Ano, ghaane.“
„Doprovodím tě.“
Ghaane chce zavrtět hlavou, ale potom si řekne, že proč ne. Spojí se s dessi Divine de Lór. Vysvětlí ji, oč se jedná. Přikývnutí ho potěší i to, že v případě nebezpečí přebírá velení.
Stíhačkou sestoupí do atmosféry. Obleky se ihned přizpůsobí horku.
„Kam jdeme?“ optá se Tatiane, když nechají stroj zavát pískem, aby byl neviditelný.
„Do jednoho výzkumného střediska. S jejich vedoucím jsem si dlouhá léta dopisoval. Občas jsem mu poradil, ale nic moc. Tady to je.“
„Stát!“ ozve se rázný příkaz.
„Chci vidět Jimmyho Blacka. Řekněte mu, že je zde Gregory Gorgone.“
„Nemá čas, a pokud nemáte propustku, pak můžete… Jak jste se sem dostali?“
„Vrtulníkem. Čeká nás opodál. Budu velmi rád, když nás oznámíte. Byl bych nerad mu zavolal.“
Voják váhá, ale potom si řekne, že za dotaz nic nedá. Šokovaně naslouchá, že je má okamžitě vpustit.“ Gorgone s Tatianem vstoupí do střeženého prostoru. Gorgone ho s jistotou vede k hlavní budově, kolem které je pár menších. Nedaleko nich se rozprostírají obrovské vysílače namířené do vesmíru. Tatiane z toho nic nechápe.
„Vítej, příteli!“ zvolá muž v bílém plášti. Oči září, přestože na tváři jsou stopy únavy. „Rád tě vidím. Tohle je chaos. Čistý chaos.“
„Děje se něco? Byli jsme dlouho pryč.“
„Děje? Ty jsi divnej Gregory. Tohle je tvůj kamarád?“
„Dalo by se říct.“
„Nejdřív ta bitva. Obrovská, ale neměl bych ti to říkat, ale kašlu na to! Ať si Raznarok říká, co chce! Potom to bombardování! Nedává to smysl. Vůbec netušíme, co se děje. Prej polovina měst je v troskách. Kromě toho, no pojď se podívat!“ vede ho dál. Stanou před obrazovkami, na které je vidět hlavní flotila nejen jejich, ale i Srstnatých. „Nechtějí s námi komunikovat, ale podle toho, jak dokonale obklíčili planetu, bych řekl, že nás chtějí chránit, ale proč tedy nás bombardovali? Nerozumím tomu. Zkoušeli jsme všechno!“
„Zkuste angličtinu, ale možná potřebuji čas.“
„Čas?“ Zapne televizi. Dívají se na trosky jednotlivých měst. Potom obraz skočí na modlící se lidí i na rabování měst. Nehezký obrázek, usoudí Gorgone. Tatiane se zadívá na Gorgoneho.
„Gorgone,“ dovolí si ho oslovit bez formalit. „Jestli se nezasáhne, pak se mohou zničit.“
„Já vím,“ řekne podrážděně. „Chvilku jim to bude trvat,“ zamumlá. „Co jaderné hlavice?“
„Zatím nikomu… Průkaz!“ řekne rázně, když mu dojde, že tu něco nehraje.
Gorgone se usměje. „Je mi líto, příteli. Je to horší, než jsem si myslel,“ řekne v mateřštině. Změní oblek v neprůstřelnou variantu uniformy.
„Ty… Ty…“
„Ano. Jdeme.“
„Zadržte je!“ zařve Jimmy. Byl blázen, že se nechal ošálit.
„To nebylo moudré prozradit naši totožnost,“ když se od obleku odrazí střela. „Obleky by nemusely vydržet věčně.
„Já vím. Udělal jsem chybu. Je mi to líto, ale musíme čekat na rozhodnutí úřadu pro kolonizaci a to ještě netušíme, co s planetou měli v úmyslu srstnatí.“ Mají na ni stejné právo jako oni.
Spojí se s lodí. „Iraa Jirani, stáhněte výsledky z planety. Rozhodně zamezte použití zbraní hromadného ničení.“
„Hromadného ničení? Aha, už mám výsledky. Není to zastaralé a nebezpečné? Provedeno, ghaane. Potřebujete pomoct?“
„Ne, děkujeme. Máte ty výsledky?“
„Tým dal vědět, že už končí, ale potřebují prý více dat.“
„To stačí.“ Navolí přílet stíhačky. Nasednou, když zaslechnou svistot. Gorgone zavrtí nevěřícně hlavou. Jsou opravdu tvrdohlaví. Vzlétnou tiše kolmo, zůstanou viset a zmizí ve vzdušném prostoru dřív, než je pozemské stíhačky dokážou dostihnout.
„Pane, překlad je hotový,“ ozve se opět iraa Jirani.
„Pošlete je na Nalane a Vládci. Určitě od nich dostaneme stejnou informací. Vyšlete sondy, aby zkoumali tento sektor. Taky na okrajích nechtě hlídací. Nesmíme se nechat překvapit.“ Vletí do hlavního hangáru Brasil.
„Rozkaz!“
„Jdeme do zasedací místnosti.“ Tatiane přikývne. Nechápe, proč velitel tolik riskoval. Gorgone se posadí. „Sedni si taky.“ Zadívá se na svého milence. Podmínky se změnily. Teď jsou daleko horší. Dokáže ho ochránit a řekne mu vůbec někdy: Miluji tě? Svazek, který by měl přetrvat do konce jejich dní. Tatiane do toho jde, ale on nemá odvahu. Až příliš si dokáže představit, co by se mohlo stát.
Praskot. Zaposlouchají se do hrčivých zvuků. „Překlad,“ řekne Gorgone. Text je s přestávkami. Čím víc tam mluví tím víc je zachmuřenější. Jednou si odfrkne.
„To není moc potěšující, ghaane.“
„Ne to není. Jak si mohli myslet, že je to naše planeta?“
„A není to logické, ghaane? Jen si vemte, že dvě rasy bojují vedle obydleného světa. Určitě je napadlo, že by to mohla být jedna z planet, kterou bráníme.“
„Logické,“ uznale zamručí Gorgone. „Zřejmě chtěli získat čas, ale proč ji začali bombardovat?“
„Než se vzpamatujeme…“
„Já to vím. Řečnická otázka. Než se vzpamatujeme, oni budou připravení. Když viděli, jak bojujeme, museli předpokládat, že jsme národy, které jsou bojechtivé?“
„A není to tak? Jak dlouho bojujeme?“
„Byl důvod,“ řekne unaveně Gorgone, ale dál svá slova nevysvětluje, ovšem Tatiane se nechce vzdát.
„Co mi nechceš říct, ghaane?“
„Možná později. Dělá mi starosti tohle.“ Navolí překlad od určité doby.
„…sběr. Zastavit za každou cenu?... Důležité. Dvě jednotky…“
„Co chtěli zastavit za každou cenu?“
„Netuším, pane, ale možná to s námi nesouviselo.“
„Možná, ale rozhodně to řadí rasu jako nepřátelskou. Bez výzvy zaútočit na planetu… Co je?“
„Ghaane, právě použili zbraně hromadného ničení,“ ozve se.
„Rozkazy máte.“ Co ho s tím otravuji?
„Vůči nám, ghaane.“
Gorogone zůstane civět. Proti nim? To jsou tak daleko, aby mohli je zasáhnout ve vesmíru? „Škody?“ Tatiane se napjatě dívá na svého ghaaneho. Vypadá, že je šokován.
„Nulové,“ ozve se.
„Tak co mi to hlásíte?!“ řekne úlevně. „Klidně ať si střílejí po nás, ale hlavně, ať nezničí planetu! Jestli ji převezmeme, potom bude něco stát, než ji uvést do původního stavu.“
„Ano, ghaane, rozumím. Mohu podotknout, že je to hezká planeta?“
„Můžete a ano je krásná.“ Posadí se. Bubnuje. Přemýšlí nad slovy neznámé rasy. Najednou se ozve spojení. Objeví se Dessí Divine de Lór.
„Zdravím, ghaane Gorgone. Co si myslíte o nové rase?“
„Že buď nepřemýšlí, nebo je až moc tahu dopředu. Nelíbí se mi, že zaútočili na planetu, aniž by si cokoliv ověřovali. Kapitán buď je hloupý nebo mají své příkazy, což mi dělá starosti, protože narodil od nás očekávali stejně silnou rasu.“
„Řekla bych, že nás chtěli zdržet.“
„Ano, i to je moje domněnka. Co tvůj Vládce?“
„Zítra se ozve.“
„Stejně tak i u mě. Zaútočili na vás?“
„Ano. Nulové škody. Jsou blázni nebo chtějí, aby jejich planeta byla rozmetaná?“ Divine de Lór zavrtí hlavou. Špičaté uši sklopí dozadu. „Nerozumím téhle nové rase. Zaostalí, ale bojují. K tomu my je nenapadli, ale naopak pomohli. Nebýt nás planeta je zničená. Mám zprávu. Naše sondy zachytily menší neznámé sondy, které jsou od sebe v pravidelném rozestupu. Evidentně nejsou ani naše ani vaše. Naši specialisté se domnívají, že by to mohli být hlídkové sondy.“
„Těch nových?“
„Vypadá to tak. Gorgone, poslouchej, uvažoval jsi, že někdy za svou kariéru použiješ ten kód?“
„Ne, ale popravdě jsem rád i nerad.“
Tatiane má co dělat, aby se udržel a nevmísil do rozhovoru. Co je mezi dvěma nejvyššími veliteli? Mluví o věcech, jako by už dávno byly rozhodnuté. Nejsou ani překvapení, ani vyděšení, ale on je.
„Nápodobně. Končím, ach ta zpráva je velmi zajímavá, ale chtěl bych vědět, co mají zastavit.“
Gorgone přikývne. „To já taky. Rozhodně než dojde k druhému kontaktu, musíme být připravení.“
„Doporučil jsem svému Vládci okamžitě zbrojit. Ty tvé lodě jsou moc pěkné.“
„Podle Harnohy stále nedokonale.“
„Tvůj bratr tím pořádně zamíchal, ale jenom dobře. Nebýt těch tvých lodí, tak vládneme na Khlays, ale abys věděl, i naši vědci mají pár zajímavých myšlenek.“
Gorgone se zazubí. „Děkuji, vyřídím mu pochvalu.“
„To není pochvala, to je rozmrzelost. Chci taky takové lodě. Možná se to vše změní.“ Spojení se vypne. Gorgone se obrátí k Tatianemu. Jasně na něm vidí, že by rád znal mnoho odpovědí, ale zatím nemůže mluvit.
„Později ti vše vysvětlím.“
„Ano, ghaane, ale lidé jsou zmatení. Chápejte to. Najednou jejich lodě volně jsou vedle nepřátel, s kterými ještě před pár pulsy bojovali. Musí aspoň vědět něco. K tomu další nepřítel a planeta, která nás ostřeluje. Mohl by vzniknout neúnosný tlak.“
Gorgone se zamračí, ale cítí, že Tatiane mluví pravdu. „Dobrá.“ Ztuhne, jak přemýšlí, jak to říct. Nemá představu. Pravdu jim říct nemůže. Lež jim nechce říkat. Tatiane svého ghaana neklidně pozoruje. „Nemám představu, co jim říct.“
„Musíš jim něco říct.“
Gorgone se zvedne, vyjde ze zasedací místnosti a jde k můstku. Posadí se do křesla. Tatiane měl pravdu. Chtějí aspoň něco vědět.
„Posádko, bylo uzavřeno příměří.“
Všichni se otočí ke Gorgonemu.
„Je to díky objevení nového národa, o kterém nic nevíme. Dokud nebude víc zjištěno, je nastoleno příměří.“ Stačilo to. U Jediného, je tomu rád. Tatiane se na něj zamyšleně podívá. Řekl pravdu, ale ne celou. Kde je skutečná? Proč to skrývá? Co tak strašného oba dva velitele schovávají? Vsadí se, že dessi u Srstnatých řekne něco podobného.
