Jezero příšer
9.
Vrah ze Sluneční ulice
Shea se vykašle na Yana a spěchá k stanici. V hlavě mu zuří vír myšlenek, jak to, že mají vraha. Vždyť on ho neviděl, ale možná se příliš upnul na pana Sinice a tím pádem přehlédl zřejmou stopu. Vždyť patolog říkal, že se ji někdo pokusil probodnout dlouhým úzkým předmětem. Kdo to mohl být? Vytáhne z kapsy seznam, který si přece jenom vzal a prohlíží. Sakra, kdo mohl být tím vrahem s pletací jehlou? Který blázen by chodil plést svetr do baru? I když pravdou je, že tam by si toho dotyčného představil. Je to směs cvoků, kteří tam chodí.
Co když je to Julie Parny? Co když ona právě ji bodla? Ale jaký měla důvod? Proč by to dělala? Byla její zaměstnavatelkou, dokonce kamarádkou. Ale žárlivost je mocná věc. Obě nikoho nemají. Viděl to v jejím bytě. Žádná ponožka na zemi, žádná košile na šňůře, prostě vymeteno. Jedině, že by ji záviděla toho úchyláka, ale sakra, který úchyl by někomu něco takového záviděl?
Jistě Julie není moc pěkná, ale je zdravá a někteří chlapi mají rádi ženy při těle. Kdo to mohl být? Nevěří, že ten zavřený je vinen. Nemůže to být on, ale proč by ho jinak šerif zavíral? Vsadí se, že promptně uzavře případ. Sakra, kdyby už Patolog chtěl objevit, kdo ji ve skutečnosti zabil. A určitě pan Sinic s tím má, co do činění. Dal by na to hlavu.
Mine ceduli, která jej vítá v městečku. Kašle na to. Neměl odejít z New Yorku. Nic mu tam nechybělo. Byl spokojený jako želva v čistém rybníce. To, že si potrpěl na Leslieho a co. Možná by si dal časem říct a občas by se s ním vyspal.
Iluze. Leslie by to neudělal. Sakra, chybí mi. Potřese hlavou. Opět. Je na dně. Místo aby se věnoval chytání vraha, přemýšlí o své nejhezčí částí těla. Mrkne se dolu. Potřeboval by něžnou péči a ne zrovna svou vlastní, protože tý má dost.
Dost! Vrah!
Soustředí se opět na vraha. Vzpomíná si, co ví. Za prvé netuší, co ji zabilo. Na patologův instinkt dá jak na svůj. Vědí, že hrála s úchylákem na hru. Je to šílené, ale lidé jsou šílení. Stačí se podívat na něho, jak si zahrává s hračkou nejmocnějšího muže. Pochybuje, že Yan je u nich dvou dominantní. Zarazí se. Dominantnost. Co, když tohle je příčina vraždy. Blbost.
Takže ti dva hráli spolu hru. Sousedé na to nebyli zvyklí a stěžovali si. Jasně je jim to hodně platný, ale její křik je musel pořádné rušit. Mohl to udělat některý ze sousedů? Ne. Tohle není důvod k vraždě a potom nedělo se to každou noc. Jistě kdyby křičela od rána do rána, potom by prohlédl veškeré sousedstvo.
Jestlipak u toho křičí, když mu dělá dobře?
Bouchne do volantu. Je na dně. Zajede někam do většího města, někam kde mají nejen prostitutky. Na nějaký čas se mu uleví. Trochu se uklidní, ale pořád jede se zapnutým majáčkem nejvyšší rychlostí.
Nemůže to být vrah, nejde to, protože proč by tedy pan Sinic zářil jak neopravený neonový billboard u dálnice? Říká, že je vrahem a jeho instinkt se nikdy nezmýlil. K tomu je tu záhadný, už tolik ne, barman, kterého nemůže prohlédnout. Dal by půl života za stejný nápis jako u ostatních. Nevinen. Co má s tím dělat? Jak vůbec může existovat člověk, který má tak skvělé alibi?
Jenže on sám je rarita, šamanka určitě taky. Osobně by si ji dovedl představit, jak zachmuřeně, beze stop slz, tahá těla mrtvých k jezeru a hází je tam, místo aby uspořádala pohřební hranici. Ale proč je tam hodila? Přece stačilo zapálit vesnici. Zarazí se. To je pravda. Sice říkala, že tam házeli kdysi dávno oběti, ale přece jenom, tohle by bylo normálnější. Ne nějaké dření a házení těl do jezera. Takže proč to udělala? Mohla to být ona, kdo ji zabil? Vyhází z té své díry vůbec na sluneční světlo?
K tomu záhadný hotel s málo místy a hodně prostoru. Co tají dokonale ozbrojené složky? Měli vybavení ne za sto dolarů, ale spíš za tisíce. Řádně vycvičení. Jen takový Li jistě pobírá víc než leckterý státní úředník v Bílém domě. K tomu přístup k jezeru. Takže se tam něco schovává a Juditha podle Ellie, byla u jezera. Určitě tam neměla co dělat. Je to snad důvod ji zabít?
Spíš by viděl na tuhle vraždu, ale vrah by rozhodně nezabíjel obžalovanou jehlici do srdce. Taková menší autonehoda je rozumnější. Zas na druhou stranu je to tajemství natolik důležité, že to stojí za vraždu? Podle něj ne. Viděla něco? Kdo tedy může být vrahem? Jediným kandidátem je zatím nejmocnější muž města. Oběť naopak obyčejná žena, která měla jen jednu výjimečnost a to jednu nohu.
Zaparkuje a vypne majáček. Bolí ho hlava z toho přemýšlení. Proč to nemůže být jednoduché jako pokaždé. Podívá se, určí vraha, sežene důkazy a soudce ho odsoudí do basy.
Vystoupí. Podívá se na šerifova vraha. Klidným krokem zamíří na policejní stanici. Musí se přiznat, že je zvědavý. Možná u něj najde právě ten krásný nápis jasně zářící do červena: Vinen. Moc by ho chtěl vidět. Potom možná by se mohl soustředit na sebe a na jezero. Začíná ho fascinovat i odpuzovat, stejně jako Yan. Ti dva jsou svázání.
Otevře prosklené dveře a vejde do klimatizovaného prostředí.
„Mají ho!“ přivitá ho nadšeně Kerny.
„Přiznal se?“
Kerny vážně přikývne. Shea se zadumá. Je možné, že by tentokrát byl na nesprávné stopě? Co když se příliš se zabýval těmi dvěma a tajemstvím a přehlédl samozřejmou stopu?
Ta hra na úchyláka nemusela být hrou.
Zneklidní ho to, že by nemusel mít pravdu.
„Šerif je na koni, že vás trumfnul,“ pošeptá mu Kerny. „Všude vypráví, že jen stačilo málo. Opravdu je to on?“
„To za chvilku zjistíme.“ Jde k zadržovací cele. Chce ho vidět.
Kerny zůstane stát. Jak to chce zjistit? Vždyť se přiznal. Sakra, chce to vidět. Možná konečně zjistí úspěch toho přistěhovalce, ale je pravdou, že ho obdivuje, jak to dokáže, i když zrovna teď nevypadá jako detektiv. Na sobě plandavou košili a plavky? Šerif dostane mrtvici. Mimovolně se uchechtne. Těší se na ten jeho výraz. Sám v policejní uniformě pospíchá za Sheou. Všichni, kteří ho potkají, se po něm otočí.
Shea rázuje a snaží se uklidnit. Nedá před tím tupcem strach. No není úplně tupý, ale omezuje ho. Vůbec nechápe jeho nadání, jeho moc. Hází mu klacky pod nohy a on nesnáší takové lidi a prostě nelíbí se mu. Osobně si myslí, že je to vzájemné. Mít tu Leslieho. Jenže ten se nehne ze své černo sametové pracovny ani za zlaté tele. Příliš miluje New York.
„Dobrý den šerife.“
„A poručík Shea O´Donnely. Přišel jste se podívat na pachatele?“
Samolibost z něj doslova čiší, ale on taky je na vavřínech, když někoho chytí. Pyšný sám na sebe. Pak je králem. „Když mi to dovolíte.“
„Ale jistě. Kdybyste se zaměřil na skutečného pachatele a nehonil chiméry, potom byste svého pachatele dostal. Jmenuje se Liam Trevor.“
„Viděl jsem jeho složku. Nezdálo se mi, že by byl schopen někoho zabít pletací jehlici.“
„Zabil. Přiznal se.“ Shea nic neřekne a projde kolem šerifa dozadu. Postaví se k mřížím a vytřeští oči. To snad není možné. Už druhý pachatel? Ale ten ji nezabil. Ovšem je vinen. Sakra, co se tu děje? Zuřivě se dívá na nápis: Vinen. Pravda je stejně mdlý jako u pana Sinice. Juditha Devon musela pít krev hodně lidem.
Liam v tu chvílí zvedne hlavu. Podívá se na poručíka. Vstane a přejde k němu.
„Já to nechtěl, prosím, věřte mi to. Vyprovokovala mě.“
Takový hezký chlap s takovou nechutnou úchylkou. „Co se stalo?“
„Já to už říkal šerifovi. Kdo jste? Zabijete mě?“
„Ne, proč jste se ji pokusil zabít?“
Liam vytřeští oči. Proboha. Co to říká? Vždyť ji zabil. Je mrtvá a on ji vbodnul tu jehlici přímo do srdce. Vyčítal si to od toho okamžiku, kdy to provedl. Nic se mu nechtělo dělat. Bez ní to už nebylo ono. Uvědomoval si, že z její strany je to hra. Kdy to začal brát vážně, neví.
„Ona, ona mě nechtěla.“
„Cože?“ Vždyť vypadá opravdu hezky a Juditha si nemohla vybírat, proč potom ho odmrštila? „Nerozumím.“ Kdo všechno se ji pokoušel zabít? Na koho ještě přijde? Taková obyčejná žena a tolik pachatelů. Jo, tichá voda břehy mele.
Liam se posadí na postel. Toho šerifa to nezajímalo, i když se mu snažil celou historii vysvětlit. Než ho oběsí, aspoň to řekne tomuhle muži.
„Když jsem Judithu poznal, jen jsem ji chtěl postrašit. Zřejmě znáte moji složku.“ V hlase se mu objeví pýcha, i když Shea nechápe na, co by měl být pyšný. „Její křik a panický útěk mě vzrušil. Vyhledal jsem ji ještě párkrát. Po čas jsem si uvědomil, že ji to baví, že ten křik a vše předvádí, ale mě to vzrušovalo dál. Bylo ta jako droga. Přiznávám se ke všemu. Já … Chtěla mě nechat. Nevím, co bych dělal.“
„Kvůli tomu jste ji nemusel zabíjet.“
„Copak si myslíte, že si to nevyčítám? Kdyby mě nechtěla nechat… Šel jsem za ní. Prosil ji na kolenou a ona se smála. Že prej už o to nemá zájem. Už ji to přestalo bavit! Ale co já? Na mě ani nepomyslela?“ mluví hořce a ruce svírá v klíně. „Je tak těžké najít někoho kdo by vás… uspokojil,“ vyrazí ze sebe. „Je mi to jedno. Klidně mě popravte. Nemá to cenu.
„Tak proč jste nezkusil si najít někoho jiného?“ Docela ho chápe. I on je pořádně frustrovaný, ale nikdy by nezašel tak daleko. Horší je, že on je nevinen. Tedy částečně. Snad jen pokusem o vraždu. Patologu, nepleť se a najdi, kdo zabil Judithu. Nechce se mu posílat toho muže na smrt. To by mohl i pana Sinice, i když z něho ten důvod nedostane.
„Já zkusil, ale už to nebylo ono. Víte, jak je těžko přimět ženu, aby zařvala? Jedna dokonce zahnala na útěk mě. Jo chtěla mi ho vykouřit. Brr. Fuj. Druhá zas prošla kolem mě jako kolem keře. Copak tak vypadám? Já se snažím. Podívejte se na mě. Vypadám snad jako olezlý otylý chlápek? Snažím se reprezentovat, ale je mi to platné. S Judith jsem zažil tak nádherné časy. Bez ní to nemá smysl.“
Shea ho polituje. „To není, ale důvod, abys ji zabíjel.“ Vzpomíná si, zda byl na Yanově seznamu návštěvníků. „Jak se to vlastně stalo?“
„Viděl jsem ji v baru popíjet. Váhal jsem, ale U dvou sluncí je dobrej bar a diskrétní. Vešel jsem tam.“
Teprve teď napadne Sheu, jak to vlastně provedl. Copak si ničeho nevšimla? Nic ji nebolelo? Bude se muset optat patologa.
„V kolik?“
„Asi v deset. S nikým neseděla. Yan by mi dovolil se tam odhalit, to jo, ale…“
Bože, on je ještě k tomu perverzák. Opravdu co je to za bar?
„Neměl jsem chuť,“ dopoví. „Nezajímali mě ostatní, ale jen Judith. Hned začala zostra, ať vypadnu. Otočil jsem, ale byl tam košík s klubkami a viděl jsem tam i jehlici. Nevím, co mě to napadlo. Otočil jsem a bodl. Vyděsil jsem se a vytáhl ji. Vůbec mě nesledovala. Dívala se na toho barmana. Měl jsem to do něj vrazit. Tu jehlici jsem někde zahodil. Ehm ale detektive, já fakt nevím kde. Potom jsem se zavřel doma a nevycházel. Potom ke mně vrazil šerif a jsem tady. Přiznávám se ke všemu.“
„Ona nic necítila? Nic neřekla?“ Fascinuje ho to.
„Nic. Upřímně, kdybych necítil, jak jehlice zajela do těla, pak bych pochyboval, že jsem to udělal. Bylo to strašné.“
„Tomu věřím.“ Nebude mu slibovat, že ho z toho dostane, protože přece jen je vinným spácháním ne vraždy, ale spíš pokusem o vraždu. „Znáte pana Sinice?“
„Znám, ale vyhýbám se mu. Prý má rád tvrdší hrátky, povídal mi jeden známý.“
„Který?“
Liam zavrtí hlavou.
„Jasně.“ Tak to se k sobě nehodí, on tvrdé hrátky odsuzuje. Má raději hry na plyšáky. Nebaví ho někoho týrat, mučit nebo ponižovat.
„Je mocný a může si dělat, co chce. Prý má něco s Yanem, ale neptám se. Nezajímá mě to. Jinak ho neznám. Jistě párkrát jsem ho viděl, hlavně dole u jezera nebo v baru, ale pochybuji, že mě zná. Proč se ptáte?“
Tak nemají nic společného. Má mu vůbec věřit? „Mluvíš pravdu?“
„Proč bych lhal? Stejně je po všem. Chci mít to za sebou. Když si vezmu, že její krev lpí na mých rukou. Miloval jsem ji.“
„Díky moc. Budeš se lépe cítit, když ti řeknu, že jsi ji nezabil?“
„Ale já do ní vbodl tu jehlici. Cítil jsem to. Bylo to strašné a ona nic neřekla. Jen -Vypadni. Co když si našla lepšího?“
„Pochybuji. Možná nebyla v náladě, to ženy mívají.“
Liamova tvář se rozzáří. „Myslíte?“
„Určitě.“
„A já ji zabil. Jsem hlupák, ale děkuji moc.“
„Není za co.“ Vyjde z cely. Kerny se k němu vrhne.
„Tak co?“ optá se dychtivě.
„Jo udělal to, ale pojď, vysvětlím ti to.“ Vede ho ven. Nasednou do auta a on jede k baru. Zajímala by ho ta jehlice, ale pochybuje, že ji najde. I když by stačilo projít dráhu bar - Liamův domov a prohledat smetiště.
Posadí se u volného stolu, když si vzpomene na pár, který u toho stolu úplně veřejně se pomiloval a nikdo se nedivil. Tohle bude muset prozkoumat!
„Co to bude?“
Shea k němu zvedne hlavu. Chybí jen špičaté zuby a mohl by stát modelem na moderního indiánského Draculu. Černá hedvábná košile, černé neslušně upnuté kalhoty, na holé svalnaté hrudi stříbrný kříž. Slabě si povzdechne. Prostě svádí k hříchu. S údivem zjišťuje, že ho nepřitahuje, když ví, že byl kdysi jiný. Chtěl by ho poznat, ještě než podle jeho prabáby zvlčil.
„Něco chladivého. Dám si jen colu light.“
„Jistě. A vy?“
„Hruškový džus.“ Shea počká, až odejde. Dostane tentokrát druhou skleničku zdarma?
„Takže proč si myslíte, že není vrahem?“
„Patolog.“
„Co je s ním?“ Počkají, až Yan odejde podruhé. Shea zadoufá, že tu všemocný Sinic nemá odposlouchávací zařízení.
„Potvrdil mi, že byla bodnuta jehlici do srdce, ale šla mimo. Taky mi řekl, že by to přežila.“ Kerny s údivem poslouchá. Jak to, že to neví?
„A ví to šerif?“
„Určitě. Problém je ten, že Robert si myslí, že ji zabilo něco jiného a já mu věřím.“
„Co by jiného ji mohlo zabít? To jsou nesmysly.“
„Já tomu věřím, stejně jako věřím, že šla na nervy Sinicovi.“
„Cože?“ Kerny se neklidně rozhlédne. „Tohle bych rozhodně nikde nikomu neříkal. Proč by se měl starat o nějakou ženskou?“
„Protože před smrti byla u jezera.“
„A co má být? Chodí tam turisté včetně celého města.“
„Jistě, ale ne na stranu, kde je hotel. Ano přesně tak. Byla na straně, kam nikdo nechodí.“
„To ještě není důvod, aby ji podezřívali a zabíjeli. Mohla se tam dostat omylem.“
„Ne. Jen si říkám, kdo se ještě objeví. Co myslíš, dostanu konečně nápoj zdarma?“
„To nevím, ale většina, když nedostane, už se sem nevrací, ale vy jo. Jak to myslíte s tím objevením?“
Shea to přejde mlčením. „Proč se nevrací?“
„Co já vím? Možná je to Yanem.“ Shea se bez ostychu zastaví na černé postavě. Dominuje tu. Nechápe tomu. Možná právě proto podléhá kouzlu nejmocnějšího muže a co když ho vydírá? To by se ti líbilo, co? Zašeptá mu vnitřní hlásek, až sebou trhne. Byl by tvůj.
„Ale v tom případě, kdo ji zabil?“
„To bych taky rád věděl. Yane, ještě jednu colu!“ Kerny ho obdivně pozoruje. Nikdy nezažil, že by někdo si vůči němu tohle dovolil.
„Nejsem tvůj pes!“
„Ne to ne, ale barman ano. Děkuji.“ Široce se usměje a pohled mu padne na svůdné rty. Možná trochu širokých? Ne, jsou akorát. Přesně stvořené k líbání. Opravdu bude muset někam zajet. Jenže nejdřív bude muset vyřešit tu vraždu. Je opravdu škoda, že má rád tvrdé hrátky a je zadaný.
„Co budete dělat?“
„Já?“ zamyslí se. Šerif už svého muže má, ale on ne. „Zavolám patologovi.“ Vytáhne mobil a za chvilku je už spojený.
„Ahoj, Roberte.“
„Miláčku, mám pro tebe špatnou zprávu.“
„Pak ji nemusíš tak říkat radostně. Šerif chytl toho chudáka, co ji zabil.“
„Fakt? Neříkej, že je to ten pravý.“ Možná by Robert dovedl nahradit Leslieho. Usměje se. Proč na to nepřišel dřív? Bude příjemné nést s někým tohle břemeno.
„Ty víš, že není. Nezemřela na nějakou pitomou pletací jehlici, ale vysvětli mi, proč nic necítila. I Liam, ten skoro vrah to potvrdil. Prý měla otočenou hlavu, nic neviděla.“
„Jednoduše. S tím alkoholem v krví co měla, mohla cítit akorát hovno.“ Shea se zasměje. „Ne opravdu, dokonale utlumil projevy bolesti. A zřejmě měla i nízký práh bolestí. Není to zrovna obvyklé, ale ženy mají daleko nižší a muži vyšší, to přece víš.“
„Neboj, tak nevzdělaný nejsem. Kladivo na čarodějnice jsem četl.“
„Netvrdím. Proto klidně mohla mít tu ránu i celý den.“
„Aha. No vrah ji jehlici vrazil okolo desáté. Nechtěla hrát dál jeho hru.“
„Hru? To mě zajímá. Stav se u mě, pohovoříme o něm. Hele, nemyslíš náhodou Liama toho s velkou výbavou?“
„Přesně.“
„Chudáci, že takhle dopadly.“
„Ehm?“ nechápe.
„NO ženské. S tím co měl, mohl by uspokojit i kobylu. Hele, budu končit, protože pokus… pa.“
„Ahoj.“
„Chudáci ženské?“
Kerny vypadá na infarkt, usoudí rozvalený Shea. Upije coly. Báječně vyhlazená. „Velké vybavení. No jo. Podle jeho úhlu pohledu jo. Teď půjde sedět. Jak k němu patolog vlastně přišel, ale to je celkem jedno. Platím a padáme.“
„Jasně. Stejně mi služba skončila. Máte noční?“
„Mám. Doufám, že se nic nestane.“ Otočí se k Yanovi. Sakra, je tu. Škoda, doufal, že bude moci na něj zařvat. „Platíme,“ hlesne místo toho.
„Dvě coly, jeden džus.“
Tak opět nic. Jednou to pitomé pití dostane. Nenechá se odradit jako ostatní.
Yan za ním hledí, když vyhází. Má tvrdou slupku, že nedokázal poznat, že tu není vítaný. Jak může tomu odolávat? Bílá bouře měla pravdu, když řekla, že je zvláštní. Možná až moc.
„Kam chceš hodit?“
„Do nového města. Počkej, budu navigovat. Takže na hlavní třídu.“
„Stojíme na ní.“
„Pravda!“ Kerny se rozesměje. Vynechá hlavní třídu a směruje ho k svému domovu. Chvilku sedí a dívají se na bílý dům s plotem, trávníkem. Poklidný přístav. Shea se podívá na baráčky vedle. Jeden jako druhý. Jen rozdíl je v autech a v tom, co před nimi roste. Je rád za starý dům a byt, který si v něm pronajal. Je, ale pravdou, že hledal velkou zahradu.
„Dobrou noc a pozdravuj Leu.“
„Jasně a díky.“
Shea vyjede. Má noční. Zapne vysílačku. Projíždí město a snaží se zapamatovat ulice. Co jiného má dělat. Je vedro a ani klimatizace nepomáhá. Dostane se k baru U dvou sluncí. Zpomalí a potom zastaví. Dívá se, jak někdo pěkně mlátí dva chlapy na jednu hromádku. Otevře dvířka a stoupne si k ústí. S malým úsměvem hledí na Yana, který si právě oprášil ruce.
„Dobrá práce, mám je vzít na stanici?“
„Nemusíte se namáhat. Oni se vzpamatují.“ Shea k němu přistoupí a pozoruje jeho rysy. Dotkne se jeho pokožky. Je příjemná, roste mu strniště. Je krásný.
Yan přimhouří oči. „Proč tu jste?“
„Hlídám město. Proč vás město dostalo nebo je to Zacharym?“ Odpověď žádná. Povzdechne si. „Protože žijete déle než obyčejný smrtelník?“ Přitiskne se k němu a políbí. Yan si povzdechne a zvláční. Prokletí nebo co je to, že se musí podvolit jim dvěma. Jsou jak světlo a noc a on je šero. Cítí nárůst touhy. Tušila to Bílá bouře? Věděla to? Mohla něco říct.
„Možná,“ zašeptá, když jim dojde dech. „Půjdeme?“
„Ne.“
„Máš strach?“
„A kdo ne?“
„Já rozhoduji, ne Zachary. Můžeš si se mnou dělat, co chceš? Neláká tě to?“
Shea se usměje. Začíná to chápat, ale popravdě nechce. „Mám službu. Jindy. Přece jen je vezmu na záchytku.“ Pohladí ho po výraznějších indiánských rysech. „Zahraj si na spořádaného vnuka.“
Yan se ohromeně dívá za Sheou. Nic nebude měnit. Potom mu to dojde. On ho tu nechal stát. Odolal mu. Začne se smát. To se mu nestalo jak dlouho? Hodně. Je zvláštní je jiný, ale to stejné platí i pro Zacharyho. Koho vybrat, poradíš mi, Bílá Bouře?
