Grim Manor
Strýček
3.
Temple se protáhne, zívne. Krásné počasí. Stočí hlavu k otevřenému oknu. Nikdy by neřekl, že ve Skotsku může být tak rozkošné počasí. Neuvažuje, že večer bylo okno zavřené.
„Vaúúú!“
„Do prdele, snad nic nepodpálí! Ještě aby měl na svědomí les nebo nějaký barák. Neměl jsem mu dovolit zde bydlet,“ zandává na nepřítomného Bertieho. Odhodí pokrývku, vrhne se k oknu.
Idris se zájmem zadívá na nahý zadek. Nevzpomíná si, kdy tak pěkný viděl, k tomu vyšpulený, přímo zve k tomu, aby ho někdo pohladil.
„Hej, co se tam děje?!“ křikne vzteklý Temple. „Kde je Bertie?!“
„Pane, to jen si hraje na schovávanou v parku s Ervinem.“
„Tak dobrá, ale žádný oheň! Betsy, nádherné květiny!“
Betsy se rozzáří, udělá pukrle. „Děkuji, pane, a moc moc děkuji za smlouvu. Hned vám donesu nějaké čerstvé. Máte raději růže nebo irisy?“
„To je jedno.“ Postaví se, rozhlédne se po majetku, který mu spadl do klína. Otočí se a ztuhne jak Lotová žena.
Idris zkoumavě svého pána přejede pohledem. Nevypadá špatně, ale chybí mu zřejmě pravidelný pochyb. Bříško už není tak pevné, ale zbytek není špatný. A úd má normální rozměry. Pěkný pohled hned po ránu.
„Co… Co… Tu děláte?“ Temple konečně najde hlas. Pak mu dojde, v jaké se nachází situaci. Vrhne se do postele, přetáhne přes sebe pokrývku.
„Jsem vaším novým sluhou.“
„Čím?!“ vytřeští oči. Pak si uvědomí jedno. Idris má hlavu na krku a není v železe, tedy zbroji. Má na sobě punčochy? Ehm ty nohy jsou skvostné a kabátec, tedy tomu se říká svaly! Rozhodně mu to sekne, ale mít sluhu? Nejsou v minulém století!
„Vaším sluhou. Už jsem vaše věci dal do skříně, ale přiznám se, že jsem ještě sluhu nedělal. Taky netuším, co máte rád co ne.“
Temple si pomyslí, že hezkého chlapa v posteli. Zbytek je nepodstatný. Je to jako jet do zahraničí, kde nejdůležitější je kreditka.
„Nepotřebuji sluhu, natáhnout kalhoty si umím sám.“
„Ano, pane, ale jak jsem se dozvěděl, na Grim Manor je zvyk, že zdejší hosté zde pracují místo, aby platili. Jelikož zde chybí váš osobní sluha, tak jsem to vzal. Nic jiného nebylo.“
„Oni zde pracují?“ podiví se mimoděk Temple. Kruci, co je zas tohle? Jak to, že to neví?
„Ano, pane. Aamina se ptá, kde chce jíst. Zda v ložnici, na zahradě nebo v Malé jídelně. Podle mě je krásné počasí, tak venku by bylo moc pěkně. Dovoluji si upozornit, že máte připravenou vanu s teplou vodou. Koupete se po ránu?“
S tebou vždy. Co kdybych mu to řekl? Zdrhl by? Byl by zděšen nebo se přidal? Zkoumat to nebude. Musí se ho zbavit. „Idrisi, podívej se, jsi rytíř, ne?“ Idris přikývne. „Rytíř neslouží, ale bojuje. Můžeš dělat strážce.“
„Už je tu jich deset včetně Bertieho.“
„Eh,“ dostane ze sebe jen Temple. Tohle rozhodně nečekal. To je malá armáda a s tím, že mají nadpřirozené schopnosti, tvoří velkou armádu. „To jsem nevěděl, ale kalhoty si umím stáhnout sám. Skutečně na to nepotřebuju sluhu. Kdo to má na starosti?“
„Hrabě.“
„Aha.“ Toho ve dne sotva odchytí. Ještě by se na světle usmažil. Musí počkat na noc. „Tak dobře, dnes tě nebudu potřebovat. A proč jsi měl hlavu v podpaží?“
„Bezhlavý rytíř, ale nejsem duch. Ehm, znelíbil jsem se královně.“
„Královně?“ podiví se Temple. Nestínají hlavy králové?
„Ano, pane, královně. V nepřítomnosti našeho slovutného vladaře, mě nechala popravit. Jelikož obvinění bylo nespravedlivé, skončil jsem takto. Ani duch, ani živý. Něco mezi tím.“
„Dobrá.“ Ten jeho zelený pohled je fascinující. Jeden den mít sluhu by nebylo špatné. Trochu hýčkat si zaslouží za to, že mu podepsal smlouvu. Jistě kalhoty si umí sundat sám, ale kdyby mu je někdo svlékal, bylo by to daleko lepší. „Tu koupel si jistě rád dám. Snídat budu venku v zahradě. Poté bych rád si rád prohlédl park, dej vědět Betsy, zda na mě bude mít čas. Po obědě, stačí Malá jídelna, vy asi nejíte?“ zavrtění mu to potvrdí. „Po obědě si prohlédnu, co zde všechno je a pak zajdu dolů do vesnice. Večer chci mluvit s hrabětem!“ Musí to nějak s Idrisem vyřídit, jinak bude v permanentním stavu vzrušení.
„Ano, pane. Děkuji, pane, budu se snažit.“
„Dobrá, dobrá,“ mávne nad tím rukou. Copak je nějaký šlechtic, aby si nechal posluhovat? Najednou ho napadne, že je nahý, župan tu nemá, pyžamo taky ne. Je zvyklý spát nahý.
„Koupelna je zde, ale kromě venkovního vyhřívaného bazénu jsou zde ještě malé lázně se saunou. O vnější vodu se zde stará vodník a sirény. O vnitřní Lori. Vodní víla,“ vysvětlí, když vidí nechápavý Templův výraz. Nejspíš mu bude muset říkat, kdo je kdo.
Měl bych šokovaný, ale nejsem. „Vodník, sirény…“ Podepisoval jim vůbec smlouvy? Jenže tu noc jich bylo tolik… Asi ano. „No, doufám, že nebudou špehovat.“ Musí si pořídit plavky. Povzdechne si. Zas další mrzutost, k tomu ještě zaplatí za kousek látky pořádný balík.
„Voda za chvíli bude studená.“
Nedá se nic dělat. Na druhou stranu už ho nahého viděl. Odhodí pokrývku, která dosud byla vytažená až ke krku. S nic neříkajícím výrazem řekne. „Jsem zvyklý spát nahý.“
Idris je zmatený. Nechápe, proč to říká. „Já taky, pane.“ Snad mu to nějak pomůže.
Temple ztuhne. Idris nahý v posteli, se svaly jak z magazínu a jakého asi má? Polkne a ztuhle kráčí do koupelny. Stane tam a zvažuje, že tohle je mega koupelna. Všechno je velké. I ta vana plná horké vody, kde uprostřed vykukuje ženská hlava a jsou i vidět obliny prsou. Vodní víla Lori? Schovat se kamkoliv je zbytečné.
„Ráda vás umyju,“ nabídne zářivě.
„Víš, Lori, děkuji moc,“ s rukama v klíně si připadá trapně, „ale asistenci nepotřebuji, ale děkuji moc za vodu. Můžeš mi ji připravit každý den.“ Není divu, že strýček tloustl. Vždyť tu nemusel nic dělat.
Lori se usměje. „Děkuji za smlouvu, pane. Mým domovem je vodní živel. Každý den vám ji zde připravím, a kdybyste chtěl saunu, tak si řekněte a večer?“
„Stačí sprcha.“
„Ano, pane.“ Šplouch a ženská hlava zmizí. Kam, raději nepátrá, i když má chuť se podívat do odpadové trubky.
„Díky bohu, je pryč.“ Otočí se k Idrisovi. Zkamení, protože Idris kromě těch neslušně obtisklých kalhot nemá nic a jak tak kouká, tedy pokud střih kalhot neklame, je slušně vybavený. „To…“ Zasekne se. Jak se má optat, proč je svlečený. A měl pravdu. Ty bicepsy jsou boží. Lákají k tomu, aby člověk se s nimi mazlil, zkoušel jejich tvrdost. Celý je dokonalý.
„Umýt vám záda, pane. Když jste odmítl Lori, musím to udělat já.“
Temple se nadechne k odmítnutí, pak pusu zavře. Jeden den snad přežije. Vleze si do vody. Potopí se.
Idris se dívá na nahé pánovo tělo. Je opravdu hezké, ale jízdou na koních, plaváním, šermem se vyspraví k dokonalosti. Svrbí ho prsty, aby se ho dotkl, ale moc dobře si uvědomuje své postavení. Vlastně si je uvědomuje od té doby, co jeho hlava skončila na špalku a katova sekera ji oddělila od těla. Jen proto, že královna nemohla unést nevinný flirtík s jejím manželem. Kdyby aspoň spolu s králem spali, ale ani se k tomu nedostali. Ne, že by se mu král líbil, ale panovníkovu pozornost nikdo se neodváží odmítnout.
Pfff, odfrkne si Temple a potřese hlavou. „Řeknu ti, tohle je skutečný luxus.“
„Jistě, pane. Mohu vás umýt?“
Temple bez přemýšlení přikývne.
Idris vezme houbu, gel a zamne ji. Temple se postaví. Připadá si jako dítě, až na to, že je asi tak o metr a půl vyšší. Idris ho začne mýt. Nejdřív záda, pak pevný zadek. Prodlívá na něm delší dobu. Pořádně ho myje, zajede i ke konečníku.
Temple má jednu chvíli strach, že ho bude mýt až tak důkladně, že zajede dovnitř. V duchu zasténá, protože to přesně chce, aby udělal, ale Idris sklouzne s houbou k stehnům a pak níž.
„Otočíte se?“
Jedině, když budeš slepý nebo zavřeš oči, pomyslí si s pohledem na vztyčený úd. Nakonec to udělá. Pohledem bloudí po stropní mozaice. Když si uvědomí, co zobrazuje, zrudne. Sexuální orgie v římském stylu. Zajímalo by ho, kdo mozaiku navrhl, protože jestli to není dívka, musí to být chlapec. Ještě že tam nejsou zvířata.
Idris se začne věnovat nohám, potom přejde na hruď a břicho. Přitlačí houbou na bradavky, až nakonec se dotkne jedné prstem. Mne ji.
„Snad to stačí,“ zachraptí Temple. Tohle je moc příjemné, ale neměl by si na takovou pozornost zvykat, nebo by skončil na záchytce jako sexuálně závislý.
„Ano, pane, ještě tady.“ Houba se přesune ke klínu. Temple neví, zda ho myje nebo ho rukou pořádně zpracovává, ale zničehonic se předkloní a vystříkne. Zrudne, rychle se ponoří do vody. Tohle už je moc. Udělal se s pomocí přízraku do houby. Ostuda jak hrom.
Idris stojí, svírá houbu potřísněnou semenem. Lačně se dívá na ponořené tělo. Byl by rád si rozepnul kalhoty a pořádně se udělal. Až potom, pomyslí si. Bude si představovat, jak sedí v té stejné vaně a Templeho uspokojuje. Jenže možná si sem někoho přivede.
„Kruci.“
„V pořádku, pane?“
„No ano, díky.“ Neví, jak vysvětlit svůj orgasmus.
„Není za co, pane. Kdybyste cokoliv potřeboval, jsem tu pro vás.“ Pomůže mu s vlasy. Temple si říká, jak něžně mu masíruje pokožku, když prsty jsou plné mozolů. Bylo by, ale skvělé mít takového sluhu. Ráno by mu pěkně vykouřil penis, v poledne by mohl taky a večer by se mohli hezky pomuchlovat. Ráno žádný budík, ale hezky by se mu udělal opět do pusy. A tak každý den. Sexuální služebník. Rychle vystoupí z vany, protože představa mít takového sluhu, co plní každý jeho rozmar, je šíleně vzrušující a má na něho nežádoucí vliv. Tedy na spodní část těla.
Idris s připraveným ručníkem už čeká, až Templeho důkladně utře. Ten se snaží nic nedat najevo, ale začíná přemýšlet, zda ta královna náhodou nežárlila v jiném smyslu, než že by ji neuspokojil. Optat se ho na to nemíní, zda spal s královnou. Trochu iluzí si ponechá.
„Hotovo.“
„Děkuji.“ Přejde do pokoje, rychle vyndá oblečení. Konečně je to za mnou, pomyslí oblečený. I když tedy bylo to úžasné. Docela by ho chtěl vidět svlečeného.
„Dobré ráno, pane. Připravila jsem vám vdolky s borůvkami. Doufám, že máte rád sladké,“ zastaví ho cestou ven Aamina.
Skřehotavý hlas Templeho už nepřekvapí. „Děkuji, paní Aamino, mám je velmi rád. Nevím, kdy jsem měl tak dobré. Káva, pamatovala jste si.“ Zadívá se na kočku na rameni. „Má nějaké jméno?“
„No ano, Luci, jako Lucifer, viď miláčku.“ Dlouhé „Mňaúúúúúúúúú!“ vyděsí Templeho. Nápadně mu připomíná Bertieho. Doufá, že i on nemá nějaké schopnosti.
„Telefon, pane. Volá seržant Fleming.“
Temple vzhlédne k Idrisovi. Bože, neví, zda vypadá úžasněji polonahý nebo zde v plném slunečním světle. Nechápe, jak někdo může být tak dokonalý. Zvedne se a jde do recepce. Podiví se, protože sluchátko je na telefonu. Už chce se obrátit a jít Idrisovi vynadat, když telefon zazvoní. Zvedne sluchátko.
„Grim Manor.“ Já mu dám seržanta!
„U telefonu seržant Ian Fleming. Myslíte, že byste mohl mě navštívit na stanici?“
Temple nechápavě zírá na velký obraz Grim Manoru. Vypadá jako fotografie, jen tam chybí jeho hosté. „Přijedu.“
„Děkuji moc. Hezký den, přeju.“
Nejen přízrak, duchové, čarodějnice, ale jak tak kouká i jasnovidci. Který z těch zmetků má tu schopnost? Zatrhne jim to. Nebo by se mohl optat, která čísla vyhrají v Lotto. Vrátí se k snídani. Co když všichni všechno vědí?
„Jsou tu nějací jasnovidci, Aamino?“
„Ne, pane, proč se ptáte?“
„Protože když jsem přišel do recepce, tak telefon nezvonil. Zazvonil až za třicet sekund po mém příchodu.“
Aamina se rozzáří. „Ach tak. To nic není. Pan Samuel s vesničany domluvil, že budou volat v tuto hodinu. Pan Samuel vždy tam hlídkoval. To víte, nechtěl být obtěžován, ale aby ostatní to zvedali to taky ne. V jinou hodinu se telefon nezvedá.“
Temple si oddechne.
„Dobrý den, pane.“
„Ervine, děje se něco?“
„Včera nebyl na to čas, ale pan hrabě mi přikázal, abych vám tlumočil přání nás všech.“
„Posaďte se. Všichni!“ V duchu zakleje. Stojí nad ním jak sloupy. „Bude to?“ Aamina, Ervin i Idris se posadí. „Tak co to bude?“ Pan hrabě István si toho začíná dovolovat až moc.
Ervin se zadívá na Aaminu. Ta na něj povzbudivě kývne. „Jde o vašeho strýčka. Přesněji řečeno o to, jak zemřel.“
Temple se zamračí. Už něco mu bylo naznačeno, ale zdá se, že za tím je daleko víc.
„Hrabě našel strýčka u pramene, který je na pozemcích panství. Zemřel utonutím.“
„Nehoda.“
Ervin se zavrtí. „Právě, že ne. Nebyla to nehoda.“
„Co na to místní policie?“ Počkat nevolal právě kvůli tomu? Co když něco objevili nebo dokonce vraha? Rozhodně by měli vraha najít.
„Nic, že je to nehoda. Byl u pramene.“
„Nikdo nic neviděl?“
Ervin zavrtí hlavou. „Ptali jsme se všech, ale nikdo nic neviděl. Chápejte, tam nikdo nechodí. Je to pramen Odchodu. Aby se člověk tam utopil, musel by mít infarkt a spadnou do pramene nebo by mu někdo musel držet hlavu v pramenu, ale hrabě, který tam byl první, řekl, že byl celý mokrý.“
„Určitě se nejedná o nehodu?“
„Ne, pane,“ zaskřehotá Aamina. „Víte, aby byl celý mokrý, musel by pramen otevřít a vystoupit do něj. Neboli utvořit vodní stěnu, kterou dotyčný projde dál. Samozřejmě, kdyby to byl někdo z nás, potom by zmizel, ale člověka by pramen nemohl přijmout. K tomu ten pramen musí vyvolat někdo z nás, ale kdo by zabíjel majitele, který mu podepsal smlouvu?“
„Chápu, prosím, řekněte Betsy, že se prohlídka nekoná.“
„Dobře.“
„Zajedu na místní služebnu. Uvidím, co mi seržant chce. Vraha musíme dopadnout.“
„Děkuji, pane. Musíme vás chránit, proto Idris pojede s vámi a vezmete sebou i Bertieho. Je rychlý a věrný. Bude vás pozorovat z bezpečné dálky, nebojte se.“
„Můžete pryč z panství?“ podiví se.
„Jistě pane, tedy jen na pozemky panství a vesnice je postavená na vašich pozemcích.“
Temple je v šoku. Už chápe, proč vesničané chtěli podpis majitele a jsou na něm závislí. Ale když se to vezme, tohle panství je rozlehlé. „Nejdřív se najím.“ Tak strýček byl zavražděn, ale kdo mohl to udělat? Buď někdo zvenčí nebo někdo z Grim Manor. Pro strašidla je důležité mít smlouvu. Udělají pro to vše. Dokonce, i když jsou tu hosté, slouží. Co když chtěl někomu smlouvu vypovědět? No ano, dává to větší smysl než by to byl někdo zvenčí. Kdo to mohl být? Komu má tedy věřit? Hraběti, který tam byl první a saje krev? Bertie? Strýček mohl mít požárů už plné zuby. Má špatné tušení, že policie nezjistí nic.
„Idrisi, hlavu si pod paží neber. Ježíš, auto!“
„Už je spravené a stojí na parkovišti.“
Templemu se uleví. „Jak tak koukám, je tu mnoho talentu.“
Aamina zaskřehotá. „Tak to vždy nebylo, ale časem se začnete nudit. Tak proč ne? K tomu je to naše útočiště. Nikdo si nepřeje bydlet ve zřícenině. Ti, co chtěli, to vzdali. Tak každý něčím přispívá. Mohu se optat, zda můžeme čekat zde nějakou paní?“
„Hm. Strýček nikoho neměl.“
„Ne, pane Temple, zde nikoho, ale nevíme, zda ve světě ano.“
„Co já vím, tak to byl starý mládenec.“ Popravdě se ani nediví. Byl tak trochu zvláštní, jako celá jeho rodina. „Idrisi, jedeme.“ Odloží ubrousek, zvedne se a jde na parkoviště. Idris za ním.
„Všimli jste si toho?“
„Čeho?“
„Neodpověděl nám. Bylo by lepší, kdyby nikoho neměl. Jdu připravit oběd,“ zaskřehotá Aamina. „Udělám kuřecí kapsu, měla bych zjistit, co má rád.“
Ervin se zasměje. „Vyčaruj ho!“
Aamina se zašklebí. „Vyrobit to je daleko zajímavější a nenudím se, viď Luci. Asi proto ještě stále tu jsem. Víš, začínám mít velké podezření ohledně našeho nového pána. Já vím, ty to už jistě víš a nechceš to říct.“
„Mňaúúú!“ ozve se hlasitý souhlas kocoura.
„Jsi zlý,“ zaskřehotá Aamina.
Temple zatím dojede do vesničky. Takže jejich půda je jeho. Co vlastně všechno vlastní? Vypadá to, že dostal jen kusé informace, ale co si vzpomíná, tak stačilo říct, že vlastní hotel a dál už nic nechtěl vědět. Místo toho zdědil panství velké jako nadmutá kráva.
„Zůstaň, zde.“
„Ale pane, co kdyby se vám něco stalo?“
„Tak dobře, pojď.“ Snad nic se nestane a popravdě s tak krásným chlapem by se chtělo pochlubit i štěně. Hlavně, aby si nesundal hlavu z krku a nestrčil si jí pod paží. Jestli ne, vše proběhne v pořádku. Pokud ne, panství získá ještě horší pověst. Jedním pohledem najde budovu, před kterou parkuje policejní auto. Zamíří si to tam. Cítí na sobě pohledy usedlíků. Vejde dovnitř stanice.
„Dobrý den.“
„Á pan McGregor, vítejte. To je?“
„Přítel, na návštěvě.“
„Dobrý den,“ zahučí Idris. Ihned zhodnotí, že ten muž je neškodný. Okolí je čisté. To mu hlásí Ervin a zbytek hlídky.
„Aha. Děkuji, že jste tak rychle přišel. Chci vám předat věci ohledně strýčka. Trvalo, než jsme vás jako dědice našli, takže je pohřben na místním hřbitově. Doufám, že to nevadí, ale jsou tam pohřbeni všichni majitelé Grim Manor.“
„Vůbec ne. Ale rád bych se optal, co jste zjistil o strýčkově vraždě.“
Ian se zatváří nechápavě. „Vraždě?“
„Ano, vraždě. Utopil se, ne?“
„No ano, u pramene. Těžko říct, že to byla vražda. Podle doktora mu nikdo hlavu ve vodě nedržel.“
„Mám informaci, že v tom pramínku by se neutopilo ani kotě, natož člověk.“
Ian se ošije. Sakra, jak to ví? Nebo už tam byl a kdo mu to řekl? Jenže hledat logiku, co se týče panství, to je jako hledat logiku u ženské. Nikdy neudělají to, co čekáte.
„Takže?“
„Nehoda.“
„Akta X?“ uzavře vyšetřování Temple. „Ani jste se nesnažili.“
„To ne!“ vykřikne rozčileně Ian. Prohrábne si vlasy. „Jenže jsme nic nezjistili. Ležel na té loučce, stopy byly jen jeho, žádné násilí a naprosto žádný svědek. Pokud nějakého máte, otevřu případ opět, ale musím mít něco v ruce!“ vysvětluje mu naléhavě. „Dokonce jsem poslal jeho krev na rozbor do města. Čistý. Mám toho dost! Jen se podívejte!“ otočí se a zaťuká na dvířka kartotéky. Výrazně jsou na něm napsaná Akta X - I. Vytáhne šuplík. Je narvaný. „Tenhle taky II a tenhle III. To jsou normální případy.“ Vytáhne šuplík. „Opilství, nějaká rvačka, silniční nehody ty převažují a jedna vražda v žárlivosti. To se vrah přiznal na místě a to bylo před padesáti léty. Dejte mi něco do ruky a sám ho dám do basy.“
Temple si povzdechne. „Dobrá, omlouvám se. Necháme to tak být.“
Ian se uklidní. „Dobře. Jsem rád, že aspoň přestalo to vytí.“
„Volal jste kvůli tomu?“
„Částečně. Padla na mě služba vás volat. Nikdo to nechce dělat.“
„Děkuji vám, seržante Flemingu. Jménem panství Grim Manor se vám omlouvám. Doufám, že mě budete informovat, co se děje jako vždy.“
„Dobře. Byl bych rád, kdyby vzkazy v mém autě ustaly, půjde to?“
Vzkazy? To si s Ervinem vyřídí. Seržant je skoro na prášky a on nepotřebuje tu mít někoho neznalého situace. „Samozřejmě. Nebojte se, už se nic nestane.“
„Děkuji, bude to úleva se pořádně vyspat. Mou tetu už tři týdny trápily zvuky v komíně. Povídala, že konečně ustály. Díky bohu a voda u starosty, byla… ach málem bych zapomněl. Máte u něj dopis, proto jsem volal. Je z Finančního, tak to může být něco důležitého.“
„Ještě jednou děkuji. Už to bude v pořádku.“ A pokud ne, dostanou výpověď, pomyslí si. Zadívá se na Idrise. I když popravdě nějak si už panství nedokáže bez strašidel představit. „Zajdeme za starostou.“ Vyjde ven, kde jadrně zakleje. „Tak aby vyšetřil strýčkovu smrt sám. K tomu Berňák. Jak je jejich rodina bláznivá, tak jediný úřad který respektují, je Finančák. „Pamatuj, můžeš vše, kromě Berňáku. Je to buldok, co se zakousne do tvé zadnice a nepustí. Lapl i Caponeho.“
„Dobrý den.“ Starosta Burning, statný muž s bradkou, se zvedne od stolu. „Jdete si pro dopis? Mám do vašeho strýčka plnou moc k přebírání zásilek. Pošťák odmítá tam vkročit do doby, co uviděl černého psa. Nepadli si do oka,“ povzdechne si.
Opět Bertie. Problémový host, povzdechne si. „Chápu. Dám vám plnou moc.“
„Předpokládal jsem to, proto jsem připravil smlouvu.“
Další smlouva, krucinál, on se toho podepisování nezbaví. Kde jsou jeho sny o tom, že by se vyšvihl na vedoucího katedry historie? Vypadá to na minulost. Má to tu opustit? Mohl by, ale… Dál nepřemýšlí a podepíše plnou moc k přebírání zásilek pro panství a sebe.
„Děkuji moc. Zde je dopis.“ Temple ho převezme. Má zvláštní pocit. Vyjde ven. Opře se o auto, otevře dopis. Zamrká, otočí ho, ale na obálce je jeho jméno. Začne nadávat tak sprostě, že Idris jenom kouká.
„Jedeme!“ zařve, že vyplaší slepice. Naskočí do auta, Idris sotva stihne zavřít dvířka. Bylo pro něj nezvyklé jet autem, ale zvykl si. Nechápe, proč Temple je rozzuřený. Vypadá jako by ho měl stihnout infarkt a jede tak rychle, že by přejel i Bertieho. Temple zastaví před Abashiri. Má toho dost!
Duchové, vražda a teď berňák. Postaví se v hale. Nadechne se a zařve. „Všichni sem!“ Zvuk se nese místnostmi, jako by ho někdo posílil. Podupává nohou.
„Všichni!“
„Někteří…“
„Dobrá, bude to na vás. Víte, co to je?!“ zvedne ruku a zamává dopisem.
„Ne!“ nese se, ale všichni cítí Templeho mizernou náladu.
„Finanční úřad a víte, co mi chce?!“
„Ne,“ ozve se daleko slabší a někteří se neozvou vůbec.
„Exekuce! Víte, co to je?“ Všichni mlčí. „Koukám, že víte.“ Rozhlédne se po zkamenělých tvářích, jestli se to dá tak říct. „Takže co s tím?“
„Zaplatit?“
„To by bylo hezké, ale dluh je tak enormní, že prostě účet panství nestačí k pokrytí dluhů.“
„Něco prodáme,“ ozve se Lori. Pod sebou má loužičku vody. „Jsou tu cenné věci. Obrazy, nábytek, gobelíny.“
Ervin si odkašle. „Mám pocit, že se to váže k dědičnému majetku.“ Obličeje se protáhnou.
„Co je očarovat?“ zaskřehotá Aamina.
Temple se málem nerozesměje, ale pak zvážní. „Dost. Máme nějakou lhůtu. Přece jen je to velká částka. Zítra se budu muset dostavit na finanční úřad.“ Prohlédne si jednoho po druhém. „Takže vás úkol bude vymyslet, jak zaplatíme ten dluh. Nápady pozítří v podvečer. Zatím chci, Ervine, abys mě doprovodil na místo strýčkovy smrti. Policie bere jeho smrt jako nehodu. Je na nás, abychom chytli vraha.“
„Můžete zmizet,“ navrhne do ticha Aamina. „Nikdo vám to nebude zazlívat.“
Temple má chuť přijmout její návrh. Povzdechne si. Za tu krátkou dobu mu přirostli k srdci, dokonce i Bertie. „To tak, abyste skončili v té Káznici. Raději zapněte mozkové závity a něco vymyslete! A večer chci mluvit se zbytkem nočních hostů v čele s hrabětem. Sakra, že to musí být upír. Idrisi, Ervine, jdeme. Chci vidět místo vraždy.“
„Už jsem si dovolil připravit koně. Je to dost daleko.“
„Koně?!“ Temple zpanikaří, na koni neseděl od té doby, co ho nakopnul a musel do nemocnice.
