Jezero příšer
12.
Vrah
Robert v klidu řídí. Občas se podívá na Sheu, zda je v pořádku. Nechápe tomu. Yan, kterého zná celé město a on chtěl zabít Sheu? Proč? Kvůli řasám? Co má s nimi společného?
Natáhne ruku a zapne klasickou hudbu. „Mám to vypnout?“
„Ne. Asi bys chtěl vědět toho víc.“
„Na jednu stranu ano, na druhou stranu ti řeknu, že ne. Mám rád svou existencí patologa. Je tu klid, krásně. Není tu špatné žití. Místní dodržují pravidla, která jsou vtisknuté do každého jak dvanáct přikázání. Když se poruší, poruší se to důkladnou rvačkou nebo nějakým matchem. Vraždy v jezeře, víš, tohle je na mě moc. Jenže zabíjejí je skutečně? Vím, že každý dostane letáček, jak se má chovat, co si může dovolit a co ne.“
„Mám to nechat jen proto, že lidi jsou blbí a neopatrní?“
Robert zrudne. „Já nevím, ale asi ano. Jen si vezmi, že takhle se tu žilo po staletí. Ten hotel, oni je zkoumají?“
„Myslím si, že ano, protože je tam ochranka jak v Bílém domě. Někteří jakoby vystoupili rovnou z římské legie. Nejspíš ano, protože proč by jinak mě zabíjeli? Turisti jsou potrava a zároveň zástěrka. Musím přiznat můj obdiv, protože je to dokonale. Jsou varování, že je tu příšera a stejně jdou na vodu…,“ začne se usmívat, když mu dojde, co říká.
„Přesně. Nikoho neobviníš, že jim drží nůž na krku a nutí je skákat do hlubin. Víš, že jezero je oblíbené místo spácháním sebevraždy?“
„Cože? Zapomněli se mi zmínit. Nechutné, fakt.“
Robert se pousměje. „Jo, je. Sestra mé ženy tam odešla. Aspoň vím, co se jí stalo. Vím o pár dalších lidech. Proč se zabíjet sám, když to udělá za vás někdo jiný.“
„V tom případě už chápu tu stezku.“
„Tamtu?“ zamyslí se. Je pravdou, že byla až moc průchozí. „To bude asi ono.“
„Výhodné zbavení těl. Nikdo nic nezjistí. Jak je tady na tom mafie?“
„Slušně. Ne, jako v New Yorku, ale existuje.“
„Sere mě to!“
Robert nic neřekne, zaparkuje. Čeká, co udělá Shea.
„Jdu.“ Robert zaváhá, ale potom si povzdechne a vystoupí taky. „Půjdu s tebou.“
„Nemusíš… děkuji. Jak mi to sekne?“
„Jsi už zdravý, když se takto ptáš.“ Dojde ho a jde vedle něj. Před vchodem se Shea zastaví. „Zapomněl jsi na boty.“
„Sakra, nech to být.“
„Jo, ty Roberte, nevíš o někom, s kým bych se sblížil?“
„Moje paní má spoustu sestřenic v slušném stavu i věku. Můžeš si vybírat. Pozvu tě na gril. Pojedou po tobě jako supice po mršině.“
„A bratrance v ucházejícím věku nemáš?“
Robert se zarazí. Potom se mohutně rozesměje. „Sakra, nedošlo mi to.“
„Nevadí. Vypadám jak vandrák.“
„Jestli chceš moje sestřenice má o dva blogy dál obchod. Otevře ti ho.“
„Díky. Budu rád. Neuraz se, ale …“
„Ne. Chápu. Vím co je zač Yan. Musíš být chic.“
Shea se křivě usměje. „Jo.“
Oba vyrazí k obchodu nedaleko baru. Robert zmáčkne zvonek a drží a drží.
„Není doufám hluchá.“
„K tomuhle není.“
„Vy zmetci… Roberte, co vyvádíš? Pusť ten zvonek!“
„Tairo, vedu ti zákazníka bez kreditky!“
„Vypadni!“
„Beru to na svůj účet!“ zakřičí ještě dřív, než se okno zabouchne. „Určitě mi přirazí nejméně pět procent, ale určitě si tam něco vybereš.“ Čeká opřený o dveře, které se záhy otevřou, a v nich stojí vysoká štíhlá holohlavá žena s cigárem mezi rty. Na nose brýle a v uších obrovské zlaté kruhy. Shea se zarazí, když vidí oranžový kaftan s motýly. Kam ho to Patolog proboha zavedl?
„Co tu čumíte? Dále. Tohle je ta mrtvola?“
„Jo. Máš pro něj něco slušného?“ Shea se ošije. Ten její pohled by svlékl i kůži.
„Mám, sluníčka. Tohle je dobrej materiál na voblíknutí. Aspoň jednou mi přivedeš někoho pořádného. Tak dále a neostýchejte se. Jako doma.“
Shea s Robertem projdou a ocitnou se na dvorku, kde jsou prosklené dveře s nápisem. Butik ve dvoře. Taira otevře dveře a vejdou dovnitř. Rozsvítí.
„Ty jo? Co to je?“
„Co by? Kostýmy. Tak dolu s tím pláštěm. Nechám si ho jako zástavu. Bude mít úspěch. Co přesně chceš? Tedy jak vypadat?“
Robert se posadí do křesílka u stolku, na kterém se vrší časopisy. Jeden vezme a přehodí nohu přes nohu. Může ho klidně nechat ve spárech Tiary. Obleče ho prvotřídně.
„Jdu k Yanovi.“
„Jasně to chce…“ Roztáhne závěs a objeví se hromada obleku.
„Co normálnějšího?“
Tiara vyfoukne kouř. „Ale zlato u Yana nesmíš vypadat usedle. Musíš vypadat tak, že se na tebe vrhne jak hladový ovčák.“
„Ale já to chci přežít.“
„Tohle je to pravé pro muže.“ Vytáhne jeden celý černý oblek. „V tomto neprojdeš, aniž by si tě nevšimli a nesnědli. Budeš sexy.“
„Zkusit bych ho mohl,“ svolí váhavě. Patolog má divnou rodinu.
Tiara opět vyfoukne dým a hodí mu to. „Kde jsou tu kabinky?“ Robert zvedne hlavu, kdežto Tiara se rozřechtá hlubokým hlasem. „Kabinky? Stačí zrcadlo, kotě. Pěkný zadek dovedu ocenit. Tady prudernost nemá co dělat. Tak šupky dolu. Musím říct, zadek máš jeden z nejhezčích, co jsem viděla a nohy taky.
„Roberte?“
Robert zavrtá oči do časopisu, ale potom je zvedne. „Hele, ty jsi souhlasil.“ Tiara stojí, jednu ruku si přidržuje a prst má mezi rty. Se zájmem ho pozoruje. Potom k němu přistoupí a svleče ho. Shea ohromeně stojí nahý před zrcadlem.
„Roberte, neřekl jsi mi, že má rád mučení. To musíme vzít něco jiného.
„Spodní prádlo?“
Tiara se po něm otočí. „Sorry, nevedu. Jsem jen fotografka.“
Shea je v šoku.„A ten nápis?“ ukáže nad dveře.
„Pozůstatek dávných dob. Chce to něco, co ty rány zakryjí, tedy pokud se jimi nechceš chlubit. Tak jak?“
„Zakrýt.“
„Perfektní.“ Začne se hrabat ve skříních a hodí po něm rifle a tenký rolák. Potom klobouk a stříbrné věci.
„Hej, jsem v tom jak sardinka.“
„To je pravda, Tiaro.“
„OK!“ Džíny necháme, ale ten rolák dolu.“ Vytáhne košili černou jak noc. Nechá odhalený kus hrudníku. Mlaskne. „To je perfektní. Potřebuješ něco jednoduchého silného, z čeho by si sednul na zadek. Nechceš pár fotografii? Nebo mi zapózovat až budeš mít čas. Udělám z tebe světovou jedničku.“
Shea ji rozkošnicky pohladí. To se mu líbí. „Tiaro, kolik za ní chceš?“
„To ti půjčuji, potom mi vrátíš a teď padejte. Jdu se dívat na Sex ve městě.“
„Pokolikáté?“ optá se Robert, zatímco se Shea obouvá.
„Nevím, je to jedno. Pan božský je prostě super.“ Oba vyjdou. Shea se cítí skvělé, i když trochu mu vadí to, že nemá spodní prádlo. Je to nezvyklé. Vejde dovnitř a posadí se ke stolu. Je tu plno a Yan má co dělat, přesto ohromeně sleduje příchozí dvojici.
Shea se zadostičiněním pozoruje jeho překvapený výraz. No ano, jsem živý a ne díky tobě. Je mu dobře.
„Co to bude?“ Yan sklouzne do výstřihu košile, které tělo doslova hladí. Ví, že tělo musí vypadat, jak po setkání s dikobrazem.
„Dvakrát pivo a Yane, dáš nám to, co jsme si objednali. Nic víc,“ řekne přísně Robert.
Yan sklouzne na Robertovu tvář a potom na Sheu. Odejde a přinese dvě piva. Shea si s Robertem přiťuknou a napiji se.
„Proč pivo? Ještě k tomu tak slabé?“
„Kvůli jedu, co jsi měl v těle.“ Shea nic neřekne. Zatočí skleničkou. Předtím chtěl dostat druhou skleničku zdarma, ale teď nijak po tom netouží. Dívá se, jak Yan obsluhuje zákazníky. Čert, aby se v něm vyznal.
„Možná o někom bych věděl.“
„Cože?“
„Je sympatický. Seznámím tě s ním.“
„Povídej, jak vypadá, co dělá…“
„Ne.“
„Ale no tak. Musím říct, že mi to chybí.“ Začervená se. Najednou nad sebou někoho ucítí. Ví, kdo to je, ale nepodívá se. Chtěl ho zabít.
„Sheo.“
„Co je?“ Proč ho stále přitahuje, i když chtěl, aby zemřel? Čert aby ho vzal. Robert ho lítostivě pozoruje. Vidí na něm, jak bojuje, aby se ovládl.
„Budeš patřit jen mně.“
Shea se nadechne. Kašle na Leslieho a sázku. „Roberte, vracím se do New Yorku.“
Robert s nadzvednutým obočím mlčí. Nechápe co se to tu děje. Myslel si, že Yan a pan Sinic patří k sobě, ale proč tedy nakazuje Sheovi, aby s ním byl? Zní to jako by on poroučel. Co se to tu děje? Jistě jiskří to mezi nimi, ale přece nemůže mu rozkazovat. Jedině, že by mezi nimi něco bylo.
Píp. Podívá se na telefon. I Sheu to zaujme.
„Panečku.“
„Co je.“
„Znám název jedu, který zabil Judithu.“ Radostně čte zprávu a něco si mumlá.
„Myslel jsem, že ho šerif dostal,“ řekne udiveně Yan.
„Ne. Byl to někdo jiný. Povídej, kdo ji zabil?“
„Robustoxin. Je to jed, který používá, hádejte kdo?“
„Nenapínej mě, ať ho mohu zabásnout. Zůstane za mřížemi hodně dlouho.“
„Nevím jak, protože je to pavouk Artax Robustus.“ Shea otevře pusu, jak mu dojde, kdo je ten pavouk a divoce se kolem sebe rozhlédne.
„Penny.“
Robert se Sheou k němu se otočí. „Ehm nic jsem neřekl!“ začne se bránit a ustupuje. Neklidně se podívá po teráriu. Je pravdou, že už nějakou dobu se nebyl na ní podívat, ale nejdřív ta vražda, potom ti dva Zachary a Shea. Robert se Sheou se zvednou a zamíří tam.
„To je soukromý majetek!“
„Už ne. Jsem tu jako policejní úředník.“
„Chci vidět odznak. Penny odtud neodvezete.“
„Ona je to samička?“ optá se Robert, který čte dál.
„Ne, ale já mu tak pořád říkám. Nechte ho na pokoji.“
„Jen se podívám, zda je doma. Nic mu neudělám,“ slibuje Shea. Ne, ale jemu rozmlátí držku, že chová tak nebezpečného pavouka přímo v baru. Yan asi pochopí a poodstoupí. Bedlivě je pozoruje. Shea s Robertem přistoupí a najednou se panicky rozhlédnou kolem sebe. Yan se podiví jejich bledosti.
„Zavírám bar!“
„Shea, já jdu ven, promiň.“ Robert doslova vyběhne ven. Shea se otočí k ostatním.
„Evakuace. Ihned prosím odejděte. Je to místo činu, které se ihned zavírá.“ Hosté na něj pohlédnou, potom po sobě.
„Co se stalo?“
„Vražda. Prosím ihned vykliďte bar.“
„Hej, to nemůžeš!“
„Ale ano, Yane. Mohu a udělám to. Ne, já to dělám. Zásahové jednotky tu hned budou! Jestli nezmizíte, potom skončíte na policejní stanici! Hned!“ První pár lidi se zvednou, potom ostatní.
„Víš, o kolik peněz jsi mě právě připravil?“
„Ano? Kolik mohlo být mrtvých?“
„Penny je nekonfliktní moc roztomilé zvíře.“ Pozoruje, jak je najednou ticho. Podívá se na sklenice. Povzdechne si a obejme Shea. Ten strne a vymaní se mu z náruče. Posadí se na židli. Přetře si tvář. Co vlastně chci? Cítí se unavený.
„Zůstáváš tu? Může být někde v místnosti. Kdekoliv.“ Shea přikývne. Udělalo se mu úplně zle, když viděl akvárium otevřené. Vstane. Podívá se na něj pozorně. Stále pořád nevidí, zda je nevinný nebo ne. Chce odejít, když pronikne do místnosti světlo a ve dveřích se objeví velká postava.
„Zdravím.“
Shea zaměří na něj svůj zrak. Oddechne si. Nápis je stále vidět. Vinen a potom mu to dojde. Jenže jak dokázal, že ji kousl?
„Pane Sinici, zdravím. Měl byste být v manipulování s terárii opatrnější. Yane, očekávám, že až přijdu příště, bude v teráriu.“
Zachary strne. Jak to ví? Nikdo ho neviděl, když posunul sklo u terária. Ví to na sto procent.
„Neodjíždíš?“ optá se Yan.
„Zatím ne. Musím dostat ze sebe ty jedy, kterými jsi mě nakrmil. Myslím, že odjedu, jen co to ze sebe dostanu. To vaše tajemství bude u mě pohřbeno.“ Rozhlédne se po přepychovém koutě pro Penny. Už chápe proč je tady takové prostředí. Miláček majitele baru se musí cítit dobře. Někde teď zrovna číhá na kořist nebo jen spřádá pavučinu.
„Zachary, Penny se ještě nevrátil.“ Překvapí ho úsměv. Jak dokázal zařídit, aby ji kousla? Umí ovládat zvířata nebo je to nehoda? Rád by se optal, ale odpověď nedostane. „Víte, zajímalo by mě, co Judith Devon slyšela, že stála za tu námahu. Sbohem.“
„Počkej.“ Ucítí ruku na své. Usměje se.
„Líbíš se mi, Yane, ale některé věcí jsou nemožné.“ Mrkne po Zacharym. Kašle na to. Stejně odtud odjede. Pohladí Yana po tváři a potom ho políbí. Hravě vklouzne do úst. Yan se k němu přitiskne.
„Sbohem pane Sinici, Penny ty taky.“ Vyjde ven a přimhouří oči před sluníčkem.
Zachary se dotkne Yana. Nemůže té drzosti uvěřit. Překvapí ho zasněný výraz v černých očích jeho milence. Ztrácí ho? Ne, to ne. Obejme ho a drží. Je jenom jeho.
„Shea, pojď!“ podívá se směrem k Robertovi. Vykročí k němu. Za sebou cítí dva pohledy. Je krásný, ale není pro něj. I když odolat jeho kouzlu bylo těžké. Odjede, zapomene na tuhle podivnou dvojku. Nebo trojku, která by se povraždila? Ne, je konec a Juditha je pomstěna. Tak to má být. On zmizí z městečka do New Yorku a pokorně se připlazí Lesliemu k nohám. V konečnosti, bude rád, že se vrací. Oba dva a pak nebude tam mít žádné sexuální problémy.
Usměje se na patologa. Ten jediný mu bude chybět, ale New York není na druhém konci světa.
